8 C 55/2022

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11.766,34 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 5.412 Kč s úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 1.936,88 Kč od datum do zaplacení, ve výši 0,1 % denně z částky 2.000,99 Kč od datum do zaplacení, ve výši 0,1 % denně z částky 2.062,13 Kč od datum do zaplacení, a částky 354,34 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.936,88 Kč za dobu od datum do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000,99 Kč od datum do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 2.062,13 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11.766,34 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi účastníky prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. CB11601033, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 6.000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet dne datum. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl úvěr poskytnut jako bezúčelový a smluvní strany si dohodly smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Tvrdil, že žalovaný se zavázal uhradit úvěr třemi splátkami nejpozději do datum v celkové výši 11.412 Kč, kdy první splátka ve výši 3.802,88 Kč splatná dne datum se skládala z jistiny ve výši 1.936,88 Kč, poplatku za správu ve výši 1.680 Kč a smluvního úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 186 Kč; druhá splátka ve výši 3.802,88 Kč splatná dne datum se skládala z jistiny ve výši 2.000,99 Kč, poplatku za správu ve výši 1.680 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 121,89 Kč; třetí splátka ve výši 3.806,06 Kč splatná dne datum se skládala z jistiny ve výši 2.062,13 Kč, poplatku za správu ve výši 1.680 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny ve výši 63,93 Kč. Dále tvrdil, že žalobce vyzval žalovaného první písemnou upomínkou ze dne datum, aby uhradil svůj dluh, který k tomuto datu činil částku 3.945,80 Kč a následně druhou písemnou upomínkou ze dne datum, aby uhradil svůj dluh, který k tomuto datu činil částku 5.719,14 Kč. Žalobce touto žalobou požaduje úhradu dlužné částky 11.412 Kč. Dále žalobce touto žalobou požaduje z důvodu prodlení zákonný úrok z prodlení z částky za jednotlivé splátky a smluvní úrok ve výši 0,1 % denně dle splatnosti jednotlivých splátek do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. anonymizováno ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 6.000 Kč s tím, že úvěr bude vyplacen na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Úvěr byl sjednán na dobu určitou do datum s tím, že celková částka splatná žalovaným ve výši 11.412 Kč (částka 6.000 Kč představuje jistinu a částka 5.412 Kč sjednané úroky) bude žalovaným žalobci uhrazena ve třech splátkách. Současně s uzavřením smlouvy o úvěru si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

4. Z čestného prohlášení z datum soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že má výdaje na bydlení ve výši 10.000 Kč měsíčně, na energie a služby vynakládá 1.500 Kč a částka za vodu, splácí 3 úvěry, kdy na úvěr u právnická osoba splácí 2.463 Kč, na anonymizováno 4.232 Kč a na auto 6.946 Kč, za stravu a ošacení vynakládá 4.500 Kč měsíčně.

5. Z pracovní smlouvy z datum soud zjistil, že zaměstnavatel anonymizována dvě slova právnická osoba a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli pracovní smlouvu na dobu neurčitou na druh práce sanitář.

6. Mzdovými listy za období květen – červenec 2021 má soud za prokázané, že zaměstnavatel anonymizována dvě slova právnická osoba vyplatil žalovanému mzdu, a to v měsíci květen částka, červen 24.800 Kč a červenec ve výši 30.622 Kč.

7. Oznámením Úřadu práce ČR z datum má soud za prokázané, že žalovanému byl přiznán rodičovský příspěvek na nezletilé dítě ve výši 10.000 Kč.

8. Výpisem z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za období od datum do datum má soud za prokázané, že na bankovní účet žalovaného byla od anonymizována dvě slova obec dne datum připsána úhrada ve výši 56.036 Kč a dne datum ve výši 28.484 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že v měsíci květnu i měsíci červnu bylo z účtu žalovaného odmítnuto provedení velkého množství inkasních plateb zejména úvěrové právnická osoba.

9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne datum byla mezi účastníky prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 6.000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet dne datum. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru byl úvěr poskytnut jako bezúčelový a smluvní strany si dohodly smluvní úrok a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky uhradit třemi splátkami nejpozději do datum s tím, že celková částka, kterou se zavázal splatit, bude činit 11.412 Kč. Při sjednání úvěru žalobce vycházel z toho, že žalovaný pracoval u Oblastní nemocnice právnická osoba jako sanitář v pracovním poměru na dobu neurčitou, zaměstnavatel vyplatil žalovanému mzdu v měsíci květen ve výši 28.484 Kč, červen ve výši 24.800 Kč a červenec ve výši 30.622 Kč. Žalovaný uvedl, že měl výdaje na bydlení ve výši 10.000 Kč měsíčně, na energie a služby ve výši 1.500 Kč a 700 Kč za vodu, splácí 3 úvěry, kdy na úvěr u právnická osoba splácí 2.463 Kč, na Ferratum 4.232 Kč a na auto 6.946 Kč, za stravu a ošacení vynakládá 4.500 Kč měsíčně. Na bankovní účet žalovaného byla od Oblastní nemocnice obec dne datum připsána úhrada ve výši 56.036 Kč a dne datum ve výši 28.484 Kč. V měsíci květnu i měsíci červnu bylo z bankovního účtu žalovaného odmítnuto provedení velkého množství inkasních plateb určených zejména úvěrové právnická osoba. Jelikož žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně, žalobce vyzval žalovaného první písemnou upomínkou ze dne datum, aby uhradil svůj dluh, který k tomuto datu představoval částku 3.945,80 Kč a následně druhou písemnou upomínkou ze dne datum, aby uhradil svůj dluhu, který k tomuto datu činil částku 5.719,14 Kč. Jelikož žalovaný na svůj dluh ani poté ničeho nezaplatil, žalobce požaduje na žalovaném úhradu dlužné částky 11.412 Kč a smluvní pokuty ve výši 354,34 Kč.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.

20. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy provedl řádné posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. K tomu, že žalovaný se již v době uzavírání smlouvy o úvěru nacházel v tíživé finanční situaci, kdy splácel 3 úvěry s celkovou výší měsíční splátky 13.641 Kč a nebyl již schopen některé ze svých závazků splácet, bylo možné dospět na základě informací získaných od žalovaného, z jehož výpisu z bankovního účtu vedeného u právnická osoba vyšlo najevo, že v měsíci květen a červen 2021 disponibilní prostředky na účtu žalovaného nepostačovaly k hrazení splatných závazků. Je tedy zřejmé, že žalobce nemohl nemít v době uzavírání úvěru důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný je schopen další spotřebitelský úvěr splácet. Rovněž je zřejmé, že žalobce se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zaměřil především na ověření jeho příjmových poměrů, aniž blíže zkoumal skutečný rozsah jeho závazků.

21. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

22. Dle smlouvy o úvěru číslo právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bankovním převodem částku 6.000 Kč, na kterou žalovaný i na veškeré související poplatky žalovaný ničeho nezaplatil. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 6.000 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši za dobu od datum, kdy žalovanému uplynula lhůta pro úhradu jednotlivých splátek úvěru. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014.

23. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal hradit úrok z dlužné jistiny ve výši 0,1 % denně a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrok I. rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v převážné části předmětu řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

25. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.