9 C 198/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Šlapalem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , zastoupený advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , o určení vlastnického práva,

I. Žaloba na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem bytu , Anonymizováno, na pozemcích , Anonymizováno, , spolu s podílem o velikosti 696/7797 na společných částech domu, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, I, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a spoluvlastnických podílů o velikosti ideálních 696/7797 na uvedených pozemcích , Anonymizováno, zapsaných na listech vlastnictví č. , hodnota, a 3912, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice- Okresnímu soudu v Litoměřicích na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhal určení, že je výlučným vlastníkem bytu , Anonymizováno, na pozemcích , Anonymizováno, , spolu s podílem o velikosti 696/7797 na společných částech domu, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, I, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a spoluvlastnických podílů o velikosti ideálních 696/7797 na uvedených pozemcích , Anonymizováno, zapsaných na listech vlastnictví č. , hodnota, a , Anonymizováno, (dále jen „Byt“). Dle žalobních tvrzení žalobce daroval Byt žalovanému, nicméně darování bylo uskutečněno pod přímým cíleným vlivem a nátlakem žalovaného a jeho sestry , jméno FO, . Předmětné právní jednání neučinil žalobce zcela svobodně a jeho vůle nebyla prosta omylu. Žalobce dále ve svých podáních obsáhle rozvíjí svou argumentaci, přičemž ve stručnosti lze shrnout, že považuje učiněné darování za absolutně neplatné právní jednání, když žalobce trpěl a trpí depresemi od smrti své manželky, v době darování byly tyto duševní potíže ve velmi těžké formě, dále trpí stařeckou demencí a je vysoce pravděpodobné, že tato psychická porucha existovala již v době darování. Žalobce proto nebyl schopen posoudit důsledky svého jednání a vytvořit si úsudek o jeho dopadu. Dle žalobce bylo jednání žalovaného a jeho sestry podvodné, když zneužili jeho tísně, věku, důvěřivosti a zdravotního stavu, a darovací smlouva je proto i z tohoto důvodu absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a naplňuje také znaky lichevní smlouvy.

2. Podáním ze dne , datum, žalobce na výzvu odvolacího soudu svá tvrzení dále rozvedl v tom podstatném smyslu, že své jednání spočívající v majetkových převodech ve prospěch , jméno FO, a žalovaného (včetně darování bytu) realizoval na základě příslibu pokračujícího poskytování péče o žalobce a jeho domácnost, když o tuto službu vzhledem k úmrtí své manželky měl žalobce zájem. Žalovaný a jeho sestra přitom na žalobce naléhali a vyhrožovali mu, že mu tato péče přestane být poskytována, pokud žalobce na , jméno FO, nepřevede svůj byt (jako nabyvatel bytu byl nakonec vybrán žalovaný, když , jméno FO, i nadále čelila dalším exekucím). S odstupem času žalobce vnímá, že byl podveden, když záměrem paní , jméno FO, bylo připravit žalobce o jeho majetek právě pod příslibem trvalého poskytování péče, který nebyl míněn vážně, ale byl pouze předstíraný.

3. Žalovaný považuje učiněné právní jednání v podobě darování Bytu za platný právní úkon a navrhl žalobu zamítnout, Dle žalovaného jsou tvrzení žalobce pouhé spekulace, žalobce nebyl při podpisu darovací smlouvy nijak ovlivněn v rozpoznávacích a ovládacích schopnostech a žalobcem namítané důvody neplatnosti darovací smlouvy dle žalovaného nemohou obstát.

4. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je na požadovaném určení dán ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. naléhavý právní zájem a dospěl ke kladnému závěru. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětného Bytu, přičemž žalobce s ohledem na svá tvrzení nemá jinou možnost uplatnění svého tvrzeného vlastnického práva.

5. Soud provedl nejprve listinné důkazy vztahující se k samotnému darování Bytu a dalším tvrzeným okolnostem, kdy byly prokázány následující pro věc relevantní skutečnosti:Darování Bytu bylo provedeno formou notářského zápisu, jenž sepsal dne , datum, pod sp.zn. NZ 221/2020 , tituly před jménem, , jméno FO, , notář se sídlem v Litoměřicích. Notářský zápis obsahuje samotnou darovací smlouvu a dále smlouvu o služebnosti užívacího práva. Žalobce jako dárce daroval předmětný Byt žalovanému a žalovaný jako obdarovaný žalobci současně zřídil služebnost bezplatného doživotního užívacího práva k Bytu, přičemž obsah služebnosti byl notářským zápisem vymezen tak, že žalobce je oprávněn výlučně samostatně, doživotně a bezplatně užívat pro vlastní potřebu a potřebu své domácnosti předmětný Byt, a to mimo jiné i k bydlení, čemuž odpovídá povinnost vlastníka (žalovaného) toto oprávnění žalobce strpět (prokázáno stejnopisem notářského zápisu na čl. 7-8 a 44-46 spisu). Na základě tohoto notářského zápisu byl proveden vklad vlastnického žalovaného a věcného břemene žalobce do katastru nemovitostí dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, na čl. 12 spisu). Dne , datum, vydal soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, pod č.j. , spisová značka, exekuční příkaz, jímž nařídil prodej předmětného Bytu k uspokojení pohledávky oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky za žalovaným jako povinným (prokázáno exekučním příkazem na čl. 9-11 spisu a výpisem z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, na čl. 12 spisu). Žalobce následně podal dne , datum, ke zdejšímu soudu žalobu na vyloučení Bytu z exekuce, v níž namítá totéž, co v žalobě v této věci (prokázáno žalobou na čl. 13-14 spisu).

6. Ve vztahu k žalobcem tvrzenému špatnému zdravotním stavu, kdy žalobce měl v době darování Bytu trpět psychickou poruchou, soud (i k důkaznímu návrhu samotného žalobce) ustanovil znalkyni z oboru Zdravotnictví, odvětví Psychiatrie se specializací gerontopsychiatrie, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a uložil jí posoudit duševní stav žalobce k datu , datum, , kdy byl sepsán a žalobcem podepsán shora uvedený notářský zápis, a určit, zda žalobce k tomuto datu trpěl či netrpěl duševní poruchou, jež by ovlivňovala jeho rozpoznávací a volní schopnosti, a zda byl schopen chápat účel a smysl předmětného právního jednání.

7. Ustanovená znalkyně vypracovala znalecký posudek dne , datum, pod číslem , Anonymizováno, znaleckého deníku (založen na čl. 120-140 spisu). Ze znaleckého posudku se podává, že znalkyně si vyžádala zdravotní dokumentaci žalobce od jeho lékařů a provedla i vlastní psychiatrické vyšetření žalobce dne , datum, v její psychiatrické ordinaci. Znalkyně dospěla k závěru, že žalobce v rozhodném období sice trpěl duševní poruchou, konkrétně depresí, a v současné době trpí lehčím snížením kognitivních funkcí- mírnou kognitivní poruchou, nicméně žádná z těchto chorob nemá forenzní význam, Žalobce v rozhodném období neužíval léky, jež by mohly výrazně negativně ovlivňovat jeho kognitivní funkce. Žalobce je osobou zvýšeně ovlivnitelnou a manipulovatelnou. Rozpoznávací schopnosti žalobce byly v rozhodném období zachovalé, byl schopen rozpoznat, že podepisuje darovací smlouvu na byt. Ovládací schopnosti měl mírně sníženy, protože je osobou zvýšeně ovlivnitelnou a manipulovatelnou, nicméně byly stále natolik zachovalé, aby se byl schopen rozhodnout, zda smlouvu chce podepsat či ne. Žalobce tedy netrpěl duševní poruchou, jež by ovlivňovala jeho rozpoznávací a volní schopnosti, a byl schopen chápat účel a smysl předmětného právního jednání.

8. Soud znalecký posudek zhodnotil a dospěl k závěru, že znalkyně měla dostatek podkladů pro jeho zpracování, své závěry logicky a přesvědčivě zdůvodnila a zadaný znalecký úkol splnila. Závěry posudku jsou zcela jednoznačné, posudek je logicky strukturován a nevyvolává žádné pochybnosti ani potřebu jeho doplnění či revizního přezkumu. Soud proto ze závěrů tohoto posudku bezezbytku vycházel.

9. Soud dále provedl listinný důkaz v podobě notářského zápisu, jenž sepsala dne , datum, pod sp.zn. , Anonymizováno, , tituly před jménem, , adresa, , notářka se sídlem v Litoměřicích. Notářský zápis obsahuje závěť žalobce, který pro případ úmrtí povolal svým dědicem veškerého svého majetku, s výjimkou bytového zařízení, svého syna , jméno FO, , a dědičkou bytového zařízení , jméno FO, . Ve prospěch , jméno FO, dále žalobce závětí zřídil věcné břemeno- služebnost bydlení v předmětném Bytě, spočívající v právu , jméno FO, doživotně bezplatně užívat pro potřebu svou a své domácnosti celý předmětný Byt (prokázáno notářským zápisem na čl. 35 spisu).

10. K dalším tvrzením žalobce (nátlak ze strany žalovaného a jeho sestry a lstí vyvolaný omyl) soud k důkazu provedl, i na základě pokynu soudu odvolacího, výslech svědkyně , jméno FO, (matky žalovaného), a dále výslechy svědků , jméno FO, mladšího (syna žalobce) a , jméno FO, (druha zemřelé dcery žalobce). Soud rovněž k účastnickému výslechu předvolal žalovaného, nicméně žalovaný se svým výslechem nesouhlasil a soud proto tento důkaz nemohl s odkazem na ustanovení § 131 o.s.ř. provést.11. , jméno FO, (matka žalovaného- pozn.: žalobce o této svědkyni hovoří jako o sestře žalovaného, nicméně ve skutečnosti jde o matku žalovaného, což potvrzuje i výpis z CEO této osoby na čl. 229-230 spisu) vypověděla, že s žalobcem se seznámila náhodně v ordinaci praktického lékaře dne , datum, . Žalobce se jí svěřil, že nemůže pořádně chodit, žije sám a potřebuje někoho na výpomoc v podobě nákupů, docházky pro léky, odvozů apod. Za žalobcem pak svědkyně začala pravidelně docházet za účelem této výpomoci žalobci. Svědkyni žalobce hradil dle dohody za výpomoc , částka, měsíčně a výpomoc probíhala asi rok. Výpomoc žalobci byla dle svědkyně ukončena z toho důvodu, že sousedé žalobce nechtěli, aby za ním docházela, poté, co se na domovní schůzi dozvěděli, že žalobce přepsal byt na jejího syna. Žalobce nechtěl mít se sousedy spory. K závěti žalobce sepsané dne , datum, formou notářského zápisu se svědkyně vyjádřila tak, že motivem sepsání této závěti ze strany žalobce bylo to, že žalobce byl rozhádán se svým synem, který mu měl ukrást peníze, a nechtěl synovi nic odkázat. K vlastnímu darování předmětného Bytu se pak svědkyně vyjádřila tak, že žalobce chtěl ještě za trvání života Byt přepsat na svědkyni, protože nechtěl, aby Byt zdědil jeho syn a svědkyni z něj vyhodil. Protože však svědkyně měla exekuce, domluvila se s žalobcem, že Byt se napíše na jejího syna (žalovaného) a žalobce v něm dožije s tím, že se o něj svědkyně bude starat. Svědkyně vyloučila, že by v souvislosti s uvedenými právními úkony činila ona nebo její syn na žalobce nějaký nátlak (v podrobnostech je výpověď této svědkyně zachycena v protokole na čl. 246-247 spisu).12. , Jméno žalobce, (syn žalobce) vypověděl, že je jediným žijícím potomkem žalobce, žalovaného vůbec nezná a nikdy ho neviděl. , jméno FO, zná toliko z doslechu od žalobce, nikdy ji neviděl, toliko jej jednou telefonicky kontaktovala s tím, ať se neplete do jejích záležitostí. Od žalobce se dozvěděl, že se někde poznali a měla mu pomáhat s úklidem a s domácností. O darování Bytu se svědek dozvěděl náhodou, když nahlédl do katastru nemovitostí. V srpnu 2019 zemřela jeho matka (manželka žalobce), s žalobcem se pak toliko navštěvovali, když žalobce přímou pomoc od svědka nežádal s tím, že si relativně vystačí sám. K závěti žalobce sepsané dne , datum, formou notářského zápisu se svědek vyjádřil tak, že tuto listinu nikdy neviděl a žalobce se mu o ní nikdy ani nezmínil, tedy o ní vůbec nic neví. K vlastnímu darování předmětného Bytu se pak svědek vyjádřil tak, že s notářským zápisem se seznámil poté, co nahlédl do katastru nemovitostí. Bylo to někdy na jaře 2020, dotázal se na to žalobce a ten mu potvrdil, že Byt skutečně daroval žalovanému. K motivu darování mu měl žalobce sdělit, že to měla být forma odměny pro , jméno FO, , která mu měla přislíbit jakousi doživotní péči. Svědek dále vypověděl, že následně se z katastru nemovitostí rovněž dozvěděl o exekucích žalovaného. Žalobce dával , jméno FO, peníze, přičemž její zájem o žalobce měl skončit dle sdělení žalobce tím, že žalobci peníze došly. Žalobce měl u svědka uloženy v hotovosti peníze z prodeje domu, cca , částka, , které si u svědka průběžně vyzvedával. Pro předmětné jednání žalobce neměl svědek žádné racionální vysvětlení. Z uložených úspor žalobce použil svědek po dohodě s žalobcem , částka, pro potřebu své rodiny, zbytek uložených peněz si žalobce po částech vyzvedl. Svědek měl podezření, že žalobce tyto své u něj uložené peníze použil ve prospěch , jméno FO, . K jeho výhradám mu měl žalobce toliko sdělit, že je to jeho věc (v podrobnostech je výpověď tohoto svědka zachycena v protokole na čl. 260-261 spisu).13. , jméno FO, (druh zemřelé dcery žalobce) vypověděl, že žalobce je jeho jakoby tchán, kdy žil s jeho již zemřelou dcerou, s níž má syna (žalobcova vnuka). Žalovaného vůbec nezná, , jméno FO, viděl poprvé zde u soudu na chodbě u minulého jednání. O tomto soudním sporu se svědek dozvěděl v létě 2020 od syna žalobce. K závěti žalobce sepsané dne , datum, formou notářského zápisu se svědek vyjádřil tak, že tuto listinu možná viděl v nějaké kopii v souvislosti s tímto soudním sporem, předtím o ní vůbec nevěděl. K vlastnímu darování předmětného Bytu se pak svědek vyjádřil tak, že o darování Bytu se dozvěděl od syna žalobce , jméno FO, mladšího někdy na jaře 2020, přičemž žalobce měl předmětné darování odůvodnit tím, že mu , jméno FO, nabídla pomoc a chtěla za to předmětný Byt. Žalobce na tom nebyl dle svědka zdravotně dobře, v roce 2019 se léčil s rakovinou prostaty, zemřela mu žena a v tu dobu se objevila s nabídkou pomoci , jméno FO, . Poté, co žalobce daroval Byt, pomoc , jméno FO, žalobci přestala, kdy tato trvala toliko asi dva nebo tři měsíce, sehnal se advokát a podala se žaloba. Informaci o ukončení pomoci měl svědkovi sdělit sám žalobce (v podrobnostech je výpověď tohoto svědka zachycena v protokole na čl. 261-262 spisu).

14. Z hlediska hodnocení svědeckých výpovědí se soud zabýval nejprve věrohodností slyšených svědků. U všech svědků existuj deficit v podobě vlastního zájmu na výsledku tohoto řízení, a to přímý u , jméno FO, , jejíž syn jako obdarovaný přímo těžil z právního jednání žalobce, a , jméno FO, mladšího jako syna žalobce, který by v případě úspěchu žalobce v tomto řízení nepochybně z předmětného majetku těžil jako přímý a jediný zákonný dědic žalobce. Nepřímý zájem na výsledku tohoto řízení lze pak spatřovat u svědka , jméno FO, , který sice není v přímém příbuzenském vztahu k žalobci, nicméně je otcem vnuka žalobce a byl životním partnerem zemřelé dcery žalobce, tedy i on jako součást nejbližší rodiny žalobce zcela jistě má na výsledku tohoto řízení, kdy toto výslovně vyplývá i z jeho výpovědi. Soud proto hledal ve výpovědích všech svědků předně shodné body, přičemž tyto shodné skutečnosti lze z povahy věci považovat za věrohodné a prokázané. Pro tuto věc relevantní skutkové otázky, v nichž se výpovědi všech svědků shodují, jsou následující:Žalobce se s , jméno FO, seznámil zcela náhodně v ordinaci lékaře začátkem prosince 2019 (v tomto soud nemá důvod , jméno FO, nevěřit) s tím, že se dohodli na tom, že mu bude , jméno FO, za měsíční úplatu pomáhat s domácností, nákupy, úklidem a zařizováním dalších záležitostí. O tom, že dne , datum, žalobce pořídil závětí ve prospěch svého syna , jméno FO, a současně zřídil věcné břemeno v podobě služebnosti užívání Bytu ve prospěch , jméno FO, , nikdo kromě žalobce a , jméno FO, nevěděl. O darování Bytu žalovanému, k němuž došlo dne , datum, , věděl toliko žalobce, žalovaný a , jméno FO, , přičemž ostatní svědci se o tomto úkonu dozvěděli až následně, kdy syn žalobce , Jméno žalobce, nahlédl do katastru nemovitostí a informoval tom svědka , jméno FO, . Po tomto zjištění a navazujícím zjištění o exekucích žalovaného tito svědci spolu s žalobcem iniciovali a následně započali tento soudní spor podáním žaloby.Dále má soud za prokázané (z výpovědi svědka , jméno FO, i svědka , jméno FO, , přičemž tomu neodporuje výpověď svědkyně , jméno FO, ), že žalobce si u svého syna svědka , jméno FO, uložil v hotovosti peněžní prostředky z prodeje domu cca ve výši , částka, , které si průběžně po odpočtu částky , částka, , jež zůstala v dispozici svědka , jméno FO, , vybral. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi poukázala na spor mezi žalobcem a jeho synem, kdy žalobce byl v době sepisu závěti se svým synem rozhádán z důvodu, že syn mu měl ukrást nějaké peníze. Zjevně lze presumovat, že svědkyní zmíněný spor mezi žalobcem a jeho synem se měl týkat právě částky , částka, , nicméně již nelze presumovat, zda takový spor mezi žalobcem a jeho synem skutečně existoval, neb syn žalobce vypověděl, že si tuto částku ponechal po dohodě s žalobcem, což nyní tvrdí i sám žalobce. Bez ohledu na výše uvedené lze nicméně učinit závěr, že vztahy mezi žalobcem a jeho jediným synem nebyly bezproblémové a projevovala se v nich zejména vzájemná nedůvěra, neb svědek , jméno FO, nic nevěděl o pořízené závěti ani o následném darování, o němž se dozvěděl až vlastním šetřením v katastru s časovým odstupem. Svědek , jméno FO, rovněž neměl žádné logické vysvětlení pro jednání žalobce, když žalobce mu k jeho dotazu toliko měl sdělit, že byt přepsal a že to měla být forma odměny pro , jméno FO, . K výhradám svědka vůči , jméno FO, pak měl žalobce reagovat toliko tím způsobem, že je to jeho věc. Soud je toho názoru, že normálně fungující vztah mezi otcem a jediným synem by se tímto způsobem neprojevoval a zjevně zde nějaký konflikt v zájmovém období existovat musel, což nepřímo potvrzuje i ta část výpovědi svědka , jméno FO, , v níž svědek uvádí, že po smrti své matky v létě 2019 mu měl žalobce říct, že žádnou přímou pomoc od jeho rodiny nepotřebuje a že si relativně vystačí sám. Zjevně však tomu tak nebylo, neb žalobce se v prosinci 2019 dohodl na výpomoci se svědkyní , jméno FO, , tedy zjevně si sám nevystačil. V té době trvajícímu konfliktu mezi žalobcem a jeho synem pak nasvědčují i další navazující žalobcem činěné kroky v podobě závěti a vlastního darování. Vztahy mezi žalobcem a jeho synem svědkem , jméno FO, se pak normalizovaly až poté, kdy se svědek , jméno FO, sám dozvěděl o právním jednání žalobce v podobě předmětného darování, zeptal se na to žalobce, svým způsobem na něj „udeřil“, co to udělal, a spolu s dalším příslušníkem nejbližší rodiny svědkem , jméno FO, začali podnikat právní kroky k záchraně majetku žalobce. Soud je toho názoru, že nebýt zjištění svědka , jméno FO, , žalobce sám by žalobu nepodával.Skutečnost, že výpomoc svědkyně , jméno FO, žalobci skončila v průběhu roku 2020, je rovněž zcela prokázaný fakt, přičemž výpovědi svědků se rozcházejí v tom, kdy konkrétně a z jakého důvodu k jejímu ukončení došlo. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že žalobci pomáhala asi rok a výpomoc ukončila a klíče od bytu žalobci vrátila z toho důvodu, že to nechtěli sousedé žalobce a žalobce s nimi nechtěl mít spory. Tato část výpovědi svědkyně , jméno FO, je ve světle ostatních prokázaných skutečností zcela nevěrohodná. Žalobce zahájil toto řízení proti synovi svědkyně podáním žaloby dne , datum, , syn žalobce svědek , jméno FO, se dozvěděl o předmětném darování s nějakým odstupem po sepsání notářského zápisu již na jaře 2020, tedy bylo by zcela nelogické, aby za této situace svědkyně , jméno FO, pomáhala žalobci až do listopadu-prosince 2020 a výpomoc ukončila s tím, že si to nepřejí sousedé žalobce. K ukončení slíbené výpomoci muselo dojít nepochybně nejpozději před podáním žaloby, spíše však již na jaře 2020 poté, co byly iniciovány prvotní právní kroky ze strany žalobce a jeho rodiny. Důvodem k ukončení výpomoci žalobci pak zcela zjevně byla změna postoje žalobce přímo ovlivněná jeho rodinou.

15. Z hlediska právního posouzení soud aplikoval níže uvedená ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.).Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o.z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o.z.). Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat (§ 581 o.z.). Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné (§ 583 o.z.). Týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu (§ 584 odst. 1 o.z.). Bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti (§ 584 odst. 2 o.z.). Vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu (§ 585 o.z.). Kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání (§ 587 odst. 1 o.z.). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o.z.).

16. Jak již konstatoval soud odvolací ve svém zrušujícím usnesení č.j. , spisová značka, , je nezbytné rozlišovat mezi různými stupni jednání v omylu, jde-li o omyl v rozhodujících okolnostech (podstatných obsahových prvcích) smlouvy či pouze v okolnostech vedlejších, o omyl vyvolaný účastníkem právního jednání či třetí osobou, samostatnou kategorií je omyl vyvolaný lstí a jednání pod vlivem bezprávné výhružky. Relativní neplatnost právního jednání přitom zakládá nejen omyl o podstatné okolnosti smlouvy vyvolaný druhou smluvní stranou (§ 583 o. z.), ale též omyl vyvolaný lstí, a to bez zřetele na skutečnost, zda se omyl vyvolaný lstí týkal rozhodující okolnosti smlouvy či okolnosti vedlejší (§ 584 odst. 2 o. z.). Mezi vedlejší okolnosti smlouvy řadí právní teorie i pohnutku právního jednání, která nemusí být v právním jednání výslovně vyjádřena a která je (bez dalšího) pro platnost právního jednání bez právního významu. V případě omylu vyvolaného lstí ji však nelze pominout. Lest je v odkazovaném ustanovení § 584 o. z. terminus technicus, který právní teorie vykládá v podstatě totožně jako podvod v trestním právu hmotném, totiž jako úmyslné předstírání něčeho, co neexistuje, či naopak zastírání něčeho, co existuje, s cílem přimět jiného k určitému chování či jednání v tomto omylu. Za původce omylu (včetně omylu vyvolaného lstí) lze přitom podle § 585 věty druhé o. z. považovat druhou smluvní stranu i v situaci, kdy omyl sice vyvolala třetí osoba (nikoli účastník smlouvy), ale účastník smlouvy těžící z tohoto omylu měl na omylu podíl, či o něm věděl, případně o něm musel vědět. Naproti tomu relativní neplatnost právního jednání způsobená vlivem bezprávné výhrůžky (§ 587 o. z.) nastává pouze tehdy, jsou-li současně splněny následující předpoklady – existence bezprávné hrozby směřující proti životu, zdraví, majetku či jinému oprávněnému zájmu jednajícího, objektivní způsobilost hrozby vyvolat důvodnou obavu ze způsobení podstatné újmy na chráněném zájmu (závažnost hrozby) a existence příčinné souvislosti mezi hrozbou a uskutečněným právním jednáním.

17. Zdejšímu soudu bylo soudem odvolacím uloženo, aby po doplnění dokazování učinil konkrétní skutkové závěry o okolnostech jednání mezi žalobcem a žalovaným a jeho sestrou v době předcházející darování předmětného bytu a aby právně posoudil, zda žalobce při darování bytu skutečně jednal v omylu, kdo tento omyl vyvolal a pro případ, že by jím byla osoba odlišná od žalovaného, zda měl žalovaný na jednání této osoby podíl nebo o něm věděl. V té souvislosti bude významné i to, zda se omyl žalobce týkal rozhodující okolnosti právního jednání (darovací smlouvy), či pouze okolnosti vedlejší, či zda žalobce jednal v omylu vyvolaném lstí, případně jednal pod vlivem bezprávné výhrůžky.

18. Jak již bylo uvedeno výše, žalobce ve svých obsáhlých tvrzeních namítal několik důvodů neplatnosti předmětného právního jednání v podobě darování. Tvrzená duševní porucha žalobce, jež by žalobce činila neschopným k předmětnému právnímu jednání, byla negována závěry znaleckého posudku. Další důvody neplatnosti právního jednání (omyl, omyl vyvolaný lstí, bezprávná výhružka) neobstojí ve světle toho, že v řízení nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by žalobce k uzavření darovací smlouvy někdo nutil, ať už fyzickým nebo duševním násilím, žalobce tak učinil zcela svobodně, přičemž nelze přehlédnout zejména tu skutečnost, že darování nebylo bez protiplnění, když žalobce současně obdržel protihodnotu v podobě služebnosti doživotního bezplatného užívání celého darovaného Bytu a tato služebnost byla jako věcné břemeno následně zapsána do katastru nemovitostí. Žalobce se tak objektivně nemohl v důsledku učiněného darování ocitnout v nějaké sociální tísni, když měl i nadále zcela standardním a dostačujícím způsobem právně zajištěno doživotní bydlení v darované nemovitosti. Rovněž nebylo prokázáno, že by byl žalobce , jméno FO, nebo žalovaným uveden v omyl, natož v omyl vyvolaný lstí. Provedené důkazy naopak prokazují, že žalobce přesně věděl, co a za jakým účelem činí. Žalobce zjevně potřeboval vzhledem k svému nepříznivému zdravotnímu stavu pomoc jiné osoby, kdy tuto odmítl nebo si nepřál od rodiny svého jediného syna z důvodu problematických rodinných vztahů, jejichž původ leží patrně někde v minulosti a projevoval se i ve finančních otázkách. Soud v podrobnostech znovu odkazuje zejména na to, že žalobce po smrti své ženy nestál o pomoc svého syna, avšak současně si u něj v hotovosti uložil peníze, které si průběžně vybíral, aniž synovi řekl, na co konkrétně, pak se sám bez vědomí syna domluví s třetí osobou na úplatné osobní výpomoci a následně učiní právní jednání ve prospěch této třetí osoby, resp. jejího syna v podobě částečně závěti, zřízení věcného břemene a následného darování. Pokud by vztah žalobce s jeho jediným synem v předmětném období fungoval normálně a nekonfliktně, zcela zjevně by k uvedeným věcem nedošlo. Soud nijak nerozporuje, že žalobce očekával protihodnotu poskytnutého daru v podobě trvající osobní výpomoci , jméno FO, , tedy tato pomoc zjevně byla motivem předmětného jednání žalobce, nicméně dle soudu nikoli motivem jediným, neboť žalobce v době darování nechtěl, aby dědil jeho syn, což nepřímo prokazuje i předtím sepsaná závěť. Soud je dále toho názoru, že slíbená pomoc ze strany , jméno FO, byla skutečně realizována a skončila v přímé souvislosti s tímto sporem, resp. poté, co se o předmětném darování dozvěděl syn žalobce. Tento okamžik je přitom v celé časové posloupnosti dle soudu stěžejní a představuje radikální obrat v postoji samotného žalobce. Pro ilustraci soud poukazuje na časovou posloupnost jednotlivých prokázaných událostí. Manželka žalobce zemřela v létě 2019 a žalobce poté sděluje rodině svého syna, že žádnou pomoc nepotřebuje, že si relativně vystačí sám. Začátkem prosince 2019 se žalobce náhodně setkává v ordinaci lékaře s , jméno FO, , stěžuje si na své zdravotní problémy a uzavírá s ní dohodu o úplatné výpomoci, která obratem započala. Dne , datum, žalobce pořizuje závětí ve formě notářského zápisu, v níž odkazuje bytové vybavení , jméno FO, a zřizuje v její prospěch služebnost doživotního užívání předmětného Bytu. Dne , datum, žalobce daruje po dohodě s , jméno FO, předmětný Byt formou notářského zápisu žalovanému z důvodu, že , jméno FO, sama má exekuce. Syn žalobce , Jméno žalobce, poté někdy na jaře 2020 zjišťuje z katastru nemovitostí, že došlo k předmětnému darování, ptá se na to žalobce a informuje o tom dalšího člena rodiny , jméno FO, . Dne , datum, byla do katastru nemovitostí zapsána poznámka o zahájení exekuce na majetek povinného a následně dne , datum, exekuční příkaz k prodeji nemovitosti. Žalobce podává dne , datum, žalobu na vyloučení nemovité věci z exekuce a následně dne , datum, žalobu v této věci. Soud je toho názoru, že žalobce až do okamžiku, než se o předmětném darování dozvěděl jeho syn z katastru nemovitostí, vůbec nic neřešil, darovaný Byt v poklidu užíval z titulu věcného břemene a využíval i pomoci , jméno FO, . Jakmile se však o darovaní dozvěděl syn žalobce a poté se v katastru nemovitostí objevila i exekuce žalovaného jako vlastníka Bytu, začala rodina žalobce celou záležitost řešit. Lze se jen domnívat z jakých konkrétních důvodů, nicméně žalobce změnil svůj dosavadní postoj a s pomocí , jméno FO, a svého syna se začal domáhat navrácení darovaného Bytu. Pro názornou ilustraci si soud dovoluje parafrázovat tvrzení samotného žalobce, který jinými slovy po seznámení s , jméno FO, „zblbnul“ a „prozřel“ až poté, co si uvědomil (i po argumentech své rodiny), co vlastně udělal. Toto „zblbnutí a následné prozření“ však nelze, i vzhledem k jednoznačnému závěru znaleckého posudku, právně vyložit tak, že by se jednalo o právně relevantní omyl žalobce, natož omyl vyvolaný lstí či bezprávnou výhružkou. Soud rovněž v dané věci neshledal žádný rozpor s dobrými mravy. S přihlédnutím k ustanovení § 574 o.z. proto soud dospěl k závěru o platnosti předmětného právního jednání a promítnuto do rozsudečného výroku žalobu zamítl.

19. Pro úplnost zbývá závěrem konstatovat, že soud se zabýval pouze důkazy z pohledu předmětu řízení vymezeného žalobou relevantními. Jako nadbytečnými a bezpředmětnými nebylo třeba se zabývat dalšími v průběhu řízení provedenými důkazy.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když v řízení měl plný úspěch žalovaný. Žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení, kterou tvoří odměna advokáta za úkony právní služby a paušální náhrada hotových výdajů. Zástupce žalovaného učinil v řízení následující účelně vynaložené úkony právní služby- převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, , účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, , účast na jednání před soudem dne , datum, , účast na jednání před soudem dne , datum, , účast na jednání před soudem dne , datum, a účast na jednání před soudem dne , datum, , při němž došlo toliko k vyhlášení rozsudku (dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu). Zástupci žalovaného tedy náleží odměna za celkem , hodnota, úkonů právní služby. Soud při stanovení výše odměny vycházel z tarifní hodnoty , částka, dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neb cena předmětného Bytu nebyla průkazně stanovena (hodnotu , částka, uvedenou v notářském zápisu dle shodného prohlášení účastníků nelze považovat v tomto ohledu za relevantní) a současně by nebylo vůbec hospodárné předmětný Byt pouze a jen za účelem stanovení náhrady nákladů řízení oceňovat. Dle § 7 advokátního tarifu činí odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty , částka, , tedy za oněch 11 úkonů právní služby náleží odměna v celkové výši , částka, . Za oněch 11 úkonů právní služby dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši , částka, (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalovanému dále náleží náhrada cestovních výdajů advokáta za 2 cesty motorovým vozidlem z Litoměřic do , adresa, a zpět ve výši , částka, (dle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu) a náhrada advokáta za promeškaný čas v počtu 4 půlhodin ve výši , částka, (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu). K odměně, náhradě hotových a cestovních výdajů a náhradě za promeškaný čas pak soud připočetl DPH ve výši 21%, neb zastupující advokát je plátcem této daně. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.

21. Dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát vynaložil ze svých prostředků znalečné za podaný znalecký posudek v celkové výši , částka, a svědečné ve výši , částka, . Dle výsledku řízení tyto náklady uložil k úhradě ve věci neúspěšnému žalobci.