5 C 215/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka, úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky částka.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky částka od datum do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru„ anonymizováno“ číslo, jejíž nedílnou součástí byl sazebník poplatků. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po částka vždy k třetímu dni v měsíci. Úroková sazba činila 15,70% ročně. Podpisem smlouvy žalovaná přistoupila k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr, zavázala se hradit měsíční pojistné ve výši částka shodně jako měsíční splátky úvěru. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalované datum převedla na účet uvedený žalovanou sjednaný úvěr. Žalovaná postupně úvěr částečně splácela, na splátkách uhradila částka, z této částky částka bylo použito k úhradě pojistného, částka na úhradu úroků, částka na úhradu jistiny a částka částka byla použita k úhradě nákladů spojených s vymáháním. Vzhledem k opakovanému prodlení žalované žalobkyně dopisem ze dne datum odstoupila od smlouvy. Odstoupení nabylo účinnosti ke dni datum. Celkový dluh žalované ve výši částka se skládá z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků (jistiny) ve výši částka, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši částka a dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ve výši částka. Žalovaná byla vyzvána k úhradě uvedené částky dopisem ze dne datum. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná uvedla a stvrdila svým podpisem ve smlouvě její měsíční příjem částka, zároveň uvedla měsíční náklady na bydlení částka s tím, že žádné srážky ze mzdy a exekuce po splatnosti nemá, když náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů činí částka a má jednu vyživovací povinnost, je rozvedená. Ohledně výdajů vycházel žalobce zejména ze státem publikovaného údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze anonymizováno statistického úřadu). Na tomto základě žalobkyně stanovila existenční výdaje žalované na částku částka. Dále žalobkyně přičetla náklady žalované na splátky ve výši částka (informace získané dle CRIF), a náklady na splátku nového úvěru od žalobkyně částka. Celkový příjem žalované byl zjištěn z jejího prohlášení v úvěrové smlouvě a ověřen z výpisu z bankovního účtu ve výši částka. Na základě výše uvedeného dospěla žalobkyně k závěru, že příjem žalované byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek částka – částka – částka – částka – částka = částka. Žalobkyně tak výdaje i příjmy žalované pro stanovení úvěruschopnosti dlužníka před sjednáním smlouvy posoudila řádně a s odbornou péčí.

2. K výzvě soudu učiněné usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací (právní moc datum rozhodnutí), žalobkyně doplnila svá tvrzení vztahující se k specifikaci nákladů, jež žalobkyni měly vzniknout v případě ukončení smlouvy o úvěru ve výši částka. Žalobkyně podáním ze dne datum uvedla, že náhrada nákladů v případě ukončení smlouvy byla sjednána přímo ve smlouvě, kdy náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele činí částka v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň tři měsíce. Tato sazba byla zvýšena na částka vydáním sazebníku poplatků žalobkyně s účinností od datum, v souvislosti s navýšením skutečných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka delším než tři měsíce. Rovněž specifikovala výši kapitalizovaného úroku částka za období červenec rok – duben rok. Zároveň opravila výpočet, k němuž došla při zkoumání úvěruschopnosti žalované, tak, že z částky částka odečetla částka, částka, částka a částka, čímž dospěla k výsledku částka.

3. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Konstatovala, že úvěrová smlouva je neplatná pro porušení povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Žalobkyně nedodržela povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy vymezené v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by byly podloženy relevantními doklady. Pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalovanou. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovanou prověřila v registru CRIF, příjmení a příjmení, svá tvrzení ničím nedoložila. Žalobkyně tak nezkoumala příjmovou stránku spotřebitele, výdajovou stránku spotřebitele, tedy nezjistila s odbornou péčí, zda bude žalovaná jako spotřebitel schopna na základě uvedených skutečností splácet. Žalobkyně tak neprovedla porovnání příjmů a výdajů žalované, údaji o výdajích žalované nedisponovala, tyto ji nezajímaly. Úvěrová smlouva je proto neplatná. Žalobkyně poskytla žalované částka, žalovaná již uhradila žalobkyni částka, tedy ničeho jí nedluží.

4. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastnic, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo vzal za prokázané, že byla uzavřena dne datum mezi žalobkyní a žalovanou. V úvěrové smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka, žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po částka, včetně pojistného částka měsíčně, při sjednané úrokové sazbě 15,70% ročně. Z výpisu z internetové databáze bylo zjištěno, že na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě číslo bankovní účet byla dne datum poukázána platba ve výši částka. Přijetí částky částka ostatně žalovaná nerozporovala. Žalobkyně tak povinnost pro ni vyplývající z úvěrové smlouvy splnila. Žalobkyně dopisem ze dne datum odstoupila od úvěrové smlouvy, neboť žalovaná byla v prodlení se splacením úvěrových splátek, vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky částka (prokázáno dopisem na č. l. 7 spisu). Zmíněný dopis byl dán k poštovní přepravě datum jak doloženo poštovním podacím archem. Z přehledu plateb vzal soud za zjištěnou platební morálku žalované, která ke dni odstoupení od úvěrové smlouvy na splátkách za leden až duben rok ničeho neuhradila, stejně tak i na splátce za listopad rok. Z přehledu je zřejmé, na co byly jednotlivé platby provedené žalovanou započteny, jakož i to, že žalovaná celkem žalobkyni zaplatila částka. Tento údaj žalovaná soudu potvrdila. Bylo proto nadbytečné k platbám žalované ve prospěch žalobkyně k důkazu provádět výpisy z účtu žalobkyně, jak žalovaná navrhovala, proto soud tento důkazní návrh zamítl.

6. Po právní stránce soud dospěl k následujícímu závěru. Již z názvu samotné úvěrové smlouvy je zřejmé, že jde o smlouvu spotřebitelskou, na kterou se vztahuje nejen ustanovení § 2395 a následující o. z., smlouvy o úvěru, § 1810 a následující o. z., ale rovněž i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném a účinném do 30. 6. 2017, neboť úvěrová smlouva byla uzavřena dne datum. Žalobkyně ve smlouvě vystupuje jako podnikatel, tak jak jej vymezuje ustanovení § 421 o. z., a žalovaná jako spotřebitel dle § 419 o. z.. Soud má za to, že z pohledu ustanovení § 2395 a následující o. z., je smlouva uzavřená mezi účastnicemi řízení platná, žalobkyně jako úvěrující se zavázala žalované jako úvěrované poskytnout částka, této své povinnosti dostála. Žalovaná se zavázala částka včetně sjednaného úroku 15,70% ročně uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po částka, když této své povinnosti ne zcela dostála. Nezaplatila splátky úvěru za listopad rok, leden – duben rok, proto žalobkyně dopisem ze dne datum od úvěrové smlouvy odstoupila, jak bylo ujednáno v úvěrové smlouvě (viz písmeno O), a jak je tomu v souladu s § 2001 o. z.. Odstoupením od úvěrové smlouvy se závazek zrušil od počátku dle § 2004 odst. 1 o. z., když ve smlouvě bylo uvedeno, že odstoupení od smlouvy nemá vliv na již vzniklé nároky, odstoupením celý do té doby nesplacený úvěr, jakož i veškeré další peněžité závazky se stávají splatnými (§ 2005 odst. 1 o. z.). Odstoupení se dostalo do dispoziční sféry žalované dne datum dle § 573 o. z., neboť bylo dáno k poštovní přepravě dne datum (viz poštovní podací arch). Žalobkyně má proto právo na náhradu dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka ke dni datum (to je k datu odstoupení od úvěrové smlouvy), jehož přesná specifikace byla vymezena v podání žalobkyně ze dne datum, kdy tento byl vypočten jako rozdíl mezi úrokem vypočteným při uzavření úvěrové smlouvy pro řádné splácení do dne odstoupení a úrokem skutečně žalovanou dosud uhrazeným, kdy se jednalo o rozdíl částky částka a částka, což představuje částka. Žalobkyně však v žalobě požadovala úrok nižší částka, soud vázán žalobním návrhem v tomto směru žalobě vyhověl. Úrok byl smluvními stranami sjednán přímo v úvěrové smlouvě ve výši 15,70% ročně, což je v souladu s § 2395 o. z., a výše tohoto úroku soudem nebyla shledána nepřiměřenou. Výpočet dlužné jistiny částka je pak v souladu s žalovanou dlužnými splátkami úvěru a zesplatněnou jistinou a realizovanými platbami a s tím na co byly žalobkyní započteny, jak odpovídá přehledu (listina na č. l. 45 spisu).

7. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl co do částky částka, i co do úroku z prodlení z částky částka, tedy nesplacené jistiny, a to od datum do zaplacení, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Úrok z prodlení má oporu v stanovení § 1968, § 1970 o. z., a jeho výše požadovaná žalobkyní v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Žalovaná byla dopisem ze dne datum vyzvána k okamžité úhradě částky částka, což znamená, že datum se výzva dostala do dispozice žalované (o tomto pojednáno již shora), a proto dne datum měla žalovaná plnit, pokud tak neučinila, dnem datum se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá ji povinnost k úhradě též úroků z prodlení. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení od data pozdějšího, od datum, soud vázán žalobním petitem v tomto směru žalobě vyhověl.

8. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky částka, v této souvislosti odkázala na znění úvěrové smlouvy, písmeno L, s tím že tato sazba byla zvýšena na částka vydáním sazebníku poplatků žalobkyně s účinností od datum. Ze znění úvěrové smlouvy, písmeno L odst. 1 bylo zjištěno, že náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele činí částka v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce, dle sazebníku žalobkyně účinného od 15. 1. 2020 se jeho výše zvýšila na částka (doloženo sazebníkem – č. l. 15 spisu). Soud nárok žalobkyně na náhradu nákladů posoudil v intencích § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. ve znění platném a účinném do 30. 6. 2017, kdy zákon výslovně dovoluje sjednat náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly poskytovateli – žalobkyni v souvislosti s prodlením spotřebitele – žalované. O tom, že žalovaná byla v prodlení bylo pojednáno již shora. Co se týče, určení výše účelně vynaložených nákladů zákon mlčí. Lze tedy dovodit, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele a podobně. Žalobkyně proto byla vyzvána usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. 5 C 215/2021 – 22, aby tyto náklady specifikovala, jejich výši doložila příslušnými důkazy. Žalobkyně na uvedenou výzvu reagovala podáním ze dne datum, kde odkázala na znění úvěrové smlouvy písmeno L s tím, že sazba byla zvýšena na částka vydáním sazebníku poplatků, náklady nespecifikovala. Soud tak neměl ze strany žalobkyně specifikované ani doložené účelně vynaložené náklady, jež požadovala ve výši částka, tedy jakousi paušální sazbou. Nemohl proto posoudit, zda částka částka představuje skutečně účelně vynaložené náklady žalobkyně, jež jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, případně posoudit, v jakém rozsahu jde o účelně vynaložené náklady a v jakém rozsahu již jde o smluvní pokutu (§ 122 odst. 1 písm. a) zmíněného zákona). S ohledem na uvedené soud žalobu co do rozsahu částka zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Žalobkyně se na jednání nedostavila, aby ji soud mohl dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., dát poučení o potřebě doplnit tvrzení a navrhnout důkazy ve shodném znění jak učinil v usnesení ze dne datum. Soud nemá povinnost toto poučení sdělovat jinak. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a důkazní.

9. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně dohodou o uznání dluhu ze dne datum, neboť byla k důkazu navržena a předložena až dne datum, tedy po koncentraci řízení, a soud neshledal naplnění žádného důvodu vymezeného v § 118 b odst. 1 o. s. ř., jež by umožňoval prolomení této koncentrační zásady.

10. Soud se zabýval námitkou žalované o neplatnosti úvěrové smlouvy, kdy tvrdila, že žalobkyně dostatečně před uzavřením úvěrové smlouvy neposoudila její úvěruschopnost, nedostatečně zjišťovala její příjmovou a výdajovou stránku.

11. Z tvrzení žalobkyně, podpořeného výpisem z účtu žalované, daňovým přiznáním žalované, oznámením ČSSZ, rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, zprávou o posouzení úvěruschopnosti (listinný důkaz na č. l. 11 spisu), soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Zmíněné listinné důkazy, vyjma zprávy o posouzení úvěruschopnosti, dala žalovaná k dispozici žalobkyni, rovněž poskytla údaje o způsobu bydlení, zdroji zaměstnání, výši čistého měsíčního příjmu a měsíčních výdajů, kdy správnost potvrdila podpisem úvěrové smlouvy. Žalobkyně však tyto údaje uvedené v úvěrové smlouvě sama posuzovala, když z oznámení obec správy sociálního zabezpečení vycházela z příjmu žalované částka a z daňového přiznání z příjmu částka, což v součtu představuje částka, tedy méně než žalovaná v úvěrové smlouvě sama uvedla (v úvěrové smlouvě uvedla čistý měsíční příjem částka). Rovněž měla žalobkyně k dispozici údaje o počtu vyživovaných osob žalovanou a výši výživného, které otec nezletilého jméno příjmení, narozeného datum byl povinen platit k rukám žalované, kdy se jednalo o výživné v částce částka měsíčně, a to s účinností od datum. Žalobkyně rovněž zjišťovala výdaje žalované a to z registru CRIF, příjmení, anonymizováno evidence exekucí (příjmení), jak zřejmé ze zprávy na č. l. 11 spisu, když žalovaná ke dni datum nebyla vedena v registru příjmení, ani ke dni datum nebyla v registru příjmení, registr CRIF byl v pořádku. Při zjišťování splatných anonymizováno žalobkyně dostupným systémem zjistila, že žalovaná má hypoteční úvěr, na kterém ke dni datum zbývalo doplatit částka, který byl splácen splátkou částka měsíčně a osobní úvěr, na kterém zbývá doplatit částka splátkou částka měsíčně. Tedy žalovaná na splátkách měla měsíční výdaje částka, když žalobkyně s touto částkou při posuzování úvěruschopnosti žalované kalkulovala, a to i přes to, že žalovaná v úvěrové smlouvě poskytla údaj částka měsíčně (splátky úvěru, leasingů a půjček) a částka – hypotéka. Tedy není pravdivé tvrzení žalované, že bylo žalobkyní vycházeno jen z údajů uvedených v úvěrové smlouvě a blíže příjmovou a výdejovou stránku žalované žalobkyně nezjišťovala. Soud má za to, že žalobkyně sama aktivně příjmovou i výdejovou stránku žalované zjišťovala, sama vyhodnotila zjištěné údaje, sama aktivně zjišťovala výdaje žalované ohledně výše jednotlivých splátek, nespokojila se s údaji uvedenými žalovanou v úvěrové smlouvě. Rovněž měla k dispozici výpis z účtu žalované za květen rok, tedy za období bezprostředně předcházející datu uzavření úvěrové smlouvy, z něhož vyplynul zůstatek částka. Žalobkyně rovněž ohledně výdajů vycházela ze státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva a stanovila existenční výdaj žalované částkou částka. Posouzením příjmové i výdejové stránky žalované dospěla k závěru, že výše příjmů a výdajů umožňuje splátku úvěru částka měsíčně. Soud se s tímto závěrem žalobkyně ztotožnil, když po odečtení splátek hypotéky, úvěru a existenčních výdajů od příjmu žalované dospěl k částce částka měsíčně, z níž by byla žalovaná schopna splácet částka měsíčně na úhradu předmětného úvěru, a to nebylo ani přihlédnuto k úsporám žalované ve stavu ke dni datum.

12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně, s náležitou péčí zjišťovala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, tak jak ji ukládal § 86 zákona číslo sb. ve znění platném a účinném do 30. 6. 2017, neboť úvěrová smlouva byla uzavřena dne datum. Úvěruschopnost posuzovala na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele – žalované, ale i z jednotlivých databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně se tak nespokojila jen s údaji, jež žadatelka o úvěr do úvěrové smlouvy zadala, ale před uzavřením smlouvy sama aktivně vyhledávala údaje o výdajích žalované. Soud proto neshledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění platném a účinném do 30. 6. 2017 za užití § 588 o. z., jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. příjmení žalované byla shledána lichou, ryze účelovou.

13. Výrok o nákladech řízené mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 3, a § 142 a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu sporu, přísluší jí proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně dopisem svého právního zástupce ze dne datum vyzvala žalovanou k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženo předžalobní upomínkou i poštovním podacím archem. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, odměnou za zastupování advokátem ve výši částka podle § 7 bod. 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za tři úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu, dále jedním úkonem právní služby ve výši částka za předžalobní upomínku, která je svým charakterem výzvou jednoduchou, postrádající právní rozbor věci a to dle § 11 odst. 2 písm. h) zmíněné vyhlášky. Za každý ze shora uvedených úkonů přísluší režijní paušál ve výši částka (anonymizováno x částka) dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21% DPH ve výši částka podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.

14. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).