21 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Šlapalem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1 o určení dědického práva

I. Určuje se, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstaviteli , jméno FO, , narozenému , datum, a zemřelému , datum, , a to jako dcera zůstavitele v první třídě dědiců.

II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že je dědičkou , jméno FO, , narozeného dne , datum, a zemřelého dne , datum, (dále jen „zůstavitel“), a to ze zákona jako dcera zůstavitele. Dle žalobních tvrzení zůstavitel pořídil formou notářského zápisu dne , datum, listinu o vydědění, kterou vydědil žalobkyni a jejího bratra , jméno FO, z důvodů, že žalobkyně neprojevovala opravdový zájem o zůstavitele, který by jako potomek projevovat měla, a že neposkytovala potřebnou pomoc s ohledem na zdravotní stav zůstavitele. Žalobkyně s uvedenými důvody jejího vydědění nesouhlasí, obsáhle i v časové souvislosti tyto vyvrací a uzavírá, že zůstavitel nechal sepsat listinu o vydědění pravděpodobně v emotivním hnutí mysli, jednorázovém naštvání, tedy ke dni , datum, ani po tomto datu nebyly dány důvody pro její vydědění a listina o vydědění je proto ve vztahu k žalobkyni neplatná.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala s tím, že považuje listinu o vydědění za platnou, měla by být akceptována vůle zůstavitele a tvrzení žalobkyně by měla být s jistotou prokázána.

3. Soud si nejprve připojil dědický spis vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, . Z tohoto spisu má soud za prokázané, že zůstavitel zemřel dne , datum, a zanechal po sobě listinu o vydědění, jež byla sepsána ve formě notářského zápisu, jenž sepsala dne , datum, pod sp.zn. , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářka se sídlem v Praze. Touto listinou o vydědění zůstavitel vydědil žalobkyni (svou dceru) a jejího bratra , jméno FO, (svého syna) z důvodů, že o něj trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli, a neposkytují mu potřebnou pomoc s ohledem na jeho zdravotní stav. Zůstavitel k důvodům vydědění ve vztahu k žalobkyni konkrétně uvádí, že žalobkyně se mu od prvního rozvodu s její matkou, k němuž došlo v roce 1972, ozvala až v roce 2002, kdy mu telefonicky sdělila, že je dědou. Nějaký čas potom se stýkali jednou až dvakrát za tři měsíce. V roce 2005 měl mozkovou příhodu, doma jej našel jeho bratr, přes měsíc byl v nemocnici v , adresa, v umělém spánku a hospitalizován byl až do února 2006, kdy následně si zlomil obratel a poté byl hospitalizován znovu až do července 2006. Za celé období jeho pobytu v nemocnici jej žalobkyně navštívila čtyřikrát až pětkrát. Zůstavitel v listině o vydědění dále poukazuje na to, že stále dochází na rehabilitace, v obou dolních končetinách a pravé horní má obrnu nervů a musí jezdit do rehabilitačních a lázeňských středisek. Protože nemá osobní automobil, požádal žalobkyni o zajištění dopravy jejím autem v případě potřeby s tím, že jí zaplatí pohonné hmoty ze ZTP, a o občasnou pomoc, což však žalobkyně odmítla s tím, že se o něj takto postarat nemůže, neboť by jí přijetí příspěvku způsobilo daňové obtíže. Tím veškerá komunikace s žalobkyní skončila, žalobkyně žádnou pomoc neposkytla, zůstavitele již nenavštívila a od té doby ji zůstavitel neviděl. Důsledky vydědění zůstavitel vztáhl i na všechny potomky žalobkyně (opis listiny o vydědění je založen v dědickém spise na čl. 14-15). Dne , datum, vydal zdejší soud pověřeným soudním komisařem , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem v Litoměřicích, pod č.j. , spisová značka, usnesení, jímž žalobkyni odkázal, aby do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti České republice, že je zákonnou dědičkou zůstavitele. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne , datum, a žalobkyně žalobu podala u zdejšího soudu dne , datum, .

4. Podle ustanovení § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Podle ustanovení § 3072 o.z., zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

5. Zůstavitel zemřel dne , datum, a listina o vydědění žalobkyně byla pořízena dne , datum, . Z ustanovení§ 3072 o.z. lze dovodit, že platnost prohlášení zůstavitele o vydědění je třeba posuzovat podle právní úpravy platné a účinné ke dni jeho pořízení, ledaže by bylo podle takové úpravy neplatné. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, , by se platnost listiny o vydědění v tomto případě sice posoudila podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), nicméně podle o.z., platného a účinného v den smrti zůstavitele, je k platnému vydědění nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele.

6. Soud dospěl k závěru, že předmětná listina o vydědění sepsaná formou notářského zápisu je platným právním jednáním zůstavitele a netrpí žádným formálním deficitem. Další dokazování proto soud zaměřil již jen na prokázání tvrzených důvodů vydědění.

7. Účastníci zejména navrhli provést výslechy svědků, konkrétně bratra žalobkyně , jméno FO, , životní partnerky bratra zůstavitele Ingr. , jméno FO, a manžela žalobkyně , jméno FO, . Výslech svědka , jméno FO, soud neprovedl a tento důkazní návrh zamítl, neb tento svědek má přímý vztah k projednávané věci, zůstaviteli i žalobkyni a jeho výpověď by tak objektivně postrádala věrohodnost. Tento svědek byl totiž jako syn zůstavitele a bratr žalobkyně sám zůstavitelem vyděděn a stejně jako žalobkyně v této věci se domáhá v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, určení, že je zákonným dědicem zůstavitele. Tento svědek by tak zcela jistě nevypovídal proti sobě, i s přihlédnutím k tomu, že je zde zcela zřejmá kolize mezi zájmy tohoto svědka a zájmy žalobkyně, neb pokud by žalobkyně v tomto řízení neuspěla a svědek ve svém řízení uspěl, nabyl by sám jako jediný dědic celé dědictví po zůstaviteli a s žalobkyní by se nemusel o dědictví dělit.

8. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděla, že zůstavitel byl bratr jejího již zemřelého životního druha, s nímž žila 50 let. Vztahy se zůstavitelem měla velmi blízké, pravidelně se navštěvovali, přičemž naposledy jej viděla v domově seniorů v Krabčicích v květnu 2019. Svědkyně dále podrobně popsala vývoj vztahů mezi žalobkyní a zůstavitelem, kdy tyto ochably asi v roce 1984 po rozvodu zůstavitele s matkou žalobkyně a opětovně byly navázány až po 20 letech. V roce 2005 utrpěl zůstavitel mozkovou příhodu, v době vydědění v roce 2009 procházel zůstavitel osobní krizí, měl přítelkyni, s níž se chtěl oženit, ale nakonec se s ní rozešel. Od té doby se zůstavitel choval roztržitě a nepředvídatelně, zapomínal a trpěl nízkým tlakem. Několikrát byl hospitalizován, přestával být soběstačný a byl mu doporučen domov důchodců, kam nastoupil v říjnu 2015 a zůstal zde až do své smrti. Zůstavitel se svědkyni zmiňoval o žalobkyni, jejím manželovi i vnucích, v domově důchodců měl její svatební fotografii. Žalobkyně jej v domově důchodců pravidelně navštěvovala. Na podzim 2016 zůstavitel svědkyni sdělil, že dostal nějaké peníze z družstevního bytu a část přenechá žalobkyni. O vydědění se svědkyně dozvěděla až po smrti zůstavitele (výpověď svědkyně zachycena na čl. 64-65 spisu).

9. Svědek , jméno FO, (manžel žalobkyně a tchán zůstavitele) vypověděl, že se zůstavitelem se začali stýkat a navštěvovat po narození jejich syna asi v roce 2003-2004. Svědek potvrdil mozkovou příhodu zůstavitele v roce 2005, kdy jej našel bratr zůstavitele v jeho bytě. Zůstavitel byl následně hospitalizován v bezvědomí v nemocnici v Motole, kam za ním svědek dojížděl sám na návštěvy, protože žalobkyni to nedoporučil ošetřující lékař z důvodu jejího pokročilého těhotenství. Po narození druhého syna jej v nemocnici navštívila i žalobkyně. Dále svědek zmínil rok 2006-2007, kdy je zůstavitel požádal o příspěvek na mobilitu s tím, že by potřeboval vozit, nicméně žalobkyně neměla řidičský průkaz. Svědek se nabídl, že by ho vozil on, ale vzhledem k jeho zaměstnání nikoli pravidelně. Zůstavitel prohlásil, že se na něj vykašlali a přestal se s nimi bavit. K opětovnému navázání kontaktů došlo v roce 2014 nebo 2016, kdy šel zůstavitel do domova důchodců. Pravidelně jej tam navštěvovali. O vydědění se svědek dozvěděl až po smrti zůstavitele od notáře (výpověď svědka zachycena na čl. 65-66 spisu).

10. Obě svědecké výpovědi podporují i žalobkyní předložené listinné důkazy v podobě rodinných fotografií, na nichž je zachycen zůstavitel (čl. 4-11 a 18 spisu), diář, jenž si vedl manžel žalobkyně a který zachycuje hospitalizaci zůstavitele v roce 2005 v souvislosti s jeho mozkovou příhodou (čl. 12-16 spisu) a dopisy svědkyně , jméno FO, adresované zůstaviteli (čl. 55-56 spisu). Rovněž nelze přehlédnout, že žalobkyně uhradila uložení urny s ostatky zůstavitele (čl. 57 spisu) i náklady jeho kremace (čl. 57-59 spisu).

11. Soud vyhodnotil obě svědecké výpovědi jako zcela věrohodné, když tyto byly obsahově zcela podpořeny i shora uvedenými listinnými důkazy. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že vztah zůstavitele k žalobkyni si prošel určitým časovým vývojem, kdy nejprve v důsledku rozvodu s matkou žalobkyně se žalobkyně se zůstavitelem nestýkala a k obnovení vzájemných styků došlo někdy v roce 2003-2004 v souvislosti s narozením syna žalobkyně (vnuka zůstavitele). Zůstavitele v roce 2005 postihla mozková příhoda spojená s jeho delší hospitalizací, přičemž následně zůstavitel stále trpěl zdravotními problémy, jež vyústily v jeho umístění do domova důchodců, kde i dožil. Soud je toho názoru, že dlouhodobé zdravotní problémy zcela jistě ovlivnily zůstavitele i po psychické stránce, kdy někdy v roce 2006-2007, jak vypověděl manžel žalobkyně, se zůstavitel přestal sám ze své vůle s rodinou žalobkyně stýkat, přičemž k opětovnému navázání normálních vztahů došlo až v roce 2014 a tyto trvaly až do smrti zůstavitele. Do tohoto časového úseku odcizení zůstavitele tak spadá i rok 2009, kdy zůstavitel pořídil předmětnou listinu o vydědění. Jak vypověděla svědkyně , jméno FO, , zůstavitel měl v tu dobu přítelkyni, s níž plánoval společnou budoucnost, nicméně tento vztah se rozpadl. Zůstavitel na tom nebyl po zdravotní ani psychické stránce dobře a v tomto rozpoložení vydědil obě své děti. Poté, co normální rodinné vztahy s žalobkyní byly opět navázány a tyto trvaly až do smrti zůstavitele, zůstavitel na předmětné vydědění žalobkyně s vysokou mírou pravděpodobnosti, i s přihlédnutím k jeho zdravotním problémům a věku, zapomněl, a předmětné vydědění nezrušil.

12. Lze tedy uzavřít, že žádné zákonné důvody pro vydědění žalobkyně zde ke dni smrti zůstavitele neexistovaly a žalobkyně je tak zákonnou dědičkou po zůstaviteli. Soud proto žalobě vyhověl s tím, že žalobkyně jako dcera zůstavitele dědí dle ustanovení § 1635 odst. 1 o.z. v první třídě dědiců (výrok I.).

13. Pro úplnost zbývá závěrem konstatovat, že soud se zabýval pouze důkazy z pohledu předmětu řízení vymezeného žalobou relevantními. Jako nadbytečnými a bezpředmětnými nebylo třeba se zabývat dalšími v průběhu řízení provedenými důkazy a soud zamítl pro jejich nadbytečnost i ostatní důkazní návrhy obou účastníků.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobkyně sice měla dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. plný úspěch ve věci a měla by tak vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně soud shledal ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř. existenci důvodu hodného zvláštního zřetele a ve věci úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.). Tímto důvodem je skutečnost, že žalovaná svým jednáním nezavdala a objektivně ani zavdat nemohla příčinu k podání žaloby, když k celému řízení přišla jako „slepý k houslím“. Zůstavitel obě své děti vydělil, žádných dalších dědiců neměl, tedy celá pozůstalost by připadla jako odúmrť státu. Na straně žalované tak musel z povahy věci vystupovat stát, který však nemohl mít o rodinných poměrech zainteresovaných osob žádné přímé informace. Žalovanému státu přitom nelze přičítat k tíži, že se choval s péčí řádného hospodáře a trval na řádném dokazování a prokázání neexistenci důvodů vydědění žalobkyně.