14 C 144/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Šlapalem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované , sídlem Adresa žalované , zastoupená advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 97 148 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení částky 97 148 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 38 592 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se jako vlastník honebních pozemků podanou žalobou domáhal po žalované jako uživateli honitby náhrady škody ve výši 97 148 Kč z titulu škod způsobených zvěří na porostu jetele inkarnátu. K důkazu žalobce předložil odborné vyjádření Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a dopisy adresované žalované, jimiž uplatnil a vyčíslil vzniklé škody.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalovaná namítla, že ze strany žalobce nedošlo k řádnému uplatnění nároků v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, kdy ze zaslaných uplatnění nároků nelze určit jaká zvěř, v jakém rozsahu a na jakých pozemcích měla způsobit škody. Žalobce škody uplatnil paušálně, když i jednotlivá časová období tvrzeného vzniku škod na sebe bezprostředně navazují. Při soudním jednání žalovaná dále zpochybnila věcnou legitimaci obou účastníků.

3. Náhrady škod způsobených zvěří upravuje část šestá zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (ZMS), přičemž relevantní zákonná ustanovení, jimiž se režim náhrad škod řídí, jsou následující:Uživatel honitby je povinen hradit škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř (§ 52 odst. 1 písm. b) ZMS). Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří nejsou dotčena (§ 53 ZMS). Nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla (§ 55 odst. 1 písm. a) ZMS). Současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni (§ 55 odst. 2 ZMS). Poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu (§ 55 odst. 3 ZMS). Nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3 (§ 55 odst. 4 věta prvá ZMS).

4. Shora citovaná zákonná ustanovení představují specifickou úpravu způsobu uplatnění nároku na náhradu škody způsobené zvěří, jehož podstatou je prekluze práva, nedodrží-li poškozený ve stanovených lhůtách předepsaný postup, přičemž prekluzivní účinek má marné uplynutí každé ze shora uvedených zákonných lhůt. Odpovědnost uživatele za škody způsobené zvěří je totiž konstruována jako odpovědnost objektivní bez ohledu na otázku případného zavinění ze strany uživatele honitby. Liberační důvody jsou uvedeny v ustanovení § 54 ZMS, dle něhož se nehradí škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách; dále se nehradí rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří. Případné spoluzavinění vlastníka nebo nájemce pozemku může být zohledněno pouze při posuzování výše náhrady škody ve smyslu § 53 ZMS z toho hlediska, zda vlastník či nájemce honebního pozemku učinil přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří.

5. Shora citovaná ustanovení ZMS byla již několikrát řešena v judikatuře Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), přičemž tato judikatura se v otázce odpovědnosti za škody způsobené zvěří postupně vyvíjela. V pořadí prvním rozhodnutím je rozsudek NS ze dne 23. 4. 2009, sp.zn. 25 Cdo 719/2008, v němž NS vyložil dikci zákona ohledně vzniku škody tak, že vznikem škody se rozumí, cit.: „škodná událost, tedy každé jednotlivé škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet lhůta 20 dní k uplatnění náhrady škody u uživatele honitby. Jde-li o škodu na polních plodinách a zemědělských porostech, kterou lze vyčíslit až v době sklizně, spočívá uplatnění škody ve sdělení uživateli honitby, kde a v jakém rozsahu jsou plodiny a porosty působením zvěře poškozeny a že poškozený na něm požaduje náhradu takto vzniklé škody; k vyčíslení výše této škody (a předložení tohoto vyčíslení uživateli honitby) je pak stanovena lhůta 15 dní od provedení sklizně. Zákon vychází z předpokladu, že vlastník (uživatel) obhospodařující zemědělský pozemek stav výpěstků průběžně sleduje (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03, N 226/43 SbNS 541, bod 113), a vyžaduje tak od něj, aby v relativně krátké prekluzívní lhůtě odpovědnou osobu na vzniklou škodu a svůj zájem požadovat její náhradu upozornil, čímž patrně sleduje jak cíle preventivní (možnost zákroku proti zvětšování škody), tak reparační (včasné zajištění důkazních prostředků prokazujících původ a rozsah škody). Pokud by byla postupně vznikající škoda chápána jako jeden celek a nárok na její náhradu bylo možné uplatnit až po „ustálení poměrů“, tedy s větším časovým odstupem od konkrétního škodlivého působení zvěře na zemědělské porosty (k čemuž směřuje výklad zastávaný žalobkyní), bylo by již značně obtížné (ne-li nemožné) určit původce a rozsah takto vzniklé škody, případně další předpoklady vzniku odpovědnostního vztahu. Lhůta 15 dnů od provedení sklizně je pak stanovena k vyčíslení majetkové újmy, jež následkem škodné události vznikla.“.V pořadí druhým rozhodnutím NS je rozsudek ze dne 21. 8. 2012, sp.zn. 25 Cdo 4682/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2013, jehož právní věta zní, cit.: „Vznikem škody ve smyslu § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se míní škodná událost, tedy každé jednotlivé škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet prekluzivní lhůta k uplatnění nároku u uživatele honitby. Je-li rozsah škody zřejmý okamžitě (např. když porosty byly zcela zničeny nebo byly ztraceny vynaložené náklady), činí prekluzivní lhůta pro vyčíslení výše škody shodně 20 dní počítaných od téhož okamžiku. Projeví-li se poškození plodin až poté, co byla provedena jejich sklizeň (jestliže teprve porovnáním očekávaného výnosu se skutečným lze určit ztrátu), zakládá zákon samostatně běžící lhůtu v délce 15 dnů, jejíž počátek odkládá až k ukončení sklizně (§ 55 odst. 2, věta druhá, zákona)“. V tomto rozsudku NS dále podrobně vyložil, že prekluze jako zánik práva, k němuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, nastane tehdy, nedodržel-li poškozený ve stanovených lhůtách předepsaný postup a neučinil-li odpovídající úkony k uplatnění nároku, přičemž prekluzivní účinek má marné uplynutí každé ze lhůt upravených zákonem. Prvotní podmínkou k odvrácení prekluze je, aby poškozený učinil vůči odpovědné osobě právní úkon, jehož obsahem je požadavek na náhradu škody způsobené zvěří na polních plodinách. Pro tento úkon stanoví zákon lhůtu dvaceti dnů ode dne, kdy škoda vznikla (§ 55 odst. 1). Ohledně počátku běhu prekluzivní doby je třeba ne zcela jasnou dikci zákona vyložit tak, že vznikem škody se zde míní škodná událost, tedy každé jednotlivé škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet lhůta k uplatnění nároku u uživatele honitby. Tato fáze má tzv. notifikační charakter, neboť slouží zejména k ověření mechanismu vzniku škody a k závěru, zda je vůbec dán základ odpovědnosti. Proto je nutno tento úkon doplnit o vyčíslení náhrady, v němž poškozený sděluje charakter utrpěných újem a její výši. Podle toho, zda jde o škodu, která je zjistitelná dříve, než jsou poškozené porosty sklizeny, či nikoliv, rozlišuje se dvojí režim. V případě, že je rozsah škody zřejmý okamžitě, aniž by bylo nutno čekat dozrání nepoškozených plodin (např. když porosty byly zcela zničeny nebo byly ztraceny vynaložené náklady), je lhůta pro tento úkon spojena se samotným uplatněním nároku, tj. činí shodně dvacet dní počítaných od téhož okamžiku vzniku škody. Oproti tomu právě pro případy, kdy se poškození plodin projeví až poté, co byla provedena jejich sklizeň, tedy jestliže teprve porovnáním očekávaného výnosu se skutečným lze určit ztrátu, zakládá zákon samostatně běžící lhůtu v délce patnácti dnů, jejíž počátek odkládá až k ukončení sklizně (§ 55 odst. 2 věta druhá zákona).V pořadí třetím rozhodnutím je pak rozsudek NS ze dne 28. 3. 2013, sp.zn. 25 Cdo 346/2012, v němž NS podrobněji vyložil a dále rozvedl náležitosti tzv. notifikačního úkonu, jehož obsahem je požadavek poškozeného na náhradu škody způsobené zvěří na polních plodinách. NS dospěl k závěru, že samotný zákon (ZMS) na tento úkon žádné požadavky neklade a že za uplatnění nároku je možno považovat jakékoliv upozornění odpovědné osoby ze strany poškozeného, že na příslušných zemědělských pozemcích došlo působením zvěře ke škodě. Podstata takového sdělení přitom spočívá zejména v informování uživatele honitby o vzniku škody, přičemž s ohledem na specifickou povahu nároku spočívající především v tom, že škodlivé působení zvěře je obtížně dokumentovatelné, po delší době prakticky nezjistitelné a zemědělské plodiny jsou na poli vystaveny působení mnoha dalších škodlivých činitelů, lze dovodit, že zákonodárce předpokládal určitou součinnost ze strany uživatele honitby, který má přehled o stavu honitby a po sdělení o vzniklé škodě bude mít sám zájem na zjištění aktuální situace. Smyslem a účelem tzv. notifikační fáze je zjištění základu nároku, tj. zjištění existence škody, osoby oprávněné a osoby odpovědné. Z hlediska zákonných předpokladů je tak i pouhé sdělení o škodlivém působení zvěře a místě či místech, kde se projevilo, spojené s požadavkem náhrady vzniklé škody, řádným uplatněním nároku u poškozeného ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) ZMS v případě, že výši škody je možné zjistit až v době sklizně. Má-li být totiž výše škody teprve vyčíslena, je nadbytečné, aby poškozený v rámci uplatnění nároku u uživatele honitby přesně vymezil rozsah škody. NS v této souvislosti uvedl, že v praxi si lze takové vymezení rozsahu např. uvedením výměry poškozené plochy představit jen obtížně, když se často bude jednat o mnohočetný výskyt poškozených míst na velké ploše obdělané zemědělské půdy. Pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu je nicméně nezbytné okolnosti podstatné pro základ nároku prokázat v podobě důkazů, které rozhodné skutečnosti dokládají.

6. Soud se nejprve zabýval věcnou legitimací účastníků. Dle shora citovaných zákonných ustanovení hradí škodu způsobenou zvěří uživatel honitby a škoda je hrazena vlastníku nebo nájemci honebního pozemku, na němž vznikla. Z uvedeného vyplývá, že škodou dotčené honební pozemky musí být součástí honitby, jejímž uživatelem je právě žalovaná, a současně škodou dotčené honební pozemky musí vlastnit nebo je mít pronajaté právě žalobce.

7. Žalobce škodu lokalizoval na zemědělské půdní bloky vedené v evidenci LPIS, konkrétně na půdní bloky spadající do mapového čtverce 740-0980, kódy bloků/dílů 9501/1, 9501/7, 9501/9 a 9502/4, kdy uvedené bloky spadají pod honitbu , adresa, , jejímž uživatelem má být žalovaná. Škody měly dle tvrzení žalobce vznikat průběžně od 1. 9. 2022 až do 18. 5. 2023, kdy byl porost jetele inkarnátu na uvedených půdních blocích z důvodu totálního poškození zaorán.

8. Soud si k důkazu vyžádal od Městského úřadu , adresa, jako orgánu státní správy myslivosti informaci, kdo byl uživatelem honitby , adresa, v letech 2022-2023, tedy v době, kdy mělo dojít ke škodám. Městský úřad , adresa, soudu zaslal jeho rozhodnutí ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , z něhož se podává, že uživatelem honitby , adresa, byla v zájmovém období žalovaná (rozhodnutí založeno na čl. 40-41 spisu). Soud dále nahlédnutím do Veřejného registru půdy LPIS (webové rozhraní Ministerstva zemědělství) mapově lokalizoval předmětné půdní bloky a nahlédnutím do webového portálu hranic honiteb (https://geoportal.uhul.cz/mapy/mapyhon.htm) ověřil, že předmětné půdní bloky jsou součástí honitby , adresa, . Tímto má soud za prokázanou pasivní věcnou legitimaci žalované.

9. Ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobce si soud k důkaznímu návrhu žalobce vyžádal od Státního zemědělského intervenčního fondu informace o tom, kdo na předmětných půdních blocích v letech 2022-2023 hospodařil. Z odpovědi Státního zemědělského intervenčního fondu (založena na čl. 86 spisu) a z jím předložených dalších listin (výpisy z evidence půdy, dotační žádosti, pachtovní smlouvy a Dohoda o změně v evidenci půdy LPIS, vše založeno na čl. 87-123 spisu) má soud za prokázané, že na předmětných půdních blocích hospodařil v letech 2022-2023 jako pachtýř žalobce. Tímto je tak prokázána aktivní věcná legitimace žalobce.

10. Soud se dále zabýval tím, zda škodní nároky byly žalobcem uplatněny řádně a včas dle shora citovaných ustanovení ZMS. Žalobce jako osoba obhospodařující výše uvedené půdní bloky dopisem ze dne 19. 9. 2022, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, uplatnil na základě ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) ZMS u žalované jako uživatele honitby nárok na náhradu škody způsobené zvěří na zemědělských pozemcích a polních plodinách, konkrétně na porostu jetele inkarnátu, který se nacházel na zemědělských půdních blocích vedených v evidenci LPIS: bloky , Anonymizováno, /1, , Anonymizováno, /7, , Anonymizováno, /9 a , Anonymizováno, /4 mapového čtverce , Anonymizováno, -, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Žalobce škody vymezil tak, že škody byly způsobeny rytím a okusem porostu v období 1. 9. 2022 až 19. 9. 2022. Žalobce zároveň oznámil, že škodu nelze vzhledem k předpokladu dalšího vzniku škod v průběhu vegetace vyčíslit, a proto bude škoda dle § 55 odst. 2 ZMS vyčíslena do 15 dnů po provedené sklizni (prokázáno dopisem na čl. 46 spisu a podacím lístkem spolu s doručenkou na čl. 45 spisu). Další vzniklé škody uplatnil žalobce ve stejném rozsahu za období 20. 9. 2022 až 6. 10. 2022 dopisem ze dne 6. 10. 2022, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, za období 7. 10. 2022 až 25. 10. 2022 dopisem ze dne 25. 10. 2022, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, za období 26. 10. 2022 až 11. 11. 2022 dopisem ze dne 11. 11. 2022, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, za období 12. 11. 2022 až 29. 11. 2022 dopisem ze dne 29. 11. 2022, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, za období 30. 11. 2022 až 15. 12. 2022 dopisem ze dne 15. 12. 2022, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, za období 16. 12. 2022 až 2. 1. 2023 dopisem ze dne 2. 1. 2023, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, za období 3. 1. 2023 až 19. 1. 2023 dopisem ze dne 19. 1. 2023, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, za období 20. 1. 2023 až 6. 2. 2023 dopisem ze dne 6. 2. 2023, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, za období 7. 2. 2023 až 23. 2. 2023 dopisem ze dne 23. 2. 2023, jenž byl dle podacího lístku téhož dne odeslán žalované, za období 24. 2. 2023 až 15. 3. 2023 dopisem ze dne 15. 3. 2023, jenž byl dle dodejky datové zprávy odeslán dne 15. 3. 2023 do datové schránky žalované, za období 16. 3. 2023 až 4. 4. 2023 dopisem ze dne 4. 4. 2023, jenž byl dle dodejky datové zprávy odeslán dne 4. 4. 2023 do datové schránky žalované, za období 5. 4. 2023 až 24. 4. 2023 dopisem ze dne 24. 4. 2023, jenž byl dle dodejky datové zprávy odeslán dne 24. 4. 2023 do datové schránky žalované, za období 25. 4. 2023 až 14. 5. 2023 dopisem ze dne 14. 5. 2023, jenž byl dle dodejky datové zprávy odeslán dne 14. 5. 2023 do datové schránky žalované, a za období 15. 5. 2023 až 3. 6. 2023 dopisem ze dne 3. 6. 2023, jenž byl dle dodejky datové zprávy odeslán dne 3. 6. 2023 do datové schránky žalované (prokázáno dopisy, podacími lístky a datovými zprávami založenými na čl. 47-74 spisu). Výši celkové škody žalobce žalované vyčíslil dopisem ze dne 2. 6. 2023, jenž byl dle dodejky datové zprávy odeslán dne 2. 6. 2023 do datové schránky žalované. Dle tohoto vyčíslení žalobce vyčíslil škodu na porostu jetele inkarnátu vzniklou na shora uvedených půdních blocích působením zvěře částkou 97 148 Kč a požádal o její proplacení na sdělený bankovní účet (prokázáno dopisem na čl. 3 a 75 spisu a dodejkou datové zprávy na čl. 76 spisu).

11. Soud dospěl k závěru, že žalobce uplatnil vůči žalované škody řádně a včas v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. a) ZMS, tedy splnil veškeré náležitosti tzv. notifikačního úkonu, jehož obsahem je dle shora citované judikatury požadavek poškozeného (žalobce) na náhradu škody způsobené zvěří na polních plodinách. Je přitom zjevné, že škody vznikaly působením zvěře postupně, tedy nelze klást k tíži žalobce, že škody uplatňoval průběžně na sebe časově navazujícími notifikačními úkony. Naopak lze konstatovat, že žalobce v zájmu zachování dvacetidenní prekluzivní lhůty ani jinou možnost neměl. Rovněž tak škody byly dostatečně lokalizovány půdními bloky. kdy žalovaná si mohla předmětné bloky jednoduše lokalizovat na webu Ministerstva zemědělství v evidenci LPIS.

12. K jinému závěru však dospěl soud ve vztahu k vyčíslení výše škody. Dle ustanovení § 55 odst. 2 ZMS se výše škody vyčísluje současně s uplatněním nároku na její náhradu, tedy současně s tzv. notifikačním úkonem, toliko pouze v případě, že škodu lze vyčíslit až v době sklizně, stanoví toto ustanovení pro vyčíslení škody prekluzivní lhůtu 15 dnů po provedené sklizni. Sám žalobce uvedl, že škoda na porostech jetele inkarnátu byla škodou totální, nebylo co sklízet a poškozený porost byl zaorán. Je tak otázkou, zda vůbec, a pokud ano, kdy začala plynout prekluzivní lhůta k vyčíslení výše škod. Dle shora citovaného rozsudku NS sp.zn. 25 Cdo 4682/2010, „je-li rozsah škody zřejmý okamžitě (např. když porosty byly zcela zničeny nebo byly ztraceny vynaložené náklady), činí prekluzivní lhůta pro vyčíslení výše škody shodně 20 dní počítaných od téhož okamžiku. Projeví-li se poškození plodin až poté, co byla provedena jejich sklizeň (jestliže teprve porovnáním očekávaného výnosu se skutečným lze určit ztrátu), zakládá zákon samostatně běžící lhůtu v délce 15 dnů, jejíž počátek odkládá až k ukončení sklizně“. V projednávané věci není sporu v tom, že ke sklizni poškozeného porostu jetele nikdy nedošlo, když celý porost byl z důvodu totálního poškození zaorán. Prekluzivní lhůta pro vyčíslení výše škody tak musela být v tomto případě shodná s notifikačním úkonem, tedy činila 20 dnů počítaných od vzniku škody, v tomto případě od okamžiku totálního, celkové zničení porostu jetele inkarnátu. Jak bylo uvedeno výše, škody na porostu jetele vznikaly působením zvěře průběžně od 1. 9. 2022, přičemž celý porost měl být dle tvrzení žalobce zaorán dne 18. 5. 2023. Okamžik likvidace porostu jeho zaoráním ovšem nelze z hlediska běhu prekluzivní lhůty zaměňovat s jeho totálním poškozením, natož s jeho sklizní. Žalobce k důkazu předložil Odborné vyjádření Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , z něhož se podává, že pracovník výzkumného ústavu , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , provedl na předmětných půdních blocích opakovaně místní šetření, konkrétně ve dnech 15. 2., 27. 4. a 9. 5. 2023, a to za osobní účasti žalobce (Odborné vyjádření včetně fotodokumentace založeno na čl. 4-8 spisu). Dne 30. 4. 2023 provedl na předmětných půdních blocích místní šetření konzultant výzkumného ústavu , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (vyjádření tohoto konzultanta včetně fotodokumentace je založeno na čl. 131-134 spisu). Z tohoto vyjádření se podává, že dne 30. 4. 2023 byl stav porostu jetele na většin míst velmi řídký bez rostlin nebo s výskytem 10 rostlin na/m2, kdy taková hustota porostu by dle konzultanta již nemohla dosáhnout požadovaných parametrů sklizně ani pro účely např. zeleného hnojení. Dle konzultanta by bylo vhodné celý porost jetele chemicky či mechanicky zlikvidovat a založit porost jiný. Celkové poškození porostu se podává i ze samotného Odborného vyjádření, kdy jeho zpracovatel konstatuje, že při místním šetření dne 27. 4. 2023 byla poškozena i zbývající vegetace na dotčených půdních blocích s tím, že počty zbývajících rostlin jetele odpovídají 10 až 50 rostlinám na/m2. Za této situace muselo být i samotnému žalobci, a to nejpozději dne 30. 4. 2023, zcela zřejmé, že nebude mít co sklízet a celý porost poškozeného jetele bude muset být zlikvidován, k čemuž následně skutečně došlo dle tvrzení žalobce dne 18. 5. 2023 jeho zaoráním. Výši škody tak měl žalobce žalované vyčíslit již spolu s jejím uplatněním, konkrétně nejpozději v notifikačním dopisu ze dne 14. 5. 2023, jímž uplatnil škody za období 25. 4. 2023 až , datum, (založen na čl. 71 spisu), neb v tuto dobu již žalobce prokazatelně věděl, že nebude mít co sklízet, porost bude zlikvidován a jedná se o totální škodu. Tím, že žalobce uplatněné škody, Anonymizováno, vyčíslil až dopisem ze dne 2. 6. 2023, propásl zákonnou prekluzivní lhůtu pro vyčíslení výše škody a škodní nárok mu proto nemůže být přiznán.

13. Soud proto s poukazem na výše uvedené, aniž by se musel dále blíže zabývat provedenými důkazy, zejména ve vztahu k výši škody, žalobu zamítl.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci měla plný úspěch žalovaná. Žalované tedy náleží náhrada nákladů řízení, které tvoří odměna advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne 10. 1. 2025, účast na jednání před soudem dne 14. 2. 2025, účast na jednání před soudem dne 14. 3. 2025 a účast na jednání před soudem dne 26. 3. 2025) ve výši 30 120 Kč (dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za oněch 6 úkonů právní služby v paušální výši 2 400 Kč (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, částečně ve znění účinném do 31. 12. 2024), náhrada cestovních výdajů advokáta za 4 cesty motorovým vozidlem ze Žatce do Litoměřic a zpět ve výši 3 672 Kč (dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu) a náhrada advokáta za promeškaný čas v počtu 16 půlhodin ve výši 2 400 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované.