8 C 53/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 399 295,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka, kapitalizovaným úrokem částka, zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem 9,3 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovaném domáhala zaplacení částka s příslušenstvím z titulu Smlouvy o půjčce na konsolidaci č. hodnota, uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., dříve Equa Bank, a.s. zaniklá fúzí s nástupnickou společností právnická osoba. (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky půjčku částka, kterou se zavázal vrátit v 96 měsíčních plátkách po částka. Dostal se však do prodlení a původní věřitelka půjčku ve smyslu čl. 7. 1 a čl. 2 produktových podmínek zesplatnila ke dni datum. Žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu částka, poplatky ve výši částka, a příslušenství ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení. Smlouvou účinnou dne datum postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žalovaný byl soudem kontaktován též telefonicky na telefonní číslo tel. číslo ve smlouvě o půjčce, avšak neúspěšně.

3. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne datum za účasti žalobkyně. Žalovaný, kterému soud doručoval předvolání na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, se k jednání nedostavil.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne datum Smlouvu o půjčce na konsolidaci č. hodnota, na základě které obdržel žalovaný bezhotovostním převodem částku ve výši částka na svůj běžný účet č. č. účtu vedený u právnická osoba. a zavázal se za to vrátit částka ve 92 měsíčních splátkách po částka (viz Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci č.l. 15-17, akceptace č.l. 18, výpis z běžného účtu č.l. 74). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného, v níž žalovaný ke svým poměrům uvedl (viz dokument č.l. 70), že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, jeho příjmy z podnikání činí částka, měsíční splátky úvěrů činí částka, výdaje na živobytí činí částka a další výdaje částka. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, žalovaný dosud v souvislosti s uvedenou smlouvou uhradil částka (viz vyjádření č.l. 71v). Smlouvou ze dne datum (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 31), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č.l. 34), což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum (viz vyrozumění o postoupení pohledávky čl.. 35). Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému na jeho evidenční adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č.l. 37-38).

6. Žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím půjčky žalovanému měla jím uváděné údaje o příjmech, výdajích a konkrétní finanční i celkové životní situaci za ověřené. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti pracovala s ničím neověřeným příjmem žalovaného částka měsíčně a neověřenými údaji o výši výdajů žalovaného na bydlení ve výši částka.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ačkoli je žalovaný zřejmě výdělečně činný jako podnikatel, z kontraktace mezi původní věřitelkou a žalovaným vyplývá, že zde vystupoval v pozici spotřebitele, což žádná ze stran nezpochybnila.

8. Podle soudu původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

9. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

10. V projednávané věci vyšla původní věřitelka pouze formálně z prohlášení žalovaného, které ověřovala a zkoumala pouze omezeně – v rozsahu úvěrového zatížení žalovaného. Původní věřitelka vzala v potaz v žádosti deklarovaný příjem žalovaného ve výši částka z podnikání, aniž by měla tento údaj jakkoli ze strany žalovaného podložen. Tvrzený příjem žalovaného původní věřitelka nijak neověřovala. Rovněž výdaje žalovaného zkoumala původní věřitelka omezeně. Z dokumentu o posouzení žádosti žalovaného (č.l. 70) vyplývá, že původní věřitelka zjišťovala celkové splátkové zatížení žalovaného. Celkové výdaje na splátky úvěrů žalovaného činily podle údajů uvedených původní věřitelkou částku částka měsíčně (dokumenty, z nichž původní věřitelka vycházela, žalobkyně soudu nepředložila). Z toho splátky úvěrů vedených u původní věřitelky činily částku částka měsíčně (tyto měly být novým úvěrem žalovaného konsolidovány) a splátky úvěrů mimo původní věřitelku činily dalších částka. Další výdaje žalovaného (na domácnost částka, další životní náklady částka, další výdaje částka) původní věřitelka určila zřejmě odhadem a neověřovala je vůbec. Pakliže původní věřitelka vůbec neověřila příjem žalovaného, ani jeho výdaje na bydlení, neměla z pohledu soudu dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.

11. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

12. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že původní věřitelka poukázala žalovanému bezhotovostně částku částka a žalovaný jí dosud zaplatil zpět částka. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou částka, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

13. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně. V návrhu požadovala částku částka s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla v části nároku ve výši částka, tedy v rozsahu 57,6 %, přičemž soud pro posouzení úspěchu počítal i s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 15,2 % (od úspěchu 57,6 % se odečítá neúspěch 42,4 %).

15. Žalobkyni vzniklé náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši částka a náklady zastoupení, při jejichž výpočtu vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně by měl nárok na odměnu ve výši částka dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu za čtyři úkony právní služby po částka dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast u jednání). Za uvedené úkony právní služby by byla přiznána v souladu s § 13 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši částka (4 x částka). Zástupci žalobkyně náleží též náhrada cestovních nákladů ve výši částka za cestu k jednání soudu dne datum osobním automobilem Hyundai Kona ze adresa do Kroměříže a zpět, tj. celkem hodnota km, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km, vyhláškové ceně benzínu částka/l a náhradě za opotřebení vozidla ve výši částka. Zástupci žalobkyně náleží též náhrada za promeškaný čas cestou k jednání, která činí částka za 4 půlhodiny po částka (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu).

16. Poněvadž zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla by mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 % ve výši částka. Celkem by plná náhrada nákladů řízení činila částka. Jelikož má však žalobkyně nárok pouze na 15,2 % těchto nákladů, byla jí na nákladech řízení přiznána částka ve výši částka. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

17. Soud nepřiznal zástupci žalobkyně náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne datum, jelikož potřebu tohoto vyjádření si zapříčinila sama žalobkyně tím, že soudu doručila neúplné žalobní podání, které neobsahovalo tvrzení o tom, jak původní věřitelka posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. Stejně tak soud zástupci žalobkyně nepřiznal úkon za vyjádření ze dne datum, jelikož se nejednalo o vyjádření ve věci samé, nýbrž pouze o vyjádření nesouhlasu žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, není-li podáno elektronicky. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.