12 C 281/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 90 985 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 985 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. jméno FO. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 37 063 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení státu České republiky, jejichž výše, lhůta plnění a způsob úhrady budou stanoveny v samostatném rozhodnutí.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 13. 11. 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 90 985 Kč s příslušenstvím jako vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo, když žalobkyně ze svých výlučných finančních prostředků hradila za žalovaného opravy motorového Vozidla v jeho výlučném vlastnictví a předala žalovanému finanční hotovost k financování opravy tohoto jeho motorového Vozidla (dále jen „Vozidlo“). Žalobkyně tvrdila, že dne 28. 7. 2023 uhradila za opravu žalobcova motorového Vozidla částku 11 400 Kč, dne 22. 10. 2023 částku 10 040 Kč a dne 23. 12. 2023 částku 4 045 Kč. Poté dne 2. 4. 2024 vybrala ze svého bankovního účtu částku 65 500 Kč, kterou následně předala žalovanému na jeho žádost k financování opravy motorového Vozidla žalovaného. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 24. 9. 2024, doručenou žalovanému dne 3. 10. 2024, avšak žalovaný přesto žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od 11. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil zamítavě a zprvu tvrdil, že žalovaná za něj plnila na jeho žádost dobrovolně, když sama neměla právní povinnost tak učinit. Z toho žalovaný dovozoval, že šlo o tzv. vědomé obohacení ve smyslu § 2997 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku, které vylučuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Následně změnil svou obranu tak, že tvrdil, že uvedené úhrady žalovaná platila z finančních prostředků ve výši 322 550 Kč, které žalovaný zaslal na účet žalobkyně během jejich společného soužití v období od září 2022 do července 2024 na společné hospodaření. Žalovaný dále vyloučil uzavření zápůjčky v případě převzetí částky 65 500 Kč. Podle žalovaného používali účastníci motorové Vozidlo žalovaného společně jako součást jejich společného hospodaření, přičemž náklady na provoz Vozidla včetně benzínu hradil žalovaný a je tak podle něj žaloba na vydání bezdůvodného obohacení v rozporu s dobrými mravy.

3. Účastníci shodně uvedli, že je mezi nimi nesporná výše jednotlivých částek uvedených v žalobě, které byly vynaloženy na financování oprav motorového Vozidla žalovaného. Žalobkyně soudu předložila tabulku výdajů společné domácnosti účastníků za období od března 2022 do července 2024, z níž vyplývá, že finanční prostředky ve výši 322 550 Kč zaslané žalobkyni žalovaným byly utraceny za běžné výdaje společné domácnosti, přičemž žalobkyně se na výdajích společné domácnosti účastníků podílela vyšší částkou než žalovaný. Žalovaný s těmito tvrzeními žalobkyně nesouhlasil, tvrdil, že kromě výše uvedené částky 322 550 Kč se na financování společné domácnosti podílel rovněž platbami kartou za nákupy u obchodníků ve výši 239 862,04 Kč. Žalobkyně tvrdila, že za žalovaného přímo autoopraváři hradila ceny oprav Vozidla a také mu předala finanční hotovost k úhradě opravy Vozidla na základě uzavřené zápůjčky, když jí žalovaný slíbil poskytnuté peníze vrátit po prodeji Vozidla.

4. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: - Z kupní smlouvy ze dne 1. 9. 2022, že žalovaný zakoupil od jméno FO za částku částka osobní automobil tov. zn. jméno FO, VIN: VIN kód. - Ze žádosti žalobkyně o poskytnutí úvěru č. č. Anonymizováno ze dne 15. 2. 2023 a smlouvy o úvěru č. Anonymizováno ze dne 15. 2. 2023, že žalobkyně uzavřela smlouvu o čerpání neúčelového úvěru ve výši 800 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 7,28 % ročně, který se žalobkyně zavázala splatit formou 96 měsíčních anuitních splátek ve výši 12 011 Kč včetně poplatku za pojištění, celkem se tak žalobkyně zavázala zaplatit bance do 24. 2. 2031 částku ve výši 1 059 623,37 Kč. - Z dílčích výpisů z bankovního účtu žalobkyně č. č. účtu vedeného u právnická osoba., že žalobkyně převedla dne 28. 7. 2023 částku 11 400 Kč na bankovní účet č. č. účtu s poznámkou „Anonymizováno, Anonymizováno, Jméno žalovaného“, dne 22. 10. 2023 převedla částku 10 040 Kč na bankovní účet č. č. účtu s poznámkou „Jméno žalovaného“, dne 23. 12. 2023 převedla částku 4 045 Kč na bankovní účet č. č. účtu s poznámkou „Jméno žalovaného“. Dále dne 2. 4. 2024 vybrala ze svého bankovního účtu hotovost ve výši 65 500 Kč, když předtím na tento účet dne 29. 3. 2024 převedla ze svého spořícího bankovního účtu částku 64 400 Kč. U bankovních převodů ze dne 28. 7. 2023 a 22. 10. 2023 a výběru hotovosti dne 2. 4. 2024 je rovněž patrné, že finanční prostředky byly na účet nejdříve převedeny ze spořícího bankovního účtu žalobkyně č. č. účtu dne 28. 7. 2023 ve výši 11 400 Kč s poznámkou „Anonymizováno“ a dne 22. 10. 2023 ve výši 10 040 Kč s poznámkou „Anonymizováno“. Platbě ze dne 23. 12. 2023 předcházel vklad 6 700 Kč v hotovosti na účet žalobkyně dne 22. 12. 2023. - Z potvrzení o odchozích úhradách žalovaného, že žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu č. č. účtu vedeného u Airbank a.s. na bankovní účet žalobkyně č. č. účtu, dne 13. 9. 2022 částku 7 000 Kč, dne 12. 10. 2022 částku 8 000 Kč, dne 15. 11. 2022 částku 7 500 Kč, dne 9. 3. 2023 částku 10 000 Kč, dne 11. 4. 2023 částku 13 000 Kč, dne 10. 5. 2023 částku 15 000 Kč, dne 8. 6. 2023 částku 12 000 Kč, dne 12. 7. 2023 částku 13 000 Kč, dne 12. 8. 2023 částku 11 000 Kč, dne 11. 9. 2023 částku 13 000 Kč, dne 20. 10. 2023 částky 13 000 Kč a 2 150 Kč, dne 30. 10. 2023 částku 27 000 Kč, dne 10. 11. 2023 částku 13 000 Kč, dne 20. 12. 2023 částku 5 000 Kč, dne 8. 1. 2024 částku 21 000 Kč, dne 7. 2. 2024 částku 22 000 Kč, dne 10. 3. 2024 částku 21 000 Kč, dne 9. 4. 2024 částku 23 000 Kč, dne 14. 5. 2024 částku 21 500 Kč, dne 28. 5. 2024 částku 1 500 Kč, dne 5. 6. 2024 částku 1 400 Kč, dne 10. 6. 2024 částku 21 500 Kč a dne 9. 7. 2024 částku 20 000 Kč. - Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 11. 7. 2024, že právnická osoba – Anonymizováno vyplácí žalobkyni od datum rodičovský příspěvek ve výši 8 333 Kč měsíčně na nezletilou dceru jméno FO. Výše tohoto příspěvku byla od 1. 7. 2024 zvýšena na 10 000 Kč měsíčně. - Z předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2024 a dodejky do vlastních rukou ze dne 3. 10. 2024, že zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 90 985 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy, která byla doručena 3. 10. 2024. - Ze svědecké výpovědi jméno FO, že je manželem matky žalobkyně, není otcem žalobkyně. Potvrdil, že automobil značky jméno FO jméno FO, který vlastnil, prodal žalovanému, který o něj projevil zájem. Žalovaný automobil zaplatil v hotovosti, kterou si zřejmě podle svědka půjčil od své matky. Svědek vypověděl, že automobil byl v době prodeje po opravě a bez závad a následné opravy si žalovaný zajišťoval samostatně u autoopraváře Anonymizováno. Při poslední opravě, která zahrnovala výměnu motoru a stála přibližně 65 000 Kč, byl svědek přítomen, neboť v té době svědek řešil rovněž opravu svého automobilu u stejného automechanika, a obě opravená Vozidla byla přivezena současně k jeho domu. Platbu za opravu provedl společně se žalovaným. Svědek dále uvedl, že žalobkyně nebyla přítomna při platbě, ale předtím s ní byl svědek v Olomouci, kde si vybrala peníze a vezla je v obálce s sebou. Tuto obálku následně žalovaný předal autoopraváři. Svědek uvedl, že neví, kolik peněz bylo v obálce, ale viděl ji u žalobkyně i u žalovaného. Svědek potvrdil, že žalobkyně a žalovaný bydleli ve společné domácnosti v jeho domě, a je mu známo, že žalobkyně s opravou nesouhlasila, když žalovaný jí sdělil, že na opravu nemá peníze. Svědek výslovně uvedl, že osobně slyšel, jak žalobkyni žalovaný slíbil, že jí peníze vrátí, a teprve poté žalobkyně pro peníze odjela.

5. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkazní návrh žalovaného výpisy z běžného i spořicího účtu žalobkyně za celou dobu společného soužití účastníků, kterými chtěl žalovaný prokazovat, že žalobkyni poukazoval pravidelné platby na společné soužití, když tato skutečnost mezi účastníky není sporná a zástupkyně žalovaného sama uvedla, že z těchto výpisů nebudou patrné konkrétní platby žalovaného poskytnuté žalobkyni na jednotlivé opravy Vozidla, když se jednalo o finanční prostředky pro spotřebu ve společném soužití účastníků. Soud dále pro nadbytečnost neprovedl důkazní návrh žalobkyně na ověření čísla jejího spořícího účtu, když toto je patrné z přeložených výpisů.

6. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne datum zakoupil Vozidlo od jméno FO. Žalobkyně dne 15. 2. 2023 uzavřela smlouvu o čerpání neúčelového úvěru ve výši 800 000 Kč. Žalobkyně převedla dne 28. 7. 2023 částku 11 400 Kč ze svého spořícího účtu na svůj běžný účet a z něj pak na bankovní účet autoopraváře č.č. účtu s poznámkou „Anonymizováno, Anonymizováno, Jméno žalovaného“. Dne 22. 10. 2023 převedla částku 10 040 Kč ze svého spořícího účtu na svůj běžný účet a z něj pak na bankovní účet autoopraváře č. č. účtu s poznámkou „Jméno žalovaného“. Dne 22. 12. 2023 učinila vklad hotovosti 6 700 Kč na svůj běžný účet a dne 23. 12. 2023 z něj převedla částku 4 045 Kč na bankovní účet autoopraváře č. č. účtu s poznámkou „Jméno žalovaného“. Dne 29. 3. 2024 převedla ze svého spořícího účtu na běžný účet 64 400 Kč a z něj dne 2. 4. 2024 vybrala hotovost ve výši 65 500 Kč. V období od září 2022 do července 2024 žalovaný žalobkyni pravidelně přispíval na výdaje domácnosti platbami na její běžný účet, přičemž z výše jednotlivých příspěvků nejsou patrné mimořádné konkrétní úhrady odpovídající platbám na opravy Vozidla. Zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, která byla doručena 3. 10. 2024.

7. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2997 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

9. Podle § 513 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

10. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Po aplikaci příslušných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky nebylo sporné, že došlo k platbám a předání hotovosti tak, jak bylo uvedeno v žalobě. Mezi účastníky rovněž nebyla sporná výše těchto plateb ani jejich účel. Vzhledem k tomu, že Vozidlo bylo prokazatelně ve výlučném vlastnictví žalovaného, posoudil soud investice do Vozidla nikoli jako běžné náklady související se společným soužitím účastníků, ale jako zhodnocení majetku žalovaného, když Vozidlo zůstalo v jeho vlastnictví i po ukončení společného soužití účastníků. V této souvislosti se soud zabýval otázkou, z jakých prostředků byly tyto investice na opravy Vozidla hrazeny. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný pravidelně přispíval na bankovní účet žalobkyně finančními prostředky na vedení společné domácnosti účastníků a potřeby jejich dítěte. Z provedených důkazů však nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni hradil nad rámec běžných příspěvků na společné hospodaření i další částky za účelem financování oprav jeho Vozidla. Naopak z předložených výpisů z bankovního účtu žalobkyně vyplývá, že jednotlivým úhradám či výběru hotovosti, předcházely přesuny peněz ze spořícího účtu žalobkyně, na kterém měla žalobkyně uloženy své finanční prostředky mj. z poskytnutého neúčelového úvěru. Soud tedy uzavírá, že hrazením oprav Vozidla došlo k obohacení žalovaného na úkor žalobkyně.

13. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že šlo o tzv. vědomé obohacení ve smyslu § 2997 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku, které vylučuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Podle judikatury Nejvyššího soudu musí jít v případě § 2997 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku o poskytnutí plnění jedním subjektem (plnitelem) a o přijetí tohoto plnění subjektem druhým, jemuž je plněno, přičemž předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Vědomé plnění nedluhu je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení; výjimkou je, pokud bylo plněno z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017). Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným, ohledně peněz poskytnutých na opravy Vozidla, uzavřela zápůjčku, což žalovaný popíral. Oba účastníci uvedli, že k jejich dohodě ohledně úhrady oprav Vozidla došlo ústně bez přítomnosti dalších osob. Z provedeného dokazování soud proto nemá uzavření zápůjčky mezi účastníky za jednoznačně prokázané. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z výpovědi svědka jméno FO, jehož výpověď potvrdila, že žalovaný žalobkyni slíbil vrácení peněz na opravu, však podle názoru soudu vyplývá, že žalobkyně měla za to, že se žalovaným zápůjčku uzavírá. V takovém případě s ohledem na výše uvedenou judikaturu nelze na daný případ aplikovat ustanovení § 2997 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku, když v řízení nebylo prokázáno, že si žalobkyně v době plnění byla vědoma, že nemá povinnost plnit.

14. Protože v řízení bylo prokázáno obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, když nebyl prokázán žádný právní důvod takového obohacení a současně nebyly naplněny podmínky žalovaným namítané výluky stanovené v § 2997 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku, uložil soud žalovanému podle § 2991 občanského zákoníku výrokem I. tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 90 985 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení žalovaného, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, když byl žalovaný vyzván k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou a od 11. 10. 2024 je tak prokazatelně v prodlení. Výši požadovaného zákonného úroku z prodlení soud shledal souladnou se zákonnými ustanoveními. Částku 90 985 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné třídenní pariční lhůtě podle § 160 věty první před středníkem o. s. ř.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 37 063 Kč, a to k rukám zmocněnce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 550 Kč, odměny advokáta ve výši 28 440 Kč za 6 úkonů právní služby po 4 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 30. 7. 2025, podání ve věci samé ze dne 25. 8. 2025 a účast u jednání soudu dne 24. 9. 2025) podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) podle § 7 AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 700 Kč za 6 úkonů právní pomoci po 450 Kč podle ustanovení § 13 AT. Dále také náklady řízení tvoří náhrada 600 Kč za čas promeškaný dvěma cestami advokátky ze Anonymizováno do Olomouce k jednání soudu a zpět, celkem hodnota započaté půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 3 AT a náhrada vynaložených cestovních výdajů v celkové výši 773 Kč za dvě jízdy k jednání soudu a zpět ve vzdálenosti á Anonymizováno km Vozidlem o průměrné spotřebě 8,6 l motorové nafty/100 km jízdy při ceně paliva 34,70 Kč/1 l a náhradě opotřebení 5,80 Kč/1 km jízdy, obojí podle vyhl. č. 475/2024 Sb. a dle předloženého technického průkazu.

16. O povinnosti žalovaného nahradit náklady řízení státu rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku je odůvodněn podle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jedná se o svědečné, jehož konkrétní částka, lhůta a způsob úhrady žalovaným soudu budou podle § 155 odst. 1 o. s. ř. určeny až v samostatném usnesení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.