12 C 28/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Chmelaře a přísedících Ing. Stanislava Bartoně a Mgr. Jiřiny Nastálkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B , Anonymizováno sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 12 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 962 Kč, k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč. Žalobu odůvodnil tak, že je na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 4. 2022 zaměstnán u žalované jako ISO specialista. Žalovaná přípisem ze dne 26. 4. 2023 nadepsaným jako: „Oficiální sdělení – navýšení základních tarifů a navýšení hodnot stravenek“, oznámila plošně svým zaměstnancům, že: „Zaměstnanci, kteří odpracovali v období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 alespoň 75 % z plánovaných směn obdrží mimořádný bonus ve výši 12 000 Kč. Bonus bude rozdělen do dvou částí. První polovinu zaměstnanci obdrží v měsíci dubnu na multikartu od společnosti UP Česká republika ve formě e-benefitů, druhá část bude zaměstnancům vyplacena ve mzdě za měsíc září.“ I přes skutečnost, že žalobce, pan , Jméno žalobce, , splnil jedinou podmínku pro výplatu výše uvedeného bonusu ve výši 12 000 Kč, tedy v rozhodném období odpracoval alespoň 75 %, z plánovaných směn, čímž získal vůči společnosti , právnická osoba, nárok na vyplacení daného bonusu, tento mu vyplacen nebyl, a to ani z části. Prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, která byla žalované doručena do datové schránky dne 2. 11. 2023.

2. Podáním ze dne 2. 4. 2024 se žalovaná vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě ani částečně neuznává, ztotožňuje se s žalobcem, pokud jde o obsah oficiálního sdělení. Považuje však za zcela nepochybné, že ze samotného obsahu oficiálního sdělení musel být všem zaměstnancům žalované znám úmysl žalované odměnit daným mimořádným bonusem ty zaměstnance, kteří pro žalovanou vykonávali práci po celé období trvající od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023, přičemž žalobce tuto podmínku nesplnil, když pro žalovanou začal pracovat až od 2. 5. 2022. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že výše uvedený úmysl žalované nebyl žalobci znám, respektive že o něm nemusel vědět, je nutno dospět k závěru, že by oficiálnímu sdělení zpravidla přikládala osoba v postavení žalobce stejný význam, jaký vyplynul z výše uvedeného úmyslu žalované, tedy tak, že úmyslem bylo odměnit pouze dlouhodoběji u žalované zaměstnané zaměstnance. K tomuto závěru je ostatně nutno dojít proto, že žalobce je jediný, kdo se nároku z oficiálního sdělení domáhá. Přestože v obdobném postavení se nacházelo dalších cca 30 zaměstnanců žalované. Nad rámec uvedeného potom namítla, že žalobce neprokázal, že by v předmětném období odpracoval alespoň 75 % z plánovaných směn.

3. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých důkazů za prokázané následující skutečnosti:

4. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem , právnická osoba, (žalovanou) a zaměstnancem , tituly před jménem, , jméno FO, (žalobcem) vyplývá, že dne 21. 4. 2022 uzavřeli žalobce a žalovaná ve smyslu § 33 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce pracovní smlouvu, na základě níž nastoupil žalobce u žalované do práce dne 2. 5. 2022 na sjednaný druh práce ISO specialista s místem výkonu práce , adresa, , průmyslová zóna. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2023. Podle článku 5. smlouvy před uzavřením pracovní smlouvy zaměstnavatel seznámil zaměstnance s právy a povinnostmi, které pro něho z pracovní smlouvy vyplývají, pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž má práci konat. Při nástupu do práce byl zaměstnanec řádně seznámen s pracovními povinnostmi, s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a s protipožárními předpisy, jež musí při své práci dodržovat.

5. Z „Oficiálního sdělení – navýšení základních tarifů a navýšení hodnot stravenek“ ze dne 26. 4. 2023 vyplývá, že žalovaná sdělila všem zaměstnancům v bodu 1) tohoto sdělení následující: „Zaměstnanci, kteří odpracovali v období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 alespoň 75 % z plánovaných směn, obdrží mimořádný bonus ve výši 12 000 Kč. Bonus bude rozdělen do dvou částí. První polovinu zaměstnanci obdrží v měsíci dubnu na multikartu od společnosti UP Česká republika ve formě e-benefitů, druhá část bude vyplacena zaměstnancům ve mzdě za měsíc v září.“.

6. Podle článku jedna a dvě předpisu zaměstnavatele o rozvržení pružné pracovní doby TH pracovníků účinné od 1. 4. 2022 se pracovní doba zaměstnanců u žalované řídí zákonem č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, a to konkrétně ustanoveními § 78–99. Účelem této směrnice je definování délky, formy a rozvržení pracovní doby zaměstnanců na THP pozicích, pružná pracovní doba se zavádí s vyrovnávací dobou jednoho kalendářního měsíce, to znamená, že zaměstnanec je povinen odpracovat v kalendářním měsíci celou měsíční pracovní dobu v základní a volitelné pracovní době. Účelem zavedení pružné pracovní doby je umožnit zaměstnancům stanovit si začátek a konec pracovní směny v širším časovém úseku, a to za předpokladu splnění všech pracovních povinností. Základní pracovní doba, v níž je zaměstnanec povinen být na pracovišti, se stanoví od 8 hodin do 14 hodin. Nepřítomnost na pracovišti v uvedenou dobu podléhá souhlasu přímého nadřízeného.

7. Podle výkazu odpracovaných směn v období od května 2022 do března 2023 vyplývá, že žalobce odpracoval v květnu 2022 178,5 hodiny, v červnu 2022 179,25 hodin, v červenci 2022 113,25 hodin, v srpnu 2022 146,5 hodiny v září 2022 164 hodin v říjnu 2022 160 hodin, v listopadu 2022 171 hodin, v prosinci 2022 141 hodin, v lednu 2023 161,5 hodin, v únoru 2023 165,25 hodin, v březnu 2023 181 hodin, celkem tedy 1 761,25 hodin (tj. 220 směn).

8. Ze seznamu zaměstnanců žalované, který čítá 25 osob, vyplývá, kteří zaměstnanci nastoupili v období od 19. 4. 2022 do 8. 7. 2022; podle žalované také těmto zaměstnancům by podle argumentace žalobce vznikl nárok na vyplacení bonusu ve výši 12 000 Kč, avšak tito zaměstnanci jej neobdrželi a ani jej po žalované nepožadují.

9. Žalobce vypověděl, že podle jeho názoru splnil to, co uvádí oficiální sdělení s tím, že první část bonusu mu měla být vyplacena v měsíci dubnu roku 2023. Někdy v tomto měsíci možná koncem května nebo začátkem června zjistil, že mu žádný bonus nepřišel a ptal se ostatních kolegů a těm přišel. V té chvíli začal nad tím uvažovat, proč je to takto. Zašel za paní manažerkou HR (personálního oddělení) s tím, aby mu to vysvětlila. V tu chvíli mu bylo sděleno, ať si napíše oficiální e-mail, který napsal 6. 6. 2023. V e-mailu měl uvést, že splňuje podmínky pro bonus, i když jeho pracovní poměr začal 2. 5. 2022. Také sdělil, kdy očekává vyplacení bonusu, a to do 20. 6. 2023, druhou část potom v řádném termínu. Po uplynutí této doby se ale nic nestalo. Znovu oslovil manažerku a došlo ke schůzce, na které byli tři zástupci za žalovanou a žalobce. Schůzka trvala asi tři minuty, možná pět, kdy mu řekli vlastně tu stejnou větu, kterou měli dohodnutou, že to mysleli jinak, že to, co je uvedeno, že tam platí, ale k tomu ještě, že si mysleli, že platí něco jiného. Na to jim řekl, že myslet si to sice mohli, ale napsáno v oficiálním sdělení je ta věta, o které se baví. Pak mu bylo slíbeno, že do nějaké doby dojde k oficiálnímu vyjádření ze strany žalované, a to bylo opět bez jakékoliv reakce. Po nějaké době se znovu ptal paní manažerky, v jakém je to stavu a bylo mu sděleno, že pro korejské vedení provedla nebo vytvořila nějaký report, kde je popsána ta situace a její možné řešení a že tím to skončilo. Ze strany žalované žádné vyjádření či jakákoliv listina nepřišla. Pochopil, že normální domluva není možná, a proto podal žalobu. Dále doplnil, že oficiální sdělení je distribuováno e-mailem a možná, že ho dávají někde i na nástěnky. Také uvedl, že nebyl na žádné schůzce, která by se týkala tohoto oficiálního sdělení, na němž by vedení zaměstnancům obsah sdělení vysvětlovalo. Uvedl, že on takové schůzce přítomen nebyl a nemyslí si, že by se konala. Nemyslí si ani, že by se kdykoliv o tomto bavili na běžných pracovních schůzkách, respektive poradách oddělení. Žalobce se o tom bavil s ostatními zaměstnanci a podle něj není pravdou, že by tito s výkladem žalované souhlasili. Také uvedl, že to s těmito lidmi konzultoval a myslí si, že by svědčili pouze anonymně, což je samozřejmě nesmysl. Dále uvedl, že si není vědom toho, že by pro rok 2022 existoval obdobný předpis. Uvedl, že není schopen si uvědomit a neví, proč zdůrazňoval v e-mailu, který posílal žalované, že má na bonus nárok, i když jeho pracovní poměr začal až 2. 5. 2022.

10. Svědkyně , jméno FO, , manažerka osobního oddělení žalované, uvedla, že žalobce vznesl požadavek na vyplacení bonusu, který vypláceli v minulém roce. Byl to speciální bonus, kterým chtěli zaměstnancům dát nějaké extra navýšení mzdy, protože standardně se u nich ve firmě vždycky navyšuje mzda jednou ročně, vždycky je to od dubna. Vloni měli první jednání s odbory, kdy o tomto jednali. V předchozích letech vždycky rozhodovalo vedení firmy podle aktuální situace. Loni se rozhodli, že nejenom, že budou navyšovat základní mzdy zaměstnancům, ale taky, že jim vyplatí nějaký speciální bonus, tak, jako to vyplácely i jiné korejské firmy. Nemají samozřejmě tak velký budget jako jiné větší korejské firmy, takže se rozhodli ten bonus vyplatit, když během jednání s odbory se dohadovali, jak vysoká ta částka bude. Také se rozhodli, že část toho bonusu bude vyplacena na benefitní kartu zaměstnanců. Uvedla, že všechny ty bonusy, které ve firmě mají, nebo většina z nich, pomine-li klasické měsíční prémie, tak jsou vždycky vyplacené až po nějakém roce ve firmě. Korejské vedení obecně oceňuje loajalitu zaměstnanců, to znamená, že většina těch bonusů je vyplácena po nějaké době. Ať už jsou to třeba třinácté, čtrnácté platy nebo různé speciální další bonusy atd. Vždy je to až zaměstnanec odpracuje nějakou dobu. V rámci předmětného benefitu jednali o tom, že cílem není benefit dávat zaměstnancům, kteří ve firmě působí krátkou dobu, ale cílem bylo naopak podpořit to, aby ti zaměstnanci ve firmě zůstávali déle, a proto to vypláceli zaměstnancům, kteří ve firmě působili víc jak jeden rok. Je to z toho důvodu, že mají poměrně vysokou fluktuaci zaměstnanců hlavně v průběhu zkušební doby, takže se jim v uvozovkách nevyplatilo v tu danou chvíli, a asi by se jim to nevyplatilo ani nyní, dávat těm zaměstnancům nějaké vyšší finanční obnosy, protože jim standardně odcházejí. Potom, co tento bonus vyplatili nebo vydali to oficiální sdělení, tak první část bonusu se vyplácela spolu s dubnovou mzdou a druhá část se měla vyplácet v zářijové mzdě. Žalobce vznesl požadavek na vyplacení tohoto bonusu. Podle svědkyně to bylo někdy loni v červnu. Přišel s tím, že dle jeho názoru má na tento bonus nárok. Snažili se mu vysvětlit, byla na tom jednání i zástupkyně odborů paní , jméno FO, , jak byl ten bonus myšlen, co bylo jeho cílem. Žalobce to neakceptoval. A pak už se rozběhlo tady toto kolečko. Vedení se drží toho, na čem se dohodli, a proto žalobci bonus nevyplatili. Dále uvedla, že na schůzce, kde byl bonus projednáván s odbory, byla ona, kolega , jméno FO, , jejich finanční manažerka , Anonymizováno, , možná pan , jméno FO, , pan , jméno FO, , tehdejší předseda odborového svazu. Byla tam paní , jméno FO, , byla tam i právnička, ale na jméno si nevzpomíná. K dotazu, zda proběhla ohledně oficiálního sdělení i nějaká schůzka, kde by sdělili zaměstnancům, co se vlastně děje, odpověděla, že nikoliv. U nich to touto formou neprobíhá. Jsou poměrně velká firma, mají 1 200 lidí a na tohle není prostor. Probíhá to vždy formou nějakého písemného oznámení s tím, že potom je většinou seznamováno ještě na nějaké týdenní poradě v rámci vedení, tam se to standardně rozebírá, těm zaměstnancům se to řekne, třeba jim to řeknou vedoucí jednotlivým mistrům, ale přímo, že by vedení společnosti nějak chodilo za zaměstnanci a takhle je informovalo, tak tomu není. Předmětné sdělení formulovala přímo svědkyně na základě zápisu z jednání s odbory. Zpravidla udělá nějaký návrh, předloží ho vedení a oni se následně rozhodnou. Připustila, že schůzky se žalobcem mohly být 2–3. Na jedné byli „face to face“ a na další pak byl pan , jméno FO, a paní , jméno FO, . Na té se snažili žalobci vysvětlit, jak byl bonus zamýšlen s tím, že na něj nemá nárok. Nikdo další se s tímto nárokem na ni již neobrátil. Pokud se týká benefitní karty, tak u té uvedla, že se jedná o kartu, na kterou jsou zasílány zaměstnancům benefity a ti je pak mohou využít, respektive kartou lze platit například v lékárně, v kině, v knihkupectví apod., kartou lze platit tam, kde ji akceptují. Vzpomněla si, že v době, kdy nastupoval žalobce k žalované, tak snad existoval jako benefit třináctý plat. Tam byly také stanoveny podmínky. Podle svědkyně žalobce nesplňoval tyto podmínky, a proto třináctý plat v úhrnném období ani nedostal. Podle jejího názoru podmínky pro vyplacení bonusu byly takové, že zaměstnanec musel odpracovat minimálně 12 měsíců, aby mu na předmětný bonus vznikl nárok, a zároveň v té době musel mít odpracované určité procento směn. To bylo z toho důvodu, že kromě vysoké fluktuace mají i poměrně vysokou nemocnost. Podle svědkyně nesplnil žalobce ani jednu z podmínek předmětného oficiálního sdělení, a to proto, že bonus byl zamýšlen tím způsobem, že zaměstnanec mohl nastoupit do pracovního poměru, respektive ten pracovní poměr mohl vzniknout nejpozději 1. 4. a tím, že žalobce nastoupil až v květnu, tak vůbec nebyl v hodnocené skupině zaměstnanců, které by se tento bonus mohl vyplácet. Pokud bychom ale podle svědkyně vzali v úvahu, že od jeho data nástupu do toho konkrétního data odpracoval 75 % směn, tak to podle svědkyně odpracoval, ale neměl být v té hodnocené skupině, přičemž doplnila, že takto to mají u všech bonusů. Uvedla, že pro rok 2024 existují také bonusy třinácté, čtrnácté platy, výroční poukázky, ty se vyplácejí zaměstnancům jednou ročně. Opět se hodnotí celý kalendářní rok, respektive 12 měsíců, a z toho se zase bere procento docházky. Stejně se berou i bonusy nebo benefity z odpracované roky, funguje to úplně stejným způsobem. Vše je vázané na docházku. Většina bonusů a benefitů je popsána v benefitním programu. Benefitní program není ale neustále aktualizován. K oficiálnímu sdělení žalované ze dne 2. 7. 2024, podle něhož má být vypláceno 20 % ze základního tarifu všem zaměstnancům, kteří nastoupili nejpozději 31. 5. 2024, uvedla, že se nejedná o bonus, který by se týkal navyšování mezd. To je bonus, který byl spojen se třináctými platy, a byl to bonus, který byl zaměstnancům vyplácen, protože najížděl nový projekt a vedení společnosti za to, že chtělo zaměstnancům poděkovat, vyplácelo tento bonus. Byla to jednorázová akce. Byl tam pouze jeden měsíc z toho důvodu, že vzhledem k tomu, že ten bonus začínal, respektive projekt začínal v dubnu, tak největší nábory zaměstnanců měli březen, duben, květen a ti zaměstnanci, pokud tam byli kratší dobu, tak by na ten bonus neměli nárok. Je to čistě o tom, že letos měla firma vysoké zisky a mohla si dovolit tady k těm třináctým platům vyplatit ještě něco jiného. Zdůraznila, že se jednalo o jiný typ bonusu a bylo to formulováno tak, aby právě ten bonus mohli vyplatit co největší skupině zaměstnanců, proto tam řešili pouze datum nástupu. K dotazu, zda dokáže vysvětlit, proč v předpisu z roku 2024 je podmínka konkrétního období, do něhož musí zaměstnanci nastoupit do pracovního poměru, výslovně uvedena, a to k článku tři, zatímco v předpisu z roku 2023 tato podmínka uvedena není: „Poučili jsme se“. Je to proto, že v minulosti se jim nikdy nestávalo, že by zaměstnanci takto rozporovali nějakým způsobem výplatu bonusů. Vzhledem k tomu, co se stalo s panem , jméno FO, , tak vedení společnosti si teď dává extrémní pozor, co v těch oficiálních sděleních je, a snaží se to napsat co nejvíce polopaticky, aby tomu prostě ti zaměstnanci rozuměli. Dále doplnila, že neví, zda v oficiálním sdělení z 26. 4. 2023, které je předmětem tohoto sporu, bylo datum nástupu do zaměstnání.

11. Svědek , právnická osoba, vypověděl, že u žalované pracuje jako manažer oddělení vnitřních vztahů. Popsal, že žalobce, který u nich pracuje na oddělení kvality, nebyl spokojený s výplatou bonusu, který dostávali v roce 2023, který se sestával z poloviny nabytí e-peněženky a z další poloviny ve výši 6 000 Kč, a to proto, že měl svou interpretaci o tom, že by to měl dostat. Žalovaná však měla interpretaci opačnou, že by to dostat neměl. Podle svědka, pokud se týká podmínky pro získání benefitu, tak tam byla nějaká docházka v rozhodném období 2022–2023 do jakéhosi data, jestli to bylo v březnu nebo dubnu, si svědek nebyl jistý. Podle svědka žalobce podmínku nesplňoval. Bonus vymyslela kolegyně , jméno FO, z personálního oddělení, byl projednáván částečně s odbory, možná koncem roku 2022 nebo začátkem roku 2023. Na tom jednání s odbory projednávali nějakou zásluhovost, mělo to být na základě nějakého časového testu, kdy na bonus by měli mít nárok lidé, kteří pracovali po určitou dobu předtím, než ten bonus vznikl. Svědek sám navrhoval dva roky. Nakonec paní , jméno FO, to udělala trochu jinak. Podle něj ten časový test byl roční. Odborová organizace se k tomu stavěla pozitivně, byli rádi, že něco dostanou, cokoliv, co bylo navíc do základní mzdy, vždy bylo přijímáno pozitivně. Zaměstnanci byli seznámeni oficiálním sdělením, což je papír, který se oskenuje a rozešle lidem prostřednictvím e-mailu a dále to ještě visí na nástěnkách. Svědek uvedl, že nemůže jasně říct, zda například vedoucí na jednotlivých odděleních to se zaměstnanci probírali. Připustil, že to možné je, ale hlavním způsobem je nástěnka a e-mail. Uvedl, že neví, zda ze strany zaměstnanců k oficiálnímu sdělení vznikly nějaké dotazy, neboť není z oddělení, které tyto dotazy řeší. On byl přizván kolegyní , jméno FO, na jednání s panem , jméno FO, . To bylo podle něj loni ve druhém či třetím kvartále. Pokud hovořil o pojmu časový test, tak tam bylo období jednoho roku před vznikem nároku na bonus. Svědek nevěděl, jestli to bylo 31. března nebo 30. dubna 2023. V tom konkrétním období musel zaměstnanec chodit do práce a odpracovat 80 nebo 85 %, nebyl si však schopen vzpomenout přesně, neboť to před jednáním nečetl. Viděl to naposledy před rokem. Dále doplnil, že účelem bonusu bylo motivovat zaměstnance a odměnit je za dlouholetou práci.12. , jméno FO, , která u žalované pracuje jako operátor výroby a je předsedou odborů u žalované, uvedla, že na setkání mezi odborovou organizací a žalovanou byl podán návrh na vyplácení bonusu a domluvili se na výši odměn a jakým způsobem budou vypláceny. Se žalobcem se svědkyně seznámila až na první, respektive jediné schůzce, na kterou ji přizvala paní , jméno FO, . Pokud se týká samotného bonusu, tak ten měl být vyplacen zaměstnancům za provedenou práci třeba navíc nebo prostě v rámci projektů u žalované a byla tam dána hlavní podmínka, že musí být zaměstnanec rok zaměstnán, musí mít smlouvu, která platí rok, a pak tam byl přidán dodatek ohledně toho, že zaměstnanec musí mít 75 % docházky, a to z toho důvodu, že někdo může být nemocný a za nemoc nikdo nemůže. Svědkyně si nevzpomněla, kdo s tímto návrhem na poradě přišel. Uvedla však, že to nedopadá na zaměstnance, kteří nastoupili v průběhu doby toho jednoho roku. Uvedla, že předmětné oficiální sdělení viděla, neví přesně, ve kterém časovém rozmezí bylo určeno, a dále uvedla, že se zasílá e-mailem, pokud ho zaměstnanec má, jinak jej mistr vyvěsí na nástěnce v provozu. Dává se také na stoly v místě, kde se setkávají zaměstnanci, aby si to mohl každý přečíst. Prezentuje to právě ten mistr. Dále uvedla, že poté, co bylo sdělení vydáno, zaznamenala ze strany zaměstnanců dotazy, jestli pro ně oficiální sdělení také platí. Nevzpomněla si přesně od koho, ani kolik těch zaměstnanců bylo. Uvedla, že většinou to byli zaměstnanci, kteří tam byli kratší dobu, takže pokud tam byli třeba rok a půl, tak jim řekla, že na to nárok mají, pokud nastoupili během toho roku, co to tam bylo vymezeno, to rozmezí, jak říkala. Pak uvedla, že si nepamatuje, že za ní byl někdo, kdo by nastoupil v průběhu toho období, je to ale podle ní možné. Mezi těmi, kdo se na to ptal, nebyl žalobce. Nevzpomněla si, že bylo vydáno nějaké vysvětlení či oficiální stanovisko k předmětnému oficiálnímu sdělení. Pokud měla sama pochybnosti nebo nevěděla, odkazovala zaměstnance na personální. Pokud se týká odborů, ty se schází s představiteli žalované podle potřeby. Bývá to spíš v období, kdy dojednávají dodatky ke kolektivní smlouvě nebo nějaké mimořádné věci. Uvedla, že schůzka odborů a společnosti proběhla v roce 2023, přesněji si to nepamatuje. Na schůzce se žalobcem byla pouze jednou. Na tu ji přizvala paní , jméno FO, , vysvětlila jí, o co jde a byla tam spíše jako svědek. Nevzpomněla si, zda paní , jméno FO, jí sdělila, jaké je stanovisko společnosti. Dále uvedla, že kromě předmětného bonusu se za odbory účastnila jednání se společností , Anonymizováno, , oslovuje jí paní , jméno FO, a většinou to s ní řeší. Svědkyni bylo předestřeno oficiální sdělení z roku 2023, přičemž byla dotazována, zda je v něm uvedena podmínka pro vyplacení bonusu v podobě doby trvání pracovního poměru, a k tomu svědkyně uvedla, že v tom uvedena není. Pokud byla dotazována k tomu, proč ve sdělení z roku 2024 takováto podmínka je, uvedla, že neví, že to neovlivní. Pokud se týká komunikace odborů se zaměstnanci, uvedla, že komunikují přes Facebook, kde mají uzavřenou skupinu, kde jsou všichni členové, takže tam jim dává sdělení, pokud je něco nutného, nebo ta sdělení dává na nástěnku ve vstupní hale. Skupina na Facebooku je pouze pro členy odborů, žalobce v ní není. Odborová organizace žádným způsobem obsah oficiálního sdělení z 26. 4. 2023 ve vztahu k zaměstnancům nekomunikovala.

13. Podle „Oficiálního sdělení“ žalované ze dne 2. 7. 2024 byla žalovanou, mimo jiné, stanovena pravidla nároku 13. platu pro zaměstnance, mezi které patří i to, že nárok na 13. plat mají zaměstnanci, kteří nastoupili do pracovního poměru nejpozději 29. 2. 2024.

14. Předžalobní výzvou ze dne 23. 10. 2023 vyzval žalobce žalovanou k vyplacení bonusu ve výši 12 000 Kč. Výzva byla žalované doručena dne 2. 11. 2023.

15. Shora uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž mezi provedenými důkazy nebylo žádných zásadních rozporů (ostatně i tvrzení žalobce a žalované nebyla v žádném zásadním rozporu). Z listinných důkazů tak především vyplývá existence pracovního poměru mezi žalobcem a žalovanou, den nástupu žalobce do zaměstnání, počet žalobcem odpracovaných hodin, resp. směn za období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 (1 761,25 hodin (tj. 220 směn), znění Oficiálního sdělení – navýšení základních tarifů a navýšení hodnot stravenek“ ze dne 26. 4. 2023 a také skutečnost, že zaměstnancům nebyl záměr zaměstnavatele při jeho vydání nijak interpretován.

16. Po hodnocení důkazů tedy dospěl soud k jednoznačnému závěru o skutkovém stavu: Dne 21. 4. 2022 uzavřeli žalobce a žalovaná ve smyslu § 33 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce pracovní smlouvu, na základě níž nastoupil žalobce u žalované do práce dne 2. 5. 2022 na sjednaný druh práce ISO specialista s místem výkonu práce , adresa, . Dne 26. 4. 2023 vydala žalovaná „Oficiální sdělení – navýšení základních tarifů a navýšení hodnot stravenek“ kterým sdělila všem zaměstnancům v bodu 1) tohoto sdělení, že: „Zaměstnanci, kteří odpracovali v období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 alespoň 75 % z plánovaných směn, obdrží mimořádný bonus ve výši 12 000 Kč. Bonus bude rozdělen do dvou částí. První polovinu zaměstnanci obdrží v měsíci dubnu na multikartu od společnosti UP Česká republika ve formě e-benefitů, druhá část bude vyplacena zaměstnancům ve mzdě za měsíc v září.“. Toto sdělení bylo zaměstnancům žalované zasláno e-mailem a bylo vyvěšeno na nástěnky na pracovištích. Žalobce od nástupu do zaměstnání, tj. od 2. 5. 2022 do 31.3.2023 odpracoval 1 761,25 hodin z 2024 možných (tj. 220 směn z 253, tedy 87 %). Žalovanému nebyl bonus ve výši 12 000 Kč vyplacen, pouze mu na schůzkách s manažerkou osobního oddělení, a následně také se zástupkyní odborů a manažerem oddělení vnitřních vztahů, bylo vysvětleno, že podle vedení společnosti nesplňuje podmínky pro jeho vyplacení. Předtím, než bylo Oficiální sdělení ze dne 26.4.2023 zveřejněno se sešli zástupci vedení a odborové organizace a na této schůzce bylo dohodnuto vyplacení bonusu ve výši 12 000 Kč zaměstnancům za splnění dvou podmínek, a to trvání pracovního poměru nejméně jeden rok a 75% docházky; na základě této dohody formulovala manažerka osobního oddělení , jméno FO, obsah Oficiální sdělení. Dne 2. 7. 2024 bylo žalovanou vydáno další Oficiální sdělení, kterým byla žalovanou, mimo jiné, stanovena pravidla nároku 13. platu pro zaměstnance, mezi které patří i to, že nárok na 13. plat mají zaměstnanci, kteří nastoupili do pracovního poměru nejpozději 29. 2. 2024. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 23. 10. 2023 k vyplacení bonusu ve výši 12 000 Kč.

17. Podle ustanovení § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako „o.z.“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

18. Podle ustanovení § 556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

19. Podle ustanovení § 556 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

20. Podle ustanovení § 18 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.

21. Předmětem řízení je zaplacení částky 12 000 Kč zaměstnanci zaměstnavatelem, přičemž tato částka je takovou složku mzdy, na kterou vzniká nárok až na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání (jedná se o tzv. nenárokovou složku mzdy). Tato složka mzdy je charakteristická tím, že bez rozhodnutí zaměstnavatele má povahu fakultativního plnění, kterou ztrácí a stává se nárokovou složku mzdy teprve v okamžiku, kdy zaměstnavatel rozhodne o přiznání tohoto nároku zaměstnanci; kdy a zda (a o jakém obsahu) takovéto rozhodnutí mající konstitutivní povahu zaměstnavatel učiní, záleží jen na jeho úvaze. V projednávané věci zaměstnavatel (žalovaná) rozhodla o přiznání nenárokové složky mzdy v Oficiálním sdělení ze dne 26. 4. 2023, které formulovala tak, že bez dalšího výkladu není možno dospět k závěru, zda nárok na uvedenou složku vznikl jen zaměstnancům, kteří byli u žalované zaměstnáni po celé období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 a zároveň odpracovali 75% plánovaných směn, anebo všem zaměstnancům, kteří v uvedeném období odpracovali 75% plánovaných směn, ale byli (mohli být) v pracovním poměru i od pozdějšího data, než od 1. 4. 2022. Aby soud mohl posoudit, zda je nárok žalobce, který nastoupil k žalované až od 2. 5. 2022, avšak v uvedeném období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 odpracoval 220 směn z 253 možných, tedy 87% směn, na uvedenou složku mzdy ve výši 12 000 Kč důvodný, bylo nutno nejprve provést výklad Oficiálního sdělení žalované ze dne 26. 4. 2023, coby jednostranného (adresného) právního jednání, a to podle pravidel uvedených v ustanovení § 555 a 556 o.z., která je třeba subsidiárně aplikovat (§ 4 zákona č. 262/2006 Sb.).

22. Jak přitom zdůrazňuje komentářová literatura k ust. § 556 o.z., výklad jednostranných právních jednání nelze provádět podle stejných pravidel jako výklad smluv. Základní odlišnost jednostranných jednání od smluv spočívá v tom, že nejsou založeny na konsenzu stran, takže zde není ani společný úmysl stran ohledně významu projevené vůle. Jednostranné jednání je projevem vůle vždy pouze jednoho účastníka, význam projevené vůle proto může spočívat pouze na jeho úmyslu. Jednostranná jednání se proto vykládají podle úmyslu jednajícího, avšak pouze za předpokladu, že byl takový úmysl znám druhé straně, anebo musela-li druhá strana o tomto úmyslu vědět (cit. komentář Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1765 - 1767: J. Handlar).

23. V projednávané věci bylo prokázáno, že úmyslem zaměstnavatele (žalované) bylo vyplacení bonusu ve výši 12 000 Kč zaměstnancům za splnění dvou podmínek, a to trvání pracovního poměru nejméně jeden rok a 75% docházky v tomto období, když bonus byl směřován pro dlouhodobé zaměstnance a měl je odměnit za jejich loajalitu. Tento úmysl byl ale znám pouze osobám, které se účastnily schůzky, jež předcházela vydání Oficiálního sdělení (tj. paní , jméno FO, , pan , jméno FO, , finanční manažerka , Anonymizováno, , pan , jméno FO, , pan , jméno FO, , tehdejší předseda odborového svazu a paní , jméno FO, ) a zřejmě i vedení žalované. V řízení nebylo prokázáno, že by výše uvedený úmysl byl prezentován kterémukoliv z dalších zaměstnancům, včetně žalobce, tedy že by kterýkoliv adresát uvedeného jednostranného právního jednání zaměstnavatele (s výjimkou osob, jež o nároku rozhodovaly) znal úmysl jednajícího, resp. že by tomto úmyslu musel vědět. Zaměstnanci obdrželi prostřednictvím e-mailu, popř. vyvěšením na nástěnku pouze Oficiální sdělení, podle něhož mimořádný bonus 12 000 Kč obdrží ti zaměstnanci, kteří odpracovali v období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 alespoň 75 % z plánovaných směn. Seznatelná podmínka toho, že zaměstnanci museli být u žalované zaměstnáni nejméně rok, a to po celé uvedené období, v Oficiálním sdělení absentovala (přitom ale, pokud chtěla stejný úmysl žalovaná vyjádřit ve věci 13. platu v období od 29. 2. 2024, pak tuto podmínku uvedla výslovně, viz Oficiální sdělení ze dne 2. 7. 2024) a jiným způsobem k prezentování úmyslu žalované ve vztahu k předmětnému bonusu nedošlo.

24. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětné právní jednání nelze vyložit ve smyslu věty první ust. § 556 odst.1 o.z., když úmysl žalované nemohl být zaměstnancům znám a nemohli o něm vědět, je třeba projevu vůle žalované přisoudit význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Z provedeného dokazování však nevyplynula žádná skutečnost, z níž by bylo možno usuzovat, jaký význam by Oficiálnímu sdělení přikládala osoba v postavení zaměstnance žalované; touto skutečností není ani to, že ostatní zaměstnanci, na které by se mohl nárok na vyplacení bonusu vztahovat obdobně jako na žalobce, nepodali u soudu žalobu, resp. se o svůj nárok nepřihlásili, když je k tomu mohly vést různé důvody. Soud naopak zjistil, že zaměstnanci žalované (osoby pro které bylo právní jednání žalované určeno) si vykládali Oficiální sdělení různě, a proto činili dotazy na předsedkyni odborové organizace (viz výpověď svědkyně , jméno FO, ). Soud tak na základě provedeného dokazování nemohl dospět ani k jednoznačnému závěru ve smyslu věty druhé ust. § 556 odst.1 o.z., a přisoudit formulaci Oficiálního sdělení jeden ze dvou možných významů, a proto přistoupil k aplikaci ustanovení § 18 zákoníku práce a použil výklad příznivější pro zaměstnance. Příznivějším pro zaměstnance je přitom ten výklad, podle něhož se mimořádný bonus týká i těch zaměstnanců, kteří sice nepracovali u žalované po celé období od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023, nicméně přesto splnili podmínku odpracování nejméně 75 % směn z celého toto období (tj. z 253 směn). Žalobce odpracoval v uvedeném období 220 směn (při délce pracovní doby ve smyslu ust. § 79 a násl. zákoníku práce, jak vyplývá z předpisu zaměstnavatele o rozvržení pružné pracovní doby TH pracovníků), tedy 87 % z jejich celkového možného počtu, a proto mu nárok na zaplacení bonusu dle sdělení žalované ze dne 26.4.2023 vznikl a žalovaná je povinna mu celou tuto částku zaplatit. Soud pouze poznamenává, že neshledal žádný důvodu pro to, aby žalované uložil předmětnou povinnost k zaplacení částečně na zaměstnaneckou kartu žalobce. Nárok, který byl uplatněn je nárokem peněžitým a soud jej ukládá k zaplacení tak, aby rozhodnutí mohlo být vykonatelné. Určení platebního místa za situace nejistoty jeho další existence by mohlo mít na materiální vykonatelnost rozsudku vliv, a proto ani nedošlo k rozdělení přiznané částky na polovinu s odlišným platebním místem, a žalobce tedy ani nebyl soudem vyzýván, aby v uvedeném směru žalobní petit upravil.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 962 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ze dne 12. 6. 2024, účast u jednání dne 14. 5. 2024, 20. 8. 2024 a 6. 2. 2024 )včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 178,99 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 5. 2024 náhrada 1 247,12 Kč za 116 ujetých km na trase Třinec – Nový Jičín a zpět osobním automobilem RZ , SPZ, částce 847,12 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 8. 2024 náhrada 1 364,22 Kč za 116 ujetých km na trase Třinec – Nový Jičín a zpět osobním automobilem RZ , SPZ, částce 964,22 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 2. 2025 náhrada 1 567,65 Kč za 116 ujetých km na trase Třinec – Nový Jičín a zpět osobním automobilem RZ , SPZ, částce 967,65 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 338,99 Kč ve výši 3 641,19 Kč.