9 C 167/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 18 929,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 18 689,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 689,64 Kč od [datum] do zaplacení, b) částku 240 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 899,32 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 689,64 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny elektřiny, kterou mu dodala na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] na odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]; dále žalovaná požadovala zaplacení částky ve výši 240 Kč, představující náklady za zaslání písemné upomínky s výzvou k úhradě ze dne [datum]. Uvedla, že za období od [datum] do [datum] vystavila žalovanému dne [datum] fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] s datem splatnosti dne [datum] na částku 18 689,64 Kč; žalovaný přes předžalobní výzvu ničeho neuhradil.

2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012; situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. <i>3. Podle článku 5 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.</i> <i>4. Podle článku 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností.</i> <i>5. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo 3) uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná (článek 19 nařízení Brusel I bis).</i> <i>6. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty (článek 7 odst. 2 písm. b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis.).</i> <i>7. Podle článku 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo.</i> <i>8. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“) má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu.</i> 9. V dané věci nejde o spor z koupě movitých věcí ani z účelově určené půjčky, s ohledem na povahu účastníků přichází v úvahu aplikace článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. [právnická osoba] je právnickou osobou se sídlem v [obec], dosud nebylo zjištěno, že by svou činnost zaměřovala na stát, kde žalovaný měl nebo má bydliště (zejména na Polsko). Pokud by bydliště žalovaného na území České republiky nebylo možné spolehlivě dovozovat, nebylo by možné uzavřenou smlouvu pro účely určení mezinárodní příslušnosti považovat za smlouvu spotřebitelskou. Mezinárodní příslušnost by v takovém případě byla založena dle čl. 7 nařízení Brusel I bis. [obec] plnění závazku je v takovém případě určující nejen pro mezinárodní příslušnost soudu, ale také pro určení místní příslušnosti mezinárodně příslušného soudu. [obec] plnění bylo sjednáno v České republice, české soudy jsou proto pro projednání a rozhodnutí věci mezinárodně příslušné.

10. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že je cílem nařízení Brusel I (a shodně i Brusel I bis) zabránit situacím odepření spravedlnosti, kterým by byl vystaven žalobce z důvodu nemožnosti lokalizovat žalovaného. V případech, kdy je bydliště žalovaného neznámé, je požadavek dodržování práva žalovaného na obhajobu třeba naplňovat při dodržování práva žalobce obrátit se na soud, aby rozhodl o opodstatněnosti jeho návrhů. Na rozdíl od situace žalovaného, který může, jestliže byl zbaven možnosti účinné obrany, dosáhnout dodržení práva na obhajobu tím, že napadne uznání rozsudku, hrozí totiž žalobci, že bude zbaven veškeré možnosti podat žalobu (srov. rozsudek SDEU ve věci C [číslo], Hypoteční banka proti [příjmení], odst. 51 a 53, a rozsudek SDEU ze dne [datum], ve věci C [číslo], G proti [příjmení] de [příjmení], odst. 50 a 57). Pokud by žalovaný v době uzavření předmětné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny bydliště na území České republiky měl, což s ohledem na uzavřenou nájemní smlouvu nelze vyloučit, šlo by o smlouvu dle článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis. V takové situaci se plně uplatní závěry, které učinil Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo], jakož i závěry vnitrostátní judikatury, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014. Žalovaný jako spotřebitel opustil své bydliště před tím, než proti němu byla podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jeho poslední známé bydliště ve smyslu § 80 odst. 2 o. z. se nachází na území České republiky. Pravomoc českých soudů k projednání dané věci je i v takovém případě založena. Soud tedy pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.

11. Opatrovník žalovaného s žalobou nesouhlasil a navrhl ji zamítnout, neboť má za to, že žalobkyně neprokázala, na základě jakých dokladů uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě čeho byla dodávka elektřiny žalovanému ukončena a zda byla žalovanému odeslána upomínka.

12. Z provedených důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

13. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] ([IČO]) smlouvu o nájmu bytu [číslo] v budově [adresa], [ulice] ulice, [obec] s tím, že nájemce si bude dodávku elektrické energie zajišťovat sám vlastním nákladem a měřící hodiny na elektřinu si přihlásí na sebe (prokázáno smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum]). [právnická osoba] ([IČO]) je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – budova [adresa], [ulice], zapsaný na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Kutná Hora (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum]).

14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo] ve které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa EAN [číslo] na adresu: [adresa žalovaného], a poskytovat s tím související služby. Žalovaný se zavázal elektřinu odebrat a žalobkyni řádně a včas uhradit její cenu i cenu za poskytnuté služby. Součástí smlouvy byl i odkaz na všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny i ceník produktu elektřina (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně má právo účtovat si za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby poplatek ve výši 240 Kč (prokázáno Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny, účinné od 1. 6. 2018). Dne [datum] žalobkyně vystavila žalovanému upomínku za nedoplatek ve výši 3 240 Kč (prokázáno upomínkou ze dne [datum]). Dne [datum] žalobkyně vystavila žalovanému fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] s datem splatnosti dne [datum] na částku 18 689,64 Kč za období od [datum] do [datum] za odebranou elektřinu v objemu 6 932 kWh s tím, že počáteční stav byl následující: VT 5 663 kWh, NT 106 062 kWH; konečný stav pak: VT 5 795 kWh, NT 112 862 kWh (prokázáno z faktury [číslo]).

15. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ([IČO]) uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo] ve které se žalobkyně zavázala dodávat společnosti elektřinu do odběrného místa EAN [číslo] na adresu: [adresa žalovaného], a poskytovat s tím související služby; předpokládaný termín zahájení dodávky byl stanoven na [datum] (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo] ze dne [datum]). Za období od [datum] do [datum] vystavila žalobkyně společnosti [právnická osoba] fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] s tím, že jako počáteční stav bylo uvedeno VT 5 795 kWh, NT 112 862 kWh (prokázáno z faktury [číslo]).

16. Za období od [datum] do [datum] vystavila žalobkyně společnosti [právnická osoba] ([IČO]), EAN [číslo], fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] s tím, že jako konečný stav bylo uvedeno následující: VT 5 663 kWh, NT 106 062 kWH (prokázáno z faktury [číslo]).

17. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku na adresu [adresa] (prokázáno z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání).

18. K argumentaci opatrovníka žalovaného, založené na tom, že žalobkyně sice vystavila žalovanému fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny za období od [datum] do [datum], ale již dne [datum] byla mezi žalobkyní a vlastníkem domu [adresa] v [obec] ulici v [obec] uzavřena nová smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, a proto se zde překrývá žalované období o den, soud uvádí, že ji považuje za lichou. V řízení bylo prokázáno, že vlastníkovi objektu byla vystavena faktura za následující, navazující období, a to od [datum] do [datum]; taktéž se zcela shodují konečné stavy uvedené ve faktuře, vystavené na jméno žalovaného, s počátečním stavem, uvedeným na faktuře vlastníka objektu. V neposlední řadě se pak shoduje i konečný stav uvedený na faktuře vystavené na předchozího zákazníka [právnická osoba] s počátečním stavem na faktuře, vystavené na žalovaného [příjmení] nadbytečnost proto soud zamítl návrhy na provedení dalších důkazů, a to zprávu od vlastníka objektu, výslech svědka [jméno] [příjmení], zprávu týkající se časové specifikace účtovaných dodávek elektřiny, doklad o tom, jaký byl zjištěn stav elektroměrů, doklady od žalobkyně, které jí byly žalovaným předloženy, dotaz na [právnická osoba] ke stavu elektroměrů na počátku a na konci fakturačního období, neboť má soud za to, že skutkový stav byl zjištěn úplně a provedení těchto důkazů by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť by z nich nemohly být zjištěny již žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí v této věci.

19. Po právní stránce věc posoudil následovně: <i>20. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ EZ“) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.</i> <i>21. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 22. Mezi žalobkyní jako obchodníkem s elektřinou a žalovaným jako zákazníkem došlo k uzavření smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny dle § 50 odst. 2 EZ. Žalobkyně dodala žalovanému v období od [datum] do [datum] elektřiny v objemu 6 932 kWh a poskytla služby v celkové hodnotě 18 689,64 Kč, vznikl ji tedy nárok na zaplacení uvedené částky. Dále se žalovaný v uzavřené smlouvě zavázal žalobkyni uhradit 240 Kč za každou doporučenou upomínku s výzvou k úhradě dluhu, v řízení bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému upomínku, žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni také částku 240 Kč.

23. Úrok z prodlení je žalobkyni přiznán v souladu s § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od prvního dne prodlení žalovaného, tedy od [datum].

24. Soud shledal žalobu za důvodnou, a proto ji v celém rozsahu vyhověl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 899,32 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená jednak podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 929,64 sestávající z částky celkem 900 Kč za tři úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci samé včetně (výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) spolu se třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč dle §14b odst. 5 písm. a) a. t., jednak odměna stanovená dle § 14b odst. 3, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 3 720 Kč za dva úkony právní služby po 1 860 Kč včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle §14b odst. 5 písm. b) a. t. (vyjádření ve věci ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]); dále náklady tvoří náhrada cestovních výdajů ve výši 2 652,99 Kč vynaložené v souvislosti s cestou zástupce k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět (cesta realizovaná dne [datum] v celkové délce 382 km při spotřebě paliva 5 l na 100 km, ceně paliva dle doloženého dokladu ve výši 44,90 Kč a sazbě náhrady za použití osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,7 Kč za 1 km), náhrady za ztrátu času v částce 1 000 Kč (trvání 10 × 30 minut po 100 Kč podle § 14 a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 172,99 Kč ve výši 1 926,33 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH.

26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.