10 C 205/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 35 254 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá co do částek: , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, , , částka, , , částka, , , částka, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil zaplatit žalobci a) částku ve výši , částka, s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, b) částku ve výši , částka, , c) částku ve výši , částka, , d) částku ve výši , částka, , e) částku ve výši , částka, s tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr podle smlouvy ve výši , částka, , a to tak, že částka ve výši , částka, byla převedena na účet žalovaného, a to dne , datum, , čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků. Zbylá částka , částka, pak byla převedena podle smlouvy na účet zprostředkovatele jako jeho provize. Ve smlouvě se dohodli, že celkovou částku úvěru včetně poplatku ve výši , částka, žalovaný žalobci uhradí v 25 měsíčních splátkách á , částka, , splatných vždy každého 20. dne každého měsíce počínaje , datum, . Žalovaný nesplácel řádně a včas, a proto v souladu s článkem IV bod 1 písmeno d) smlouvy došlo k jeho zesplatnění. Žalobce žalovanému zaslal celkem tři upomínky a zesplatnění a za tyto listiny je pak žalovaný podle smlouvy povinen zaplatit náklady á , částka, , tedy celkem , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou částky ve výši , částka, (skládá se z neuhrazených dlužných splátek ve výši , částka, a zesplatněné části jistiny ve výši , částka, ). Dále má žalobce nárok na smluvní pokutu podle smlouvy, neboť se žalovaný dostal do okamžiku zesplatnění, tedy do , datum, do prodlení se splátkami úvěru, a to v počtu tří neuhrazených měsíčních splátek. Žalobce tak požaduje třikrát , částka, , tedy celkem , částka, . Dále požadoval i dluh na smluvní pokutě ve výši , částka, , ve výši 0,1 % denně ode dne zesplatnění, když se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tedy , částka, .

2. Soud ve věci pod č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, –, Anonymizováno, vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka žalobce bylo zjištěno, že by měl mít příjem , částka, , bydlí u rodičů a tvrdil, že bydlení ho stojí , částka, . Nemá žádnou vyživovanou osobu. Dále jsou zde uvedeny normativní náklady na bydlení a životní minimum. Z prohlášení rodiče bylo zjištěno, že otec žalovaného , jméno FO, prohlásil, že žije v bytě se žalovaným a tento, že mu měsíčně přispívá částkou , částka, .

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, , a to na částku , částka, , když provize zprostředkovatele činí , částka, , celková cena úvěru pak činí , částka, , RPSN je 44,5 %, zákonný úrok z prodlení 15 %, zápůjční úroková sazba je roční 28,17 %, denní , částka, , výše splátky , částka, měsíčně po 25 měsících, poslední splátka , datum, . Ve smlouvě též ujednání o smluvní pokutě žalovaného při prodlení, dále pak úroky z prodlení a úroky, náhrada účelně vynaložených poplatků a odstoupení od smlouvy.

5. Z výplatní pásky žalovaného za období duben 2023 bylo zjištěno, že jeho čistá mzda činí , částka, , celkový doplatek , částka, .

6. Z dopisu ze dne , datum, s podacím lístkem, kterou právní zástupce žalobce zaslal žalovanému, vyplynulo zesplatnění smlouvy a předžalobní upomínka s poslední možností zaplatit do 10 dnů od odeslání výzvy dluh.

7. Z čestného prohlášení o výdajích spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že výdaje na bydlení jsou , částka, a dále že uvedl, že není proti němu vedeno žádné exekuční, insolvenční a obdobná řízení.

8. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla zaslána částka , částka, a dále, že částka , částka, byla zaslána na účet žalobce.

9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, když viděl pouze výplatní pásku žalovaného, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši , částka, + poplatek , částka, + úrok ve 25 měsíčních splátkách á , částka, , kdy z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že byl plat ověřen pouze z výplatní pásky, a to čistý příjem ve výši , částka, , respektive doplatek , částka, za duben 2023, a ostatní skutečnosti byly zjištěny prakticky pouze z tvrzení žalovaného, když částku , částka, za bydlení potvrdil ještě v čestném prohlášení otec žalovaného, který s ním bydlí. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“18. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen po dobu 25 měsíců splácet částku , částka, , respektive za tuto dobu uhradit částku , částka, , když tedy vycházel pouze z jedné výplatní pásky a vyjádření žalovaného a jeho otce.

19. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

20. Protože má soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, a tuto částku také zaslal žalovanému na účet, respektive zaslal částku , částka, , ovšem částka , částka, byla žalobci ihned vrácena jako poplatek za sjednání úvěru a v uvedené výši, tedy ve výši , částka, se žalovaný na úkor žalobce obohatil, když na úvěr zaplatil pouze částku , částka, .

21. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

22. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Citované zákonné ustanovení upravuje situaci, kdy úspěch účastníka není úplný a je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit nebo náhradu nepřiznat nikomu. Jedná se jednak o odraz reálného výsledku věci a jednak o prevenci, aby účastníci nežalovali víc, než jim opravdu podle hmotného práva náleží.

24. V dané věci soud zjistil, že žalobce byl úspěšný co do částky , částka, , což je oproti žalovanému úspěšnost 78 %, žalovaný byl pak úspěšný 22 %, čili celkový úspěch žalobce je 56 % z nákladů řízení, které činily , částka, (zaplacený soudní poplatek , částka, a náhrada nákladů právního zastoupení žalobce advokátem je , částka, , když sazba za každý úkon právní služby činí , částka, , tedy dva úkony, celkem , částka, , dále pak jeden úkon, jednoduchá výzva za , částka, , to je celkem , částka, , 3 paušály á , částka, plus 21% DPH , částka, ). 56 % úspěchu pak po zaokrouhlení činí ve prospěch žalobce částku , částka, .