5 C 52/2025

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A, narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A, Anonymizováno b) Jméno žalobkyně B, narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A/Anonymizováno, Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B/Anonymizováno, Anonymizováno 2. Jméno advokáta C, narozený Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupený advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D/I, Anonymizováno 3. Jméno advokáta E, narozený Datum narození advokáta E bytem Adresa advokáta E zastoupený advokátem Jméno advokáta F sídlem Adresa advokáta F 4. Jméno advokáta G, narozená Datum narození advokáta G bytem Adresa advokáta G zastoupená advokátem Jméno advokáta H sídlem Adresa advokáta H o zaplacení 1 388 342,60 Kč s příslušenstvím I. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhala po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 694 162,30 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 26. 11. 2022 do zaplacení se zamítá. II. Žaloba, kterou se žalobkyně b) domáhala po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 694 162,30 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 26. 11. 2022 do zaplacení se zamítá. III. Žalobkyně a) a žalobkyně b) jsou povinny zaplatit rovným dílem náklady řízení 1) a 2) žalovaného ve výši 116 762 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta D. IV. Žalobkyně a) a žalobkyně b) jsou povinny zaplatit rovným dílem náklady řízení 3) žalovaného a 4) žalované ve výši 96 193,79 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta H.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne datum se každá z žalobkyň domáhala po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 694 162,30 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 11. 2022 Anonymizováno do zaplacení z titulu náhrady škody. Žalobkyně uvedly, že společně se svým bratrem – 1) žalovaným a sestrou jméno FO připadali v úvahu jako dědici ze zákona po své matce Jméno žalobkyně B, která zemřela dne datum. Žalovaný 1) předložil při projednávání pozůstalosti notáři tituly před jménem jméno FO padělanou závěť Jméno žalobkyně B, pod níž byli jako svědci podepsaní 2) a 3) žalovaní a 4) žalovaná. Ze závěti vyplynulo, že zůstavitelka odkazuje 1) žalovanému svůj veškerý majetek. jméno FO se následně svého nároku z dědictví vzdala. Celková hodnota dědictví dosáhla výše 2 562 487 Kč a každé z žalobkyň po skončení dědického řízení vyplatil 1) žalovaný na povinný díl částku 160 000 Kč. Následně bylo z podnětu žalobkyně a) vedeno proti žalovaným podezřelý výraz řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno byli žalovaní odsouzeni v souvislosti s paděláním závěti za podezřelý výraz podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 podezřelý výraz zákoníku. K odvolání žalovaných pak Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno zmírnil uložené tresty, výrok o jejich vině zůstal nedotčen. Žalobkyně byly jednáním žalovaných poškozeny na svých dědických právech. Mohly se rozhodnout, zda se budou domáhat obnovy dědického řízení, nebo zda podají žalobu na náhradu škody. Pokud by nedošlo k padělání závěti Jméno žalobkyně B, v dědickém řízení by na každého ze tří sourozenců (jméno FO se dědictví vzdala) připadala částka 854 162,30 Kč (jedna třetina z hodnoty dědictví 2 562 487 Kč). V situaci, kdy 1) žalovaný žalobkyním již na povinný díl vyplatil částku 160 000 Kč, domáhaly se žalobou po žalovaných zaplacení zbývající částky do 854 162,30 Kč, tedy každá z nich požadovala 694 162,30 Kč. Této částky se každá z žalobkyň domáhá po žalovaných společně a nerozdílně, neboť z rozsudků v podezřelý výraz řízení vyplynulo, že se všichni žalovaní podíleli na zfalšování závěti. Ohledně požadovaného úroku z prodlení pak žalobkyně vycházely z toho, že 1) žalovaný jim měl vyplatit podíl na dědictví do 6 měsíců od právní moci usnesení v dědickém řízení, tzn. do 25. 11. 2022.

2. Všichni žalovaní s žalobou nesouhlasili, domáhali se jejího zamítnutí.

3. Žalovaní 1) a 2) prostřednictvím svého právního zástupce uvedli, že výše tvrzené škody je spekulativní, žalobkyně opomenuly pokusit se o smírné vyřešení dané věci, nezaslaly žalovaným předžalobní upomínky. Zdůraznili, že žalobkyně nárok na náhradu škody uplatnily, aniž by se předtím domáhaly obnovy dědického řízení. Žalobkyně se primárně měly domáhat obnovy dědického řízení, nebo podat žalobu na určení neplatnosti závěti. Bez odstranění účinků závěti v dědickém řízení je stále platné usnesení soudu o vypořádání dědictví, které nelze obejít podáním žaloby na náhradu škody. Dále uvedli, že v případě neexistence závěti by v dědickém řízení vystupovala i jméno FO, u které nelze presumovat, že by se dědictví i za této situace vzdala. Nárok, který žalobkyně po žalovaných požadují, však vychází z toho, že v dědickém řízení by figurovali jen tři účastníci, a jeho výše je tak jen hypotetická. Žalovaní dále vyzdvihli, že žalobkyně v průběhu dědického řízení jako jeho účastnice mohly namítat neplatnost předložené závěti, což neučinily, čímž porušily svoji vlastní povinnost dbát o ochranu svých práv. Žalovaní také uvedli, že principem odpovědnosti za škodu je protiprávní jednání žalovaných, vznik škody, a příčinná souvislost mezi nimi. Tu však žalobkyně netvrdí ani neprokazují. Pokud soud snad dospěje k závěru, že žalovaní odpovídají za škodu, měl by zohlednit individuální podíl každého z žalovaných. Žalovaný 2) byl totiž odsouzen jen za napomáhání k podezřelý výraz činu 1) žalovanému. Žalovaný 2) přímo neovlivnil výsledek dědického řízení, a z ničeho neplyne, že by právě v důsledku jeho jednání vznikla žalobkyním škoda.

4. Žalovaný 3) ve vyjádření zdůraznil, že žalobkyním žádnou škodu nezpůsobil, a není si vědom, že by se dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání v rozporu s vůlí Jméno žalobkyně B. Majetkový prospěch na úkor žalobkyň získal 1) žalovaný. Žalobkyně proto měly žádat o obnovu dědického řízení, ve kterém by byly jejich nároky vůči 1) žalovanému vypořádány. Na to však žalobkyně zcela rezignovaly, a jejich pasivita nesmí jít k tíži dalších žalovaných. Žalovaný 3) nesouhlasil ani se způsobem výpočtu škody, ke kterému žalobkyně dospěly předjímáním průběhu dědického řízení. Namítal, že – byť bylo soudy dovozeno, že se dopustil protiprávního jednání – zde protiprávní jednání není příčinou žalobkyním způsobené újmy. Žalovaná 4) následně zaslala soudu k žalobě zcela totožné vyjádření, jako 3) žalovaný.

5. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

6. Z úmrtního listu vystaveného Městským úřadem adresa (součást připojeného spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. Anonymizováno) bylo prokázáno, že Jméno žalobkyně B, nar. datum, zemřela dne datum. Z protokolu o jednání před provedením úkonů v řízení o pozůstalosti zůstavitelky Jméno žalobkyně B pověřeným soudním komisařem, tituly před jménem jméno FO, ze dne datum, datum bylo prokázáno, že účastníky pozůstalostního řízení byly obě žalobkyně jako dcery zůstavitelky, dále 1) žalovaný - její syn a jméno FO, rovněž dcera zůstavitelky. Pozůstalostní řízení bylo vedeno Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. Anonymizováno. Soudnímu komisaři předložil 1) žalovaný závěť, ze které plynulo, že mu zůstavitelka Jméno žalobkyně B odkazuje veškerý svůj majetek. V řízení byli vyslechnuti svědci závěti – žalovaní 2), 3) a 4), kteří popsali soudnímu komisaři podrobnosti o podpisu závěti zůstavitelkou. Následně všichni, kteří připadali v úvahu jako dědicové po Jméno žalobkyně B, tzn. obě žalobkyně, 1) žalovaný a jméno FO, prohlásili závěť za pravou a platnou. jméno FO, zastoupena v pozůstalostním řízení 1) žalovaným, prohlásila, že se svého práva na výplatu povinného dílu vzdává, čímž přestala být nadále účastnicí dědického řízení, jak prokázáno obsahem protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne datum. Veškerý majetek dědictví byl tvořen spoluvlastnickým podílem zůstavitelky v rozsahu ideálních 8/10 na pozemcích parc. č. St. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, a právy a povinnostmi zůstavitelky jako majitelky účtu v obvyklé ceně 2 487 Kč. Při jednání konaném dne datum, vydal soudní komisař usnesení, kterým (I.) určil čistou hodnotu pozůstalosti částkou 2 562 487 Kč, (II.) potvrdil nabytí dědictví závětnímu dědici – 1) žalovanému, a (III.) schválil dohodu o vypořádání povinného dílu mezi dědicem -1) žalovaným a nepominutelnými dědičkami - žalobkyněmi. Žalovaný 1) se zavázal, že žalobkyním vyplatí na povinný díl částku 160 000 Kč do šesti měsíců od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne datum. Účastníci učinili nesporným na jednání soudu dne datum, že 1) žalovaný povinný díl oběma žalobkyním vyplatil.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne datum, č. j. Anonymizováno bylo prokázáno, že 1) žalovaný předložil dne datum notáři závěť, dle které mu měl připadnout veškerý majetek zůstavitelky, Jméno žalobkyně B, ačkoliv věděl, že závěť nepodepsala Jméno žalobkyně B. Podpis na závěti byl zkoumán znalkyní z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, která dospěla k závěru, že se zcela jednoznačně jedná o padělek, a nikoliv pravý podpis Jméno žalobkyně B. Jako svědci závěti byli podepsáni žalovaní 2), 3) a 4), kteří svým podpisem stvrzovali, že před nimi Jméno žalobkyně B závěť podepsala, což se nemohlo stát. Notář tituly před jménem jméno FO neměl ohledně pravosti závěti pochybnosti, a proto potvrdil nabytí dědictví 1) žalovanému. Žalovaný 1) se obohatil tím, že uvedl notáře tituly před jménem jméno FO v omyl, a způsobil tak žalobkyním větší škodu, čímž se dopustil podezřelý výraz podvodu podle § 209 odst. 1, 3 podezřelý výraz zákoníku. Žalovaní 2), 3) a 4) pak umožnili 1) žalovanému, aby se obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a tím spáchali podezřelý výraz podvodu podle § 209 odst. 1, 3 podezřelý výraz zákoníku jako pomocníci podle § 24 odst. 1 písm. c) podezřelý výraz zákoníku. Žalobkyně byly tímto rozsudkem se svým nárokem na náhradu škody odkázány podle § 229 odst. 1 podezřelý výraz řádu na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud k tomu poznamenal, že bude třeba obnovit dědické řízení, a je otázkou, jaké v něm budou jednotliví dědicové mít podíly. K odvolání žalovaných byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o trestech zrušen a Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne datum, č. j. Anonymizováno při nezměněném výroku o vině žalovaných znovu rozhodl tak, že zmírnil tresty uložené žalovaným 2), 3) a 4) a bez náhrady zrušil výrok, kterým byly žalobkyně podle § 229 odst. 1 podezřelý výraz řádu odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Dospěl totiž k závěru, že žalobkyně se se svým nárokem na náhradu škody k podezřelý výraz řízení řádně nepřipojily. Uvedené bylo prokázáno zmíněným rozsudkem Krajského soudu v Plzni.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že 1) žalovaný je zapsán jako jediný vlastník pozemků parc. č. St. Anonymizováno, na kterém se nachází stavba č. p. Anonymizováno, a parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. Z výpisu bylo dále zjištěno, že v současnosti není katastrálním úřadem vedeno žádné vkladové řízení ohledně těchto nemovitých věcí.

9. Žalobkyně uvedly, že měly možnost domáhat se buď obnovy dědického řízení, nebo dosáhnout svých nároků podáním žaloby na náhradu škody. Protože podání žaloby na náhradu škody považovaly za rychlejší a jednodušší cestu, rozhodly se domáhat svého nároku předmětnou žalobou. Soud však tento názor žalobkyň nesdílel. Aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné, seznámil účastníky se svým právním názorem na věc na jednání konaném dne datum, včetně odkazu na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 24 Cdo 2532/2024, 24 Cdo 1477/2024), z níž při rozhodování věci samé následně vycházel. Veden úvahou předejít dalším sporům mezi účastníky, konkrétně mezi žalobkyněmi a 1) žalovaným, se snažil o smírné vyřešení věci mezi jmenovanými, leč s negativním výsledkem. Žalobkyně rovněž na svém právním názoru prezentovaném v žalobě setrvaly, jak vidno z jejich závěrečného návrhu.

10. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2532/2024 vysvětlil, že v současné právní úpravě se nevyskytuje tzv. žaloba hereditas petitio, kterou se oprávněný dědic za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“), mohl po neoprávněném dědici domáhat vydání toho, co dotyčný nabyl jako dědictví, popřípadě poskytnutí peněžité náhrady za to, co nebylo dobře možné oprávněnému dědici vydat. Současný občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., dále též jen „o. z.“) obdobnou žalobu nezná, avšak staví dědické právo na roveň právu vlastnickému, a s tím souvisí i možnosti jeho ochrany. Nejvyšší soud zdůraznil, že dědické právo nezaniká ani tehdy, potvrdí-li soud (tzn. notář jako soudní komisař) pravomocným usnesením o dědictví nabytí dědictví někomu jinému, z pohledu dědického práva neoprávněnému dědici. Ustanovení § 189 odst. 2 z. ř. s. pak poskytuje ochranu oprávněnému (pravému) dědici proti dědici nepravému, kdy je na místě žalovat na určení dědického práva. Podle tohoto zákonného ustanovení platí, že tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou. Tedy ten, kdo se považuje za dědice a nebyl účastníkem pozůstalostního řízení, může se svých práv domáhat vydání pozůstalosti vlastnickou žalobou a podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (vis rozhodnutí NS sp. zn. 24 Cdo 1477/2024). Oprávněný dědic tak disponuje stejnými prostředky ochrany jako vlastník. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2532/2024 rovněž plyne závěr, že pokud již neoprávněný dědic věc, kterou v dědickém řízení nabyl, nevlastní, může se oprávněný dědic domáhat po neoprávněném dědici peněžní náhrady. To však nebyl daný případ, neboť jak prokázáno výpisem z katastru nemovitostí, 1) žalovaný je stále vlastníkem pozemků v k. ú. adresa, k nimž v rozsahu 8/10 nabyl vlastnického práva na základě usnesení vydaného v pozůstalostním řízení. Smyslem a účelem § 189 odst. 2 z. ř. s. je umožnit oprávněnému dědici, aby se domáhal vydání celé pozůstalosti nebo její části.

11. Dle názoru soudu oběma žalobkyním náleží ochrana dle § 189 odst. 2 z. ř. s., které se měly, na místo předmětné žaloby, domáhat. Pokud právní řád skýtá pro daný případ ochranu, je třeba tuto primárně využít, není tak dán prostor pro úvahu o náhradě škody, které se žalobkyně vůči žalovaným domáhaly. Žalobkyně, jak zřejmé z obsahu protokolů a usnesení vydaného v pozůstalostním řízení (uvedené již shora) byly nepominutelnými dědici, a měly právo na povinný díl, avšak ve skutečnosti nebyly z právního hlediska dědici, nýbrž toliko věřiteli dědice. Obě žalobkyně tak mají postavení oprávněných dědiček, neboť jim jakožto potomkům zůstavitelky Jméno žalobkyně B svědčí dědické právo ze zákona (§ 1635 odst. 1 o. z.). Žalovaný 1) je naopak dědicky nezpůsobilý, protože se dopustil podezřelý výraz činu proti poslední vůli zůstavitelky, neboť dle §1481 o. z. z dědického práva je vyloučen, ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného podezřelý výraz činu proti poslední vůli zůstavitelky, když poslední pořízení zůstavitelky zfalšoval, což bylo prokázáno shora uvedeným pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Soud v této souvislosti připomíná, že podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán podezřelý výraz čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, a nezabývá se proto v této věci opětovně vinou či nevinu žalovaných za trestnou činnost. Žalovaný 1) je tedy nepravým dědicem, neboť nabyl majetek zůstavitelky, ačkoliv podle dědického práva jej neměl nabýt vůbec. Notář tituly před jménem jméno FO sice potvrdil usnesením ze dne datum nabytí dědictví 1) žalovanému, avšak nezaniklo tímto způsobem dědické právo žalobkyň (o tomto pojednáno již shora).

12. Žalobkyně jako oprávněné dědičky by se mohly domáhat peněžitého plnění, pokud by 1) žalovaný dům ve Anonymizováno Anonymizováno č. p. Anonymizováno v adresa (poté, co podíl v rozsahu 8/10 nabyl na základě padělané závěti) prodal nebo jiným způsobem převedl vlastnické právo na další osobu. Pak by se žalobkyně mohly vůči němu, ne však vůči žalovaným 2), 3) a 4) úspěšně domáhat peněžní náhrady. Soud z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, že 1) žalovaný je v současnosti stále jediným vlastníkem domu ve Anonymizováno Anonymizováno č. p. Anonymizováno a přilehlého pozemku v adresa (pozemků parc. č. St. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno. V současnosti není ohledně těchto nemovitých věcí vedeno ani žádné vkladové řízení.

13. Žalobkyně ve svém závěrečném návrhu závěry zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu do jisté míry dezinterpretovaly, na svém stanovisku o náhradě škody setrvaly. Jejich odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3397/2022 závěry soudu v předmětné věci jen podporuje, neboť v uvedené věci byla žalobkyně účastnicí pozůstalostního řízení, dědila, proto ochrana dle § 189 odst. 2 z. ř. s. jí nepříslušela, a pokud posléze byla nově nalezena závěť, jednalo se o důvod pro obnovu řízení. V předmětné věci však obě žalobkyně nebyly dědičky, ale toliko věřiteli dědice, jimž naopak ochrana dle § 189 odst. 2 z. ř. s. náleží a naopak návrh na obnovu řízení by nebyl na místě. Soud nijak nezpochybňuje, že se žalobkyně staly obětí trestné činnosti všech žalovaných, a 1) žalovaný měl a dosud má z trestné činnosti značný majetkový prospěch. Svého nároku se však rozhodly domáhat nesprávným postupem, na svém stanovisku setrvaly i přesto, že soudem byly seznámeni s právním náhledem na věc a přiléhavou judikaturou. Z rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 24 Cdo 2532/2024 plyne, že pokud neoprávněný dědic, tzn. 1) žalovaný, stále věc patřící do pozůstalosti vlastní, má se jí oprávněný dědic (žalobkyně a) a b)) domáhat vlastnickou žalobou na vydání věci, případně na určení vlastnického práva. Takovouto ochranu zákon dává oprávněnému dědici a nelze se svého práva domáhat jinak, byť i s dosti reálným odkazem, že budou následovat další žaloby, např. žaloba na určení dědického práva (na určení vlastnictví), žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně se však svého nároku domáhaly prostřednictvím žaloby na náhradu škody, což s ohledem na výše uvedené závěry není možné. Soud proto žalobu obou žalobkyň zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. a II. je patrno.

14. Skutečnost, že jméno FO podala dne datum návrh na obnovu dědického řízení Okresního soudu v Klatovech sp. zn. Anonymizováno který je veden pod sp. zn. Anonymizováno, na rozhodnutí o této žalobě nemůže mít žádný vliv, proto soud návrh 1) žalovaného na přerušení řízení do doby pravomocně skončeného řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. Anonymizováno zamítl usnesením ze dne datum. Při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že sestra žalobkyň a 1) žalovaného – jméno FO podala žalobu na obnovu pozůstalostního řízení (prokázáno návrhem vedeným pod sp. zn. Anonymizováno), když sama se práva na výplatu povinného dílu v pozůstalostním řízení vzdala. Nenabyla tak ani část dědictví, nebyla proto účastníkem pozůstalostního řízení jako dědic a proto právo podat žalobu na obnovu pozůstalostního řízení jí nepřísluší. I ona by byla v postavení oprávněného dědice a i jí by proto příslušela ochrana dle § 189 odst. 2 z. ř. s.

15. Soud sice k důkazu provedl dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přípis ze dne datum, vyrozumění PČR na č.l. 57 p.v. spisu, usnesení adresa, přípis tituly před jménem jméno FO a e-mailovou korespondenci, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění.

16. Soud s ohledem na okolnosti případu zvažoval, zda není na místě postupovat podle § 150 o. s. ř. při úvaze o náhradě nákladů řízení a rozhodnout, že se žalovaným, jako úspěšným ve spor, právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, případně přiznává jen zčásti. Všichni žalovaní se vůči vůli zůstavitelky dopustili úmyslného podezřelý výraz činu, a 1) žalovaným předložená v pozůstalostním řízení zfalšovaná závěť vedla k tomu, že žalobkyně nedědily ničeho. Za své jednání však žalovaní byli již potrestáni, jak podpořeno rozsudky trestních soudů. Podaná žaloba se pak měla týkat nápravy důsledků počínání žalovaných v občanskoprávní rovině. Žalobkyně i přes sdělení právního názoru na věc a prakticky prostředku, jakým lze dosáhnout ochrany jejich práv jako oprávněných dědiček, po seznámení s příslušnou judikaturou, z níž je zřetelné, kdo žalobu, proti komu může podat, na svém požadavku a právním názoru setrvaly, neučinily procesní úkony, jež by v dané fázi řízení byly vhodné, naopak z obsahu jejich závěrečného návrhu se podává, že s úvahami soudu polemizovaly. Nebylo proto na místě úspěšné straně právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat, či přiznat jen zčásti. Soud proto postupoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za současného vyloučení § 150 o. s. ř. a úspěšným žalovaným přiznal vůči žalobkyním právo na plnou náhradu nákladů řízení. V této souvislosti zmiňuje, že žádný z účastníků ani postup dle §150 o.s.ř. nezmínil.

17. Jde-li o náklady řízení 1) a 2) žalovaného, kteří byli zastoupeni jedním právním zástupcem, pak přísluší odměna dle § 7 bod 6, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025, (dále jen „AT“) ve výši 13 860 Kč za jeden úkon právní služby jedné zastupované osoby, když za druhou zastupovanou osobu přísluší odměna za jeden úkon právní služby ve výši 11 088 Kč. Ve věci byly učiněny celkem 4 úkony – příprava převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání, písemný závěrečný návrh (13 860 Kč x 4, 11 088 Kč x 4), když za účast na jednání, v jehož rámci bylo vyhlášeno rozhodnutí ve věci přísluší odměna ve výši 6 930 Kč a za druhou zastupovanou osobu ve výši 5 540 Kč. Ke každému úkonu je třeba připočítat režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, tj v celkové výši 4 500 Kč (450 x 5 x 2), neboť za společné úkony při zastupování více osob přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných osob, což ostatně vyplývá i ze samotného gramatického výkladu § 12 odst. 4 AT. V této souvislosti soud uvádí, že dvojnásobek režijních paušálů právní zástupce 1) a 2) žalovaného sice neúčtoval, ale z jeho písemného projevu nelze spolehlivě uzavřít, že se práva na jejich úhradu výslovně vzdal. Součet výše uvedených položek proto činí 116 762 Kč.

18. Náklady řízení 3) a 4) žalovaného, kteří byli zastoupeni jedním právním zástupcem, jsou tvořeny odměnou dle § 7 bod 6, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 13 860 Kč za jeden úkon právní služby jedné zastupované osoby, když za druhou zastupovanou osobu přísluší odměna za jeden úkon právní služby ve výši 11 088 Kč. Ve věci byly učiněny celkem 3 úkony – příprava převzetí zastoupení, účast na jednání, písemný závěrečný návrh (13 860 x 3 plus 11 088 Kč x 3). Ke každému úkonu je třeba připočítat režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, tj v celkové výši 2 700 Kč (450 x 3 x 2), neboť za společné úkony při zastupování více osob přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných osob, což ostatně vyplývá i ze samotného gramatického výkladu §12 odst. 4 AT, jak bylo řečeno již shora. Náklady řízení jsou dále tvořeny cestovními výdaji vynaloženými na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce k jednání a zpět, při ujetí 146 km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého technického průkazu, ceně pohonné hmoty 35,80 Kč za 1 l, základní sazbě 5,80 Kč na ujetý kilometr, v celkové výši 1 055 Kč dle § 13 odst. 5 AT, § 157, §158 zákona č. 267/2006 Sb. v platném znění a vyhlášky č. 475/2024 Sb. Za čas strávený na uvedené cestě přísluší náhrada ve výši 900 Kč dle § 14 odst. 3 AT. K výše uvedeným položkám je třeba připočítat 21 % DPH ve výši 16 694,79 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí 96 193, 79 Kč.

19. Soud uložil oběma žalobkyním, aby zaplatily rovným dílem náklady řízení žalovaným tak, jak z výroků rozsudku pod bodem III. a IV. je patrno.

20. Při úvaze o lhůtě splatnosti nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., a umožnil žalobkyním, s ohledem na výši nákladů řízení, přiměřeně prodlouženou lhůtu splatnosti 3 měsíců od právní moci rozsudku. V uvedené lhůtě budou mít žalobkyně dostatek časového prostoru, aby si své majetkové poměry uspořádaly tak, aby povinnosti uložené soudem mohly dostát. Takto prodloužená lhůta splatnosti, dle názoru soudu, nezasáhne razantním způsobem do majetkové sféry žalovaných. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. soud stanovil, aby žalobkyně uvedené částky uhradily žalovaným k rukám jejich zástupců. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Okresnímu soudu v Klatovech. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).