8 C 249/2021

Plný text

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o ochranu rušené držby <b>I. Žalovaný je povinen zdržet se veškerých jednání, jimiž by omezoval žalobkyni v držbě stavby ubytovacího zařízení bez č.p./č.ev., postavené na pozemku st. parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec a katastrální území Kejnice, včetně jejích součástí a příslušenství, a obnovit předešlý stav držby žalobkyně, zejména zdržet se vnikání do této stavby, zdržet se omezování přístupu žalobkyně do této stavby a zdržet se sjednávání jakýchkoli práv třetích osob k této stavbě.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovanému byla pro nemožnost plnění uložena povinnost odstoupit od smluv, jimiž byla případně žalovaným sjednána jakákoli práva třetích osob ke stavbě uvedené ve výroku I., která by mohla mít za následek omezení žalobkyně v držbě této stavby, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci usnesení.</b> 1. Žalobkyně podala dne [datum] v elektronické podobě u zdejšího soudu (originál podání byl doručen dne [datum]) tzv. žalobu z rušené držby, která postrádala potřebné náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení dle § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když řádná žaloba byla soudu následně doručena dne [datum] Touto žalobou se žalobkyně domáhala ochrany rušené držby s návrhem na uložení povinností žalovanému, které jsou specifikovány ve výrocích I. a II. tohoto usnesení. V doplněném žalobním návrhu žalobkyně uvedla, že žalovaný od [datum] soustavně a svémocně ruší žalobkyni v držbě předmětné stavby ubytovacího zařízení a opakovaně se pokouší ji z držby zcela vypudit. Tato stavba, původně ve vlastnictví žalobkyně, byla dne [datum] zpeněžena ve veřejné dražbě nedobrovolné, kdy se vydražitelem stal žalovaný, přičemž žalobkyně byla následně vyzvána dražebníkem k předání předmětu dražby, jež bylo stanoveno na den [datum]. Tohoto dne na místě předmětné stavby pověřený obecný zmocněnec žalobkyně upozornil žalovaného, že žalobkyně nehodlá stavbu předat, neboť považuje uskutečněnou dražbu za neplatnou a že si tedy do vyřešení situace ohledně samotného vlastnictví stavby tuto ponechává ve své držbě. I přesto, jakožto vstřícný krok, provedl obecný zmocněnec žalobkyně žalovaného stavbou a seznámil jej s tím, kdo a na základě jakých užívacích titulů využívá její jednotlivé prostory. Učinil tak přitom i z opatrnosti pro případ, kdy by žalobkyně nebyla ve sporu o vlastnictví úspěšnou, aby tak byl žalovaný informován o jednotlivých uživatelích stavby a jejich užívacích titulech. Po absolvování prohlídky však započal žalovaný, již bez další součinnosti ze strany obecného zmocněnce žalobkyně, se zaznamenáváním stavu elektroměrů za konstatování, že se ujímá držby předmětné stavby. Obecný zmocněnec žalobkyně nato upozornil žalovaného, že se nemůže ujmout držby stavby svémocně a že by bylo zřejmě vhodné, aby případně podal proti žalobkyni žalobu na vyklizení, neboť samotné předání dražebníkem může být v případě nemovitosti považováno toliko za formalitu vyžadovanou zákonem, nejde však o fyzické předání nemovitosti, když dražebník nemá, narozdíl od movitých věcí, nemovitost tzv.„ u sebe“ a není tedy schopen ji ani fyzicky o své vlastní vůli bez součinnosti původního vlastníka předat. Obecný zmocněnec žalobkyně v této souvislosti očekával, že žalovaný jako údajný absolvent právnické fakulty bude schopen vyhodnotit, že bude-li se nadále pokoušet zmocnit držby budovy bez součinnosti žalobkyně, ba i přes její zřetelně projevený odpor, půjde o zákonem nedovolenou svépomoc, když právní řád zná instituty sloužící k řešení vzniklé situace. Samotné vlastnictví budovy žalobkyně řeší v rámci platné právní úpravy žalobou na určení nepřípustnosti prodeje zástavy spojenou se žalobou na určení neplatnosti smlouvy o úvěru v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a dále pak žalobkyně rovněž připravuje podání žaloby na určení neplatnosti dražby. Před tím, než žalovaný začal rušit držbu žalobkyně, byly jednotlivé části předmětné budovy využívány žalobkyní k jejím vlastním potřebám, příp. byly pronajímány v rámci podnikatelské aktivity dalším osobám. Dne [datum] pak začal žalovaný žalobkyni z držby stavby vypuzovat tím, že se na místo samé dostavil pan [příjmení] [příjmení], který po nájemcích jednotlivých prostor budovy jménem žalovaného požadoval podepsání nových nájemních smluv, a to i přes skutečnost, že tito disponovali platnými nájemními smlouvami uzavřenými se žalobkyní. [příjmení] [jméno] [příjmení] údajně novou nájemní smlouvu z obav podepsal, když mu bylo zvýšeno nájemné o [částka] a byla mu stanovena nová povinnost platit [částka] měsíčně za užívání společných prostor. [příjmení] [jméno] [příjmení], jinak též správkyně této budovy, a [jméno] [příjmení] novou nájemní smlouvu podepsat odmítli. Navíc jednání žalovaného, zvláště pak jednání jeho zmocněnce [jméno] [příjmení], je značně nevybíravé, když nájemcům, kteří odmítli podepsat nové nájemní smlouvy, je sdělováno, že mají podepsat smlouvu novou, nebo se vystěhovat. Tímto způsobem jsou nájemci opakovaně a se značnou intenzitou šikanováni, čímž se žalovaný pokouší o vypuzení žalobkyně z držby předmětné stavby. Žalobkyni je pak ze strany žalovaného prostřednictvím [jméno] [příjmení] opakovaně vzkazováno, aby vyklidila jí užívané prostory, přičemž žalovaný žalobkyni vyhrožuje tím, že provede vyklizení svépomocí. Dále se pak obecný zmocněnec žalobkyně dne [datum] od [jméno] [příjmení] dozvěděl, že na ní byl ze strany zmocněnce žalovaného v předchozím týdnu pod pohrůžkou násilného otevření dveří vynucen klíč k prostorám budovy, které žalobkyně využívala pro své vlastní potřeby a že tyto prostory byly žalovaným pronajaty novým nájemcům a probíhá jejich vyklizení a stavební úprava, a to i přesto, že noví nájemci byli paní [příjmení] upozorněni na probíhající spor o vlastnictví stavby a na skutečnost, že žalobkyně stavbu žalovanému nepředala a že se v jejích prostorách nachází cizí vybavení. Téhož dne se tedy obecný zmocněnec žalobkyně dostavil na místo stavby, aby obnovil držbu svépomocí ve smyslu § 1006 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Na místě zjistil, že je téměř veškeré vybavení předmětných prostor vyházeno před domem a zcela zničeno, když se jednalo o kompletní vybavení bytu v jeho osobním vlastnictví, které měl u žalobkyně uloženo. Dále zjistil, že žalobkyni vznikla škoda přímo na stavbě, neboť bylo vyřezáno potrubí k topení a odpojen záchod. Na místě se nacházeli dva muži, kteří prováděli stavební úpravy. Na jeho dotazy mu bylo přítomným mladším mužem sděleno, že si od pana [příjmení] (správně prostřednictvím pana [příjmení] od žalovaného) pronajal byt a veškeré stavební úpravy provádí s jeho souhlasem a dále že byl panem [příjmení] instruován k tomu, aby předmětné prostory kompletně vyklidil. Obecný zmocněnec žalobkyně na místo přivolal policii a údajnému nájemci sdělil, že obnovuje držbu předmětných prostor a že hodlá vyměnit zámek ve vstupních dveřích a prostory uzamknout, což také za přítomnosti policie učinil. Taktéž údajnému nájemci sdělil, že mu umožní si vystěhovat jeho věci. Tento však ihned telefonicky kontaktoval pana [příjmení], jenž se následně dostavil na místo, kde opět zámek vyměnil. Za přítomnosti policie pak pan [příjmení] rovněž vyhrožoval obecnému zmocněnci žalobkyně, že„ vleze-li ještě jednou dovnitř, zbije ho jako psa, vynese v zubech a doláme mu všechny kosti“. Údajný nájemce nato vyklidil z předmětných prostor i poslední zbytky vybavení, které se v nich ještě nacházelo. Žalovaný se tedy osobně i prostřednictvím svého zmocněnce dopouští opakovaného rušení držby žalobkyně a snaží se značně nevybíravým způsobem o její úplné vypuzení. Žalobkyně se tedy domáhá obnovení předchozího pokojného stavu.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení ze dne [datum] namítl uplynutí prekluzivní lhůty k podání žaloby, jelikož pokud žalobkyně tvrdí, že žalovaný soustavně a svémocně ruší žalobkyninu držbu stavby ode dne [datum], uplynula lhůta šesti týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší (§ 1008 občanského zákoníku), v níž lze žalobu podat, dnem [datum]. Podle podacího razítka podatelny zdejšího soudu však byla žaloba podána soudu osobně až dne [datum] a nikoliv dne [datum], jak tvrdí žalobkyně v doplnění žaloby. K samotnému meritu věci pak žalovaný uvedl, že jako vydražitel předmětu nedobrovolné dražby provedené dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, uhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě a stal se tak vlastníkem stavby, a to k okamžiku udělení příklepu, tedy ke dni [datum], když dražba proběhla řádně a plně v souladu se zákonem. Podle § 55 odst. 2 tohoto zákona je bývalý vlastník nemovitosti povinen na základě předložení potvrzení o vlastnictví a doložení totožnosti vydražitele bez zbytečného odkladu předat předmět dražby vydražiteli. Pokus o předání stavby jako předmětu dražby proběhl dne [datum], nicméně žalobkyně jako bývalý vlastník nemovitosti nesplnila svou zákonnou povinnost a stavbu žalovanému nepředala. Od této chvíle tedy žalobkyně jedná vědomě protiprávně, jelikož nemá žádný právní titul k užívání stavby a naopak neumožňuje žalovanému jako jedinému právoplatnému vlastníkovi stavby její nerušené užívání. Absence právního titulu k užívání stavby si je žalobkyně dobře vědoma, když dokonce sama uvádí, že žalovanému doporučila řešit tuto situaci podáním žaloby na vyklizení nemovitosti. Jednání žalobkyně nemůže ospravedlnit ani podaná žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy spojená se žalobou na určení neplatnosti smlouvy o podnikatelském úvěru, vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. [příjmení] stavby je žalovaný, přičemž mu náleží jak plnohodnotný výkon vlastnických práv, tak i jejich plnohodnotná ochrana. Žalobkyně rozhodně není oprávněna stavbu užívat s odkazem na probíhající nebo dokonce budoucí soudní spory. Kromě toho lze očekávat zamítnutí uvedené žaloby, neboť tato byla podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Podání žaloby ze strany žalobkyně je tak v dané situaci nedůvodným zneužitím institutu žaloby z rušené držby. Žalovaný se dále zásadně ohradil proti tvrzení žalobkyně ohledně údajného šikanování současných nájemců stavby. Žalovaný přirozeně jakožto nový vlastník stavby zahájil s nájemci komunikaci, nicméně odmítá, že by vůči nim postupoval jakkoli protizákonně nebo že by vůči nim vyvíjel nepřístojný nátlak či je dokonce šikanoval. Nepravdivé je i tvrzení o tom, že žalovaný ze stavby vykazoval některého z nájemců a že žalovaným požadovaná výše nájemného odpovídá výši nájemného v krajském městě. Tvrzení žalobkyně o údajných sporech žalovaného s nájemci stavby pak nemají v tomto řízení žádnou relevanci, protože žalobkyně je aktivně legitimována bránit případné rušení pouze své držby a případné spory mezi nájemci a žalovaným nemohou být předmětem tohoto řízení. Rovněž tak se žalovaný ohradil i proti tvrzením ohledně zničení vybavení ve vlastnictví žalobkyně, neboť k žádnému zničení vybavení nedošlo a stejně tak nemohla být žalobkyně jakkoli poškozena stavebními úpravami v prostorách stavby, jelikož stavba je ve vlastnictví žalovaného a ten s ní může nakládat podle svého uvážení. Žalovaný po celou dobu postupoval v souladu se zákonem a jedinou osobou, která v dané věci vědomě porušuje zákon, přičemž se sama, a navíc ještě v řízení před soudem, k tomuto hlásí, je žalobkyně.

3. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

4. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

5. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.

6. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

7. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

8. Z obsahu žalobního návrhu vyplývá, že žalobkyně se posesorní žalobou domáhá rychlé ochrany před svémocným rušením držby, když rušením je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva, každé zamezení či faktické ztížení výkonu práva. Žaloba z rušené držby tak představuje prostředek rychlé ochrany proti aktuálnímu zásahu do držby. Na žalobkyni přitom je, aby prokázala, že je držitelem práva, o jehož rušení jde, že je tato držba rušena a že ji ruší žalovaný. [příjmení] soud mohl případně žalobě vyhovět, musí být dále splněna podmínka podání žaloby do uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší. Smyslem žaloby z rušené držby je však jen ochrana či obnovení posledního stavu držby. Soud tedy dle výše citovaného ustanovení § 178 o. s. ř. v řízení zkoumá pouze existenci poslední držby a jejího svémocného rušení, neboť v něm nejde o ochranu subjektivních práv (např. práva vlastnického, práva odpovídajícího věcnému břemeni apod.) jako v případě petitorních žalob, ale o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Soud tak zjišťuje pouze existenci držby a jejího rušení, tzn. že se zabývá zjišťováním stavu skutečného a nikoliv právního. Ochrany přitom požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá (§ 991 až § 993 o. z.), ale i držba neřádná, nepoctivá a nepravá. Posesorní žaloba poskytuje jen prozatímní ochranu a jejím prostřednictvím je tak chráněn pouze poslední faktický stav, nikoliv stav právní, tj. subjektivní právo (např. právo vlastnické). Není tedy vyloučeno, aby současně či následně vlastník konkrétní věci uspěl proti jejímu poslednímu držiteli (detentorovi) s vlastnickou žalobou na vydání (v tomto případě vyklizení) věci.

9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě správně dovodil, že zákonem stanovená prekluzivní lhůta šesti týdnů pro podání žaloby z rušené držby v daném případě uplynula dnem [datum]. Jak uvedeno výše, tohoto dne byla ještě nedoplněná žaloba podána ke zdejšímu soudu v elektronické podobě a následně bylo toto podání žalobkyně v souladu s ustanovením § 42 odst. 2 o. s. ř. doplněno jeho písemným originálem, doručeným osobně soudu dne [datum]. Toto podání s razítkem podatelny soudu pak bylo společně s již řádným návrhem v podobě doplnění žaloby z rušené držby ze dne [datum] zasláno k vyjádření žalovanému. S ohledem na tuto skutečnost tedy lze uzavřít, že žaloba byla podána včas, a to v poslední den lhůty šesti týdnů ode dne ([datum]), kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která má držbu ohrožovat či rušit.

10. Předloženými listinami (protokol o provedené dražbě ze dne [datum]; potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne [datum]; potvrzení o zániku věcných práv k předmětu dražby ze dne [datum]; protokol o předání předmětu dražby ze dne [datum]; informativní výpisy z katastru nemovitostí) byla prokázána mezi účastníky nesporná skutečnost, že žalovaný se stal vydražitelem stavby ubytovacího zařízení na stavební parcele [číslo] jiného vlastníka v katastrálním území Kejnice, jejímž předchozím vlastníkem byla žalobkyně, a to v dražbě provedené dne [datum]. Žalovaný je tak evidován ve veřejném seznamu jako výlučný vlastník předmětné nemovité věci, avšak dosud mu tento předmět dražby nebyl žalobkyní jakožto bývalým zapsaným vlastníkem předán, jak vyplývá i z obsahu protokolu o předání předmětu dražby ze dne [datum], jelikož žalobkyně považuje dražbu za neplatnou, když za účelem ochrany či obnovy svého vlastnického práva již učinila i konkrétní právní kroky. Žalobkyně tedy stále tuto předmětnou nemovitou věc drží a fakticky ji hodlá i nadále ovládat, jak vyplývá např. i z předložených úředních záznamů PČR, OO [obec], ze dne [datum]. Je tedy zřejmá vůle žalobkyně ovládat věc jako vlastní a rovněž tak i možnost fyzického ovládání věci, byť ze strany žalovaného byly prostřednictvím jím pověřené osoby činěny kroky k zamezení vstupu do objektu (výměna zámku ve vstupních dveřích, jak je zachyceno i na žalobkyní předložených fotografiích). V tomto ohledu lze tedy uzavřít, že žalobkyně je posledním pokojným držitelem předmětné stavby. Stav evidovaný v katastru nemovitostí tak v daném případě nekoresponduje s faktickým stavem užívání a držení nemovité věci.

11. Žaloba na ochranu rušené držby je nově občanským zákoníkem koncipována ve prospěch detentora vůči tomu, kdo se dopouští svémocného rušení jeho držby. Takové svémocné rušení (konání bez svolení skutečného držitele) předpokládá vědomost osoby, která má rušit cizí držbu, o takovém zásahu do sféry cizí držby. V posuzované věci se žalovaný, ačkoliv prakticky od samotného počátku věděl o tom, že žalobkyně chce i nadále z důvodů výše uvedených pokračovat ve své držbě stavby, pokusil tuto držbu, ať již sám nebo prostřednictvím jím pověřených třetích osob, narušit, a to fakticky nejen tím, že nechal z daného objektu vyklidit část stávajícího vybavení (lhostejno, zda došlo k jeho zničení či nikoliv), jak je doloženo předloženými fotografiemi, ale i tím, jak žalobkyně rovněž prokázala předloženými návrhy smluv o pronájmu bytu, že se pokusil uzavřít (a v jednom případě dokonce i uzavřít měl) se stávajícími nájemci bytů v objektu nové nájemní smlouvy.

12. Soud byl nucen v souladu s citovaným zákonným ustanovením rozhodnout o žalobě do 15 dnů od zahájení řízení, tj. od podání žaloby (v daném případě soud odvozuje počátek běhu této lhůty až od doručení řádného žalobního návrhu, tzn. od [datum], když vyjádření žalovaného k žalobě bylo soudu doručeno až dne [datum], tj. po uplynutí soudem stanovené lhůty pro zaslání vyjádření k žalobě), což prakticky vylučuje možnost, aby ve věci mohlo být standardním způsobem nařízeno ústní jednání a uskutečněno klasické důkazní řízení. Soud je tak víceméně nucen, obdobně jako při rozhodování o návrzích na nařízení klasického předběžného opatření (kde však postačuje pouhé osvědčení skutečností rozhodujících pro uložení navrhované povinnosti), při rozhodování o žalobě vycházet z účastníky předložených písemných tvrzení a listinných důkazů. Za těchto okolností, kdy bylo prokázáno svémocné rušení poslední pokojné držby žalobkyně ze strany žalovaného a kdy nelze jako relevantní námitku v daném řízení uznat poukaz na vlastnické právo a tomu odpovídající oprávnění žalovaného, protože taková petitorní námitka neopravňuje žalovaného k rušení žalobkyniny držby nemovité věci způsobem, který zákon neaprobuje, proto soud na základě důkazů, které měl k dispozici, a bez nařízení jednání, rozhodl o podané žalobě tak, že uložil žalovanému povinnost zdržet se veškerých jednání, jimiž by omezoval žalobkyni v držbě stavby ubytovacího zařízení bez č.p./č.ev., postavené na pozemku st. parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, pro obec a katastrální území Kejnice, včetně jejích součástí a příslušenství, a obnovit předešlý stav držby žalobkyně, zejména zdržet se vnikání do této stavby, zdržet se omezování přístupu žalobkyně do této stavby a zdržet se sjednávání jakýchkoli práv třetích osob k této stavbě (výrok I. usnesení). Jak však již bylo uvedeno výše, tímto způsobem je poskytována pouze prozatímní ochrana držby. Lze tedy zřejmě důvodně předpokládat, že následovat nyní bude minimálně ze strany žalovaného podání žaloby na vyklizení předmětné stavby žalobkyní, zvláště pak v případě, jak tvrdí žalovaný, pokud bude bez dalšího z důvodu nedodržení lhůty pro podání žaloby zamítnut návrh žalobkyně projednávaný v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

13. Ve zbývajícím rozsahu vymezeném žalobním petitem, tj. pokud se žalobkyně dále domáhala uložení povinnosti žalovanému odstoupit pro nemožnost plnění od smluv, jimiž byla případně žalovaným sjednána jakákoli práva třetích osob k předmětné stavbě, která by mohla mít za následek omezení žalobkyně v držbě této stavby, byla žaloba zamítnuta (výrok II. usnesení), neboť takovou navrhovanou povinnost nelze žalovanému, a to ani v řízení o žalobě z rušené držby, uložit. Touto žalobou se lze domáhat toho, aby se rušitel zdržel dalšího rušení, příp. aby obnovil předešlý pokojný stav, není možné ho však legitimním způsobem nutit k tomu, aby odstoupil od již příp. učiněných právních jednání, jelikož možnost odstoupení od smlouvy je koncipována jen jako zákonem či smlouvou upravené oprávnění smluvního subjektu a jeho realizaci tak nelze nijak vynucovat.

14. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je při zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (viz. výroky I. a II. usnesení) odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyni vznikla podáním návrhu na zahájení řízení povinnost zaplatit soudní poplatek, když poplatníkem v tomto případě je dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, navrhovatel, uložil jí soud povinnost zaplatit státu na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši [částka] (položka 4 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků) v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) citovaného zákona v rozhodnutí o věci samé, když žalobkyně soudní poplatek nezaplatila současně s podáním návrhu. S ohledem na minimální lhůtu, v níž je soud povinen o žalobě z rušené držby rozhodnout, nebyl dán adekvátní prostor pro to, aby soud vůbec mohl žalobkyni vyzvat předepsaným způsobem k zaplacení soudního poplatku v zákonem stanovené lhůtě a následně při jeho nezaplacení v této lhůtě příp. řízení zastavit. Poplatek je dle § 7 odst. 1 citovaného zákona splatným do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.