13 C 129/2024

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 45 513,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 124,24 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 200 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, zastavuje.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 678, 88 Kč s úrokem 17,9 % ročně z částky 48 267,79 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 267,79 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky 48 267,79 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky 47 914,88 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 914,88 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky 47 303,12 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 303,12 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky 46 203,12 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 203,12 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky 45 103,12 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 103,12 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky 45 003,12 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 003,12 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky 43 703,12 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 703,12 Kč od , datum, do , datum, , úrokem 15 % ročně z částky 42 403,12 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 403,12 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky 41 103,12 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 103,12 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 15 % ročně z částky 39 803,12 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 803,12 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 70,49 Kč a částku 510 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 895,70 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni se dle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 166,40 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem 45 513,12 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené části úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. , IBAN, ze dne , datum, ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu co do částky na jistině o částku 5 200 Kč, dále o smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, o smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, o smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, o smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení, o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 1 300 Kč od , datum, do zaplacení zpět, když žalovaná dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, uhradila částku á 1 300 Kč, celkově tedy 5 200 Kč po podání žaloby. Dále se žalobkyně domáhala uhrazení částky 510 Kč jako nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu žalované č. , č. účtu, .

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila3. K jednání nařízenému na den , datum, se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:Z rámcové smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná dne , datum, vyjádřily shodnou vůli uzavřít tuto smlouvu, kterou se budou řídit poskytované bankovní a platební služby, mj. bankovní účet č. , č. účtu, . Součástí této smlouvy jsou mimo jiné obchodní podmínky, podmínky používání úvěru. Trvalá adresa žalované je uvedena , adresa, ; smlouva obsahuje uživatelské jméno pro přihlášení do internetového bankovnictví, obsahuje i telefonní číslo , tel. číslo, zaslání hesla a potvrzujících SMS.Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, (dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ) vč. informací o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně vyjádřila vůli poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím 120 měsíčních splátek výši 897 Kč v případě základní úrokové sazby nebo 110 měsíčních splátek ve výši 897 Kč v případě bonusové sazby. Celková částka, která měla být zaplacena byla ve výši 107 463 Kč v případě základní úrokové sazby nebo 98 289 Kč v případě bonusové sazby. Úrokoví sazba byla 17,9 % ročně v případě základní úrokové sazby nebo 16,9 % ročně v případě bonusové sazby. Poplatek za poskytnutí úvěru byl stanoven ve výši 0 Kč. Úvěr byl veden pod číslem , IBAN, .Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, vyjádřila vůli poskytnou žalované vedení dalšího běžného účtu č. , č. účtu, . Smluvními stranami bylo mj. sjednáno, že žalovaná bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaná zavázala udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzvána.Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že tento byl veden jako neúčelový, nezajištěný, na dobu určitou ve výši 50 000 Kč, kdy peníze mají být převedeny na účet uvedený ve smlouvě. Počet splátek byl stanoven na 120 měsíčně ve výši 897 Kč v případě základní úrokové sazby nebo 110 měsíčně ve výši 897 Kč v případě bonusové sazby. Celková částka, která měla být zaplacena byla ve výši 107 463 Kč v případě základní úrokové sazby nebo 98 289 Kč v případě bonusové sazby. Úrokoví sazba byla 17,9 % ročně v případě základní úrokové sazby nebo 16,9 % ročně v případě bonusové sazby.Z přehledu plateb a ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná v souvislosti s uvedenou úvěrovou smlouvou uhradila v září 2022 až červnu 2023 dohromady částku 8 575, 76 Kč, poslední splátku uhradila dne , datum, , na jistinu bylo započteno 1 732,21 Kč. Dále bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně určila zůstatky v době zesplatnění ke dni , datum, . Po zesplatnění žalovaná uhradila od října 2023 do února 2024 celkovou částku ve výši 5 100 Kč, poslední splátku uhradila dne , datum, , na jistinu bylo započteno 3 264,67 Kč.Z výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, , že žalovaná dne , datum, čerpala předmětný úvěr ve výši 50 000 Kč.Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že došlo k odebrání sjednané služby pojištění schopnosti splácet.Z přehledu žádosti o úvěr – aplikační data bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu, nehradí jiné splátky. Hlavní příjem má od zaměstnavatele , právnická osoba, v. o. s. ve výši 14 146 Kč měsíčně. Příjmy ostatních členů domácnosti byly ve výši 0 Kč. Výdaje domácnosti byly určeny částkou 4 000 Kč měsíčně za bydlení, 2 000 Kč měsíčně za léky, jídlo, doprava a 0 Kč měsíčně za splátky ostatních členů. Výdaje žalované dle expertní analýzy byly určeny ve výši 4 620 Kč měsíčně.Z úvěrové zprávy ze dne , datum, a z přehledu žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná v období od listopadu 2021 do srpna 2021 měla 3 odmítnuté žádosti o úvěr (půjčku/kontokorent) s úvěrovými rámci od 310 000 Kč do 5 000 Kč a v období od července 2020 do ledna 2021 měla 3 zamítnuté žádosti o půjčku s rámcem od 5 000 Kč do 1 000 Kč.Z mimořádného výpisu z účtu č. , č. účtu, za období , datum, až , datum, bylo zjištěno, že na tento účet bylo v předmětném období připsáno 5 200 Kč, odepsáno bylo 5 200 Kč. Připisované částky jsou od třetí fyzické osoby (, jméno FO, ) a byly použity na částečnou splátku zesplatnění půjčky.Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období , datum, až , datum, bylo zjištěno, že na tento účet bylo v předmětném období připsáno 107 394 Kč, odepsáno bylo 101 506,65 Kč. Připisované částky jsou od třetí fyzické osoby a zaměstnavatele.Z výzvy k zaplacení a z poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, k předčasnému uhrazení všech dluhů a to částky 50 173,61 Kč z titulu půjčky č. , IBAN, a částky 510 Kč z titulu běžného účtu.

5. Soud učinil po provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, Rámcovou smlouvu č. , hodnota, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr č. , IBAN, ve výši 50 000 Kč. Dne , datum, byl žalobkyní úvěr žalované vyplacen na její běžný účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet dle podmínek ve smlouvě tak, že počet splátek byl stanoven na 120 měsíčně ve výši 897 Kč v případě základní úrokové sazby nebo 110 měsíčně ve výši 897 Kč v případě bonusové sazby. Celková částka, která měla být zaplacena byla ve výši 107 463 Kč v případě základní úrokové sazby nebo 98 289 Kč v případě bonusové sazby. Úrokoví sazba byla 17,9 % ročně v případě základní úrokové sazby nebo 16,9 % ročně v případě bonusové sazby. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, kdy v souvislosti s uvedenou úvěrovou smlouvou uhradila v září 2022 až červnu 2023 dohromady částku 8 575, 76 Kč, poslední splátku uhradila dne , datum, , na jistinu bylo započteno 1 732,21 Kč. Dále bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně určila zůstatky v době zesplatnění ke dni , datum, . Po zesplatnění žalovaná uhradila od října 2023 do února 2024 celkovou částku ve výši 5 100 Kč, poslední splátku uhradila dne , datum, , na jistinu bylo započteno 3 264,67 Kč. Za období po podání žaloby, tedy za období od , datum, do , datum, zaplatila žalovaná celkovou částku ve výši 5 200 Kč. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, vyjádřila vůli poskytnou žalované vedení dalšího běžného účtu č. , č. účtu, . Smluvními stranami bylo mj. sjednáno, že žalovaná bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaná zavázala udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzvána. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu obsahující výzvu k okamžitému zaplacení dluhu a to částky 50 173,61 Kč z titulu půjčky č. , IBAN, a částky 510 Kč z titulu běžného účtu, tato výzva byla doručována na adresu žalované dne , datum, , žalobkyně v ní stanovila lhůtu k dobrovolné úhradě do , datum, .

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

18. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

19. Podle ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

20. Podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství.

21. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, co do jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

22. Předně je třeba uvést, že protože žalobkyně ve shora označené věci vzala v částečném rozsahu žalobu zpět, soud z jejího dispozitivního úkonu učinil patřičný procesní závěr ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalované (výrok II. tohoto rozsudku).

23. Dále soud konstatuje, že obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 , spisová značka, Evropské Unie ze dne , datum, ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

24. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované, žalovaná byla lustrována z interních a externích databází, zejména žalobkyně používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, která zahrnuje i údaje z Nebankovního registru a dále nahlíží do insolvenčního rejstříku, avšak k těmto svým tvrzením žalobkyně nenavrhla a nepředložila odpovídající důkazy. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalované na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení odpovídajících dokladů žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Soud sice dospěl k závěru, že příjem žalované byl před poskytnutím úvěru řádně ověřen na základě výpisu z běžného účtu, žalobkyně nicméně nepřikládala dostatečnou váhu indiciím, které ve svém souhrnu zpochybňují úvěruschopnost žalované – historie žádostí o úvěry (vysoké částky úvěrů, opakované zamítnutí předchozích žádostí). Současně soud dospěl k závěru, že žalobkyně pochybila, pokud neověřovala skutečné výdaje žalované spojené s bydlením a běžnou každodenní spotřebou, když vycházela pouze z jí uvedených údajů, což se jeví s přihlédnutím k výše uvedenému jako neadekvátní. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při prověření úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou odbornou péčí, což vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalované a poskytnutí kontokorentního úvěru, přičemž tento deficit má vliv i na následnou dohodu ze dne , datum, , kterou byl žalované poskytnut úvěr, který je předmětem nynějšího řízení.

25. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

26. Soud proto výše uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 50 000 Kč a žalovaná z této vrátila částku ve výši 18 875 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku ve výši 31 124,24 Kč bez dalšího.

27. Stran prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované v době uzavírání předmětných smluv o spotřebitelském úvěru nemohla být žalobkyně poučena, jelikož nebyla jednání dne , datum, přítomna. Stejně tak jako nemohla být poučena stran doložení důkazů k jejímu tvrzení o přečerpání peněžních prostředků ve výši 510 Kč na účtu žalované č. , č. účtu, , když jakýkoli listinný důkaz absentuje (a proto byla žaloba v této části ve výroku III tohoto rozsudku zamítnuta).

28. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok III. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 895,70 Kč, přičemž tato částka představuje rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 77,07 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,93 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 654,40 Kč.

30. O lhůtě k plnění ve výroku I. i IV. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní.

31. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok V tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto dle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, kdy soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Žalobkyně z podané žaloby zaplatila soudní poplatek ve výši 1 821 Kč, soud tedy rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni ve výši 166,40 Kč