5 C 171/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované, žalovaného a žalobce 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované, žalovaného a žalobce oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] a [částka], úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se vůči prvé žalované zamítá co do částky [částka], co do úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žaloba se vůči druhému žalovanému zamítá.

IV. Prvá žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

V. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum] se domáhal žalobce na žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, které v petitu návrhu specifikoval. Uvedl, že je vlastníkem nemovitosti na adrese [adresa] Nájemní smlouva zanikla k [datum]. Měsíční nájemné dle nájemní smlouvy činilo [částka], náklady na služby spojené s užíváním bytu [částka], celková úhrada za měsíc představovala [částka]. Žalovaní i po zániku nájemní smlouvy užívali předmětnou nemovitost v rozsahu sjednaném v nájemní smlouvě, odmítali za své užívání cokoli hradit. Na straně žalovaných tak došlo k bezdůvodnému obohacení za užívání bytové jednotky v období od května 2019 do května 2020, kdy teprve bytovou jednotku opustili. Bezdůvodné obohacení žalovaných tak činí za měsíc [částka], když dle nájemní smlouvy byli povinni hradit nájemné a plnění spojené s užíváním bytové jednotky vždy do 15 dne kalendářního měsíce, za který plnění náleželo. Žalovaní uvedenou částku neuhradili i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobce ze dne [datum] a [datum]. Podáním ze dne [datum] (č. l. 25 spisu) žalobce uvedl, že po skončení nájmu oba žalovaní užívali předmětnou nemovitost ve stejném rozsahu, ani jednomu z nich nesvědčil žádný právní titul k danému užívání, tedy bezdůvodného obohacení se dopustili oba dva žalovaní, proto jsou povinni bezdůvodné obohacení společně a nerozdílně zaplatit žalobci.

2. Žalovaní shodně požadovali žalobu zamítnout. Žalovaný se bránil tím, že dům žalobce v uvedené době neužíval, tedy neobohatil se na úkor žalobce. Žalovaná argumentovala tím, že v uvedené době sice bydlela a užívala dům, avšak tento žalobci [datum] darovala s tím, že se ústně dohodla s žalobcem, že jí bude po dobu dvaceti let platit měsíčně [částka]. Žalobce dohodu, k níž zákon vyžaduje písemnou formu, která absentovala v daném případě, porušil, žalovaná o příjem přišla. Dále uvedla, že se vůči ní žalobce choval nepřijatelně, sprostě jí nadával, urážel, vyhrožoval, v důsledku čehož trpí psychickými problémy. Tyto skutečnosti jí vedly k odvolání daru pro nevděk a podání žaloby na určení vlastnického práva, se kterou byla neúspěšná, neboť soud nepřipustil nahrávky k důkazu. Věc byla vedena u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 257/2018. Rovněž uvedla, že posouzení otázky platnosti odvolání daru pro nevděk je pro předmětné řízení podstatné. Pokud by totiž soud dospěl k závěru, že žalovaná odvolala dar platně, pak nehledě na to, že žalobce je vlastníkem předmětného rodinného domu, je třeba žalobu zamítnout, protože uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení by představoval pokus žalobce těžit z jeho nepoctivého nebo protiprávního činu zakázaný § 9 odst. 2 o. z., a dále i zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z.. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4004/2011.

3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry.

4. Z informace o pozemku bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa] (dále jen rodinný dům) vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy. Z rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. 9 C 257/2018 – 564 ze dne [datum rozhodnutí], jež nabyl právní moci [datum], bylo prokázáno, že žalovaná podala [datum] žalobu proti žalobci, kterou se domáhala určení, že je vlastníkem (mimo jiné) předmětného rodinného domu s argumentací, že jako matka žalobce mu darovala rodinný dům [datum], když společně uzavřeli smlouvu o důchodu, dle níž se žalobce zavázal po dobu dvaceti let platit žalobkyni důchod [částka] měsíčně. Ten jí platil jen sedm měsíců od června do prosince 2016, poté přestal. Od února 2017 počala žalobkyně bydlet v rodinném domě i s dětmi, které má v pěstounské péči, uzavřela s žalobcem nájemní smlouvu. Od léta roku 2017 se vztahy zhoršily, žalobce byl na ní zlý, sprostě jí nadával, což měly prokazovat CD nahrávky hovorů. Žalovaná proto odstoupila od darovací smlouvy pro nevděk dopisem ze dne [datum]. Soud žalobu zamítl s odůvodněním, že žalované se nepodařilo prokázat, že na straně žalobce opakovaně docházelo ke zjevnému porušování dobrých mravů jak má na mysli ustanovení § 2072 odst. 1 o. z.. Uvedl, že žalovaná stavěla své tvrzení na CD nahrávkách, ke kterým nedal žalobce souhlas a soud tento důkazní návrh nepovolil, v této souvislosti odkázal na ustanovení § 86, § 90 o. z., a ústavní nález II ÚS 1774/14.

5. Z nájemní smlouvy bylo prokázáno, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem. Jejím předmětem byl byt o velikosti [výměra] první kategorie sestávající se z pěti pokojů + sociálního zařízení o celkové výměře [výměra] umístěný v předmětném rodinném domu ve vlastnictví žalobce. Nájemní smlouva byla sjednána od [datum] na dobu neurčitou. Smluvní strany sjednaly výši nájemného [částka] měsíčně i záloh spojených s užíváním bytu ve výši [částka] měsíčně, jež měly být hrazeny k 15 dni v měsíci, ke kterému se platba vztahuje. V této souvislosti soud zmiňuje, že v nájemní smlouvě je nájemce označen jako [jméno] [příjmení], účastníci řízení učinili nesporným na soudním jednání, že jde o žalovanou, jež změnila své jméno i příjmení. Rovněž učinili nesporným, že žalobce je synem žalované. Z výpovědi datované [datum] bylo prokázáno, že žalobce ji dal žalované z důvodů v ní vymezených, mimo jiné proto, že nezaplatila nájemné a služby spojené s užíváním bytu po dobu sedmi měsíců ve výši [částka], tím zvlášť závažným způsobem porušila povinnosti nájemce a proto došlo k výpovědi bez výpovědní doby a žalovaná byla vyzvána k bezodkladnému odevzdání předmětu nájmu. Výpověď obsahovala rovněž poučení o právu vznést proti ní námitky. Z doručenky bylo zjištěno, že výpověď byla dána k poštovní přepravě dne [datum].

6. Po právní stránce soud uzavřel, že žalobce byl a je výlučným vlastníkem rodinného domu a jako takový uzavřel z pozice pronajímatele se svojí matkou - žalovanou jako nájemkyní platně dne [datum] nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a následující o. z.. Předmětem nájemní smlouvy byl byt, tak jak jej vymezuje § 2236 odst. 1 o. z. Smlouva měla písemnou formu, jak požaduje § 2237 o. z.. Ve smlouvě bylo ujednáno nájemné pevnou částkou (v souladu s § 2246 odst. 1 první věta o. z.) i výše záloh společně s jejich splatností (v souladu s § 2251 odst. 1 o. z.). Žalobce vypověděl nájem žalované dopisem ze dne [datum], výpověď měla písemnou formu, jak to vyžaduje § 2286 odst. 1 o. z.. Výpověď rovněž obsahovala poučení o námitkách ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z.. Žalobce využil ve výpovědi ustanovení § 2291 odst. 1 o. z., a vypověděl nájem bez výpovědní doby a požadoval, aby mu žalovaná bez zbytečného odkladu byt odevzdala. Soud uzavřel, že žalovaná zvlášť závažným způsobem porušila svoji povinnost nájemce dle § 2291 odst. 2 o. z., když nezaplatila nájemné ani zálohy za dobu alespoň třech měsíců. Tedy byl dán důvod k výpovědi bez výpovědní doby dle § 2991 odst. 1 o. z.. To, že žalovaná nájemné a zálohy neplatila je evidentní z jejího dopisu ze dne [datum] (č. l. 38 spisu), v němž výpověď z nájmu považuje za bezpředmětnou, protože nájem zanikl již dříve a to doručením jejího dopisu datovaného [datum], kterým došlo k zániku darovací smlouvy ze dne [datum] (zde je možné poukázat na datum odvolání daru [datum], který je totožný s datem podání žaloby o určení vlastnického práva žalované k rodinnému domu, kdy řízení bylo vedeno pod sp. zn. 9 C 257/2018). Tedy pokud žalovaná měla za to, že její nájem zanikl již odvoláním daru pro nevděk, proto nájemné a zálohy neplatila, pak neplatila minimálně od [datum] do data výpovědi to je do [datum], to znamená, že alespoň tři měsíce si neplnila své povinnosti nájemce. Výpověď byla proto dána důvodně. Výpověď se dostala do dispoziční sféry adresáta – žalované dnem [datum] v souladu s § 573 za užití § 607 o. z., neboť dne [datum] byla dána k poštovní přepravě. To, že se výpověď spolehlivě dostala do dispoziční sféry žalované, bylo podpořeno i zmíněným dopisem ze dne [datum], který je reakcí žalované na obdrženou výpověď. Soud proto uzavřel, že nájem skončil doručením výpovědi žalované, to znamená dnem [datum] (viz § 601 odst. 1 o. z.). Pokud žalovaná byt užívala i po [anonymizováno] květnu 2019 do [datum], což sama ve svém vyjádření připustila, činila tak bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 o. z., a na úkor žalobce se bez spravedlivého důvodu obohatila dle § 2991 odst. 1 o. z., a je povinna žalobci jako ochuzenému vydat oč se obohatila. Obohacení v daném případě upravuje ustanovení § 2295 o. z.. Podle tohoto zákonného ustanovení má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného vůči bývalému nájemci, to je v daném případě ve výši [částka] měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaná po dobu trvání nájmu neuhradila za období [datum] – [datum] ničeho, pak po tuto dobu přísluší žalobci nájemné sjednané, respektive jeho poměrná část za užití § 2251 odst. 1 o. z., když od [datum] do [datum] jde již o plnění dle § 2295 o.z.. Tedy i za měsíc květen 2019 přísluší žalobci [částka], jakož i za červen 2019 až květen 2020 včetně, tj. částka [částka] ([anonymizováno] x [částka]). Soud proto žalobě co do rozsahu [částka] a jejího příslušenství tj. úroku z prodlení vyhověl vůči žalované, jak patrno z výroku rozsudku pod bodem I. Jde-li o úrok z prodlení, ten má oporu v § 1968, § 1970 o. z., a jeho výše požadovaná žalobcem v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Žalovaná byla spravena o své povinnosti platit nájemné ve výši [částka] měsíčně do 15 dne příslušného platebního období a to přímo v nájemní smlouvě, proto 16 dnem v měsíci se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění splatného 15 dne příslušného kalendářního měsíce, nevyjímaje náhrady ve výši ujednaného nájemného.

7. Žalobce rovněž požadoval za období květen 2019 až květen 2020 tj. po dobu 13 – ti měsíců po žalované zálohy [částka] x [částka] tj. celkem [částka], vycházeje z ujednání obsaženého v nájemní smlouvě. Nájem skončil k datu [datum] jak pojednáno shora. Žalobce za období [datum] – [datum] neprovedl vyúčtování energií, jak na přímý dotaz soudu uvedl, byť žalovaná koncem května 2020 předmět nájmu opustila (jak tvrzeno v žalobě a žalovanou nerozporováno). Žalobci tak nic nebránilo zaznamenat stavy vodoměrů, plynoměrů apod., a zrealizovat vyúčtování a to zaslat žalované, i přes jejich neuspokojivé vzájemné vztahy. Žalobce má proto nárok vůči žalované pouze na poměrnou část záloh za období [datum] – [datum], což v daném případě představuje částku [částka] ([částka]: [anonymizováno] x [anonymizováno]), protože žalobci jako předchozímu pronajímateli náleží pouze náhrada ve výši dříve ujednaného nájemného, nikoli však i částky představující zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Žalobce může požadovat úhradu za služby spojené s užíváním bytu za období [datum] do [datum] nikoli jako součást bezdůvodného obohacení za užívání bytu ve výši sjednaných záloh, ale pouze ve výši skutečně čerpaných služeb za předmětné období, a to až po vyúčtování jejich skutečné výše. Vyúčtování v daném případě však žalobce vůbec neprovedl. Soud proto žalobu co do částky [částka] a jejího příslušenství vůči žalované zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno a vyhověl žalobě co do částky [částka] a úroku z prodlení dle § 1968, § 1970 o.z., když splatnost záloh byla žalované známa z nájemní smlouvy. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Zde lze odkázat na rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2015 č. j. 34 C 414/2014 – 37 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí.

8. Žalovaná se bránila tím, že má vůči žalobci pohledávku ve výši [částka] z titulu náhrady nemajetkové újmy podle § 2956 a následující o. z., když žalobce se vůči ní dopouštěl protiprávního jednání tím, že ji sprostě nadával, vyhrožoval, tím zasáhl do jejích práv na důstojnost, zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí. V rozsahu žalobního nároku žalovaná svoji pohledávku vůči žalobci započetla a to jako obranu ve smyslu § 98 o. s. ř., proto se domáhala zamítnutí žaloby. V této souvislosti soud uvádí, že mají-li věřitel a dlužník vůči sobě navzájem pohledávky, jejichž plnění je téhož druhu (tj. zde peněžité), mohou přivodit jejich zánik započtením dle § 1982 a následující o. z.. V daném případě však námitka započtení vnesená žalovanou dle § 98 věta druhá o. s. ř. by představovala provádění rozsáhlého dokazování ke zjišťování nejen samotné existenci pohledávky (s tím spojena problematičnost zjišťování skutkových podkladů jejího vzniku), ale i její výše. Toto dokazování by nepřiměřeně prodlužovalo řízení o pohledávce uplatněné žalobou. V této souvislosti lze uvést, že jednostranně nelze započítávat ani pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolávání nejasností a následných sporů. Likvidní je pohledávka, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit), respektive pohledávka, o níž není rozumných pochyb (v této souvislosti lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5711/2017). Sám žalobce na jednání uvedl, že v předmětném nalézacím řízení není prostor pro dokazování nemajetkové újmy, proto pohledávka žalované je nejistá a neurčitá. Soud proto uzavřel, že pohledávka žalované je nekompenzabilní pro její nejistotu a neurčitost ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., proto obrana žalované spočívající v námitce započtení vznesená dle § 98 věta druhá o. s. ř. nebyla shledána důvodnou. V této souvislosti soud uvádí, že v daném směru při svém rozhodování vycházel též z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020 č. j. 31 Cdo 684/2020. Pro úplnost uvádí, aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné, že účastníci byli na jednání se shora prezentovaným právním názorem seznámeni. Z uvedených důvodů soud zamítl důkazní návrhy žalované [anonymizováno] zprávou i znaleckým posudkem, které se měly vztahovat k nemateriální újmě.

9. Žalovaná dále apelovala na ustanovení § 6 odst. 2 a § 8 o. z., v této souvislosti zmínila řízení vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 257/2018, kde soud posoudil otázku platnosti odvolání daru žalované pro nevděk, avšak toto není pro předmětné nalézací řízení závazné. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4004/2011. Soud ani tuto obranu žalované neshledal důvodnou s níže uvedeným odůvodněním.

10. Žalovaná užívala předmět nájmu i po skončení nájemního vztahu, to znamená bez právního důvodu užívala majetek žalobce, svým užíváním mu znemožnila plně realizovat jeho vlastnické právo, za užívání ničeho nehradila. Tedy byla to žalovaná, kdo do vlastnického práva žalobce zasahovala a za užívání cizí věci, navíc i s dětmi jí svěřenými do pěstounské péče (jak sama uvedla) po dobu 13 měsíců ničeho nehradila. [jméno] měla za to, že účinně dar odvolala pro nevděk, tedy že nájemní vztah skončil mnohem dříve než udělenou výpovědí stran žalobce. V den, co učinila odvolání daru, podala žalobu na určení, že je vlastníkem rodinného domu, který předtím žalobci darovala. S žalobou byla neúspěšná, zamítavý rozsudek již nabyl právní moci. Nyní se žalovaná všemi prostředky snaží zvrátit rozsudek vydaný ve věci sp. zn. 9 C 257/2018, její odvolání bylo však odmítnuto dle § 43 odst. 1 o. s. ř., a návrh na obnovu řízení zamítnut, jak soudu známo z úřední činnosti. Žalovaná se snaží, aby soud přistoupil k provedení důkazu CD nahrávkami hovorů, které odmítl provést v řízení pod sp. zn. 9 C 257/2018. Tuto snahu projevila již v řízení vedeném u Okresního soudu pod sp. zn. 5 C 82/2021, jak soudu známo rovněž z úřední činnosti. I v tomto nalézacím řízení požaduje provést k důkazu nahrávky k prokázání negativního chování žalobce vůči její osobě, avšak soud je toho názoru, že není na místě prokazovat chování žalobce vůči žalované. Soud je toho názoru, že i pokud by k urážkám ze strany žalobce došlo, pak nic nebránilo žalované, aby rodinný dům ve vlastnictví žalobce vyklidila, což neučinila a nadále tento plně užívala, aniž by cokoli za užívání žalobci hradila. Nelze se proto nyní odvolávat na ustanovení § 6 odst. 2 o. z., z něhož se snaží žalovaná pro sebe získat dobrodiní, které toto zákonné ustanovení skýtá. Soud ve věci sp. zn. 9 C 257/2018 se zabýval případným nevhodným, protiprávním jednáním žalobce vůči žalované, kterým by žalobce zjevně porušil dobré mravy, jak prokázáno obsahem rozsudku. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalované se nepodařilo prokázat, že na straně žalobce opakovaně docházelo ke zjevnému porušení dobrých mravů jak má na mysli § 2072 odst. 1 o. z., proto žalobu zamítl. Soud proto nepovažuje za zjevné zneužití práva žalobce domáhat se po žalované peněžitého plnění z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovité věci ve vlastnictví žalobce (§ 8 o. z.). Žalovaná dále argumentovala tím, že žalobce jí přestal platit [částka] měsíčně. Jde- li o ústní dohodu mezi žalobcem a žalovanou, že jí bude po dobu dvaceti let platit [částka] měsíčně, jak žalovaná tvrdila, pak žalovaná si je sama dobře vědoma, že zákon pro platnost této dohody vyžaduje písemnou formu, která dodržena nebyla (jak uvedla se svém podání). Pokud by se i žalobce zavázal, že bude hradit měsíčně žalované [částka] měsíčně, to znamená, že se jako plátce zaváže platit žalované jako příjemci peněžité dávky (důchod), pak k platnosti smlouvy je vyžadována zákonem, ustanovením § 2701 odst. 2 o.z. písemná forma, která absentovala. [jméno] žalovaná soudu uvedla, že dohoda byla ústní. Takovéto ujednání je proto neplatné dle § 582 odst. 1 o. z.. Nelze proto spravedlivě po žalobci požadovat, aby žalované plnil [částka] měsíčně na základě neplatného ujednání. Žalobce tím, že neplnil žalované na základě neplatného ujednání, se nedopustil nepoctivého ani protiprávního činu, proto poukaz žalované na ustanovení § 6 odst. 2 o. z., soud i v tomto ohledu shledal lichým. Za tohoto stavu věci soud uzavřel, že je tu silné vlastnické právo žalobce, jež potřebuje ochrany a podaná žaloba na plnění vůči osobě, jež se na úkor vlastníka bezdůvodně obohacuje a tím znemožňuje plný výkon vlastnického práva žalobci, nepředstavuje zjevné zneužití práva, jež by nemělo požívat právní ochrany s odkazem na § 8 o.z.

11. S ohledem na shora uvedený právní názor vymezený v odstavci 10 rozsudku soud zamítl důkazní návrhy výslechem svědka [jméno] [příjmení], protokoly o výslechu svědků a účastníků řízení, jakož i dalších důkazů, které soud neprovedl ve věci sp. zn. 9 C 257/2017, účastnickými výpověďmi pro nadbytečnost. Pro věc je bezvýznamné posouzení toho, že soud ve věci 9 C 257/2018 neprovedl k důkazu CD nahrávky, zatímco ve věci 7 C 18/2019 ano, proto zamítl důkaz rozsudkem ve věci 7 C 18/2019 pro nadbytečnost.

12. Žalobce se domáhal, aby společně a nerozdílně s žalovanou byl zavázán k peněžitému plnění též žalovaný, který v období květen 2019 až květen 2020 měl společně s žalovanou předmět nájmu užívat, a který se tak měl rovněž na úkor žalobce bezdůvodně obohatit. Při hodnocení této otázky je třeba vycházet z ustanovení § 1872 a následující o. z., z § 2991 odst. 1, 2 o. z., a z ustanovení § 2295 o. z.. Výčet solidárně zavazovacích důvodů je taxativní. Vedle zákona, soudního rozhodnutí (a případně povahy plnění, tedy jde-li o nedělitelné plnění, jež může být poskytnuto kterýmkoli ze spoludlužníků) jde především o smlouvu, která v daném případě absentovala. Tedy solidární závazek může vniknout ze smlouvy, ze zákona anebo podle soudního rozhodnutí. V daném případě však je soud toho názoru, že solidární závazek nevznikl žádným ze shora uvedených způsobů. Předně žalovaná po skončení nájmu užívala předmět nájmu nadále, stíhá ji proto povinnost hradit náhradu ve výši ujednaného nájemného a skutečně spotřebovaných a náležitě vyúčtovaných energií žalobci, jak pojednáno již shora a to dle § 2995 o.z. Tato povinnost však již nestíhá ty, co s ní na základě nájemního vztahu předmět nájmu užívali. O tomto nehovoří žádné zákonné ustanovení. Pokud by i žalovaný předmět nájmu v uvedené době společně s žalovanou užíval, pak povinnost k plnění náhrady ve výši ujednaného nájemného tj. [částka] měsíčně i skutečně čerpaných energií stíhá jenom žalovanou dle § 2295 o. z., nikoli členy její rodiny, byť s ní v předmětu nájmu žili. V daném případě ustanovení § 2295 o. z. je speciálním ustanovením k § 2291 odst. 2 o. z., a má tedy přednost a není proto na místě zakládat solidární odpovědnost obou žalovaných. Pokud by soud připustil solidární závazek žalovaných, vedlo by to k absurdní situaci, kdy prakticky ve všech případech po skončení nájmu a nevyklizení předmětu nájmu by mohli být žalováni společně a nerozdílně s bývalým nájemcem k plnění i všichni členové domácnosti, byť zákon výslovně povinnost k úhradě náhrady ve výši sjednaného nájemného, potažmo skutečně čerpaných služeb ukládá jen bývalému nájemci. Navíc pokud by byl žalovaný ten, kdo užívá cizí věc bez právního důvodu, aniž by byl bývalým nájemcem, bez existence předchozí nájemní smlouvy, pak by jej stíhala povinnost k plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., avšak nikoli ve výši sjednaného nájemného, ale ve výši obvyklého nájemného. I z tohoto důvodu by žalovaní nemohli být zavázáni k plnění sjednaného nájemného společně a nerozdílně, když pro každého z nich by výše bezdůvodného obohacení vycházela z jiných zákonných ustanovení a mohla by tak pro každého z nich představovat jinou částku. Soud proto žalobu zamítl vůči žalovanému pro nedostatek pasivní legitimace. Je třeba zmínit, že v období [datum] do [datum] nájemní vztah žalobce a žalované k předmětnému bytu trval, tedy ani za toto období nemůže být žalovaný zavázán k úhradě sjednaného nájemného, případně záloh na služby spojené s užíváním bytu (poměrné části), neboť nebyl smluvní stranou nájemní smlouvy, tedy žádná povinnost plynoucí z nájemní smlouvy jej nestíhá. Navíc nelze se domáhat peněžitého plnění vůči žalované z titulu neplnění povinností pro ni plynoucích z nájemní smlouvy a zároveň vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení, když předmětem jejich užívání je tatáž věc. Za dobu trvání nájmu stíhá toliko žalovanou povinnost k úhradě nájemného i záloh.

13. S ohledem na uvedený názor vyslovený v odstavci 12 rozsudku soud považoval za nadbytečné prokazovat, zda žalovaný skutečně v uvedeném období předmět nájmu užíval či nikoli, proto zamítl důkazní návrhy kamerovými záznamy, i telefonních hovorů, svědeckou výpovědí přítelkyně žalovaného, jakož i dotazem na veřejnou správu pro nadbytečnost.

14. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch co do výše 58% předmětu sporu, neúspěch co do výše 42% předmětu sporu, má proto právo na 16% svých účelně vynaložených nákladů. V této souvislosti je třeba uvést, že při zjišťování převážného úspěchu ve věci soud vycházel rovněž z kapitalizací úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby ke dne vyhlášení rozsudku, kdy vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], jedním úkonem právní služby ve výši [částka] podle § 7 bod 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to celkem za pět úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, první porada s klientem datovaná [datum], účast na soudním jednání, dále pěti režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Náklady řízení žalobce jsou dále tvořeny náhradou cestovních výdajů vynaložených na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobce k soudnímu jednání a zpět při ujetí celkem [anonymizováno] km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, a cenně pohonné hmoty [částka] za jeden litr a základní sazbě [částka] na jeden ujetý kilometr v celkové výši [částka] v souladu s § 13 odst. 4 zmíněné vyhlášky za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 589/2020 Sb.. Za čas strávený na uvedené cestě přísluší náhrada ve výši [částka] podle § 14 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka], když 16% představuje částku [částka]. Soud nepřiznal odměnu, tomu odpovídající režijní paušál a 21% DPH žalobci za úkon právní služby spočívající v poradě s klientem datované [datum], neboť tato porada následovala den po podání žaloby, tedy na žalobu žalobce nemohl mít žádných reakcí od protistrany, aby bylo třeba se radit se svým právním zástupcem, navíc příprava převzetí zastoupení jako úkon právní služby byl žalobci přiznán. Tento úkon se soudu jeví jako účelně nevynaložený. Žalobce dále účtoval odměnu za písemné vyjádření k odporu, které však ve spise založeno není. Rovněž se domáhal odměny za sepis další předžalobní výzvy datované [datum], avšak ta byla učiněna ve vztahu k žalovanému, vůči němuž byla žaloba zamítnuta. Soud tedy odměnu za tento právní úkon nepřiznal. Soud rovněž nepřiznal odměnu za úkon spočívající v nahlížení do spisu v rozsahu 10 minut, neboť dle názoru soudu jde opět o účelně nevynaložený náklad. Žalobce znal obranu žalovaných, ve věci bylo nařízeno první jednání na den [datum], které bylo z důvodu pracovní neschopnosti právního zástupce žalovaných odročeno, o čemž byl telefonicky právní zástupce žalobce včas informován. Bylo proto nadbytečné činit, případně dokončit (byl- li již na cestě k soudu), cestu k podepsanému soudu za účelem studie spisu, navíc v rozsahu realizovaných 10 minut. Soud i tento úkon považuje za neúčelný.

15. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch, má proto právo na plnou náhradu svých účelně vynaložených nákladů. Jeho náklady jsou tvořeny odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 7 bod. 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. a § 12 odst. 4 téže vyhlášky, a to za čtyři úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání odporu, vyjádření ve věci samé, účast na soudním jednání, dále čtyřmi režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky. Dále žalovanému přísluší náhrada cestovních výdajů vynaložených na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce k soudnímu jednání a zpět v celkové výši [částka] při ujetí celkem [anonymizováno] km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty [částka] na jeden litr, základní sazbě [částka] na jeden ujetý kilometr v souladu s § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 589/2020 Sb.. Za cestu rovněž přísluší náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] v souladu s § 14 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka]. Soud nepřiznal žalovanému odměnu, tomu odpovídající režijní paušál a 21% DPH za doplnění svého vyjádření datovaného [datum], neboť má za to, že nejde o účelně vynaložený náklad. Tento úkon mohl učinit právní zástupce žalovaného již ve vyjádření datovaném [datum] případně na soudním jednání, které bylo nařízeno na tentýž den, jako bylo písemné vyhotovení doplnění vyjádření.

16. Soud pro úplnost dodává, že při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněných částek, jakož i nákladů řízení, vycházel z ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů právní moci rozsudku.