48 C 54/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 692 495,07 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se částečně co do částky částka s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem v částce částka, částky částka s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem v částce částka, částky částka s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem v částce částka, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, částku částka, částku částka a částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je několik samostatných nároků žalobkyně na zaplacení částky od žalované. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena Rámcová smlouva č. hodnota. Dodatkem č. hodnota k Rámcové smlouvě - Smlouvě o účtu č. hodnota byl žalované zřízen a veden běžný účet.

2. První nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřeného Dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě – Smlouvě o úvěru č. IBAN ze dne datum, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, který byl žalované vyplacen na její běžný účet. Měsíční splátka byla částka počínaje datum, úrok byl 7,9 % ročně. Úvěruschopnost byla posuzována. Pro prodlení žalované byl úvěr dne datum zesplatněn.

3. Druhý nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřeného Dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě – Smlouvě o úvěru č. IBAN ze dne datum, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, který byl žalované vyplacen na její běžný účet. Měsíční splátka byla částka počínaje datum, úrok byl 11,9 % ročně. Úvěruschopnost byla posuzována. Pro prodlení žalované byl úvěr dne datum zesplatněn.

4. Třetí nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřeného Dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě – Smlouvě o úvěru č. IBAN ze dne datum, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, který byl žalované vyplacen na její běžný účet. Měsíční splátka byla částka počínaje datum, úrok byl 15,9 % ročně. Úvěruschopnost byla posuzována. Pro prodlení žalované byl úvěr dne datum zesplatněn.

5. Čtvrtý nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka z titulu nepovoleného debetu žalované na běžném účtu zřízeném Dodatkem č. hodnota k Rámcové smlouvě – Smlouvě o účtu č. hodnota. Žalovaná porušila povinnost udržovat na běžném účtu dostatek prostředků.

6. Žalovaná se přes výzvu soudu nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila.

7. Soud nevydal navrhovaný rozsudek pro zmeškání s ohledem na pochybnosti o řádném posuzování úvěruschopnosti.

8. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

9. Obchodní podmínky účinné od datum a datum neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

10. Ceníky účinné od datum a datum neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.

11. Podmínky pro používání úvěru účinné od datum prokazují, že v části Několik bodů k ukončení smlouvy bylo dohodnuto, že v případě prodlení s úhradou je možno požadovat předčasné splacení všech úvěrů.

12. Rámcová smlouva č. hodnota byla uzavřena mezi účastníky řízení dne datum, předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu pro žalovanou a poskytování bankovních služeb.

13. Dopis ze dne datum žalované je výzvou k zaplacení žalovaných částek po jejich zesplatnění. Součástí je předžalobní upomínka.

14. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalované.

15. První nárok 16. Doklad o načerpání úvěru č. IBAN prokazuje, že byla dne datum vyplacena částka částka na účet žalované.

17. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazuje, že žalovaná byla seznámena s parametry úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy na částku částka.

18. Splátkový kalendář a Přehled plateb na úvěr ve výši částka prokazují, jak byl úvěr splácen žalovanou, poslední úhrada je z datum. Dále prokazují, jak byly úhrady započítávány, výši a složení žalované jistiny a příslušenství. Celkem žalovaná uhradila částka.

19. Dodatek č. hodnota Smlouva o úvěru č. IBAN byla mezi účastníky řízení uzavřena dne datum, předmětem byl úvěr ve výši částka, v částce částka nebyl účelově vázán, ve zbylé výši byl určen na úhradu předchozích úvěrů. Doba úvěru byla 121 měsíců, měsíční splátka částka, úrok 7,9 % ročně, součástí smlouvy jsou Podmínky.

20. Druhý nárok 21. Doklad o načerpání úvěru č. IBAN prokazuje, že byla dne datum vyplacena částka částka na účet žalované.

22. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazuje, že žalovaná byla seznámena s parametry úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy na částku částka.

23. Splátkový kalendář a Přehled plateb na úvěr ve výši částka prokazují, jak byl úvěr splácen žalovanou, poslední úhrada je z datum. Dále prokazují, jak byly úhrady započítávány, výši a složení žalované jistiny a příslušenství. Celkem žalovaná uhradila částka.

24. Dodatek č. hodnota Smlouva o úvěru č. IBAN byla mezi účastníky řízení uzavřena dne datum, předmětem byl úvěr ve výši částka. Doba úvěru byla 121 měsíců, měsíční splátka částka, úrok 11,9 % ročně, součástí smlouvy jsou Podmínky.

25. Dodatkem č. hodnota ze dne právnická osoba.2024 byl sjednán odklad splátek datum a datum.

26. Třetí nárok 27. Doklad o načerpání úvěru č. IBAN prokazuje, že byla dne datum vyplacena částka částka na účet žalované.

28. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazuje, že žalovaná byla seznámena s parametry úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy na částku částka.

29. Splátkový kalendář a Přehled plateb na úvěr ve výši částka prokazují, jak byl úvěr splácen žalovanou, poslední úhrada je z datum. Dále prokazují, jak byly úhrady započítávány, výši a složení žalované jistiny a příslušenství. Celkem žalovaná uhradila částka.

30. Dodatek č. hodnota Smlouva o úvěru č. IBAN byla mezi účastníky řízení uzavřena dne datum, předmětem byl úvěr ve výši částka. Doba úvěru byla 121 měsíců, měsíční splátka částka, úrok 15,9 % ročně, součástí smlouvy jsou Podmínky.

31. Dodatkem č. hodnota ze dne právnická osoba.2024 byl sjednán odklad splátek datum a datum.

32. Čtvrtý nárok 33. Dodatek č. hodnota k Rámcové smlouvě prokazuje, že byl uzavřen účastníky řízení dne datum předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu pro žalovanou.

34. Výpis z běžného účtu za dobu od datum do datum prokazuje nepovolený debet částka.

35. Úvěruschopnost 36. Přehled žádostí o úvěr prokazuje, že řada žádostí byla žalované zamítnuta. U žalovaných úvěrů bylo k žalované zjištěno, že má základní vzdělání, výdaje domácnosti uvedla ve výši částka na bydlení a částka na ostatní výdaje, splátky částka, celkové příjmy domácnosti částka. Byla zaměstnána u konkrétního zaměstnavatele od datum do datum. Měla dvě vyživovací povinnosti, bydlela v nájmu. Příjem u prvního úvěru přes částka, u druhého a třetího částka. Dále měla příjem částka rodičovskou dovolenou.

37. Výpis z NRKI žalované ke dni datum prokazuje, že měla 5 úvěrů, 3 ukončené. Score měla 464, třída rizika C, protože měla vysoký počet odmítnutých smluv a vysoký podíl celkové zbývající částky k celkové financované částce v průběhu 3 měsíců. Splácela částka.

38. Výpis z NRKI žalované ke dni datum prokazuje, že měla 1 úvěr, 8 ukončených. Score měla 492, třída rizika E, protože měla vysoký počet odmítnutých smluv a vysoký podíl celkové zbývající částky k celkové financované částce v průběhu 3 měsíců. Splácela částka.

39. Výpis z NRKI žalované ke dni datum prokazuje, že měla 2 úvěry, 8 ukončených. Score měla 492, třída rizika E, protože měla vysoký počet odmítnutých smluv a vysoký podíl celkové zbývající částky k celkové financované částce v průběhu 3 měsíců. Splácela částka.

40. Zpráva žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti nad rámec uvedeného prokazuje, že expertně byly vypočteny výdaje domácnosti žalované na částka a samotné žalované na částka. Výdaje na jednu vyživovanou osobu částka. Vůči žalované nebyly vedeny exekuce.

41. Výpis z běžného účtu žalované za dobu od datum do datum prokazuje, že počáteční zůstatek byl částka, konečný zůstatek částka, připsáno na účet bylo částka, odepsáno částka. Žalované byla vyplácena mzda na účet zhruba ve výši kolem 16 -částka. Byl jí vyplácen rodičovský příspěvek částka. Žalovaná měla řadu útrat v Rossmann, zhruba 40 měsíčně. Nebyly čerpány jiné úvěry, nebyly zjištěny výdaje na sázky. Hradila nájemné částka měsíčně. Za plyn hradila částka a za elektřinu částka. V rámci výpisů je patrná řada zbytných výdajů za restaurace. Žalovaná hradila školkovné na každé dítě částka a stravné částka ve školce, celkem tedy částka.

42. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, ohledně toho, že byla uzavřena rámcová smlouva a následně úvěrové smlouvy, žalované byl veden běžný účet. Žalované byly vyplaceny v plné výši částka, částka a částka. Žalovaná celkem na úvěry uhradila částka, částka a částka. Co se týče úvěruschopnosti žalované, tak již u prvního úvěru je zjevné, že žalovaná měla příjem částka ze zaměstnaní a částka rodičovský příspěvek. Celkem tak byl příjem žalované částka. Mandatorní výdaje žalované dle výpisu z účtu byly částka nájem, částka elektřina, částka plyn, částka školkovné a stravné pro obě děti. Tedy celkem částka částka. Měsíční splátka prvního úvěru byla částka. Žalované by tak zůstalo na všechny výdaje (Strava, léky, doprava, oblečení, kosmetika, obuv pro ni a dvě děti) 20 900 -12 570 – 5 424 = částka. Což je zcela zjevně částka nedostatečná. S dalšími úvěry by se to jenom zhoršovalo i přes zvýšení příjmu žalované. Nepovolený debet na běžném účtu žalované byl částka, účet jí vedla žalobkyně. Žalovaná byla negativně hodnocena v NRKI.

43. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto co se týče prvních tří nároků:

44. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

45. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

46. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

47. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

48. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

49. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.

50. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

51. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

52. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

53. Na otázku zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/2018 (OPR-právnická osoba. proti GK), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

54. Dle rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.

55. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne datum v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne datum, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne datum, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.

56. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť nebyla zohledněna skutečnost, že žalovaná by neměla po uhrazení mandatorních výdajů a splátky už prvního úvěru dostatek finančních prostředků, aby bylo schopna saturovat základní potřeby své a svých dvou dětí. S dalšími úvěry se to jenom zhoršovalo.

57. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

58. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny částka, uhrazeno bylo částka, jistiny částka, uhrazeno bylo částka, jistiny částka, uhrazeno bylo částka. Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílů u prvních tří nároků v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně z prvních tří nároků, soud proto žalobu ohledně první tří nároků ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

59. S ohledem na skutečnost, že celý první úvěr byl žalované vyplacen na její úvěrový účet a teprve z něj byla následně odeslána splátka na konsolidované úvěry, vyšel soud z toho, že žalované se dostala do dispozice celá jistina úvěru.

60. Co se týče čtvrtého nároku na nepovolený debet, tak soud vycházel z § 2662 o. z., který stanoví, že smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dále dle § § 2665 o. z., který stanoví, že ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Zákonná úprava smlouvy o běžném účtu spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že zřídit a vést účet byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek mít na účtu dostatek prostředků nebyl splněn. Soud proto žalobě v této části zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 49,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,95 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,05 %, po kapitalizaci 810 056 : 607 130). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada částka za 594 ujetých km (částka za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a částka/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb., a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.