15 C 200/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Vachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky , částka, , do kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši , částka, a do zákonného úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěrový limit až do výše , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných , Anonymizováno, splátkách ve výši , částka, . První čerpání úvěru co do částky , částka, bylo sjednáno jako účelové s tím, že žalovaný se zavázal účelovou část úvěru splácet pravidelnými , Anonymizováno, splátkami ve výši , částka, s tím, že celková částka splatná klientem měla činit , částka, . Žalovaný čerpal úvěr při uzavření smlouvy ve výši , částka, a počínaje , datum, byl povinen hradit pravidelné splátky ve výši , částka, (vč. plateb na pojistné ve výši , částka, ). Jelikož žalovaný přes výzvu k zaplacení neuhradil ničeho, rozhodla se žalobkyně v souladu se Smlouvou přistoupit k odstoupení od Smlouvy dopisem. Odstupující dopis odeslala žalovanému dne , datum, , což prokazuje přiloženým podacím archem. V souladu s částí , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, Smlouvy je odstoupení doručeno nejpozději uplynutím , Anonymizováno, kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky, v daném případě tedy , datum, . Nejpozději od , datum, se žalovaný nacházel v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalovaný je tak dle Smlouvy povinen zaplatit žalobci částku , částka, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, (poplatky , částka, za , Anonymizováno, , Anonymizováno, písemnou upomínku, , částka, za , Anonymizováno, , Anonymizováno, písemnou upomínku a , částka, a v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce a dále , částka, za dlužné pojistné ) a smluvního úroku z jistiny ve výši , částka, (sazba úroku sjednána na , Anonymizováno, %, žalobkyně však požaduje jen , Anonymizováno, % p.a., od , datum, žádá úrok , Anonymizováno, % p.a.). Ostatní nároky plynoucí mu ze Smlouvy touto žalobou neuplatňuje. Žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně. K výzvě soud pak žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti doplnila, že čistý měsíční příjem z pracovního poměru byl , částka, , náklady na bydlení , částka, , z rozdílu , částka, byl žalovaný schopen splátku , částka, hradit.

2. Dne , datum, se konalo jednání bez přítomnosti žalobce žalovaného, když žalobce se z účasti na jednání omluvil a žalovaný, ač mu byl řádně doručeno včas se k jednání bez omluvy nedostavil. soud tak rozhodl na základě obsahu spisu a označených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.

4. Žalovaný je , Anonymizováno, se státní příslušností , Anonymizováno, (s povolením k trvalému pobytu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), v dané věci se tak jedná o spor s mezinárodním prvkem. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (příslušnost) ve věci rozhodnout. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v , Anonymizováno, republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem , datum, . Podle čl. , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, tohoto nařízení může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalována: , Anonymizováno, . a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). V daném případě byl úvěr poskytnut na území , Anonymizováno, republiky, kde měl být i splácen. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci.

5. Nyní se soud zabýval tím, jaký právní řád se na daný hmotněprávní vztah použije. Dle čl. , Anonymizováno, Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“), v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku , Anonymizováno, , a aniž jsou dotčeny články , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Rozhodný je tak právní řád , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

6. Z předložených listinných důkazů má soud prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru (, Anonymizováno, ), na jejíž základě věřitelka zavázala umožnit žalovanému čerpání úvěru až ve výši , částka, , kdy se žalovaný naopak zavázal půjčené prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem , Anonymizováno, % p.a. a pojistným , částka, měsíčně, počínaje , datum, ve splátkách po , částka, , Anonymizováno, (včetně pojistného) (zjištěno ze Smlouvy). Dle výpisu z účtu žalovaný čerpal částku , částka, na nákup , Anonymizováno, dne , datum, , žádnou splátku však neuhradil. Žalobkyně proto od smlouvy dle Smlouvy odstoupila, odstoupení bylo zasláno žalovanému dne , datum, (prokázáno odstoupením a podacím archem). Ani poté žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil, ane dle předžalobní upomínky.

7. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry: Právně se jedná mezi účastníky o vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o , Anonymizováno, úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaný podepsal jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel (toto z ničeho nevyplývá).

8. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o , Anonymizováno, úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše , Anonymizováno, úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne , Anonymizováno, úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele , Anonymizováno, úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky , Anonymizováno, úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o , Anonymizováno, úvěru vyplývá, že , Anonymizováno, úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet , Anonymizováno, úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli , Anonymizováno, úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 neplatná. V současném znění účinném od , datum, je již uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, a spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu , Anonymizováno, úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Poskytovatel je povinen postupovat s odbornou péčí, řádně a v potřebném rozsahu tak, aby skutečně nebyl důvod pochybovat o schopnosti úvěr splácet, a povinností soudu je toto v řízení ověřit. , Anonymizováno, soud , Anonymizováno, v řízení sp. zn. , Anonymizováno, dovodil, že pokud soud nezkoumal, zda poskytovatel úvěru při jeho poskytnutí prověřil schopnost úvěr splatit, pak zasáhl do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Tato povinnost je tak i v rovině ústavněprávní vnímána jako zcela zásadní, a nikoliv pouze formální, při které by poskytovatel úvěru mohl účinně argumentovat tím, že stačí, aby mu spotřebitel sdělil informace, na které by měl být oprávněn bez dalšího spoléhat. Povinnost aktivního přezkumu je nosnou myšlenkou evropské úpravy, která má legitimní a zcela pochopitelné cíle, a to vyhnout se dluhovým spirálám, které zatěžují nakonec celou společnost.

11. Bez ohledu na to, že každý má jednat poctivě, tedy uvádět pravdu v závazkových vztazích, a nemá se samozřejmě dopouštět trestné činnosti včetně úvěrových podvodů, je tak dána zcela konkrétní a na takovém nepoctivém či nezákonném jednání zájemce o úvěr nezávislá povinnost jeho poskytovateli. Negovat ji poukazem na to, že ani druhá strana nesplnila své povinnosti ostatně nepřipadá v úvahu ani v jiných situacích, kdy každý, pokud poruší sám uložené povinnosti, musí počítat s následkem, a to svým vlastním, bez ohledu na to, že i jiný se provinil.

12. Ústavní soud připomněl i dřívější závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, , že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale celé společnosti, na kterou mají vliv důsledky předlužení a případné insolvence. Je tomu tak proto, že nejen dlužník, ale i jeho blízcí se pak dostávají do postavení, které vyžaduje, aby stát začal plnit svou sociální roli, a celá společnost pak saturuje stav, který neměl vůbec nastat. Proto je na poskytovateli úvěru, aby náležitě před poskytnutím prověřil a posoudil schopnost žadatele ho splácet. Úvěr smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí úvěruschopnost posoudil, a z jeho zjištění je skutečně zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li toto dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

13. Porušení této povinnosti poskytovatele tak nejen odporuje zákonu, ale současně narušuje veřejný pořádek, neboť ochrana spotřebitele má předcházet negativním a nežádoucím celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti. Je třeba si uvědomit, že člověk v tíživé situaci často hledá jakékoliv řešení, a potlačuje informace, které mu ve vyřešení aktuálního problému brání. Řada osob pak nedokáže odhadnout ekonomickou situaci, zejména svoji vlastní objektivně, kdy jim chybí potřebné znalosti a zkušenosti, ale i schopnost určité kvalifikované ekonomické úvahy. Není tak na místě, aby poskytovatel mohl „rozdávat“ úvěry bez patřičného vyhodnocení, následně vymáhat plnění, a aby poté celá společnost nesla vzniklé následky na straně dlužníka a jeho rodiny na sociálních dávkách.

14. Výše uvedené závěry tak mají jasné opodstatnění, a poskytovatel úvěru jako silnější a odborněji vybavená strana, podnikající v této sféře, musí nést potřebnou míru odpovědnosti, aby na následky jejího podnikání nedoplácela společnost jako celek. Ona na první pohled možná vysoká ochrana jednotlivce žádajícího o úvěr, je ve skutečnosti požadavkem a tlakem na podnikatele ve finančním odvětví, aby při svém podnikání neprofitoval v konečném efektu na úkor celé společnosti. Ostatně Ústavní soud ve výše citovaném nálezu připomněl i to, že porušení povinnosti ověřit úvěruschopnost, je mj. i správním deliktem poskytovatele, jak rozhodl Nejvyšší správní soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, .

15. Mimo jakoukoliv pochybnost tak stojí závěr, že poskytovatel úvěru má aktivní povinnost zjistit jak příjmy, tak ale i výdaje žadatele o úvěr, ale tyto prověřit, a provést zcela konkrétní a přezkoumatelnou úvahu, která obstojí, že odborně a pečlivě učinil vše pro to, aby neposkytl úvěr žadateli, u něhož nebylo řádně prověřeno, že je schopen úvěr splácet.

16. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného neprověřila. K výzvě soudu pouze předložila nedatovaný dokument “Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatele úvěru , Jméno žalobkyně, .“. Z něho se podává, že žalovaný měl při sjednávání smlouvy předložit občanský průkaz, byla provedena lustrace žalovaného v registru , Anonymizováno, a v centrální evidenci , Anonymizováno, , dále mělo být zjištěno, že žalovaný má čistý měsíční příjem , částka, , náklady na bydlení , částka, měsíčně, žádnou hypotéku, jiné splátky, či jiné závazky (př. výživné) nemá. U ikon, z jakých zdrojů byly údaje zjištěny, není zaškrtnuto nic (př. výplatní páska, potvrzení o příjmu, daňové přiznání, nájemní smlouva, údaje o existenčním minimu od , Anonymizováno, , či výpisy z databází a registrů atd.). Dále je pak uvedeno, že rozdíl mezi příjmy a výdaji je , částka, , splátku , částka, je tedy schopen žalovaný hradit.

17. Takovéto prověření je dle soudu zcela nedostatečné, ve své podstatě se žalobkyně spolehla pouze na skutečnosti sdělené žalovaným, žádnou příjmovou stránku (př. potvrzení od zaměstnavatele, výpisy z účtu) ani výdajovou (př. nájemní smlouva, výpisy z účtu, šetření v dalších registrech) řádně neprověřila, soudu rovněž nebyl předložen jakýkoliv listinný důkaz k majetkovým poměrům či bonitě žalovaného. O tom, že žalovaný již od počátku neměl dostatek prostředků na splácení svědčí i to, že nezaplatil ani 1 splátku. Smlouva, z níž žalobkyně nárokuje plnění, je tak podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatná, a žádné smluvní nároky (smluvní pokuty, úroky, pojištění) či poplatky proto nelze přiznat. Zůstává jen povinnost žalovaného podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vrátit poskytnuté plnění, tedy částku , částka, . Ve zbývající části proto soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

18. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , že v případě neplatnosti smlouvy o , Anonymizováno, úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o , Anonymizováno, úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny , Anonymizováno, úvěru.

19. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Požadovala-li žalobkyně zaplacení částky , částka, a byla jí přiznána pouze částka , částka, , měla žalobkyně úspěch pouze do , Anonymizováno, %. Odečte-li soud od úspěchu , Anonymizováno, % neúspěch , Anonymizováno, %, má žalobkyně nárok na , Anonymizováno, % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady byly vynaloženy částkou , částka, na zaplacení soudního poplatku a dále v souvislosti se zastoupením žalobkyně advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze , Anonymizováno, úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně , Anonymizováno, paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Celkem by tedy žalobkyni náležela při plném úspěchu ve věci náhrada nákladů ve výši , částka, . Protože má však nárok pouze na , Anonymizováno, % z , částka, , přiznal soud žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, . Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

21. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a. t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, . Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech, mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.