12 C 215/2023

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Bielovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro vypořádání zaniklého společného jmění manželů

I. Nařizuje se prodej nemovitosti náležející do společného jmění žalobkyně a žalovaného, a to bytové jednotky č. , hodnota, v , adresa, , v domě čp. , Anonymizováno, na pozemku st. p. č. , hodnota, s spolu s podílem o velikosti , Anonymizováno, na stavbě čp. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, a podílu o velikosti , Anonymizováno, na st. p. č. , hodnota, , zapsané na LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen rovným dílem žalobkyni a žalovanému.

II. Úvěr ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, u , právnická osoba, . se zůstatkem ve výši 1 089 390 Kč se přikazuje k doplacení žalobkyni a žalovanému, a to každému jednou polovinou.

III. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Kolíně znalečné ve výši 18 202 Kč, a to každý jednou polovinou ve výši 9 101 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů s tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno, po rozvodu manželství nedošlo k dohodě o vypořádání společného jmění. Předmětem vypořádání je bytová jednotka v , adresa, , movité věci a vozidlo Toyota Avensis. Dále navrhovala k vypořádání hypotéční úvěr u , právnická osoba, ., která byla poskytnuta na koupi nemovitosti. V průběhu řízení vzala žalobkyně návrh zpět, pokud se týkalo movitých věcí, neboť účastníci se v průběhu řízení vypořádali tak, že každý si ponechal z movitých věcí to, co měl ve svém držení. Dále vzala žalobu zpět, pokud se týkala vozidla Toyota Avensis, neboť vozidlo bylo v současné době zlikvidováno. Soud proto v této části řízení zastavil v souladu s § 96 o.s.ř.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, navrhoval, aby bytová jednotka byla přikázána do podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť nemá finanční prostředky na vyplacení podílu žalobkyni.

3. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .

4. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, a , Anonymizováno, bylo zjištěno, že účastníci mají ve společném jmění manželů bytovou jednotku č. , hodnota, v , adresa, v domě čp. , Anonymizováno, na st. p. č. , hodnota, spolu s podílem o velkosti , Anonymizováno, na stavbě čp. , Anonymizováno, na pozemku st. p. č. , hodnota, a podíl o velikosti , Anonymizováno, na st. p. č. , hodnota, .

5. Ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , číslo úvěrové smlouvy, ze dne 23.10.2009 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli s , právnická osoba, . smlouvu o hypotečním úvěru ve výši 1 798 000 Kč, který se účastníci zavázali splácet ve splátkách po 941 Kč počínaje 25.12.2009. Ke dni 28.5.2024 byl dluh ve výši 1 094 406 Kč, ke dni 6.10.2024 ve výši 1 094 384 Kč, ke dni rozhodnutí ve výši 1 089 390 Kč.

6. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že cena nemovitosti místě a čase je 3 811 480 Kč.

7. Podle § 709 odst. 1 písm. b) a d) o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, a co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví.

8. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

9. Je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se podle § 736 věta první o. z. likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

10. Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 o. z., použijí se podle § 742 odst. 1 o. z. pro vypořádání tato pravidla: podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

11. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

12. Účastníci nenavrhovali žádné další důkazy a shora provedené listinné důkazy považuje soud za dostačující pro rozhodnutí ve věci.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu, rozsudek nabyl právní moci 26.4.2022. Po rozvodu manželství si účastníci vypořádali movité věci a to tak, jak je měl kdo z nich v té době v držení. Ohledně nemovitosti a hypotéky mezi účastníky k dohodě nedošlo, žalobkyně se snažila najít vhodný způsob vypořádání, žalovaný však jakoukoliv dohodu odmítal. Předmětem vypořádání SJM tak zůstala pouze nemovitost, a to bytová jednotka č. , hodnota, v , adresa, a nedoplatek hypotečního úvěru vázaného na pořízení nemovitosti. Žalobkyně nemá zájem na přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví, neboť v současné době má zajištěno jiné bydlení, navíc od rozvodu manželství sama hradila náklady spojené s bydlením až do roku 2023, splácí hypotéku, ačkoliv v bytě bydlí pouze žalovaný, který na náklady spojené s nemovitostí nijak nepřispívá. Žalobkyně nemá ani dostatek finančních prostředků na to, aby mohla podíl žalovanému vyplatit.

14. Žalovaný navrhoval, aby nemovitost byla přikázána do podílového spoluvlastnictví účastníků, neboť sám nemá také prostředky na vyplacení podílu žalobkyni. Za situace, kdy žalovaný se víc jak dva roky nepodílí na placení nákladů spojených s bydlením, ačkoliv byt užívá sám (náklady na bydlení se za rok 2023 vyšplhaly na částku 47 995 Kč, za rok 2024 ještě nebyly vyčísleny). Nepodílí se ani na splácení hypotečního úvěru, a soud má tedy za to, že přikázání do podílového spoluvlastnictví účastníků by bylo v rozporu s účelem institutu vypřádání SJM. Vztahy mezi účastníky jsou v současné době natolik vyhrocené (žalobkyně hradí většinu plateb, žalovaný nehradí ani výživné na nezl. dceru) nelze tedy předpokládat jakoukoliv rozumnou dohodu ohledně správy společné nemovitosti a takové rozhodnutí by pouze zapříčinilo vyvolání dalšího sporu mezi účastníky, a to o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Po žalobkyni ani nelze spravedlivě požadovat, aby veškeré náklady nesla výlučně ze svého, ačkoliv nemovitost, která je zatížena hypotečním úvěrem, užívá pouze žalovaný.

15. Soud není s ohledem na § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán při vypořádávání jednotlivých položek náležejících do SJM návrhy účastníků, proto posoudil věc s ohledem na shora uvedené. Soudní praxe postup, jaký byl v této věci soudem zvolen, dříve neužíval, neboť vypořádání SJM bylo specifickým institutem, nový občanský zákoník však tuto možnost v souladu s § 1147 o. z. nevylučuje (viz. rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 925/2023). Soud proto zvolil způsob vypořádání tak, že nemovitost bude prodána ve veřejné dražbě, neboť má za to, že jiným způsobem rozhodnout nelze. Ani jeden z účastníků není schopen vyplatit podíl druhého účastníka, neboť ani jeden nemá dostatek finančních prostředků na vypořádání podílu. Podílové spoluvlastnictví nemovitosti by vztahy mezi účastníky ještě zhoršilo, neboť žalovaný se odmítá jakýmkoliv způsobem podílet na platbách či na úhradě hypotečního úvěru. Vydaným rozhodnutím jsou vzájemné vztahy mezi manžely vyřešeny, a to zcela, pouze může být odložena realizace tohoto řešení (prodej věci). Pokud k samostatnému prodeji nedojde ihned, nemovitost bude i nadále v dosavadním režimu spoluvlastnictví, neboť faktické vypořádání nastává až v okamžiku prodeje nemovitosti. Soud proto rozhodl tak, že vypořádání bude provedeno prodejem ve veřejné dražbě a výtěžek prodeje rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

16. Pokud se týká vypořádání hypotečního úvěru, má soud za to, že by jej měli z výtěžku prodeje uhradit oba účastníci, a to každý jednou polovinou, neboť byl poskytnut oběma účastníkům jako dlužníkům. Na výzvy měl ještě žalovaný žalobkyni uhradit polovinu z toho, co na splacení úvěru vynaložila po rozvodu manželství ze svých výlučných prostředků. Soud proto přikázal zůstatek hypotečního úvěru oběma účastníkům, a to každému jednou polovinou.

17. Pokud se týká dluhu na nájemném a službách spojených s užíváním bytu, tyto vznikly až po rozvodu manželství. Jedná se tedy o výlučné dluhy žalovaného, který byt užívá a nejsou tak předmětem vypořádání SJM.

18. O zaplacení znalečného rozhodl soud podle § 148 o. s. ř. Celková výše znalečného činila 18 202,10Kč, zálohy nebyly zaplaceny, neboť žalovaný byl osvobozen o placení soudních poplatků. Soud proto uložil zaplatit znalečné oběma účastníkům, a to každému jednou polovinou, neboť má za to, že žalovaný prodejem nemovitostí získá dostatek finančních prostředků na zaplacení znalečného.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 o. s. ř., neboť žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení vzdala, žalovaný je zastoupen ustanoveným advokátem a žádné náklady mu tak nevznikly.