10 C 35/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Určuje se, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou vlastníky, a to každý z nich v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti ideální jedné poloviny, pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 76 m², jiná plocha, ležícího v obci a katastrálním území , adresa, a zapsaného v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 115 048,95 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců , Jméno advokáta A, .

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 76 m², zapsaného v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, . Svůj návrh odůvodnili tím, že toho času je dle evidence katastru nemovitostí vlastníkem uvedené pozemkové parcely žalovaná. K tomuto aktuálnímu zápisu v katastru nemovitostí však došlo pouze v důsledku chyby trhových smluv ze dne , datum, a usnesení č. d. 263/49, kdy právní předchůdci žalobců , jméno FO, a , jméno FO, měli dle uvedených trhových smluv koupit stavební parcelu č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a právní předchůdci žalované , jméno FO, a , jméno FO, koupili stavební parcelu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Tato skutečnost je dle žalobců prokazována především geometrickým plánem č. , hodnota, -0101-67 ze dne , datum, , kde je jednoznačně uvedeno, že , jméno FO, a , jméno FO, sice koupili část st. p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ale bez části dvorku, o které se předpokládalo, že tvoří samostatnou st. p. č. , hodnota, . Tuto část dvorku, již dnes tvoří sporovaný pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , koupili a užívali právní předchůdci žalobců , jméno FO, a paní , jméno FO, . Ve skutečnosti tedy , jméno FO, a , jméno FO, koupili dle geometrického plánu celou st. p. č. , hodnota, , ale jen část st. p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tj. bez části dvorku, kterou koupili a vždy užívali právní předchůdci žalobců, následně od nabytí vlastnického práva v roce 1979 žalobkyně b) a v roce 1986 i žalobce a), a to v dobré víře, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemkové parcely č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Žalobci mají za to, že byli oprávněnými držiteli minimálně od roku 1986 a vlastnické právo k dané parcele vydrželi, a to zejména mimořádně.

2. Žalobci v průběhu řízení svoji argumentaci upřesnili, uvádějíce, že v roce 1987 bylo vydáno stavební povolení MNV v , Anonymizováno, č. 2613/1987 týkající se rekonstrukce domu , právnická osoba, v , Anonymizováno, , v té době již ve vlastnictví obou žalobců. Povinnou součástí žádosti o stavební povolení byl i snímek pozemkové mapy, ze kterého vyplývá, že mezi pozemkem ve vlastnictví žalobců st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a dotčeným pozemkem, který je předmětem žaloby, není vyznačena žádná hranice, jako je tomu dnes, a žalobci se naprosto po právu domnívali, že jim pozemek patří. Součástí tohoto stavebního povolení byl dále i výpis z evidence nemovitostí ze dne , datum, . V souladu s uváděným snímkem z pozemkové mapy má celá st. p. č. , hodnota, celkem , hodnota, m2. Promítnuto do současného stavu to znamená, že st. p. č. , hodnota, byla tvořena st. p. č. , hodnota, , která má dnes výměru 217 m2, dále pozemkem č. , hodnota, , který má výměru 153 m2, a dotčeným pozemkem č. , hodnota, , který má dnes výměru 76 m2. Celková výměra všech pozemků dle dnešního stavu je 446 m2, když rozdíl 4 m2 je způsoben upřesněním výměr v důsledku digitalizace. Tento rozdíl odpovídá oddělené části C v geometrickém plánu, oddělené od st. p. č. 28/2, který se následně stal součástí pozemkové parcely č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Vše tedy plně odpovídá stavu v roce 1986. K uvedenému stavebnímu povolení se nepochybně vyjadřovali i právní předchůdci žalované, přičemž nikdo nevznesl žádnou námitku, že by uváděný stav neodpovídal stavu skutečnému. Žalobci tak mají především nezpochybnitelné vydržení jich samotných podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. a naprosto zcela nezpochybnitelné mimořádné vydržení dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. Žalobci se ujali nemovitostí v roce 1986, resp. 1978. Dotčený pozemek užívají bez jakéhokoliv omezení, nikdo v té době jejich vlastnické právo nezpochybňoval, nikdo jim nesdělil, že by snad bylo zpochybňováno vlastnictví jejich právních předchůdců.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nárok žalobců neuznala. Blíže popsala genezi vzniku pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a uvedla, že žalobci a jejich právní předchůdci sice sporný pozemek z nějaké části a po nějakou dobu drželi, ale vždy v nepoctivém úmyslu, když se do jeho držby zčásti vloudili nepoctivě a zčásti usilují o proměnu v trvalé právo to, co jim bylo vynuceně povoleno či tolerováno formou výprosy. Žalobcům muselo být vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že ke spornému pozemku vykonávají právo, které jim nenáleží. Konkrétně v roce 1998 v rámci probíhající digitalizace, zřejmě na základě iniciativy žalobců, se tito pokusili podloudně nechat zapsat své vlastnictví k předmětnému pozemku. , právnická osoba, v , Anonymizováno, však tehdy opravil zjištěné nesrovnalosti, nicméně z pozemku parc. č. st. 28/2 oddělený pozemek parc. č. 29/3 o výměře 72 m2 správně opět zapsal do vlastnictví právního předchůdce žalované , jméno FO, . Z přípisu ze dne , datum, se podává, že se , jméno FO, zápisu sporného pozemku ve prospěch žalobců bránil. Naopak žalobci opravu v katastru nemovitostí nezpochybnili, a tím v podstatě uznali vlastnictví , jméno FO, ke spornému pozemku, přesto pokračovali v jeho úmyslně nepoctivé držbě. Následně se již jen změnilo očíslování pozemku z parc. č. 29/3 na parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Žalovaná dále odmítla výklad trhových smluv žalobci. Ti v roce 1986 museli dobře vědět, že sporný pozemek užívají jen jako výprosu od , jméno FO, , který pod nátlakem (pod pohrůžkami) s takovým užíváním souhlasil. K mimořádnému vydržení tak nemohlo dojít. Tuto svoji argumentaci žalovaná v průběhu řízení rozvedla a navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím poznatkům o skutkovém stavu.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí (dále též „KN“) pro obec a katastrální území , adresa, , list vlastnictví č. , hodnota, , soud zjistil, že žalovaná je evidována jako výlučný vlastník nemovitých věcí uvedených na tomto listu vlastnictví, mimo jiné pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 76 m2. Z výpisu z katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, , list vlastnictví č. , hodnota, , soud zjistil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí uvedených na tomto listu vlastnictví, mimo jiné pozemků parc. č. st. 29/1 o výměře 217 m2 a parc. č. st. 43 o výměře 30 m2. Z historického výpisu z KN k , datum, pro obec a katastrální území , adresa, , list vlastnictví č. , hodnota, , soud zjistil, že je zde zapsán, mimo jiné, i pozemek parc. č. st. 29/3 o výměře 72 m2. Z historického výpisu z KN k datu , datum, pro obec a katastrální území , adresa, , list vlastnictví č. , hodnota, , soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc. č. st. 28/2 v té době byl , jméno FO, , nar. , datum, .

6. Ze smlouvy trhové ze dne , datum, uzavřené mezi , jméno FO, a , jméno FO, na straně jedné a , adresa, , jméno FO, na straně druhé a připojených ověřovacích doložek bylo zjištěno, že na jejím základě posledně uvedení jako kupující nabyli do svého vlastnictví stavební parcelu č. , hodnota, , zapsanou tehdy ve vložce č. , hodnota, pozemkové knihy pro katastrální území , adresa, . Smlouva dále obsahuje prohlášení, že stavební parcela č. , hodnota, hraničí se stavební parcelou č. 28/2, kterou nabyli manželé , jméno FO, a , jméno FO, , kteří jsou pod prohlášením také podepsáni. Kupující s právě jmenovanými manželi v prohlášení uznávají hranice mezi těmito stavebními parcelami tak, jak si je v přírodě vytýčili a vyznačili. Prohlášení zároveň pro případ neshody s tehdejší katastrální mapou obsahuje klauzuli, podle které se smluvní strany i manželé , jméno FO, zavazují provést knihovní pořádek v souladu se stavem v přírodě, na němž se již nic měnit nebude.

7. Ze smlouvy trhové ze dne , datum, uzavřené mezi , jméno FO, a , jméno FO, na straně jedné a , jméno FO, a , jméno FO, jako kupujícími na straně druhé a připojených ověřovacích doložek bylo zjištěno, že na jejím základě posledně uvedení jako kupující nabyli do svého vlastnictví stavební parcelu č. 28/2, zapsanou tehdy ve vložce č. , hodnota, pozemkové knihy pro katastrální území , adresa, . Smlouva dále obsahuje ujednání, že k uvedené stavební parcele patří v přírodě část dvorka tak, jak je v přírodě již vyznačeno, jakož i prohlášení, že vzhledem k tomu, že dvorek má samostatnou stavební parcelu č. , hodnota, , přičemž hranice mezi touto stavební parcelou a stavební parcelou č. 28/2 jsou neznatelné, prohlašují kupující , jméno FO, spolu s manželi , jméno FO, , kteří jsou pod prohlášením také podepsáni, že uznávají za správné hranice tak, jak si je v přírodě vytýčili. Prohlášení opět pro případ neshody s tehdejší katastrální mapou obsahuje klauzuli, podle které se smluvní strany i manželé , jméno FO, zavazují provést knihovní pořádek v souladu se stavem v přírodě, na kterém se již nic měnit nebude.

8. Z obsahu geometrického (polohopisného) plánu č. zak. 920-0101-67 bylo zjištěno, že jej vypracovalo Středisko geodézie , adresa, , detašované pracoviště v , adresa, , dne , datum, . , adresa, obsahuje poznámku, dle které ve skutečnosti manželé , jméno FO, a , jméno FO, (právní předchůdci žalované) koupili celou stavební parcelu č. , hodnota, a část stavební parcely č. 28/2 bez části dvorka, o které se předpokládalo ve smlouvě, že tvoří samostatnou stavební parcelu č. , hodnota, . Tuto část dvorka tedy koupili a užívají manželé , jméno FO, (právní předchůdci žalobců). Geometrický plán pak obsahuje výkaz výměr pozemků dle starého a nového stavu a výkres jejich hranic s tím, že nové hranice byly v přírodě označeny plotem.

9. Z rozhodnutí Státního notářství v , Anonymizováno, ze dne , datum, , jež nabylo právní moci téhož dne, se podává, že jím byla pravomocně schválena dohoda o vypořádání dědictví po zemřelém , jméno FO, , na jejímž základě pozůstalá dcera , jméno FO, , tj. žalobkyně b), nabyla mimo jiné polovinu domku , právnická osoba, v , Anonymizováno, spolu se stavebními parcelami č. , hodnota, a č. , hodnota, , jakož i polovinu dalších pozemků zapsaných v KN na listu vlastnictví č. , hodnota, , přičemž druhou polovinu těchto nemovitostí měla ve svém vlastnictví pozůstalá manželka , jméno FO, , nar. , datum, . Z notářského zápisu NZ 342/85, N 400/85 ze dne , datum, soud zjistil, že jím byla sepsána postupní smlouva, na jejímž základě posledně jmenovaná , jméno FO, postoupila, mimo jiné, svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné poloviny na nemovitostech zapsaných v KN na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , tedy i stavební parcely č. , hodnota, a 43, svému zeťovi , jméno FO, , nar. , Datum narození žalobce A, , tj. žalobci a); právní účinky registrace nastaly ke dni , datum, .

10. Z rozhodnutí Státního notářství v , Anonymizováno, ze dne , datum, , jež nabylo právní moci téhož dne, se podává, že jím byla pravomocně schválena dohoda o vypořádání dědictví po zemřelém , jméno FO, , nar. , datum, , na jejímž základě pozůstalí synové , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, , nabyli rovným dílem mimo jiné jednu polovinu domku č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, spolu se stavebními parcelami č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jakož i další pozemky. Z notářského zápisu NZ 1307/82, N 1253/82 ze dne , datum, soud zjistil, že jím byla sepsána postupní smlouva, na jejímž základě , jméno FO, , nar. , datum, , postoupila svou ideální polovinu nemovitostí, mezi nimi i domek č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, spolu se stavebními parcelami č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , rovným dílem svým synům, shora jmenovaným , jméno FO, a , jméno FO, ; právní účinky registrace nastaly ke dni , datum, . Z rozhodnutí Státního notářství v , Anonymizováno, ze dne , datum, , jež nabylo právní moci téhož dne, bylo zjištěno, že jím bylo potvrzeno nabytí dědictví veškerého majetku, tj. včetně domku č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, spolu se stavebními parcelami č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , po zemřelém , jméno FO, , nar. , datum, , pozůstalému bratrovi , jméno FO, , nar. , datum, .

11. Z přípisu , právnická osoba, v , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že je adresován obci , adresa, , právnímu předchůdci žalované , jméno FO, a žalobcům. , právnická osoba, je informuje o tom, že při digitalizaci SPI v k. ú. , adresa, bylo zjištěno, že ke stavební parcele č. , hodnota, byly přisloučeny díly, a to díl oddělený z původního pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 153 m2 (jenž je ve vlastnictví obce) a díl z původního pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, o výměře 72 m2 (který je dle katastrálního úřadu ve vlastnictví , jméno FO, ). V přípisu stojí, že tyto díly nebyly vykoupeny. , právnická osoba, proto provedl změny, kdy díl o výměře 153 m2 označil novým parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a díl o výměře 72 m2 novým parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Takto zmenšená stavební parcela č. , hodnota, byla zapsána na list vlastnictví žalobců jako parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 217 m2. Naproti tomu pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl zapsán na list vlastnictví obce , adresa, a pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na list vlastnictví , jméno FO, . Závěrem se uvádí, že nevznese-li některý z adresátů námitky, bude vydáno rozhodnutí podle § 8 někdejšího katastrálního zákona (č. 344/1992 Sb.). Z dalšího přípisu , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, soud zjistil, že jde o odpověď na vznesení námitky , jméno FO, , která měla být úřadu doručena , datum, . V přípisu stojí, že část původní stavební parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 72 m2, nyní označená jako parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zůstává i nadále ve vlastnictví pana , jméno FO, a do vlastnictví žalobců z této parcely nic nepřechází.

12. Z darovací smlouvy ze dne , datum, a připojených prohlášení o pravosti podpisu soud zjistil, že byla uzavřena mezi , jméno FO, , nar. , datum, , a žalovanou jakožto obdarovanou. Na jejím základě žalovaná do svého vlastnictví měla nabýt mimo jiné i pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 76 m² v k. ú. , adresa, .

13. Ze znaleckého posudku č. 419/21 ze dne , datum, soud zjistil, že si jej nechala vyhotovit pro účely převodu na žalobce a) jeho právní předchůdkyně , jméno FO, . Znalecký posudek mimo jiné oceňuje tehdejší stavební parcelu č. , hodnota, s výměrou 442 m2, přičemž součástí ocenění byly i stavby na této parcele jako chlév a sklad.

14. Ze stavebního povolení , právnická osoba, v , Anonymizováno, č. 2613/1987 ze dne , datum, soud zjistil, že se týká povolení rekonstrukce domu , právnická osoba, v , Anonymizováno, , v té době již ve vlastnictví obou žalobců, kterým je rozhodnutí adresováno. Z přiloženého výpisu z evidence nemovitostí ze dne , datum, soud zjistil, že celá stavební parcela č. , hodnota, má výměru 442 m2. Ze snímku pozemkové mapy ze dne , datum, pak soud zjistil, že mezi stavební parcelou č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a plochou, která připadá na sporovaný, dnes v KN evidovaný pozemek parc. č. , hodnota, , není vyznačena žádná hranice.

15. Ze záznamu podrobného měření změn (polního náčrtu) č. , hodnota, z roku 1997 bylo zjištěno, že v rámci digitalizace došlo ke změnám v evidenci katastru nemovitostí týkající se mimo jiné pozemku, z něhož na základě nových měření vzešel nyní evidovaný a účastníky sporovaný pozemek parc. č. , hodnota, , jakož i pozemků sousedních v k. ú. , adresa, , zvýrazněných v náčrtu zakroužkováním červenou barvou. Evidován je, mimo jiné, nově pozemek parc. č. st. 29/2 v k. ú. , adresa16. Ze smlouvy o pronájmu pozemku uzavřené mezi obcí , adresa, a žalobci dne , datum, bylo zjištěno, že žalobcům byla pronajata stavební parcela č. 29/2, zastavěná plocha a nádvoří, v k. ú. , adresa, , vzniklá na základě shora zmíněného záznamu o podrobném měření z roku 1997 a dle smluvních ujednání do současné doby užívaná žalobci.

17. Z dopisu ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že se jím žalobci obrací v právním zastoupení na žalovanou s výzvou k poskytnutí součinnosti za účelem změny zápisu vlastnického práva ohledně pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, v katastru nemovitostí ve prospěch žalobců. Z připojené podací stvrzenky bylo zjištěno, že výzva byla odeslána žalované poštou s datem podání , datum, a ve vztahu k žalovanému i prostřednictvím datové schránky, přičemž k doručení datové zprávy došlo dne , datum, .

18. Ze snímku katastrální mapy zachycující současný stav v katastru nemovitostí s vlastnoručními popisky (č. l. 10) soud neučinil žádná zvláštní zjištění, neboť jde pouze o zachycení výměr pozemků sousedících či nacházejících se v blízkosti sporného pozemku, které se jinak podávají z výpisů z KN provedených již k důkazu. Obdobně pak z ortofotosnímku (č. l. 14 p. v.) zachycujícího soudobý stav soud nezjistil pro věc žádné významné skutečnosti. Tentýž závěr platí o polním náčrtu č. , hodnota, z roku 1939 a otisk stabilního císařského katastru se situačním plánem běž. č. , hodnota, zachycující stav před rokem 1876, jelikož stav zachycený těmito dokumenty není významný pro posouzení podmínek řádného, potažmo mimořádného vydržení v době chopení se držby sporného pozemku žalobci a předchází i uzavření shora zmíněných trhových smluv. Z obdobných důvodů nevyvodil soud žádné závěry ohledně záznamu podrobného měření změn – polního náčrtu z roku 1975, když tento dokument má dokládat snahu právních předchůdců žalobců vloudit se do vlastnictví za pomoci vyznačení změny osoby vlastníka v KN, což ovšem není určující pro podmínky vydržení řádného či mimořádného samotnými žalobci od okamžiku uchopení se jimi držby sporného pozemku. V případě předložené kupní smlouvy ze dne , datum, a jejích příloh bylo zjištěno, že se týká nabytí vlastnického práva žalobců k sousednímu pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Má jít o důkaz prokazující, že ačkoli se žalobci i u tohoto pozemku měli snažit docílit legalizace vlastnictví odkazem na trhovou smlouvu z roku 1949, přece jen jej nakonec nabyli kupní smlouvou uzavřenou s obcí jako původním vlastníkem. Tento poznatek však není sám o sobě rozhodný pro posouzení podmínek vydržení, ať už řádného či mimořádného, nyní sporovaného pozemku, může toliko ukazovat na případný širší kontext jednání žalobců, které se však z ostatních provedených důkazů nepodává, a proto soud z této kupní smlouvy a jejích příloh žádný pro rozhodnutí relevantní skutkový závěr neučinil. Podobně soud vyhodnotil listiny předložené žalovanou vztahující se k řízení stavebního úřadu o odstranění stavby (kolny) na pozemku parc. č. , hodnota, , 1114 a parc. č. st. 28/1 a 28/2 v k. ú. , adresa, (přílohy , právnická osoba, v přílohové obálce na č. l. 38) vedené na základě iniciativy žalované, když řízení se vedlo až v letech 2022 až 2023, tj. již po deklarovaném vydržení sporovaného pozemku žalobci a zároveň se z těchto listin nepodávají žádné poznatky, které by mohly mít vliv na posouzení podmínek pro vydržení; stavební úřad ve svých rozhodnutích pouze deklaruje, že není kompetentní k případným změnám majetkoprávních vztahů. Totéž platí pro fotografie dílem zachycující aktuální stav sporného pozemku, resp. prostoru mezi domy žalobců a žalované. Pro nepřehlednost a nečitelnost pak soud neučinil žádná skutková zjištění ze snímku mapy katastru nemovitostí pořízeného , datum, a z kopie neplatné mapy KN v měřítku 1:2880, pořízené , datum, . Žádné rozhodné závěry soud neučinil ani ze zákresu stavu po digitalizaci a přečíslování pozemků obnovou katastrálního operátu, poněvadž z tohoto zákresu je toliko patrné zachycení změny v očíslování sporného pozemku, který již má přiděleno č. , hodnota, namísto původního č. 29/3. Soud rovněž neučinil žádné relevantní skutkové zjištění, pokud jde o stavební povolení přístavby místnosti ze staré kůlničky vydané Radou , právnická osoba, v Kejnicích ze dne , datum, , jelikož není zřejmé, komu je toto rozhodnutí adresováno a jakých nemovitostí se týká. Soud nevyvodil žádné skutkové závěry ani z vytyčovacího náčrtu ze dne , datum, , který je součástí protokolu o vytyčení hranice pozemku z téhož dne, jelikož dané vytyčení mělo sloužit jako podklad pro případnou mimosoudní dohodu účastníků, k níž však navzdory jednáním mezi stranami nedošlo.

19. Soud neprovedl důkaz výslechy žalobců, navržených svědků , adresa, , jméno FO, ani netrval na původně nařízeném výslechu svědka , jméno FO, , když měl za to, že dosud provedené a zejména na posledním jednání, k němuž se navíc žalovaná, její právní zástupce ani posledně jmenovaný svědek nedostavili, doplněné dokazování je dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci. V případě žalobců byl nadto důkazní deficit k prokazované skutečnosti podmínkou nařízení účastnického výslechu soudem (srov. § 131 odst. 1 o. s. ř.). Dále soud neprovedl k důkazu přípis Státního oblastního archivu v Plzni, Státního okresního archivu , adresa, ze dne , datum, ve věci žádosti o poskytnutí informací o členech , právnická osoba, , adresa, spolu s přílohou obsahující nekompletní přehled osob působících v uvedeném orgánu státní správy, jelikož jeho provedení si soud vyhradil pro případ, že by z dalších důkazů vyplynul žalovanou tvrzený, ale blíže nespecifikovaný nátlak rodiny , jméno FO, , resp. právních předchůdců žalobců, na právní předchůdce žalované v tzv. době nesvobody (srov. zákon č. 480/1991 Sb.), kdy bylo tvrzeno, že , jméno FO, snad měli trpět užívání nyní sporovaného pozemku pod nátlakem, anebo dokonce pod hrozbou příbuzného , jméno FO, působícího v MNV , adresa, . Žádné takové poznatky ovšem z provedeného dokazování nevzešly, takže soud uvedený přípis k důkazu nakonec formálně neprovedl (beztak by šlo za dané důkazní situace o důkaz bezcenný).

20. Soud zvážil argumentaci účastníků a výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Podle § 1091 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím 5 let ode dne nabytí účinnosti (nového) občanského zákoníku, jde-li o věc nemovitou.

22. Nejvyšší soud se k institutu mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. již vyjádřil v celé řadě svých rozhodnutí, v nichž zaujal následující stěžejní právní závěry, v nichž se podrobněji vyslovil mimo jiné k podstatě a podmínkám pro mimořádné vydržení. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 ze dne , datum, (uveřejněném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) Nejvyšší soud vyložil, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před , datum, ) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele ovšem tíží toho, kdo vydržení popírá. Na tato východiska Nejvyšší soud navázal kupř. v usnesení sp. zn. 22 Cdo 788/2022 ze dne , datum, , když uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale mnohem benevolentněji posuzovaná „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Jde o „jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od poctivé i nepoctivé držby“. V pozdějších rozhodnutích se pak Nejvyšší soud zabýval otázkou, ke kterému okamžiku se posuzuje držba „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ pro mimořádné vydržení. Konkrétně v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 ze dne , datum, uvedl, že zákon v ustanovení § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v ustanovení § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž že „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu.“ Nejvyšší soud tak uzavřel, že podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. K tomu Nejvyšší soud doplnil, že pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva, nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží. Teprve v takovém případě se považuje držitel za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu. Musí se ale navíc vždy jednat o žalobu podanou osobou odlišnou od držitele, která jeho držbu nebo její poctivost sporuje, poněvadž účelem analogické aplikace ustanovení § 995 o. z. je chránit vlastníka, a nikoliv postihovat držitele za uplatňování jeho práv (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 179/2025 ze dne , datum, ).

23. K právě vyložené judikatuře Nejvyššího soudu se sluší podotknout, že Ústavní soud již měl možnost posoudit její ústavní konformitu, přičemž ve svých rozhodnutích setrvává na závěru, že nejde o protiústavní výklad zákona, resp. že právní názor Nejvyššího soudu optikou ústavního pořádku bez pochyb obstojí (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 94/25, IV. ÚS 812/24, III. ÚS 476/24, II. ÚS 3019/23 či sp. zn. II. ÚS 2116/23). Zde je ještě vhodné také poznamenat, že ani použití institutu mimořádného vydržení v intencích § 3066 o. z. (tj. započtení vydržecí doby držitele či jeho právního předchůdce přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku) nevyvolává neústavní retroaktivní účinky, neboť „[b]yť předmětné přechodné ustanovení představuje určité beneficium pro vydržitele, nelze pominout, že pro účely zajištění ochrany dosavadních vlastníků stejné ustanovení obsahovalo ochrannou lhůtu pěti let, na základě které mimořádné vydržení nemovité věci mohlo dovršit nejdříve , datum, (i když dvacetiletá vydržecí doba uplynula dříve)“ (bod 24 usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3202/24 ze dne , datum, ).

24. Z výsledků provedeného dokazování má soud za prokázané, že v souzeném případě došlo k mimořádnému vydržení sporovaného pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , dosud vlastnicky evidovaného v KN na žalovanou, žalobci. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, kdy a na základě jakých nabývacích titulů se žalobci fakticky ujali držby dnes evidovaného pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , sporné mezi nimi ovšem bylo, zda tak žalobci učinili nejen oprávněně, ale především zda jejich úmysl při chopení se držby sporného pozemku (resp. jeho evidenčního předchůdce) byl či nebyl nepoctivý. Optikou výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu bylo na žalované, která sporovala splnění podmínek mimořádného vydržení žalobci, aby byla prokázala jejich nepoctivý úmysl v dané době, tj. v roce 1978, jde-li o žalobkyni b), a v roce 1985, jde-li o žalobce a). Žalovaná v té spojitosti namítala, že žalobci se do držby zčásti vloudili nepoctivě a zčásti usilovali o proměnu v trvalé právo to, co jim bylo vynuceně povoleno či tolerováno formou výprosy od , jméno FO, , který pod nátlakem (a pohrůžkami) s takovým užíváním měl souhlasit, resp. že žalobcům muselo být vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že ke spornému pozemku vykonávají právo, které jim nenáleží. Soud však v provedených důkazech pro tuto obranu žalované nenalezl opodstatnění.

25. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 ze dne , datum, ohledně nepoctivého úmyslu, který je překážkou pro mimořádné vydržení, uvedl, že lze přihlédnout i k judikatuře Nejvyššího soudu k § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ovšem s tím, že jde-li o mimořádné vydržení, je třeba držbu posuzovat benevolentněji, nestačí tedy nedbalost držitele (zde žalobců) při uchopení držby. Přiměřeně se tak uplatní i právní závěry dobové judikatury (rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1594/2004 ze dne , datum, či rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 496/2004 ze dne , datum, ). Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu.

26. V souzené věci vyšlo dokazováním mimo jiné najevo, že již z geometrického plánu ze dne , datum, , pořízeného pro účely rozdělení mj. stavební parcely č. 28/2, vyplynulo, že právní předchůdci žalované, tj. , jméno FO, a , jméno FO, sice koupili část někdejší st. p. č. 28/2, ale bez části dvorku, o které se předpokládalo, že tvoří samostatnou st. p. č. , hodnota, . Tuto část dvorku koupili a vždy užívali právní předchůdci žalobců, tj. , jméno FO, a , jméno FO, . Žalovaná sice v průběhu řízení zpochybnila tento geometrický plán potud, že nikde nebyl zapsán a že se snad právní předchůdci žalobců jeho prostřednictvím pokoušeli dosíci změn v evidenci nemovitostí, a vloudit se tím do vlastnictví , jméno FO, . Tento vývod však zůstal v rovině tvrzení a nebyl podpořen žádným z provedených důkazů. Naopak, ze znaleckého posudku č. 419/21 ze dne , datum, , vyhotoveného právě pro účely převodu jeho id. poloviny na žalobce a), se podává, že tehdejší stavební parcela č. , hodnota, měla výměru 442 m2, přičemž znalec měl k dispozici výpis z evidence nemovitostí. Za zmínku také stojí, že součástí ocenění byly i stavby na této parcele jako chlév a sklad. Tomu pak zcela odpovídá stavební povolení vydané , adresa, národním výborem v , Anonymizováno, č. 2613/1987 ze dne , datum, , k němuž byl přiložen výpis z evidence nemovitostí ze dne , datum, , z něhož je patrné, že celá stavební parcela č. , hodnota, má výměru 442 m2. Uváží-li se, že st. p. č. , hodnota, byla tvořena dnešním pozemkem parc. č. st. 29 o výměře 217 m2, dnešním pozemkem parc. č. , hodnota, o výměře 153 m2, jakož i nynějším sporným pozemkem parc. č. , hodnota, o výměře 76 m2, pak celková výměra všech těchto dnes evidovaných pozemků činí 446 m2. Rozdíl 4 m2 oproti dřívější evidenci nemovitostí (442 m2) pak vysvětluje část „c“ v geometrickém plánu ze dne , datum, , oddělená od st. p. č. 28/2, který se následně stal součástí pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Tento rozdíl je důsledkem upřesnění výměr dotčených pozemků v důsledku digitalizace završené v roce 1998. Všechny tyto poznatky tak ve svém propojení svědčí o tom, že žalobci se v roce 1978, potažmo 1985 chopili držby sporného pozemku minimálně v nikoli nepoctivém úmyslu, ne-li přímo v úmyslu poctivém, když měli k dispozici úřední listiny o výměře jimi drženého pozemku, z něhož nakonec vzešel i nyní sporovaný pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Tvrzení o nátlaku na , jméno FO, někým z rodiny , jméno FO, se neprokázalo, resp. z provedených důkazů nevyplynuly ani žádné indicie v tomto směru.

27. Bylo nicméně na žalované, aby prokázala nepoctivý úmysl žalobců v době, kdy se chopili držby. Žalovaná se sice podrobně zabývá genezí vlastnických vztahů souvisejících pozemků v k. ú. , adresa, a historií právních předchůdců žalobců i žalované, ale ve vztahu k žalobcům v době, kdy se ujali držby, což je ve vztahu ke splnění podmínek pro mimořádné vydržení dle § 1095 o. z. stěžejní, nic hmatatelného neuvádí. Žalovaná ani její právní zástupce se nedostavili k jednání konanému dne , datum, , přičemž svoji neúčast na něm neomluvili. Ke své škodě se tak žalovaná připravila o důležitý procesní prostor k uplatňování a hájení svých práv, když se nevyjádřila k doplněným důkazům. Především se ale připravila o možnost být zpravena soudem o tom, že dosud provedené důkazy nejen že nevypovídají o nepoctivém úmyslu žalobců v době chopení se jimi držby sporovaného pozemku, ale spíše ve svém souhrnu nasvědčují, že se jeho držby chopili přinejmenším v nikoli nepoctivém úmyslu. Soud tak pro nepřítomnost žalované a jejího právního zástupce na zmíněném jednání nemohl žalovanou poučit podle § 118a o. s. ř. o tom, že neunáší důkazní břemeno ke klíčové skutkové otázce, tj. nepoctivosti žalobců v době chopení se jimi držby předmětného pozemku, přičemž platí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se účastníku řízení může dostat toliko při jednání (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3465/21 ze dne , datum, či sp. zn. III. ÚS 1447/22 ze dne , datum, ). To má za následek, že žalovaná ohledně nepoctivého úmyslu žalobců v době chopení se jimi držby sporného pozemku neunesla důkazní břemeno, které ji tížilo.

28. Obrana žalované spočívající na argumentaci vědomosti žalobců o tom, že nemusejí být vlastníky sporovaného pozemku na základě sdělení katastrálního úřadu během tzv. digitalizace, která proběhla nejpozději v roce 1998, není s ohledem na výše nastíněná judikaturní východiska přiléhavá. Tato obrana povědomím žalobců by měla své místo pouze u vydržení řádného (s ohledem na požadavek jiné kvality držby; to by však navíc muselo být podstatně dříve než v roce 1998, kdy už by byla řádná vydržecí doba 10 let uplynula), kdežto u vydržení mimořádného vychází zákon z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění svého práva proti držiteli, takže se kvalita držby zkoumá pouze v době, kdy se jí držitel chopil, a nikoli později. To, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem (subjektem drženého práva) je, nemá samo o sobě za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Jinak řečeno, v poměrech posuzovaného případu to znamená, že zjištění případné vědomosti žalobců v roce 1997, nejpozději v roce 1998, není pro splnění podmínek mimořádného vydržení určující. Jediným způsobem, jak by žalovaná byla mohla mimořádnému vydržení sporného pozemku žalobci zabránit, by bývalo bylo včasné podání žaloby napadající držbu žalobců nebo její poctivost, tedy buď žaloby na ochranu vlastnického práva podle § 1040 an. o. z., popřípadě žaloby na určení jejího práva, event. určení, že žalobcům držené právo nenáleží. K tomu ovšem nedošlo. Zde soudu nezbývá než konstatovat, že v duchu zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým) bylo na žalované, aby byla předešla mimořádnému vydržení předmětného pozemku žalobci včasnou žalobou. Nestalo-li se tak, nastoupily účinky mimořádného vydržení.

29. Ve světle řečeného tudíž soud uzavřel, že žalobci ke dni , datum, (s ohledem na přechodné ustanovení § 3066 o. z.) vydrželi pozemek parc. č. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, , pročež žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že žalobci jsou spoluvlastníky tohoto pozemku.

30. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobců ve sporu. Žalovaná je tedy povinna nahradit žalobcům jejich účelně vynaložené soudní výlohy v plném rozsahu.

31. Náklady řízení právně zastoupených žalobců podle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobců v soudním řízení ve výši 81 972 Kč sestávající z 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, podání samotné žaloby, písemná vyjádření ze dne , datum, a ze dne , datum, , jednání s protistranou dne , datum, a účast na 3 jednáních před soudem) při sazbě mimosmluvní odměny 5 580 Kč za 1 úkon právní služby dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.) ve znění účinném do , datum, (celkem , hodnota, úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení a sepis a zaslání předžalobní výzvy – viz čl. II vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 258/2024 Sb.), resp. 10 116 Kč za 1 úkon právní služby dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, (zbylých 7 úkonů právní služby). Náklady žalobců dále tvoří náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, v celkové výši 600 Kč a 7 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, v celkové výši 3 150 Kč, dohromady celkem 3 750 Kč. Náklady žalobců rovněž tvoří cestovní výdaje jejich advokáta vynaložené v souvislosti s cestou z místa svého sídla (, adresa, ) k 3 soudním jednáním konaným v budově Okresního soudu v Klatovech a zpět, jakož i v souvislosti s cestou z místa svého sídla k jednání s protistranou, pořádanému v Kejnicích, a zpět. Právní zástupce žalobců k cestám použil osobní motorové vozidlo, jehož charakteristiky se podávají z doložené kopie osvědčení o registraci vozidla. Při délce trasy 102 km (, adresa, tam i zpět, celkem , hodnota, cesty), resp. 58 km (, adresa, tam i zpět, 1 cesta), spotřebě vozidla 8 l na 100 km, cenách pohonných hmot ve výši 34,70 Kč (rok 2025), resp. 34,10 Kč (rok 2026) za 1 litr motorové nafty a sazbách základní náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši 5,80 Kč (rok 2025), resp. 5,90 Kč (rok 2026) za 1 km jízdy [§ 157 odst. 4, § 158 odst. 3 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb. a č. 573/2025 Sb.] dosahují cestovní výdaje celkové výše 3 126,95 Kč. Advokátovi dále přísluší náhrada za čas strávený cestami ze svého sídla do sídla Okresního soudu v Klatovech, jakož i do Kejnic, a zpět v rozsahu 14 půlhodin ve výši 2 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu (tj. 150 Kč za jednu půlhodinu, byť i započatou). Konečně žalobcům náleží i náhrada jejich advokáta za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % z odměny advokáta za zastupování, přiznané náhrady hotových výdajů, cestovních výdajů i náhrady za promeškaný čas v celkové výši 19 100 Kč (s přihlédnutím k zákonnému zaokrouhlení daně na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Celkem tedy náklady řízení žalobců dosahují částky 115 048,95 Kč.

32. Při úvaze o lhůtě ke splnění uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.