20 C 20/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 5 000 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Euro s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Euro od 16. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Euro od 5. 6. 2024 do 15. 6. 2024, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 65 947,96 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně (dále také jen „žalobce“) se domáhala zaplacení 5 000 Euro spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z částky 5 000 Eur od 5. 6. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o dílo, na základě které se pro žalobkyni zavázal mimo jiné provést na svůj náklad, nebezpečí a s potřebnou péčí dílo spočívající v dílčích stavebních činnostech v místě plnění – , Anonymizováno, . Dílo mělo být prováděno od 20. 11. 2023 až do 31. 10. 2024 (dále také jen „Smlouva“).Žalovaný však vykonávání díla dne 15. 4. 2024 přerušil. Dále v souladu se Smlouvou neodevzdával, resp. řádně nevedl montážní listy, v důsledku čehož dále žalobkyně eviduje žalovaným provedené dílo v souladu s čl. VI. odst. 3 Smlouvy jako vadné, a to v rozsahu 100 %. Došlo k naplnění podstaty čl. III. odst. 6 Smlouvy a čl. VII. odst. 13 Smlouvy, a žalobkyně dne 16. 5. 2024 od Smlouvy odstoupila. Zároveň vznikl nárok na smluvní pokutu (čl. IX. odst. 1 Smlouvy), když se žalovaný ocitl nejméně ode dne 15. 4. 2024 v prodlení s prováděním díla. Smluvní pokuta dle téhož článku činí 5 000 Euro.Dne 15. 4. 2024 žalovaný bez jakéhokoliv oznámení či nějakého projednání s žalobkyní (svévolně) přestal vykonávat dílo, přestal se dostavovat na výkon díla, ačkoliv jej dle Smlouvy měl pro žalobkyni vykonávat až do 31. 10. 2024, a v důsledku toho tedy ani řádně nevedl a nepředával montážní listy dle Smlouvy. Žalovaný provádění díla ukončil, aniž by měl s žalobkyní jakoukoliv dohodu o skončení provádění díla, jakýkoliv předávací protokol k tomuto či podobné. Žalovaný ukončil činnost pro žalobkyni více jak půl roku před uplynutím sjednaného termínu. Naopak žalovaný s dalšími spolupracovníky fakticky začali vykonávat práci na tomtéž díle, avšak přímo pro zadavatele díla, vůči němuž žalobkyně vystupovala z pozice zhotovitele, tedy vůči spol. , Anonymizováno, , Patrně z důvodu lepších finančních podmínek. Žalovaným předložené potvrzení od této spol. (viz níže) tedy z důvodu jejich vztahů nemůže potvrzovat provedené práce a nelze je považovat za relevantní, protože žalovaný pro tento subjekt, případně pro jiný subjekt v rámci subdodavatelské dodávky na předmětné stavbě pracoval i nadále. Na předmětné zakázce začal pracovat, nebo pracoval, již v květnu 2024.Smlouva byla mezi stranami nastavena tak, že to dílo bude prováděno postupně, tzn. nejednalo se o klasické dílo ve smyslu, postavíš dům a na konci dostaneš zaplaceno. Právě z toho vymezení vyplývá, že se mělo jednat o dílčí stavební činnosti, takto měly být i průběžně fakturovány. Žalovanému byly proplaceny faktury do toho předmětného data, tzn. do půlky dubna 2024, tj. do okamžiku, kdy u žalobkyně pracoval. Pozdější faktury – a že by tedy u žalobkyně pracoval i poté, však žalovaný nepředkládal. Nicméně proplácení faktury ještě neprokazuje automaticky, že žalovaný vedl řádně montážní listy. Žalovaný v podstatě na totožné zakázce pokračoval ve svých pracích dále, avšak pro jiný subjekt a tímto v podstatě tedy obešel žalobkyni. Čímž samozřejmě žalobkyni způsobil značné komplikace. Žalobkyně následně o zbývající část zakázky přišla, resp. musela zakázku opustit, byť počítala s tím, že stavební práce na předmětné zakázce bude pro společnost , Anonymizováno, provádět minimálně do listopadu roku 2024.Žalobce zaslal žalovanému na adresu jeho sídla dne 16. 5. 2024 listinu – Oznámení o odstoupení žalobce od Smlouvy, – a to spolu s výzvou k úhradě smluvní pokuty. Žalobkyně dovozovala nárok na smluvní pokutu od 5. 6. 2024, neboť žalovaný si předmětnou výzvu nepřevzal, a žalobkyně tak s odkazem na ust. § 573 zákona č. 89/2012 Sb. dovozovala, že se má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy 21. 5. 2024. Nicméně v průběhu řízení vyšlo najevo (i žalobkyně změnila svoji argumentaci), že žalovaný si odstoupení – předžalobní výzvu – osobně převzal dne 1. 6. 2024. K úpravě data počátku prodlení však ze strany žalobkyně nedošlo.Žalobkyně tedy u žalovaného shledávala porušení povinností spočívající jednak v nevedení montážních listů, jednak v prodlení s prováděním díla. Nároky odvozovala z toho, že žalovaný přerušil práce – dostal se do prodlení s jeho prováděním. Sekundárně tím, že přerušil práce, nedodával v té době montážní listy, čímž by došlo k dalšímu porušení. Hlavním důvodem a předmětem řízení však žalobkyně učinila opuštění pracoviště před sjednaným termínem, a za toto jednání uplatňovala předmětnou smluvní pokutu.

2. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že jako subdodavatel zhotovil dílo řádně a včas a předal veškerou dokumentaci – montážní listy v originálním vyhotovení, což bylo i podmínkou pro uhrazení faktur. Žalobkyně poslední fakturu ze dne 15. 4. 2024 uhradila. Žalovanému tedy uhradila dílo v plném rozsahu. Dílo bylo zhotoveno jako celek. Dílo řádně předal, a nevznikla tedy žádná překážka pro uzavření dalších smluvních ujednání se třetími stranami. Montážní listy vypisoval a vždy ponechal na stavbě, na kontaktním místě, kde si vždy tyto montážní listy přebíral zástupce žalobkyně. Splnil všechny podmínky pro uhrazení faktur, a ty mu byly také uhrazeny.Uzavření Smlouvy spočívající v dílčích stavebních činnostech ze dne 14. 11. 2023 žalovaný potvrdil. Dílo mělo být prováděno od 20. 11. 2023 do 31. 10. 2024. O potvrzení o provedení řádně zhotoveného díla požádal přímo objednatele, , Anonymizováno, . Ten potvrdil, že dílo zhotovené žalovaným je bez vad a je jej možno užívat. Od žalobkyně žádné potvrzení nemá. Že vše dodělal řádně, dovozoval z vystavených a především uhrazených faktur. Kdyby totiž nebylo vše v pořádku, tak by mu je žalobkyně neproplatila. Žalobkyně k této dílčí otázce uvedla, že dle smlouvy by jí nic nebránilo faktury proplatit, i kdyby nebylo vše v pořádku. Naopak uvedla, že faktury vystavené do 15. 4. 2024 proplatila, protože do té doby pro ni žalovaný skutečně pracoval. Žádné další faktury již nenásledovaly. Žalovaný již pracoval pro někoho jiného.Žalovaný dále podotkl, že smlouva byla koncipována jako provádění dílčích částí díla. Žalovaný tedy tu svoji část díla mohl provést v termínu, tzn. do toho 15. 4. 2024, prováděl instalatérské práce. Následovaly potom další odborné práce, které byly prováděny jinými subjekty. Žalovaný tyto práce prováděl až do fáze, kdy vlastně zhotovil část díla, která byla nutná pro pokračování dalších profesí v rámci kompletní stavby, a následně očekával, že pro dokončení díla, které bylo upraveno v příloze číslo , hodnota, Smlouvy o dílo, bude pokračovat až na výzvu žalobkyně. K tomuto nedošlo, a naopak žalovaný obdržel odstoupení od smlouvy a to dne 1. 6. 2024.Žalovaný též sporoval řádnost předžalobní výzvy zaslané žalobkyní, resp. uváděl, že mu nebyla vůbec doručena. Bylo mu doručeno pouze odstoupení od smlouvy, které nemá náležitosti předžalobní výzvy.

3. Žalovaný se v rámci přednesené obrany omezil toliko na výše uvedené. Další jeho tvrzení vycházejí ze skutkového stavu zjištěného v rámci výslechu žalovaného (viz níže).

4. Žalovaný svým výslechem potvrdil, že montážní listy se předávaly v rámci pracovníky obývané místnosti – pracovní buňky. Z německé strany se podepsaly – od mistra. To byla firma , Anonymizováno, . Byla to forma jakéhosi stavebního deníku. Dělalo se to každý den. Práce na každý den byla přidělována prostřednictvím německého mistra. Ten vždy zadal práci, a žalovaný ji šel v to dané období udělat. Přímo prostřednictvím žalobkyně mu žádná práce přidělována nebyla. Komunikačním spojením s žalobkyní pro něj byl asi pan , jméno FO, . Ten jej (posléze) zatěžoval dotazy ohledně fungování na stavbě, dokonce mu sdělil, že to chce s , Anonymizováno, ukončit, neboť ti se mu neozývají. Žalovaný zde pracoval společně mj. s panem , jméno FO, a panem , jméno FO, . O jejich komunikaci s žalobkyní ale nic nevěděl (viz níže). Tyto dva spolupracovníky označil za nezodpovědné, drogově závislé, lidi, se kterými si neměl, co říct. Kromě těchto pracovali na stavbě další pracovníci z německé strany, kteří vykonávali stejný typ činnosti. Veškeré práce, které měl žalovaný zadané, byly z jeho strany hotové. Pak se čekalo na další profese, jako jsou sádrokartonáři, obkladači, malíři, tapetáři. Byl tam nějaký pracovní postup. Takové čekání mohlo trvat třeba 14 dní. Během toho prostoje nedostával žádné peníze. Ale častokrát se mu v jeho praxi stalo, že to bylo i déle, třeba po třech čtyřech měsících. On (na této stavbě) provedl nějaké instalatérské práce – nahrubo (jako rozvody od sklepů až nahoru, stoupačky apod.). Pak měli na řadu přijít uv. další profese. Poté už se dělá ta práce načisto, jako umyvadla, záchodové mísy, kompletace, sprchy apod., tzv fajnová práce. K tomu se však žalovaný již nedostal. Práce pro žalobkyni vykonával do poloviny dubna. Potom na této stavbě pracoval pro jiný český subjekt, jinou českou firmu (, Anonymizováno, ). Zadavatelem pro ni byla spol. , Anonymizováno, . Bylo to asi od poloviny května 2024. Na zakázce od žalobkyně měl podle jeho názoru pauzu. Žádnou dohodu o ukončení Smlouvy s žalobkyní neuzavíral. Žádný předávací nebo konečný protokol. Nikdo to po něm nevyžadoval z firmy , Anonymizováno, , takže si to pak zařídil po svém. Poprosil tedy tu německou stranu o potvrzení. Pro jiný subjekt dělal instalatérské práce. Stejné jako pro žalobkyni, ale na jiném objektu. Šlo o obrovskou stavbu cca 2,5 tis. bytů rozdělených na několik objektů. Pro žalobkyni práce udělal, čekal, že pro ni bude dělat ty „dokončovací“ instalatérské práce, ale již se toho nedočkal. Dokončil to, co mělo být, to hrubé, čekalo se, proto dostal od , Anonymizováno, volno. S panem , jméno FO, (prokuristou žalobkyně) ale to čekání neřešil. , jméno FO, prý taky nic nevěděl. Předtím, než mělo dojít k osazení, tak dostal odstoupení od žalobkyně. Na tuto výzvu žádným způsobem nereagoval. Toliko zavolal právníkovi. S žalobkyní to neřešil, protože ho její postup až urazil. Ani prostřednictvím právníka na to nereagovali.

5. Mezi základní povinnosti účastníků dle § 101 o. s. ř. patří tedy tvrdit pro rozhodnutí významné skutečnosti a k jejich prokázání navrhovat důkazy, to vše s následky dispozitivního sporného řízení. Odbornou literaturou i ustálenou judikatorní praxí, vč. praxe Ústavního soudu (Srov. např. usnesení ÚS I.ÚS 705/07.), je třeba tvrzení účastníka a jím vyslovené teze během jeho výslechu vzájemně odlišovat. Výslech účastníka by měl sloužit spíše k porovnání provedených důkazů a jejich zařazení do celkového kontextu, příp. dovysvětlení některých nejasností. Účastníci mají v řízení dostatečný prostor vyjádřit jejich tvrzení, ať už písemně či formou ústního projevu. Navržením výslechu účastníka se tento vystavuje nebezpečí jednak uvedení skutečností, které mu z jeho pohledu (v konečném důsledku) nebudou vyhovovat, jednak se vystavuje nebezpečí přímé konfrontace s protistranou, ke které vůbec nemusí dojít, neboť výslech účastníka je podmíněn jeho souhlasem. Pro projednávanou věc je vhodné uvést, že žalovaný navrhl (jako důkaz) jeho výslech k prokázání omezeného množství tvrzení (způsob předávání montážních listů, provedení všech zadaných prací), byť byl opakovaně (již při prvním jednání) upozorněn, že musí soudu poskytnout tvrzení, která nejsou totéž, co účastnický výslech a není možné tato tvrzení (bez dalšího) výslechem nahrazovat. V dalším bylo zejm. na soudu, event. na protistraně, aby z jeho výslechu případně vytěžila další zjištění. Žalovaný tedy v průběhu výslechu jeho odpověďmi dotvářel skutkový stav, který byl soudem zjištěn, a jak uvedeno výše překlenul některé nejasnosti, či dokonce „mezery“ v předložených tvrzeních skutkových zjištěních.

6. Ze smlouvy o dílo ze dne , datum, soud mj. zjistil, že se jí žalovaný zavázal pro žalobkyni zhotovit dílo spočívající v dílčích stavebních činnostech, přičemž v rámci účastnického výslechu i výslechu svědka vyplynulo, že se jednalo prakticky o veškeré instalatérské práce v místě , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , v SRN. Žalovaný byl v této smlouvě označen jako zhotovitel. V čl. II, bodě 1, písm. d) potvrdil, že dílo je zadáváno jako subdodávka mezi objednatelem (žalobkyně) a spol , právnická osoba, , kdy mezi účastníky sjednané dílo je součástí díla podle Hlavní smlouvy. Pro případ nevedení montážních listů bylo sjednáno oprávnění žalobkyně odstoupit od smlouvy (III/6). Případné nedoložení montážních listů bylo podle smlouvy hodnoceno jako vada díla v rozsahu 100 % (IV/3). Nárok na příslušnou část ceny díla vznikal žalovanému řádným provedením příslušné části díla bez vad současně s převzetím žalobkyní bez výhrad a spolu s montážními listy (V/1, 3, 4). Žalovaný se zavázal zahájit provádění díla nejpozději 20. 11. 2023 a to do 30. 11. 2024. V těchto termínech se zavázal provést a předat žalobkyni dílo, přičemž je možné tak učinit i po částech. Pro předání díla nebo jeho příslušné části slouží montážní list (čl. VII). Obsah montážních listů je blíže vymezen v témže článku smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného s dodržením sjednaných termínů byla žalobkyně oprávněna odstoupit od této smlouvy. Stejně tak byla oprávněna odstoupit, pokud žalovaný bez předchozího písemného souhlasu žalobkyně přeruší provádění díla o více jak sedm dnů (VII/13). Odstoupením od smlouvy tato zaniká (X). V čl. IX jsou pak upravena sankční ustanovení, na jejichž základě se žalovaný zavazuje pro případ prodlení s řádným prováděním díla ve lhůtách uvedených v čl. VII/1 a), b), či dle harmonogramu, uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Eur, k níž bude připočtena smluvní pokuta udělená žalobkyni dle hlavní smlouvy.

7. Odstoupení od smlouvy o dílo a výzva k úhradě smluvní pokuty, bylo žalovanému doručeno dne 1. 6. 2024, což bylo zjištěno z přiložené dodejky, na které je podpis žalovaného. V odstoupení žalobkyně žalovanému sděluje, že dne 15. 4. 2024 přerušil vykonávání díla a dalšímu výkonu se nedostavil. Rovněž řádně neodevzdal, resp. nevedl montážní listy. V důsledku toho za ním eviduje dílo jako vadné v rozsahu 100 %. Následkem je pak odstoupení žalobkyně od smlouvy pro porušení povinností čl. III/6 a VII/13. Jelikož je žalovaný v prodlení s prováděním díla, náleží žalobkyni smluvní pokuta dle čl. IX/1 ve výši 5 000 Eur. Žalovaný byl vyzván k úhradě této částky do 14 dnů od doručení této výzvy.

8. Soud z předložených faktur zjistil, že žalovaný fakturoval žalobkyni instalatérské práce na nemovitosti v Německu. Fakturou , Anonymizováno, částku 1 846 Eur, vystavenou dne 15. 3. 2024. Fakturou , Anonymizováno, částku 910 Eur, vystavenou dne 25. 3. 2024. Fakturou , Anonymizováno, částku 2 392 Eur, vystavenou dne 15. 4. 2024. Všechny tyto faktury byly podle sdělení účastníků žalovanému proplaceny.

9. Dle potvrzení spol. , právnická osoba, ze dne 7. 6. 2024 měl žalovaný v období od 20. 11. 2023 do 15. 4. 2024 řádně odvést svou práci na staveništi , Anonymizováno, , staveniště , Anonymizováno, (originální znění potvrzení bylo připojeno na č. l. 14 spisu).

10. Z SMS komunikace zást. žalobkyně s žalovaným (č. l. 49 spisu) bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k předložení hodin s tím, že se mu nemůže dovolat. Má je předat , jméno FO, (z výslechu svědka plyne, že by se mělo jednat o stavbyvedoucího , Anonymizováno, ). Ten prý tvrdí, že žádné hodiny od žalovaného nemá. Poslední má do 13.

4. Chybí hodiny od 15. 4. do 25.

4. Žalovaný reaguje sdělením, že žádné hodiny nemá, že dva týdny nebyl a o ničem neví. Následně dodal, že už nebude odpovídat.

11. Z SMS komunikace zást. žalobkyně s , jméno FO, (č. l. 47 spisu) bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyjadřuje nespokojenost s tím, že jste nás obešli, a rovněž žádá hodiny od 15. 4. do 26. 4. , jméno FO, sděluje, že 13. 4. mu přišla lepší nabídka s okamžitým nástupem, kterou využil. Na to následuje dotaz, tak proč jste u , Anonymizováno, na stavbě v , Anonymizováno, a nemáme podepsány hodiny od 15. 4. do 26. 4. co jste pro nás odpracovali? Tvrdil jsi mi že je máte sepsány a jsou na stole u , jméno FO, ?!. Na to , jméno FO, předkládá podepsanou pracovní smlouvu se sdělením: Řekl jsem jen to co bylo řečeno mě od , jméno FO, . Já 13.04 podepsal smlouvu a od 15.04 už dělám pod někým jiným. K dotazu zást. žalobkyně, zda tak dělá sám nebo i , jméno FO, s , jméno FO, , , jméno FO, uvedl: ano, všichni tři jsme 13.04 ukončili.

12. Soud dále provedl důkaz pravomocným rozsudkem OS , město, , Anonymizováno, – , spisová značka, , a pravomocným ERP OS , město, – EPR , číslo, , ve vztahu k již zmiňovaným zbylým subdodavatelům (, jméno FO, , , jméno FO, ). Těmito rozhodnutími byli oba odsouzeni k úhradě částky 5 000 Eur žalobkyni. Z rozsudku Okresního soudu v , město, přitom plyne, že jde o tutéž skutkovou situaci a totéž porušení povinností. Jelikož se jedná pouze o dokreslení situaci (viz níže) neprováděl soud důkazy příslušnými soudními spisy.

13. Z výslechu , jméno FO, , prokuristy žalobkyně, soud zjistil, že nedošlo k dokončení zakázky žalobkyně na stavbě v , město, . Ta měla končit v listopadu 2024. K tomu ale nedošlo, neboť tři subdodavatelé žalobkyně od ní odešli a ukončili s ní spolupráci. Jedním z nich měl být i žalovaný. Žalovaný na zakázce měl dělat kompletní instalatérské práce. Svědkovi, potažmo žalobkyni, přitom nebyl oznámen žádný důvodu ukončení, ani se s nimi nedařilo spojit. Posledních čtrnáct dní (duben 2024) tedy nemohli fakturovat práci – neměli vykázané hodiny. Dva zbylí subdodavatelé (, jméno FO, a , jméno FO, ) nakonec sdělili, že už pracují pro někoho jiného. , jméno FO, poslal podepsanou smlouvu, že od 13. 4. 2024 nastupuje jinde; žalovaný nesdělil nic. V důsledku toho tedy žalobkyně neměla, komu zadávat práci, kterou měla fakturovanou až do listopadu. Práce nicméně byly od , Anonymizováno, přislíbeny i do budoucna, na dalších objektech. Z minuty na minutu skončila žalobkyně bez práce, protože neměla lidi. , jméno FO, sdělil, že práci pro něj ukončili všichni tři, tedy vč. žalovaného. Žalobkyni tedy nezbylo nic jiného než , Anonymizováno, , zakázku nedokončit, když se dozvěděla, že pracují pro něj. Vzhledem k tomu, že subdodavatelé odešli právě k němu, tak za nedokončení zakázky , Anonymizováno, ani nic nepožadoval, s žalobkyní se ani o nic netahal. Svědek vyjádřil, že kdyby se žalovaný domluvil a řekl, že má lepší nabídku, nebyl by to problém, našel by si za něj náhradu. Práci žalovaného vnímal jako kvalitní, a neměl nejmenší důvod spolupráci ukončit. Žalovaný však vůbec nekomunikoval. Zbylí dva naopak neustále – do poslední chvíle – ujišťovali, že hodiny pošlou. Dokonce je o tom ujišťoval i pracovník , Anonymizováno, – stavbyvedoucí , jméno FO, . Potom od , jméno FO, přišla zpráva o ukončení. Od ostatních nic. Přišla od žalovaného toliko zpráva, že s náma končí, že už nás dál nebude kontaktovat, nebo dál nám nebude brát telefony, nebo něco takového. Nepřišel žádný návrh na ukončení spolupráce, předávací protokol, nic takového. Žalovaný v té době nemohl mít dokončenou veškerou nasmlouvanou práci pro žalobkyni. Měl tam pracovat do listopadu 2024. Ty dílčí přípravné práce patrně dodělané všechny měl. Nicméně práce pokračovaly dál. Nedá se říct, že by předal dílo. Nepředal, protože práce pokračovaly dál, nebylo to ukončené. Práce provedené dostal uhrazeny. Ukončení zakázky pochopitelně znamenalo pro žalobkyni komplikace. Svědek potvrdil, že dokumentace se nechávala na místě – v boudě, kde se převlékali. Potom si to bral někdo za žalobkyni a kontroloval. Potom to , Anonymizováno, proplatil (žalobkyni), na základě podepsaných hodin.

14. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se žalovaný zavázal pro žalobkyni provádět dílo spočívající v dílčích instalatérských činnostech, které ve svém důsledku budou znamenat kompletní instalatérské práce v rámci zakázky. Pro žalobkyni se zavázal tyto činnosti vykonávat až do 30. 11. 2024. V dubnu 2024 však obsahově stejnou činnost začal vykonávat pro jiný subjekt na téže stavbě, aniž by tuto situaci s žalobkyní jakkoli řešil, např. ji upozornil, že se k pracím u ní vrátí apod. S žalobkyní o tom vůbec nekomunikoval. Žalobkyně po něm požadovala předložení montážních listů (jakéhosi stavebního deníku, či rozpisu odpracovaných hodin, na jehož základě subdodavatelé fakturovali práce, které jim žalobkyně proplácela). Tyto jí však nepředal, neboť pro ni v tu dobu již nepracoval. Odpracované hodiny naposledy vykázal ke dni 15. 4. 2024. Žalobkyně se od dalšího spolupracovníka žalovaného – dalšího sjednaného subdodavatele na základě typově stejných smluv – , jméno FO, – dozvěděla, že tento ukončil činnost pro žalobkyni a přestoupil pod jiný subjekt od 13. 4. 2024. , jméno FO, mj. potvrdil, že od žalobkyně odešel i další subdodavatel (, jméno FO, ) i žalovaný. Žalobkyně následně odstoupila od smlouvy uzavřené s žalovaným z důvodu jeho přerušení prací pro žalobkyni a nedostavování se k dalšímu výkonu díla a požadovala po něm úhradu předmětné smluvní pokuty. Ani po tomto odstoupení žalovaný s žalobkyní nijak nekomunikoval, ačkoliv mu odstoupení bylo dne 1. 6. 2024 proti jeho podpisu doručeno. Žalovaný potvrdil, že poté, co vyfakturoval žalobkyni práce do 15. 4. 2024, na téže stavbě pracoval dál, ale pro jiný subjekt. Žalobkyně práce na stavbě ukončila, neboť po odchodu jejích subdodavatelů neměla, komu na stavbě zadávat práci. Primární objednatel po žalobkyni žádné pokuty či něco podobného nepožadoval. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.

15. Dle § 2586 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.Dle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.Dle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.Dle § 2605 odst. 1 o. z. je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.Dle § 2615 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě (odst. 1). O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli (odst. 2).Dle § 2099 odst. 1 věta druhá o. z. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.Dle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.Dle § 2005 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře (odst. 1). Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění (odst. 2).Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Dle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.Dle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

16. Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

17. V daném případě mezi účastníky v souladu s výše citovanými ustanoveními vznikl vztah ze smlouvy o dílo, jehož předmětem byl výkon instalatérských prací v místě , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , v SRN v termínu od 20. 11. 2023 a to do 30. 11. 2024. Z výpovědí mj. vyplynulo, že tyto instalatérské práce měly být de facto kompletní, tedy „od sklepa až po střechu,“ resp. po finální kompletace, tzv. fajnová práce. Žalobkyně za pro věc zásadní označila, že daná smlouva nespočívala v konkrétní jedné činnosti, která, když bude provedena, bude provedeno i dílo. Nejednalo se o klasické dílo v běžném smyslu vnímání. Mělo se jednat o postupné provádění díla (kompletních instalatérských prací), přičemž jednotlivé práce žalovaný fakturuje, a žalobkyně je hradí; sama pak inkasuje od primárního objednatele, spol. , Anonymizováno, . To ostatně potvrdil i žalovaný.

18. Jinými slovy řečeno, v řízení vyplynulo, zejm. z výpovědí, ale i obsahu smlouvy, že se žalovaný zavázal být žalobkyni ve sjednaném termínu k dispozici, aby mu mohla zadávat ad hoc jednotlivé práce k výkonu. Takto bylo činěno prostřednictvím německého stavbyvedoucího, který měl přehled o potřebě konkrétních prací. Přerušení prací po dobu delší 7 dnů byl dokonce ve smlouvě speciálně sjednaný důvod pro odstoupení žalobkyně od smlouvy (VII/13). K tomu nutno zdůraznit, bez k přerušení by muselo dojít bez předchozího písemného souhlasu žalobkyně.

19. Žalovaný svoje konání de facto prezentoval jako normální v obdobných vztazích. Soud má za to, že z čistě lidského hlediska jde o jednání pochopitelné a ospravedlnitelné. Žalovaný z jeho pohledu měl veškerou dílčí činnost hotovou, a nic mu tedy nebránilo vykonávat činnost pro jiný subjekt, který mu v tu chvíli mohl práci přidělovat. Z SMS komunikace nicméně plyne, že se odmítl o situaci s žalobkyní bavit či ji upozornit, lépe řečeno ubezpečit, že se chystá k ní opět nastoupit, aby dodržel podmínky smlouvy. Naopak žalobkyně prokázala, že v rámci komunikace chtěla po žalovaném informace o odpracované činnosti od 13. 5., načež ji žalovaný sdělil, že již komunikovat nebude. Z dalších informací, které měla žalobkyně k dispozici (zejm. sdělení dalšího subdodavatele a nepředkládání odpracovaných hodin), si tedy udělala obrázek, že žalovaný k ní již nenastoupí. I když žalovaný poukazuje na osobnostní kvality dalších kolegů subdodavatelů, čímž zpochybňuje jak jejich relevanci pro rozhodnutí soudu, tak pro (dřívější) úsudek žalobkyně, činí tak až zpětně. Ve chvíli, kdy by to dávalo smysl, a mohl obavy žalobkyně rozptýlit – aniž by mu v tom cokoliv bránilo, – takto neučinil. Byť je možno připustit, že se do práce pod žalobkyni skutečně vrátit chtěl, v rámci prevence či komunikace s obchodním partnerem, kterou výslovně odmítl, tak neučinil. Zde je možno s jistou dávkou představivosti hledat analogii v ust. § 2900 o. z. a násl. či ust. 2106/2, 2107/2, když je z dosavadního jednání zřejmé, že závazek nebude dodržen).

20. Pro případ předložené komunikace zást. žalobkyně s , jméno FO, , se jednoznačně jedná o komunikaci žalobkyně s třetím subjektem. Soud toto nepřehlédl, nicméně taktéž nepřehlédl, že v celkovém kontextu tato zapadá do žalobkyní nastíněného skutkového stavu. Soud (i z toho důvodu) dále provedl důkaz pravomocným rozsudkem OS , adresa, – , spisová značka, , a pravomocným ERP OS , město, – EPR , číslo, , ve vztahu k již zmiňovaným zbylým subdodavatelům (, jméno FO, , , jméno FO, ). Těmito důkazy žalobkyně osvětlovala, že zmínění dva se domluvili spolu s žalovaným, že na téže zakázce budou pracovat pro jiný subjekt. Nejedná se o stěžejní důkaz v dané věci, nicméně tato rozhodnutí nepřímo potvrzují verzi žalobkyně a odpovídají závěrům o zjištěném skutkovém stavu.

21. V rámci téže zakázky (na téže stavbě) ale žalovaný začal pracovat pro jiný subjekt, a to v inkriminovaném období, kdy měl činnost vykonávat pro žalobkyni. Žalobkyně tudíž nemohla tyto žalovaným odvedené práce fakturovat (jako subdodavatel) ve vztahu k objednateli (spol. , Anonymizováno, ), protože ač by je žalovaný provedl, ač by je provedl ve smlouvě sjednaném čase, tak je provedl pro jiný subjekt, který je patrně sám účtoval objednateli.

22. Argumenty žalovaného, že žalobkyně žalovanému všechny faktury řádně proplatila, tudíž vše muselo být v pořádku, jinak by k úhradě nepřistoupila, není opodstatnění. Jednak žalobkyně by úhradu mohla provést i za nedokončenou práci, nic jí v tom nebránilo. Především však i tyto úhrady zapadají do skutkové verze žalobkyně. Žalobkyně mu faktury proplatila, protože do té doby měl vše vedeno v pořádku, vč. předaných pracovních výkazů – montážních listů. Podstatou však je, že na téže stavbě začal před „uplynutím sjednaného termínu“ vykonávat práce pro jiné subjekty, s největší pravděpodobností jiné subdodavatele spol. , Anonymizováno, . Odvedené práce, jejichž kvalitu potvrdila i spol. , Anonymizováno, , patrně tedy byly dokončeny, to ale na podstatě ničeho nemění. Rovněž není podstatné, zda by žalobkyně byla schopna žalovanému další práci v danou chvíli zajistit. V takovém případě se mohl žalovaný event. bránit jiným způsobem.

23. Neprokázal, že by to všechno dodělal – resp. bylo prokázáno, když i účastníci se na tom shodli, že žalovaný dokončil práce, které mu v danou dobu byly přiděleny. Ale dle tvrzení obou účastníků byly předmětem Smlouvy veškeré (instalatérské) práce na předmětné stavbě. K dalšímu přidělení práce žalobkyní žalovanému však již nedošlo, neboť žalobkyně s ohledem na další okolnosti došla k závěru, že žalovaný již pro ni na základě Smlouvy nepracuje. Žalovaný jí žádným způsobem nekontaktoval. V důsledku toho odstoupila od Smlouvy, a to na základě výslovně sjednaného důvodu pro odstoupení (VII/13).

24. Žalovaný tedy dílo pro žalobkyni v souladu se Smlouvou neprováděl, resp. ji pro žalobkyni neprováděl vůbec. Bez předchozího písemného souhlasu (či souhlasu v jakékoliv jiné formě) došlo z jeho strany k přerušení výkonu činnosti. Taktéž v daném období nevedl a nepředával montážní listy, což je dle smlouvy rovněž možno kvalifikovat jako neřádné, vadné provádění díla (VI/3). Došlo tedy k naplnění podmínek pro odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně i pro uplatnění smluvní pokuty vůči žalovanému sjednané v čl. IX. Přestože odstoupením od Smlouvy došlo k zániku Smlouvy, nemá taková skutečnost vliv na případné sankce (ust. § 2005 odst. 2).

25. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně na základě výše uvedeného skutkového a právního závěru oprávněnou, zavázal soud žalovaného uhradit pohledávky žalobkyně.

26. Žalovaný sjednané podmínky porušil, a nic na tom nemůže změnit ani rozsah potenciálních prací v důsledku rozsáhlosti budovaného komplexu. Jinými slovy, obě strany potvrdily, že šlo o rozsáhlý komplex několika set bytů, které bylo třeba budovat. Je tedy možné přisvědčit tvrzené verzi žalovaného, že mohl mít v úmyslu po dokončení hrubých prací pro žalobkyni jít pracovat pro někoho jiného, a posléze se na zakázku k žalobkyni vrátit. Nicméně však nebylo takříkajíc v jeho kompetenci se takto samostatně (bez kooperace s žalobkyní) rozhodnout. Např. vyhodnotit, zda činností pro jiného dodavatele, nepřipraví o (další) část zakázky žalobkyni, se kterou byl ve smluvním vztahu. Situace by byla nepochybně jiná, pokud by strany nastalý stav spolu probraly, a žalobkyně i s ohledem na velikost stavěných objektů „uvolnila“ žalovaného k činnostem pro jiného zhotovitele. Žalobkyně nicméně uvedla, že měla do budoucna se zadavatelem sjednané další části zakázky.

27. Nelze v dané situaci vyloučit, že kdyby kontaktoval žalobkyni, ta by požádala „koncového“ objednatele o přidělení další práce pro žalobkyni, tedy i žalovaného. Žalovanému by tedy byla přidělena práce, která by (v souladu se smlouvou) „šla“ přes žalobkyni, a znamenala pro ni zisk. Žalovaný však postupoval „na vlastní pěst,“ a „našel“ si jiný subjekt, který mu v daný okamžik – bez přerušení – byl schopen práci zadat. Patrně i za lepších podmínek. Podle SMS komunikace s , jméno FO, mlžil – kryl – do poslední chvíle tento přesun i pracovník , jméno FO, , , jméno FO, . Ostatně toto tvrzení zapadá i do účastnického výslechu žalovaného, který potvrdil, že zást. žalobkyně jej neustále kontaktoval, protože Němci s ním nekomunikují. Podle všeho zástupce žalobkyně požadoval po , jméno FO, informace ohledně činnosti žalovaného a dalších subdodavatelů. , jméno FO, mu však neodpovídal, proto se obrátil přímo na žalovaného, a s velkou pravděpodobností si postěžoval, že Němci s ním nekomunikují. S ohledem i na výše zjištěné, bylo tedy třeba brát potvrzení od „koncového“ objednatele, pro něhož však měl žalovaný vykonávat činnosti v dalším období, s rezervou. Vzhledem k tomu, že výslech účastníka je pouze podpůrným důkazem, nelze překlenout skutečnost, že žalovaný si nenechal od obchodního partnera vystavit potvrzení toliko tím, že sám tento účastník (zhotovitel) potvrdí, že vše provedl řádně. Takový přístup by de facto devalvoval jakékoliv jiné důkazy. Žalovaný přitom výslovně uvedl, že žádné potvrzení od žalobkyně si vystavit nenechal. Nedošlo ani k souhlasu s ukončením prací pro žalobkyni. Na druhé straně i žalobkyně potvrdila, že práce učiněné žalovaným byly v daném stádiu pravděpodobně v pořádku.

28. Žalovaný tedy opustil pracoviště pro žalobkyni, že nyní tvrdí, že počítal s tím, že se do práce pro žalobkyni opět vrátí. Soud takovou argumentaci s ohledem na zjištění stav ovšem považuje za účelovou. Svědčí o tom i absence jakékoliv komunikace ve směru k žalobkyni, ačkoliv v řízení bylo prokázáno, že ta jej opakovaně v inkriminované době kontaktovala. Z pouhé absence jakékoliv komunikace neplyne vnitřní stav žalovaného, že se hodlá do práce k žalobkyni opět vrátit. Žalovaný tento úmysl přednesl až v rámci jeho účastnického výslechu. Žalovaný naopak potvrdil, že situaci s žalobkyní nijak neřešil. K řešení došlo až v rámci projednávané věci. Soud k tomu může jen dodat, že žalovaný měl dostatečný časový prostor situaci s žalobkyní vyřešit.

29. Žalovaný měl možnost situaci žalobkyni vysvětlit, a např. ji ubezpečit, že se do práce pro ni opět vrátí. Toho však nevyužil a zůstal nečinný prakticky až do okamžiku obdržení elektronického platebního rozkazu. To se mj. promítlo i v nákladovém výroku (viz níže).

30. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Nicméně částečně jej zamítl, neboť bylo v řízení nepochybně prokázáno, že výzva k úhradě smluvní pokuty, byla žalovanému doručena dne 1. 6. 2024. V této výzvě mu byla určena lhůta 14 dnů od jejího doručení. Splatnost tedy nastala 15. 6. 2024. Žalovaný je tedy v prodlení od 16. 6. 2024, nikoliv již od 5. 6. 2024, jak uplatňovala žalobkyně. V tomto rozsahu tedy soud žalobu zamítl.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť byla neúspěšná pouze v nepatrné části. Žalovaný namítal, že dopis ze dne 16. 5. 2024 nemá náležitosti předžalobní upomínky, tudíž žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Tomu je třeba přisvědčit. Tuto listinu nelze považovat za výzvu podřaditelnou pod ust. § 142a o. s. ř. Po hmotněprávní stránce se jedná o odstoupení od smlouvy a výzvu k úhradě smluvní pokuty, který zakládá její splatnost. Varující funkce, kterou má výzva naplňovat ve smyslu ust. § 142a, tedy před náklady soudního řízení, dána v tomto případě jednoznačně není. Nicméně z průběhu řízení, i předchozí nekomunikace žalovaného, je patrné, že jeho postoj se po celou dobu nezměnil ani v důsledku podané žaloby. Není-li dlužník ochoten plnit ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř., není sebemenšího důvodu, aby byl věřitel za absenci předžalobní výzvy sankcionován (viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 9. 2016 sp. zn. 28 Cdo 1336/2016.) Ostatně je možné náhradu nákladů přiznat i při absenci jakékoliv výzvy ve smyslu ust. § 142a odst. 2.

32. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 65 947,96 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 064 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 200 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění a jeho příslušenství v cizí měně, považuje se za tarifní hodnotu ve smyslu § 8 odst. 1 věty první a. t. výše peněžitého plnění přepočítaná na českou měnu podle kurzu platného pro nákup valut, který je uveden v kurzovním lístku České národní banky vydaném k prvnímu dni měsíce, v němž se rozhoduje o náhradě nákladů řízení. Tarifní hodnota je v tomto případě dána částkou 122 200 Kč (k 1. 9. 2025 při kurzu eura ve výši 24,44 Kč; 5 000 × 24,44). Soud při stanovení tarifní hodnoty vycházel ze závěrů usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 18 Co 81/2015, kdy se Městský soud věnoval postupu při určení tarifní hodnoty v případě, kdy předmětem řízení je plnění v cizí měně. Rozebírajíc stanoviska Ústavního soudu ČR, který svým nálezem ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/2012 zrušil tzv. přísudkovou vyhlášku, která výslovně tuto problematiku upravovala, dospěl Městský soud k závěru, že postup, jenž byl touto vyhláškou upraven, je nutno zachovat i v současné době.

33. Odměna advokáta sestává z částky 6 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 12. 11. 2024,z částky 6 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 11. 2024,z částky 6 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 5. 2025,z částky 6 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, ,z částky 6 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 6. 2025 az částky 12 040 Kč (2 x 6 020 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.ze dne , datum, ,včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t.,cestovní náhrada v celkové výši 5 327,32 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 663,66 Kč za 218 ujetých km v částce 1 763,66 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. av souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 2 663,66 Kč za 218 ujetých km v částce 1 763,66 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. adaň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 317,32 Kč ve výši 10 566,64 Kč.

34. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

35. Soud neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela žalobkyni odměna a paušální náhrada hotových výdajů (včetně DPH). Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017).

36. Opodstatněným soud neshledal přiznání náhrady za úkon označený jako porada s klientem před prvním jednáním 26. 5. 2025. Daný úkon není úkonem, který by účastník musel nezbytně vynaložit nad rámec již odměnou oceněných úkonů, aby mohl řádně uplatnit (bránit) své právo u soudu. V daném případě bylo jednání s klientem provedeno před prvním jednáním, tedy ve stádiu po převzetí věci advokátem a v rámci tohoto úkonu by tedy měla být žalobkyni přiznána náhrada. Nicméně v projednávané věci došlo k vyjádření žalovaného k věci, tudíž advokát řešil další postup s ohledem na obranu žalovaného. Z tohoto by bylo možno tento úkon shledat účelným. Nicméně žalobkyni byl již přiznán úkon za vyjádření ze dne 6. 5. 2025, které právě reagovalo na vyjádření žalovaného. Další porada před prvním jednáním tedy již nebyla nezbytná. Zástupce žalobce měl veškeré informace vyhodnotit již před podáním vyjádření. Soud tedy tento úkon neshledal účelným.

37. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.