6 C 249/2022

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená hostující Anonymizováno Anonymizováno Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A zastoupená i. s. advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 29 240,64 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 240,64 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 240,64 EUR od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 164 877,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované , Jméno advokátky AIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech náklady státu ve výši 2 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 29 240,64 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 240,64 EUR od , datum, do zaplacení. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva č. V-191882 ze dne , datum, na dodávku 6 automobilů, z toho dva , Anonymizováno, , jméno FO, a čtyři , jméno FO, , jméno FO, . Na základě toho žalobkyně dne , datum, vystavila žalované 4 faktury, každá znějící na částku 11 440 EUR a každá se splatností , datum, . Žalovaná však výše uvedené faktury neuhradila, a to ani částečně, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, částečně odstoupila od kupní smlouvy co do 4 automobilů , jméno FO, , jméno FO, , jejichž kupní cenu žalovaná neuhradila. Žalobou uplatněná částka představuje nárok na zaplacení smluvní pokuty, který po dílčím odstoupení žalobkyně od smlouvy vznikl žalobkyni podle ujednání odstavce 3 oddílu nazvaného (dle českého překladu) „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ (v německé verzi „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, “). Dle tohoto ujednání kupující (žalovaná) zaplatí prodávajícímu (žalobkyni) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z kupní ceny za každý den prodlení s úhradou zálohy nebo doplatku kupní ceny nebo přepravného. Dále kupující zaplatí prodávajícímu jednorázovou smluvní pokutu ve výši 20 % z kupní ceny vozidla bez DPH v případě, že prodlení kupujícího s úhradou zálohy nebo doplatku kupní ceny nebo přepravného překročí 20 dnů. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z kupní ceny za každý den prodlení a jednorázové smluvní pokuty ve výši 20 % z kupní ceny objednaných, ale nezaplacených automobilů. Smluvní pokuta za každý den prodlení byla vyčíslena od , datum, (splatnost kupní ceny) do , datum, (den odstoupení od smlouvy), což představuje 439 dní prodlení, tj. částku 5 022,16 EUR (0,001 × 11 440 × 439) za každý neuhrazený vůz. Jednorázová smluvní pokuta byla vyčíslena v částce 2 288 EUR (0,2 × 11 440) za každý neuhrazený vůz. Žalobou uplatněný nárok ve výši 29 240,64 EUR je tak součtem 4 smluvních pokut za každý den prodlení v souhrnné výši 20 088,64 EUR a 4 jednorázových smluvních pokut v souhrnné výši 9 152 EUR. Jelikož předžalobní výzva zůstala ze strany žalované oslyšena, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. V četných písemných podáních a ve vyjádřeních na soudních jednáních žalovaná poukazovala na celou řadu skutečností, pro které by žalobě nemělo být vyhověno. V prvé řadě, jelikož se právní vztah mezi účastníky řídil německým právem na základě účastníky v kupní smlouvě sjednané volby práva, pokládá žalovaná ujednání všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, podle kterých doba dodání vozidel činí (nejdéle) 30 dnů ode dne sdělení připravenosti předmětu koupě kupujícímu, za nepřiměřené, znevýhodňující kupujícího, a tedy za neplatné ve smyslu ustanovení § 307 odst. 1 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch, dále též ve zkratce „BGB“, BGBl. I S. 42, 2909; 2003 I S. 738). Důvodem je skutečnost, že ustanovení všeobecných obchodních podmínek o dodací lhůtě v délce 30 dnů po oznámení připravenosti prodejce plnit ve spojení s ujednáním o oprávnění kupujícího odstoupit od kupní smlouvy v případě neplnění prodejce až po uplynutí lhůty 1 roku od uzavření smlouvy dle bodu 8 oddílu Odpovědnost, prodlení, úroky z prodlení, odstoupení od smlouvy ve všeobecných obchodních podmínkách ve svém souhrnu zakládají povinnost u kupujícího odebrat vozidlo v době až jednoho roku po uzavření smlouvy, kdy je tedy kupující v nejistotě, zda předmět koupě bude či nebude dodán. Tento rozpor mezi právy prodávajícího a kupujícího, dále obecně skutečnost, že žalobkyně byla na rozdíl od kupujícího oprávněna odstoupit od kupní smlouvy výrazně dříve než po uplynutí jednoho roku, a sice podle bodu třetího téhož oddílu všeobecných obchodních podmínek, a to v případě prodlení kupujícího s převzetím předmětu koupě, jakož i dle bodu šestého téhož oddílu, podle nějž je prodávající oprávněn od smlouvy odstoupit v případě prodlení kupujícího s úhradou zálohy nebo doplatku kupní ceny delší než 5 dnů. Pakliže je tedy ujednání o dodací lhůtě v délce 30 dnů od odeslání kupujícímu sdělení připravenosti předmětu koupě neplatné, je žalovaná na základě ustanovení § 271 odst. 1 BGB oprávněna požadovat plnění ihned. Jelikož žalobkyně opakovaně oddalovala okamžik dodání předmětných vozidel, žalovaná po předešlém písemném upozornění od uzavřené kupní smlouvy v rozsahu dodávky 4 vozidel značky , jméno FO, , jméno FO, dne , datum, písemně odstoupila, a to v souladu s ustanovením § 323 BGB. Za této situace, kdy žalovaná od uzavřené smlouvy odstoupila již na začátku měsíce června 2019, pozbyla žalobkyně právního důvodu, aby následně, dne , datum, , fakturovala žalované dodávku 4 vozidel značky , jméno FO, , jméno FO, a posléze z titulu prodlení žalované s úhradou kupní ceny za tato vozidla požadovala zaplacení smluvní pokuty. Na skutečnost, že žalovaná od uzavřené kupní smlouvy na dodávku předmětných vozidel značky , jméno FO, , jméno FO, platně odstoupila, ostatně žalobkyně reagovala tím, že předmětná vozidla opětovně zařadila do nabídky v rámci svého internetového prodejního portálu.

3. Žalovaná má dále za to, že nárok uplatněný žalobou není po právu ani z dalších důvodů. I kdyby bylo možné akceptovat ustanovení všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, pak sdělila-li žalobkyně žalované, že je připravena plnit, a vystavila-li faktury za předmětná vozidla , datum, , byla povinna tato vozidla dodat nejpozději do , datum, . Z provedeného dokazování je však zřejmé, že tuto svoji povinnost by nebyla schopna splnit, neboť předmětná vozidla jí byla dodána postupně až v průběhu měsíce září, resp. do konce října roku 2019. Vozidla , jméno FO, , jméno FO, byla vyrobena již v měsíci dubnu 2019, kdy původně byla expedována ze závodu výrobce. Poprvé pak byla zaevidována, a to dokonce na firmu žalobkyně, již v měsíci květnu 2019. Je tak evidentní, že žalobkyně byla s jejich dodáním značně liknavá. Proto se nelze divit tomu, že žalovaná od kupní smlouvy po předchozích upozorněních odstoupila. I přes prokázanou neschopnost dodat vozidla ve lhůtě stanovené všeobecnými obchodními podmínkami však žalobkyně přistoupila k fakturaci jednorázové smluvní pokuty, a to již dne , datum, , tedy více než jeden měsíc předtím, než měla veškerá vozidla fyzicky k dispozici. Žalovaná dále poukázala na ujednání bodu druhého oddílu všeobecných obchodních podmínek Platební podmínky (Zahlungsbedingungen), které bez dalšího stanoví nejzazší okamžik splatnosti kupní ceny až při předání předmětu koupě. Podle téhož oddílu všeobecných obchodních podmínek pak prodávající, tedy žalobkyně, může podle svého uvážení, zejména u stálých zákazníků, dokonce umožnit zaplacení kupní ceny až po dodání předmětu koupě. Je tedy zřejmé, že pokud žalobkyně vystavila faktury na jednorázovou smluvní pokutu již dne , datum, , stalo se tak v době, kdy dle všeobecných obchodních podmínek ještě vůbec nenastala splatnost kupní ceny, a smluvní pokuta tedy byla fakturována předčasně. I pokud by se od této skutečnosti odhlédlo, je s ohledem na další okolnosti případu evidentní, že žalobkyně po žalované požadovala úhradu smluvní pokuty v době, kdy s předmětnými vozidly ještě nedisponovala, tedy sama nebyla schopna své závazky ze smlouvy plnit, ale splatnost pokuty stanovila již na , datum, . Takovýto výkon práva považuje žalovaná za zcela zřejmě nedovolený a jsoucí v rozporu s poctivým obchodním stykem a dobrými mravy. Žalovaná rovněž vyzdvihla, že běžná obchodní praxe mezi účastníky neprobíhala tak, že vozidla byla dodávána až po uhrazení kupní ceny. Obvyklý postup byl naopak takový, že měla být nejprve dodána vozidla, poté uhrazena kupní cena a až následně měly být žalované zaslány doklady k těmto vozidlům. Tak tomu ostatně bylo i v jiných obchodních případech a rovněž i u vozů Seat , jméno FO, , které byly dodávány na základě téže smlouvy uzavřené mezi účastníky. S ohledem na možnost hrazení kupní ceny až při převzetí předmětu koupě dle všeobecných obchodních podmínek se nejednalo o nic výjimečného. Ostatně u zmíněných vozů Seat , jméno FO, bylo placeno později.

4. Pokud jde o požadavek žalobkyně na uhrazení smluvní pokuty za každý den prodlení s úhradou kupní ceny až do okamžiku odstoupení od smlouvy z její strany, ke kterému žalobkyně přistoupila více než rok poté, co jí vozidla byla dodána, považuje jej žalovaná za zjevně nedůvodný. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy předmětná vozidla prodala třetímu subjektu. Je nutno připomenout, že žalobkyně by jinak byla mohla odstoupit od smlouvy již v měsíci září 2019, ale je evidentní, že ryze účelově tak učinila až v říjnu roku 2020 tak, aby smluvní pokuta co nejvíce narostla. Na uvedené lze usuzovat mimo jiné i z toho, že počínaje měsícem září 2019 žalobkyně žalovanou o splnění jejích povinností ze smlouvy dále nikterak neupomínala. I v tomto případě má žalovaná za to, že se jedná o nedovolený výkon práva, který je v rozporu s poctivým obchodním stykem a dobrými mravy.

5. Žalobkyně v průběhu řízení rovněž reagovala na obranu žalované, již pokládala za nepřesnou, zavádějící a účelovou, a to v mnohých vyjádřeních v písemné i ústní formě. Setrvala na tvrzení, že vozidla nebyla skladová, takže jejich dodání může trvat měsíce, a dokonce i roky. Je to běžná praxe v automobilovém průmyslu, se kterým se jinak setkávají i běžní spotřebitelé, kteří na svá vozidla čekají delší dobu. Vozidla vůbec neexistovala v době uzavírání kupní smlouvy. Žalovaná si v tomto případě rozhodně nemyslela a ani si nemohla myslet, že by se bylo jednalo o vozidla skladová. Věděla, že jejich dodání se bude pohybovat v rozmezí měsíců a let. Nežádala ani dřívější dodání, nežádala zaslání faktury, nežádala žádné platební údaje. Věděla, že se čeká na vozidla. Vycházelo se tedy zcela z běžné praxe. V tomto případě žalobkyně požadovala dodržení smlouvy, požadovala dodání vozidel a jakmile je měla k dispozici, obratem o tom žalovanou informovala. Žalovaná však toto odmítla. Odvolávala-li se žalovaná na nezávazné podmínky nějakého německého svazu, jehož členy však ani žalobkyně ani žalovaná nejsou, jde o obecné podmínky, které nastiňují možnou úpravu vztahů, nicméně i v rámci těchto podmínek jsou dodací lhůty tak nastavené, že vlastně v souzeném případě by vůbec nedovolovaly, aby žalovaná odstoupila řádově po 8 týdnech od uzavření smlouvy. Žalobkyně má za to, že odstoupení žalované u neskladového vozu již dne , datum, je zcela absurdní. To už z toho důvodu, že v daném okamžiku vozidla ještě ani nebyla na technickém průkazu a žalobkyně ještě neměla vůbec oznámení o jejich připravenosti ze strany distributora. Bylo to dlouho předtím, než žalobkyně vozidla obdržela. Doklad o registraci vozidel je přitom až ze dne , datum, . Žalobkyně je toho názoru, že podle podmínek uzavřené kupní smlouvy nebyla žalovaná oprávněna odstoupit od smlouvy z jiných než ujednaných důvodů. Žádný ujednaný důvod odstoupení žalovaná ani netvrdí, žádný takový důvod nebyl jakkoliv naplněn. Veškerá argumentace žalované je ryze účelová. Snaží se pouze překroutit určitá ustanovení smluv, které však lze vykládat srozumitelným způsobem a podle toho, co v řízení uvedli slyšení svědci. To znamená, byl zde zájem žalobkyně dodat předmětné vozy. Jakmile ty vozy měla ve vlastní dispozici, uvědomila o tom zcela korektně žalovanou, která však svému smluvnímu závazku následně nedostála. Tuto argumentaci žalobkyně v průběhu řízení přiblížila.

6. Soud provedl dokazování, na jehož základě dospěl k následujícím poznatkům o skutkovém stavu.

7. Z internetového výpisu z německého obchodního rejstříku (www.handelsregister.de) vzal soud za prokázané, že žalovaná je ve Spolkové republice Německo (dále též ve zkratce „SRN“) registrována jako obchodní společnost s ručením omezeným a má v SRN své sídlo. Z předloženého výpisu z tuzemského obchodního rejstříku pro osobu žalobkyně vzal soud za prokázané, že se jedná o právnickou osobu, a to podnikatele s právní formou společnosti s ručením omezeným.

8. Ze smlouvy označené v německém originálu „, Anonymizováno, / , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, “ ze dne , datum, soud zjistil, že jde o kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky a jejím předmětem je koupě (prodej) 6 osobních motorových vozidel, z toho 2 vozidel zn. , Anonymizováno, , jméno FO, 1.5 TSI 6M 96kW a dále 4 vozidel zn. , jméno FO, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1.0 TSI 5M 70kW, která jsou ve smlouvě blíže specifikována jejich vyobrazeními s uvedením výbavy a dalších podrobností. Kupní cena byla sjednána ve výši 16 640 EUR za jeden vůz , Anonymizováno, , jméno FO, a ve výši 11 440 EUR za jeden vůz značky , jméno FO, , jméno FO, .

9. Součástí kupní smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky (Allgemeine Geschäftsbedingungen, dále též ve zkratce „VOP“). Z jejich obsahu vzal soud za prokázané, že účastníci si ujednali, že právní vztahy založené uvedenou smlouvou se řídí právem SRN za současného vyloučení použití Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG). Dále si účastníci prostřednictvím VOP ujednali, že pro veškeré stávající i budoucí nároky z obchodního styku s podnikateli, včetně pohledávek směnečných a šekových, se sjednává výlučná soudní příslušnost Okresního soudu v Klatovech nebo Krajského soudu v Plzni. Strany v VOP souhlasně prohlásily, že danou kupní smlouvu uzavírají jako podnikatelé v rámci obchodní činnosti s tím, že žádná ze stran nemá postavení spotřebitele ani postavení slabší strany.

10. VOP rovněž blíže upravují platební a dodací podmínky. Z obsahu ustanovení VOP k těmto bodům soud zjistil, že mezi účastníky bylo ujednáno, že prodávající je oprávněn uplatnit zálohy nebo úhrady ve splátkách před dodáním. K tomu je potřeba výslovná písemná dohoda nebo vystavení zálohové faktury; není-li sjednána zvláštní dohoda ohledně splatnosti, je záloha splatná do 5 dnů po uzavření smlouvy nebo přijetí zálohové faktury. Není-li sjednáno jinak, je kupní cena splatná 3 dny po přijetí sdělení o připravení (např. na e-mailovou adresu kupujícího), nejpozději při předání předmětu koupě. Prodávající není povinen předat předmět koupě před úhradou kupní ceny v celé výši. Prodávající může podle svého uvážení zejména u stálých zákazníků umožnit zaplacení kupní ceny (doplatku) až po dodání předmětu koupě; v takových případech je kupní cena (doplatek ceny) splatná 3 dny po převzetí předmětu koupě, nejpozději 3 dny po zaslání faktury na e-mailovou adresu kupujícího. Dodací lhůta předmětu koupě začíná běžet odesláním sdělení o připravení předmětu koupě a úhradě kupní ceny a činí (nejdéle) 30 dnů. Prodávající si vyhrazuje předčasné dodání, tj. zejména u stálých zákazníků, před úhradou kupní ceny. Začátek sjednané nebo uvedené dodací lhůty předpokládá včasné a řádné splnění závazků ze strany kupujícího.

11. VOP také obsahují ujednání účastníků o odpovědnosti za škodu, prodlení, úrocích z prodlení a odstoupení od smlouvy. Strany si zde mimo jiné sjednaly, že kupující zaplatí prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z kupní ceny za každý den prodlení s úhradou zálohy nebo doplatku kupní ceny nebo přepravného. Dále kupující zaplatí prodávajícímu jednorázovou smluvní pokutu ve výši 20 % z kupní ceny vozidla bez DPH v případě, že prodlení kupujícího s úhradou zálohy nebo doplatku kupní ceny nebo přepravného překročí 20 dnů. Smluvní pokuta bude uhrazena vedle způsobené škody a nepodléhá soudnímu krácení. V případě, že prodlení na straně kupujícího s úhradou zálohy nebo doplatku kupní smlouvy překročí 5 dnů, jedná se o závažné porušení smlouvy a prodávající je oprávněn od smlouvy odstoupit. Oznámení o odstoupení zašle prodávající elektronicky na e-mailovou adresu kupujícího uvedenou v záhlaví dané smlouvy. Odstoupením se smlouva ruší od počátku, odstoupením však není dotčeno právo na smluvní pokutu, volba rozhodného práva, způsob řešení sporů a další ustanovení v následujícím článku.

12. Z dopisu ze dne , datum, a připojené dodejky vzal soud za prokázané, že se jím žalobkyně v právním zastoupení obrací na žalovanou se sdělením, že částečně odstupuje od kupní smlouvy na vozidla č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a sice v rozsahu 4 vozidel , jméno FO, , jméno FO, , která navzdory vystaveným fakturám a mnohačetnému upomínání nebyla uhrazena. Při té příležitosti žalovanou upozorňuje, že nároky vzniklé (žalobkyni) z porušení kupní smlouvy zůstávají částečným odstoupením nedotčeny. Dopis obsahující částečné odstoupení od smlouvy byl zaslán na adresu sídla žalované (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , SRN).

13. Z faktur č. 2408/19, 2407/19, 2410/19 a č. 2412/19 soud zjistil, že všechny byly vystaveny žalobkyní dne , datum, , jsou adresovány žalované, splatné , datum, a znějící na částku 11 440 EUR s tím, že každá z faktur se týká vždy jednoho z 4 vozidel zn. , jméno FO, , jméno FO, , která byla předmětem kupní smlouvy , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, . Faktury jsou nadepsány slovy „Záloha – není daňový doklad!“, jinak vlastní text faktur je převážně v německém jazyce s drobnými výjimkami jako např. „Převodem“ u způsobu úhrady či zkratek pro symboly plateb. Variabilní symbol odpovídá číslu kupní smlouvy (191882).

14. Z faktury č. , hodnota, znějící na částku 9 152 EUR soud zjistil, že byla vystavena žalobkyní dne , datum, se splatností , datum, , je adresována žalované a fakturovány jsou jednorázové smluvní pokuty ve výši 2 288 EUR za každé ze 4 neuhrazených vozidel , jméno FO, , jméno FO, .

15. Z emailové komunikace mezi účastníky, konkrétně mezi zaměstnankyní žalobkyně paní , jméno FO, a zaměstnancem žalované panem , jméno FO, , vedené v období od , datum, do , datum, soud zjistil, že jde o konverzaci v německém jazyce (soudu byl k dispozici také český překlad), v níž se žalovaná žalobkyně táže, kdy konečně dorazí 4 vozidla , jméno FO, , jméno FO, a 1 vozidlo , Anonymizováno, , jméno FO, . Žalobkyně odpověděla, že , Anonymizováno, , jméno FO, bude dodán 17. 5. a vozidla , jméno FO, , jméno FO, v 27. kalendářním týdnu s tím, že vozidla musí stát, dodavatel jim to neřekl. Nato odpověděla žalovaná, že s , jméno FO, to trvá příliš dlouho, vozidla stárnou a přestávají odpovídat své ceně. Buď žalobkyně vyjde žalované s cenou vstříc, anebo pro tato vozidla nemá žalovaná využití. Po týdnu kontaktovala žalovaná žalobkyni znovu ohledně nedodaných , jméno FO, , zda může upravit cenu, v opačném případě je žalovaná stornuje. Nato žalobkyně žádala o zaplacení za vozidlo s tím, že bohužel dříve zboží doručit nemůže. V té spojitosti nabídla žalované poukaz na příští nákup ve výši 200 EUR za vzniklé problémy. Žalovaná s nabídkou poukazu vyjádřila nesouhlas a trvala na tom, že buď žalobkyně cenu přiměřeně sníží, anebo žalovaná nedodaná vozidla stornuje, neboť je závislá na spolehlivých obchodních partnerech. V té souvislosti připomněla, že poté, co žalobkyně loni nedodala včas Rapidy, se po současných problémech nemůže na žalobkyni spoléhat. Žalovaná zároveň vyjádřila své velké zklamání a rozzlobení. Na to žalobkyně odpověděla, že je ji líto, že si to o ní žalovaná myslí, bohužel čeká na vozidla stejně jako žalovaná. Domnívá se, že poukaz ve výši 3 × 200 EUR nevystavuje jen tak. Den poté žalovaná odepsala, že jelikož žalobkyně není schopná dodat vozidla podle dohody, stornuje všechna 4 vozidla , jméno FO, , jméno FO, s uvedením jejich čísel podle kupní smlouvy. O měsíc později zareagovala žalobkyně tak, že vozidla byla odložena na 32. kalendářní týden, na což žalovaná reagovala tak, že vozidla jsou stále v systému (s vykřičníky). , jméno FO, záhy zpravuje pana , jméno FO, , že její vedoucí je teď na dovolené a musí to probrat s ním. Na to žalovaná odpovídá, že vozidla neodebere, jak již žalobkyni několikrát informovala. V emailu ze dne , datum, žalobkyně sděluje žalované, že 4 vozy , jméno FO, jsou pro ni připraveny s tím, že v příloze nalezne faktury. Žalovaná v odpovědi poděkovala za informaci s dovětkem, že od žalobkyně nemá žádné otevřené objednávky. Žalobkyně odpovídá, že ale má, a žádá o zaplacení vozidel, aby je mohla žalované doručit. Žalovaná odpovídá, která vozidla má žalobkyně na mysli, když , jméno FO, byly dodány a zaplaceny a , jméno FO, žalobkyně dodat nemohla, jak bylo dohodnuto, proto byly stornovány. Konverzace pak končí odpovědí žalobkyně, že vozidla nikdy nestornovala. Opětovně žádá o zaplacení vozidel a pak je může dodat.

16. Ze snímku obrazovky (č. l. 116) soud zjistil, že zachycuje prostředí internetového prodejního portálu žalobkyně dne , datum, s nabízenými osobními vozidly, mezi nimiž jsou i vozidla , jméno FO, , jméno FO, , adresa, .0 TSI 5M 70kW pod čísly 190232, 190214, 190216 a 190230.

17. Soud dále provedl důkaz internetovou statí s titulkem Na nová auta se už nečeká roky, ale jen pár měsíců. Rozšiřuje se také nabídka skladových vozů, publikovanou dne , datum, na serveru GARÁŽ.CZ (www.garaz.cz). Tento publicistický článek zmiňuje, že dodací doby vozidel dříve překračovaly i jeden rok, kdežto nyní (v době uveřejnění článku) se průměrná čekací doba snížila pod 6 měsíců. Článek se ovšem zabývá změnou situace na trhu v porovnání s rokem 2022, jenž byl, což je všeobecně známo, stále ještě zásadně poznamenán opatřeními přijatými v souvislosti s tehdy postupně utichající tzv. covidovou pandemií, která dodací lhůty značně ovlivnila. Posuzovaný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou však spadá do roku 2019, tedy před začátkem šíření koronaviru. Uvedený článek proto nemá pro rozhodnutí ve věci vůbec žádnou relevanci, resp. ani širší vypovídací hodnotu.

18. Z žalovanou předložených doporučujících všeobecných obchodních podmínek profesních organizací automobilového průmyslu soud zjistil, že jde o nezávazné doporučení německého Svazu automobilového průmyslu (Verband der Automobilindustrie), Svazu mezinárodních výrobců motorových vozidel (Verband der internationalen Kraftfahrzeughersteller) a německého , právnická osoba, a opravářů motorových vozidel (Zentralverband Deutsches Kraftfahrzeuggewerbe). Dle těchto doporučujících podmínek může kupující 6 týdnů po překročení nezávazného termínu dodání nebo nezávazné dodací lhůty požádat prodávajícího o dodání. Tato lhůta se zkracuje na 10 dnů (u užitkových vozidel na 2 týdny) u vozidel, která jsou k dispozici v provozovně prodávajícího. Po obdržení žádosti se prodávající dostává do prodlení (čl. IV bod 2). Dále pak dle týchž doporučujících obchodních podmínek platí, že chce-li kupující vedle toho odstoupit od smlouvy a/nebo požadovat náhradu škody namísto plnění, musí prodávajícímu stanovit přiměřenou lhůtu pro dodání po uplynutí příslušné lhůty podle bodu 2 věty 1 nebo 2 tohoto oddílu (čl. IV bod 3).

19. Z internetových recenzí žalobkyně v prostředí Google map soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti. Jde o vesměs negativní recenze zahraničních osob, které dle svých slov byly zákazníky žalobkyně a naříkají její obchodní praktiky. Dle žalované tyto recenze vypovídají o obdobných problémech se zpožděním ohledně dodání vozů, které se u žalobkyně objevily ve více případech. Recenze je ovšem i tak, tj. byť i „jen“ pro účely dokreslení, nutno brát s velkou rezervou, neboť obchodní případy mohou být různé, stejně tak i podmínky uzavřených smluv, a nelze je směšovat.

20. Ze snímků internetového výpisu o údajích vozidel (Fahrzeugdaten) , jméno FO, , jméno FO, , jež byly předmětem kupní smlouvy mezi účastníky, pořízených z prostředí databáze jejich výrobce , právnická osoba, , bylo zjištěno, že vozidla měla být vyrobena a vyexpedována z výrobního závodu v průběhu měsíce dubna 2019. Soud však s ohledem na níže vyložené důvody rozhodnutí nepovažoval tyto poznatky za zásadní pro rozhodnutí ve věci, a proto k datu výroby a expedice uvedených vozidel výrobcem bližší dokazování neprováděl.

21. Z osvědčení o evidenci 4 vozidel , jméno FO, , jméno FO, (PF 778659, PF 782135, PF 778653 a PF 778656) vzal soud za prokázané, že se týkají vozidel , jméno FO, , jméno FO, s identickými identifikačními čísly VIN, jaká jsou uvedena na výše uvedené faktuře žalobkyně č. , hodnota, ze dne , datum, a na fakturách č. 2408/19, 2407/19, 2410/19 a č. 2412/19. Všechna vozidla byla poprvé zaevidována ve Slovenské republice v měsíci květnu 2019 s tím, že jako vlastník vozidla byla zapsána žalobkyně.

22. Z mezinárodních nákladních listů (CMR – č. l. 212, 213) soud zjistil, že se týkají přepravy vozidel , jméno FO, , jméno FO, s identickými identifikačními čísly VIN, jaká jsou uvedena na výše vzpomenuté faktuře žalobkyně č. , hodnota, ze dne , datum, i na fakturách č. 2408/19, 2407/19, 2410/19 a č. 2412/19. Vozidla byla vyexpedována, respektive dodána žalobci postupně ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Z přiložených faktur (č. l. 214 až 215) soud zjistil, že byly vystaveny ve dnech , datum, a , datum, pro žalobkyni jako odběratele a jejich předmětem je, mezi jiným, fakturace týchž vozidel , jméno FO, , jméno FO, uvedených na faktuře žalobkyně č. , hodnota, ze dne , datum, a fakturách č. 2408/19, 2407/19, 2410/19 a č. 2412/19. Jiné zásadní postřehy se z těchto faktur (č. l. 214 až 215) nepodávají.

23. Soud dále provedl důkaz svědeckými výpověďmi svědků , jméno FO, , zaměstnance žalované, , jméno FO, , dříve , jméno FO, , zaměstnankyně žalobkyně, a , jméno FO, , rovněž zaměstnance žalobkyně.

24. Svědek , jméno FO, vypověděl, že je synem , jméno FO, , majitele a jednatele žalované. , jméno FO, existuje od roku 1996 a svědek v ní pracuje od roku 2012. U žalované svědek provádí hlavně nákup a prodej vozidel. S žalobkyní už uskutečnili několik obchodů. Byl s ní v písemném i telefonickém kontaktu ohledně této věci. Tato smlouva byla na šest vozidel, 4 × , jméno FO, , jméno FO, a 2 × , Anonymizováno, , jméno FO, . Poté jim paní , jméno FO, napsala, že jeden z těch , jméno FO, už není k dispozici, že to musí zaměnit za jiné vozidlo , jméno FO, . Ale paní , jméno FO, říkala, že všechna ostatní vozidla jsou skladová vozidla. Byly to normální , jméno FO, , z hlediska výbavy na nich nebylo nic zvláštního. S paní , jméno FO, se domluvili, že dodací lhůta pro ty , jméno FO, bude v kalendářním týdnu 15. až 17. Ta dvě vozidla , Anonymizováno, , jméno FO, pak byla dodaná a ta smlouva byla z 2. 4. a v nejbližší době byla tato vozidla , jméno FO, dodaná. Myslí, že to bylo do května. Pak jim paní , jméno FO, sdělila, že , Anonymizováno, , jméno FO, bude dodaný 17. 5. a vozidla , jméno FO, budou dodaná v kalendářním týdnu 27. Napřed říkali, že to bude v těch kalendářních týdnech 15 až 17 a najednou z toho byl týden 27. A , datum, jim napsala, že tato vozidla musí stát, to znamená, že ta vozidla tedy existují. Pak bylo neustále v korespondenci od paní , jméno FO, oznamováno zpoždění z týdnu 27, z toho byl najednou týden 35. A pak psala, že ta auta musí zůstat stát a že jejich dodavatel jim nesdělil, že ta auta musí stát. Faktury na ta vozidla , Anonymizováno, , jméno FO, byly zaslány asi tak v průběhu 2 až 3 týdnů. Myslí si, že čísla VIN k těmto vozidlům byla uvedena ve smlouvě. Faktury na 4 vozidla , jméno FO, , jméno FO, byly zaslány v srpnu nebo v září, asi v srpnu. K dotazu, proč některé vozy měly uvedena čísla VIN ve smlouvě a jiné ne, svědek vypověděl, že je to obvyklý postup, nakupují hodně vozidel od různých dodavatelů. V Německu pohlížejí na žalobkyni jako velkoobchodníka. Tyto firmy objednávají mnoho stejných vozidel. A když pak nakupují třeba 2 × , jméno FO, šedá, 2 × , jméno FO, černá, pak tam většinou ta čísla VIN nejsou, protože ta vozidla jsou třeba právě dodávána, jsou naložená na nějakém nákladním vozidle. Anebo je možné, že tato vozidla stojí na velkém skladovém prostoru, na nějakém parkovišti velkém. A pak firma Importo může říct, já vezmu toto a toto vozidlo pro firmu , jméno FO, a tato vozidla vezmu pro firmu XY. A to je obvyklý postup u všech dodavatelů a u většiny dodavatelů nemají to číslo VIN. , jméno FO, od začátku říkala, že vozidla jsou skladová. Ví, že to říkala, protože už předtím měli problémy s žalobkyní, tenkrát se jednalo o 3 vozidla , jméno FO, Rapid. Tenkrát tato 3 vozidla nemohla žalobkyně dodat, proto se nyní ptal paní , jméno FO, , jestli tato vozidla jsou opravdu skladová. V každém případě měli dobu dodání v kalendářních týdnech 15 až 17, což ručně doplnili do smlouvy. Svědek si nevzpomíná, že by byl žádal po paní , jméno FO, , aby jim zaslala doklady k vozidlům, jejich VIN čísla a faktury. To je obvyklý postup, dodavatelů se na to neptají, aby jim poslali ten VIN kód. Nejpozději, když dostanou faktury, tak tam ta VIN čísla stojí, jsou napsaná. V daném případě si myslí, že byla uvedena na fakturách. Už částečně měli zákazníky pro tato vozidla. Ale nejsou firma, která by prodávala tisíce vozidel. Samozřejmě mají zákazníky, mluví s nimi, jaká mohou nabídnout vozidla, a někdy mají ty zákazníky i předem. A tak tomu bylo i v tomto případě. Pokouší se vždycky ta vozidla co nejdříve prodat, aby mohli nakupovat další. Vícekrát žádal o úpravu ceny vozidel, ale žalobkyně nechtěla cenu upravit. Nabízela jim dobropisy pro nákup dalších vozidel, s čímž nebyli srozuměni. Žalobkyni neřekli, prosíme slevu tolik a tolik, čekali na její návrh. Žalobkyně jim říkala, že vozidla existují, ale musí zůstat stát. To nevěděli při koupi, ale dozvěděli se to až o měsíce později. Proč a kde museli zůstat stát, to nevěděli. U nich v Německu je rozdíl, jestli kupují auto, které je staré jeden měsíc nebo šest měsíců. Tady se jedná také o to, kdy bylo poprvé to vozidlo zaregistrováno, to souvisí se zárukou. Když je to nové auto a je to to první zaregistrování, tak běží záruka. Pokud to auto je starší, tak samozřejmě to má vliv na tu záruku. S žalobkyní se domluvili, že zašle vozidla, oni vozidla zaplatí a poté žalobkyně pošle dokumenty k vozidlům. Tak tomu bylo například u těch vozidel Seat , jméno FO, , a to je ta stejná smlouva. Vozidla byla v systému žalobkyně, pak vozidla koupili a vozidla z toho systému zmizela. A když potom dostali ty faktury k těm vozidlům, tak se zase objevila v tom systému. Byla tam stejná cena, za kterou jim je nabízela žalobkyně, ale protože nakoupili 4 vozidla, tak dostali rabat 150 EUR, ale jinak to byla stejná cena. U dřívějších obchodů s žalobkyní se dodací lhůta pohybovala přibližně 2 až 3 týdny. Svědek připustil, že na vozidla se může u výrobců čekat dlouho, měsíce i roky, proto ale kupují jen skladová vozidla.

25. Svědkyně , jméno FO, , dříve , jméno FO, , vypověděla, že u žalobkyně pracuje už 10 let jako prodejce vozidel. Ví o tom, že pan , jméno FO, byl její klient a že od ní objednal celkem šest aut a potom zničehonic chtěl odstoupit od smlouvy. Komunikovala s ním, byla jeho kontaktní osobou u žalobkyně. Jednalo se tehdy o 4 , jméno FO, a 2 , jméno FO, . 2 , jméno FO, byly tenkrát skladem, měly normálně identifikační čísla VIN, takže mu je doručili ihned. Když uhradil auta, tak mu je doručili. 4 auta byla z toho ve výrobě, co byla ve smlouvě, a čekalo se na jejich výrobu. , jméno FO, žádnou zvláštní výbavu neměly, šlo o základní výbavu. Žalobkyně je prodejce, překupník, auta kupuje od dodavatelů nebo z továrny a pak je přeprodává dál dalším zákazníkům. Na těchto dodavatelích či výrobcích jsou závislí. Občas se stává, že čekají na auta běžně měsíce i rok, je to známo i koncovým zákazníkům, nejde o nic neobvyklého, slyšela to i od otce. Tehdy se v tomto případě čekalo na výrobu , jméno FO, . Ví, že ve smlouvě mají uvedeno, že mají rok na to dodržet tu smlouvu a doručit ta vozidla. Ale tady u těch, jak to byla auta ve výrobě, tak opravdu není známé konkrétní datum dodání. , jméno FO, ji nežádal, aby měnila podmínky ve smlouvě. K osobě pana , jméno FO, uvedla, že už dlouhodobě prodává auta a že určitě nejsou první, od koho ta vozidla zakoupil, určitě to nebylo poprvé, co je zakoupil u nich nebo kdekoliv a že určitě obchoduje s vozy v EU. Svědkyně dále uvedla, že VIN čísla k vozům , jméno FO, , jméno FO, pan , jméno FO, dostal v době, kdy je získali oni sami, někdy kolem července 2019, dostal pak faktury. Neměli důvod zdržovat prodej, rádi prodají auta, aby pak s klientem mohli udělat další obchod, takže není v jejich zájmu, aby někomu zadržovali auta. Svědkyně si přesně nevybavila, co myslela tím, když panu , jméno FO, sdělila, že auta musí stát. Možná to, že auta stojí u dodavatele nebo v továrně a že čekají ještě na nějaké díly nebo do kompletace. Nejde o nic neobvyklého, třeba jsou stávky nebo se čekalo na čipy do vozidel. Svědkyně potvrdila, že se žalované omlouvala za zpoždění s dodáním vozidel. Nabízela voucher, resp. slevu na budoucí nákup. Šlo o zdvořilost z její strany. Chtějí být ke klientům vstřícní. Je prodejce, pro ni je vždycky v jejím zájmu s klientem dále obchodovat, nechce klienty ztrácet, dohadovat se s nimi. Bylo to tak, že o klienta nechtěla přijít a chtěla řešit nějak situaci, chtěla být ke klientovi vstřícná a chtěla s ním dál spolupracovat. , jméno FO, byl spíš typ klienta, jenž se stejně o ničem nechtěl bavit a občas na ni i zakřičel do telefonu, jako kdyby za to mohla, jako kdyby mu ta auta držela a nechtěla mu je doručit. Minulý rok svědkyně začala po mateřské zase pracovat a měla necelých 100 zákazníků, minimálně jedno auto, z čehož jsou klienti, kteří od ní odebírají třeba 100 aut ročně. Svědkyně odmítla, že by byla panu , jméno FO, uvedla, že vozy , jméno FO, , jméno FO, jsou skladová vozidla. Kdyby věděla, že jsou to skladová auta, tak by se postupovalo standardně, přišly by mu faktury s VIN kódy, on by auta zaplatil a oni by mu je doručili. , jméno FO, objednal auta, z čehož jasně ve smlouvě vyplynulo, že dvě byla ihned k dispozici, 4 byla ve výrobě, čekalo se na ně a auta, která byla skladová, mu doručili a ta, která skladová nebyla, tam čekali na jejich výrobu. Jediné, co k nim panu , jméno FO, určitě mohla napsat, je, že auta jsou ve výrobě a že čekají na jejich dodání. Nijak nestandardně nepostupovali. Auta byla vyrobena a dodána asi v červenci, když byly panu , jméno FO, zaslány faktury. Obecně jakmile jim auta přijdou a mají pro ně klienta, tak okamžitě fakturují a posílají faktury, klient uhradí, a na základě toho se pak auta doručují. Auta, jakmile jsou žalobkyni dodána, si přihlašuje na sebe. Svědkyně neví, proč tomu tak je, registrace nedělá. Kdy byla předmětná vozidla , jméno FO, , jméno FO, prodána, si už nepamatuje. K nákupnímu systému svědkyně uvedla, že když prodají auto, tak zmizí ze systému a není nikomu jinému viditelné, už je pod smlouvou a v nabídce se určitě už dávno neukazuje. Svědkyně si nevybavila, že by byla sdělovala žalované, že mají problém se svým dodavatelem při dodání oněch 4 , jméno FO, . Když jí pan , jméno FO, psal nebo volal, že auta nechce, tak určitě ho obeznámila, že auta jsou ve výrobě a čekají na ně, že neovlivní tu výrobu.

26. Svědek , jméno FO, vypověděl, že je šéfem prodeje nebo obchodu v rámci žalobkyně, nadřízeným svědkyně , jméno FO, . Ročně u žalobkyně prodají mezi 3 000 a 5 000 vozidel. S žalovanou byl problém ohledně odstoupení od smlouvy. Šlo o první případ, kdy s žalovanou přišel do styku. Smlouva byla s žalovanou uzavřena na vozy , jméno FO, , jméno FO, a Seat , jméno FO, , šlo o kombinaci aut, která byla skladem a která byla ve výrobě, resp. nebyla v jejich držení v ten moment. Na vozidla se podle značky a konfigurace někdy čeká měsíce i roky, a to i u vozidel se standardní výbavou. Výroba není vždy akurátní. Je v jejich zájmu dodat je ideálně okamžitě, aby dostali platbu a mohli realizovat další obchod, čím rychleji, tím lépe. Svědek dále vyloučil, že by se bylo zasahovalo do smlouvy s žalovanou, že by bylo docházelo k jejím úpravám. Svědek potvrdil, že se snaží zákazníkům maximálně vyhovět a mají proklientský přístup. , jméno FO, dochází k nějakým nesrovnalostem, tak se snaží maximálně vyjít vstříc, aby klient byl spokojený i o věcech, které nejsou schopni ovlivnit, konkrétně u těch dodání, to je naprosto běžná věc. Vědí to všichni účastníci toho obchodu, a přesto se jim snaží třeba vyjít vstříc, nějakou slevou na další nákup nebo něčím, aby byli v klidu, protože samozřejmě mohou být naštvaní nebo si na to stěžovat. Jakmile auto mají na skladě, mají tím pádem k němu číslo VIN, tak se dává do smlouvy. Pokud tam nebylo, tak ho neměli, takže ho dát nemohli. Vozidla , jméno FO, , jméno FO, nakonec prodali třetímu subjektu poté, co žalovaná odstoupila od smlouvy, v tu chvíli je začali nabízet dál, ale na přesný termín si svědek již nevzpomněl. Svědek dále potvrdil, že vozidla nikdy neodebírají přímo z továrny, takový model u nich neexistuje. Svědek odmítl, že by se byl ve firmě setkal někdy s tím, že by během doby, po kterou zákazník čeká na dodávku vozu, byla z jejich strany jako dodavatele požadována vyšší cena, byť na to vozidlo už byla uzavřena smlouva. To auto ve chvíli, kdy je zasmluvněné, tak se řídí stoprocentně podmínkami, za kterých byla smlouva uzavřena, včetně ceny. Svědek vyloučil, že by v okamžiku, kdy mají uzavřenou na dodávku konkrétního vozidla smlouvu s nějakým svým zákazníkem, se to konkrétní vozidlo objevilo v nabídkovém systému. Automaticky, když se zasmluvní, tak vypadne z té nabídky. Vidí to pouze konkrétní prodejce a klient to vidí ve svém profilu. K dodací lhůtě svědek vypověděl, že ji mají striktně danou, od fakturace, respektive od zaplacení auta klientem, 30 dní na doručení vozu klientovi. Je to běžně většinou do týdne, 30 dní je extrém a nestává se to. Pokud to auto je skladem, tak je opravdu do týdne doručí. Pokud běží výrobou, tak je to samé, jen až ve chvíli, kdy je vyrobeno, tak se vyfakturuje, klient zaplatí, a do týdne je odvezou. Jediný rozdíl tam je, že když auto je skladem, tam je jednoduchý „cap“, tak si to zaplatí, odveze. Pokud není skladem, tak tam je nějaká ta doba čekání, než se auto vyrobí, což mají zastropované na jeden rok.

27. Soud zvážil argumentaci účastníků i výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

28. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi nimi došlo k uzavření výše uvedené kupní smlouvy č. V-191882 ze dne , datum, na dodávku 6 automobilů. Nebyl mezi nimi sporný předmět koupě ani skutečnost, že součást této kupní smlouvy tvořily VOP, přičemž ani jejich vlastní obsah, tj. jimi provedená bližší úprava práv a povinností stran a další ujednání, sporován nebyl. V tomto směru nebylo mezi stranami sporu o sjednání prorogační doložky, podle které je k projednání a rozhodnutí sporu příslušný Okresní soud v Klatovech nebo Krajský soud v Plzni (v závislosti na jejich věcné příslušnosti dle procesních předpisů), jakož ani o volbě práva, kdy bylo ujednáno, že právní vztah účastníků z dané kupní smlouvy podléhá německému právnímu řádu za současného vyloučení použití Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG). Stejně tak nebylo mezi stranami pochyb o tom, že kupní smlouvu účastníci uzavřeli jako podnikatelé, tj. v rámci jejich obchodní činnosti (mezinárodního obchodu), jak bylo též deklarováno v VOP.

29. Soud tedy přezkoumal prorogační doložku na pozadí čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/12 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že sjednaná prorogační doložka splňuje všechny náležitosti, které jsou na ni kladeny ustanoveními citovaného článku. Dle něho platí, že bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. V souzené věci písemně sjednaná prorogační doložka nepochybně není z hlediska své věcné platnosti dle českého práva neplatná, když její sjednání mezi podnikateli (obchodníky) právní řád nezapovídá. Vzhledem k absenci případného odchylného ujednání mezi účastníky je třeba na takto založenou příslušnost pohlížet jako na příslušnost výlučnou.

30. Soud tedy spor mezi účastníky projednal a rozhodl o něm na základě platného ujednání o příslušnosti zdejšího soudu. Po právní stránce soud spor rozhodl podle zahraničního práva, a sice právního řádu SRN, neboť toto právo smluvní strany výslovně zvolily za své rozhodné (§ 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Při použití práva SRN se soud řídil ustanovením § 23 téhož zákona. Pro úplnost pokládá soud na tomto místě za vhodné doplnit, že cizího práva (cizozemských právních předpisů) se používá jako práva českého, tj. nejde o skutečnost, která by se musela dokazovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1143/2006 ze dne 26. 9. 2007).

31. Naproti tomu mezi účastníky bylo sporné, zda jsou ujednání VOP v některých svých částech platná či neplatná, a v návaznosti na to otázka, zda žalovaná platně a účinně odstoupila od smlouvy dříve, než tak učinila žalobkyně. Dále bylo mezi stranami sporné, zda je či není žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut v rozporu s dobrými mravy, resp. zda je či není po právu i z jiných důvodů na pozadí dalších (širších) skutkových okolností případu. Žalovaná také vznesla námitku promlčení.

32. Soud se nejprve zaobíral tím, zda je nárok na smluvní pokuty uplatněný žalobou promlčen. Na tomto místě je třeba podotknout, že žalovaná vznesla námitku promlčení v samotném počátku tohoto soudního řízení, vycházejíc z (tehdy mylného) předpokladu, že právní vztah mezi účastníky se řídí českým právem. Posléze již touto námitkou neoperovala. Soud přisvědčil žalobkyni, že tato námitka je ve světle německé úpravy institutu promlčení (Verjährung) nepřípadná. Obecná promlčecí lhůta činí 3 roky (§ 195 BGB) a počíná běžet až s koncem (kalendářního) roku, v němž vznikl (měl vzniknout) nárok na zaplacení smluvní pokuty a věřitel se dozvěděl o okolnostech odůvodňujících vznik tohoto nároku a o osobě dlužníka, anebo se o nich měl dozvědět, aniž by se byl dopustil hrubé nedbalosti (§ 199 odst. 1 BGB). V souzeném případě měl nárok na smluvní pokutu vzniknout v roce 2019 (a byla splněna i druhá podmínka o povědomí žalobkyně o okolnostech odůvodňujících nárok i o osobě dlužníka), takže počátek běhu tříleté promlčecí lhůty připadl na den , datum, . Podala-li žalobkyně žalobu ke zdejšímu soudu dne , datum, , stalo se tak v zachovalé promlčecí lhůtě, jejíž konec by byl připadl na , datum, .

33. Soud se následně zabýval výhradami žalované, že ujednání VOP, podle kterých doba dodání vozidel činí (nejdéle) 30 dnů ode dne sdělení připravenosti předmětu koupě kupujícímu, je třeba pokládat za nepřiměřené a znevýhodňující kupujícího, a tedy za neplatné ve smyslu ustanovení § 307 odst. 1 BGB. Tuto nepřiměřenost žalovaná konkrétně spatřuje v tom, že ustanovení VOP o dodací lhůtě v délce 30 dnů po oznámení připravenosti prodejce plnit ve spojení s ujednáním o oprávnění kupujícího odstoupit od kupní smlouvy v případě neplnění prodejce až po uplynutí lhůty 1 roku od uzavření smlouvy dle bodu 8 oddílu Odpovědnost, prodlení, úroky z prodlení, odstoupení od smlouvy VOP ve svém souhrnu zakládá povinnost kupujícího odebrat vozidlo v době až 1 roku po uzavření smlouvy, kdy je kupující v nejistotě, zda předmět koupě bude či nebude dodán. Tento nepoměr mezi právy smluvních stran s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla na rozdíl od žalované oprávněna odstoupit od kupní smlouvy výrazně dříve než po uplynutí jednoho roku, a sice podle bodu třetího téhož oddílu VOP, a to v případě prodlení kupujícího s převzetím předmětu koupě, jakož i dle bodu šestého téhož oddílu, dle nějž je prodávající oprávněn od smlouvy odstoupit v případě prodlení kupujícího s úhradou zálohy nebo doplatku kupní ceny delší než 5 dnů.

34. Zmíněnou námitku žalované je třeba posoudit na pozadí použitelného práva, tj. institutů týkajících se právních jednání a institutů závazkového práva, obsažených v BGB, popřípadě v německém obchodním zákoníku (Handelsgesetzbuch, dále též ve zkratce „HGB“). Závazkový vztah založený smlouvou č. V-191882 ze dne , datum, soud posoudil jako závazek založený kupní smlouvou podle § 433 a násl. BGB, pro niž, vzhledem k její povaze jako obchodu mezi podnikateli, platí také (dodatečně či odchylně) ustanovení § 373 a násl. HGB.

35. Podle vzpomenutého ustanovení § 307 odst. 1 BGB jsou ustanovení všeobecných obchodních podmínek neplatná, jestliže nepřiměřeně znevýhodňují smluvního partnera (smluvní stranu) uživatele v rozporu s požadavky dobré víry. „Uživatelem“ (Verwender) se podle § 305 odst. 1 BGB rozumí ta smluvní strana, která předkládá druhé smluvní straně své VOP při uzavírání smlouvy, tj. ten obchodník, jenž jich užívá při uzavírání obchodů s druhými. Podle § 307 odst. 1 BGB může nepřiměřené znevýhodnění vyplývat také ze skutečnosti, že ustanovení není jasné a srozumitelné. Podle § 307 odst. 2 bodu 2 BGB je třeba v případě pochybností vycházet z toho, že ustanovení je nepřiměřeně znevýhodňujícím, jestliže omezuje základní práva nebo povinnosti vyplývající z povahy smlouvy takovým způsobem, že je tím ohroženo splnění (dosažení) účelu smlouvy. Podle § 308 bodu 1 BGB platí, že ve všeobecných obchodních podmínkách je neplatným zvláště takové ustanovení, kterým si uživatel vyhrazuje právo na nepřiměřeně dlouhé nebo nikoli dostatečně určité lhůty pro přijetí nebo odmítnutí nabídky nebo pro poskytnutí plnění. Podle § 309 bodu 6 BGB je i tehdy, lze-li se od zákonných ustanovení odchýlit, neplatným ustanovení, kterým je uživateli přislíbeno zaplacení smluvní pokuty v případě nepřijetí nebo pozdního přijetí plnění, prodlení s platbou nebo v případě, že druhá smluvní strana odstoupí od smlouvy. Podle § 310 odst. 1 BGB se ustanovení § 308 bodu 1, 2 až 9 a § 309 BGB nepoužijí na všeobecné obchodní podmínky, jichž je užito vůči podnikateli, právnické osobě veřejného práva nebo zvláštnímu veřejnoprávnímu fondu. Ustanovení § 307 odst. 1 a 2 BGB se však použije i v těchto případech, pokud to vede k neplatnosti smluvních ujednání uvedených v § 308 bodu 1, 2 až 9 a § 309 BGB.

36. Obecně platí, že podle § 307 odst. 1 věty první BGB je formulářové smluvní ustanovení neplatné, pokud v rozporu s požadavky dobré víry nepřiměřeně znevýhodňuje smluvního partnera uživatele. Tak je tomu v případě, kdy se uživatel zneužívajícím způsobem snaží prosadit své vlastní zájmy na úkor svého smluvního partnera tím, že jednostranně vypracuje smlouvu, aniž by od počátku dostatečně zohlednil jeho zájmy a poskytl mu odpovídající kompenzaci (rozsudek Spolkového soudního dvora sp. zn. VII ZR 308/16 ze dne 31. 8. 2017, BGH NJW 2017, 3145).

37. Soud má za to, že dodací lhůta formulovaná v VOP žalobkyně, které tvoří součást smlouvy č. V-191882 ze dne , datum, , je koncipována vskutku nedostatečně určitě, či spíše otevřeně, a to nikoli co do její samotné délky, která je (nejvýše) třicetidenní, ale v otázce počátku jejího běhu (plynutí). K tomu totiž dochází nejdříve po odeslání sdělení o připravenosti předmětu koupě kupujícímu a zaplacení kupní ceny. Zaplacení kupní ceny je odvislé od kupujícího, zato realizace sdělení o připravenosti předmětu koupě (k dodání) zcela závisí na úvaze, vůli prodávajícího, tj. kdy ke sdělení přistoupí. V tomto ohledu VOP neobsahují žádný nejzazší okamžik počátku běhu dodací lhůty. Tato nikoli dostatečná určitost však ještě sama o sobě nepůsobí neplatnost ujednání o dodací lhůtě, neboť dosah ustanovení § 308 bodu 1 BGB je v důsledku dikce § 310 odst. 1 BGB omezený, a nelze je (bez dalšího) vztáhnout na všeobecné obchodní podmínky, jichž je užito vůči podnikateli, jakým je žalovaná. Spolkový soudní dvůr nicméně ve své judikatuře zaujal názor, že pokud se na nedovolenou doložku vztahuje zákazové ustanovení § 308 nebo § 309 BGB, je-li použita ve vztahu ke spotřebitelům, je to známkou toho, že vede k nepřiměřenému znevýhodnění i při použití ve vztahu k podnikatelům, ledaže ji lze výjimečně považovat za přiměřenou vzhledem ke zvláštním zájmům a potřebám podnikatelských obchodních transakcí (srov. rozsudek sp. zn. VIII ZR 141/06 ze dne 19. 9. 2007, BGH NJW 2007, 3774; BGHZ 174, 1). Jinak řečeno, zákazy uvedené v ustanoveních § 308 a § 309 BGB naleznou své uplatnění i při posuzování (ne)platnosti ustanovení obsažených ve všeobecných obchodních podmínkách, použitých při uzavření kupní smlouvy mezi podnikateli, přesněji řečeno vůči podnikateli, nikoli ovšem samostatně a absolutně, jako je tomu vůči spotřebitelům, nýbrž skrze ustanovení § 307 BGB stanovící obecné či základní důvody neplatnosti ujednání, k nimž je třeba přihlédnout i v obchodech uzavíraných mezi podnikateli. Mají tedy i zde určitou vypovídací hodnotu, ale je třeba je hodnotit v širších vazbách, nikoli izolovaně.

38. Právě zmíněnou širší vazbu soud ve shodě s názorem žalované spatřuje v možnosti kupujícího odstoupit od smlouvy až po marném uplynutí jednoho roku od uzavření smlouvy, když VOP jiný důvod pro odstoupení od kupní smlouvy kupujícím, na rozdíl od prodávajícího, nepřipouštějí bez (zvláštního, dodatečného) výslovného ujednání stran, jak plyne z dikce bodu 8 oddílu VOP nazvaného Odpovědnost, prodlení, úroky z prodlení, náhrada škody, odstoupení od smlouvy (pozn.: v českém překladu nadpisu tohoto oddílu schází náhrada škody - Schadenersatz, kterou obsahuje německý originál VOP). Zatímco tak prodávající může kupujícího „napínat“, ať už záměrně či neúmyslně, až po dobu jednoho roku, kdy či vůbec zda posledně uvedenému odešle sdělení o připravenosti předmětu koupě, kupující musí alespoň po tuto dobu, přesněji řečeno do doby svého vlastního účinného odstoupení od smlouvy, k němuž může přikročit teprve po bezvýsledném uplynutí jednoho roku od uzavření smlouvy, počítat s tím, že mu prodávající zašle sdělení o připravenosti předmětu koupě, což je zároveň spouštěčem pro uskutečnění dalších kroků a realizace dalších práv a povinností smluvních stran, zejména úhrady kupní ceny a dodání předmětu koupě. Kupující tak fakticky musí po tuto dobu vázat prostředky k úhradě kupní ceny, neboť vyvázat se do té doby ze závazku není možné. Dokonce mu v případě neoprávněného odstoupení od smlouvy hrozí ze strany prodávajícího uplatnění paušalizované náhrady škody ve výši 20 % z kupní ceny vozidla dle bodu 3 oddílu Odpovědnost, prodlení, úroky z prodlení, náhrada škody, odstoupení od smlouvy.

39. Ustanovení § 323 odst. 1 BGB o právu odstoupit od smlouvy pro neplnění (popřípadě nikoli řádné plnění) obtěžkanou smluvní stranou je dispozitivní povahy, jak ostatně vyložil Spolkový soudní dvůr již v rozsudku sp. zn. V ZR 241/80 ze dne 4. 12. 1981 (BGH NJW 1982, 1036) nebo Spolkový pracovní soud ve svém rozsudku sp. zn. 6 AZR 357/10 ze dne 10. 11. 2011 (BAGE 139, 376), takže strany mohou jeho použití zcela vyloučit, resp. je nahradit jiným ujednáním, včetně úplného nebo dílčího zákazu odstoupení od smlouvy, jako tomu je v nyní posuzovaném případě. Stranou nelze ponechat, že kupující v důsledku úpravy VOP v nynějším případě je povinen odebrat vozidlo a zaplatit kupní cenu sjednanou se značným časovým odstupem, což může vést k tomu, že předmět koupě, tj. vozidlo, bylo-li vyrobeno v době uzavření smlouvy, na své hodnotě nezanedbatelně ztrácí. Tento nepoměr mezi právy smluvních stran, založený předmětnými VOP, umocňuje skutečnost, že prodávající je, na rozdíl od kupujícího, oprávněn odstoupit od smlouvy výrazně dříve než po uplynutí jednoho roku, a sice podle téhož oddílu VOP v případě (dlužno podotknout i sebemenšího, resp. sebekratšího) prodlení kupujícího s převzetím předmětu koupě nebo prodlení kupujícího s úhradou zálohy nebo doplatku kupní ceny delšího než 5 dnů. Pochopitelně při posouzení nepřiměřeného znevýhodnění podle § 307 BGB nelze ponechat stranou ani skutečnost, že smluvní pokuty jsou ujednány v hodnocených VOP jednostranně, jen ve prospěch prodávajícího, tj. žalobkyně. Práva (oprávněné zájmy) žalované jako kupujícího smluvní pokutou zajištěny nejsou, přičemž zákon vyžaduje výslovné sjednání smluvních pokut (srov. § 339 BGB). , jméno FO, jednotlivě, ale právě ve svém souhrnu tak VOP ztělesňují výrazné vychýlení rovnováhy práv a povinností smluvních partnerů v neprospěch žalované, a dle názoru soudu se jedná o nepřiměřené znevýhodnění žalobkyně jako prodávajícího, která je pánem vývoje a naplňování závazkového vztahu, přičemž VOP chrání před případným porušením smluvních povinností ze strany druhého smluvního partnera jen ji.

40. Z výše uvedených důvodů shledal soud ujednání VOP o dodací lhůtě ve spojení se zákazem odstoupení kupujícího od smlouvy a před marným uplynutím jednoho roku od uzavření smlouvy za nepřiměřeně znevýhodňující žalovanou coby smluvního partnera uživatele (žalobkyně), a tudíž za neplatná nejen podle § 307 odst. 1 věty první BGB, ale též podle § 307 odst. 2 bodu 2 BGB. Pakliže jsou tedy ujednání o dodací lhůtě v délce 30 dnů od odeslání kupujícímu sdělení připravenosti předmětu koupě a zákaz odstoupení kupujícího od smlouvy v jiných případech než pro bezvýsledné trvání závazku po dobu 1 roku neplatná, použije se dispozitivní úprava BGB, konkrétně § 271 odst. 1 BGB o době plnění a již zmíněný § 323 BGB o odstoupení od smlouvy pro neplnění či nikoli řádné plnění.

41. Podle § 271 odst. 1 BGB platí, že není-li doba plnění stanovena ani ji nelze z okolností odvodit, může věřitel požadovat plnění okamžitě a dlužník může plnění provést okamžitě. Emailovou korespondencí mezi pracovníky (zaměstnanci) účastníků bylo prokázáno, že žalobkyně oddalovala okamžik dodání předmětných vozidel (dodání předmětných vozidel , jméno FO, , jméno FO, bylo nejprve ohlášeno na 27. kalendářní týden, o měsíc později byl termín žalobkyní posunut na 32. týden). Z téže korespondence vyplynulo, že žalovaná žalobkyni písemně upozorňovala na stárnutí vozidel a varovala ji, že je jinak stornuje. Tak se v rámci téže korespondence stalo dne , datum, . Toto storno jako projev vůle žalované soud posoudil optikou ustanovení § 133 a § 157 BGB (o výkladu projevu vůle a o výkladu smluv), dle nichž platí, že při výkladu projevu vůle je třeba zkoumat skutečnou vůli, a nikoli doslovně vycházet z použitého výrazu, přičemž smlouvy se vykládají tak, jak to vyžaduje dobrá víra a obvyklá praxe. Ač tedy žalovaná užila výrazu „stornovat“ (stornieren), jejž BGB ani HGB neznají, z okolností provázejících toto storno žalované tak, jak jsou zachyceny v dané emailové komunikaci, je zřejmé, že jde o projev vůle směřující k částečnému odstoupení od smlouvy ohledně 4 vozidel , jméno FO, , jméno FO, . O tom, že šlo o odstoupení od smlouvy, svědčí také skutečnost, že před soudem slyšení zaměstnanci žalobkyně shodně vypověděli, že žalovaná od smlouvy odstupovala (byť dle jejich názoru nesprávně a nedůvodně) a že s tím byl problém. Na skutečnost, že žalovaná od uzavřené kupní smlouvy v rozsahu dodávky předmětných vozidel značky , jméno FO, , jméno FO, platně odstoupila, ostatně žalobkyně reagovala tím, že předmětná vozidla opětovně zařadila do nabídky v rámci svého internetového prodejního portálu, jak bylo prokázáno snímkem obrazovky (tzv. screenshotem) prostředí tohoto portálu žalobkyně dne , datum, s nabízenými osobními vozidly, mezi nimiž jsou i vozidla , jméno FO, , jméno FO, , adresa, .0 TSI 5M 70kW pod čísly 190232, 190214, 190216 a 190230, tedy pod čísly, pod kterými byla evidována v kupní smlouvě uzavřené mezi účastníky. To také ve své výpovědi potvrdil svědek , jméno FO, , vedoucí prodeje žalobkyně, který uvedl, že uvedená vozidla , jméno FO, , jméno FO, nakonec prodali třetímu subjektu poté, co žalovaná odstoupila od smlouvy, v tu chvíli je začali nabízet dál, ač si na přesný termín svědek již nevzpomněl.

42. Odstoupení žalované bylo, při odhlédnutí od nepřiměřeně znevýhodňujícího, tedy neplatného zákazu na odstoupení kupujícího od smlouvy dříve než do uplynutí 1 roku od uzavření smlouvy, možné na základě ustanovení § 323 odst. 1 BGB. Dle něho platí, že neposkytne-li v případě vzájemné smlouvy dlužník řádné plnění nebo je neposkytne v souladu se smlouvou, může věřitel od smlouvy odstoupit, pokud dlužníkovi neúspěšně stanovil přiměřenou lhůtu k plnění nebo dodatečnému splnění. Soud má za to, že lhůtu k plnění bylo za této situace třeba odvodit od okolností případu. V řízení nebylo prokázáno, a ani to z provedených důkazů nevyšlo jinak najevo, že by byla žalobkyně žalovanou informovala o tom, zda a která objednaná vozidla žalobkyně má či nemá k dispozici, tj. ve svém držení. Přítomnost či absence čísel VIN ve smlouvě mohou být určitým indikátorem, z jejich absence, ale ani jejich uvedení však nelze ještě usuzovat na dispozici vozidel ze strany žalobkyně. Z opakovaně připomenuté emailové komunikace se podává, že žalovaná se na dodání vozidel dotazovala, dostalo se jí ze strany žalobkyně odpovědi, že se tak stane v kalendářním týdnu 27 („KW27“) s tím, že jí dodavatel neřekl, že vozidla „musí stát“. Již v tu dobu bylo zřejmé, že vozidla (již) nejsou ve výrobě, existují, ale z neznámých příčin nemohou být dodána, resp. dochází ke zdržení. Však kdyby žalovaná v době uzavření kupní smlouvy byla věděla, že jde o vozidla, která nejsou skladem a na která bude čekat řádově několik měsíců, stěží by se byla v polovině května 2019 dotazovala, kdy budou vozidla konečně dodána. Tomu napovídá i chování žalobkyně, jež vyjádřila lítost nad nemožností dřívějšího doručení a za vzniklé „problémy“ nabízela žalované poukazy (slevové vouchery) na další nákup. Soud zde nesdílí postoj žalobkyně, že nabízené vouchery byly pouhým odrazem proklientského přístupu, jak mj. ve své výpovědi předestřela svědkyně , jméno FO, . Totiž z jejího vyjádření v rámci emailové korespondence s pracovníkem žalované panem , jméno FO, , že jim dodavatel neřekl, že vozidla musí stát, lze logicky dedukovat, že se zdržením při dodání vozidel , jméno FO, , jméno FO, se nepočítalo. Je tedy pochopitelné, že žalovaná si to vyložila tak, že žalobkyně není s to vozidla dodat, jak také vyplývá z navazující emailové výměny, což žalovanou jen utvrdilo v tom, že ohledně těchto vozidel je namístě od smlouvy odstoupit. Tyto pochyby žalované byly po odstoupení od smlouvy ještě umocněny tím, když zaměstnankyně žalobkyně , jméno FO, dne , datum, po měsíční odmlce informovala žalovanou, že vozidla byla odložena na 32. kalendářní týden.

43. V kontextu shora uvedených okolností případu má soud za to, že žalovaná platně odstoupila od smlouvy v souladu s ustanovením § 323 BGB ve spojení s § 271 odst. 1 BGB, a to po více než 2 měsících od jejího uzavření. Odstoupením od smlouvy se podle BGB smlouva (závazek) sice neruší, natož od počátku, jako je tomu podle českého práva, zanikají však v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran ujednaná ke splnění účelu smlouvy. Namísto nich do popředí vstupují sekundární nároky na vrácení již uskutečněného plnění či poskytnutí náhrady, popřípadě další práva a povinnosti stran podle § 346 BGB. Pakliže tedy žalovaná od uzavřené smlouvy platně odstoupila již na začátku měsíce června 2019, pozbyla žalobkyně právní základ pro to, aby dne , datum, fakturovala žalované dodávku 4 vozidel značky , jméno FO, , jméno FO, a posléze z titulu prodlení žalované s úhradou kupní ceny za tato vozidla požadovala zaplacení smluvních pokut. Poněvadž žalovaná od smlouvy platně odstoupila, nemohl žalobkyni vzniknout nárok na úhradu smluvních pokut.

44. I kdyby soud hodnotil veškerá ustanovení VOP jako obecně platná a bezvadná na pozadí právního řádu SRN, žaloba by beztak nemohla obstát i z dalších, dále vyložených důvodů.

45. Sdělila-li žalobkyně žalované, že je připravena plnit, a vystavila-li faktury za předmětná vozidla , datum, , byla by povinna tato vozidla dodat nejpozději do konce srpna 2019, kdyby žalovaná záhy byla splnila svoji povinnost uhradit kupní cenu. Provedené důkazy, konkrétně nákladními listy CMR, však ukázaly, že tuto svoji povinnost by žalobkyně bývala nebyla schopna splnit, neboť předmětná vozidla jí byla dodána postupně až v průběhu měsíce září, resp. začátkem října roku 2019. Vozidla , jméno FO, , jméno FO, přitom byla zaevidována, a to hned zpočátku, na firmu žalobkyně již v měsíci květnu 2019, jak bylo prokázáno osvědčením o evidenci všech 4 dotčených vozidel , jméno FO, , jméno FO, ve Slovenské republice. Soud v tomto ohledu souzní s názorem žalované, že žalobkyně byla s jejich dodáním dosti liknavá, když toto pomalé dodání nepotřebovala objasnit. O to více je zarážející, že žalobkyně již dne , datum, přikročila, navzdory prokázané neschopnosti dodat v tu dobu vozidla žalované (první ze čtyř vozidel , jméno FO, , jméno FO, jí bylo dodáno teprve , datum, ), k fakturaci jednorázové smluvní pokuty, jak bylo prokázáno fakturou č. , hodnota, znějící na částku 9 152 EUR a splatnou dne , datum, .

46. Soudu dále neuniklo, že bylo-li v VOP ujednáno, že kupující zaplatí prodávajícímu jednorázovou smluvní pokutu ve výši 20 % z kupní ceny vozidla bez DPH v případě, že prodlení kupujícího s úhradou zálohy nebo doplatku kupní ceny nebo přepravného překročí dvacet dnů, pak nelze přehlédnout, že splatnost „zálohových“ faktur č. 2408/19, 2407/19, 2410/19 a č. 2412/19 byla stanovena na , datum, . Konec dvacetidenní doby prodlení by tedy byl připadl na den , datum, a k jejímu překročení by bylo mohlo dojít až počínaje dnem , datum, . Jednorázová smluvní pokuta ve výši 20 % z kupní ceny vozidel , jméno FO, , jméno FO, ovšem byla fakturována již dne , datum, (opět viz faktura č. , hodnota, ), tzn. ještě před počátkem kvalifikované doby prodlení jako právní skutečnosti rozhodné pro případné uplatnění smluvní pokuty vůči smluvnímu partnerovi.

47. K závěru o předčasnosti fakturace jednorázové smluvní pokuty lze dospět i jinak. Podle ujednání bodu druhého oddílu VOP „Platební podmínky“ (Zahlungsbedingungen) byla kupní cena splatná tři dny po přijetí sdělení o připravení (např. na e-mailovou adresu kupujícího), nejpozději při předání předmětu koupě. Podle téhož oddílu VOP pak prodávající může podle svého uvážení, zejména u stálých zákazníků, umožnit zaplacení kupní ceny až po dodání předmětu koupě. Odtud je patrné, že vystavila-li žalobkyně faktury na jednorázovou smluvní pokutu již dne , datum, , stalo se tak v době, kdy žalovaná dle VOP ještě nebyla v prodlení s úhradou kupní ceny, a smluvní pokuta tedy byla fakturována neoprávněně, neboť kupní cena byla splatná nejpozději při předání předmětu koupě (což také odpovídá zákonné dispozitivní úpravě dle § 433 BGB), k čemuž ale v souzeném případě nedošlo. Na tomto místě je vhodné k argumentaci žalobkyně o zálohových fakturách na vozidla , jméno FO, , jméno FO, poznamenat, že soud mínění žalobkyně o zálohové fakturaci nesdílí. Je tomu tak za prvé z toho důvodu, že předně o žádnou zálohu fakticky nejde, neboť v případě všech 4 faktur (č. 2408/19, 2407/19, 2410/19 a č. 2412/19) byla účtována plná kupní cena dohodnutá ve smlouvě, tj. částka 11 440 EUR. Nadto jediným prvkem, z něhož by bylo možné usuzovat na „zálohovost“ faktury, je český tučně psaný text „Záloha – není daňový doklad!“. Faktury jsou jinak z drtivé většiny v německém jazyce, německý text však neobsahuje žádnou zmínku o tom, že jde o zálohovou platbu. Naopak, z přehledu skladby částky k platbě se podává, že částka k zaplacení činí 11 440 EUR s tím, že platby předem, tj. zálohy (Vorauszahlungen) jsou vyčísleny ve výši 0,00 EUR. Nelze tak rozumně klást žalované, s níž byla sjednána kupní smlouva v německém jazyce a podle německého práva a komunikace (jednání) s ní probíhala rovněž v němčině, k tíži, že ve skutečnosti mělo jít o zálohové platby, které měly být dle VOP uhrazeny nikoli při převzetí předmětu koupě (resp. při jeho předání žalobkyní jako prodávajícím), nýbrž byly splatné do 5 dnů od obdržení žalovanou (dojití žalované) zálohové faktury podle bodu 1 oddílu VOP „Platební podmínky“. Takový závěr o fakturách jako zálohových by byl velmi neseriózní a nehodný poctivého obchodního styku, nota bene s přihlédnutím k tomu, že podle německého práva platí výchozí pravidlo o celistvosti plnění, kdy k dílčímu plnění není dlužník oprávněn (§ 266 BGB). Zálohy je proto třeba sjednat jako odchylné ujednání od zákonné dispozitivní úpravy. To sice bylo splněno prostřednictvím VOP, soud to však uvádí z toho důvodu, že na úhradu celé kupní ceny se v prostředí práva SRN pohlíží jako na pravidlo, nikoli výjimku. Žalovaná proto s ohledem na řečené neměla v nejmenším důvod pokládat žalobkyní vystavené faktury č. 2408/19, 2407/19, 2410/19 a č. 2412/19 za zálohové.

48. Zohlednit je nutno i širší pozadí obchodních vztahů mezi účastníky pře. Provedeným dokazováním vyšlo najevo, že obchodní praxe mezi žalobkyní a žalovanou neprobíhala tak, že by vozidla byla dodávána vždy a jedině až po uhrazení kupní ceny. To lze dobře ilustrovat na příkladu jednoho z objednaných vozidel Seat , jméno FO, , která byla předmětem koupě v rámci téže kupní smlouvy jako nedodaná vozidla , jméno FO, , jméno FO, . V emailu ze dne , datum, sděluje zaměstnankyně žalobce , jméno FO, (tehdy , jméno FO, ), že vozidlo , Anonymizováno, , jméno FO, bude dodáno dne , datum, . V emailu ze dne , datum, se zaměstnanec žalované , jméno FO, dotazuje žalobkyně na to, zda již má „papíry“ k tomuto vozidlu. Žalobkyně pak v odpovědi na to dne , datum, sděluje, že má již doklady k vozu k dispozici a vyzývá žalovanou k zaplacení za vozidlo. Žalovaná by se jistě byla nedotazovala žalobkyně dne , datum, , zda má doklady k vozidlu, kdyby již v té době žalovaná byla neměla dotčené vozidlo dodané a jehož dodání žalované bylo plánováno na , datum, ; naopak, lze rozumně vycházet z předpokladu, že by se byla tázala, kdy bude vůz Seat , jméno FO, dodán, stejně jako v případě vozů , jméno FO, , jméno FO, . Pakliže tedy žalobkyně až dne , datum, žádá o úhradu kupní ceny za vozidlo, je zřejmé, že musela žalované umožnit úhradu kupní ceny až po předání předmětu koupě, a to v rámci téže kupní smlouvy a týchž VOP, dle nichž se má posuzovat dodání a úhrada za 4 vozidla , jméno FO, , jméno FO, .

49. Konečně bez povšimnutí nelze ponechat, že žalobkyně, vědoma si skutečnosti, že vozidla žalované dodána nebudou, je nabízela k prodeji na svém internetovém portálu a, jak bylo potvrzeno ze strany svědka , jméno FO, , vedoucího prodeje žalobkyně, nakonec k jejich prodeji třetí osobě také došlo. Přesto žalobkyně nadále jakoby setrvávala v závazkovém vztahu s žalovanou ohledně týchž vozidel a tento vztah se jala ukončit až svým deklarovaným odstoupením od smlouvy pro prodlení žalované s úhradou kupní ceny v říjnu roku 2020, tedy s více jak ročním odstupem. Soud souhlasí s žalovanou v hodnocení, že žalobkyně za této situace zjevně od smlouvy záměrně dříve neodstoupila (ač tak mohla, nahlíženo optikou její vlastní argumentace, učinit už po překročení pětidenního, resp. třídenního prodlení žalované s úhradou vystavených faktur – viz bod 6 oddílu VOP Odpovědnost, prodlení, úroky z prodlení, náhrada škody, odstoupení od smlouvy), a nechala tak, ryze účelově, narůstat žalobou nyní požadovanou smluvní pokutu až do výše téměř 64 % kupní ceny předmětných 4 vozidel. Přitom žádná zásadní škoda žalobkyni vzniknout nemohla, když žalovanou neodebrané vozy , jméno FO, , jméno FO, nedlouho poté, co jí bylo zřejmé, že je žalovaná nezaplatí a neodebere, prodala třetí straně. Stejně tak je třeba podtrhnout, že žalobkyně pro totéž tvrzené porušení smluvní povinnosti uplatňuje kumulativně hned dvě smluvní pokuty, jednorázovou ve výši 20 % kupní ceny z ceny předmětu koupě za „kvalifikované“ prodlení žalované více jak 20 dnů, které ovšem duplicitně „trestá“ ještě pokutou ve výši 0,1 % denně z kupní ceny předmětu koupě. Fakticky se totiž jedná, bez ohledu na pojmenování sankčního nároku, o souběh smluvní pokuty vedle paušální náhrady škody, která ovšem není dle německého spolkového práva přípustná. Jak se nechal slyšet , jméno FO, soudní dvůr v rozsudku sp. zn. VIII ZR 332/07 ze dne , datum, (NJW-RR 2009, 1404), ujednání, které umožňuje kumulativní uplatnění nároků na smluvní pokutu a paušalizovanou náhradu škody, porušuje požadavek započtení podle § 340 odst. 2 BGB a je neplatné z důvodu nepřiměřeného znevýhodnění smluvního partnera, a to i ve vztazích mezi obchodníky. Lze tedy uzavřít, že žalobou uplatněné smluvní pokuty ve skutečnosti naplňují (nedovolenou) funkci obohacující, a nikoli zajišťovací, jak je coby institut civilního práva koncipována dle německého spolkového právního řádu.

50. Výkon práva na smluvní pokutu žalobkyní za výše popsaných okolností považuje soud za rozporný se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy podle ustanovení § 138 BGB, dle něhož platí, že právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, je neplatné (v německé zákonné dikci je pro neplatnost použito výrazu nichtig, což podtrhuje, že takové jednání nemá od počátku vůbec žádné účinky). Za tohoto stavu se již soud nezabýval úvahami o moderaci smluvní pokuty podle ustanovení § 242 BGB (plnění v dobré víře), k níž lze podle žalovanou odkazovaného rozhodnutí prvního civilního senátu Spolkového soudního dvora ze dne , datum, přistoupit i v případech, kdy je moderace smluvní pokuty vyloučena podle ustanovení § 348 HGB, tzn. kdy k moderaci smluvní pokuty dle § 242 BGB dochází i v případech smluvní pokuty převzaté obchodníkem (tj. smluvní pokuty sjednané mezi podnikateli). Je tomu tak proto, že soud na prvém místě dospěl k závěru, že žalobkyni nárok na smluvní pokutu nevznikl a uplatnění smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy dle § 138 BGB (kde k žádné moderaci nedochází), potažmo projevem výrazné nepoctivosti v obchodním styku, takže zde není co moderovat.

51. Ve světle řečeného tudíž soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalované ve sporu. Žalobkyně je tudíž povinna nahradit žalované její soudní výlohy v plném rozsahu.

52. Náklady řízení právně zastoupené žalované dle § 137 o. s. ř. tvoří odměna advokáta za zastupování v soudním řízení v celkové výši 157 160‬ Kč sestávající z 9 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, sepis dupliky ze dne 2. 11. 2023, vyjádření ze dne 4. 9. 2024 k replice žalobkyně, další vyjádření ze dne 6. 1. 2025 k replice žalobkyně a účast na 4 soudních jednáních). Při výpočtu odměny advokáta soud vycházel z tarifní hodnoty představované výší žalobou uplatněného peněžitého plnění jako pohledávky v cizí měně (29 240,64 EUR), jež za tímto účelem přepočítal směnným kurzem vyhlášeným Českou národní bankou vždy ke dni, v němž byl učiněn každý z uvedených čtyř úkonů právní služby (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 29 Cdo 2837/2012 a sp. zn. 23 Cdo 2702/2012 či usnesení téhož soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 1165/2015). K tomu se sluší doplnit, že k přepočtu dochází v době započetí příslušného úkonu právní služby (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu; srov. též rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 241/2015 ze dne 14. 1. 2016). V případě přípravy a převzetí zastoupení soud vycházel ze dne akceptace plné moci k zastupování jako objektivně ověřitelného údaje, tj. ze dne 28. 6. 2023, u písemných podání pak soud vycházel z jejich datace (dne sepisu). Odměna zástupce žalované je v základu dána součtem sazeb mimosmluvní odměny 2 × 11 100 Kč, 11 180 Kč, 11 220 Kč a 5 × 11 260 Kč za uvedených 9 úkonů právní služby dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. U pěti úkonů právní služby (sepis dupliky ze dne 2. 11. 2023, vyjádření ze dne 4. 9. 2024 k replice žalobkyně a účast na 3 soudních jednáních) soud akceptoval zvýšení mimosmluvní odměny na dvojnásobek podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu, neboť při těchto úkonech bylo zapotřebí použití cizího (německého) práva. U písemného vyjádření ze dne , datum, k replice žalobkyně však soud tohoto navýšení nepoužil, neboť šlo o výklad již známých (do češtiny přeložených) ustanovení všeobecných obchodních podmínek na pozadí vybraných skutkových okolností, ale cizího práva jako takového v něm užito nebylo, resp. v tomto směru bylo fakticky odkázáno na dřívější podání. Dále náklady řízení žalované tvoří náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, a 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, , tj. celkem 3 000 Kč. Náklady žalované tvoří rovněž cestovní výdaje advokáta vynaložené v souvislosti s cestou z místa svého sídla (, adresa, ) k 4 soudním jednáním v budově Okresního soudu v Klatovech a zpět. Právní zástupkyně žalované k cestě použila osobní motorové vozidlo, jehož charakteristiky se podávají z doložené kopie technického průkazu. Při délce trasy 92 km (tam i zpět), průměrné spotřebě vozidla 5,97 l na 100 km, průměrné ceně pohonných hmot 41,20 Kč (2023), 38,20 Kč (2024) a 35,80 Kč (2025) za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů a sazeb základní náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši 5,20 Kč (2023), 5,60 Kč (2024) a 5,80 Kč (2025) za 1 km jízdy [§ 157 odst. 4, § 158 odst. 3 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/2022 Sb., č. 398/2023 Sb. a č. 475/2024 Sb.] dosahují cestovní výdaje celkové výše 2 917,90 Kč. Advokátovi dále náleží náhrada za čas strávený cestou ze svého sídla k Okresnímu soudu v Klatovech a zpět v rozsahu 16 půlhodin (při trvání cesty jedním směrem v délce 1 hodiny a 35 minut) v celkové výši 1 800 Kč podle § 14 advokátního tarifu, z toho 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, a 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, . Celkem tedy náklady řízení žalované dosahují částky 164 877,90 Kč.

53. Ohledně nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu tvoří tlumočné ve výši 2 500 Kč, o němž bylo rozhodnuto usneseními soudu č. j. , Anonymizováno, C , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, a č. j. , Anonymizováno, C, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, . Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, soud ji proto zavázal povinností nahradit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech náklady vzniklé přibráním tlumočníka.

54. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.