6 C 195/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , LL. M. sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 2. Jméno zainteresované osoby 2/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 2/0 bytem Adresa zainteresované osoby 2/0 o vyklizení nemovitých věcí I. Žalovaná č. , hodnota, a žalovaný č. , hodnota, jsou povinni vyklidit pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , všechny nacházející se v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , a vyklizené je předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 21 944,94 do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. A. Žaloba, vyjádření žalovaného, replika žalobkyně1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vyklizení nemovitých věcí, a sice pozemku parc. č. st. 579, jehož součástí je stavba č. p. 364, dále pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , které se nacházejí v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, . V té spojitosti uvedla, že je výlučným vlastníkem shora specifikovaných nemovitostí. Své vlastnictví k nim nabyla na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , přičemž její vlastnické právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno s účinky ke dni , datum, . V době, kdy žalobkyně nabyla tyto nemovitosti do svého vlastnictví, byl jejím partnerem žalovaný č. , hodnota, , s nímž žalobkyně sdílela společnou domácnost. Mají spolu též dceru. Po nabytí předmětných pozemků na nich žalobkyně započala výstavbu rodinného domu, a to s úmyslem užívání domu za účelem uspokojování bytových potřeb žalobkyně, žalovaného č. , hodnota, a jejich dcery. , adresa, nemovitostí a výstavba rodinného domu byla financována z finančních prostředků žalobkyně (úspory a finance získané prodejem jiné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně) a dále pak prostřednictvím hypotečního úvěru, jenž byl žalobkyni poskytnut společností , právnická osoba, . jakožto věřitelem. Pohledávky věřitele jsou zajištěny zástavním právem na nemovitostech.

2. Krátce po dokončení výstavby se však vztah žalobkyně a žalovaného č. , hodnota, rozpadl, neboť žalovaný č. , hodnota, navázal poměr se žalovanou č. , hodnota, . Vzhledem k tomu, že sdílení společné domácnosti za tohoto stavu nebylo možné, dohodli se účastníci, že nemovitosti budou užívat žalovaní a žalobkyně se s dcerou přestěhuje do jiné nemovitosti. Účastníci se zároveň dohodli, že za užívání nemovitostí budou žalovaní hradit žalobkyni úplatu ve výši , částka, , což v prvotní fázi též činili. Mezi žalobkyní jakožto pronajímatelkou a žalovanou č. , hodnota, jakožto nájemkyní byla na naléhavou žádost žalovaného č. , hodnota, sepsána nájemní smlouva datovaná dnem , datum, , jejímž předmětem byl nájem předmětných nemovitostí.

3. Jelikož ze strany žalované č. , hodnota, docházelo k četným a opakujícím se porušením nájemní smlouvy, byla žalobkyně dle svých slov nucena, zejména pro ekonomickou neúnosnost, ukončit se žalovanou č. , hodnota, nájemní smlouvu výpovědí datovanou ke dni , datum, . Žalovaná č. , hodnota, se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, domáhala podle § 2290 občanského zákoníku určení, že výpověď z nájmu není oprávněná. Řízení o této žalobě bylo zastaveno usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, s právní mocí ohledně samotného zastavení ke dni , datum, . Žalobkyně má za to, že vzhledem k uplynutí dvouměsíční hmotněprávní prekluzivní lhůty stanovené v § 2290 občanského zákoníku v mezidobí došlo rovněž k zániku nároku i práva žalované č. , hodnota, domáhat se dalšího přezkumu oprávněnosti či platnosti podané výpovědi, a zánik jejího užívacího práva, a tím i užívacího práva žalovaného č. , hodnota, je definitivní a fakticky nesporný., právnická osoba, návaznosti na ukončení nájemní smlouvy výpovědí vyzvala žalobkyně žalovanou opakovaně k vyklizení předmětných nemovitostí. Nejprve tak učinila dopisem svého právního zástupce ze dne , datum, , jenž byl žalované doručen dne , datum, . Žalovaní na tento dopis reagovali dopisem ze dne , datum, . V návaznosti na něj se žalobkyně rozhodla respektovat skutečnost, že je soudem vedeno řízení o přezkoumání oprávněnosti podané výpovědi, a nedomáhala se před skončením tohoto řízení vyklizení nemovitostí u soudu, neboť byla přesvědčena, že obě strany budou respektovat výsledek předmětného řízení a podle něj se zachovají. Po pravomocném zastavení řízení o přezkoumání oprávněnosti podané výpovědi však žalovaní i nadále užívali předmětné nemovitosti, a proto žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce kontaktovala žalovanou č. , hodnota, prostřednictvím jejího právního zástupce ve snaze dohodnout se na společném postupu v souvislosti s vyklizením nemovitostí, resp. v tomto smyslu žalovanou č. , hodnota, opětovně vyzvala k jejich vyklizení. Žalovaní však na tuto výzvu nikterak nereagovali a v užívání nemovitostí dále pokračují.

5. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že žalovaní nemohou být v dobré víře ohledně oprávnění užívat předmětné nemovitosti, a to především s ohledem na zastavení řízení o přezkoumání oprávněnosti podané výpovědi, uplynutí prekluzivní lhůty k takovému přezkumu, absenci jiného právního titulu k užívání nemovitostí a k opakovaným urgencím ze strany žalobkyně k vyklizení nemovitostí, v nichž je současně vyjádřen nesouhlas s dalším užíváním nemovitostí ze strany žalovaných.

6. Žalovaná č. , hodnota, (dále též jen „žalovaná“) se k žalobě po věcné stránce nevyjádřila. Žalovaný č. , hodnota, (dále též jen „žalovaný“) ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nebyl žalobkyní nikdy vyzván k vyklizení nemovitostí. O tom, že má vyklidit nemovitosti, se dozvěděl až z podané žaloby. Žalovaný namítl, že byl se žalobkyní domluven na tom, že bude splácet hypoteční úvěr na dům a bude moci jej užívat do splacení hypotečního úvěru. Dále bylo mezi nimi domluveno, že po skončení splácení tohoto úvěru bude nemovitost převedena do vlastnictví žalovaného. Žalovaný dle svých slov investoval v dobré víře od ledna 2011 do konce roku 2017 do dostavby nemovitosti částku ve výši přibližně , právnická osoba, , Anonymizováno, Kč, která se rovněž projevila v jejím zhodnocení. Žalobkyni posílal na bankovní účet pravidelně částky na splácení hypotéky a dále splácel investici do nemovité věci. Toto žalovaný činil zasíláním peněz na bankovní účet nebo přímým vkladem. Dále byla žalovaným na bankovní účet žalobce zasílána mzda od jeho zaměstnavatele, obchodní společnosti , právnická osoba, ., a to v období od roku 2007 do roku 2018. Zaslaná a vložená částka na účet žalobkyně byla ve výši zhruba , částka, . Žalovaný má za to, že celkem zaslal žalobkyni či investoval do nemovité věci žalobkyně částku nejméně , částka, .

7. Žalobkyně dle názoru žalovaného v podané žalobě zmiňuje hrazení částky ve výši , částka, za užívání nemovité věci oběma žalovanými, což však vyvrací její jednání. Žalobkyně totiž dávala výpověď jen žalované, a nikoli též žalovanému. Podle přesvědčení žalovaného tím žalobkyně uznala, že existuje užívací smlouva pro jeho osobu k nemovité věci, kterou žádá vyklidit. Žalovaný v té spojitosti odkázal na usnesení Okresního soudu v Klatovech č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , ze kterého jednoznačně plyne, že neplatnosti výpovědi se dovolává jen žalovaná. Žalobkyně podle žalovaného dosud netvrdila ani nedokazovala, že jeho užívací právo bylo zrušeno či jinak zaniklo. Mezi ním a žalobkyní byla uzavřena smlouva o užívání, která dosud trvá, a to ústně v prosinci 2010. Žalovaný tedy byl v dobré víře, že má užívací právo k předmětným nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně, jež vydržel jako věcné právo k nemovité věci žalobkyně. Žalovaný zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , která přímo dopadají na daný případ. Za účelem prokázání těchto svých tvrzení navrhl provést důkaz výpisem z bankovního účtu žalobkyně č. , č. účtu, , vedeného u , právnická osoba, ., ze kterého bude vidět skutečný rozsah zaslaných prostředků a jejich užití žalobkyní, dále přehledem uhrazených splátek žalobkyně na hypoteční úvěr, jakož i daňovými přiznáními žalobkyně za období let 2010 až 2020, z nichž bude vyplývat, kolik finančních prostředků získaných od žalovaného žalobkyně přiznala k dani z příjmů, a to z titulu ostatních příjmů podléhajících daňové povinnosti u fyzických osob.

8. Žalovaný uzavřel, že žaloba byla vůči němu podána v rozporu s hmotným právem, jelikož mu svědčí užívací titul k nemovité věci, která je předmětem řízení o jejím vyklizení. Pokud jde o žalobní požadavek na vyklizení nemovité věci vůči žalované, je žalovaný toho názoru, že není po právu, neboť žalovaná své právo odvozuje od užívání nemovité věci žalovaným. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a žalobkyni zavázal k úhradě jeho nákladů řízení.

9. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že v roce 2018 se na ni žalovaný obrátil se žádostí o formalizaci vztahů, resp. jí sdělil, že potřebuje doložit nájemní smlouvu, neboť měl být údajně vyšetřován Policií České republiky. V návaznosti na to pak žalovaný předložil žalobkyni nájemní smlouvu, v rámci které byla jako nájemce uvedena žalovaná. Žalobkyně v té době žalovanému důvěřovala, neboť jejich vztahy byly bezproblémové, přičemž předmětnou smlouvu považovala toliko za formalizaci stávajících nesporných vztahů, jakkoliv si následně všimla, že v této bylo nájemné sjednáno toliko ve výši , částka, . Nicméně této skutečnosti, jakož ani tomu, že žalovaný č. , hodnota, požádal žalobkyni o dataci smlouvy k , datum, , nepřikládala žalobkyně větší důležitost, neboť i po uzavření této smlouvy jí zasílali žalovaní (žalovaná č. , hodnota, ), byť později již nikoliv pravidelně, sjednané platby. Dle dohody pak zaslala žalobkyně podepsanou smlouvu příslušnému oddělení Policie České republiky. Žalobkyně tak měla za to, že došlo k formalizaci sjednaných vztahů, a to podpisem předmětné nájemní smlouvy. Na rozdíl od jejího textu jí byla žalovanými hrazena původní žalobkyní sjednaná měsíční platba ve výši , částka, , ačkoli následně již nikoliv pravidelně, resp. docházelo k různému doplácení, resp. hrazení po částech. V žádném případě nedocházelo k tomu, že by vedle , částka, žalovaná hradila žalobkyni nájemné ve výši , částka, , anebo že by docházelo k jakémukoliv rozdělování plateb. K doložení této skutečnosti předkládá žalobkyně soudu jeden z výpisů z bankovního účtu z předmětného období.

10. Žalobkyně dále zdůraznila, že z pohledu aktuální procesní obrany žalovaných je významná jejich reakce na obdržení výpovědi, pokud jde o platby zasílané žalobkyni. Žalovaná poté zasílala žalobkyni jednak platbu ve výši , částka, označenou jako „planice nájem“ a dále, ve stejný den, platbu ve výši , částka, označenou jako „půjčka“, ačkoliv mezi žalobkyní, žalovanou ani žalovaným žádná smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla. Žalovaní se dle žalobkyně snažili vytvořit dojem, že částky, které v minulosti zasílali žalobkyni nad rámec částky , částka, , představovaly jakési „půjčky“. Žalobkyně vyzdvihla, že mezi účastníky neexistovaly dva paralelní „užívací“ vztahy ohledně předmětných nemovitostí. Žalobkyně vždy vnímala žalované jako pár, resp. rodinnou domácnost, a není důvodu, proč by s každým zvlášť uzavírala dohodu o užívání, resp. nájemní smlouvu, čemuž ostatně neodpovídalo ani jednání účastníků v celém průběhu trvání jejich vztahů. Žalobkyně kategoricky popřela, že mezi ní a žalovaným existovala dohoda mezi žalovaným a žalobkyní, z níž měl údajně hradit úplatu za užívání žalobkyni žalovaný. Posledně uvedené je vyloučeno nejenom tím, že dříve platby nad , částka, vydávali žalovaní za zápůjčku či předplacení nájmu, ale též tím, že od doručení výpovědi, krom plateb ze dne , datum, , již žalobkyně od žalovaných inkasovala toliko úhrady ve výši , částka, měsíčně a nad rámec této již ničeho nehradili, což jednoznačně vylučuje, že by existovala jakákoliv paralelní dohoda o užívání. Jakkoliv tedy žalobkyně nesouhlasila a nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že mezi nimi existovala paralelní dohoda o užívání nemovitostí, pak i kdyby toto tvrzení bylo pravdivé, nelze přehlédnout, že žalovaný minimálně od února roku 2020 své povinnosti z této dohody neplní, neboť žalobkyni nehradí za užívání nemovitosti ničeho. Z tohoto důvodu zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, dopis, kterým z opatrnosti ukončila i tuto údajnou dohodu, a to právě pro hrubé porušování povinností žalovaného z této údajné dohody.

11. Žalobkyně je nicméně přesvědčena, že žalovaný v prvé řadě přes výzvu nadepsaného soudu nespecifikoval svůj údajný právní titul k užívání nemovitostí, když jeho tvrzení v tomto směru jsou zcela obecná. Žalovaný nikterak nespecifikuje, v čem údajná dohoda o užívání spočívá, jaké jsou její podmínky a jaká práva a povinnosti z ní účastníkům vyplývají. Žalovaný dokonce v rámci svého vyjádření jednou hovoří o tom, že měla být mezi ním a žalobkyní uzavřena smlouva o užívání, a následně tvrdí, že užívací právo vydržel jako věcné právo k nemovité věci. Tvrzení žalovaného pokládá žalobkyně v tomto směru za neurčité, zmatečné a vnitřně rozporné. Tuto svoji argumentaci žalobkyně ve svém vyjádření podrobněji rozvedla. Současně poukázala též na to, že žalovaní na ni v současné době vyvíjejí jistý ekonomický nátlak, projevující se rapidním nárůstem spotřeby elektřiny za období od , datum, do , datum, v celkovém množství téměř 39 MWh za cenu , částka, , kdy nedoplatek po započítání záloh činí , částka, . K tomu žalobkyně pro ilustraci uvedla, že v bezprostředně předcházejícím ročním zúčtovacím období, tj. od listopadu 2020 do listopadu 2021, činily náklady na dodávku elektrické energie , částka, . Žalobkyně je přesvědčena, že jednání žalovaných v tomto ohledu je motivováno buď snahou zlepšit si podmínky pro jednání v rámci aktuálních soudních sporů (vedle tohoto řízení o vyklizení je mezi ní a žalovaným také vedeno řízení o vyživovací povinnosti žalovaného ke společné nezletilé dceři), anebo snahou pomstít se jí za uplatňování jejích práv a oprávněných zájmů.B. Procesní předpoklady pro konání jednání ve věci samé12. Soud k projednání a rozhodnutí o žalobě nařídil ve věci jednání na den , datum, . K tomuto jednání se ovšem nedostavila žalovaná ze zdravotních důvodů. Na jednání nedošlo k přednesu žaloby, nicméně ze strany soudu byla zjišťována stanoviska přítomných účastníků a soudem byl učiněn pokus o smírné řešení sporu alespoň mezi žalobkyní a žalovaným. Tato cesta se ukázala lichou. Žalovanému bylo soudem uloženo, aby dotvrdil, z čeho své nároky dovozuje a aby na podporu těchto svých tvrzení označil důkazy, s tím, že lhůta k vyjádření žalovanému se poskytuje ve lhůtě 30 dnů od doručení protokolu o jednání.

13. Posléze bylo jednání opakovaně nařizováno a odročováno celkem pětkrát pro různé překážky jako předložení spisu odvolacímu soudu, podstoupení lékařského zákroku právním zástupcem žalovaných, dlouhodobou indispozici původní vyřizující soudkyně a následné přikázání věci novému soudci či pooperační vyšetření právního zástupce žalovaných. Naposledy bylo jednání nařízeno na den , datum, .

14. Dne , datum, , tedy dva dny před nařízeným jednáním, došlo soudu podání nového právního zástupce žalované, v němž oznámil převzetí zastoupení a požádal, aby soud jednání odročil s ohledem na kolizi s jednáním nařízeným v opatrovnické věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, na tentýž den, s tím, aby při stanovení nového termínu poskytl dostatečný prostor k seznámení se se spisovou dokumentací. Na podporu svého tvrzení právní zástupce žalované předložil protokol o jednání konaném u jmenovaného soudu dne , datum, ve věci vedené u něj pod sp. zn. , spisová značka, . Z něj zdejší soud zjistil, že v jeho průběhu bylo jednání odročeno na den , datum, v , Anonymizováno, hodin, což vzal přítomný právní zástupce žalované, tehdy v postavení zástupce matky, na vědomí s tím, že již nebude k nově stanovenému jednání zvlášť obesílán. Soud tedy musel zvážit, zda jsou splněny podmínky k tomu, aby neúčast právního zástupce žalované byla kvalifikována jako včasná omluva z důležitého důvodu, jak vyžaduje ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Dospěl přitom k závěru, že omluvu spojenou s žádostí o odročení jednání nelze z následujících důvodů přijmout.

15. V případě avizované kolize účasti žalovanou nově zvoleného právního zástupce se shora vzpomenutým jednáním, jež se mělo konat téhož dne u Obvodního soudu pro , adresa, , pokládá soud za nutné poukázat na následující skutečnosti. Předchozí právní zástupce obou žalovaných , tituly před jménem, , jméno FO, sdělil zdejšímu soudu podáním ze dne , datum, , že tohoto dne bylo ukončeno zastoupení jeho osobou obou žalovaných s tím, aby se soud obracel ve všech záležitostech výhradně na žalované. K tomu soud uvádí, že plná moc, kterou žalovaná udělila svému novému právnímu zástupci , tituly před jménem, , jméno FO, je datovaná dnem , datum, , tedy jen několik dní před zahájením dnešního jednání. V době, kdy nový právní zástupce žalované převzal právní zastoupení, mu muselo být zřejmé, že zde existuje kolize jednání a že není schopen tuto právní službu uskutečnit osobně, poněvadž termín jednání před obvodním soudem mu byl bezpečně znám již od , datum, . Trvala-li žalovaná na tom, aby se jednání zúčastnil osobně a za sebe tedy neposkytl substituci, pak tato skutečnost jde výhradně k tíži žalované.

16. V té souvislosti se sluší připomenout judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně jeho usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , z nichž je zřejmé, že pouhá změna v osobě právního zástupce zpravidla není důvodem, aby jednání bylo odročeno. Za výběr právního zástupce odpovídá účastník, přičemž musí být srozuměn s tím, že takto krátce před nařízeným jednáním ustanovený právní zástupce nemůže být schopen vykonávat svoji funkci zcela řádně. Téměř totožnou procesní situaci řešil Krajský soud v , adresa, v řízení o žalobě na obnovu řízení, které je u něj vedeno pod sp. zn. , spisová značka, a v němž dal tento soud zřetelně najevo, že změnila-li žalobkyně právního zástupce za situace, kdy věděla, že ve věci, kdy Vrchní soud v Olomouci nařídil ústní jednání na stejný den, nebude za ni moc jednat, jde tato okolnost k její tíži (srov. bod 20 usnesení Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod č. j. , Anonymizováno, , spisová značka, ). Bylo tedy na právním zástupci, potažmo žalované, pakliže nebyl schopen právní službu v podobě zastoupení žalované při jednání poskytnout, aby zvolil odpovídající postup, nebyla-li mu substituce žalovanou umožněna nebo nemohl-li si jí zavčas obstarat. Jak se nechal slyšet také Ústavní soud, „k namítanému porušení práva stěžovatelky na právní pomoc ve smyslu článku 37 odst. 2 Listiny nemohlo dojít, neboť stěžovatelka sama se krátce před jednáním odvolacího soudu rozhodla vypovědět svému právnímu zástupci plnou moc“ (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1461/10 ze dne , datum, ). Odtud je zřejmé, že došlo-li k ukončení právního zastoupení (a obstarání nového) jen několik dnů před nařízeným jednáním, nepředstavuje to bez dalšího důležitý důvod k jeho odročení. Žalovaná přitom žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo namístě náhlou změnu právního zastoupení vyhodnotit jako důležitý důvod pro odrok jednání, netvrdila. Stejně tak na tento důvod nelze usuzovat ani z podání bývalého či současného právního zástupce žalované, kteří v tomto ohledu soudu nic takového nezmínili. Za této situace nutno vycházet z předpokladu, že změna právního zastoupení byla svobodnou volbou žalované, a nikoli objektivně nezaviněnou okolností, pročež její důsledky jdou výlučně na její vrub.

17. Krom žalované se z nařízeného jednání omluvil i žalovaný. Den před nařízeným jednáním, tj. , datum, , zhruba v 15:00 zaslal na elektronickou podatelnu zdejšího soudu omluvu z neúčasti na jednání pro zdravotní komplikace, jež jej měly postihnout o předcházejícím víkendu. Ke své zprávě přiložil snímek zdravotního záznamu. Z něj se podává, že dne , datum, dopoledne byl vyšetřen v ordinaci praktického lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, v Kolinci s bolestmi v oblasti beder s propagací do dolní končetiny oboustranně. V té souvislosti byl žalovanému mj. proveden obstřik a doporučen klidový režim po dobu jednoho týdne. V případě výskytu obtíží se měl dostavit ke kontrole. V den konání jednání, v 8:05 hodin, bylo soudu osobně doručeno doplnění omluvy žalovaného, v němž nad rámec odkazu na již učiněné podání předchozího dne výslovně požádal, aby jednání bylo odročeno, neb se jej chce osobně zúčastnit. Ani tuto omluvu však soud neakceptoval.

18. Žalovaný jednak, ač tak bezpochyby mohl učinit již v den, kdy podstoupil lékařské vyšetření, nevyrozuměl soud o svých zdravotních obtížích. Z doložené lékařské zprávy přitom neplyne, že by žalovaný trpěl takovým onemocněním, které jej vyřazuje z možnosti účastnit se jednání u soudu. Je obecně známo, že bolesti zad a s nimi spojené projevy nejsou výjimečné. V daném případě lékař doporučil klidový režim, což je logické, nemá-li nadměrnou námahou či zatěžováním docházet k prohlubování bolesti či vzniku zbytečných komplikací. Z lékařské zprávy přitom neplyne, že by byl žalovaný natolik indisponován (postižen), že by nebyl schopen zásadnějšího pohybu, jak tvrdí. Ostatně nelze přehlédnout, že byl schopen navštívit lékaře v Kolinci, přičemž v případě obtíží se měl dostavit k revizní kontrole. Obstřik/punkce postižené bederní oblasti a klidový režim samy o sobě neznamenají, že se pacientovi zapovídá jakákoli činnost (srov. např. bod 12 usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 213/20 ze dne , datum, a jím řešený případ). Soud tu také bez povšimnutí neponechal samotnou skutečnost, že žalovaný svůj návrh na odročení jednání znovu zformuloval písemně a tuto listinu se jal odevzdat v den konání jednání v , Anonymizováno, hodin, jak se podává z podacího razítka (č. l. 125). Ve svém souhrnu tak soud dospěl k závěru, že žalovaný se objektivně nenacházel ve stavu, jenž by vylučoval jeho účast při jednání, resp. že žalovanému v návštěvě soudu a účasti na jednání nebránily vskutku natolik závažné překážky, že by bylo namístě jednání odročit.

19. Ze všech shora nastíněných důvodů soud rozhodl, že bude jednat v nepřítomnosti obou žalovaných. K tomu je vhodné podotknout, že soud měl při rozhodování o (ne)odročení jednání zároveň na zřeteli poselství plynoucí z čl. 90 Ústavy České republiky, dle něhož jsou soudy povolány poskytovat (účinnou) ochranu právům. Musel tedy zohlednit též legitimní očekávání žalobkyně na rozhodnutí v přiměřené době, a nemohl být v těchto úvahách veden toliko požadavky či zájmy žalovaných.C. Důkazy a skutková zjištění soudu20. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

21. Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , dále pozemku parc. č. , Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, nacházejících se v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , a zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště , adresa, (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, ).

22. Žalobkyně jako pronajímatel přenechala žalované jako nájemci za účelem zajištění jejích bytových potřeb, popřípadě členů její domácnosti do užívání (nájmu) výše specifikované nemovitosti. Nájemné včetně energií bylo dohodnuto ve výši , částka, měsíčně se splatností vždy k 18. dni v měsíci, za nějž úhrada náleží. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou (zjištěno ze smlouvy o nájmu pozemků a domu uzavřené dne , datum, ).

23. Na účet žalobkyně byla žalovanou dne , datum, poukázána platba ve výši , částka, . Zpráva pro příjemce obsahuje údaj „planice“ (zjištěno z periodického výpisu z bankovního účtu žalobkyně ze dne , datum, , vedeného u , právnická osoba, .).

24. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, , adresovaným žalované, vypověděla výše uvedenou nájemní smlouvu. Ve výpovědi byly po skutkové stránce vymezeny výpovědní důvody, v nichž žalobkyně spatřovala hrubé porušení povinností nájemce s odkazem na ustanovení § 2288 odst. 1 občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Výpověď obsahovala poučení, že žalovaná může vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, a to ve lhůtě dvou měsíců od jejího doručení (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, ).

25. Žalovaní reagovali na výpověď žalobkyně dopisem, v němž popsali vztahy mezi nimi navzájem i vztahy mezi žalovaným a žalobkyní. Vyjádřili nepochopení pro postup žalobkyně a odmítli pravdivost jejích tvrzení ve výpovědi nájmu. Tato výpověď s neochotou žalobkyně vypořádat finanční účast žalovaného na pořízení domu a na poskytnutém úvěru je vedla k tomu, že nadále, od , datum, , platí pouze částku , částka, podle nájemní smlouvy (zjištěno z dopisu žalovaných ze dne , datum, , adresovaného právnímu zástupci žalobkyně).

26. Žalovaná zmíněného práva přezkumu oprávněnosti výpovědi využila a u zdejšího soudu podala dne , datum, žalobu, odkazujíc na ustanovení § 2290 o. z. a majíc za to, že výpověď jí nebyla dána po právu. V žalobě uvedla, že předmět nájmu nepřenechala do užívání třetí osobě, nýbrž jej sama užívá spolu se svým druhem (nyní žalovaným) a svými rodiči. Při té příležitosti odkázala na čl. III odst. 3 nájemní smlouvy, v němž bylo sjednáno oprávnění nájemce přijímat nové členy domácnosti i bez písemného souhlasu pronajímatele. O žalobě nejprve rozhodl soud rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , jímž žalobu zamítl pro opožděnost. K odvolání žalované (tehdy v postavení žalobkyně) Krajský soud v Plzni odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Posléze bylo řízení o žalobě přerušeno dle § 110 o. s. ř., neboť obě účastnice shodně navrhly přerušení řízení. Jelikož žádná z účastnic ve lhůtě do jednoho roku od přerušení řízení nepodala návrh na pokračování řízení (§ 111 odst. 4 o. s. ř.), soud řízení zastavil usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . Rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne , datum, (zjištěno z obsahu připojeného soudního spisu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ).

27. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vyklizení předmětných nemovitostí, poukázav mimo jiné na to, že výpověď byla žalované prokazatelně doručena, přičemž v mezidobí uplynula lhůta pro podání návrhu na přezkum výpovědi soudem. Nájem tak skončil ke dni , datum, uplynutím výpovědní doby. Žalovaná byla vyzvána, aby bezodkladně odevzdala předmět nájmu nejpozději do 7 dnů ode dne doručení této výzvy. Nestane-li se tak, byla žalovaná žalobkyní upozorněna na možnost podání návrhu soudu na vyklizení předmětu nájmu (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, s předmětem „Výzva k bezodkladnému vyklizení předmětu nájmu“, adresovanému žalované na dvě různé adresy).

28. Právní zástupci stran spolu vedli korespondenci, v níž zjišťovali stanovisko druhé strany a možnost urovnat při, resp. vypořádat vzájemné nároky. Někdejší právní zástupce žalované v rámci této komunikace potvrdil, že žalovanou o možných krocích žalobkyně informoval, vyslovil však přesvědčení, že tyto kroky považuje za předčasné a zbytečné s ohledem na přetrvávající možnost řešit celou záležitost dohodou (zjištěno z obsahu e-mailových zpráv právních zástupců stran na č. l. 5 až 7).

29. Žalobkyně se na žalovaného obrátila dopisem, v němž jej upozornila na skončení soudního řízení o návrhu žalované na určení neplatnosti výpovědi nájmu domu. Důsledkem toho je zánik nájmu domu, tedy titulu žalované a od něj odvozeného titulu žalovaného k užívání domu. Protože tuto skutečnost žalovaní nerespektovali, obrátila se na soud s žalobou na vyklizení. Dále se žalobkyně dotkla žalovaným tvrzené existence dohody o užívání nemovitostí, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni hradit úplatu za toto užívání s tím, že dohoda měla být uzavřena v prosinci roku 2010, přičemž žalovaný měl navíc vydržet užívací právo. Žalobkyně zde žalovanému vyčetla, že jde z jeho strany o manipulaci ve snaze vynutit si „vyplacení“ z domu. Kategoricky popřela, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena jakákoli další dohoda o užívání. Žalobkyně připomněla, že žádné takové dohody se žalovaný do té doby – v průběhu 12 let – nedovolával. Zdůraznila, že se nikdy nedohodli tak, že by mezi nimi měla nad rámec vztahu plynoucího z nájmu existovat další dohoda o užívání. Pakliže by taková dohoda snad existovala, znamenalo by to, že minimálně od ledna roku 2020 povinnosti z této údajné dohody neplní, když krom měsíčních plateb od žalované ve výši , částka, nic od žalovaného nedostala. Žalobkyně žalovanému oznámila, že z důvodu právní opatrnosti přistupuje k odstoupení od žalovaným definované dohody pro podstatné porušení jeho povinností. V závěru žalobkyně uvedla, že novou obranu žalovaného pokládá za čistě účelovou, lživou a nepravdivou (zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne , datum, , adresovaného výlučně žalovanému).

30. Právní zástupce žalobkyně dále zaslal oběma žalovaným výzvu k úhradě dluhu, jenž měl vzniknout v důsledku provedeného vyúčtování spotřeby elektrické energie s nedoplatkem ve výši , částka, . Žalovaní byli vyzváni, s ohledem na jejich pokračující užívání nemovitostí, k úhradě tohoto dluhu, jakož i k hrazení nových měsíčních záloh pro další zúčtovací období ve výši , částka, . , adresa, s tím byla žalovaným poskytnuta možnost uhradit dluh po částech, a sice ve výši , částka, rozvržených do 10 splátek pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradu byť i jen jedné splátky (zjištěno z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , adresovaného oběma žalovaným).

31. Žalobkyni bylo dodavatelem elektrické energie, obchodní společností , právnická osoba, ., vystaveno vyúčtování spotřeby elektrické energie v odběrném místě na adrese , adresa, , dle něhož celková spotřeba elektřiny za období od , datum, do , datum, činila 38 811 kWh a cena za tuto odebranou energii , částka, , přičemž nedoplatek po započítání záloh ve výši , částka, činí , částka, . Žalobkyni byl v témže vyúčtování stanoven nový rozpis záloh na další období od , datum, do , datum, s výší měsíční zálohy , částka, (zjištěno z řádného vyúčtování za elektřinu jako daňového dokladu č. , hodnota, ).

32. Dne , datum, uskutečnila žalovaná platbu na účet žalobkyně ve výši , částka, . Platba nebyla opatřena doplňujícími informacemi (zjištěno z oznámení o provedení příkazu k úhradě, vystaveného , právnická osoba, .; datum a čas tisku: , datum, , 07:25:44). Téhož dne žalovaná uskutečnila ještě jednu platbu na účet žalobkyně ve výši , částka, . Ve zprávě pro příjemce, resp. kolonce pro doplňující informace, je uvedeno „5770 el+1000 ostatní,6000 placeno“ (zjištěno z oznámení o provedení příkazu k úhradě, vystaveného , právnická osoba, .; datum a čas tisku: , datum, , 07:24:49).

33. Proti žalovanému byla zahájena exekuční řízení dne , datum, (vedené soudním exekutorem , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, ) a dne , datum, (vedené soudní exekutorkou , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, ). V prvém případě je exekučním titulem rozhodnutí soudu, ve druhé případě jde o rozhodnutí zdravotní pojišťovny (zjištěno z výpisu z centrální evidence exekucí ke dni , datum, ).

34. Soud neprovedl žalovaným navrhované důkazy výpisem z bankovního účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, ., přehledem uhrazených splátek žalobkyně na hypoteční úvěr, ani důkaz daňovými přiznáními žalobkyně za období let 2010 až 2020. Žalovaný tyto důkazy navrhl za účelem prokázání svého tvrzení, že byl se žalobkyní domluven na tom, že bude splácet hypoteční úvěr na dům, a tím jej bude moci užívat do splacení hypotečního úvěru, s tím, že bylo mezi nimi domluveno, že po skončení splácení tohoto úvěru bude nemovitost převedena do vlastnictví žalovaného, resp. že užívací právo vydržel jako věcné právo k nemovité věci žalobkyně. K tomu soud podotýká následující.

35. V případě prvních dvou navržených důkazů žalovaný tvrdí, že je nemá k dispozici. Takovému postoji sotva lze přisvědčit. V případě transferů peněžních prostředků na bankovní účet je patrné, že tyto toky lze prokázat nejen výpisem či potvrzením bankovního ústavu, u nějž je veden účet, na který byly ty které prostředky zaslány, nýbrž i výpisem či potvrzením banky o jejich odeslání, tedy například výpisem z účtu odesílatele či záznamem o složení/vkladu prostředků na účet příjemce, příslušným ústřižkem (oddílem) složenky apod. Žalovaného by tedy v tomto ohledu neměla vůbec tížit důkazní nouze, neboť sám by měl být schopen navržené důkazy doložit. Poněvadž žalovaný z těchto svých tvrzení o existenci práva užívat nemovitosti, resp. jeho vydržení jako účastník vyvozuje pro sebe příznivé důsledky v tomto řízení, bylo na něm, aby unesl odpovídající důkazní břemeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Z těchto důvodů nelze tuto povinnost jaksi přenést na soud, který by snad měl takové důkazní prostředky sám opatřit. Má-li účastník z objektivního hlediska možnost svá tvrzení doložit, je tak povinen učinit. Takovou možnost žalovaný bezpochyby měl. Návrh žalovaného na vyžádání výpisů z bankovního účtu žalobkyně tak za vyložených okolností působí spíše dojmem, že se žalovaný snaží získat přístup k informacím o finanční situaci žalobkyně prostřednictvím soudu pro účely jiného soudního řízení (zvláště o vyživovací povinnosti k nezletilé dceři žalobkyně a žalovaného).

36. Neméně podstatným důvodem, pro který soud zmíněné důkazní návrhy nevyslyšel, je skutečnost, že samotné přesuny finančních prostředků nejsou způsobilé dosíci žalovaným sledovaného cíle, tj. prokázat obsah jím deklarované existence dohody mezi ním a žalobkyní o užívání nemovitostí. I kdyby tedy soud na základě žádaných důkazů zjistil, že žalovaný žalobkyni peníze posílal na její účet a v jaké výši, nelze na základě toho prokázat obsah práv, povinností a podmínek, jež měla taková dohoda obsahovat, včetně žalovaným tvrzené úmluvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem na jeho osobu po splacení hypotečního úvěru. Takové údaje by mohly posloužit pouze jako doplňující (dokreslující) důkazy k již jiným důkazům, z nichž by bylo možné na obsah tvrzené dohody usuzovat.

37. Mělo-li být navrhovanými důkazy prokázáno, jakým způsobem žalobkyně s finančními prostředky naložila či nakládá či jaké splátky uhradila na hypoteční úvěr, nejedná se o důkazy významné pro souzenou věc. Poznatky o nakládání žalobkyně s finančními prostředky jsou bezcenné, neboť tato otázka se netýká posouzení toho, zda se některý z žalovaných zdržuje, resp. užívá nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu (titulu). Stejně tak nepřípadný je návrh žalovaného na provedení důkazu daňovými přiznáními žalobkyně za období let 2010 až 2020. Jak správně poznamenala žalobkyně ve svém vyjádření, uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 odst. 1 o. z.). Plnění povinností žalobkyně plynoucích z předpisů práva veřejného, zde konkrétně práva daňového, jsou z povahy věci nerozhodné pro posouzení otázky vyklizení nemovitosti, která tu je bytostně záležitostí soukromou. Takové důkazy se značně míjí s předmětem řízení. Potenciální zjištění, kolik finančních prostředků získaných od žalovaného žalobkyně přiznala k dani z příjmů z titulu ostatních příjmů podléhajících daňové povinnosti u fyzických osob, nemůže vypovědět nic o tom, jak měla vypadat žalovaným tvrzená dohoda o užívání nemovitostí, natož o vydržení užívacího práva k nim.D. Věcné posouzení žalobou uplatněného práva soudem38. Soud zvážil argumentaci účastníků, jakož i výsledky provedeného dokazování, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

39. Podle § 1042 o. z. se může vlastník domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

40. Vlastnické právo žalobkyně ke shora označeným nemovitostem, jejichž vyklizení je požadováno, bylo v řízení prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Žádný ze žalovaných vlastnictví těchto nemovitostí žalobkyní nezpochybnil, naopak žalovaný ve svém vyjádření opakovaně hovořil o nemovitostech ve vlastnictví žalobkyně, k nimž měl vydržet užívací právo, resp. k jejichž užívání byl oprávněn na základě zvláštní dohody. Z obsahu soudního spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, se podává, že ani žalovaná vlastnictví žalobkyně nezpochybnila, naopak tvrdila, že žalobkyně (tehdy v procesním postavení žalované) je vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, , stavební parcely , Anonymizováno, a pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a své právo na užívání nemovitostí odvozovala od nájemní smlouvy uzavřené mezi ní a žalobkyní. V tomto ohledu bylo vlastnictví uvedených nemovitostí mezi všemi účastníky nesporné.

41. Soud se proto dále zabýval tím, zda žalovaní nemovitosti žalobkyni skutečně zadržují. Tuto skutečnost byla povinna prokázat žalobkyně. Postačí však, prokáže-li žalobkyně, že věc přešla do držby či detence žalovaných. Teprve kdyby některý ze žalovaných tvrdil, že držbu či detenci pozbyl, musí to prokázat (srov. žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ani zde však pochyby během řízení nevyvstaly. Oba žalovaní shodně uváděli, že žalobkyní vlastněné nemovitosti užívají. I tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná a dokazování v tomto ohledu nepřineslo ani náznak opaku.

42. Zásadně spornou naproti tomu byla mezi účastníky otázka, zda žalovaným svědčí k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně užívací právo, což by činilo nárok žalobkyně na vyklizení nemovitostí nedůvodným, anebo zda je užívají bez právního důvodu (řádného titulu).

43. V případě žalované je situace jednoznačná. Provedeným dokazováním bylo bezpečně zjištěno, že žalovaná odvíjela své právo užívat žalobčiny nemovitosti od nájemní smlouvy uzavřené mezi ní a žalobkyní dne , datum, . Otázky související s výší plateb nájemného (zda bylo původně sjednáno ve výši , částka, , jak tvrdí žalobkyně) nemají pro rozhodnutí o tomto předmětu řízení význam. V řízení bylo prokázáno, že tento právní titul zanikl následkem výpovědi této smlouvy ze strany žalobkyně dopisem ze dne , datum, . Tato výpověď byla žalované doručena nejpozději dnem , datum, , což žalovaná sama potvrdila ve své žalobě na přezkum oprávněnosti téže výpovědi. Toto řízení o žalobě na přezkum oprávněnosti výpovědi však skončilo jeho pravomocným zastavením ke dni , datum, , neboť žádný z účastníků poté, co bylo řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř., nepodal návrh na pokračování v řízení ve lhůtě předvídané ustanovením § 111 odst. 4 o. s. ř. Protože je nájemce oprávněn podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla, uplynula lhůta k podání žaloby dnem , datum, . Ke stavení této dvouměsíční lhůty podáním žaloby dne , datum, žalovanou by bylo došlo toliko za situace, kdyby byla žalovaná v řízení řádně pokračovala. Jak na to správně poukázala žalobkyně, judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že v řízení řádně nepokračuje mimo jiné právě i ten účastník řízení, který nepodá návrh na pokračování přerušeného řízení, a v takovém případě pak ani nedochází ke stavení běhu promlčecí lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Obdobný závěr lze vztáhnout i na dvouměsíční lhůtu k podání návrhu na přezkum oprávněnosti výpovědi soudem.

44. Skutečnost, že shora zmíněná výpověď nájmu nebyla v propadné (prekluzivní) dvouměsíční lhůtě zákonem předepsaným způsobem zpochybněna, má za následek, že oprávněnost výpovědi již nelze, s níže uvedenými výjimkami, zkoumat, a to ani jako předběžnou otázku v nynějším řízení o vyklizení nemovitostí. Již ve svém rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , uveřejněném pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že v řízení podle ustanovení § 2290 o. z. soud rozhoduje o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, tedy zejména, zda uplatněný výpovědní důvod byl naplněn; neoprávněná je i výpověď, která je neplatná či zdánlivá. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , uveřejněném pod č. 112/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že naplněností uplatněného výpovědního důvodu se může soud zabývat právě jen v řízení podle § 2290 o. z., tj. jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena, podal v tam stanovené lhůtě žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Ustanovení § 2290 o. z. tudíž brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to byť jako otázka předběžná. K neplatnosti či zdánlivosti výpovědi však může soud přihlédnout i v jiném řízení. Pro důvody neplatnosti (absenci písemné formy, neuvedení výpovědního důvodu, nepoučení nájemce o možnosti podat žalobu podle § 2290 o. z. atd.) či zdánlivosti výpovědi (výpovědní důvod je uveden neurčitě, nesrozumitelně apod.) zákon nestanoví žádnou lhůtu ani neupravuje žádné zvláštní řízení k jejich uplatnění (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Jelikož žádný ze žalovaných v nynějším řízení relevantním způsobem nezpochybnil neplatnost a nenamítl zdánlivost výpovědi, přičemž ani soud neshledal, že by výpověď žalobkyně trpěla vadou, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, je třeba vycházet z toho, že účinky výpovědi vedoucí ke skončení nájmu uplynutím výpovědní doby nastaly.

45. Tříměsíční výpovědní doba (§ 2288 odst. 1 o. z.) tak počala běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi žalované (§ 2286 odst. 1 o. z.), tj. dnem , datum, , a skončila dnem , datum, (§ 605 odst. 2 o. z.). K témuž dni tedy došlo ke skončení nájmu a dnem následujícím již žalovaná užívala nemovitosti bez právního důvodu (platného titulu). Žádný jiný právní důvod či titul žalovaná v řízení netvrdila. Tvrdí-li žalovaný, že užívací právo žalované je odvozeno od jeho vlastního užívacího práva k nemovitostem, pak tomuto pohledu nelze přisvědčit, neboť soud žádné takové právo u žalovaného nezjistil, jak o tom bude řeč dále. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k bezodkladnému vyklizení předmětu nájmu dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , tu ovšem dosud zjevně oslyšela. Soud tudíž dospěl k závěru, že žalovaná obývá (užívá) předmětné nemovitosti, aniž by k nim disponovala odpovídajícím právem, to jest neoprávněně (neprávem) zasahuje do vlastnického práva žalobkyně.

46. V případě žalovaného byla situace o něco méně čitelná. Žalovaný v řízení tvrdil, že žalobkyně totiž dávala výpověď jen žalované, a nikoli též jemu. Podle přesvědčení žalovaného tím žalobkyně uznala, že existuje užívací smlouva pro jeho osobu k nemovité věci, kterou žádá vyklidit. Toto své tvrzení upřesnil potud, že s žalobkyní byl domluven na tom, že bude splácet hypoteční úvěr na dům, a tím jej bude moci užívat do splacení tohoto úvěru. Zároveň bylo mezi nimi domluveno, že po skončení splácení tohoto úvěru bude nemovitost převedena do jeho vlastnictví. Později žalovaný také uvedl, že užívací právo k nemovitostem vydržel jako věcné právo k nemovité věci žalobkyně.

47. Jak již bylo uvedeno výše, soud u prvního jednání ve věci žalovanému uložil, aby dotvrdil, z čeho své nároky dovozuje a aby na podporu těchto svých tvrzení označil důkazy v třicetidenní lhůtě od doručení protokolu o jednání. Této své povinnosti žalovaný nedostál. Na výzvu soudu reagoval svým vyjádřením ze dne , datum, , v němž sice přiblížil kontury jím tvrzené dohody o užívání nemovitostí, ovšem krom výše uvedených důkazů, které soud neprovedl (viz odůvodnění v části B tohoto rozsudku), žádné další důkazy nenabídl. Jelikož se žalovaný nedostavil k druhému jednání, nemohl být poučen o následcích neunesení důkazního břemene. K tomu se sluší uvést, že poučení podle § 118a o. s. ř. se účastníku řízení může dostat toliko při jednání (srov. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 2782/08 ze dne , datum, , III. ÚS 2848/10 ze dne , datum, , I. ÚS 3465/21 ze dne , datum, či III. ÚS 1447/22 ze dne , datum, ). Pakliže se ovšem žalovaný práva na poučení zbavil (zde nedostavením se k soudnímu jednání), nebylo povinností soudu toto poučení udělit (mimo jednání). Žalovaný tedy neprokázal, že by mezi ním a žalobkyní došlo k uzavření dohody, z níž by mu svědčilo právo na užívání předmětných nemovitých věcí, a ani se mu nezdařilo prokázat vydržení věcného břemene užívání. Již proto je namístě uzavřít, že žalovaný obývá (užívá) předmětné nemovitosti, aniž by k nim disponoval odpovídajícím právem, to jest stejně jako žalovaná neoprávněně (neprávem) zasahuje do vlastnického práva žalobkyně. K argumentaci žalovaného je nicméně vhodné poznamenat následující.

48. Z dokazování zřetelně vyplývá, že postoj žalovaného a jeho obrana doznaly v průběhu řízení nezanedbatelných změn. V dopisu žalovaných právnímu zástupci žalobkyně ze dne , datum, , jejž žalovaný spolupodepsal, výslovně stojí, že „[p]rávě výpověď z nájmu a neochota vypořádat finanční účast pana Rýdlo na pořízení domu a na poskytnutém úvěru, vedla nás k tomu, že nadále, tedy od , datum, platíme pouze částku , částka, podle nájemní smlouvy“ (pozn. – důraz podtržením přidán soudem). Odtud je zřejmé, že žalovaný v té době zjevně pokládal nájemní smlouvu za titul, od něhož odvíjel své právo nemovitosti užívat. Však také žalovaná, když podávala ke zdejšímu soudu opakovaně připomínanou žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu, na svoji obranu tvrdila, že předmět nájmu nepřenechala do užívání třetí osobě (žalovanému), nýbrž jej sama užívá spolu se svým druhem, tj. žalovaným, a svými rodiči, odkazujíc přitom na znění čl. III odst. 3 nájemní smlouvy, z něhož pramenilo oprávnění nájemce (žalované) přijímat nové členy domácnosti i bez písemného souhlasu pronajímatele. Ostatně smlouva byla uzavřena mimo jiné za účelem zajištění jejích bytových potřeb, popřípadě členů její domácnosti.

49. Teprve v řízení o nynější žalobě na vyklizení žalovaný předestřel argumentaci o existenci dohody mezi ním a žalobkyní o užívání nemovitostí a o vydržení věcného břemene užívání. Soud tu bez povšimnutí nemohl ponechat vnitřní rozpornost těchto tvrzení žalovaného, jež žalobkyni také neunikla. Má-li být pravdou, že existovala dohoda mezi ním a žalobkyní o užívání nemovitostí, která dle žalovaného dosud trvá, pak to vylučuje, aby žalovaný vydržel totéž užívací právo jako věcné břemeno. Správně žalobkyně namítla, že není na ní, aby prokazovala, že užívací právo bylo zrušeno či jinak zaniklo. Jde totiž o tvrzení žalovaného, a nikoli žalobkyně, z nějž žalovaný vyvozuje pro sebe příznivé důsledky, a proto je dle ustálené rozhodovací praxe povinen naopak prokazovat jeho existenci, jak o tom již bylo pojednáno v předchozí části tohoto rozsudku. Vývody žalovaného jsou v tomto směru poněkud zmatečné.

50. Za nepřiléhavou je třeba označit i argumentaci žalovaného o jeho investicích do nemovitosti. Otázka majetkového vypořádání „vnosů“ (nejde zde o společné jmění manželů ani podílové spoluvlastnictví, proto míněno přeneseně) žalovaného do výlučného majetku žalobkyně není předmětem tohoto řízení a nemá žádný význam pro posouzení, zda žalovaný užívá nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu, a neprávem tak zasahuje do vlastnického práva.

51. Opodstatněnou není ani obrana žalovaného, že jelikož mu žalobkyně nezaslala výpověď z nájmu, uznala tím, že existuje užívací smlouva pro jeho osobu k nemovité věci. Jediným v řízení doloženým právním titulem k užívání nemovitostí ze strany žalovaných byla opakovaně vzpomenutá nájemní smlouva ze dne , datum, . Žalovaná byla stranou smlouvy a dle jejího vlastního stanoviska, vyjádřeného před soudem, užíval nemovitosti žalovaný jako člen její (nájemcovy) domácnosti. Užívací právo žalovaného k nemovitostem tak bylo odvozeno od nájmu žalované. Poněvadž žalovaná jako nájemce mohla poskytnout nemovitosti k užívání dalším členům domácnosti, bylo na ní, aby při skončení nájmu výpovědí zajistila jejich opuštění i těmito osobami, když nájem na ně nepřechází. Proto také žalovaný od žalobkyně neobdržel separátní výzvu k vyklizení.

52. Soud ponechal stranou bližší hodnocení důkazů žalobkyně vztahující se k vyúčtování za elektrickou energii a s ním spojenému nedoplatku (výzvu k úhradě tohoto dluhu činěnou vůči žalovaným, vyúčtování dodavatele elektřiny, oznámení o provedení příkazů k úhradě, výpis z centrální evidence exekucí), jakož i k odstoupení žalobkyně (z právní opatrnosti) od dohody ze dne , datum, . Tyto důkazy soud hodnotí jako nadbytečné. Nadto dokládání úmyslu žalovaných poškodit žalobkyni, resp. jejich snahy vyvinout na ni ekonomický nátlak nadměrnou spotřebou elektřiny se pohybuje mimo nezbytný rámec dokazování potřebného pro posouzení důvodnosti podané žaloby.

53. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalované zavázal vyklidit ve výroku specifikované nemovitosti.

54. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., to jest na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaní jsou tedy povinni nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu.

55. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , právnická osoba, Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši , částka, sestávající ze 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, podání samotné žaloby, replika k vyjádření žalovaného a účast na dvou jednáních) při sazbě mimosmluvní odměny , částka, za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 6 režijních paušálů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši , částka, . Dále pak náklady žalobkyně tvoří cestovní výdaje advokáta vynaložené v souvislosti s cestou z místa svého sídla (, adresa, ) k soudním jednáním konaným ve dnech , datum, a , datum, v budově Okresního soudu v Klatovech a zpět. Právní zástupce žalobkyně k cestě použil osobní motorová vozidla, jejichž charakteristiky se podávají z doložených kopií technického průkazu (č. l. 136 a 137 soudního spisu). Při délce trasy 264 km (tam i zpět), spotřebě vozidel 5,1 l na 100 km / 8 l na 100 km, průměrných cen pohonných hmot ve výši , částka, / , částka, za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů a sazbě základních náhrad za použití silničního motorového vozidla ve výši , částka, / , částka, za 1 km jízdy [§ 157 odst. 4, § 158 odst. 3 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/2022 Sb. a č. 511/2021 Sb.] dosahují cestovní výdaje celkové výše , částka, . Advokátovi dále náleží náhrada za čas strávený cestou ze svého sídla do sídla Okresního soudu v Klatovech a zpět v rozsahu 16 půlhodin (při trvání cesty jedním směrem v délce nejméně 1 hodiny a 35 minut) ve výši , částka, podle § 14 advokátního tarifu. Konečně žalobkyni přísluší i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % z odměny advokáta za zastupování, přiznané náhrady hotových výdajů, cestovních výdajů i náhrady za promeškaný čas v celkové výši , částka, (s přihlédnutím k zákonnému zaokrouhlení daně na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Celkem tedy činí náklady řízení žalobkyně částku , částka, .

56. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za její návrhy ze dne , datum, a , datum, v poloviční výši. V prvém případě jde o návrh na přiznání náhrady nákladů za tvrzené zmařené jednání konané dne , datum, s odkazem na § 147 odst. 1 o. s. ř. Zdejší soud tomuto návrhu usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, vyhověl a žalovanou zavázal uhradit žalobkyni částku ve výši , částka, . K odvolání žalované však bylo toto usnesení změněno usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. , spisová značka, ze dne , datum, tak, že žalované se povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve shora uvedené částce neukládá. Odvolací soud dospěl k závěru, že jednání, byť na něm nedošlo k přednesu žaloby, přesto proběhlo, došlo k vyjasnění si stanovisek a žalovanému bylo uloženo dotvrdit určitá tvrzení. Žalobkyně nebyla ve výsledku se svou žádostí na separaci nákladů řízení úspěšná, pročež jí za tento návrh, na rozdíl od účasti na jednání samém, nepřísluší náhrada nákladů. V druhém případě šlo o návrh na opravu usnesení o přiznání separovaných nákladů, které nerozlučně souvisí s prvně uvedeným případem. Nadto v tomto druhém případě šlo o dílčí pochybení soudu, které nelze přičítat k tíži žalovaným, a tím ani na nich spravedlivě požadovat, aby tento náklad žalobkyni hradili.

57. Při úvaze o lhůtě ke splnění povinnosti žalovaných vyklidit předmětné nemovitosti vycházel soud z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., dle něhož platí, že jde-li o vyklizení bytu, je třeba uloženou povinnost splnit do 15 dnů od právní moci rozsudku. Naproti tomu ke splnění povinnosti žalovaných nahradit žalobkyni její náklady řízení soud určil výchozí třídenní lhůtu, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.