5 C 174/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 419,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 163,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 038,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 566,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 869,72 Kč, od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 20,98 % ročně z částky 9 869,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, částky 2 256,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 782,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 046,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 1 830,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku 20,98 % ročně z částky 1 830,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení a) částky 12 163,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 038,77 Kč, se zákonným úrokem ve výši 10 566,15 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 869,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 9 869,72 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení b) částky 2 256,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 782,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 046,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 830,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 1 830,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 1. 11. 2013 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkovou částku 7 955 Kč ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Před podpisem smlouvy zjišťovala původní věřitelka schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uhradila pouze částku 5 698,40 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.

3. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 28. 1. 2014 Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkovou částku 15 910 Kč ve 43 týdenních splátkách po 370 Kč. Před podpisem smlouvy zjišťovala původní věřitelka schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uhradila pouze částku 3 746,80 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.

4. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Pro případ, že by dluh promlčen nebyl, požádala o splátky ve výši 500 Kč, souhlasila však i se splátkami ve výši 1 400 Kč.

5. Právní subjektivita žalobkyně byla ověřena výpisem z obchodního rejstříku.

6. Soud má za prokázané, že společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) a žalovaná podepsaly dne 1. 11. 2013 smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu ve výši 5 000 Kč a uhradit souhrnný poplatek ve výši 2 955 Kč ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Původní věřitelka poskytla žalované částku 5 000 Kč před podpisem smlouvy (viz smlouva o půjčce [číslo] až 20 spisu).

7. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před podpisem smlouvy ze dne 1. 11. 2013 důsledně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Ze zákaznické karty (č.l. 21 spisu) vyplývá, že žalovaná do zákaznické karty uvedla, že v současné době nemá půjčky jinde (což je v příkrém rozporu s tím, že následně bylo dne 11. 5. 2015 zahájeno insolvenční řízení, ze kterého vyplývá, že žalovaná již v roce 2013 byla dlužníkem z půjček, které nesplácela). Dále žalovaná uvedla, že její mzda činí 8 110 Kč a další příjmy 3 200 Kč, celkový příjem tedy činí 11 310 Kč. Z výslechu žalované však vyplynulo, že žalovaná pobírala pouze vdovský důchod ve výši cca 10 000 Kč. Ze zákaznické karty ostatně ani nevyplývá, že by měla původní věřitelka k dispozici pracovní smlouvu či výplatní pásky. V kolonce„ dokumenty k ověření“ je zaškrtnuto pouze políčko občanský průkaz a výměr státní podpory. V zákaznické kartě žalovaná dále uvedla, že nájem činí 3 000 Kč, výdaje domácnosti 3 000 Kč a výdaje na telefon 200 Kč. Z žádného důkazu nevyplývá, že by si původní věřitelka jakkoliv tvrzené výdaje žalované ověřovala, či že by aktivně zjišťovala, zda a jaké má žalovaná závazky a zda tyto řádně splácí. Soud poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) o tom, že je povinna navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, že původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně však žádné další důkazní návrhy neučinila.

8. Soud má za prokázané, že společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) a žalovaná podepsaly dne 28. 1. 2014 smlouvu o půjčce, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu ve výši 10 000 Kč a uhradit souhrnný poplatek ve výši 5 910 Kč ve 43 týdenních splátkách po 370 Kč. Původní věřitelka poskytla žalované částku 10 000 Kč před podpisem smlouvy (viz smlouva o půjčce [číslo] až 23 spisu).

9. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před podpisem smlouvy ze dne 28. 1. 2014 důsledně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Ze zákaznické karty (č.l. 24 spisu) vyplývá, že žalovaná do zákaznické karty uvedla, že v současné době nemá půjčky jinde (viz odůvodnění shora). Dále žalovaná uvedla, že její mzda činí 4 000 Kč a další příjmy 6 000 Kč a důchod činí 8 148 Kč, celkový příjem tedy činí 18 148 Kč (což nebyla pravda, jak vyplývá z účastnické výpovědi žalované, neboť žalovaná pobírala pouze vdovský důchod). Ze zákaznické karty ostatně ani nevyplývá, že by měla původní věřitelka k dispozici pracovní smlouvu. V kolonce„ dokumenty k ověření“ je zaškrtnuto políčko občanský průkaz, výplatní pásky (o jejich existenci má soud pochybnosti) a výměr státní podpory. V zákaznické kartě žalovaná dále uvedla, že nájem činí 4 000 Kč, výdaje domácnosti 3 000 Kč, splátky půjčky 740 Kč a výdaje na telefon 200 Kč. Z žádného důkazu nevyplývá, že by si původní věřitelka jakkoliv tvrzené výdaje žalované ověřovala, či že by aktivně zjišťovala, zda a jaké má žalovaná závazky a zda tyto řádně splácí. Soud poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) o tom, že je povinna navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, že původní věřitelka zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně však žádné další důkazní návrhy neučinila.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek na č.l. 25 spisu včetně seznamu pohledávek č.l. 29 až 30 spisu bylo prokázáno, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 6. 12. 2019, který obsahoval i výzvu k plnění ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu (viz č.l. 31 spisu a podací lístek č.l. 32 spisu).

11. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 11. 5. 2015 a původní věřitelka přihlásila dne 24. 8. 2015 pohledávku ve výši 6 400 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 1. 2014 a pohledávku ve výši 2 330 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 11. 2013. Z insolvenčního rejstříku nevyplývá, že by žalovaná jako dlužník dluh výslovně uznala. Ze seznamu splátek předloženého žalobkyní, který žalovaná nijak nerozporovala, vyplývá, že žalovaná uhradila do zahájení insolvenčního řízení na první půjčku částku 5 625 Kč a po zahájení insolvenčního řízení částku 73,40 Kč. Na druhou půjčku pak žalovaná uhradila do zahájení insolvenčního řízení částku 6 400 Kč a po zahájení insolvenčního řízení částku 146,80 Kč. Insolvenční řízení bylo skončeno usnesením o zrušení konkurzu, které nabylo právní moci dne 9. 11. 2017.

12. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Původní věřitelka a žalovaná podepsaly 2 smlouvy o půjčce, ve kterých se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (dne 1. 11. 2013) a 10 000 Kč (dne 28. 1. 2014). Žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek, který v případě první půjčky činil 2 955 Kč a v případě druhé půjčky 5 910 Kč. Před podpisem smluv o půjčkách původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, neboť se spolehla na tvrzení žalované a neověřila si výši skutečných výdajů žalované ani to, zda má žalovaná další závazky, zda tyto řádně splácí apod. Přesto původní věřitelka půjčky žalované poskytla, i když tato byla pouze příjemcem vdovského důchodu ve výši cca 10 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

13. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc v případě první půjčky podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), v případě druhé půjčky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dále dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. <i>14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>15. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>16. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>19. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.</i> <i>20. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.</i> <i>21. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> <i>22. Podle § 639 uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.</i> <i>23. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.</i> 24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, případně smlouvy o zápůjčce. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o zápůjčce důsledně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o (zá) půjčce a (zá) půjčku splácet. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že původní věřitelka se spolehla na tvrzení žalované obsažená v zákaznických kartách a zejména tvrzené výdaje žalované nebyly nijak ověřeny. Soud má rovněž pochybnosti o tom, jakým způsobem byly ověřovány příjmy žalované, neboť v zákaznických kartách je uvedeno, že žalovaná pobírala mzdu, o tom však nebyly předloženy žádné důkazy. Naopak žalovaná u jednání uvedla, že nikdy zaměstnaná nebyla a pobírala pouze vdovský důchod ve výši 10 000 Kč. Pokud by příjem žalované byl opravdu pouze 10 000 Kč, nemohla se původní věřitelka objektivně domnívat, že žalovaná bude schopna hradit pravidelnou měsíční splátku, a to nejprve ve výši 740 Kč měsíčně, a následně 2 200 Kč měsíčně (740 Kč + 1480 Kč). Soud proto pokládal smlouvu o půjčce ze dne 1. 11. 2013 za absolutně neplatnou dle § 39 obč. zák. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to pro rozpor se zákonem, a smlouvu o zápůjčce ze dne 28. 1. 2014 za absolutně neplatnou dle § 580 ve spojení s § 588 o. z., neboť jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o půjčce poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná však dle tvrzení žalobkyně uhradila původní věřitelce částku 5 698,40 Kč, čímž celou dlužnou částku uhradila a žalobu na zaplacení částky 2 046,61 Kč s příslušenstvím musel soud zamítnout. Nebylo se tedy třeba dále zabývat vznesenou námitkou promlčení.

25. Původní věřitelka na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila původní věřitelce částku 3 746,80 Kč, zůstatek jistiny tak činil pouze 6 253,20 Kč.

26. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Žalobkyně se bránila tím, že žalovaná na dluh částečně plnila až do 28. 11. 2016, čímž dluh v plné výši uznala ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Soud má za to, že plnění ve splátkách není možné považovat za částečné plnění ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., které by mělo za následek uznání dluhu. Do zahájení insolvenčního řízení žalovaná plnila ve splátkách, jak se k tomu zavázala ve smlouvě o zápůjčce (i když neplatné), a proto takové plnění není uznáním dluhu (viz např. rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. 32 Cdo 1008/2009, které lze použít i za stávající právní úpravy). Každá jednotlivá splátka se promlčuje samostatně ode dne splatnosti té které splátky. Zápůjčka měla být uhrazena do 25. 11. 2014, ode dne následujícího běžela proto tříletá promlčecí lhůta, která nicméně byla stavěna zahájeným insolvenčním řízením (tj. dnem 11. 5. 2015) a přihláškou původní věřitelky do tohoto insolvenčního řízení. Insolvenční řízení bylo pravomocně skončeno dne 9. 11. 2017 (zrušením konkurzu). Od data 10. 11. 2017 pokračoval běh promlčecí doby. I kdyby promlčecí doba začala běžet až 10. 11. 2017, uplynula by marně dne 10. 11. 2020. Žaloba v této věci byla podána až dne 26. 5. 2021, tedy po uplynutí promlčecí doby. Soud nedospěl k závěru, že by žalovaná plněním splátek v rámci insolvenčního řízení (tj. od 29. 3. 2016 do 28. 11. 2016) uznala dluh ve smyslu § 2054 o. z. Z insolvenčního rejstříku nevyplývá, že by žalovaná dluh výslovně uznala. Pokud jde o plnění v průběhu insolvenčního řízení, žalovaná zasílala měsíčně část svých příjmů insolvenčnímu správci a insolvenční správce tuto sumu finančních prostředků rozvrhl mezi jednotlivé věřitele. Nelze mít tedy za to, že by žalovaná plněním splátkového kalendáře v rámci insolvenčního řízení uznala svůj konkrétní dluh ze smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni, a proto nedošlo k přerušení promlčecí doby a k započetí nové promlčecí doby. Nárok žalobkyně je promlčen, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

27. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady však nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 1 o. s. ř.

28. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, k úhradě tak zbývá soudní poplatek ve výši 200 Kč.

29. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.