5 C 172/2024

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Štěpánem Hlavičkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 54 097,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 18 220,46 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 220,46 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení.

II. V části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatila) částku 35 876,80 Kč,b) kapitalizovaný úrok ve výši 6 989,20 Kčc) úrok ve výši 15,00 % ročně z částky 51 066,44 Kč od 26. 3. 2024 do zaplaceníd) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 761,33 Kče) zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 876,80 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným soudu se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částku 54 097,26 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi žalovaným a žalobkyní dne 27. 11. 2022 číslo smlouvy 7211274505, součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy byly posuzovány příjmy a výdaje žalovaného, věk, vzdělání, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, také byly prověřeny externí úvěrové registry. Žalovaný byl v souladu se smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr, žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec byl původně 32 039, později 60 000 Kč (viz dále). Výše splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 67 201 Kč Kč, na splátkách uhradil částku 24 071,48 Kč. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 21. 12. 2023 zesplatnila a žalovaný byl dopisem z téhož dne vyzván ke splacení celého úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně má za žalovaným pohledávku skládající se z jistiny ve výši 51 066,44 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatku za pojištění ve výši 774,82 Kč, nákladů vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok ve výši 6 989,2 Kč, úrok ve výši 26,28 % ročně od 26. 3. 2024 do zaplacení z částky 51 066,44 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 761,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 54 097,26 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.

1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.

2. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27. 11. 2022 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 32 039 Kč, výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba byla ve výši 26,28 %, měsíční úroková sazba 2,19 %, RPSN 33,01 %. Termín splatnosti splátek byl stanoven na 20. den v měsíci. Součástí smlouvy byl Přehled služeb, poplatků a odměn, Pravidla programu odměn a úvěrové podmínky. Dále bylo součástí smlouvy prohlášení žalovaného, že je svobodný, bezdětný, bydlí v podnájmu, jeho příjem činí 30 000 Kč měsíčně čistého od zaměstnavatele , právnická osoba, .

4. Z Pravidel programu odměn, Úvěrových podmínek soud zjistil, že tyto obsahují podrobné informace k poskytnuté úvěru žalovanému.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že byla změněna výše úvěrového rámce na 60 000 Kč, přičemž žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku jistiny ve výši 42 291,94 Kč a že žalovaný uhradil žalobkyni částku 24 071,48 Kč.

6. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta se podává, jak žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného.

7. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 21. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru, dlužnou částku ve výši 57 795,96 Kč měl uhradit do 14 dnů. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla zaslána žalovanému dne 22. 12. 2023.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 11. 1. 2024 se podává, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 58 707,15 Kč, a to nejpozději do 18. 1. 2024. Z podacího archu bylo zjištěno odeslání výzvy dne 12. 1. 2024.

9. Z potvrzení o prověření bonity klienta se podává, že žádal o úvěr ve výši 60 000 Kč, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu, jeho příjem ze zaměstnání je 30 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 6 980 Kč. Žalobkyně provedla lustraci v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI.

10. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl jeden splátkový závazek ve výši 6 000 Kč ze dne 27. 10. 2022.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dle § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

19. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 z. s. ú..

20. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 22/2013-19 ze dne 29. 1. 2015).

21. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

22. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

23. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně smluvní vztah ukončila a žádala vrácení poskytnutých finančních prostředků a další plnění dle smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, avšak vycházela převážně z tvrzení, které uvedl žalovaný. Dle doplnění žaloby byly sice provedeny výpočty ohledně úvěruschopnosti, avšak žalobkyně při těchto výpočtech vycházela z obecných a nijak nepodložených částek. Žalobkyně předložila pouze výpis z účtu žalovaného, a to ještě velmi stručný, který však sám o sobě nic nedokládá a určitě jej nelze považovat za dostatečný z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Dále pak nepředložila žádné další dokumenty, ze kterých by vyplývalo, že si ověřovala tvrzení žalovaného (nebyly předloženy výplatní pásky, nájemní smlouva apod). Současně pokud se týče výdajů žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z tvrzených informací o výdajích žalovaného (6 980 Kč), žádné další výdaje žalovaný neuvedl, žalobkyně výdaje žalovaného nijak neověřovala.

24. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

25. Smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 27. 11. 2022 je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nedostatečně zkoumala příjem i výdaje žalovaného, tedy v daném případě žalobkyně nesplnila řádně svou povinnost (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se pouze spolehla na tvrzení žalovaného, žádným způsobem neověřovala, zda jsou tato tvrzení pravdivá a nezkoumala jejich správnost. Tímto svým postupem žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že úvěrová smlouva je od počátku neplatná. Žalovaný z titulu předmětné smlouvy žalobkyni zaplatil celkem 24 071,48 Kč. Kč. Jelikož finanční prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému činily v části jistiny částku 42 291,94 Kč, byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 18 220,46 Kč na bezdůvodné obohacení, a to spolu se zákonným, úrokem z prodlení od 5. 1. 2024, tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení stanovenou předžalobní upomínkou.

26. Ve zbytku, tj. ohledně částky 35 876,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 989,20 Kč, úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 51 066,44 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 761,33 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 876,80 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy pro nedostatečné a nikoliv řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl částečně úspěšný žalovaný, avšak z obsahu spisu je patrné, že byl během celého řízení nekontaktní, k žalobě se nevyjádřil, k jednání se nedostavil, a proto mu žádné náklady nevznikly.

28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.