23 C 37/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno, IČO Anonymizováno trvale bytem U Jméno žalované Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva

I. Žaloba na určení, že vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v obci adresa, zapsaného u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota, je žalobkyně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 54 116,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a části pozemku parc. č. hodnota v obci adresa, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. hodnota u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa (dále též jen „sporné pozemky“). Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem pozemků parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. hodnota pro k.ú. a obec adresa, které jsou se spornými pozemky užívány jako celek pro účely bydlení a zahrady. Žalobkyně byla dne 10. 1. 2023 žalovanou vyzvána k uzavření pachtovní smlouvy, neboť bylo zjištěno, že pozemky parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a část pozemku parc. č. hodnota užívané žalobkyní jsou v katastru nemovitostí evidovány ve vlastnictví žalované. Faktická hranice je podle žalobkyně historicky dána déle než 20 let a sporné nemovitosti jsou soustavně užívány ve prospěch žalobkyně a jejích právních předchůdců. Hranice mezi pozemky je tvořena hradbou a na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno je postavena garáž. Z těchto důvodů žalobkyně vznesla námitku mimořádného vydržení, ke kterému došlo dne 1. 1. 2019, přičemž je třeba sladit faktický stav se stavem právním. Právním předchůdcem žalobkyně je pan jméno FO, narozený datum, trvale bytem adresa, s manželkou jméno FO. Vlastnictví k souboru výše označených nemovitostí nabyly společně kupní smlouvou uzavřenou dne 27. 1. 1973. Právní předchůdci tak měli v držbě sporné pozemky od 27. 1. 1973 do 15. 1. 2012. Následně, na základě usnesení o dědictví č. j. 31D 567/2011-46 ze dne 16. 1. 2012, pokračovala v držbě vydržených pozemků i žalobkyně.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a uvedla, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí uvedených na LV č. hodnota v k. ú. adresa, které nabyla na základě usnesení o dědictví a dále na základě dvou darovacích smluv; z nabývacích titulů však nevyplývá, že by žalobkyně nabyla též vlastnické právo ke sporným pozemkům. Podle žalované byl pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno žalobkyní (nebo jejími právními předchůdci) neoprávněně zaplocený a částečně zastavěný stavbou. Nicméně jak právní předchůdce žalobkyně pan jméno FO, tak žalobkyně sama věděli o tom, že pozemek je ve vlastnictví obce. V souvislosti s přípravou výstavby sousední lokality č. hodnota se zvažovaly možnosti provázání této lokality na stávající zástavbu a při té příležitosti bylo zjištěno, že pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno ve vlastnictví obce je oplocený. Starosta obce proto vedl jednání s právním předchůdcem žalobkyně panem jméno FO a byl projednáván návrh směny pozemků. jméno FO si tak byl vědom, že pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno mu nepatří a je ve vlastnictví obce. V roce 2020 nabyla žalobkyně většinový podíl na souboru nemovitostí zapsaných na LV č. hodnota pro k.ú. adresa. Žalobkyně rozdělila původní zahradu a na ní si postavila rodinný dům (nyní na pozemcích Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno). V rámci stavebního řízení žádala obec jako souseda o souhlas se stavbou rodinného domu a o zřízení sjezdu na své pozemky. právnická osoba dokumentaci ke stavebnímu řízení navrhla oplocení pouze po pozemcích v jejím vlastnictví. Pokud by byla přesvědčena o tom, že je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, těžko by navrhovala průběh oplocení mezi pozemky parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno. Stavební záměr žalobkyně počítal také s tím, že do obecní komunikace budou uloženy přípojky k domu žalobkyně a bude zřízen nový sjezd na místní komunikaci. Žalovaná vyslovila s dokumentací souhlas. V roce 2020 se pan jméno FO a žalobkyně dostavili na zastupitelstvo obce k jednání ohledně pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno. Žádné dokumenty prokazující jejich vlastnictví však nepředložili. Následně dne 1. 6. 2020 žalobkyně podala žalované návrh na odkup pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, který zastupitelstvo neschválilo z důvodu možného budoucího propojení lokality č. hodnota s ulicí Anonymizováno. Pokud jde o pozemek parc. č. hodnota, ten nebyl dříve žalobkyní ani jejími právními předchůdci užíván a v současné době není zaplocený.

3. Podáním ze dne 4. 8. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu, v němž požadovala určit, že část pozemku parc. č. hodnota v k.ú. adresa je v jejím vlastnictví. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 8. 2025, č. j. 23 C 37/2024-83, bylo proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 9. 2025. Předmětem řízení tedy zůstalo určení vlastnického práva k pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. a obci adresa (dále též jen jako „sporný pozemek“).

4. Ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako výlučný vlastník pozemků parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, vedených v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota, pro obec a k.ú. adresa, že spoluvlastnický podíl o velikosti 1/6 na shora uvedených nemovitostech žalobkyně nabyla dědictvím po jméno FO, narozené datum, spoluvlastnický podíl o velikosti 5/6 na shora uvedených nemovitostech nabyla na základě darovacích smluv ze dne 30. 6. 2020 od jméno FO a jméno FO. Vlastnické právo ke spornému pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno Anonymizováno v k.ú. adresa je v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch žalované.

5. Sporným mezi účastníky zůstalo zejména to, zda žalobkyně a její právní předchůdci měli v držbě pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v obci adresa po dobu alespoň 20 let a zda byli v době nabytí držby v poctivém úmyslu.

6. Soud k prokázání mezi účastníky sporných právně významných skutečností v dané věci provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

7. Žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako výlučný vlastník pozemků parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, zapsaných na LV č. hodnota pro obec a k.ú. adresa s účinností od 1. 7. 2020. K pozemkům je zřízeno věcné břemeno ve prospěch jméno FO (důkaz: výpis z katastru nemovitostí prokazující stav k datu 21. 11. 2023, čl. 4). Jako výlučný vlastník sporného pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v obci adresa je v katastru nemovitostí evidována žalovaná, jejíž vlastnické právo vzniklo dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí (důkaz: výpis z katastru nemovitostí prokazující stav j datu 14. 6. 2024, čl. 8).

8. Pozemky v obci adresa parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno tvoří se sporným pozemkem parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno funkční celek. Na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno stojí původní rodinný dům, na pozemcích parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno byla vystavěna novostavba žalobkyně. Na sporný pozemek č. Anonymizováno/Anonymizováno zasahuje garáž (důkaz: katastrální mapa, čl. 5).

9. Minimálně ke dni 20. 10. 1939 tvořily všechny pozemky celek pod označením parcely č. Anonymizováno Anonymizováno 2 (důkaz: geometrický plán ze dne 20. 10. 1939, čl. 89). V roce 1948 došlo ke knihovnímu oddělení dílců od parcely č. Anonymizováno/Anonymizováno, přičemž jedním z nich byl i pozemek odpovídající současnému pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, v geometrickém plánu ze dne 19. 7. 1948 označený pod písmenem D, který se měl sloučit s parcelou č. Anonymizováno/Anonymizováno (důkaz: geometrický plán ze dne 19. 7. 1948, čl. 90).

10. Dne 3. 11. 1948 byla uzavřena trhová smlouva mezi manžely jméno FO jako prodávajícími a žalovanou jako kupující, na jejímž základě manželé Anonymizováno prodali žalované díl parcely č. Anonymizováno/Anonymizováno, označený v geometrickém plánu pod písmenem D, a zavázali se odstranit na svůj náklad kolnu, která na tomto díle pozemku stála. Žalovaná se zavázala k zaplacení kupní ceny po schválení smlouvy a účastníci vzali na vědomí, že právní platnost smlouvy je podmíněna schválením této listiny Okresním národním výborem ve Anonymizováno ve smyslu § 23 zákona č. 329/1921 Sb. S uzavřením smlouvy vyslovil dne 29. 4. 1949 souhlas ve smyslu § 23 zákona č. 329/1921 Sb. Okresní národní výbor v adresa jako orgán nadřízený. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 21. 10. 1949 byl povolen zápis v pozemkové knize (důkaz: trhová smlouva ze dne 3. 11. 1948, čl. 91-94). Podle listiny označené jako „Smlouva o vrácení pozemků“, měl být sporný pozemek, tj. díl původní parcely č. Anonymizováno/Anonymizováno označený v geometrickém plánu pod písmenem D, určen pro stavbu školy v Anonymizováno, která se však neuskutečnila, a proto měl být sporný pozemek vrácen původním vlastníkům. Platnost smlouvy byla podmíněna schválením Okresním národním výborem v adresa. Listina není datována ani podepsána a neobsahuje ani potvrzení o schválení příslušným výborem, proto soud nemá za prokázané, že k vrácení sporného pozemku původním vlastníkům skutečně došlo (důkaz: listina „smlouva o vrácení pozemků“, čl. 95).

11. Dne 27. 1. 1973 podepsali jméno FO a jméno FO jako prodávající a jméno FO a jméno FO jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej rodinného domu čp. 120 se stavební parcelou č. hodnota o výměře 229 m2 a zahradou č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno o celkové výměře 1114 m2 v k.ú. adresa, to vše zapsáno v pozemkové knize v listě vlastnictví č. hodnota, kupujícím za kupní cenu ve výši 146 000 Kč (důkaz: kupní smlouva ze dne 27. 1. 1973, čl. 63-64).

12. V rámci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce jméno FO, zemřelé dne 13. 7. 2011, došlo k vypořádání společného jmění manželů a ke schválení dědické dohody. Pozůstalému manželovi jméno FO připadla v rámci vypořádání SJM mimo jiné jedna polovina domu č.p. Anonymizováno, jedna polovina stavební parcely parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a jedna polovina pozemkových parcel parc. č. hodnota, Anonymizováno, Anonymizováno, vše v k.ú. adresa a na základě dědické dohody dále nabyl vlastnické právo k jedné šestině těchto nemovitostí. Po jedné šestině dále nabyly pozůstalé dcery jméno FO a žalobkyně. Sporný pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno při projednání dědictví výslovně uveden nebyl (důkaz: usnesení o dědictví ze dne 16. 1. 2012, č. j. 31 D 567/2011-46, čl. 96-101).

13. Dne 30. 6. 2020 podepsaly jméno FO jako dárce a žalobkyně jako obdarovaná darovací smlouvu, na jejímž základě byl žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví darován spoluvlastnický podíl o velikosti id. jedné šestiny na pozemcích parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. hodnota a parc. č. hodnota, to vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. hodnota pro k.ú. a obec adresa (důkaz: darovací smlouva ze dne 30. 6. 2020, čl. 24). Téhož dne podepsali jméno FO jako dárce a žalobkyně jako obdarovaná darovací smlouvu, na jejímž základě byl žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví darován zbylý spoluvlastnický podíl o velikosti id. dvou třetin na výše uvedených pozemcích (důkaz: darovací smlouva ze dne 30. 6. 2020, čl. 26).

14. Na stavebním úřadu – Městském úřadu adresa byla pod sp. zn. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno evidována a dne 8. 4. 2021 ověřena projektová dokumentace týkající se novostavby rodinného domu na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, která byla vypracována v srpnu právnická osoba tituly před jménem jméno FO. Na výkresech jsou zachyceny nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně včetně oplocení pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, které z východní strany měla tvořit pevná zeď s posuvnými vraty a z ostatních stran pletivo. Oplocení nezahrnuje sporný pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno (důkaz: projektová dokumentace – výkresy č. právnická osoba.4.8 a právnická osoba.4.7, čl. 44-45).

15. Dne 27. 5. 2020 se konalo zasedání zastupitelstva žalované, jehož se účastnila rovněž žalobkyně a pan jméno FO, kteří před vlastním jednání dostali prostor k vyjádření. jméno FO sdělil, že sporný pozemek by měl být v jeho vlastnictví. Starosta žalované uvedl, že před parcelací sousedního pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. adresa byla nabízena směna tak, aby obec získala větší výměru pozemků k budoucí parcelaci celé lokality, a v roce 2018 vlastníci pozemků na směnu nepřistoupili. Dále uvedl, že orgány obce se touto problematikou budou zabývat na dalších jednáních (důkaz: zápis ze zasedání zastupitelstva ze dne 27. 5. 2020, čl. 48-50). Navrhovaná směna pozemků je zakreslena na ortofotomapách (čl. 42-43).

16. Dne 1. 6. 2020 žalobkyně požádala žalovanou o odkoupení sporného pozemku (důkaz: žádost o odkoupení pozemku ze dne 1. 6. 2020, čl. 23). Žádost žalobkyně o odkoupení sporného pozemku byla pod bodem 5 programu projednána v rámci zasedání zastupitelstva žalované konaného dne 24. 6. 2020. Z důvodu možné budoucí výstavby propojení lokality č. hodnota s ulicí Anonymizováno nebyl odkup sporného pozemku zastupitelstvem schválen (důkaz: zápis ze zasedání zastupitelstva obce ze dne 24. 6. 2020 čl. 46-47).

17. Starosta žalované dne 10. 1. 2023 adresoval žalobkyni dopis, ve kterém žalobkyni nabídl řešení majetkoprávního vztahu obecních pozemků parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a pozemku parc. č. hodnota v rozsahu 30 m2 v k.ú. adresa, které žalobkyně užívá ve svůj prospěch. Jedná se o pozemky, ke kterým žalovaná nemá přístup, neboť jsou zcela nebo zčásti zaplocené. Součástí dopisu je nabídka na uzavření nájemní smlouvy (důkaz: výzva obce ze dne 10. 1. 2023, čl. 10, shodně čl. 33).

18. Na základě žádosti žalobkyně zaslal starosta žalované žalobkyni ceny požadovaných pozemků, které byly schváleny na zasedání Rady obce dne 28. 2. 2023. Za pozemek parc. č. hodnota byla požadována cena 980 Kč/m2 s odůvodněním, že pozemek navazuje na zástavbu rodinného domu, a za pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno byla požadována cena 3 170 Kč/m2 s odůvodněním, že pozemek je oplocen, zastavěn, slouží jako celek k novostavbě a jde o plochu pro bydlení (důkaz: dopis obce ze dne 3. 3. 2023, čl. 29). Na nabídku reagovala žalobkyně dopisem ze dne 17. 3. 2023, ve kterém uvedla, že je ochotna zaplatit částku ve výši 430 Kč/m2 (důkaz: vyjádření žalobkyně k cenám pozemků ze dne 17. 3. 2023, čl. 30, shodně čl. 34).

19. Z archivních ortofotomap za období od roku 2003 do roku 2021 je patrné, že pozemky evidované ve prospěch žalobkyně v katastru nemovitostí na LV č. hodnota a sporný pozemek spolu funkčně souvisí a nebyly odděleny žádnou viditelnou hranicí. Naopak je zřejmé, že ohraničení vede okolo sporného pozemku. To je nejvíce patrné při výstavbě nového rodinného domu na pozemku parc. č. hodnota, kdy patrně došlo rovněž k opravě a zpevnění oplocení, které v rozporu s předloženou projektovou dokumentací fakticky ohraničuje i sporný pozemek a odděluje ho od sousedního pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno (důkaz: ortofotomapy od r. 2002 čl. 35-41).

20. Dne 20. 11. 2023 adresovala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované námitku mimořádného vydržení, ve které uvedla, že na základě výzvy žalované ze dne 10. 1. 2023 zjistila, že užívá i část nemovitostí, které jsou v katastru nemovitostí zapsány do vlastnictví žalované. Dále uvedla, že faktická hranice pozemků je historicky dána více než 20 let, pozemky jsou soustavně užívány ve prospěch žalobkyně a jejích právních předchůdců, přičemž na sporném pozemku je postavena garáž ve vlastnictví žalobkyně (důkaz: námitka mimořádného vydržení ze dne 20. 11. 2023, čl. 7).

21. Výslechem svědka jméno FO, otce žalobkyně, bylo zjištěno, že svědek užívá sporný pozemek již po dobu 40 až 50 let, jedná se o poslední dům na konci obce. Pozemky získal již oplocené, plot byl v dezolátním stavu, opravoval se, dělala se tam vrata a měnila se výška. Se sousedy problém nemá. Po kontrole výměry přibylo 10 metrů po délce pozemku směrem od pole. Dům kupoval již s garáží, která se nachází proti prvním vratům od silnice. Svědeckou výpověď soud hodnotil zejména s přihlédnutím k lékařské zprávě z ambulantního vyšetření na neurologické klinice Fakultní podezřelý výraz adresa ze dne 20. 8. 2025, ze které bylo zjištěno, že byl u svědka zjištěn mimo jiné kognitivní deficit již na úrovni lehké demence s poruchou exekutivních funkcí, dále porucha pracovní paměti a mozková atrofie. Svědek nebyl schopen správně na předložené mapě identifikovat sporné pozemky, nicméně to je nutné hodnotit ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu a vyššímu věku. Byť projev svědka nebyl vždy a ve všech bodech výslechu zcela přesný, svědek dokázal přesvědčivým způsobem stvrdit, že sporný pozemek užíval asi 50 let v nezměněné podobě a nemovitost kupoval již oplocenou. Jedinou změnu popsal při obnově operátu v katastru nemovitostí, ta se však týkala pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, resp. Anonymizováno/Anonymizováno (podélného pozemku vedle polí).

22. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítl. Soud zamítl návrhy na dokazování výpisem z katastru nemovitostí, technickou zprávou včetně mapy se zakreslením souřadnic a fotografií pozemku parc. č. hodnota, neboť tyto návrhy se týkaly výlučně pozemku parc. č. hodnota, ohledně kterého byla žaloba částečně vzata zpět a řízení v tomto rozsahu bylo pravomocně zastaveno. Dále soud zamítl návrhy na provedení důkazu výslechem starosty tituly před jménem jméno FO, výslechem tituly před jménem jméno FO, výslechem tituly před jménem jméno FO, e-mailovou korespondencí ze dne 22. 5. 2023 a ohledáním na místě, neboť soud již na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, na jehož základě mohl ve věci rozhodnout. Další dokazování by tak bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení. S ohledem na uvedené soud nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jak právní zástupce žalobkyně žádal, neboť soudem není rozhodováno na základě neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního, ale na základě učiněných tvrzení žalobkyně a na základě dostatečně prokázaného skutkového stavu věci.

23. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

24. Žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako výlučný vlastník pozemků parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota, pro obec a k.ú. adresa. Žalovaná je v katastru nemovitostí evidována jako vlastník sousedního pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno s tím, že její vlastnické právo vzniklo dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Minimálně ke dni 20. 10. 1939 tvořily všechny pozemky jednu parcelu č. Anonymizováno/Anonymizováno, přičemž v roce 1948 došlo ke knihovnímu oddělení sporného pozemku. Dne 3. 11. 1948 byla uzavřena trhová smlouva mezi manžely jméno FO jako prodávajícími a žalovanou jako kupující, na jejímž základě manželé Anonymizováno prodali žalované sporný pozemek (díl parcely č. Anonymizováno/Anonymizováno,) když s uzavřením smlouvy vyslovil dne 29. 4. 1949 souhlas ve smyslu § 23 zákona č. 329/1921 Sb. Okresní národní výbor v adresa. Dne 27. 1. 1973 podepsali jméno FO a jméno FO jako prodávající a jméno FO a jméno FO jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej rodinného domu čp. Anonymizováno se stavební parcelou č. hodnota o výměře 229 m2 a zahradou č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno/Anonymizováno o celkové výměře 1114 m2 v k.ú. adresa, to vše zapsáno v pozemkové knize v listě vlastnictví č. hodnota, kupujícím za kupní cenu ve výši 146 000 Kč. V rámci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce jméno FO, zemřelé dne 13. 7. 2011, došlo k vypořádání společného jmění manželů a ke schválení dědické dohody. Pozůstalému manželovi jméno FO připadla v rámci vypořádání SJM mimo jiné jedna polovina domu č.p. Anonymizováno, jedna polovina stavební parcely parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a jedna polovina pozemkových parcel parc. č. hodnota, Anonymizováno, Anonymizováno, vše v k.ú. adresa, a na základě dědické dohody dále nabyl vlastnické právo k jedné šestině těchto nemovitostí. Po jedné šestině dále nabyly pozůstalé dcery jméno FO a žalobkyně. Sporný pozemek parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno při projednání dědictví výslovně uveden nebyl. Dne 27. 5. 2020 na zasedání zastupitelstva žalované jméno FO sdělil, že sporný pozemek by měl být v jeho vlastnictví. Dne 1. 6. 2020 požádala žalobkyně žalovanou o odkoupení sporného pozemku, odkoupení nebylo zastupitelstvem schváleno. Dne 30. 6. 2020 žalobkyni darovala jméno FO spoluvlastnický podíl o velikosti id. jedné šestiny na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, parc. č. hodnota a parc. č. hodnota a pan jméno FO spoluvlastnický podíl o velikosti id. dvou třetin na výše uvedených pozemcích. jméno FO užíval sporný pozemek po dobu 40 až 50 let, pozemky získal již oplocené, plot byl v dezolátním stavu, opravoval se, dělala se tam vrata a měnila se výška. Pozemky spolu tvoří funkční celek a jsou oplocené; oplocení však neodpovídá původní projektové dokumentaci, podle níž ohraničení sporný pozemek zahrnovat nemělo.

25. S ohledem na to, že žalobkyně uplatnila žalobou nárok na určení vlastnického práva, soud se při právním hodnocení věci nejprve zabýval otázkou, zda je na žalobou žádaném určení dán naléhavý právní zájem.

26. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

27. Žalobou na určení, zda tu právní poměr nebo právo je, či není, se zahajuje řízení, v jehož rámci soud rozhoduje o tom, zda určité právo nebo právní poměr existuje, či nikoliv; přitom svým rozhodnutím pouze deklaruje, zda tu právo či právní poměr je, či není, nekonstituuje jím právo (nezakládá, nemění, neruší), neboť skutečnost, od níž se odvíjí konstituování práva (která založila jeho vznik, změnu, zánik), nastala v minulosti v době před rozhodnutím soudu. Z uvedených důvodů soudní praxe dospěla ke konstantnímu závěru, že jde o rozhodnutí preventivní, které má smysl jen tehdy, pokud může přinést účelnou ochranu práva či právního postavení žalobce předtím, než dojde k porušení práva. Proto jsou žaloby na určení existence či neexistence práva a právního poměru podmíněny naléhavým právním zájmem žalobce na požadovaném určení, jehož posouzením soud dospívá k závěru, zda-li právě rozhodováním o určovací žalobě vůbec může být naplněn smysl občanského soudního řízení, jak je vymezen v ustanovení § 6, tj. aby ochrana práv účastníků řízení byla rychlá a účinná. Pro žalobce to znamená, že musí v první řadě tento naléhavý právní zájem tvrdit a prokázat. Při řešení věci se pak soudce na otázku, zda je naléhavý právní zájem na určení dán, musí zaměřit nejprve na to, aby se vyvaroval vedení zbytečného řízení, které nemůže poskytnout účastníkovi účinnou ochranu práv. Je nadbytečné, aby prováděl ve věci rozsáhlé dokazování týkající se existence právního vztahu či práva, a poté žalobu zamítl proto, že zde naléhavý právní zájem není – viz usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. 26 Cdo 1255/2006. Podle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (Soudcovský komentář k § 80 o. s. ř. v systému ASPI, právní stav komentáře ke dni 1. 1. 2023).

28. Po zhodnocení věci soud dospěl k závěru, že v daném případě byl prokázán naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, neboť hlavním důvodem podané žaloby je potřeba uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu s žalobkyní tvrzeným faktickým stavem (viz rozsudek Nejvyššího soud ČR z 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009).

29. V návaznosti na to soud žalobu meritorně projednal a věc právně posoudil podle zákona č. 60/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“).

30. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

31. Podle § 130 obč. zák. platí, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

32. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

33. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

34. Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

35. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Při uvedeném způsobu hodnocení v řízení provedených důkazů a přihlédnutí ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně tvrzení účastníků, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

36. Ze strany žalobkyně bylo tvrzeno, že právní předchůdci žalované jméno FO a jméno FO, sporný pozemek soustavně užívali v dobré víře jako jeho vlastníci od roku 1973. Na základě provedených listinných důkazů a výslechu svědka jméno FO se soud s tímto tvrzením žalobkyně ztotožnil. V řízení bylo zejména geometrickými plány z let 1939 a 1948, ortofotomapami i svědeckou výpovědí prokázáno, že pozemky zapsané v katastru nemovitostí na LV č. hodnota pro obec a k.ú. adresa ve vlastnictví žalobkyně a sporný pozemek spolu tvořily funkční celek, který byl ohraničen oplocením. Pokud tedy bylo tvrzeno, že od počátku držby, které se právní předchůdci ujali dne 27. 1. 1973, se právní předchůdci domnívali, že jim byl do vlastnictví převeden i sporný pozemek, soud toto tvrzení má za prokázané. Ke spornému pozemku se skutečně právní předchůdci žalobkyně chovali v dobré víře jako jeho skuteční vlastníci, sporný pozemek užívali, opravili oplocení a postavili na něm garáž. V řízení pak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by tuto dobrou víru právní předchůdci žalobkyně ztratili. Soud se však již nemůže ztotožnit s právním názorem žalované, že lze držbu jejích právní předchůdců započítat do držby sporného pozemku žalobkyní ve smyslu § 3066 o. z. ve spojení s § 1095 o. z.

37. Soud totiž dospěl k závěru, že vlastnické právo ke spornému pozemku vydrželi již samotní právní předchůdci žalobkyně. Držby sporného pozemku se ujali na základě kupní smlouvy ze dne 27. 1. 1973, kterou na ně bylo převedeno vlastnické právo k sousedním pozemkům. Právní předchůdci byli v dobré víře, že jim svědčí vlastnické právo i ke spornému pozemku, byť v katastru nemovitostí bylo evidováno ve prospěch žalované. Vydržením lze nabýt právo k věci i v rozporu s obsahem veřejného seznamu, např. pokud držitel (aniž jednal v nepoctivém úmyslu) držel vlastnické právo k věci, třebaže ve veřejném seznamu je jako její vlastník zapsán někdo jiný. V průběhu řízení nebylo tvrzeno ničeho, co by dobrou víru právních předchůdců žalobkyně vyvracelo. S ohledem na omezení vydržení vlastnického práva věci v majetku socialistického vlastnictví dle § 135a odst. 3 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991, nemohlo k vydržení sporného pozemku dojít v období od roku 1973 do 1991. V tomto směru pak lze odkázat na závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2273/98, ve kterém se uvádí: „Podle § 134 odst. l, 2 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Podle § 868 obč. zák., pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona (tedy občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb.) i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992, se však posuzují podle dosavadních předpisů. V dané věci žalobkyně požadovala určení vlastnického práva, které mělo vzniknout až po l. lednu 1992; proto bylo jeho vznik třeba posoudit podle občanského zákoníku, ve znění zákona č. 509/1991 Sb. Je tedy třeba zabývat se otázkou, zda v době, kdy uplynulo deset let od doby, kdy se žalobkyně stala oprávněnou držitelkou (oprávněnost její držby ani další podmínky vydržení nejsou předmětem přezkoumávání), splňovala žalobkyně podmínky vydržení, uvedené v § 134 obč. zák. Vzhledem k tomu, že uvedené ustanovení omezuje předmět vydržení jen tak, že takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob, lze konstatovat, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, která byla doposud ve státním vlastnictví (nejde-li o věc uvedenou v § 134 odst. 2 obč. zák.), má-li ji po l. lednu 1992 nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba započíst i držbu, vykonávanou před 1. lednem 1992.“ S tímto právním názorem se soud zcela ztotožňuje. V daném případě tak právní předchůdci žalobkyně nabyli vlastnické právo ke spornému pozemku nejpozději ke dni 1. 1. 2002.

38. Judikatura Nejvyššího soudu je již dlouhodobě ustálena v závěru, že do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092 a § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, publikovaný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo jeho usnesení ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3385/2023). Vlastníkem vydrženého pozemku se držitel stává okamžikem, kdy splnil podmínky vydržení; další právní skutečnosti (tedy ani zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí) pro nabytí vlastnického práva vydržitelem zákon nevyžaduje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1134/96). Pokud tedy právní předchůdci nabyli vlastnické právo ke spornému pozemku podle § 134 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992 vydržením ke dni 1. 1. 2002, nemůže si jejich vlastnickou držbu žalobkyně započítat ve svůj prospěch do doby vydržecí. Oprávněná držba věci umožňující vydržení vlastnického práva totiž předpokládá držbu cizí věci; k zápočtu vydržecí doby právního předchůdce držitele je tedy způsobilá jen držba směřující k vydržení, nikoliv držba vlastnická. Není zde tedy po nabytí vlastnického práva právním předchůdcem držitele žádná doba oprávněné držby právního předchůdce, kterou by bylo lze započíst na oprávněnou držbu právního nástupce. Tím není vyloučeno, aby účastník spornou věc nabyl jiným způsobem. Mohlo by se tak stát např. převodní smlouvou nebo dědictvím. V prvém případě je takové nabytí věci podmíněno tím, že sporná vydržená věc byla učiněna předmětem převodu. V případě zdědění je předpokladem nabytí vlastnictví věci nejenom smrt právního předchůdce, ale i rozhodnutí soudu (notáře), ze kterého vyplývá, že účastník spornou věc jako dědic nabyl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 692/2022). Tak tomu však v projednávané věci nebylo – sporný pozemek nebyl výslovně uveden ani v usnesení o pozůstalosti ani v darovacích smlouvách. Žalobkyni však nic nebrání tomu, aby se domáhala dodatečného projednání dědictví a případně určení, že paní jméno FO a jméno FO svědčilo vlastnické právo ke spornému pozemku ke dni její smrti a sporný pozemek tak měl být předmětem vypořádání společného jmění manželů a dědictví po zůstavitelce.

39. Obdobné pak platí i pro tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdci byli vlastníky sporného pozemku nepřetržitě již ode dne 27. 1. 1973. V tomto směru žalobkyně poukázala na to, že trhová smlouva ze dne 3. 11. 1948, na jejímž základě manželé Váňovi prodali žalované sporný pozemek, nenabyla platnosti, neboť nebyla schválena okresním národním výborem, resp. i pokud by platnosti nabyla, byl sporný pozemek prodávajícím vrácen na základě smlouvy o vrácení pozemků z důvodu, že původní záměr vystavět na sporném pozemku školu nebyl uskutečněn. K tomu soud poukazuje na to, že na první straně trhové smlouvy je natisknut souhlas Okresního národního výboru v Anonymizováno Anonymizováno ze dne 29. 4. 1949 ve smyslu § 23 zákona č. 329/1921 Sb. Předložená listina smlouvy o vrácení pozemků pak neobsahuje datum, podpisy stran ani schválení okresní výborem a neprokazuje tedy platný titul, na jehož základě by byl sporný pozemek manželům jméno FO vrácen. I pokud by se však tato tvrzení žalobkyně ukázala pravdivá, nemohla by na závěru soudu o nedůvodnosti žaloby nic zvrátit; z tohoto důvodu soud žalobkyni neposkytl procesní poučení podle § 118a o. s. ř. Jak bylo totiž uvedeno shora, pokud by právní předchůdci žalobkyně byli vlastníky sporného pozemku, muselo by jejich vlastnické právo na žalobkyni přejít na základě dědictví či převodní smlouvou, kde by však sporný pozemek musel být výslovně jako předmět přechodu, resp. převodu vlastnického práva uveden.

40. Pokud nakonec žalobkyně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 821/2010, tvrdí, že se držby vlastnického práva ke spornému pozemku ujala dne 17. 1. 2012 a vlastnické právo ke spornému pozemku tak sama řádně vydržela ke dni 16. 1. 2022, tak platí, že vydržením by mohla vlastnické právo nabýt jen za situace, že by její dobrá víra trvala po celou vydržecí dobu deseti let. Zde je nutné zdůraznit, že z titulu dědictví nabyla žalobkyně vlastnické právo k pozemkům sousedícím se sporným pozemkem pouze co do spoluvlastnického podílu o velikosti 1/6. Oprávněným držitelem je přitom ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Pokud by se tedy žalobkyně domnívala, že součástí zděděných nemovitostí je rovněž sporný pozemek, její dobrá víra by se tak až do dne 30. 6. 2020, kdy byly uzavřeny darovací smlouvy ohledně zbývajících spoluvlastnických podílů, mohla vztahovat pouze na příslušný podíl na sporném pozemku, nikoliv na pozemek celý. Ani to však není v dané věci zcela relevantní, neboť dobrá víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoli způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří (viz např. rozsudek NS ze dne 25.03.2024, sp. zn. 22 Cdo 50/2024). V řízení přitom bylo zápisem ze zasedání zastupitelstva obce prokázáno, že nejpozději ke dni 27. 5. 2020 (zřejmě však již dříve, neboť ze zápisu plyne, že v dosud nezjištěné době před konáním zastupitelstva byla projednávána možná směna sporného pozemku za jiný), musela žalobkyně pojmout pochybnosti o vlastnictví sporného pozemku, neboť na zastupitelstvu obce byla záležitost sporného pozemku projednávána a bylo zjevné, že si žalovaná činí na sporný pozemek nárok. Podmínky pro řádné vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku žalobkyní tak splněny nebyly.

41. Na základě výše uvedeného proto soudu nezbylo nic jiného než žalobu zamítnout.

42. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. a ve věci plně úspěšné žalované (řízení bylo zčásti zastaveno v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, což lze klást za vinu žalobkyni, a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta) přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 54 660,54 Kč. Náhrada těchto nákladů řízení je tvořena odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 11 odst. 1 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, s ohledem na přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., neboť tyto úkony právní služby byly učiněny před nabytím účinnosti uvedené vyhlášky, a to za přípravu a převzetí zastoupení, poradu s klientem dne 1. 8 2024 a vyjádření ze dne 1. 8. 2024, dále za 5 úkonů právní služby po 5 620 Kč podle § 11 odst. 1 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to za poradu s klientem dne 14. 1. 2025, vyjádření ze dne 16. 1. 2025, účast na jednání dne 7. 10. 2025 (od 13:05 hod. do 16:06 hod., tj. za dva úkony) a písemnou závěrečnou řeč ze dne 22. 10. 2025, a dále za jeden úkon v poloviční sazbě 2 810 Kč analogicky podle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 za účast na jednání dne 11. 11. 2025, neboť šlo o jednání, kde strany toliko odkázaly na písemné závěrečné řeči a byl vyhlášen rozsudek, přičemž za písemnou závěrečnou řeč byla žalovaná odměněna v plné výši za samostatný úkon právní služby. Za vyjádření ze dne 24. 7. 2025 odměny přiznána nebyla, neboť se jednalo o jednoduchý přípis soudu, který nelze podřadit pod žádný z úkonu podle § 11 a. t.

43. Odměna za právní zastoupení je stanovena podle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. b) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty 50 000 Kč ve výši 3 100 Kč za úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2024 a podle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty 113 000 Kč ve výši 5 620 Kč za úkon právní služby učiněný v období od 1. 1. 2025. Tarifní hodnota byla určena s přihlédnutím k tomu, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (např. z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, respektive ceny nemovitosti), je nezbytné za tarifní hodnotu mimo jiné ve sporech o určení vlastnictví k nemovité věci považovat fixní tarifní hodnotu ve smyslu § 9 odst. 4 a. t. V projednávané věci nebyla stanovena hodnota nemovitých věcí, součástí spisu jsou pouze odlišné nabídky žalobkyně a žalované na odkup či prodej sporných pozemků, ale ke shodě a uzavření kupní smlouvy nedošlo, proto soud neměl při stanovení ceny pozemku žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet. Soud proto postupoval v souladu s výše nastíněným právní názorem a k určení tarifní hodnoty využil ustanovení § 9 odst. 4 a. t. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5795/2017).

44. Náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dále tvoří paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za úkon právní služby učiněný od 1. 1. 2025, tedy 3 x 300 Kč (celkem 900 Kč) a 5 x 450 Kč (celkem 2 250 Kč) a dále náhrada nákladů spojených s cestou realizovanou na jednání soudu dne 7. 10. 2025 a dne 11. 11. 2025 (adresa a zpět) za 2x 62 ujetých km v částce 2 x 457 Kč (34,70 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.). V souvislosti s uvedenou cestou pak do náhrady nákladů řízení náleží také náhrada za promeškaný čas ve výši 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 za každou započatou půlhodinu strávenou na cestě. Náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 nenáleží za časové období, za něž má advokát nárok na odměnu za úkon právní služby. Jestliže úkon právní služby vymezený v § 11 a. t. předpokládá určitý časový úsek trvání tohoto úkonu, náleží advokátu odměna za celý tento časový úsek. Pokud ve skutečnosti daný úkon trval kratší dobu, za zbývající čas zahrnutý v popisu úkonu v advokátním tarifu advokátu náhrada za promeškaný čas nenáleží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 1 Tmo 17/2022). Jednání u zdejšího soudu dne 7. 10. 2025 trvalo pouze 181 minut, advokátovi přitom za účast u něj náleží odměna za každé započaté 2 hodiny. Za následujících 59 minut po skončení jednání proto advokátovi nadále náležela odměna za úkon právní služby, za stejný časový úsek mu tudíž nenáleží náhrada za promeškaný čas, přičemž tento čas pokrýval takřka celou jednu cestu advokáta do místa jejího sídla. Obdobně stran jednání u zdejšího soudu konaného dne 11. 11. 2025, které trvalo pouhých 14 minut, ale byla za něj přiznána odměna i za následujících 105 minut. Náhrada za promeškaný čas tak činí 3 x 150 Kč za 3 započaté půlhodiny (celkem 450 Kč). Jelikož zástupce žalované doložil, že je plátcem DPH, přiznal mu soud rovněž náhradu za DPH ve výši 21 % z částky 44 724 Kč, tj. 9 392,04 Kč.

45. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 54 116,04 Kč uložil soud žalobkyni zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) k rukám zástupce žalované. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.