5 C 336/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 11 401,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 725,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 29. 4. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh se v části, co do zaplacení částky 5 675,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 715,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 977,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 919,38 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 9 019,38 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , Jméno advokáta, , , tituly za jménem, , advokáta sídlem , Adresa advokáta, .

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , se svým návrhem domáhá proti žalovanému zaplacení částky 11 401,36 Kč s příslušenstvím z uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, na částku 10 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K postoupení pohledávky došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum2. Žalovaný se, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud na základě provedeného dokazování, a to listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil ve věci následující skutkový stav:, právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které získal žalovaný bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Doba trvání byla sjednána na dobu neurčitou s tím, že úvěr bude poukázán na běžný bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Účastníci si sjednali, že celková částka, kterou žalovaný zaplatí činí 13 254,80 Kč, měsíční platba bude každý 29. den kalendářního měsíce, roční pevná úroková sazba 54 %, RPSN 70,81 %. Podle potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, byla na účet žalovaného zaúčtována částka 5 000 Kč, dne , datum, částka 575,92 Kč a dne , datum, částka 5 000 Kč. , právnická osoba, . sdělila, že žalovaný je vlastníkem účtu číslo , č. účtu, , na který byly evidovány příchozí platby ve výši 2x 5 000 Kč a 575,92 Kč pod VS , var. symbol, od odesílatele , právnická osoba, z účtu , č. účtu, . Žalovaný na úhradu dlužné částky zaplatil 4 850,22 Kč. Původní věřitelka opakovaně upomínala žalovaného o splátky, a to dne , datum, , , datum, , 16. 2. 2024, 13. 4. 2024, 21. 7. 2023, 22. 8. 2023, 22. 9. 2023, 23. 10. 2023, 22. 11. 2023, 22. 12. 2023, 22. 1. 2024, 22. 2. 2024, 25. 3. 2024 a 22. 4. 2024, kdy zasílala žalovanému splatnost rozpisu plateb. Dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka Smlouvu o postoupení pohledávek, podle které byla a přílohy číslo , hodnota, – Seznamu postoupených pohledávek na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Dne , datum, potvrdila postupitelka úhradu úplaty za postoupené pohledávky s tím, že tímto došlo k postoupení pohledávek. Tuto skutečnost oznámila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne , datum, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Dopis byl podán k poštovní přepravě dne 11. 11. 2024. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu dne 31. 12. 2024, která byla podána téhož dne k poštovní přepravě pod podacím číslem , hodnota, .

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).

28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.

29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.“Ze shora citovaného vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

5. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně nedoložila soudu žádný důkaz o tom, jakým způsobem před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Soudu nebyla doložena ani žádost o poskytnutí úvěru ani výpis z účtu žalovaného, potvrzení o výši mzdy či údaje o zjištěných výdajích, např. nájemného apod. Žalobkyně soudu toliko doložila kopie občanského průkazu žalovaného za účelem zjištění jeho totožnosti. Za této situace je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet porušila zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., o změně právního posouzení nemohla být žalobkyně při jednání postupem podle § 118a odst. 2 o.s.ř. poučena, neboť se k jednání nedostavila a žádná nová tvrzení ani důkazní návrhy soudu nepředložila. Nebyla-li smlouva o úvěru platně sjednána, nemá právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně smluvní pokuty a příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Co se týče výše uplatněného nároku, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 10 575,92 Kč, žalovaný uhradil částku 4 850,22 Kč. Za této situace na jistině zbývá k doplacení částka 5 725,70 Kč, soud posoudil tento nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, shledal jej po právu a uložil žalovanému zaplacení této částky.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním částky 35 802,49 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.

7. Při stanovení lhůty k plnění soud přihlédl k výši žalovaného nároku, době prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

8. Co se týče zbývajícího nároku, s odkazem na shora uvedené odůvodnění, soud návrh v části, co do zaplacení částky 5 675,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 715,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 977,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 919,38 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 9 019,38 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení jako nedůvodný zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , Jméno advokáta, , , tituly za jménem, , advokáta sídlem , Adresa advokáta, .