8 C 292/2024
č. j. 8 C 292/2024-30
ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO KS Ostrava 8 Co 43/2025-48- OS Nový Jičín 8 C 292/2024-30
- KS Ostrava 8 Co 43/2025-48
Okresní soud v Jíčíně zamítl žalobu na zaplacení částky vyšší než 100 tisíc korun s úroky, protože smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena bez odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žadatele. Soud uznal, že žalobkyně neověřila skutečné výdaje žalovaného, což porušilo povinnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva je proto absolutně neplatná podle § 588 o. z. a postihuje ji i ujednání o úrocích a pojištění. Žalobkyně má nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a již uhracenou částkou. Soud rozhodl o zaplacení této částky s 14,75 % ročním zákonným úrokem z prodlení.
Plný text
Okresní soud v Jméno žalovaného B rozhodl samosoudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A pro zaplacení 119 154,89 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 14,75 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky částka s 14,75 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, s 13,49 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, úroku ve výši 13,49 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši částka za období od datum do datum. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru č. hodnota, na základě které žalovanému poskytnula ve výši částka. Žalovaný podpisem Smlouvy přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem je pojištění schopnosti splácet předmětný úvěr. Na základě Smlouvy se žalovaný zavázal měsíčně hradit 33 pravidelných splátek ve výši částka, skládající se z jistiny, splátky pojištění a úroku 13,49 % ročně, a to vždy k 19. dni v měsíci počínaje dnem datum. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši částka. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu. Pro ověření výdajů vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným, normativními náklady na bydlení v daném místě a předpisy stanovenou částkou životního minima. K ověření dalších závazků žalovaného vycházela žalobkyně z tvrzení žalovaného a nad rámec těchto tvrzení čerpala i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení, proto žalobkyně dne datum přistoupila k zesplatnění úvěru. Dlužná částka ve výši částka je tvořena nesplacenou jistinou částka, kapitalizovaným smluvním úrokem z úvěru ve výši částka smluvní pokutou ve výši částka a pojistným ve výši částka. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku částka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Z účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne datum poskytla částku částka jako účelový úvěr k refinancování a rozdíl mezi částkou k refinancování a celkovou výši úvěru je sjednán jako bezúčelový. Předmětnou smlouvou byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši částka, roční úroková sazba ve výši 13,49 % a měsíční úhrada za pojištění ve výši částka. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši částka splatná vždy k 19. dni v měsíci. Počet splátek 33. Celkovou částku, kterou se žalovaný zavázal uhradit je ve výši částka. Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl že je zaměstnán u firmy právnická osoba,s měsíčním příjmem částka, je svobodný, bezdětný, bydlí v nájmu, celkové výdaje včetně splátek má ve výši částka. Z dokumentu „Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. hodnota“ soud zjistil, že Smlouva o hotovostním úvěru č. hodnota byla podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách Anonymizováno.Anonymizováno. Z přehledu plateb a splátkového kalendáře ze dne datum soud zjistil, že žalovaný do datum uhradil žalobkyni částka. Z dopisu ze dne datum nadepsaného Výzva k zaplacení půjčky číslo hodnota – takzvaná předžalobní výzva, potvrzení o odeslání a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě všech dluhů v celkové výši částka nejpozději do datum, jinak se žalobkyně obrátí na soud a bude pohledávku vymáhat. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu vedeného u právnická osoba soud zjistil, že za období od datum do datum byl konečný zůstatek na účtu částka a disponibilní zůstatek byl částka. Žalovaný obdržel mzdu v měsíci dubnu ve výši částka, v květnu částka, v červnu částka, v červenci částka. Jiné příjmy žalovaného nebyly zjištěny. Měsíčně žalovaný hradil částku částka s poznámkou „auto splátka“ a měsíčně odcházely z účtu na účet právnická osoba nespecifikované částky ve výši částka. Celkové výdaje měl žalovaný za měsíc červen ve výši částka a do 19. červenece ve výši částka. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o úvěr měl jeden existující splátkový úvěr se zůstatkem jistiny ve výši částka, který byl předmětným úvěrem konsolidován a jednu kreditní kartu.
5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku částka, přičemž částka částka byla poskytnuta účelově k refinancování jiného úvěru žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 13,49 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši částka a pojištění schopnosti splácet úvěr v měsíční výši částka. Úvěr byl poskytnut žalovanému dne datum. Žalovaný celkem uhradil na splátkách úvěru částku částka. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z výpisu z běžného účtu žalovaného zachycující období před poskytnutím úvěru a úvěrové zprávy.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
13. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 14. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK)
15. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace ke svým poměrům v žádosti o úvěr kde uvedl, že pobírá mzdu ve výši částka měsíčně, je svobodný, bezdětný, bydlí v nájmu, celkové výdaje včetně splátek úvěru má ve výši částka, příjmy ostatních členů domácnosti částka a, že tyto poměry žalobkyně prověřovala na základě výpisu z účtu žalovaného a dotazem do registrů. Žalobkyně tvrdí, že nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného ověřila, že žalovaný má čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši částka, což odpovídalo. Dokazováním však bylo zjištěno, že skutečné výdaje žalovaného částku částka výrazně převyšovaly. Z výpisu z účtů žalovaného bylo zjištěno, že např. v červnu činily výdaje žalovaného částku převyšující částka a do datum to byla částka převyšující částka. Dále ohledně výdajů žalovaného není zjevné, kolik v rozhodné době platil za bydlení, energie atd. Zjištěné výdaje žalovaného byly stěží kryty příjmy žalovaného ze zaměstnání a jiné příjmy žalovaný nedeklaroval.
16. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr. Za situace, kdy žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
17. S ohledem na shora popsané soud uzavírá, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
18. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy má žalobkyně nárok na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný dosud vrátil v součtu částka. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně částka.
19. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky částka ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od datum do zaplacení. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Jméno žalovaného B. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.