24 C 327/2019

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení sídlem adresa o zaplacení 442 146 Kč s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 442 146 Kč spolu s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 442 146 Kč od 15. 1. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 74 788 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení].</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 1 108 Kč za změnu (rozšíření) žaloby do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, na účet Okresního soudu v Novém Jičíně.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 14. 11. 2019 se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 420 000 Kč spolu s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 420 000 Kč od 15. 1. 2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že manželství účastníků, uzavřené dne 10. 7. 2009 před [stát. instituce], bylo dne 14. 1. 2019 pravomocně rozvedeno. Ohledně zaniklého společného jmění manželů (dále též„ SJM“ nebo„ společné jmění“) účastníci uzavřeli Dohodu o vypořádání společného jmění manželů, ve které si vypořádali majetek a závazky spadající do zaniklého společného jmění. Protože rozvod manželství byl pro žalobce z důvodů spočívajících na straně žalované psychicky náročnou záležitostí, kdy přistoupil na jakoukoliv dohodu s žalovanou za účelem rychlého rozvodu, nebyly před rozvodem manželství účastníků dořešeny veškeré otázky ohledně vzájemných závazků a pohledávek z dalších právních titulů, vyjma z titulu zaniklého společného jmění. Před uzavřením manželství s žalovanou nabyl žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2004 rodinný dům [adresa] v obci [obec] spolu s dalšími pozemky. Žalovaná před uzavřením manželství měla závazek u [právnická osoba] z titulu Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. [bankovní účet] ze dne 4. 9. 2007 ve výši 300 000 Kč a dále závazek u [právnická osoba] z titulu Smlouvy o poskytnutí úvěru reg. číslo: [číslo] ze dne 20. 6. 2008. Po uzavření manželství žalobce nemovité věci ve svém výlučném vlastnictví prodal na základě kupní smlouvy ze dne 12. 9. 2011 za částku 2 200 000 Kč. Část peněžních prostředků získaných z prodeje výše uvedených nemovitostí žalobce následně poskytl žalované za účelem splacení jejích výše uvedených výlučných závazků, a to částku 420 000 Kč zaslanou na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] dne 12. 10. 2011. Ačkoliv žalovaná tvrdila žalobci, že tento účet nebyl její, žalobce byl přesvědčen o tom, že tento účet byl spojený se závazkem žalované u [právnická osoba] anebo byl veden přímo na její jméno. Vyplacení výlučných závazků žalované bylo navíc podmínkou toho, aby účastníci jako manželé získali společný hypoteční úvěr u společnosti [právnická osoba] na pořízení nemovitostí, jež byly následně vypořádány v Dohodě o vypořádání společného jmění manželů. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 9. 9. 2019 k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 420 000 Kč ve lhůtě do 30. 10. 2019, žalovaná však prostřednictvím svého právního zástupce sdělila, že nárok žalobce neuznává a s uvedeným účtem nedisponovala. Žalobci proto nezbylo, než se vydání bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po pravomocném rozvodu manželství domáhat po žalované soudní cestou.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2020 považovala uplatněný nárok žalobce za zcela neoprávněný, nesouhlasila s ním co do důvodu i výše a navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná tvrdila, že bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] (dále též„ Účet“) v minulosti nevlastnila ani k němu neměla dispoziční oprávnění. Na dotaz u [právnická osoba] bylo žalované sděleno, že Účet nikdy nevlastnila, nemohlo jí však být sděleno, komu Účet patří. Žalovaná vlastnila u [právnická osoba] pouze jeden účet, a to účet č. [bankovní účet], tedy zcela jiný, než na který žalobce odeslal dne 12. 10. 2011 peněžní prostředky ve výši 420 000 Kč. Žalovaná potvrdila, že jí byl v minulosti poskytnut překlenovací úvěr č. [bankovní účet], ten byl však žalovanou splacen dne 7. 10. 2011, tedy před datem 12. 10. 2011. Žalobce tedy nemohl žalované poskytnout peněžní prostředky za účelem splacení jejího závazku v době, kdy její závazek byl již splacen a úvěr zrušen. Zůstává proto otázkou, komu žalobce částku 420 000 Kč poskytl, žalované to však nebylo. Žalovaná dále namítala, že v souladu s Dohodou o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 12. 2018 (dále též„ Dohoda“), uzavřenou s žalobcem, byly veškerá práva a nároky mezi účastníky vyřešeny, když podle článku 10. odst. [číslo] Dohody se každá smluvní strana Dohody vzdala jakýchkoliv případných práv a nároků založených jednáním druhé smluvní strany vůči ní před uzavřením Dohody. Po více než osmi měsících od uzavření dohody však žalobce začal tvrdit něco jiného a žalovanou vyzval k zaplacení částky 420 000 Kč. Žalovaná považovala toto jednání žalobce nejen za nepoctivé v rozporu s Dohodou, ale i v rozporu s dobrými mravy. Za účelové pak považovala tvrzení žalobce, že vinou žalované byly pro něho rozvod psychicky náročný a za účelem rychlého rozvodu podepsal jakoukoliv dohodu. V článku 10. odst. [číslo] Dohody bylo uvedeno, že„ každá [příjmení] prohlašuje, že při jednání o uzavření Dohody jí byly sděleny všechny skutkové a právní okolnosti tak, aby se tato [příjmení] mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou dohodu a aby jí byl zřejmý zájem druhé Strany Dohodu uzavřít. Žalobce byl navíc v rámci rozvodového řízení zastoupen advokátem a to i při uzavírání dohody, takže byl s obsahem Dohody velmi dobře seznámen.

3. Žalobce v dalším průběhu řízení v podání ze dne 18. 3. 2020 tvrdil, že pokud žalovaná splatila překlenovací úvěr č. [bankovní účet] dne 7. 10. 2011, tak tím potvrzuje žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť tento její výlučný závazek byl splacen z jeho výlučných prostředků získaných z prodeje nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobce. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 12. 2018 se týkala jen a pouze uspořádání majetkových práv mezi účastníky plynoucích jim z jejich společného jmění, k čemuž se váže uvedený bod. [číslo] Dohody. V podání ze dne 20. 4. 2020 žalobce nově tvrdil, že až po té, co bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je [anonymizována čtyři slova] holding a.s., si uvědomil, že částku 420 000 Kč poslal jako zálohu na koupi společné nemovitosti a částku 443 000 Kč poskytl žalované v hotovosti na vyplacení jejích dluhů. Situace v roce 2011 byla taková, že žalovaná žádné své peněžní prostředky neměla, pouze závazky, a to u [právnická osoba] a [právnická osoba] Manželství účastníků bylo tehdy v pořádku, žalovaná byla na rodičovské dovolené s jejich roční dcerou, žalobce s žalovanou se rozhodli zakoupit si společně rodinný dům. Žalobce sám by však se svým příjmem na hypoteční úvěr na koupi jejich společné nemovitosti nedosáhl, a to především z důvodu, že pokud by žalovaná nebyla spoludlužníkem na hypotečním úvěru, počítala by se coby manželka jako další vyživovaná osoba navíc k dítěti. Žalovaná tedy musela přistoupit k hypotečnímu úvěru jako spoludlužník. Z toho důvodu poskytl žalobce peněžní prostředky žalované v hotovosti na vyplacení jejich výlučných závazků. Jelikož by ani tak na hypoteční úvěr spolu s žalovanou nedosáhli, žalobce navíc vložil zbytek svých výlučných prostředků do koupě společné nemovitosti, aby se snížila na minimum částka, kterou společně s žalovanou museli čerpat na pořízení nemovitosti z hypotečního úvěru. V podání ze dne 13. 7. 2020 žalobce tvrdil, že je velmi zaražen z informace od [právnická osoba] o tom, že hypoteční úvěr žalované [číslo] ze dne 20. 6. 2008 byl zcela doplacen dne 8. 6. 2018 ve výši 828 368,16 Kč, neboť v roce 2011, když si pořizovali společně s žalovanou nemovité věci a jako spoludlužníci žádali o poskytnutí hypotečního úvěru u [právnická osoba], by byl takto vysoký výlučný hypoteční úvěr žalované dozajista překážkou poskytnutí dalšího hypotečního úvěru jinou bankou, a to z důvodu bonity žalované (schopnosti splácet hypoteční úvěr s ohledem na míru celkového zadlužení) a tudíž i žalobce. Z toho důvodu žalobce poskytl žalované peněžní prostředky, aby si vyplatila své výlučné stávající úvěry. V podání ze dne 2. 9. 2020 žalobce připustil, že se spletl a poukazoval na to, že překlenovací úvěr u [právnická osoba] [bankovní účet] žalovaná doplatila dne 7. 10. 2011, tedy den poté, co žalobce provedl výběr hotovosti ze svého účtu ve výši 443 000 Kč a poskytl tuto hotovost žalované ke splacení jejich výlučných závazků. Žalobce se však domníval, že žalovaná uhradila z jeho peněžních prostředků více svých závazků, neboť žalobce žalovanou s peněžními prostředky vybranými v hotovosti dne 6. 10. 2011 dne 7. 10. 2011 na pobočku [obec] spořitelny vezl a čekal na ni a žalovaná se poté z pobočky [obec] spořitelny vrátila již bez těchto peněžních prostředků.

4. Žalovaná v dalším průběhu řízení v podání ze dne 9. 3. 2021 nesouhlasila se spekulativními a ničím nepodloženými domněnkami žalobce ohledně jejích finančních možností. Žalovaná upozornila žalobce před podáním žaloby, že Účet nevlastní a neměla k němu dispoziční oprávnění. Žalobce mohl zjistit vlastníka Účtu z kupní smlouvy, na základě které účastníci v roce 2011 kupovali rodinný dům do společného jmění manželů, který byl vypořádán dohodou o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 12. 2018. Na pravdě se nezakládalo ani tvrzení žalobce o tom, že z jeho výlučných prostředků, které měl poskytnout žalované, byl uhrazen hypoteční úvěr reg. [číslo], který měla žalovaná u [právnická osoba] Tento závazek u [právnická osoba] byl totiž zcela uhrazen až v roce 2018 z prodeje bytu, který byl ve výlučném vlastnictví žalované. Žalovaná tvrdila, že její závazek vůči [právnická osoba] trval a proto museli u hypotečního úvěru, který byl žalobci a žalované poskytnut za účelem financování domu společností [právnická osoba] ručit její rodiče, na což žalobce zřejmě rovněž zapomněl. Žalobce tvrdil, že částku, která je předmětem žaloby, poskytl ke konkrétnímu účelu, a to k úhradě výlučných závazků žalované vzniklých před manželstvím. Žalobce měl tedy peněžní prostředky poskytnout zcela vědomě pro konkrétní účel. V takovém případě se nemůže jednat o bezdůvodné obohacení, ale spíše o smlouvu o půjčce. Žalobce by tak měl prokázat, kdy, kde a v jaké formě byla uzavřena smlouva o půjčce, jaká částka byla předmětem půjčky a jak byla dohodnuta splatnost, a dále by měl prokázat - s ohledem na to, že půjčka je reálným kontraktem - zda a jakým způsobem došlo k předání půjčky. [jméno] skutečnost, že žalobce vybral ze svého účtu peníze v hotovosti, ještě neznamená, že by žalované peněžní prostředky poskytnul. Neustálá změna žalobních tvrzení navíc vyvolává pochybnosti o nároku žalobce, přičemž nemůže jít k tíži žalované, že vzhledem k uplynulé době si žalobce některé věci nepamatuje.

5. Při prvním jednání žalobce tvrdil, že získal z prodeje svých nemovitostí ve výlučném vlastnictví částku, která byla připsána na jeho účet u [anonymizována dvě slova], když z tohoto účtu z takto připsaných peněžních prostředků dne 6. 10. 2011 vybral v hotovosti částku 443 000 Kč. Následující den 7. 10. 2011 žalobce jel spolu s žalovanou do [obec] do [obec] [anonymizováno], když před [anonymizováno] předal žalované v hotovosti částku 443 000 Kč na úhradu jejího výlučného závazku vůči [anonymizována dvě slova] [obec] spořitelny, tzv. [anonymizováno], jehož úhradu žalovaná sama tvrdila a v průběhu tohoto řízení dokladovala, pokud jde o úvěr č. [bankovní účet] právě ke dni 7. 10. 2011. Žalobce nikdy neměl v úmyslu poskytnout žalované jakoukoli finanční půjčku, když peněžní prostředky k doplacení úvěru, resp. závazku žalované u [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno], poskytl žalované z toho důvodu, aby žalovaná neměla žádné dluhy a oba účastníci, tehdy jako manželé, mohli společně čerpat úvěr za účelem pořízení společné nemovitosti. Žalovaná ve dnech 6. 10. 2011 a 7. 10. 2011 zaplatila v hotovosti u [obec] spořitelny celkovou částku 442 146 Kč, což je částka o něco menší, než 443 000 Kč, kterou žalobce dne 6. 10. 2011 vybral ze svého účtu. Skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení žalobce spatřoval v tom, že plnil za jiného, v daném případě tedy za žalovanou, co měla plnit žalovaná sama. Žalovaná měla plnit svůj závazek, žalobce však plnil za ni, takže na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, jehož vydání se žalobce domáhal až po rozvodu manželství, kdy ztratil veškeré iluze o soužití s žalovanou. Peněžní prostředky ve výši 420 000 Kč, zaslané na účet vedený u [obec] [anonymizováno] č. [bankovní účet] dne 12. 10. 2011, byly peněžní prostředky určené na koupi společné nemovitosti, resp. na částečnou úhradu její kupní ceny, když zbytek byl financován právě ze společného úvěru. Při prvním jednání žalovaná namítala, že žalobce podle svého tvrzení zcela dobrovolně předal peněžní prostředky přímo žalované, tedy žalobce neplnil žádné třetí osobě, když závazky měla hradit sama žalovaná.

6. Žalovaná v podání ze dne 23. 3. 2021 namítala, že pokud by žalobce peněžní prostředky žalované poskytnul, nemůže se jednat o bezdůvodné obohacení, ale buď o smlouvu o půjčce, nebo o dar, a to vzhledem k tvrzení žalobce, že peněžní prostředky poskytnul zcela dobrovolně ke konkrétnímu účelu, a to k úhradě výlučných závazků žalované vzniklých před manželstvím. Jelikož poskytnutí půjčky mezi manžely není v souladu s judikaturou soudu možné, je nutné dojít k závěru, že poskytl-li žalobce žalované za manželství peněžní prostředky, muselo se jednat o dar.

7. Žalobce podáním ze dne 22. 4. 2021 změnil (rozšířil) žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 22 146 Kč spolu s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 22 146 Kč od 15. 1. 2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná dne 6. 10. 2011 zcela doplatila u [právnická osoba] svůj vlastní úvěr vedený pod číslem účtu [bankovní účet] částkou ve výši 139 863 Kč. Dne 7. 10. 2011 pak žalovaná zcela doplatila u [anonymizována dvě slova] [obec] spořitelny svůj vlastní překlenovací úvěr vedený pod číslem účtu [bankovní účet] částkou ve výši 302 283 Kč. Součet obou částek činí celkem částku 442 146 Kč. Žalobce tedy za trvání manželství poskytl žalované své vlastní peněžní prostředky ve výši přesahující 400 000 Kč na uhrazení jejich výlučných závazků v totožné výši, za účelem získání společného úvěru na koupi jejich společného rodinného domu. Dne 6. 10. 2011 žalobce vybral v pobočce [anonymizována dvě slova] v [obec] celou předmětnou částku, tj. 443 000 Kč, kterou následně předal žalované, kdy tato s penězi odešla v podstatě přes cestu do pobočky [právnická osoba], kde sama, bez přítomnosti žalobce řešila své finanční záležitosti. Když vyšla z pobočky označeného peněžního ústavu, informovala žalobce, že budou muset do [obec], respektive na pobočku [právnická osoba] ještě následujícího dne, jelikož k vyřízení druhého svého výlučného závazku u této banky si musela dohodnout schůzku s bankéřkou, která se má uskutečnit na druhý den, když dne 7. 10. 2011 žalobce opět dovezl žalovanou do [obec], kde se tato znovu sama vydala na zmíněnou pobočku. Žalované od počátku chyběl právní důvod k plnění částky 443 000 Kč, které ji žalobce prokazatelně předal, a proto na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce. Ve vztahu k námitce žalované, že Dohodou o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 12. 2018 byly vypořádány veškeré závazky a pohledávky žalobce a žalované, žalobce poukazoval na to, že dohodou podle § 738 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, lze vypořádat pouze společné jmění manželů. Touto dohodou si manželé nevypořádávají žádné jiné vzájemné nároky a práva, které do společného jmění manželů nespadají. Od toho jsou jiné nástroje civilního práva, a to dohody o narovnání, dohody o vzájemném započtení, prominutí závazku atd., jež řeší závazkové vztahy mezi občany nespadající do rodinného práva. Pokud tedy článek [číslo] Dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 12. 2018 stanoví, že„ každá ze stran se vzdává jakýchkoliv případných práv a nároků založeným jednáním druhé strany vůči ní před uzavřením této Dohody“ je nutno při výkladu daného ustanovení vycházet ze zamýšleného smyslu ustanovení § 738 občanského zákoníku a za„ jakákoliv případná práva“ považovat jen a pouze práva vyplývající a spadající pod rozsah společného jmění manželů, které je konkrétní dohodou vypořádáváno. Pokud by měla být touto dohodou vypořádána veškerá vzájemná majetková práva žalobce a žalované, musela by tato dohoda v sobě obsahovat minimálně odkaz či ustanovení o tom, že je jejím smyslem vypořádat i vzájemné práva a závazky do společného jmění manželů nespadající.

8. Ke smírnému vyřešení sporu mezi účastníky nedošlo.

9. Soud vzal za prokázané, že manželství účastníků, uzavřené dne 10. 7. 2009 před [stát. instituce], bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne 14. 1. 2019 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 14. 1. 2019, formou tzv. smluveného (nesporného) rozvodu postupem podle § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), když účastníci mj. uzavřeli dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení na dobu po rozvodu manželství s úředně ověřenými podpisy (z cit. rozsudku). V Dohodě o vypořádání společného jmění manželů ze dne 10. 12. 2018 (dále též„ Dohoda“ nebo„ dohoda o vypořádání SJM“) oba účastníci v článku 1. odst. 1.1. výslovně uvedli, že jejím předmětem je vypořádání všech svých vzájemných vztahů, práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu manželství. Účastníci v Dohodě provedli vypořádání nemovitých věcí v [katastrální uzemí] a to pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 100 m2, jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha o výměře 445 m2 v článku 2., movitých věcí v článku 3., účtů u bank a spořících účtů v článku 4., závazků v článku 5., práv a povinností společného bydlení v článku 6., dohodli se na finančním vyrovnání v článku 7. a na nárocích z titulu vyživovací povinnosti manžela (manželky) /rozvedeného manžela (manželky) v článku 8., když v rámci ostatních ujednání v článku 9. odst. 9.8. smluvní strany deklarovaly, že po splnění povinností uvedených v této Dohodě budou zcela vyrovnány a nebudou mít vůči sobě žádné další nároky z titulu jejich zaniklého společného jmění manželů. V rámci závěrečných ustanovení v článku 10. odst. [číslo] větě první se každá ze smluvních stran vzdala jakýchkoliv případných práv a nároků založených jednáním druhé smluvní strany vůči ní před uzavřením Dohody (z dohody o vypořádání SJM). Na základě kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2004 prodávající [celé jméno žalobce] st. a [jméno] [příjmení] jako prodávající na straně jedné prodali žalobci jako kupujícímu na straně druhé rodinný domek [adresa] v obci [obec], postavený na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], a dále pozemky v [katastrální uzemí] parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] ostatní plocha, za vzájemně dohodnutou kupní cenu 1 000 000 Kč, když právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí vznikly dnem 3. 5. 2004 (z kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2004). Na základě kupní smlouvy ze dne 12. 9. 2011 žalobce jako prodávající na straně jedné prodal [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako kupujícím na straně druhé rodinný dům [adresa] v části [územní celek], postavený na pozemku [anonymizována dvě slova], garáž bez č. p./č. e. postavenou na pozemku [anonymizována dvě slova], a dále pozemky v [katastrální uzemí] parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] – zahrada, parc. [číslo] – ostatní plocha a [anonymizována dvě slova] – zastavěná plocha a nádvoří, za celkovou kupní cenu ve výši 2 200 000 Kč, ze které měla být částka 830 959,99 Kč zaslána zprostředkovatelem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] na bankovní účet žalobce č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] (z kupní smlouvy ze dne 12. 9. 2011). [příjmení] 830 959,99 Kč, zaslaná žalobci zprostředkovatelem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], byla připsána na bankovní účet žalobce č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] dne 6. 10. 2011 (z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] ze dne 26. 10. 2011).

10. Žalovaná jako dlužník uzavřela se [právnická osoba] jako věřitelem dne 4. 9. 2007 Smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. [bankovní účet] ve výši 300 000 Kč (ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření). Překlenovací úvěr [číslo] byl žalované poskytnut dne 16. 10. 2007 ve výši 300 000 Kč, splácen byl pravidelnou měsíční splátkou ve výši 2 500 Kč a doplacen byl mimořádnou splátkou dne 7. 10. 2011 ve výši 302 283 Kč, zaslanou přes pokladnu [obec] spořitelny (ze zprávy [právnická osoba]).

11. Žalovaná jako„ klient“ a dlužník uzavřela s [právnická osoba] jako„ bankou“ a věřitelem dne 20. 6. 2008 Smlouvu o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu reg. číslo: [číslo], na základě které banka zřídila žalované běžný čerpací hypoteční účet č. [bankovní účet] za účelem převodu a splácení peněžních prostředků z úvěrového účtu banky v souladu s „ úvěrovou smlouvou“ - tj. se smlouvou o poskytnutí úvěru reg. [číslo], uzavřenou mezi bankou a žalovanou (ze smlouvy o zřízení a vedení běžného hypotečního a běžného čerpacího účtu). Hypoteční úvěr reg. [číslo] ze dne 20. 6. 2008 byl zcela doplacen ke dni 8. 6. 2018 a to ve výši 828 368,16 Kč. V roce 2011 a v roce 2012 neproběhla na tento hypoteční úvěr žádná mimořádná splátka (ze zprávy [právnická osoba] a z výpisu z účtu pro splácení č. [bankovní účet]).

12. Žalovaná měla u [právnická osoba] veden jediný účet č. [bankovní účet], který byl ke dni 31. 10. 2013 zrušen (z potvrzení [právnická osoba]).

13. Žalovaná měla u [právnická osoba] veden úvěr pro fyzickou osobu č. [bankovní účet], založený dne 20. 8. 2008 ve výši 200 000 Kč, který byl doplacen dne 6. 10. 2011 hotovostní splátkou ve výši 139 863 Kč (ze zprávy [právnická osoba]).

14. Na bankovním účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] byl ke dni 5. 10. 2011 zůstatek 4 268,28 Kč, dne 6. 10. 2011 byla na tento účet připsána částka 830 959,99 Kč, zaslaná žalobci zprostředkovatelem [anonymizována čtyři slova]. a téhož dne byla z účtu vybrána hotovost ve výši 443 000 Kč (zůstatek na účtu ke dni 6. 10. 2011 činil 392 168,27 Kč), když dne 12. 10. 2011 byla z účtu žalobce provedena úhrada částky 420 000 Kč ve prospěch účtu [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. číslo účtu [bankovní účet], na který byla částka 420 000 Kč připsána dne 13. 10. 2011 /zůstatek na účtu žalobce ke dni 12. 10. 2011 činil 6 026,77 Kč (z výpisu z účtu č. [bankovní účet] ze dne 26. 10. 2011, ze zprávy [právnická osoba] a z výpisu z účtu č. [bankovní účet] ke dni 13. 10. 2011).

15. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou dopisem ze dne 9. 9. 2019 k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 420 000 Kč ve lhůtě do 30. 10. 2019, žalovaná však prostřednictvím svého právního zástupce v dopisu ze dne 8. 11. 2019 nárok žalobce považovala za neoprávněný (z korespondence mezi účastníky).

16. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že ještě před uzavřením manželství byl vlastníkem domu, který nabyl od svých rodičů. Žalovaná však chtěla, aby si pořídili jiný dům, kde bude klidnější bydlení. Žalobce tedy prodal svůj dům a začali se dívat po jiném domě. Vzhledem k tomu, že finanční poradce říkal, že manželka musí být za účelem získání společného úvěru vyvázána ze svých závazků, které měla před uzavřením manželství, žalobce tuto záležitost řešil s žalovanou, která ho požádala, zda to zaplatí. Říkala, že když to zaplatí, tak se její byt v [obec] prodá a z těchto peněz to žalobci vrátí. Žalobce zaplatil všechno, co žalovaná chtěla, aby dosáhli na hypotéku. Manželka takto chtěla zaplatit částku kolem 420 000 Kč. Žalobce připustil, že se spletl, neboť si nejprve myslel, že manželce zaslal peníze přímo ze svého účtu v [anonymizována dvě slova]. Jeho omyl spočíval v tom, že ve skutečnosti ze svého účtu v [anonymizována dvě slova] vybral peněžní hotovost, kterou žalované jako manželce dobrovolně předal. Jednalo se o to, že žalovaná měla ještě překlenovací úvěr ve zbývající výši kolem 150 000 Kč a další úvěr kolem 300 000 Kč na rekonstrukci bytu, což zpětně dohledal ve svých dokladech. Peníze předal manželce, neboť jim bylo finančním poradcem doporučeno, aby takto postupovali za tím účelem, aby mohli dostat hypotéku na koupi nového domu. Když ty peníze žalobce poskytoval žalované, tak mu říkala, že časem prodá byt a tyto peníze mu pak vrátí. Nejednalo se o to, že by žalobce ty peníze žalované zapůjčil. Poskytl je manželce za tím účelem, aby si vyřešila své vlastní dluhy, aby mohli dosáhnout na úvěr za účelem koupě jejich společného domu.

17. Soud neprováděl další dokazování z důvodu nadbytečnosti ani nečinil skutková zjištění z dalších v řízení provedených důkazů, protože z nich nebylo možno rozumně očekávat lepší objasnění projednávané věci.

18. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Podle § 451 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

20. Podle § 454 obč. zák., bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

21. Podle § 51 obč. zák., účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

22. Podle § 738 odst. 1 a 2 o. z., dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu (odst. 1). Platnosti dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen části společných majetkových povinností a práv (odst. 2).

23. Podle § 1981 o. z., stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

24. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V průběhu řízení vyšlo najevo, že žalobce a žalovaná se za trvání manželství dohodli na koupi společného rodinného domu, přestože žalobce měl ve výlučném vlastnictví rodinný dům nabytý od svých rodičů ještě před uzavřením manželství s žalovanou. Před koupí společného domu žalobce poskytl žalované dne 6. 10. 2011 v hotovosti své výlučné peněžní prostředky ve výši 443 000 Kč, které obdržel za prodej svého rodinného domu, na zaplacení výlučných závazků žalované, vzniklých před uzavřením manželství s žalobcem, za účelem získání společného úvěru na koupi společného rodinného domu účastníků. Mezi účastníky tak došlo za trvání manželství k uzavření nepojmenované smlouvy podle § 51 obč. zák., tudíž se nejednalo ze strany žalobce o plnění bez právního důvodu. Z takto poskytnutých peněžních prostředků ve výši 443 000 Kč žalovaná zaplatila dne 6. 10. 2011 zůstatek úvěru [číslo] ze dne 20. 8. 2008 u [právnická osoba] ve výši 139 863 Kč a dne 7. 10. 2011 zůstatek překlenovacího úvěru [číslo] ze dne 16. 10. 2007 u [právnická osoba] ve výši 302 283 Kč, celkem tedy své výlučné závazky ve výši 442 146 Kč, takže se ze strany žalobce nemohlo jednat ani o plnění za jiného. Z provedeného dokazování nikterak nevyplývá, že by se v případě předání hotovosti ve výši 443 000 Kč žalované ze strany žalobce jednalo o dar nebo dokonce o půjčku. Lze sice připustit, že po rozvodu manželství účastníků dne 14. 1. 2019 by mohlo být plnění částky 443 000 Kč žalobcem ve prospěch žalované posouzeno jako plnění z právního důvodu, který odpadl, neboť bylo z povahy věci podmíněno trváním manželského vztahu, účastníci však dne 10. 12. 2018 uzavřeli Dohodu o vypořádání společného jmění manželů, jejímž předmětem bylo vypořádání všech jejich vzájemných vztahů, práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu manželství, ve které deklarovali, že po splnění povinností uvedených v této Dohodě budou zcela vyrovnáni a nebudou mít vůči sobě žádné další nároky z titulu jejich zaniklého společného jmění manželů (článek 9. odst. 9.8.), stejně tak jako si ujednali, že se každá ze smluvních stran vzdala jakýchkoliv případných práv a nároků založených jednáním druhé smluvní strany vůči ní před uzavřením Dohody (článek 10. odst. [číslo] věta první). Plnění žalované částky 442 146 Kč s příslušenstvím se tak žalobce po žalované již nemůže domáhat ani z titulu bezdůvodného obohacení, protože mezi účastníky na základě ujednání ze dne 10. 12. 2018, obsaženého v článku 10. odst. [číslo] Dohody, došlo podle § 1981 o. z. k dissoluci, tedy k ujednání o zániku veškerých vzájemných závazků, které mezi účastníky vznikly přede dnem jejího uzavření, aniž by byl žalované zřízen závazek nový. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

25. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, takže jí soud přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení žalované spočívají v mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 60 000 Kč podle § 7 bodu 6. a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dne 24. 1. 2021, 9. 3. 2021 a 23. 3. 2021, účast na jednání dne 10. 3. 2021) po 9 980 Kč ve výši 49 900 Kč z tarifní hodnoty 420 000 Kč a za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 19. 7. 2021) ve výši 10 100 Kč z tarifní hodnoty 442 146 Kč, náhradě hotových výdajů po 300 Kč za 6 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč, a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 61 800 Kč ve výši 12 978 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 74 778 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalovanou, jíž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.

26. Podle § 9 odst. 4 písm. d), odst. 6 ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích soud uložil v konečném rozhodnutí o věci samé žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 108 Kč za změnu (rozšíření) žaloby do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.