5 C 215/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka], úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky [částka].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo], jejíž nedílnou součástí byl sazebník poplatků. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] vždy k třetímu dni v měsíci. Úroková sazba činila 15,70% ročně. Podpisem smlouvy žalovaná přistoupila k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr, zavázala se hradit měsíční pojistné ve výši [částka] shodně jako měsíční splátky úvěru. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalované [datum] převedla na účet uvedený žalovanou sjednaný úvěr. Žalovaná postupně úvěr částečně splácela, na splátkách uhradila [částka], z této částky [částka] bylo použito k úhradě pojistného, [částka] na úhradu úroků, [částka] na úhradu jistiny a částka [částka] byla použita k úhradě nákladů spojených s vymáháním. Vzhledem k opakovanému prodlení žalované žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy. Odstoupení nabylo účinnosti ke dni [datum]. Celkový dluh žalované ve výši [částka] se skládá z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků (jistiny) ve výši [částka], dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši [částka] a dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ve výši [částka]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě uvedené částky dopisem ze dne [datum]. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná uvedla a stvrdila svým podpisem ve smlouvě její měsíční příjem [částka], zároveň uvedla měsíční náklady na bydlení [částka] s tím, že žádné srážky ze mzdy a exekuce po splatnosti nemá, když náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů činí [částka] a má jednu vyživovací povinnost, je rozvedená. Ohledně výdajů vycházel žalobce zejména ze státem publikovaného údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno] statistického úřadu). Na tomto základě žalobkyně stanovila existenční výdaje žalované na částku [částka]. Dále žalobkyně přičetla náklady žalované na splátky ve výši [částka] (informace získané dle CRIF), a náklady na splátku nového úvěru od žalobkyně [částka]. Celkový příjem žalované byl zjištěn z jejího prohlášení v úvěrové smlouvě a ověřen z výpisu z bankovního účtu ve výši [částka]. Na základě výše uvedeného dospěla žalobkyně k závěru, že příjem žalované byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek [částka] – [částka] – [částka] – [částka] – [částka] = [částka]. Žalobkyně tak výdaje i příjmy žalované pro stanovení úvěruschopnosti dlužníka před sjednáním smlouvy posoudila řádně a s odbornou péčí.

2. K výzvě soudu učiněné usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (právní moc [datum rozhodnutí]), žalobkyně doplnila svá tvrzení vztahující se k specifikaci nákladů, jež žalobkyni měly vzniknout v případě ukončení smlouvy o úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně podáním ze dne [datum] uvedla, že náhrada nákladů v případě ukončení smlouvy byla sjednána přímo ve smlouvě, kdy náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele činí [částka] v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň tři měsíce. Tato sazba byla zvýšena na [částka] vydáním sazebníku poplatků žalobkyně s účinností od [datum], v souvislosti s navýšením skutečných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka delším než tři měsíce. Rovněž specifikovala výši kapitalizovaného úroku [částka] za období červenec [rok] – duben [rok]. Zároveň opravila výpočet, k němuž došla při zkoumání úvěruschopnosti žalované, tak, že z částky [částka] odečetla [částka], [částka], [částka] a [částka], čímž dospěla k výsledku [částka].

3. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Konstatovala, že úvěrová smlouva je neplatná pro porušení povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Žalobkyně nedodržela povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy vymezené v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by byly podloženy relevantními doklady. Pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalovanou. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Pokud žalobkyně tvrdí, že žalovanou prověřila v registru CRIF, [příjmení] a [příjmení], svá tvrzení ničím nedoložila. Žalobkyně tak nezkoumala příjmovou stránku spotřebitele, výdajovou stránku spotřebitele, tedy nezjistila s odbornou péčí, zda bude žalovaná jako spotřebitel schopna na základě uvedených skutečností splácet. Žalobkyně tak neprovedla porovnání příjmů a výdajů žalované, údaji o výdajích žalované nedisponovala, tyto ji nezajímaly. Úvěrová smlouva je proto neplatná. Žalobkyně poskytla žalované [částka], žalovaná již uhradila žalobkyni [částka], tedy ničeho jí nedluží.

4. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastnic, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vzal za prokázané, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou. V úvěrové smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po [částka], včetně pojistného [částka] měsíčně, při sjednané úrokové sazbě 15,70% ročně. Z výpisu z internetové databáze bylo zjištěno, že na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě číslo [bankovní účet] byla dne [datum] poukázána platba ve výši [částka]. Přijetí částky [částka] ostatně žalovaná nerozporovala. Žalobkyně tak povinnost pro ni vyplývající z úvěrové smlouvy splnila. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od úvěrové smlouvy, neboť žalovaná byla v prodlení se splacením úvěrových splátek, vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky [částka] (prokázáno dopisem na č. l. 7 spisu). Zmíněný dopis byl dán k poštovní přepravě [datum] jak doloženo poštovním podacím archem. Z přehledu plateb vzal soud za zjištěnou platební morálku žalované, která ke dni odstoupení od úvěrové smlouvy na splátkách za leden až duben [rok] ničeho neuhradila, stejně tak i na splátce za listopad [rok]. Z přehledu je zřejmé, na co byly jednotlivé platby provedené žalovanou započteny, jakož i to, že žalovaná celkem žalobkyni zaplatila [částka]. Tento údaj žalovaná soudu potvrdila. Bylo proto nadbytečné k platbám žalované ve prospěch žalobkyně k důkazu provádět výpisy z účtu žalobkyně, jak žalovaná navrhovala, proto soud tento důkazní návrh zamítl.

6. Po právní stránce soud dospěl k následujícímu závěru. Již z názvu samotné úvěrové smlouvy je zřejmé, že jde o smlouvu spotřebitelskou, na kterou se vztahuje nejen ustanovení § 2395 a následující o. z., smlouvy o úvěru, § 1810 a následující o. z., ale rovněž i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném a účinném do 30. 6. 2017, neboť úvěrová smlouva byla uzavřena dne [datum]. Žalobkyně ve smlouvě vystupuje jako podnikatel, tak jak jej vymezuje ustanovení § 421 o. z., a žalovaná jako spotřebitel dle § 419 o. z.. Soud má za to, že z pohledu ustanovení § 2395 a následující o. z., je smlouva uzavřená mezi účastnicemi řízení platná, žalobkyně jako úvěrující se zavázala žalované jako úvěrované poskytnout [částka], této své povinnosti dostála. Žalovaná se zavázala [částka] včetně sjednaného úroku 15,70% ročně uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], když této své povinnosti ne zcela dostála. Nezaplatila splátky úvěru za listopad [rok], leden – duben [rok], proto žalobkyně dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupila, jak bylo ujednáno v úvěrové smlouvě (viz písmeno O), a jak je tomu v souladu s § 2001 o. z.. Odstoupením od úvěrové smlouvy se závazek zrušil od počátku dle § 2004 odst. 1 o. z., když ve smlouvě bylo uvedeno, že odstoupení od smlouvy nemá vliv na již vzniklé nároky, odstoupením celý do té doby nesplacený úvěr, jakož i veškeré další peněžité závazky se stávají splatnými (§ 2005 odst. 1 o. z.). Odstoupení se dostalo do dispoziční sféry žalované dne [datum] dle § 573 o. z., neboť bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum] (viz poštovní podací arch). Žalobkyně má proto právo na náhradu dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] ke dni [datum] (to je k datu odstoupení od úvěrové smlouvy), jehož přesná specifikace byla vymezena v podání žalobkyně ze dne [datum], kdy tento byl vypočten jako rozdíl mezi úrokem vypočteným při uzavření úvěrové smlouvy pro řádné splácení do dne odstoupení a úrokem skutečně žalovanou dosud uhrazeným, kdy se jednalo o rozdíl částky [částka] a [částka], což představuje [částka]. Žalobkyně však v žalobě požadovala úrok nižší [částka], soud vázán žalobním návrhem v tomto směru žalobě vyhověl. Úrok byl smluvními stranami sjednán přímo v úvěrové smlouvě ve výši 15,70% ročně, což je v souladu s § 2395 o. z., a výše tohoto úroku soudem nebyla shledána nepřiměřenou. Výpočet dlužné jistiny [částka] je pak v souladu s žalovanou dlužnými splátkami úvěru a zesplatněnou jistinou a realizovanými platbami a s tím na co byly žalobkyní započteny, jak odpovídá přehledu (listina na č. l. 45 spisu).

7. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl co do částky [částka], i co do úroku z prodlení z částky [částka], tedy nesplacené jistiny, a to od [datum] do zaplacení, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Úrok z prodlení má oporu v stanovení § 1968, § 1970 o. z., a jeho výše požadovaná žalobkyní v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] vyzvána k okamžité úhradě částky [částka], což znamená, že [datum] se výzva dostala do dispozice žalované (o tomto pojednáno již shora), a proto dne [datum] měla žalovaná plnit, pokud tak neučinila, dnem [datum] se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá ji povinnost k úhradě též úroků z prodlení. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení od data pozdějšího, od [datum], soud vázán žalobním petitem v tomto směru žalobě vyhověl.

8. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky [částka], v této souvislosti odkázala na znění úvěrové smlouvy, písmeno L, s tím že tato sazba byla zvýšena na [částka] vydáním sazebníku poplatků žalobkyně s účinností od [datum]. Ze znění úvěrové smlouvy, písmeno L odst. 1 bylo zjištěno, že náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele činí [částka] v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce, dle sazebníku žalobkyně účinného od 15. 1. 2020 se jeho výše zvýšila na [částka] (doloženo sazebníkem – č. l. 15 spisu). Soud nárok žalobkyně na náhradu nákladů posoudil v intencích § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. ve znění platném a účinném do 30. 6. 2017, kdy zákon výslovně dovoluje sjednat náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly poskytovateli – žalobkyni v souvislosti s prodlením spotřebitele – žalované. O tom, že žalovaná byla v prodlení bylo pojednáno již shora. Co se týče, určení výše účelně vynaložených nákladů zákon mlčí. Lze tedy dovodit, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele a podobně. Žalobkyně proto byla vyzvána usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 5 C 215/2021 – 22, aby tyto náklady specifikovala, jejich výši doložila příslušnými důkazy. Žalobkyně na uvedenou výzvu reagovala podáním ze dne [datum], kde odkázala na znění úvěrové smlouvy písmeno L s tím, že sazba byla zvýšena na [částka] vydáním sazebníku poplatků, náklady nespecifikovala. Soud tak neměl ze strany žalobkyně specifikované ani doložené účelně vynaložené náklady, jež požadovala ve výši [částka], tedy jakousi paušální sazbou. Nemohl proto posoudit, zda částka [částka] představuje skutečně účelně vynaložené náklady žalobkyně, jež jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, případně posoudit, v jakém rozsahu jde o účelně vynaložené náklady a v jakém rozsahu již jde o smluvní pokutu (§ 122 odst. 1 písm. a) zmíněného zákona). S ohledem na uvedené soud žalobu co do rozsahu [částka] zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Žalobkyně se na jednání nedostavila, aby ji soud mohl dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., dát poučení o potřebě doplnit tvrzení a navrhnout důkazy ve shodném znění jak učinil v usnesení ze dne [datum]. Soud nemá povinnost toto poučení sdělovat jinak. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a důkazní.

9. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně dohodou o uznání dluhu ze dne [datum], neboť byla k důkazu navržena a předložena až dne [datum], tedy po koncentraci řízení, a soud neshledal naplnění žádného důvodu vymezeného v § 118 b odst. 1 o. s. ř., jež by umožňoval prolomení této koncentrační zásady.

10. Soud se zabýval námitkou žalované o neplatnosti úvěrové smlouvy, kdy tvrdila, že žalobkyně dostatečně před uzavřením úvěrové smlouvy neposoudila její úvěruschopnost, nedostatečně zjišťovala její příjmovou a výdajovou stránku.

11. Z tvrzení žalobkyně, podpořeného výpisem z účtu žalované, daňovým přiznáním žalované, oznámením ČSSZ, rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], zprávou o posouzení úvěruschopnosti (listinný důkaz na č. l. 11 spisu), soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Zmíněné listinné důkazy, vyjma zprávy o posouzení úvěruschopnosti, dala žalovaná k dispozici žalobkyni, rovněž poskytla údaje o způsobu bydlení, zdroji zaměstnání, výši čistého měsíčního příjmu a měsíčních výdajů, kdy správnost potvrdila podpisem úvěrové smlouvy. Žalobkyně však tyto údaje uvedené v úvěrové smlouvě sama posuzovala, když z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení vycházela z příjmu žalované [částka] a z daňového přiznání z příjmu [částka], což v součtu představuje [částka], tedy méně než žalovaná v úvěrové smlouvě sama uvedla (v úvěrové smlouvě uvedla čistý měsíční příjem [částka]). Rovněž měla žalobkyně k dispozici údaje o počtu vyživovaných osob žalovanou a výši výživného, které otec nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum] byl povinen platit k rukám žalované, kdy se jednalo o výživné v částce [částka] měsíčně, a to s účinností od [datum]. Žalobkyně rovněž zjišťovala výdaje žalované a to z registru CRIF, [příjmení], [anonymizováno] evidence exekucí ([příjmení]), jak zřejmé ze zprávy na č. l. 11 spisu, když žalovaná ke dni [datum] nebyla vedena v registru [příjmení], ani ke dni [datum] nebyla v registru [příjmení], registr CRIF byl v pořádku. Při zjišťování splatných [anonymizováno] žalobkyně dostupným systémem zjistila, že žalovaná má hypoteční úvěr, na kterém ke dni [datum] zbývalo doplatit [částka], který byl splácen splátkou [částka] měsíčně a osobní úvěr, na kterém zbývá doplatit [částka] splátkou [částka] měsíčně. Tedy žalovaná na splátkách měla měsíční výdaje [částka], když žalobkyně s touto částkou při posuzování úvěruschopnosti žalované kalkulovala, a to i přes to, že žalovaná v úvěrové smlouvě poskytla údaj [částka] měsíčně (splátky úvěru, leasingů a půjček) a [částka] – hypotéka. Tedy není pravdivé tvrzení žalované, že bylo žalobkyní vycházeno jen z údajů uvedených v úvěrové smlouvě a blíže příjmovou a výdejovou stránku žalované žalobkyně nezjišťovala. Soud má za to, že žalobkyně sama aktivně příjmovou i výdejovou stránku žalované zjišťovala, sama vyhodnotila zjištěné údaje, sama aktivně zjišťovala výdaje žalované ohledně výše jednotlivých splátek, nespokojila se s údaji uvedenými žalovanou v úvěrové smlouvě. Rovněž měla k dispozici výpis z účtu žalované za květen [rok], tedy za období bezprostředně předcházející datu uzavření úvěrové smlouvy, z něhož vyplynul zůstatek [částka]. Žalobkyně rovněž ohledně výdajů vycházela ze státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva a stanovila existenční výdaj žalované částkou [částka]. Posouzením příjmové i výdejové stránky žalované dospěla k závěru, že výše příjmů a výdajů umožňuje splátku úvěru [částka] měsíčně. Soud se s tímto závěrem žalobkyně ztotožnil, když po odečtení splátek hypotéky, úvěru a existenčních výdajů od příjmu žalované dospěl k částce [částka] měsíčně, z níž by byla žalovaná schopna splácet [částka] měsíčně na úhradu předmětného úvěru, a to nebylo ani přihlédnuto k úsporám žalované ve stavu ke dni [datum].

12. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně, s náležitou péčí zjišťovala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, tak jak ji ukládal § 86 zákona [číslo] sb. ve znění platném a účinném do 30. 6. 2017, neboť úvěrová smlouva byla uzavřena dne [datum]. Úvěruschopnost posuzovala na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele – žalované, ale i z jednotlivých databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně se tak nespokojila jen s údaji, jež žadatelka o úvěr do úvěrové smlouvy zadala, ale před uzavřením smlouvy sama aktivně vyhledávala údaje o výdajích žalované. Soud proto neshledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění platném a účinném do 30. 6. 2017 za užití § 588 o. z., jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. [příjmení] žalované byla shledána lichou, ryze účelovou.

13. Výrok o nákladech řízené mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 3, a § 142 a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu sporu, přísluší jí proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně dopisem svého právního zástupce ze dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženo předžalobní upomínkou i poštovním podacím archem. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] podle § 7 bod. 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za tři úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu, dále jedním úkonem právní služby ve výši [částka] za předžalobní upomínku, která je svým charakterem výzvou jednoduchou, postrádající právní rozbor věci a to dle § 11 odst. 2 písm. h) zmíněné vyhlášky. Za každý ze shora uvedených úkonů přísluší režijní paušál ve výši [částka] ([anonymizováno] x [částka]) dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.

14. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.