11 C 3/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupený advokátkou Anonymizováno jako opatrovnicí sídlem Anonymizováno o zaplacení 53 910,92 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 53 910,92 Kč, s úrokem ve výši 1 084,4 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 383,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 690,92 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,4 % ročně z částky 52 690,92 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 9 321 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám České republiky-Okresnímu soudu v Lounech.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 2. 11. 2023 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 53 910,92 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne 22. 8. 2019 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 100 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 11,4 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn ke dni 28. 6. 2023. Předmětem řízení je částka tvořená nesplacenou jistinou ve výši 52 690,92 Kč a poplatky ve výši 1 220 Kč. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dále k žalobě připojila vyjádření původního věřitele, podle kterého měl žalovaný příjem ve výši 12 142 Kč, což pracovník původního věřitele zkontroloval na základě příchozích transakcí na jeho účtu. Žalovaný uvedl na žádosti výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 3 000 Kč. Původní věřitel stanovil životní výdaje žalovaného na základě jeho sdělených dat kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 393 Kč. Žalovaný neměl žádné úvěrové zatížení. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Původní věřitel postoupil pohledávku společnosti , Anonymizováno, . a tato společnost ji následně postoupila žalobkyni. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 90 125,99 Kč.

2. Žalovanému byl následně ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu.

3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila. K nařízenému jednání se dostavil opatrovník žalovaného, který uvedl, že v posuzované věci nebyla náležitě a dostatečně vyhodnocena možnost a schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Odkázal na žádost o poskytnutí úvěrového produktu, ze kterého vyplývalo, že žalovaný měl pobyt jen do 25. 9. 2020, přičemž žalobkyní byl stanoven termín pro splácení úvěru až do roku 2026. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 3 000 Kč a ze strany žalobkyně došlo ke stanovení životních výdajů na částku 7 393 Kč. Z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného za období měsíce června a července, tj. za měsíce před poskytnutím tohoto úvěru vyplývalo, že příjem žalovaného zcela nepostačoval na splácení poskytnutého úvěru. Stanovení životních výdajů dle interního výpočtu banky nedávalo reálný obraz o skutečných výdajích žalovaného. Stanovený výpočet životních výdajů byl vypočten zcela účelově, a to ve snaze požadovaný úvěr žalovanému poskytnout. Platby na úvěr byly automaticky inkasně strhávány z účtu žalovaného. Částky zaplacené žalovaným by měly být zohledněny ve výši bezdůvodného obohacení. Dále vznesl námitku promlčení.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Ze záznamu o tlumočení, žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, záznamu o poskytnutí předsmluvních informací, smlouvy o úvěru ze dne 22. 8. 2019, ceníku, všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 11,4 %, výše měsíční splátky činila 1 754 Kč. Dle výpisu z úvěrového účtu, podkladů pro soudní jednání žalovaný úvěr čerpal dne 22. 8. 2019, řádně nesplácel a dostával se do prodlení. Dopisem ze dne 28. 6. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 28. 6. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2023 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , Anonymizováno, a postoupení oznámil žalovanému. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2023 soud zjistil, že společnost I-Xon, a.s. postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni a postoupení oznámila žalovanému. Dopisem ze dne 20. 9. 2023 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení nejpozději do sedmi dnů ode dne odeslání s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle poštovních podacích archů byly výzvy podány k poštovní přepravě.

6. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 21. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl ženatý, pracovní poměr měl uzavřen na dobu určitou do 25. 9. 2020, dosahoval příjmu ve výši 12 142 Kč, příjem byl doložen ze sporožirového účtu bez potvrzení o příjmu, bydlel v nájmu, výše nájemného činila 3 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíce červen, červenec a srpen 2019 soud zjistil, že v červnu 2019 činil disponibilní zůstatek žalovaného částku -67 Kč, v červenci 2019 měl žalovaný na účtu disponibilní zůstatek 92,72 Kč, kdy na účet přišly mimo jiného i mzdy od zaměstnavatele žalovaného. V srpnu 2019 na účet přišla částka celkem 138 675 Kč zahrnující i úvěr od původního věřitele, z účtu odešla částka 124 420,31 Kč.

7. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.

8. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Původní věřitel vycházel ze statistických výdajů, faktické výdaje žalovaného nezohlednil, a to za situace, kdy z výpisů z účtů vyplývalo, že v minulém období mu nezůstával na účtu zůstatek ve výši splátky. Ze smlouvy o úvěru pak vyplývají i další závazky žalovaného kromě pravidelných splátek. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a z judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly ve smlouvě uvedené finanční prostředky poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč a zaplatil celkem částku 90 125,99 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 9 874,01 Kč.

9. Soud se dále zabýval námitkou promlčení. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje nejen v tříleté subjektivní, ale i v desetileté, výjimečně v patnáctileté objektivní promlčecí lhůtě od doby, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (§ 638 občanského zákoníku). Promlčení lze úspěšně namítnout, pokud uplyne byť i jediná z těchto lhůt. Dle ustanovení § 621 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3149/2022 ze dne 29.3.2023 tento soud uzavřel, že pro určení okamžiku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty není podstatná sama vědomost o neplatnosti smlouvy, nýbrž toliko znalost okolností rozhodných pro možnou vědomost o bezdůvodném obohacení. Tuto znalost okolností měl podle názoru soudu původní věřitel již v okamžiku uzavření smlouvy a poskytnutí částky 100 000 Kč dne 22. 8. 2019, když nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu k posuzování úvěruschopnosti (viz např. již v té době vydaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) a poskytl peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč mongolskému státní občanu s dobou vrácení, která přesahovala povolený pobyt žalovaného i pracovní poměr na dobu určitou. Vycházel ze statistických výdajů žalovaného a faktické výdaje žalovaného nezohlednil. Původní věřitel je banka poskytující úvěry jako součást své podnikatelské činnosti, na kterou mohou být z tohoto důvodu kladeny vyšší nároky. Soud proto žalobu zcela zamítl, když nárok žalobkyně na vydání zbývající výše bezdůvodného obohacení ve výši 9 874 Kč je promlčen, neboť žaloba byla podána dne 2. 11. 2023 po uplynutí lhůty 3 let po čerpání částky 100 000 Kč.

10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení byl zcela úspěšný žalovaný. Žalobkyně je proto povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 9 321 Kč, které tvoří odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 3 260 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 18. 7. 2024 ), dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné ze , Anonymizováno, do Loun a zpět v celkové délce 46 km vozidlem Dacia, cena pohonné hmoty benzin 95 ve výši 38,20 Kč/l, spotřeba 7,1 l/100 km, průměrná náhrada 5,6 Kč/km, cestovné 383 Kč, náhrada za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 1 617,63 Kč. Zastupoval-li účastníka řízení advokát, který mu byl ustanoven soudem podle ustanovení § 30 o.s.ř., a má-li zastoupený účastník právo na náhradu nákladů řízení, soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., aby ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, byl povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu; nezaplatí-li povinný náhradu nákladů řízení státu dobrovolně, může se stát domáhat (vlastním jménem) jejich zaplacení cestou výkonu rozhodnutí (exekuce). Soud nepřiznal žalovanému náhradu za další úkon nahlédnutí do spisu, když v posuzovaném případě byl žalovanému ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu a převzetí a příprava zastoupení je v podstatě doložena seznámením opatrovníka se spisem.

11. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.