7 C 10/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení jméno , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , obec zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , PSČ o vydání bezdůvodného obohacení 60 000 Kč, vzniklého nadužíváním společné věci spoluvlastníkem bez právního důvodu

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně, jdoucím z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12 243,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 60 000 Kč z titulu tvrzeného nadužívání společné věci žalovaným a žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky pozemku č. st. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa žalovaného], objekt k bydlení, a pozemku [číslo] – zahrada, to vše zapsáno v katastru nemovitosti, v [katastrální uzemí], obec Ledce na [list vlastnictví], vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Slaný. Žalobkyně aktuálně vlastní ¾ nemovitostí a spoluvlastnický podíl žalovaného je ¼ uvedených nemovitostí. Žalobkyně nabyla spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech jednak na základě smlouvy kupní ze dne [datum] a jednak na základě usnesení soudního exekutora ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Podle žalobních tvrzení je žalobkyně přesvědčena, že žalovaný užívá bez právního důvodu společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Žalobkyně se tudíž domáhá vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího právě v onom tvrzeném nadužívání. Podle žalobkyně užívá žalovaný nemovitost bez právního důvodu od [datum] v rozsahu další ideální čtvrtiny spoluvlastnického podílu, přičemž žalobkyně má za to, že obvyklá cena za užívání předmětné nemovitosti činí v daném místě a čase 20 000 Kč měsíčně, tj. za užívání čtvrtiny nemovitosti by měla příslušet částka 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se domáhá zaplacení celkové výše bezdůvodného obohacení za rok 2021, tedy za celých 12 měsíců po 5 000 Kč, proto požaduje zaplacení částky 60 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. K výzvě soudu se žalovaný vyjádřil ve věci písemně a především nárok neuznal, se žalobou nesouhlasil a nesouhlasil ani s popisem skutkových tvrzení. Žalovaný nesporoval, že je spoluvlastníkem podílu ve výši ¼ ve vztahu k celku nemovitých věcí tak, jak jsou v žalobě popsány, doplnil, že on sám nabyl vlastnického práva k podílu ve výši ¼ na základě usnesení Okresního soudu v Kladně č.j.: [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] o potvrzení nabytí dědictví. Dále popsal genezi spoluvlastnických vztahů tak, že [datum] byla uzavřena kupní smlouva mezi společností [právnická osoba], [IČO] v postavení kupujícího a panem [jméno] [příjmení] v postavení prodávajícího, kdy kupující koupila od prodávajícího spoluvlastnický podíl o velikosti ½ vzhledem k celku předmětných nemovitostí, a to za částku 100 000 Kč. V souvislosti s podpisem kupní smlouvy [datum] upozornil žalovaný na tehdejší znění ustanovení § 1124 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy bylo stanoveno zákonné předkupní právo spoluvlastníků k předmětu prodeje. Žalovaný tvrdil a nadále tvrdí, že bývalí spoluvlastníci žalovaného nevyzvali k realizaci předkupního práva, tedy nenabídli mu možnost odkoupení spoluvlastnického podílu a porušili tím povinnost uloženou jim v tehdejším znění ustanovení § 1124 o.z. Žalovaný v pozici tehdy žalobce vedl spor před zdejším soudem v řízení [spisová značka], v jehož rámci tehdejší prodávající potvrdili, že žádnou nabídku k realizaci předkupního práva žalovanému neučinili, a žalovaný se o změně spoluvlastnických vztahů dozvěděl až náhodně nahlédnutím do katastru nemovitostí. Podle žalovaného jedná žalobkyně účelově a navíc je personálně propojená se společností [právnická osoba] Sedm dnů poté, co nabyla účinnosti změna občanského zákoníku v ustanovení o předkupním právu spoluvlastníků, což se stalo [datum], pak hned [datum] došlo k podpisu kupní smlouvy, kdy společnost [právnická osoba] převedla na společnost současné žalobkyně spoluvlastnický podíl k nemovitosti ve výši ½ vzhledem k celku za 200 000 Kč. Obě společnosti jsou personálně propojeny, v době převodu spoluvlastnického podílu figurovala v pozici prokuristy v obou společnostech [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která v současné době zastává pozici prokuristy již pouze ve společnosti žalobkyně. Nad to z kupní smlouvy uzavřené [datum] je zřejmé, že byla uzavřena cíleně po změně zákona tak, aby již nebylo nutno respektovat dříve v zákoně zakotvené předkupní právo spoluvlastníků. Týká se to nejenom předmětných nemovitostí, ale podle tvrzení žalovaného ještě dalších 19 nemovitých věcí, v nichž společnost [právnická osoba] převáděla nemovitosti nebo jejich část na žalobkyni. Žalovaný tedy především tvrdí ve svém vyjádření, že porušením právní povinnosti ze strany právního předchůdce žalobkyně, s nímž je žalobkyně v úzkém personálním a zájmovém propojení, dochází uplatněním nároku žalobkyně k porušení dobrých mravů a ke snaze legalizovat výkon práva, který je založen na porušení zákona. Dále pak žalovaný uvedl, že i kdyby nebylo této geneze spoluvlastnických vztahů, je nárok žalobkyně nedůvodný. Nárok žalobkyně je opřen o tvrzení ohledně nadužívání nemovité věci ze strany žalovaného, ale žalobkyně se nikdy reálně nepokoušela o faktické užívání nemovité věci, kterou má ve spoluvlastnictví se žalovaným, a žalovaný žalobkyni nikdy nebránil v reálném užívání. Žalobkyně o reálné užívání nikdy neprojevila sebemenší zájem a nikdy jí ze strany žalovaného nebylo v užívání bráněno, takže skutečným zájmem žalobkyně je pouhé získávání finančních benefitů, ať již z tvrzeného bezdůvodného obohacení spoluvlastníků, nebo výhodného prodeje levně nabytých podílů třetím subjektům nebo stávajícím spoluvlastníkům.

3. Teprve v doplňujícím podání ze dne [datum] v souvislosti s tím, že soud původně vyhověl návrhu na přerušení řízení do doby skončení zmíněného řízení [spisová značka], doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně toho spoluvlastnického podílu, ohledně nějž se domáhá vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení. Podáním doručeným soudu 12. 3. a následně odvoláním doručeným soudu [datum] žalobkyně doplnila svá tvrzení o tom, že se domáhá vydání bezdůvodného obohacení pouze ve vztahu k svému podílu ve výši ¼ vzhledem k celku nemovitostí, a to ve vztahu k té čtvrtině, které nabyla v dražbě. Doplnila tedy tvrzení, že se nedomáhá bezdůvodného obohacení ve vztahu k oné polovině předmětných věcí, o níž je vedeno řízení [spisová značka], ale pouze k tomu spoluvlastnickému podílu, o jehož nabytí nemůže být sporu (řízení [spisová značka] se týká nahrazení projevu vůle z titulu porušení předkupního práva k jedné polovině nemovitostí a žalobkyně tvrdila v žalobě, že je vlastníkem ¾ nemovitostí, tudíž mělo být soudu údajně jasné, že právě ve vztahu k řádně nabyté čtvrtině nemovitostí se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, byť tuto čtvrtinu nijak blíž nespecifikovala).

4. Usnesením [název soudu] č.j.: [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo následně rozhodnuto, že řízení se nepřerušuje, když odvolací soud akceptoval upřesnění tvrzeného nároku žalobkyní ve výše zmíněných podáních, soud tudíž nařídil ve věci samé jednání.

5. K jednání byla žalobkyně řádně předvolána prostřednictvím svého právního zástupce, ten převzal obsílku [datum], ale k jednání se nedostavil ani právní zástupce ani žádný zástupce žalující společnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád – (dále jen „o.s.ř.“) a jednal v nepřítomnosti žalobkyně.

6. Žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce zdůraznil opět požadavek na zamítnutí žaloby a kromě skutečností, které byly namítány již v písemném vyjádření, zdůraznil, že žalovaný nikdy žalobkyni v užívání nebránil a žalobkyně se nikdy reálně o užívání nemovité věci nepokoušela. Nad rámec toho podotkl, že sice v řízení [spisová značka] zdejší soud žalobě vyhověl a odvolací soud následně žalobu změnil tak, že ji zamítl, ale žalovaný bude podávat dovolání, když má za to, že v rozhodnutí odvolacího soudu nebyl respektován názor Nejvyššího soudu ČR vyjádřený v jeho rozhodnutí [spisová značka]. Dále sdělil právní zástupce žalovaného, že z navržených důkazů nesouhlasí s výslechem svého klienta a že není ani zřejmé, jaké skutečnosti tvrzené žalobkyní by měl právě žalovaný prokazovat svou výpovědí a že by mělo jít o skutečnosti, které nelze prokázat jinak (§ 131 o.s.ř.). Zdůraznil, že v žalobě postrádá tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že žalobkyně projevuje zájem čtvrtinu nemovitostí užívat a že žalovaný jí v tom brání. Právní zástupce žalovaného jednoznačně učinil sporným tvrzení žalobkyně o nadužívání nemovitosti žalovaným ve vztahu k ¼ nemovitostí. Poukázal i na to, že žalobkyně ani v žalobě sama nespecifikovala, ve vztahu ke které čtvrtině se nároku domáhá, a doplnila to až podáním v souvislosti s odvoláním do usnesení o přerušení řízení. Pouze tvrdila, že žalovaný užívá nemovitost nad rámec svého podílu a ona že je spoluvlastníkem v rozsahu ¾ nemovitosti vzhledem k celku.

7. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni o nutnosti doplnit tvrzení podle § 118a o.s.ř. a v návaznosti na to doplnit též důkazní návrhy k tomu, ve vztahu k jaké čtvrtině nemovitostí (co do právního důvodu nabytí) se nároku domáhá, jakým způsobem usilovala o faktické užívání nemovitosti a v jakém smyslu v tom žalovaný žalobkyni bránil. Tím, že se žalobkyně nedostavila, zbavila se možnosti tohoto poučení. Bylo tak možno vyjít pouze z předložených listinných důkazů.

8. Dostupné listinné důkazy byly provedeny, šlo o výzvu žalobkyně datovanou [datum] formulovanou jako výzva k úhradě nájemného s poukazem na to, že žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení z toho titulu, že ona sama je spoluvlastníkem ideální ½ domu [adresa] v obci [obec] a že výše nájemného by měla odpovídat částce 10 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný dům užívá, tak údajně vzniká žalobkyni nárok na nájemné. Z připojeného podacího archu nelze zjistit, k jakému datu vypravení se váže, a z obsahu výzvy k placení nájemného nevyplývá, že by jakákoli nájemní smlouva byla sjednána, nebo že by byla mezi účastníky dohoda o výši takového plnění za tvrzené nadužívání.

9. Výpisem z katastru nemovitostí podle stavu ke dni [datum] je prokázáno, ostatně mezi účastníky nesporné tvrzení, že žalovaný je spoluvlastníkem ¼ a žalobkyně spoluvlastníkem ¾ nemovitostí popsaných v žalobě. Výpisem z OR žalobkyně ze dne [datum] je prokázána obchodní firma a IČO a sídlo společnosti žalobkyně i skutečnost, že jako prokurista je zapsána [jméno] [příjmení].

10. Na to důkazně navázal výpis z KN ohledně týchž nemovitých věcí, ale datovaný podle stavu ke dni [datum], z něhož je zřejmé, že zatímco žalovaný od počátku zůstával spoluvlastníkem ¼ nemovitých věcí, tak další spoluvlastnické podíly vždy po ¼ vlastnili [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž [jméno] [příjmení] figuroval jako prodávající v kupní smlouvě rovněž předložené k důkazu. Ta je podepsána [datum] [jméno] [příjmení], jakožto zástupcem kupující společnosti [právnická osoba] a podepsána je i [jméno] [příjmení] s datem [datum] jako prodávajícím. Úplným výpisem [právnická osoba] je prokázáno, že [jméno] [příjmení] je od [datum] jednatelem [právnická osoba] a od [datum] do [datum] byla jako prokuristka zapsána [jméno] [příjmení]. Jde o stejnou osobu, která je zapsána jako prokuristka žalobkyně v obchodním rejstříku společnosti [právnická osoba] Zároveň je prokázáno kupní smlouvou uzavřenou mezi [právnická osoba] zastoupenou jednatelem [jméno] [příjmení] a společností [právnická osoba] zastoupenou prokuristkou [jméno] [příjmení], že tyto dvě společnosti, první v pozici prodávající, druhá v pozici kupující, spolu uzavřely kupní smlouvu mj. ohledně prodeje ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ½ vzhledem k celku nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Slaný (bod 14 článku I. smlouvy ze dne [datum]), kterou zmiňuje žalovaný ve svém vyjádření. Skutečně je zde předmětem převodu mezi společnostmi celkem 20 nemovitých věcí a spoluvlastnický podíl ve výši ½ na nemovitostech, které jsou předmětem tohoto aktuálního řízení, je prodáván za částku 200 000 Kč.

11. Tyto skutečnosti však namítal dnešní žalovaný v pozici žalobce v řízení [spisová značka], přičemž obsah prvostupňového rozsudku ze dne [datum] byl k důkazu proveden, neboť tímto rozhodnutím zdejší soud rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované (dnešní žalobkyně) k uzavření kupní smlouvy s tehdejším žalobcem s poukazem na porušení předkupního práva. Jak již zmíněno výše, tento rozsudek byl odvolacím soudem změněn a žaloba zamítnuta, nicméně žalovaný deklaroval, že ve věci podá dovolání.

12. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba, nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení; za b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

13. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

14. Podle druhého odstavce téhož paragrafu soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.

15. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

16. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

17. Jak je zmíněno výše, soud měl v úmyslu dostát svým poučovacím povinnostem při jednání podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., přičemž poučení by směřovalo též ke splnění povinnosti tvrzení ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., kdy teprve na úplná tvrzení by mohly důkazní návrhy navázat, leč žalobkyně se možnosti být ze strany soudu poučena zbavila svou neomluvenou neúčastí u jednání. Nezbylo než konstatovat, že žalobkyně ani netvrdila, zda, kdy a jakým způsobem usilovala o to, aby mohla užívat svůj spoluvlastnický podíl, resp. jeho část v rozsahu 1/4, o níž tvrdí, že je právě tou čtvrtinou, kterou nabyla v dražbě. Dále žalobkyně nic netvrdila o tom, zda a jakým způsobem jí žalovaný v realizaci jejích práv ve vztahu k užívání čtvrtiny nemovité věci brání. Bez dalšího také tvrdila, že takové tvrzené nadužívání má mít hodnotu 5 000 Kč měsíčně a bez dalšího také tuto částku označovala jako nájemné, k čemuž měla sloužit výzva přiložená k žalobě, aby žalovaný toto„ nájemné“ platil.

18. Žalobkyně nedostála ani své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., ani nepředložila se žalobou takové důkazy, z nichž by mohl soud vyjít a rozhodnout v její prospěch. Z obsahu spisu nevyplynulo, že by zde byl základ v tvrzeních, která by byla úplná a důkazy by na ně mohly navazovat, proto soud vyšel při zjišťování skutkového stavu z těch důkazů, které byly provedeny. Nezbylo než konstatovat, že domáhá-li se žalobkyně bezdůvodného obohacení, nebylo prokázáno, ani zda bezdůvodné obohacení vzniklo, případně v jakém rozsahu, ani to, jaká je adekvátní hodnota takového bezdůvodného obohacení. K bezdůvodnému obohacení by mohlo dojít pouze tehdy, pokud by skutečně žalovaný užíval nemovitost v rozsahu vyšším, než svědčí jeho čtvrtinovému spoluvlastnickému podílu, a zároveň by řádnému užívání druhého (většinového) spoluvlastníka bránil. Žalovaný to ovšem popírá a žalobkyně to neprokázala, na konci prvého jednání pak došlo ke koncentraci řízení a další dokazování vést nelze. Jestliže tedy bylo břemenem tvrzení a břemenem důkazním na straně žalobkyně prokázat, že je to žalovaný, kdo získal majetkový prospěch protiprávním užitím cizí hodnoty (byť to nebylo výslovně řečeno, ale patrně měla žalobkyně na mysli důvod vyjádřený v § 2991 odst. 2 o.z.), pak tedy soudu nezbylo, než žalobu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I.

19. Ve výroku II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy jednoznačný úspěch ve věci samé měl žalovaný, a proto mu přísluší plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady na právní zastoupení právní zástupce žalovaného řádně vyúčtoval za 3 úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast u ústního jednání soudu. Z tarifní hodnoty 60 000 Kč činí hodnota 1 úkonu právní služby 3 500 Kč, tedy za 3 úkony 10 500 Kč, k čemuž náleží 3x režijní paušál po 300 Kč. Dále má žalovaný nárok na náhradu nákladů právního zástupce vynaložených na cestovné, což je jízdné osobním automobilem na trase [obec] – [obec] a zpět, tedy trase 70 km, kdy podle údajů v technickém průkazu vozidla vychází částka cestovného na 643,50 Kč. Důvodně je rovněž účtována náhrada za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč, celkově tedy vycházejí náklady řízení na 12 243,50 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. do rukou právního zástupce žalovaného.