22 C 144/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno 00 Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 230 115,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 202 235 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení - částky 27 880,28 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 7 776,43 Kč - úroku ve výši 13,49 % ročně z částky 226 780,62 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení - úroku ve výši 15 % ročně z částky 226 780,62 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 591,80 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno Zástupce, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 28. 3. 2024, doplněnou podáním ze dne 3. 5. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 230 115,28 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 776,43 Kč za dobu od 20. 11. 2023 do 20. 2. 2024, s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky 226 780,62 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 226 780,62 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 14. 4. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. hodnota, jíž nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky. Žalobce podpisem úvěrové smlouvy přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě pro pojištění splácet úvěr. Žalobce poskytl žalovanému částku 230 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 895 Kč tvořící splátku pojištění, jistiny a úroku 13,49 % ročně vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 5. 2023. Poplatek za sjednání úvěru byl ve výši 4 600 Kč. Splátky od 20. 5. 2023 do 20. 11. 2023 byly splaceny, ode dne 20. 12. 2023 žalobce neeviduje žádnou úhradu. Ke dni 21. 2. 2024 žalobce úvěr zesplatnil. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila jistinu ve výši 226 780,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 776,43 Kč za období od 20. 11. 2023 do 20. 2. 2024, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, pojistné ve výši 954 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 380,66 Kč. Žalobce v dopise odeslaným pod číslem Anonymizováno informoval žalovaného o zesplatnění úvěru a zároveň ho vyzval k úhradě dlužné částky. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že ohledně příjmu žalovaného vycházel se žalovaným tvrzených údajů a tyto důkladně ověřil na základě podkladů, které mu žalovaný předložil. Výdaje žalovaného žalobce porovnal s normativními náklady na bydlení v daném místě a se stanovenou částku životního minima, když z opatrnosti použil vyšší z těchto částek. Ohledně dalších závazků žalovaného žalobce vycházel z tvrzení žalovaného a dále z informací dostupných z bankovních a nebankovních registrů insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 4. 2024, č.j. 22 C 144/2024-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 3. 5. 2024 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalovaného. Uvedl, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil, že je ženatý, vyživuje 2 děti, bydlí v nájmu, je zaměstnán ve společnosti právnická osoba. a jeho čistý měsíční příjem činí 46 000 Kč. Žalobce ověřil příjem žalovaného z výpisu z účtu č. č. účtu za období od 1. 1. 2023 do 13. 4. 2023 a zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 45 622 Kč. Žalovaný uvedl celkové výdaje ve výši 56 000 Kč měsíčně, které ověřil jejich porovnáním s normativními náklady na bydlení životním minimem a výpisem z účtu. Platby na další závazky zjišťoval prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI a dále v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmů vypočetl žalobce disponibilní čistý měsíční příjem klienta ve výši 15 622 Kč a dospěl k závěru že žalovaný bude schopen z disponibilního příjmu úvěr splácet s měsíční splátkou ve výši 3 577 Kč, proto žalovanému úvěr poskytl.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaný bez řádné omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád v nepřítomnosti žalovaného.

6. Žalobce na podané žalobě trval a sdělil, že k prokazování procesu zkoumání úvěruschopnosti u žalovaného nebude uvádět žádné další skutečnosti ani důkazy.

7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný dne 14. 4. 2023 podepsal elektronicky prostřednictvím SMS kódu Anonymizováno, který byl předtím odeslán na telefonní číslo tel. číslo, smlouvu o úvěru přes službu žalobce Anonymizováno (z Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. hodnota). Žalobce označený jako poskytovatel služby Anonymizováno se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 230 000 Kč za poplatek ve výši 4 600 Kč, se sjednaným úrokem 13,49 % ročně, s RPSN ve výši 14,91 %. Celková částka 429 145,50 Kč byla splatná ve 120 měsíčních splátkách po 3 895 Kč vždy k 20. dni v měsíci, když splátka zároveň zahrnovala i platbu sjednaného pojistného ve výši 318 Kč (z Úvěrové smlouvy ze dne 14. 4. 2023 včetně Úvěrových podmínek účinných od 18. 10. 2023 a ze dne 1. 12. 2021 a z Formuláře o standardních informacích o úvěru). Datum poslední splátky bylo sjednáno na den 20. 4. 2023. První splátka byla splatná dne 20. 5. 2023. Žalobce vyplatil žalovanému dne 14. 4. 2023 na účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol částku 230 000 Kč (z Potvrzení o vyplacení úvěru). Žalovaný hradil žalobci splátky úvěru do 20. 11. 2023, kdy byla uhrazena poslední splátka. Žalobce obdržel od doby poskytnutí úvěru do 20. 11. 2023 částku 27 765 Kč (ze Splátkového kalendáře ze dne 23. 2. 2024). Ke dni 21. 2. 2024 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 237 891,71 Kč do 10 dnů (z dopisu Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 21. 2. 2024). Před poskytnutím úvěru žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného tak, vyšel z údajů, že žalovaný je ženatý, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 46 000 Kč, bydlí v nájmu, má 2 děti. Příjmy ostatních členů domácnosti tvoří částka 26 000 Kč. Celkové výdaje žalovaného včetně splátek úvěru představují částku 56 000 Kč. Verifikovanou výši mzdy určil z bankovního výpisu na částku 45 622 Kč (z výpisu z účtu č. č. účtu za období od 1. 1. 2023 do 13. 4. 2023), k ní připočetl příjmy jiných členů domácnosti ve výši 26 000 Kč a odečetl tvrzené výdaje celé domácnosti ve výši 56 000 Kč. Uzavřel, že disponibilní měsíční příjem (zůstatek) žalovaného ve výši 15 622 Kč mu umožňuje splácet úvěr, ačkoliv žalovaný splácí ještě další 4 úvěry s měsíčními splátkami 6 978 Kč, 10 506 Kč, 3 379 Kč a 4 431 Kč (z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru a Úvěrové zprávy). Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Soud shrnuje skutkový stav takto: Žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient podepsali dne 14. 4. 2023 smlouvu o bezúčelovém úvěru. Žalobce vyplatil žalovanému na jeho účet částku 230 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku úvěru ve výši 429 145,50 Kč splácet ve 120 měsíčních splátkách v celkové částce včetně splátky pojištění ve výši 3 895 Kč. Žalovaný uhradil žalobci splátky za období od května 2023 do listopadu 2023. Celkem žalovaný uhradil žalobci částku 27 765 Kč. Žalobce úvěr ke dni 21. 2. 2024 zesplatnil. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného.

8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaném jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

9. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

17. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

18. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel z údajů sdělených žalovaným (příjem 46 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 26 000 Kč, výdaje domácnosti 56 000 Kč) a dále z výpisů z bankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Od celkového příjmu domácnosti odečetl sdělené výdaje a určil disponibilní částku 15 622 Kč pro splátku požadovaného úvěru. Příjem a výdaje žalobce ověřil pouze z bankovního výpisu žalovaného za období od 1. 1. 2023 do 13. 4. 2023, což je vzhledem k situaci, kdy žalobci bylo známo, že žalovaný již splácí 4 závazky poměrně velkého rozsahu nedostatečné. Navíc z bankovního výpisu žalobce nezískal bez doložení dokladů informace o skutečných výdajích žalovaného. Nebylo žádoucí bez dalšího poskytnout úvěr žalovanému, když jeho příjem byl nižší než tvrzené, nikoliv řádně ověřené výdaje celé domácnosti, které navíc neměly být pro žalobce relevantní. Žalobce měl zaměřit svůj zájem právě na skutečné příjmy a výdaje žalovaného, tj. ověřit skutečné příjmy žalovaného bez příjmů jiných členů domácnosti, a dále ověřit nezbytné měsíční výdaje na bydlení a jiné životní náklady (např. z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, SIPO, plateb za energie, telefon, internet, …) Tento krok byl z hlediska předvídatelnosti, že žalovaný bude úvěr řádně splácet nutný, protože žalovaný měl, jak bylo známo, i jiné závazky. Postup žalobce, kdy vyšel při posouzení úvěruschopnosti u žalovaného především ze sdělených údajů a bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů u žalovaného (a ne celé domácnosti) u poskytnutí úvěru, kdy je poskytovateli úvěru známo, že má i jiné závazky podobného typu, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Zjištěné údaje sdělené žalovaným a jiné údaje o výdajové stránce tak bylo zapotřebí konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 230 000 Kč a uhradil ve splátkách celkem 27 765 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně úroků, zákonných úroků z prodlení a poplatků v této části zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 202 235 Kč (230 000 Kč mínus 27 765 Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku.

21. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitl se žalovaný v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

22. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 262 912, 11 Kč s příslušenstvím, měl ve věci úspěch pouze ze 77 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 202 235Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch z 23 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 54 % (77 % minus 23 %). Účelně vynaložené náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 11 506 Kč a cestovném ve výši 701,01 Kč vypočteném jako součet náhrady za spotřebované pohonné hmoty při cestě právního zástupce žalobce z adresa a zpět v celkové vzdálenosti 94 km osobním automobilem jméno FO Anonymizováno Anonymizováno, RZ SPZ při průměrné spotřebě 4,8 litrů na 100 km a ceně 38,70 Kč za 1 litr pohonné hmoty nafty podle § 158 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. a sazby základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel ve výši 5,60 Kč při vzdálenosti 94 km podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb., celkem tedy náklady řízení ve výši 12 207,01 Kč, z čehož 54 % představuje částku 6 591,80 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.