13 C 204/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa pro 48 865 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 565 od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvním úrokem 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se smluvním úrokem 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, . Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) Smlouvu č. , hodnota, s názvem , adresa, půjčka v hotovosti týdenní , číslo, . Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši , částka, , za což se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši , částka, . Žalovaná však postupně uhradila pouze částku , částka, . Protože žalovaná své povinnosti nesplnila, vznikl původnímu věřiteli právo na úhradu smluvní pokuty 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení, a právo na sankční poplatky ve výši , částka, . Pohledávky za žalovanou původní věřitel postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, . Žalovaná však následně neuhradila ničeho.

2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Žalovaná uzavřela dne , datum, s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce – , adresa, v hotovosti, na jejímž základě byla žalované vyplacena hotovost ve výši , částka, s tím, že žalovaná má za toto zaplatit poplatek ve výši , částka, ; zápůjčku měla žalovaná splácet v 60 týdenních splátkách po , částka, , RPNS bylo vypočteno ve výši 229,62 %. Součástí této smlouvy byly i smluvní podmínky původního věřitele. K této smlouvě původní věřitel pro žalovanou rovněž vypracoval Standardní informace o spotřebitelském úvěru , adresa, v hotovosti popisují blíže předmětnou zápůjčku.

5. Z dokumentů s názvem výpočet smluvní pokuty a výpočet zákonného úroku z prodlení soud ověřil, že žalovaná postupně původnímu věřiteli uhradila celkem , částka, .

6. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně Zákaznickou kartu ze dne , datum, , z níž vyplývá, že žalovaná měla ke své osobě uvést, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, jako důvod zápůjčky uvedla „jiné“, počet vyživovaných osob je 3, není majitelem auta, nemá zaměstnání (zde bylo uvedeno v domácnosti MD), s příjmem , částka, , další čisté příjmy domácnosti jsou , částka, , přičemž k výdajům bylo uvedeno, že hradí interní splátky PF ve výši , částka, a odhadované měsíční výdaje žadatele jsou , částka, . Dále bylo vyplněno, že byly ověřeny „výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“, avšak příslušné rozhodnutí o přiznání dávky nebylo soudu předloženo.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy (žalovaná je uvedena na řádku , číslo, pod bodem , číslo, ), soud ověřil, že pohledávku za žalovanou původní věřitel postoupil žalobkyni. Postoupení bylo žalované sděleno v Oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, obsahující rovněž Výzvu k okamžitému splacení dluhu do , datum, ; oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne , datum, . Žalobkyně dále žalovanou upomínala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne , datum, , jež byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .

8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o zápůjčce (jež spadá pod rozsah spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016) na částku , částka, . Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci , číslo, , právnická osoba, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“22. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované. V projednávané věci v tomto směru žalobkyně pouze předložila zákaznickou kartu ze dne , datum, , avšak soud je přesvědčen, že pouze vyplněním této zákaznické karty nebyly splněny podmínky kladené na poskytovatele úvěru dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť zjevně původní věřitel s tam obsaženými informacemi nepracoval. Na první pohled je totiž zřejmé, že žalovaná měla ke své osobě uvést, že měsíčně hradí interní splátky ve výši , částka, , aniž by původní věřitel toto jakkoli dále zkoumal a zjišťoval podmínky tohoto úvěru a zda náhodou uzavřením této úvěrové smlouvy se nesnaží žalovaná získat peněžní prostředky k úhradě předchozího dluhu, tj. zda tzv. „nevytlouká klín klínem“, čemuž se zákonodárce stanovením povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele snažil zabránit. Zákon o spotřebitelském úvěru totiž zjevně touto úpravou chrání spotřebitele před neuváženým a nezodpovědným rozhodnutím, kdy je to právě poskytovatel úvěru, kdo má být v tomto směru aktivní a nespoléhat se na pouhé sdělení spotřebitele, že „je vše v pořádku“. I kdyby soud odhlédnul od tohoto pochybení, pak musí poukázat na to, že žalovaná měla ke své osobě uvést, že má příjem ve výši , částka, za situace, kdy její odhadované měsíční výdaje dosahují , částka, (ačkoli soud má za to, že při počtu 3 vyživovaných osob by bylo namístě uvažovat o zjevně vyšších měsíčních výdajích). Soud sice nepřehlíží, že stran příjmů bylo uvedeno, že další příjem domácnosti činí , částka, , avšak tento příjem nebyl soudu vysvětlen, natož doložen. Úvaha původního věřitele, že domácnost žalované má mít měsíční příjem , částka, za situace, kdy další příjem není doložen a kdy žalovaná ke své osobě uvedla, že není zaměstnaná, přičemž z obsahu zákaznické karty lze maximálně dovodit pouze tolik, že pobírá dávku mateřské nebo rodičovské podpory, aniž by bylo zkoumáno, jak dlouho tato podpora bude trvat, proto soud považuje za velmi zjednodušující a zkreslující, neboť v dané situaci zjevně existovalo vysoké riziko, že příjmy žalované jsou jiné, resp. že budou v krátkém čase podstatně klesat.

24. Soud nepřehlíží obsáhlé vyjádření žalobkyně ze dne , datum, , v němž žalobkyně popisovala, že je nutné postupovat eurokonformně v souladu s pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví a že původní věřitel má licenci od České národní banky. Soud přitom nezpochybňuje, že původní věřitel mohl mít v danou chvíli licenci od České národní banky a že podléhal jejímu dohledu. Za stěžejní však považuje to, co původní věřitel reálně při posuzování úvěruschopnosti žalované při uzavírání předmětné smlouvy udělal. Přes tvrzení žalobkyně o tom, že došlo k lustraci žalované v různých bankovních a bankovních registrech a jiných registrech soudu bylo doloženo pouze tolik, že původní věřitel vypracoval tzv. zákaznickou kartu žalované, která však při bližším pohledu o majetkové situaci žalované a při vzájemném porovnání tam uvedených údajů nic neříká. Samotná výše úvěru na tomto ničeho nezmění, neboť právě ve vztahu k těmto „nízkým úvěrům“ se vyvinula praxe, kdy takovéto úvěry byly poskytovány osobám, které zjevně nebyly schopné úvěr splácet, přičemž následně došlo k navýšení dluhu spotřebitele prostřednictvím různých smluvních pokut, poplatků a sankcí – jako tomu ostatně je v projednávané věci, kdy si žalovaná půjčila , částka, , splatila , částka, , přesto žalobkyně požaduje zaplatit při kapitalizaci všech jejích nároků obsažených v žalobě částku přes , částka, .

25. Žalobkyně tedy dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně sice soudu předložila doklady o tom, že formálně toto hodnocení úvěruschopnosti žalované proběhlo, avšak soud se v žádném případě nemůže s ohledem na výše uvedené ztotožnit s tím, že by toto hodnocení bylo řádné a úplné. S ohledem na tento závěr nemohla předmětná úvěrová smlouva obstát jako platná, tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat práva vyplývající z této smlouvy (smluvní úrok, úrok z prodlení, smluvní pokuty atd.)

26. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od původního věřitele poskytnuta dne , datum, částka , částka, , kterou žalovaná vrátila pouze ve výši , částka, , tudíž se žalovaná obohatila ve výši , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor původního věřitele dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu , částka, , proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.

27. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z.. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, přičemž soud žalobkyni přiznal výši zákonného úroku z prodlení v souladu s petitem žaloby.

28. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím Oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k okamžité smluvní dluhu do , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaná měla dle tohoto oznámení plnit nejpozději do , datum, , a od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) v rozsahu stanoveném v petitu žaloby.

29. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení před , datum, ) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovaná, která byla v dané věci převážně úspěšná, žádné náklady na vedení tohoto řízení dle obsahu spisu nevynaložila.

31. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.