9 C 164/2016

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 700 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 700 000 Kč od 1. 4. 2016 do zaplacení, se z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši, 230 000 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech náhradu nákladů ve výši 117 250 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 700 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 700 000 Kč od 1. 4. 2016 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dříve uzavřena ústní smlouva o půjčce, na základě které žalobce žalovanému poskytl finanční částku 700 000 Kč, které měl žalovaný použít k následnému zasíťování pozemků č. parc. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , přičemž tuto částku mu žalovaný následně ani zčásti nevrátil a poté měli účastníci mezi sebou uzavřít dne , datum, písemnou smlouvu o zprostředkování, na základě které se žalobce zavázal pro žalovaného zprostředkovat prodej výše uvedených pozemků a současně v článku II. odst. 3 této smlouvy měl žalovaný uznat svůj závazek vůči žalobci ve výši 700 000 Kč a současně se měl zavázat, že tuto částku žalobci uhradí z ceny prodaných pozemků a pokud k prodeji pozemků nedojde, tak se zavazuje tento závazek žalobci zaplatit nejpozději do 31. 3. 2016. Žalovaný však následně na tento svůj uznaný závazek nic neuhradil ani po předžalobní výzvě a žalobce se tedy svého nároku domáhal soudní cestou. Žalobce pak svou žalobu následně opravil v tom smyslu, že žalovaný měl uvedené prostředky použít k zasíťování jiných pozemků, a sice č. parc. , Anonymizováno, a další. V průběhu řízení pak žalobce, často i v reakci na námitky žalovaného, upřesňoval, že smlouvu o zprostředkování podepsali účastníci 31. 12. 2015 před domem žalovaného u auta, ve kterém seděl syn žalobce, přičemž k podpisu smlouvy došlo zhruba po poledni, přičemž žalobce s sebou vzal dvě sešitá vyhotovení této smlouvy a po jejich podpisu si jedno vyhotovení ponechal a druhé předal žalovanému. Ohledně toho jak a kdy měl žalovanému poskytnout uvedenou půjčku 700 000 Kč žalobce opakovaně uváděl, že smlouva byla uzavřena jako ústní, předání peněz se mělo uskutečňovat v průběhu let 2001 až 2003 v hotovosti buď přímo žalovanému nebo společnostem, kterým měl žalovaný nějaké finanční prostředky uhradit za práci či zboží. Zdali konkrétně žalovaný použil tyto prostředky na zasíťování pozemků či na jiné účely, žalobce nemá informace, nicméně v době uzavření smlouvy o půjčce mu měl žalovaný tvrdit, že tyto prostředky potřebuje k zasíťování pozemků.

2. Proti následně vydanému platebnímu rozkazu si žalovaný podal včas odpor. Proti skutečnostem uvedeným v žalobě žalovaný namítal zejména to, že uznání dluhu je neplatné, neboť je neurčité a nesrozumitelné, dále zejména to, že smlouvu ze dne , datum, sice podepsal, nicméně dle jeho tvrzení byla v jiné podobě a žádné uznání závazku na první straně smlouvy obsaženo nebylo, což jej vede k přesvědčení, že se smlouvou po jejím podpisu bylo manipulováno. Žalobce mu měl dne , datum, přinést k podpisu zprostředkovatelskou smlouvu, kterou tedy žalovaný podepsal a žalobce se měl zavázat k tomu, že žalovanému druhé vyhotovení smlouvy dodá později, k čemuž však údajně nikdy dojít nemělo a žalobci podepsal jediné vyhotovení této smlouvy, které si poté žalobce odnesl a, jak již bylo řečeno, další vyhotovení u sebe neměl a současně mu jej ani následně nedodal. Dále pak tvrdil, že žalobce své závazky ze smlouvy o zprostředkování neplnil, když žádného zájemce o koupi nesehnal. Opakovaně zdůraznil, že od žalobce si na žádné zasíťování pozemků nevzal žádné peníze a pokud tomu tak je, tak žalobce by tuto pohledávku měl mít evidovanou ve svém účetnictví, neboť jej žaluje jako podnikající fyzická osoba. Žalovaný rovněž uvedl, že si peníze od žalobce ani fyzicky převzít nemohl, neboť se v období let 2002 až 2003 skrýval před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody mimo území České republiky.

3. Jelikož se žalovaný nárok opírá o uznání závazku dle zákonného ustanovení § 2053 z.č. 89/2012 Sb., u čehož platí tzv. vyvratitelná domněnka trvání závazku v době jeho uznání, soud postupoval dle § 133 o.s.ř., podle kterého skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak a žalovaný byl s touto situací při prvním jednání seznámen a byl si jí plně vědom.

4. Soud v rámci řízení provedl příslušné dokazování účastníky navržených či předložených důkazů. Ze smlouvy o zprostředkování ze dne , datum, soud zjistil, že tuto mezi sebou účastníci uzavřeli v tom úmyslu, aby žalobce zprostředkoval pro žalovaného prodej předmětných pozemků, přičemž na první straně této smlouvy pod bodem 3. je obsaženo uznání dřívějšího závazku žalovaného vůči žalobci. Z policejního spisu , Anonymizováno, soud zjistil, že originál smlouvy byl podroben odbornému zkoumání, jehož výsledkem bylo zjištění, že se smlouvou po jejím sešití nebylo nijak manipulováno a nebylo shledáno spáchání žádného trestného činu. Ze zpracovaného znaleckého posudku z oboru kriminalistika odvětví daktyloskopie soud zjistil, že na žádném z listů zkoumané smlouvy o zprostředkování ze dne , datum, se nenachází otisk prstu žalovaného. Ze zástavní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a , jméno FO, (manželkou žalovaného) soud zjistil, že téhož dne spolu účastníci této smlouvy uzavřeli rovněž smlouvu o půjčce na základě které žalobce půjčil paní , jméno FO, částku 250 000 Kč a touto smlouvou paní , jméno FO, poskytla zajištění této půjčky zástavním právem ve prospěch žalobce svými pozemky. Z dohody o prodloužení splatnosti směnky ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, vystavila paní , jméno FO, ve prospěch žalobce směnku vlastní na částku 50 000 Kč, přičemž touto dohodou prodloužili splatnost směnky do , datum, . Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, na manžele , jméno FO, převedl pozemky na LV č. , hodnota, . Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že , jméno FO, a , jméno FO, na manžele , jméno FO, převedli specifikovaný pozemek. Z Prohlášení vkladatele ze dne , datum, soud zjistil, že manželé , jméno FO, do společnosti , právnická osoba, . IČO , IČO, (vymazána ke dni 10.3.2016) vložili pozemky ve svém vlastnictví jakožto nepeněžitý vklad. Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno, spol. s r.o. převedla pozemky na LV č. , hodnota, . Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, spol. s r.o. na společnost , právnická osoba, . IČO , IČO, převedla specifikované pozemky. Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . převedla na manžele , Anonymizováno, blíže neurčený pozemek, neboť smlouva je v této části nečitelná. Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . na , jméno FO, převedla pozemky na LV č. , hodnota, . Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . na , jméno FO, převedla další pozemky z LV č. , hodnota, . Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že , jméno FO, na žalobce převedla 2 pozemky na LV č. , hodnota, . Z potvrzení společnosti , Anonymizováno, se sídlem v Marienbergu SRN ze dne , datum, soud zjistil, že , jméno FO, potvrzuje, že dne 21.12.2019 se žalovaný od 11:00 hod. do 15:00 hod. měl nacházet ve firmě. Ze sdělení , právnická osoba, , stavebního odboru v , jméno FO, ze dne , datum, , které bylo soudem vyžádáno na základě návrhu žalovaného, soud zjistil, že, na pozemky konkretizované v tomto sdělení, bylo dne , datum, zastaveno stavební řízení, které bylo původně zahájeno na základě žádosti společnosti , právnická osoba, . pro výstavbu rodinných domů v lokalitě , Anonymizováno, u vodárny. Z vyžádaného trestního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 2T 66/1998 soud zjistil dílčí skutečnosti, které budou podrobněji uvedeny a rozebrány níže. Ze sdělení vězeňské služby ČR ze dne 7.1.2020 soud zjistil, že žalovaný byl v souvislosti s výše uvedenou trestní věcí vězněn od 17.6.2003 do 13.7.2006. Z rozhodnutí Okresního úřadu , adresa, , referátu životního prostředí ze dne , datum, soud zjistil, že MÚ , adresa, společnosti , právnická osoba, . udělil povolení k vybudování vodovodu a kanalizace specifikovaných pozemků v , jméno FO, tratí. Společnost , právnická osoba, . byla soudem identifikována jako , právnická osoba, ., neboť žádná společnost , právnická osoba, . v předmětné době neexistovala a má rozhodnutí uvedené shodné sídlo jako , právnická osoba, . Soud dále provedl důkazem svědecké výpovědi , jméno FO, , 2x , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž podrobnější obsah a hodnocení těchto výpovědí bude proveden dále. Soud pak neprovedl žalovaným navržený důkaz účetnictvím žalobce k prokázání toho, zdali jednotlivé dílčí platby ve prospěch žalovaného eviduje v účetnictví či nikoli, a to z toho důvodu, že opatření a zpracování takového důkazu by bylo značně časově náročné, Finanční úřad tyto údaje soudu neposkytuje bez výslovného souhlasu ekonomického subjektu (přičemž žalobce se při jednání vyjádřil v tom smyslu, že by potřebný souhlas neudělil) a navíc by takový důkaz neměl žádnou průkazní hodnotu ohledně toho, že žalobce žalovanému finanční prostředky nepůjčil, když je nemá evidovány ve svém účetnictví.

5. Poté, co byl rozsudek Okresního soudu v Lounech č.j. 9 C 164/2016-175 ze dne 31. 1. 2020 ve spojení s usnesením č.j. 9 C 164/2016-182 ze dne 28. 4. 2020 zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 11 Co 226/2020-269 ze dne 23. 9. 2021, došlo v dalším řízení k odstranění všech vytýkaných procesních pochybení z původního řízení, včetně provedené koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř., v rámci které došlo k dalším důkazním návrhům ze strany žalovaného s tím, že bylo připuštěno provedení těch, které mohly mít zásadní vliv na zjištění rozhodných skutečností pro konečné rozhodnutí ve věci a další důkazní návrhy připuštěny nebyly. Důkazy, které připuštěny nebyly, ve své podstatě kopírovaly důkazní návrhy, které nebyly připuštěny už v předchozím řízení, neboť pro věc samou nemají dostatečnou relevanci. Ze samotné podstaty daného sporu je zřejmé, že žalovaný musí prokázat (pokud chce být v řízení úspěšný), že uznání závazku nepodepsal, nebo jej rozhodně nepodepsal v té formě, v jaké byl žalobcem předložen a které je podkladem nároku žalobce. Toto postavení žalovaného je velice obtížně za situace, kdy má prokazovat negativní skutečnost, a proto soud připustil jeho návrh, učiněný v rámci koncentrace řízení, kterým žalovaný navrhl zadání zpracování znaleckého posudku z oboru polygrafie, resp. Znalce z oboru, který se zabývá zkoumáním tištěného písma a použitého papíru, aby potvrdil či vyvrátil pochybnosti o tom, že první strana sporné smlouvy byla, po jejím podpisu žalovaným, vyměněna za jinou stranu a s jiným obsahem. Za tímto účelem soud ustanovil znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , znalce z oboru kriminalistika, papír (výroba a zpracování), tiskařství a polygrafie. Oslovený znalec poté soudu dodal zpracovaný znalecký posudek č. , Anonymizováno, ze dne 3. 10. 2022, ze kterého soud zjistil, že všechny listy smlouvy byly pravděpodobně vyhotoveny na jednom počítači a vytištěny s nejvyšší pravděpodobností na stejné tiskárně, dále že editace obsahu je u všech listů shodná, je pravděpodobné, že všechny listy byly spojeny sponkou pouze jedenkrát, ačkoli opakované opatrné rozpojení a spojení zcela vyloučit nelze, nicméně zásadním zjištěním je skutečnost, že listy 2 a 3 byly vytištěny na shodnou stranu papíru, zatímco list č. 1, který obsahuje sporné uznání závazku žalovaným, byl vytištěn na stranu opačnou, než ostatní listy, z čehož jednoznačně vyplývá, že celá smlouva nemohla být vytištěna v jednom kuse, neboť v balíku papírů jsou jednotlivé listy z výroby vždy řazeny stejnou stanou. Po tomto zásadním zjištění a výslechu znalce, který nastínil další možnost zkoumání s cílem zjistit, zdali list č. 1 byl vytištěn ve shodném časovém období, jako listy ostatní či nikoli, byl znalci zadán v tomto smyslu znalecký úkol, který by provedl formou dodatku znaleckého posudku. Znalec poté dne 2. 5. 2023 vyhotovil dodatek k původnímu znaleckému posudku, ve kterém provedl podrobnou komparaci jednotlivých listů a zejména písmen na nich vytištěných z důvodu zjištění odlišností tiskových kvalit a došel k závěru, že list č. 1 oproti listům č. 2 a 3 vykazuje odlišnosti v tiskové kvalitě takového charakteru, že toto naznačuje při tisku listu č. 1 větší opotřebení tiskové techniky. Uvedená zjištění pak vedou k závěru, že sporný list č. 1 byl vytištěn až později po tom, co byly vytištěny listy č. 2 a 3.

6. Jelikož žalobce opíral svůj nárok na základě uznání závazku žalovaným, což prokazoval doloženou listinou obsahující uznání závazku žalovaným, soud v posuzování této záležitosti postupoval podle paragrafu 2053 občanského zákoníku, podle kterého platí že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle odborné literatury a příslušné judikatury vztahující se k tomuto zákonnému ustanovení pak žalovaný, za situace, kdy se břemeno tvrzení a břemeno důkazní přesouvá na jeho stranu, měl možnost se proti tomuto nároku účinně bránit pouze dvěma způsoby, a sice za prvé popřít pravost listiny, která zachycuje jeho uznání závazku, nebo za druhé prokázat, že uznaný závazek nevznikl či vzniknout nemohl. Prvotně se soud zabýval námitkou že, Žalobcem předložené uznání závazku je neplatným právním úkonem, neboť jeho obsah je neurčitý a nesrozumitelný. Soud má za to, že obsah uznání závazku, který je obsažen ve smlouvě o zprostředkování ze dne , datum, , zcela naplňuje požadavky ustanovení § 2053 z.č. 89/2012 Sb. a dluh je zde popsán svým důvodem (smlouva půjčce), výší (700 000 Kč) a do kdy má být uhrazen (nejpozději do 31.3.2016). Ohledně otázky toho, zda žalovaný svými důkazními návrhy prokázal, že by listinu datovanou 31. 12. 2015 nepodepsal v té podobě, v jaké byla předložená žalobcem, žalovaný směřoval svou argumentaci k tomu, že se smlouvou o zprostředkování bylo po jejím podpisu manipulováno a že žalobce minimálně první list této smlouvy vyměnil a zakomponoval do něj uznání závazku žalovaného bez jeho vědomí a souhlasu. K tomuto soud provedl důkazem vyšetřovací spis PČR č. j. , Anonymizováno, v rámci kterého bylo provedeno odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností, ze kterého soud zjistil, že z hlediska mechanického nebylo se smlouvou po jejím sešití nijak manipulováno. Dále soud k návrhu žalovaného nechal zpracovat a následně provedl důkazem znalecký posudek z oboru daktyloskopie, aby bylo potvrzeno či vyvráceno, že žalovaný se prvního listu předmětné smlouvy nedotkl, čímž by mělo být prokázáno to, že žalobce po podpisu smlouvy první list vyměnil. Ze zpracovaného znaleckého posudku kriminalistickým ústavem soud následně zjistil, že na smlouvě jsou přítomny 4 použitelné daktyloskopické stopy z nichž se ani jedna neshoduje z odebranými otisky žalovaného. Tento důkaz však soud hodnotí jako méně hodnověrný, neboť od podpisu smlouvy uplynula delší doba, která daktyloskopické stopy mohla znehodnotit a rovněž se této listiny mohl následně dotýkat blíže neurčený počet osob včetně policistů při jejím zkoumání, justičního personálu a soudce. Žalovaný dále navrhoval zpracování znaleckého posudku z oboru genetiky, aby bylo zjištěno, zdali se na předmětné listině nachází genetický materiál žalovaného. Tato záležitost byla poté soudem konzultována s kriminalistickým ústavem, přičemž bylo sděleno, že genetický materiál podléhá rychlé zkáze a nelze určit, jaký okruh osob se následně listiny dotýkal, což by rovněž vedlo ke znehodnocení genetických stop. Soud, tedy s ohledem na toto zjištění a současně s ohledem na procesní ekonomii rozhodl, že tento důkaz proveden nebude. Ačkoliv tedy ze znaleckého posudku vyplynulo, že na v listině se žádný otisk žalovaného nenachází, nelze tuto skutečnost hodnotit v tom smyslu, že v době podpisu neměl žalovaný uvedenou smlouvu vůbec v ruce. Spíše to svědčí o tom, že v průběhu času došlo ke znehodnocení dřívějších daktyloskopických stop, neboť otisky žalovaného nebyly zjištěny ani na poslední straně smlouvy, která obsahuje jeho vlastnoruční podpis, což i žalovaný osobně potvrdil. Z hlediska hodnocení tohoto důkazu je pak zřejmé, že mu nelze přikládat žádnou významnější váhu, neboť nemůže prokázat ani vyvrátit, že žalovaný držel v rukou pouze některou část předložené smlouvy. Ohledně okolností samotného podpisu smlouvy pak soud k návrhu žalovaného provedl dokazování výslechu jeho manželky , jméno FO, , , jméno FO, , které měly být osobně přítomny při podpisu smlouvy a dcery žalovaného , jméno FO, . Z výslechu výše uvedených svědků soud zjistil že k podpisu smlouvy mělo dojít dne , datum, ve večerních hodinách v obývacím pokoji v domě žalovaného. Takto to shodně uvedly , jméno FO, a , jméno FO, , které měly být při tomto podpisu osobně přítomny. , jméno FO, u podpisu osobně nebyla, neboť se v té době nacházela v koupelně, nicméně o těchto skutečnostech se dozvěděla z doslechu, přičemž pouze byla schopna osobně potvrdit, že se žalobce dostavil do jejich domu ve večerních hodinách, neboť již přijela domů z práce. Soud rovněž provedl důkazem výslech svědka , jméno FO, , syna žalobce, z jehož výpovědi zjistil že potvrzuje skutková tvrzení svého otce ohledně času a místa a podpisů smlouvy s tím, že k tomuto došlo zhruba po poledni venku před domem žalovaného u auta žalobce a že na požádání svému otci podal 2 sešitá vyhotovení zprostředkovatelské smlouvy, která pak byla účastníky podepsán venku u auta a žalobce poté nastoupil zpět do auta, podal synovi jedno vyhotovení podepsané smlouvy a odjeli. Co se týče hodnocení důkazní hodnoty provedených výslechů čtyř výše zmíněných osob těmto soud přisuzuje shodnou důkazní hodnotu, neboť ve třech případech se jedná rodinné příslušníky účastníků a je zde tedy značný předpoklad, že mohli být účastníky ovlivněni, nebo se jim mohli snažit svou výpověď zajistit lepší postavení v rámci řízení. Svědeckou výpověď , jméno FO, je však třeba vnímat v nižší důkazní hodnotě, neboť při svém výslechu uvedla, že se žalobcem neměli manželé , jméno FO, žádné další obchodní vztahy, což bylo následně ze strany žalobce vyvráceno předložením zástavní smlouvy ze dne , datum, a dohody o prodloužení splatnosti směnky ze dne , datum, , jejichž pravost následně žalovaný a , jméno FO, potvrdili a ze kterých jednoznačně vyplývá, že s žalobcem další obchodní vztahy měli. V případě svědecké výpovědi , jméno FO, je situace obdobná v tom, že se jedná blízkou přítelkyni rodiny žalovaného, a proto mohlo být rovněž její snahou mu v řízení prospět, nicméně tato svědkyně se vyjádřila v tom smyslu, že předložená smlouva žalobcem v den jejího podpisu, byla předložena na třech samostatných listech. Na tomto místě je však potřeba uvést, že to, kdy a kde přesně došlo k podpisu předmětné smlouvy, nemá pro posouzení celé záležitosti relevantní význam, neboť účastníci se oba shodli na tom, že k podpisu smlouvy došlo dne , datum, , tak, jak je to uvedeno na smlouvě, přičemž pro posouzení její pravosti a platnosti není rozhodující, zdali k jejímu podpisu došlo odpoledne, večer, v obývacím pokoji či venku u auta. Z provedených důkazů, a to jak listinných tak svědeckých výpovědí, soud tedy uzavírá, že s největší pravděpodobností došlo k podpisu smlouvy dne , datum, ve večerních hodinách v domě žalovaného, u čehož byly přítomny další dvě osoby a nepřímo i osoba třetí, jejichž výpovědi se v zásadě shodují. Za zcela zásadní v posouzení té skutečnosti, zdali žalovaný smlouvu o zprostředkování ze dne , datum, podepsal v té formě, v jaké mu byla žalobcem předložena či nikoli, a to včetně sporného prohlášení o uznání závazku, soud pak považuje důkazy znaleckými posudky, které zpracoval , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , o jejichž obsahu je pojednáno výše. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že žalovaný od počátku sporu konstantně tvrdil, že nikdy nepodepsal smlouvu, na jejíž první straně by bylo obsaženo jeho uznání závazku vůči žalobci, nýbrž se jednalo pouze o běžnou smlouvu o zprostředkování prodeje pozemků. Na druhou stranu žalobce svá tvrzení o okolnostech vzniku smlouvy, tj. jejího sepsání a vytištění, v průběhu řízení měnil, a to v reakci na nově zjištěné skutečnosti znaleckého zkoumání listiny. Za účelem zajištění objektivity, předtím, než byly známy závěry prvního znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , svolal soud jednání na 21. 9. 2022, při kterém provedl výslech žalobce k okolnostem vzniku předmětného dokumentu a jeho tisku. Žalobce zde uvedl, že dokument vytvořil na svém starším počítači, kterým v současné době již nedisponuje a současně nemá k dispozici ani daný textový soubor. Tisk dokumentu poté provedl v jednom kuse bez přerušení ve dvou kopiích. Poté, co byl znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, vyhotoven posudek ze dne 3. 10. 2022, ze kterého jednoznačně plyne, že dokument nemohl být vytištěn najednou, neboť předmětná strana č. 1 je vytištěna na opačné straně papíru, než strany 2 a 3, žalobce své tvrzení změnil v tom smyslu, že mu zřejmě, po vytištění první strany, došel papír, který následně doplnil (zřejmě opačně) a vytiskl další stránky. Následně pak po vyhotovení dodatku ke znaleckému posudku ze dne 2. 5. 2023, ze kterého plyne jednoznačný závěr, že první sporná strana byla vytištěna v určitém větším časovém odstupu, nebo s odstupem více vytištěných dokumentů po vytištění stran 2 a 3, žalobce opět změnil svá tvrzení, že první stranu vytiskl dodatečně znovu, protože si uvědomil chybu v původním textu ohledně příjmení žalovaného. Na základě výše uvedených zjištění má soud za to, že žalovaný navrženými důkazními prostředky prokázal, že s nejvyšší pravděpodobností smlouvu o zprostředkování ze dne , datum, nepodepsal v té podobě, jak ji soudu předložil žalobce a na základě které se po žalovaném domáhá svých nároků na zaplacení peněžního plnění z titulu uznání závazku. V řízení bylo zcela bezpečně prokázáno, že s první stranou smlouvy, které obsahuje sporné ujednání o uznání závazku, bylo manipulováno, ať už ze strany žalobce či jiné osoby, když k jejímu fyzickému vytištění došlo po uplynutí delšího časového úseku a na jinou stranu papíru, než ostatní dvě strany. Pochybnosti rovněž v této souvislosti vzbuzuje i samotná koncepce uznání závazku, která, ač soud připouští že splňuje všechny zákonné předpoklady pro její platnost a určitost, představuje součást zcela jiného právního ujednání, a sice smlouvy o zprostředkování prodeje pozemků. Obvyklá zavedená praxe směřuje tak zásadní právní jednání, jakým bezesporu uznání závazku takového rozsahu je, na samostatnou listinu, aby vůle toho, kdo takto činí byla nezpochybnitelná, zvláště když se zjevně jedná o již promlčený závazek (peníze měly být půjčeny v letech 2001 – 2003). Lze sice připustit, že podobné kombinace právních jednání se používají, nicméně se ve většině případů jedná zakomponování uznání závazku do smlouvy, která s tímto bezprostředně souvisí, např. smlouva o zápůjčce s uznáním dluhu z předchozí zápůjčky, smlouva o nájmu s uznáním dlužného nájemného ze smlouvy předchozí apod.

7. Soud se rovněž zabýval otázkou samotné existence uznaného závazku, respektive argumenty a důkazy žalovaného, kterými se snažil prokázat, že uznaný závazek vůbec nevzniknul nebo vzniknout nemohl. Soud předně uvádí, že sice provedl důkazem jednotlivé kupní smlouvy, kterými se postupně převáděly pozemky v lokalitě „u vodárny“ v , jméno FO, , nicméně těmto nepřikládá žádnou relevanci ohledně vyvrácení vzniku zajištěného závazku, neboť to, kdo v dané době pozemky vlastnil, není, pro skutkové zjištění ohledně vzniku předmětného závazku, nijak relevantní. Ohledně nemožnosti přijmout v období 2002 až 2003 od žalobce žádnou finanční částku žalovaný zejména tvrdil, že žádné zasíťování pozemků neprováděl a že ani nebyl na území ČR, neboť se skrýval před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody. K těmto tvrzením soud, k návrhu žalovaného, provedl důkazem celý trestní spis Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 66/1998, z jehož obsahu bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl rozsudkem č.j. 2 T 66/98-591 ze dne 7.9.1999 odsouzen k odnětí svobody v trvání 6 let. Nástupu výkonu trestu se následně vyhýbal do 17.6.2003, kdy byl dodán do věznice. Ze spisu však nijak nevyplývá, že by žalovaný byl po celou tuto dobu v zahraničí, jak tvrdí, neboť v roce 2000 podával žádost o milost, dále byl hospitalizován, v roce 2001 si doma převzal zásilku a v roce 2002 byl v kontaktu s manželkou. Žalovaný pak následně tvrdil, že se skrýval u známých a doma nebyl, což při následném výslechu potvrdila i jeho manželka. Z uvedeného vyplývá, že se tedy na území ČR zřejmě zdržoval a předání peněz tak tímto zcela vyloučeno není. O těchto okolnostech pak vypovídala při opětovném výslechu manželka , jméno FO, tak, že manžel se skrýval různě po známých i u své sestry v Německu a žádné peníze od žalobce nepřevzala, ani žalovaný od něj žádné peníze na zasíťování pozemků nepřevzal. Jak již však bylo uvedeno výše, soud výpověď této svědkyně hodnotí jako ne zcela věrohodnou vzhledem k výše uvedeným rozporům ohledně vztahu s žalobcem a osobním poměrem k žalovanému. Svědkyně dále uvedla, že působí ve společnosti , právnická osoba, . na pozici jednatelky (z výpisu z OR zjištěno, že od roku 1999), přičemž tato společnost od roku 2001 prováděla výstavbu vodovodu a kanalizace, která však nakonec nebyla zcela realizována. Předloženým důkazem žalobce, a sice rozhodnutím OÚ , adresa, ze dne 24.1.2001 pak bylo zjištěno, že se jednalo o pozemky v , jméno FO, lokalitě „u vodárny, nad tratí“. Uvedená zjištění pak spíše potvrzují tvrzení žalobce, že žalovaný půjčené peníze použil na zasíťování pozemků v předmětné lokalitě, tak, jak je to uvedeno v uznání závazku, kde je tvrzeno pouze obecně, že peníze byly použity na zasíťování pozemků v lokalitě , adresa, . Jeví se tedy jako vysoce pravděpodobné, že žalovaný toto zasíťování skutečně prováděl prostřednictvím své manželky, resp. společnosti , právnická osoba, ., ve které jeho manželka působí na pozici jednatele. Tyto provedené důkazy tedy rozhodně nepotvrzují tvrzení žalovaného, že žádné peníze od žalobce na zasíťování pozemků vzít nemohl, protože tyto pozemky nebyly v jeho vlastnictví (což nemá žádnou relevanci) a žádné zasíťování neprováděl (což nebylo prokázáno). Proti tvrzením žalovaného, že žádné zasíťování nerealizoval ani se na něm nepodílel, navrhl žalobce jako důkaz svědeckou výpověď , jméno FO, , Jehož výpověď soud hodnotí jako věrohodnou, neboť nebylo nijak prokázáno, že by měl mít na věci nějaký osobní zájem, nemá k účastníkům žádný osobní vztah a již od roku 1997 působí jako zaměstnanec ve společnosti , právnická osoba, . Svědek potvrdil, že v , jméno FO, v lokalitě „nad tratí“ společnost , právnická osoba, . skutečně budovala vodohospodářské dílo, přičemž na tuto práci si najala společnost KRTEK, která práce fakticky realizovala. Uvedené se dozvěděl poté, kdy při provádění prací došlo k havárii, kam byl společností SČVaK vyslán, aby danou záležitost prošetřil. K havárii mělo dojít zhruba v květnu nebo červnu roku 2002 nebo 2003, kde se setkal se zástupci vlastníků pozemků, zástupcem společnosti , právnická osoba, . a dále osobně s žalovaným. Touto výpovědí tedy svědek potvrdil, že společnost , právnická osoba, . zhruba v letech 2001 - 2003 prováděla vodohospodářské dílo v , jméno FO, , dále že žalovaný se v roce 2002 nebo 2003 osobně v , jméno FO, nacházel (tj. v době jeho vyhýbání se nástupu trestu) a že na zbudování vodovodu a kanalizace měl osobní zájem, tj. opak toho, co žalovaný od počátku řízení tvrdil. Za této situace pro provedených důkazech pak lze uzavřít, že k půjčení finančních prostředků žalovanému žalobcem skutečně dojít mohlo, i když se jedná pouze o pravděpodobnost, že k tomuto mohlo dojít a není tato okolnost zcela vyloučena. Nicméně tento závěr neznamená, že k uzavření smlouvy nebo několika smluv o půjčce a předání finančních prostředků ve výši 700 000 Kč skutečně došlo.

8. Pro posouzení daného sporu po právní stránce, soud vycházel z obecné definice právního jednání vyjádřené v § 545 a násl. o.z. včetně ustanovení o neplatnosti právního jednání podle § 574 a násl. o.z. V tomto případě se mělo jednat o jednostranné právní jednání žalovaného podle 2053 o.z., kterým měl uznat svůj dřívější peněžitý dluh vůči žalobci z titulu nevrácených půjček z období let 2001-2003 v celkové výši 700 000 Kč (tj. v té době v mezích z.č. 40/1964 Sb.). Žalovaný po celou dobu řízení zcela popíral jak existenci samotných původních finančních závazků vůči žalobci, tak tu skutečnost, že by v rámci uzavřené smlouvy o zprostředkování ze dne , datum, podepsal žalobci uznání těchto závazků. K prokázání těchto tvrzení bylo navrženo a provedeno značné množství důkazů, přičemž až zásadní relevanci soud přiznává znaleckému posudku a následnému dodatku , tituly před jménem, , jméno FO, , na základě kterých bylo prokázáno, že s první stranou, obsahující uznání závazku, bylo manipulováno takovým způsobem, že tato byla vytištěna na jinou stranu papíru než ostatní strany a současně i samotný text byl na ni vytištěn až po delším časovém úseku, než strana 2 a strana 3, která obsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Tato zjištění zakládají určitou míru pravděpodobnosti, kterou sice nelze označit za jistotu, nicméně tyto skutečnosti je potřeba posuzovat v porovnání s ostatními provedenými důkazy, ze kterých plyne, že žalovaný konstantně tvrdil, že smlouvu v této podobě nepodepsal, přičemž skutková tvrzení žalobce ohledně okolností vzniku smlouvy a jejího vytištění byla měněna a dále že smlouvu podepsal na nesešitých listech, což bylo potvrzeno svědkyní , jméno FO, . Zde je však třeba zmínit, že určení časového úseku sešití jednotlivých listů zůstává neurčité, neboť naproti tomu stojí tvrzení žalobce podpořené výpovědí jeho syna , jméno FO, , nicméně v kontextu s ostatními důkazy se soud přiklání spíše k verzi žalovaného, neboť bylo prokázáno, že k podpisu smlouvy došlo u žalovaného doma ve večerních hodinách a nikoli kolem poledne před domem, jak to uvedl žalobce společně se svým synem , jméno FO, . K tomuto závěru vede soud to, že na verzi žalovaného potvrdily další osoby, byť rodinného či obdobného postavení, u kterých lze těžko spatřovat sklony k uvádění nepravdy ohledně této otázky, neboť tato se v kontextu projednávané kauzy nejeví jako nijak zásadní. Konečně je potřeba zjištěné skutečnosti vnímat i z procesní pozice žalovaného, když se nachází v procesním postavení toho, kdo měl údajně uznat svůj závazek, čímž se nachází v nepříznivé situaci, kdy musí prokázat negativní skutečnost, že žádné uznání závazku vůči žalobci neučinil, čímž po něm nelze zcela logicky požadovat stejnou míru prokázání jednotlivých skutečností, jako je tomu u prokázání skutečnosti pozitivní. Ze všech výše uvedených závěrů soud dovozuje, že se v řízení nepodařilo prokázat, že by žalovaný učinil právní jednání v té podobě, v jaké je předkládána žalobcem a o kterou opírá svůj nárok na zaplacení peněžitého plnění. Z tohoto důvodu je potřeba na uvedené právní jednání pohlížet jako na neplatné právní jednání z důvodu omylu § 583 o.z., neboť žalovaný s nejvyšší pravděpodobností nepodepsal smlouvu v té podobě, v jaké byla soudu předložena žalobcem a vzhledem k tomu, že s nejvyšší pravděpodobností neplatnost tohoto jednání způsobil žalobce prokazatelnou podezřelou manipulací s první stranou obsahující prohlášení žalovaného, nemůže se žalobce tohoto neplatného právního jednání dovolávat podle ustanovení § 579 odst. 1 o.z. Uvedené platí v případě, že žalovaný sice podobné právní jednání skutečně učinil, ale bylo původně jiného obsahu. Pokud však žalovaný v rámci uzavřené smlouvy o zprostředkování neučinil žádné právní jednání směřující k uznání nějakého závazku vůči žalobci neučinil a toto prohlášení bylo na první stranu dodáno až dodatečně po podpisu smlouvy, je potřeba na takové právní jednání pohlížet jako na zdánlivé právní jednání podle § 551 a násl. o.z. s účinky podle § 554 o.z., tj. že k takovémuto právnímu jednání se nepřihlíží, neboť nikdy nevzniklo a nelze z něj dovozovat žádné důsledky a nikdo z něj pro sebe nemůže uplatňovat žádné výhody. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobce svou manipulací s obsahem smlouvy způsobil neplatnost či zdánlivost obsaženého jednostranného právního jednání žalovaného, tudíž se nemohl domáhat žádných účinků či výhod z tohoto jednání a soud tedy žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť žalovaný nárok se odvolává pouze na toto právní jednání. Závěrem je potřeba rovněž uvést, že úplnou jistotu o způsobu manipulace s textem smlouvy by bylo možno zjistit znaleckým zkoumáním původního textového souboru, který však ani žalovaný, ani soud nemá k dispozici, nicméně na základě žalovaným navržených a provedených důkazů se mu podařilo prokázat, že předmětné právní jednání neučinil vůbec, nebo minimálně jej učinil jiného obsahu, než jaký je obsažen v žalobcem předložené smlouvě ze dne , datum, .

9. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaný měl ve věci plný úspěch, soud uložil žalobci zaplatit žalovanému celkem částku 230 000 Kč, což tvoří odměnu za 15 úkonů právní služby po 11 100 Kč, což představuje příprava a převzetí zastoupení, sepis dvou vyjádření ze dne 17. 10. 2016 a 19. 4. 2022, účast na ústním jednání dne 11. 4. 2018, 14. 11. 2018, 24. 7. 2019, 25. 9. 2019, 20. 11. 2019, 22. 1. 2020 (které bylo delší než dvě hodiny), 18. 3. 2022, 20. 1. 2023 (které bylo delší než dvě hodiny) a 20. 9. 2023, sepis odvolání, 15x paušální náhrada po 300 Kč a výdaje spočívající v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši 35 000 Kč a složené zálohy na znalecké posudky ve výši 4 000 Kč a 20 000 Kč.

10. Výrokem o nákladech řízení vzniklých České republice – Okresnímu soudu v Lounech bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce, který nebyl v tomto řízení úspěšný, je povinen zaplatit náklady řízení, které v průběhu řízení platil stát a jejichž celková výše činí 117 250 Kč, což představuje částku 1 900 Kč za znalecký posudek Kriminalistického ústavu PČR ze dne 6. 3. 2019, částku 54 131 Kč za znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne 3. 10. 2022, částku 3 836 Kč za náklady znalce na jeho výslech, částku 74 176 Kč za dodatek ke znaleckému posudku ze dne 2. 5. 2023 a částku 7 207 Kč za náklady znalce na jeho výslech, což celkem představuje výdaje ve výši 141 250 Kč a po odečtení zaplacených záloh žalovaným ve výši 24 000 Kč představují skutečné výdaje státu částku 117 250 Kč.