16 C 22/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Koškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o zaplacení částky 49 653,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 653,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku uplatněného nároku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 49 653,93 Kč s úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky 48 653,93 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 4. 3. 2020 do 30. 6. 2020, 7,25 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, 7,50 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, 10,75 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, 14,00 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022, 14,00 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, 14,00 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023, 13,75 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, 11,75 % ročně z částky 49 653,93 Kč od 1. 7. 2024 do 5. 11. 2024 a za dobu od 6. 11. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 050,69 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 85 039,83 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba., a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru reg. č. hodnota, jejíž součástí jsou VOP a Úvěrové podmínky. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěr 50 000 Kč, vedený na účtu č. č. účtu, splatný v 71 měsíčních splátkách po 1 064 Kč. Žalovaná se zavázala hradit úrok 14,90 % ročně a poplatky dle přílohy Smlouvy. Žalovaná neplnila řádně a včas, čímž se dostala do prodlení dle čl. 11 odst. 1 Podmínek. Věřitelka využila práva dle čl. 11 odst. 2 a dne 15. 1. 2009 vyzval žalovanou k okamžitému splacení celé dlužné částky. Dluh nebyl uhrazen, proto se úročí i zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla dne 14. 12. 2015 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Od zesplatnění do podání žaloby bylo uhrazeno 32 705,13 Kč, poslední platba dne Jméno žalované B. 2020. Žalobkyně požaduje jistinu 48 653,93 Kč, úrok z úvěru ke dni Jméno žalované B. 2020 ve výši 85 039,83 Kč, úrok z prodlení ke dni Jméno žalované B. 2020 ve výši 11 050,69 Kč, poplatky ve výši 1 000 Kč, úrok z úvěru 14,90 % ročně z jistiny od 4. 3. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, z jistiny a poplatků ve výši 49 653,93 Kč od 4. 3. 2020 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále uvedla že, smlouva o úvěru byla uzavřena datum, přičemž povinnost věřitele odborně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr byla zavedena až zákonem č. 145/2010 Sb., účinným od 1. 1. 2011 (§ 9). Do té doby, podle zákona č. 321/2001 Sb., taková povinnost neexistovala. Proto žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně nebyla povinna tuto schopnost posuzovat. Prověřování přesto proběhlo na základě údajů od žalované při žádosti o úvěr (rodinné, majetkové, pracovní poměry).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne datum se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila a o odročení jednání nepožádala. Soud proto věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti žalované.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěné následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru reg. č. hodnota bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 14,90 % p.a. v 71 měsíčních splátkách po 1 064 Kč splatných vždy do 16. dne kalendářního měsíce, první splátka byla splatná datum.

6. Z dopisu ze dne 15. 1. 2009 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celé dlužné částky ve výši 52 817,45 Kč.

7. Z účetního dokladu bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla žalované poskytnuta dne datum Kč převodem na bankovní účet.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

9. Předžalobní upomínky ze dne 2. 10. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 204 744,69 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky.

10. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 504 obch. zák. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

12. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 obchodního zákoníku nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

13. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

15. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Podle § 456 věta prvá obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

18. Dle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Mezi účastníky byl uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 497 obch. zák. a poskytnutí částky 50 000 Kč žalované. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, a žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, zabýval se soud platností smlouvy z hlediska požadavků na zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. V dané věci došlo k uzavření smlouvy o úvěru před přijetím zákona č. 145/2010 Sb., účinným od 1. 1. 2011. Soud však odkazuje k právní úpravě obsažení v § 39 obč. zák., dle kterého je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle soud je třeba přihlédnout k právu Evropské unie, konkrétně ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Ačkoli tato směrnice nebyla v době uzavření smlouvy transponována do českého právního řádu, byla již tehdy závazná pro výklad národního práva. Článek 8 uvedené směrnice stanoví povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací. Tato povinnost je klíčová pro zajištění účinné ochrany spotřebitele. Význam této povinnosti byl potvrzen rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 – CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus, v němž Soudní dvůr konstatoval, že věřitel musí prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele posoudil, a že vnitrostátní soudy jsou povinny zkoumat dodržení této povinnosti z úřední povinnosti. Pokud věřitel tuto povinnost nesplnil, může to vést k neplatnosti smlouvy, a to i bez návrhu spotřebitele.

20. Soud dále poukazuje na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2 2011, dle jehož závěrů koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv Ústavní soud chápe jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Aby bylo těchto ústavních předpokladů dosaženo, je nezbytné porušení zákonných pravidel, obsažených v ustanovení § 55 a § 56 občanského zákoníku k vyvážení uvedené faktické nerovnosti, spojit s absolutní neplatností nastávající ze zákona, ke které soud přihlíží ex offo, aniž by se spotřebitel musel neplatnosti smlouvy dovolat.

21. Žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Tato skutečnost vyplývá i se samotného tvrzení žalobkyně, která ohledně ověření úvěruschopnosti žalované uváděla, že v době uzavření smlouvy povinnost věřitele odborně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr nebyla v právním řádu zakotvena. Žalobkyně sice uvedla, že její právní předchůdkyně přes uvedené schopnost splácet úvěr ověřila na základě informací získaných od žalované, ale nepředložila k tomu žádné důkazy. Požadavek na to, aby si předchůdkyně žalobkyně vyžádala například doklady, ze kterých by bylo možné ověřit příjmy žalované a její základní výdaje, např. bydlení, přitom není nijak přemrštěný.

22. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je z důvodu absence posouzení úvěruschopnosti žalované absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení představující neuhrazenou část poskytnuté jistiny. Neuhrazená jistina činí po zohlednění částečných úhrad částku 48 653,93 Kč, kterou soudu uložil žalované uhradit žalobkyni. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla v řízení větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.