Okresní soud v Litoměřicích · Rozsudek

23 C 612/2024

č. j. 23 C 612/2024-31

ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO KS Ústí 10 Co 146/2025-52

Rozhodnuto 2025-02-03 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSLT:2025:23.C.612.2024.1

  1. OS Litoměřice 23 C 612/2024-31
  2. KS Ústí 10 Co 146/2025-52

Citované zákony (9)

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 19 303 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“ nebo „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , přičemž fakticky žalovaný obdržel , částka, , neboť částku , částka, žalobkyně zaslala zprostředkovateli úvěru jako jeho provizi. Za poskytnutí tohoto úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni celkem , částka, v pravidelných 25 měsíčních splátkách po , částka, . K uzavření smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši , částka, v souladu s příslušnou smluvní úpravou. Žalovaný však své smluvní povinnosti nesplnil, což vedlo k zesplatnění úvěru na základě oznámení ze dne , datum, . K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vyžádala si výplatní pásky za leden , Anonymizováno, až březen , Anonymizováno, , přičemž zaměstnavatelkou žalovaného byla , právnická osoba, , a průměrná mzda činila , částka, měsíčně; vycházela též z výše životního minima , částka, , normativních nákladů na nájemní bydlení ve výši , částka, ; žalovaný byl současně schopen hradit i měsíční splátku úvěru , částka, věřitelce , právnická osoba, .; měsíční splátku úvěru , částka, věřitelce , právnická osoba, . a měsíční splátku úvěru , částka, věřitelce , právnická osoba2. K jednání, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a omluvil se též právní zástupce a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti podáním ze dne , datum, . K jednání se nedostavil ani žalovaný, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, žalobkyně a právního zástupce žalobkyně.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně za smluvní stranu této smlouvy uvedla žalovaného. Žalobkyně se v tomto dokumentu zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, s tím, že žalovaný jí uhradí celkem , částka, v 25 měsíčních splátkách s tím, že úroková sazba činila , Anonymizováno, % ročně, RPSN bylo vypočteno na , Anonymizováno, %, provize zprostředkovateli hrazená žalobkyní přímo zprostředkovateli činila , částka, . Tento dokument žalovaný nepodepsal. Peněžní prostředky měly být dle tohoto dokumentu zaslány žalobkyní na účet č. , č. účtu, . Součástí této smlouvy byly Úvěrové podmínky (které obsahovaly mj. oprávnění žalobkyně zesplatnit úvěr v případě prodlení s úhradou ze strany příjemce úvěru) a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (který obsahoval další informace o právech a povinnostech žalovaného včetně oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu různých poplatků). Ani jeden z těchto dokumentů žalovaný nepodepsal. Žalobkyně dále předložila listinu označenou „Bonita smlouvy“, podle které žalovaný zaplatil na daný úvěr pouze částku ve výši , částka, celkem.

4. Z dokumentu bez datace a podpisu vyplývá, že žádost o úvěr byla schválena, přičemž pro vyplacení částky je nutné zaslat na účet žalobkyně č. , č. účtu, částku ve výši , částka, z bankovního účtu uvedeného ve smlouvě.

5. Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, . Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, . Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, soud zjistil, že z účtu č. , č. účtu, byla poukázána částka , částka, .

6. Z dokumentu označeného „Smlouva=, číslo, “ soud zjistil přehled splátek úvěru.

7. Přípisem ze dne , datum, s názvem „Zesplatnění pro smlouvu , číslo, “ žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a to do 10 dnů od odeslání oznámení. Přípis byl dán k poštovní přepravě dne , datum, dle přiloženého podacího lístku. Upomínkami ze dnů , datum, , , datum, včetně čestných prohlášení ze dnů , datum, a , datum, žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě jednotlivých dílčích splátek, jak se též podává ze seznamu odeslaných upomínek ze dnů , datum, a , datum, .

8. Z Výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud ověřil, že žalobkyně je oprávněna provádět určité činnosti dle zákona č. 257/2016 Sb. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne , datum, soud ověřil existenci žalobkyně. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud ověřil jeho totožnost.

9. Žalobkyně předložila soudu dokument s názvem „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, podle něhož žalovaný má měsíční příjem , částka, nebo , částka, , bydlí u rodičů a má úvěr na blíže nespecifikovanou částku , částka, . Dále žalobkyně soudu předložila informace o pozemku, Prohlášení rodiče žalovaného, z něhož vyplývá, že žalovaný je jeho synem a přispívá měsíčně částkou , částka, na bydlení. Žalobkyně dále předložila výplatní lístky žalovaného za březen , Anonymizováno, , z nějž vyplývá měsíční příjem žalovaného , částka, čistého; za únor , Anonymizováno, ve výši , částka, čistého a za leden , Anonymizováno, ve výši , částka, čistého. Z výpisu z registru REPI ze dne , datum, soud zjistil, že nejsou evidovány žádné záznamy. Z náhledu do insolvenčního rejstříku ohledně žalovaného soud zjistil, že ke dni , datum, žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný nemá žádný záznam. Z dokumentu označeného „Závazky spotřebitele – čestné prohlášení“ ze dne , datum, bez podpisu žalovaného soud zjistil, že obsahuje prohlášení, že žalovanému nehrozí úpadek. Z dokumentu označeného „Výdaje spotřebitele – čestné prohlášení“ bez podpisu žalovaného soud zjistil, že obsahuje následující: výdaje na bydlení ve výši , částka, měsíčně, splátky úvěrů ve výši , částka, . Z dokumentu označeného „Příjmy spotřebitele – čestné prohlášení“ bez podpisu žalovaného soud zjistil, že obsahuje následující: příjem ve výši , částka, měsíčně, jiné příjmy: , částka, měsíčně.

10. Z přípisu banky , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne , datum, byla na uvedený účet připsána částka , částka, z účtu žalobkyně č. , č. účtu, .

11. Z listiny označené „Statistika rodinných účtů“ soud zjistil statistické údaje týkající se domácností bez vyživovaných dětí. Z listiny označené „, číslo, Výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu – národní pojetí (běžné ceny)“ soud zjistil statistické údaje ohledně spotřeby domácností. Z listiny označené „Výše normativních nákladů na bydlení od , datum, “ soud zjistil uvedené náklady na bydlení. Z listiny označené „Životní minimum , Anonymizováno, od , datum, “ soud zjistil, že částka životního minima pro jednotlivce za měsíc činila , částka, . Z listiny označené „Existenční minimum , Anonymizováno, “ soud zjistil, že existenční minimum činilo , částka, .

12. Ostatní důkazní návrhy soud zamítl, a to z části pro nadbytečnost a z části pro absenci vztahu k podstatným skutkovým okolnostem, konkrétně návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem otce žalovaného, neboť se již z čestného prohlášení otce podává, že žalovaný mu přispívá na bydlení částkou , částka, ; dotazem ohledně výše měsíční splátky jiných žalovaným splácených úvěrů, neboť se podávají již z čestného prohlášení žalovaného; dotazem na zprostředkovatelku , jméno FO, , a to vzhledem k časovému odstupu v délce takřka dvou let od uzavření smlouvy a množství smluv, jejichž uzavření tato osoba zprostředkovala; a dotazem na banku , právnická osoba, ., neboť skutečnost, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný se podává již z přípisu banky , právnická osoba, . ze dne , datum, .

13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:

20. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.

21. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.

22. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. , spisová značka, -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

24. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, svá tvrzení však relevantním způsobem nedoložila. Dokumenty označené „Závazky spotřebitele – čestné prohlášení“, „Výdaje spotřebitele – čestné prohlášení“, „Příjmy spotřebitele – čestné prohlášení“ nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Jde-li o výdaje žalovaného, v uvedeném dokumentu žalobkyně eviduje pouze výdaje na bydlení ve výši , částka, měsíčně a na splátky úvěrů ve výši , částka, měsíčně, aniž by žalobkyně ověřila, jaké konkrétní další smlouvy o úvěru či zápůjčce žalovaný uzavřel, jaká je aktuální celková výše dlužných částek, nejsou evidovány ani další výdaje žalovaného např. na léky, hygienické potřeby, stravu, oblečení, volný čas atd. Výše uvedené proto nemohlo postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Právě naopak žalobkyně si měla vyžádat prokázání životních výdajů žalovaného (pravidelných nákladů na energie, stravování, léky atd.) a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalovaného musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).

25. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

26. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

27. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši , částka, na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyni vrátil pouze , částka, , a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne , datum, , jíž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 10 dnů od odeslání uvedené výzvy, danou k poštovní přepravě též dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne , datum, do , datum, , tj. od , datum, je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný nezaplatil částku , částka, do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

28. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

29. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

30. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 28,52 % a úspěch žalovaného v rozsahu 71,48 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

31. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.