6 C 206/2018

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martiny Matějkové a přísedících Bc. Hany Křivohlavé a Evy Sutté ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice a původní účastnice pro: náhradu škody z pracovního úrazu

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen vyplácet žalobci za ztrátu na výdělku valorizovanou měsíční rentu ve výši [částka] počínaje od [datum], a to do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy z důvodu, že dne [datum] v rámci výkonu práce pro žalovaného, utrpěl pracovní úraz s rozsáhlým zraněním dolních končetin. Zraněním došlo následně ke změně pracovní schopnosti žalobce a ukončení pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Žalobce uplatnil nárok na náhradu bolestného, ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku, cenu vypracovaného znaleckého posudku a dále měsíční rentu. Žalobce poukázal mimo jiné na příkaz Oblastního inspektorátu bezpečnosti práce z [datum], kterým byl žalovaný uznán vinným ze dvou správních deliktů v souvislosti s úrazovou událostí pana žalobce. Žalobce udělal jednu základní chybu, že dodatečně podepsal listiny potřebné k prokázání poučení pana žalobce o pravidlech bezpečnosti při práci, to však neznamená, že žalovaný nevěděl, že zaměstnanci [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] používají naprosto běžně náhonovou hřídel bez krytů a nemohl tomuto zabránit. Žalovaný s tím byl prostřednictvím svých zaměstnanců, nadřízených panu žalobci, seznámen a musel být tedy srozuměn s tím, že může dojít ke vzniku úrazového děje, za který může být uznán žalovaný odpovědným.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Dle něho byly splněny podmínky liberace, jelikož žalobce svým zaviněním porušil pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a toto bylo jedinou příčinou škody. Žalovaný neví, kde si žalobce opatřil náhonovou hřídel bez krytů. Ve skladu se nacházela jen náhonová hřídel s kryty, která byla běžně na pracovišti užívána. Závěrem uvedl, že v tomto řízení je nutno zkoumat primární příčinu vzniku úrazu, kdy je nepochybné, že tam po úrazu byla zapojená náhonová hřídel bez krytů. Odkázal na svědeckou výpověď pana [příjmení], že používali na pracovišti s panem žalobcem náhonovou hřídel bez krytů, ale že na pracovišti se nacházela i hřídel s kryty. Vedoucími pracovníky bylo vyžadováno, aby pokud bylo pracováno s krmným vozem propojeným s traktorem, byla hřídel zakrytovaná. [příjmení] bez krytu, byla víceméně schovávána v garáži. V tomto řízení bylo zavinění žalobce jednoznačně prokázáno, protože připojil hřídel bez krytu, při výstupu z traktoru nevypnul hřídel k náhonu, respektive neměl vypnutou spojku náhonu, a dále za provozu krmného stroje se pohyboval mezi traktorem a krmným vozem, a toto dělal opakovaně, soustavně. Porušil právní předpisy, pokyny nadřízených pracovníků a i výslovný zákaz, který je na přední části krmného vozu, kde je výslovně uvedeno, že je zakázáno používat poškozený náhon hřídele. Dále bylo prokázáno i to, že žalobce porušil přímo zákoník práce, a to ustanovení § 106 odst. 4 písm. c) a d). Ač na pracovišti měl náhonový hřídel s krytem, tento záměrně nepoužíval, neboť mu to usnadňovalo práci. Žalobce byl opakovaně proškolen, naposledy 4 měsíce před úrazem. Dle žalovaného bylo prokázáno, že probíhaly kontroly na pracovišti. Byly splněny všechny podmínky pro úplnou liberaci žalovaného z odpovědnosti za vznik pracovního úrazu, a proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 3. [ulice] účastník, co do právního důvodu a výše, nárok žalobce neuznal s ohledem na úplné zproštění žalovaného z povinnosti nahradit škodu, neboť k poškození zdraví došlo výlučně zaviněním žalobce. Jelikož byla na pracovišti i náhonová hřídel vybavená ochrannými kryty, lze jednání žalobce, kdy použil hřídel bez ochranného krytu, která byla bez vědomí zaměstnavatele uschována v garáži, považovat za lehkomyslné. Není v možnostech žalovaného a jeho vedoucích zaměstnanců být nepřetržitě na pracovišti. Závěrem se v plném rozsahu připojil k názoru žalovaného, že byly splněny veškeré podmínky pro plné zproštění žalovaného za škodu vzniklou žalobci a z uvedeného důvodu proto vedlejší účastník navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

4. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování vztahující se ke vzniku nároku a mezitímním rozsudkem ze dne 29. 10. 2019 č. j. 6 C 206/2018-165 bylo rozhodnuto, že právní základ žalobou uplatněného nároku je zcela opodstatněný. Proti rozsudku podal žalovaný i vedlejší účastník odvolání. Rozsudkem Krajského soud v Plzni č. j. 61Co 26/2020-195 ze dne 11. 3. 2020 byl mezitímní rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. V odůvodnění Krajský soud mimo jiné uvedl, že byly správně zjištěny skutečnosti rozhodné pro závěr o základu nároku na náhradu škody vzniklou pracovním úrazem ve smyslu § 366 odst. 1 zákoníku práce, a současně byla vyloučena možnost zproštění se odpovědnosti zaměstnavatele ve smyslu § 367 odst. 2 písm. a) zákoníku práce.

5. V další fázi řízení se tak soud zabýval výší nároku žalobce. Tento k výzvě soudu vyčíslil svůj aktuální nárok i s ohledem na změny zdravotního stavu žalobce po podání žaloby a jeho další léčbu. Žalobce tedy uplatnil nárok na náhradu bolestného ve výši [částka], ztížení společenského uplatnění ve výši [částka], za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, cenu vypracovaných znaleckých posudků v celkové výši [částka], cestovné do zdravotnických zařízení a dále valorizovanou měsíční rentu.

6. Žalovaný po právní moci mezitímního rozsudku namítal, že by prokázaná výše škody měla být snížena podle § 2918 o.z., jelikož jsou zde významné okolnosti na straně žalobce, který se zásadním způsobem podílel na vzniku škody.

7. Žalobce závěrem uvedl, že se obrátil na soud s uplatněním svého žalobního nároku a to až poté, co bylo odmítnuto jakékoliv plnění v jeho prospěch ze strany žalovaného, potažmo ze strany vedlejšího účastníka, u kterého má žalovaný pojištěnou odpovědnost za škody způsobené pracovním úrazem či nemocí z povolání. O záporném stanovisku žalovaného i vedlejšího účastníka k řešení celého problému svědčí i skutečnost, že do současné doby nebylo poskytnuto jakékoliv plnění, a to ani formou zálohy, a to ani plnění dílčí. S ohledem na skutečnost, že o základu sporu bylo v zájmu hospodárnosti řízení, rozhodnuto soudem mezitímním rozsudkem, jsou účastníci tímto závěrem vázáni a otázkou tedy zůstala pouze výše nároku, nikoliv zda a kdo za tento nárok odpovídá, kdo je v této pohledávce povinen a kdo je k ní oprávněn. Proto požádal, aby soud jeho návrhu vyhověl a přiznal mu náhradu škody a nemajetkové újmy včetně zákonných úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení.

8. Žalovaný závěrem sdělil, že si uvědomuje, že zde existuje rozhodnutí okresního soudu ve spojení s rozhodnutím krajského soudu, kde bylo rozhodnuto o právním základu nároku. Žalovaný však s ohledem na to, že bylo zjištěno závažné flagrantní, opakované, úmyslné porušení pokynu, který byl dán žalující straně, a to zejména to, že na krmném voze byl štítek, který výslovně přikazoval zaměstnanci, že použití kloubového hřídele s poškozeným krytem je zakázáno a žalobce v rozporu s tímto výslovným pokynem na krmném voze opakovaně jednal, když používal hřídel bez krytů. [příjmení] s kryty byla na pracovišti a zaměstnanec tedy mohl užít hřídel tak, jak je uvedeno v poučení na krmném voze. Přesto tak žalobce nečinil a žalovaný se domnívá, že toto porušení výslovného příkazu bylo hlavní příčinou vzniku úrazu žalobce. Žalovaná strana se domnívá, že na daný případ s ohledem na zjištěnou okolnost, je nutno použít ustanovení § 2 odst. 3 o. z., který hovoří o tom, že výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pokud by soud aplikoval zákoník práce, tedy objektivní odpovědnost v tom plném rozsahu vůči žalované straně, došlo by touto aplikací právního předpisu vůči žalované straně s ohledem na zjištěnou okolnost, k porušení dobrých mravů. Rozhodně by žalovaný nepovažoval takovéto rozhodnutí soudu vůči němu za poctivé. S ohledem na to se domnívá, že by měla být snížena výše uplatněné škody, ne s ohledem na ustanovení § 2918, ale s ohledem na uplatnění ustanovení o dobrých mravech podle občanského zákoníku a je nutné taky poukázat na ustanovení § 6 odst. 2 obč. zákoníku, který hovoří o tom, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Žalovaný se domnívá, že v rámci tohoto řízení bylo prokázáno nepoctivé jednání žalobce. To nepoctivé jednání žalovaný spatřuje v tom, že žalovaný poctivě neplnil své povinnosti a neplnil povinnost jednat pečlivě. Pokud na krmném voze je to, že nemá užít takovýto kryt, neměl jej užít a pokud by se řídil tímto pokynem a jednal by poctivě a poctivě tedy plnil ten příkaz, který byl zjevný, tak by ke škodě a k úrazu nedošlo. Z tohoto důvodu se domnívá, že by výše škody měla být snížena s odkazem na ustanovení § 2 odst. 3 a § 6 odst. 2 občanského zákoníku a ten nárok by neměl být přiznán v plné výši. 9. [ulice] účastník taktéž závěrem uvedl, že přiznáním plné výše nároku uplatněný žalobcem by bylo porušením principu dobrých mravů, kdy v průběhu soudního řízení bylo i znaleckým posudkem paní [celé jméno znalkyně] prokázáno, že žalobce byl řádně proškolen, co se týče předpisů o bezpečnosti a ochranně zdraví při práci. Současně byl na svou povinnost při obsluze krmného vozu upozorněn varovnou tabulkou. Odkázal na usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 576/2008 ze dne 4. 3. 2009, v němž NS judikoval, že existenci liberačních důvodů uvedených v ustanovení § 191 odst. 1 písm. a), případně § 191 odst. 2 písm. a) zákoníku práce, soud vždy zkoumá s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu, zejména se zřetelem k tomu, kde, za jakých místních poměrů a z jakých důvodů byl pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zaměstnavatelem vydán, zda šlo o pokyn přiměřený dané situaci, komu byl bezpečností pokyn určen, zda byl tedy adresátem s ohledem na jeho fyzickou a psychickou vyspělost srozumitelný, případně, čeho jím mělo být dosaženo.

10. Účastníci učinili nespornými závěry znaleckých posudků MUDr. [jméno] [příjmení], kterými bylo určeno bolestné ve výši [částka] ([částka] + doplnění [částka]) a náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] ([částka] + doplnění [částka]).

11. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. Z předložených faktur vystavených soudním znalcem [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že za znalecké posudky byla zaplacena částka [částka] a [částka]. Z předložených lékařských zpráv je zjevné, kdy a kam vykonal žalobce cestu do zdravotnických zařízení, přičemž tyto cesty byly správně zaznamenány do předložené tabulky žalobce (č.l. 251 spisu). Dle předloženého technického průkazu od vozidla má toto průměrnou spotřebu 6 l/km. Dle potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění OSSZ bylo žalobci na nemocenském pojištění za období od [datum] do [datum] vyplaceno celkem [částka]. Dle potvrzení o ztrátě na výdělku vyplatil žalovaný žalobci na náhradě mzdy za 4. – 14. den pracovní neschopnosti částku [částka]. Rozhodnutím ČSSZ byl žalobci přiznán od [datum] invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši [částka] měsíčně. Tento byl navýšen dalšími rozhodnutími od lednové splátky 2017 na [částka], od lednové splátky 2018 na [částka], od lednové splátky 2019 na [částka], od lednové splátky 2020 na [částka]. K důkazu byli předloženy výplatní pásky žalobce za únor až červenec 2015 a mzdové listy za období 2014 a 2015 (č.l. 12-17 a 267). Z těchto soud zjistil, jaký způsob výpočtu průměrného měsíčního výdělku je pro žalobce výhodnější.

12. Podle § 367 odst. 1 písm. a) ZP, ve znění účinném do 30. 9. 2015:„ se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.“.

13. Podle § 367 odst. 2 písm. a) a b) ZP, ve znění účinném do 30. 9. 2015:„ se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody, nebo proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.“.

14. Podle § 2918 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“):„ Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.“.

15. Podle § 2 odst. 3 o.z.:„ Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.“.

16. Podle § 6 odst. 2 o.z.:„ Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.“.

17. Žalovaný a vedlejší účastník po celou dobu řízení sporovali nárok žalobce. Před rozhodnutím mezitímním rozsudkem i v rámci odvolacího řízení tito tvrdili, že žalovaný by měl být zcela zproštěn odpovědnosti. Přesto bylo v řízení prokázáno, že podmínky pro liberaci splněny nebyly a soud pravomocně rozhodl tak, že právní základ žalobou uplatněného nároku je zcela opodstatněný. V rámci pokračování řízení, kdy se soud zabýval samotnou výší škody a nemajetkové újmy namítl vedlejší účastník, že by měla být výsledná částka ponížena podle § 2918 o.z. V tomto směru soud konstatuje, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu (újmu) při pracovních úrazech a nemocech z povolání je v zákoníku práce koncipována – v zájmu ochrany zaměstnanců velmi široce jako zvláštní druh objektivní odpovědnosti (tzv. odpovědnost za výsledek – poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek, aniž by bylo pro vznik této odpovědnosti významné, zda zaměstnavatel v souvislosti s poškozením zdraví zaměstnance porušil své právní povinnosti). Tomu odpovídá i zvláštní (oproti úpravě v občanském zákoníku) úprava způsobu a rozsahu náhrady škody (újmy) vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání v ustanoveních § 369-379 zák. práce, která vylučuje použití úpravy způsobu a rozsahu náhrady újmy obsažené v ustanoveních § 2951 a následujících o. z. V tomto směru tedy nelze dle soudu aplikovat § 2918 o.z. Po sdělení právního názoru soudu u jednání žalovaný v rámci závěrečného návrhu požadoval snížení náhrad dle obecných ustanovení o. z., když považoval jednání žalobce, který použil nezakrytovanou hřídel přesto, že byl vůz opatřen zákazovým štítkem za nepoctivé a hrazení plných náhrad za rozpor s dobrými mravy. Dle soudu je veškerá tato argumentace žalovaného a vedlejšího účastníku, uplatněná navíc v samotném závěru řízení po vydání mezitímního rozsudku absurdní. V řízení byl dostatečně prokázán skutkový děj, když v tomto směru je odkazováno na odůvodnění mezitímního rozsudku, přičemž soud shledal stejně jako inspektorát práce značná pochybení v oblasti bezpečnosti práce na straně žalovaného. Soud navíc považuje za absolutně nevhodné, dovolávat se v této věci ustanovení o dobrých mravech v situaci, kdy k dnešnímu dni, přesto, že je zde již více než rok pravomocný mezitímní rozsudek, nebylo ve prospěch žalobce ani částečně plněno, čímž se tento dostává do tíživé finanční situace. Soud tedy trvá na tom, že žalobci náleží náhrada škody i nemajetkové újmy v plné výši, když soudem nebyly zjištěny okolnosti pro jakoukoliv liberaci odpovědnosti žalovaného a případné snížení náhrad.

18. Podle § 366 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“), ve znění účinném do 30. 9. 2015:„ Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“.

19. Dle § 369 odst. 1 ZP:„ Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením, věcnou škodu.“.

20. Soud zde uvádí, že k pracovnímu úrazu došlo dne [datum], proto soud vycházel při posuzování nároku dle zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2015, ovšem co se týká výpočtu náhrad za ztrátu na výdělku, převážná část se týká období za účinnosti zákona ve znění od [datum]. Soud tedy uvádí primárně následující ustanovení dle znění po novele a z důvodu plnění za předchozí období pouze odkazuje na příslušná zákonná ustanovení, když jejich obsah nebyl zásadně měněn, ovšem došlo k přesunu těchto ustanovení do jiné části zákoníku práce.

21. Podle § 271a odst. 1 ZP ve znění účinném od 1. 10. 2015 (dříve § 370 odst. 1 ZP):„ Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského“.

22. Dle § 352 ZP:„ Průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.“.

23. Podle § 353 odst. 1 a 2 ZP:„ Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.“.

24. Dle § 354 odst. 1 ZP:„ Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.“.

25. Dle § 271m odst. 1:„ Při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.“.

26. Soud provedl na základě shora uvedeného výpočty dle předložených mzdových listů a výplatních pásek za rozhodná období a zjistil, že postupem dle § 354 odst. 1 ZP činí průměrný hodinový výdělek žalobce [částka] a postupem dle § 271m odst. 1 ZP činí [částka], tedy pro žalobce je výhodnější rozhodné období předchozího kalendářního roku před vznikem úrazu, tj. rok 2014. Průměrný výdělek pak soud zjistil tak, že průměrný hodinový výdělek žalobce ([částka]) vynásobil týdenní pracovní dobou zaměstnance (40) a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na jeden měsíc v průměrném roce. Takto byla zjištěna výsledná částka [částka]. Dle zjištěného průměrného měsíčního výdělku by žalobce za období pracovní neschopnosti (11 měsíců a 15 dnů v srpnu 2015 a 19 dnů v srpnu 2016) dosáhl na mzdu celkem [částka] a od tohoto je nutné odečíst vyplacenou nemocenskou (zaměstnavatelem [částka] + ČSSZ [částka]). Ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti tak dle soudu představuje částku [anonymizována dvě slova], [částka].

27. Dle předložených listin k vykonaným jízdám a dle spotřeby automobilu provedl soud výpočet cestovného, přičemž dospěl k celkové částce [částka], ovšem žalobce žalobou požadoval částku [částka] a tato mu tak byla soudem přiznána, když se jedná o prokazatelné náklady vzniklé v souvislosti s léčbou žalobce. Taktéž soud přiznal žalobci náhradu za uhrazenou cenu znaleckých posudků dle předložených faktur v celkové výši [částka], bolestné ve výši [částka] a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] určené znalcem, které učinili účastnící nesporným a shora uvedenou ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti [částka] [anonymizováno], [částka]. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobci celkem [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku podle § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a tyto byly přiznány z dílčích částek dle jejich uplatnění vůči žalovanému před podáním žaloby (respektive požadováno až od [datum]) a dále dle data úhrady hotových nákladů či jejich uplatnění v rámci probíhajícího soudního řízení (po aktuálním vyčíslení bolestného, ZSU a cestovného). Splatnost žalované částky byla stanovena ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

28. Podle § 271b odst. 1 ZP (do [datum] § 371 odst. 1 ZP):„ Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.“.

29. Jelikož žalobce před pracovním úrazem dosahoval průměrného výdělku [částka] a tomuto byl přiznán od [datum] invalidní důchod ve výši [částka], rozdíl činil k tomuto datu [částka]. Žalovaný je povinen vyplácet žalobci za ztrátu na výdělku valorizovanou měsíční rentu ve výši [částka] počínaje od [datum], a to do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce, jak rozhodl soud ve výroku II. rozsudku. Soud v tomto směru uvádí, že při vyhlášení rozsudku bylo chybně uvedeno datum [datum], ovšem správně žalobci náleží valorizovaná renta za ztrátu na výdělku od data následujícího po skončení pracovní neschopnosti, tedy od [datum], proto tuto svou chybu opravil v rámci písemného vyhotovení rozhodnutí.

30. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud za současného konstatování, že byly splněny podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř., přiznal procesně úspěšnému žalobci na nákladech soudního řízení odměnu za 13 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x písemné podání ve věci, 6 x účast na jednání soudu z toho jedno přesahující 2 hodiny, 1 x porada s klientem přesahující 1 hodinu) ve spojení s § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 8 odst. 2 AT z tarifní hodnoty [částka], po [částka] (tj. [částka]), 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (písemné podání ve věci, účast na jednání soudu, porada s klientem přesahující 1 hodinu) ve spojení s § 7 bod 6 a § 8 odst. 2 AT z tarifní hodnoty [částka], po [částka] (tj. [částka]), 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (1 x písemné podání ve věci, 1 x účast na jednání soudu, 2 x porada s klientem přesahující 1 hodinu) ve spojení s § 7 bod 6 a § 8 odst. 2 AT z tarifní hodnoty [částka], po [částka] (tj. [částka]), 20 x režijní paušál po [částka] dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky (tj. [částka]) a 21 % DPH v částce [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Dále žalobci náleží hotové náklady na cestovné dle § 13 odst. 1 AT za cestu [obec] - [obec] a zpět (vzdálenost 86 km) k jednání odvolacího soudu, při kombinované spotřebě vozidla 5,7 litrů na 100 km, NM, v celkové částce včetně DPH [částka], náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 4 půlhodiny po [částka], tj. [částka] + DPH 21 % [částka], tj. [částka], celkem tedy činí náklady žalobce [částka], což zaplatí žalovaný v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tak jak je uvedené ve výroku III. rozsudku. Právní úkony odpovídají listinám ve spisu a dále žalobce předložil záznamy o poskytnutí právní pomoci advokátem a technický průkaz od vozidla.

31. Podle § 2 odst. 3 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobce byl v řízení od poplatku osvobozen, proto soud uložil neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení podle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků ve výši [částka] (majetková újma ve výši [částka]) a podle položky 3 písm. b) sazebníku poplatků ve výši [částka] (nemajetková újma ve výši [částka]), tedy celkem [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedené ve výroku IV.

32. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V rámci řízení byla přiznána odměna za znalecký posudek [celé jméno znalkyně] ve výši [částka], která byla ve výši [částka] hrazena ze zálohy a ve výši [částka] z rozpočtu soudu, jedná se tedy o náklady řízení vzniklé v rámci dokazování, proto soud uložil neúspěšnému účastníkovi povinnost zaplatit náhradu těchto nákladů, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedené ve výroku V.