21 C 122/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Martiny Kratochvílové a přísedících Mgr. Zdeňky Frištenské a Zdeňky Novákové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o určení

I. Žaloba, aby bylo určeno, že dluh žalobce ve výši , částka, vyplývající z dohody o uznání a úhradě dluhu ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou neexistuje, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 32 004,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované. 1 Žalobce se domáhal určení, že neexistuje jeho dluh vůči žalované vyplývající z dohody o uznání a úhradě dluhu ze dne , datum, . Žalobu odůvodnil tvrzením, že dne , datum, přišel na dohodnutou schůzku s panem , jméno FO, , předsedou správní rady žalobkyně (žalobcovy tehdejší zaměstnavatelky). Na této mu pan , jméno FO, předložil k podpisu jednak dohodu o rozvázání pracovního poměru (její platnost byla předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ) a dohodu o uznání a úhradě dluhu a sdělil žalovanému, že jej půl roku sleduje, jak neoprávněně odnáší z areálu žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nakládá je , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , má to zaznamenáno na kamerách i potvrzeno svědky, má k dispozici čísla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Pokud by žalobce na místě dokumenty nepodepsal, volal by policii. Žalobce dostal strach z případného policejního šetření i vlivu pana , jméno FO, , v tísni pod pohrůžkou proto oba dokumenty podepsal. , jméno FO, mu však nepředložil žádné důkazy, ani soupisy či inventury odcizeného zboží. Dohodu žalobce podepsal pod nátlakem, nikoliv svobodně, neměl v úmyslu takovou dohodu podepsat, jednalo se o bezprávnou výhrůžku ve smyslu ust. § 587 občanského zákoníku. Žalobce následně podal podnět policejnímu orgánu k prošetření vlastního jednání i jednání pana , jméno FO, . Žalobce připouští, že užíval a odvážel pouze tzv. zmetky zboží, což bylo ze strany zaměstnavatele povoleno. V doplnění žaloby ze dne , datum, uvedl, že činí sporným, že by se uvedeného jednání dopustil a že by žalované způsobil jakoukoliv škodu. Žalovaná škodu nezaevidovala do svého účetnictví, ani doposud nevysvětlila výši škody zarovnanou tzv. do koruny na částku , částka, , ani způsob jejího výpočtu. Žalovaná žalobce ani nikdy neupozornila jakožto zaměstnance na protiprávní jednání a písemně mu nic nevytkla.2 Žalobce odůvodnil naléhavý právní zájem na požadovaném určením tím, že má být rozhodnutím o této žalobě odvrácen případný budoucí spor mezi účastníky, kdy žádá o ochranu svého právního postavení dříve, než bude toto jeho postavení žalovanou porušeno, projednání této žaloby tak zabrání dalšímu množení sporů. Dále naléhavý právní zájem na určení dovozuje i z okolností, za kterých byla dohoda uzavřena. Dále odůvodňuje naléhavý právní zájem na požadovaném určením rozhodnutím zdejšího soudu ve věci , spisová značka, (předmětem tohoto řízení bylo určení neplatnosti uznání dluhu ze dne , datum, ), přičemž žaloba byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu a v rámci odůvodnění rozsudku bylo žalobci doporučeno podání nové žaloby na určení neexistence dluhu, který z dohody o uznání a úhradě dluhu vyplývá s tím, že takto podaná nová žaloba by mohla představovat efektivní prostředek směřující k vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy účastníků, neboť výsledek řízení by postavil na jisto (ne)existenci závazku žalobce k plnění, a tedy by mohl zabránit reálně dalšímu množení sporů. Tedy s ohledem na zásadu iura novit curia, po poučení ze strany soudu o vhodnějším a efektivnějším prostředku ochrany práva žalobce podává nyní žalobu na určení neexistence uznaného dluhu. S ohledem na poučení soudu také žalobce spoléhá na zásadu legitimního očekávání a princip právní jistoty, pokud by byl s žalobou nyní neúspěšný, jednalo by se o denegatio iustitiae. Dále žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. I ÚS 1440/14. Žalobci hrozí, že po dobu 10 let bude vystaven riziku uplatnění nároku ve vysoké částce , částka, , žalobce by žil v nejistotě a obavách ohledně (ne)existence dluhu, žalovaná by navíc mohla požadovat zákonné příslušenství za období 10 let. Nejisté postavení by tak měli i dědicové žalobce. Žalobce se domáhá preventivní ochrany svých práv a práv svých dědiců.3 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Předně namítla absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Postavení žalobce není ohroženo, žaloba na plnění doposud nebyla podána. Dohodu o uznání dluhu považuje žalovaná za platnou, dluh z ní vyplývající za existentní. Na žalobce nebyl vyvíjen před podpisem dohody jakýkoli nátlak. Ve svém vyjádření ze dne , datum, pak žalovaná ve vztahu k nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení doplnila, že odůvodnění rozsudku soudu v jiné věci není právně závazné. Žalobce může námitky proti dluhu, které v nyní vedeném řízení uplatňuje, uplatnit v soudním řízení, ve kterém by se žalobkyně domáhala zaplacení dluhu. Vyvolání řízení jen v rámci prevence je nehospodárné a pokud by bylo žalobě vyhověno, pak byla připuštěna situace, kdy by se mohl prakticky každý po jakékoliv jiné osobě domáhat určení neexistence libovolného dluhu předtím, než bude zažalován svým věřitelem, což by vedlo k vysokému zatížení soudní soustavy v důsledku nadbytečných sporů. Případná existence či neexistence dluhu žalobci ani nekomplikuje jeho osobní či pracovní život, neboť dluh nebyl zanesen do registrů. U jednání pak žalovaná uvedla, že bezprávnou vyhrůžku ze strany pana , jméno FO, žalobce bezúspěšně namítal i v řízení sp. zn. , spisová značka, , o podaném dovolání v této věci bylo již rozhodnuto tak, že bylo dne , datum, odmítnuto.4 Soud učinil následující skutková zjištění a z nich závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, podepsal žalobce a žalovaná dohodu o rozvázání pracovního poměru a dohodu o uznání a úhradě dluhu. V této dohodě žalobce prohlašuje, že se v minulosti opakovaně neoprávněně zmocnil majetku ve vlastnictví žalované, a to konkrétně výrobků, které žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti vyrábí v provozovně na adrese , adresa, , kdy toto zboží odvezl ze skladových prostor provozovny, hodnota zboží je v celkové hodnotě , částka, , žalobce prohlašuje, že si zboží této hodnoty neoprávněně a úmyslně přisvojil a odpovídá žalované za způsobenou škodu v této výši, svůj dluh v celkové výši , částka, co do důvodu a výše uznává a dluh zaplatí nejpozději do , datum, (listiny dohoda o rozvázání pracovního poměru, dohoda o uznání a úhradě dluhu). Dne , datum, podal žalobce podnět OSZ v Olomouci k posouzení jednání , jméno FO, , zda naplnil skutkovou podstatu zločinu vydírání dle ust. 175 odst. 1, 2 trestního zákoníku, a jednání žalobce, zda naplnil skutkovou podstatu přečinu krádeže dle § 205 trestního zákoníku (listina ze dne , datum, ). Spisový materiál byl obvodním oddělením policie postoupen oddělení hospodářské kriminality dne , datum, k zahájení trestního stíhání proti , jméno FO, , překvalifikováno na podezření ze spáchání přečinu útisku dle ust. § 177 odst. 1 tr. zákoníku (sdělení policejního orgánu ze dne , datum, ). U zdejšího soudu bylo pod sp. zn. , spisová značka, vedeno řízení o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru mezi žalobcem a žalobkyní dne , datum, , rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru je neplatná. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci změněn tak, že žaloba, aby bylo určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne , datum, je neplatná, se zamítá. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud vyslovil, že v postupu žalované nespatřuje žádnou, natož bezprávnou, výhrůžku, neboť je obvyklé, že pokud mezi jednajícími nedojde k uzavření podpisu dohody, jedna či druhá strana, příp. obě, věc předají právnímu zástupci k dalšímu řešení věci, ostatně k tomu jsou právní zástupci určeni. Ani v postupu žalované, která předložila žalobci při jednání o rozvázání pracovního poměru dohodu o uznání dluhu nelze spatřovat nic nátlakového. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, projednáváno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , odvolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, (rozsudek Okresního soudu v Olomouci č.j. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, , dovolání žalobce, sdělení NS ČR).5 Dle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.6 Soud se ve smyslu cit. ust. nejprve zabýval otázkou, zda na požadovaném určení neexistence dluhu je dán naléhavý právní zájem žalobce. Žalobce ve sporu o určovací žalobě musí naléhavý právní zájem na požadovaném určení tvrdit a prokazovat.7 Určovací žaloby musí sloužit především potřebám praktického života a být vhodným procesním prostředkem, jenž bude sloužit k minimalizaci dalších soudních sporů, nikoliv iniciovat další soudní spory (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4880/2010).8 Pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, nevytváří zásadně překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění vycházející ze stejného skutkového základu (ze stejného skutku); tuto překážku tvoří jen ve vztahu k nové žalobě na určení. Naopak platí, že pravomocný rozsudek o žalobě na plnění vytváří z hlediska identity předmětu řízení překážku věci rozsouzené pro řízení o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, vycházející z téhož skutkového základu (ze stejného skutku). Je tomu tak proto, že pravomocný rozsudek o žalobě na plnění v sobě zahrnuje (ať již výslovně nebo mlčky) kladné nebo záporné řešení otázky (ne)existence práva či právního vztahu, jež by měla být postavena najisto určovací žalobou, a staví tedy na stejném skutkovém základě (na stejné části skutku) jako žaloba určovací (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).9 Žaloba na určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající – řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení. Protože pravomocný rozsudek o kladné či záporné určovací žalobě, ať již o (ne)platnosti právního úkonu nebo (ne)existenci závazkové právního vztahu (pohledávky), netvoří ve vztahu mezi týmiž účastníky překážku věci pravomocně rozsouzené k žalobě na plnění založené na tomtéž právu, nelze ani dospět k závěru, že rozhodnutí o požadovaném určení je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).10 V některých případech zákon nečiní existenci pohledávky podmínkou (předpokladem) právního úkonu, který se k ní vztahuje. Tak tomu bude v případě neexistence uznaného dluhu, která nečiní právní úkon uznání dluhu neplatným, neboť v důsledku konstrukce vyvratitelné právní domněnky spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na dlužníku (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V opačném případě, totiž platilo-li by, že nelze platně uznat nedluh, by účinky uznání dluhu vůbec nenastaly (včetně uplatnění vyvratitelné právní domněnky), což by znamenalo, že důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu by nikdy nenesl dlužník, naopak věřitel by musel vždy, dovolávaje se uznání dluhu, prokazovat existenci uznaného dluhu jako podmínku platnosti uznání dluhu, a tedy i jako předpoklad k uplatnění jeho účinků. Takový závěr však nekoresponduje s převažující judikaturou soudů, jež je vyjádřena odkazovaným judikátem. Případná neexistence uznaného dluhu nečiní právní úkon uznání dluhu neplatným. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).11 Neexistence uznávaného dluhu nečiní uznání dluhu neplatným, neboť v důsledku vyvratitelné právní domněnky spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na dlužníku. V opačném případě by ostatně přechod důkazního břemene v případě uznání dluhu nedával žádného smyslu (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník

V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, k § 2053).12 Soud v projednávané věci naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení neexistence dluhu vyplývajícího z dohody o uznání a úhradě dluhu ze dne , datum, neshledal. Z žalobkyní tvrzených důvodů pro požadované určení (i po poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.) nelze naléhavý právní zájem na určení dovodit. Žalobce se žalobou domáhá určení neexistence dluhu. Činí sporným, že by žalobce žalované způsobil jakoukoliv škodu, když žalovaná mu žádnou škodu neprokázala, ani nedoložila výši škody zarovnanou tzv. do koruny. Součásti dohody ze dne , datum, je žalobcovo uznání dluhu, když prohlašuje, že svůj dluh vůči žalované vymezený co do důvodu a výše uznává. Podle ust. § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Cit. ust. tak zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Neexistence uznávaného dluhu nečiní neplatným uznání dluhu učiněné ve smyslu ust. § 2053 občanského zákoníku, uznání dluhu je platným, i když je uznán nedluh (viz shora cit. rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , shodně také shora citovaná komentářová literatura). I pokud by v nyní vedeném řízení o žalobě na určení neexistence dluhu bylo rozhodnutím soudu určeno, že dluh, který byl žalobcem dne , datum, uznán, neexistuje, nečinilo by to bez dalšího neplatným právní úkon uznání dluhu ze dne , datum, , neboť neexistence dluhu nečiní neplatným uznání dluhu dle § 2053 občanského zákoníku se všemi důsledky z toho plynoucími (předmětem nyní vedeného řízení je určení neexistence dluhu, nikoli neplatnosti uznání dluhu). Nadto rozsudek o žalobě na určení by nevytvořil překážku rei iucdiacata ve vztahu k žalobě na plnění, kterou by se žalovaná mohla následně domáhat splnění uznaného dluhu (viz shora cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ohledně vztahu žaloby na určení a žaloby na plnění). Rozsudkem o určovací žalobě by ani nebyl vázán soud rozhodující o žalobě na plnění. Jestliže již existuje jiné rozhodnutí než o spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu a o osobním stavu, soud z těchto rozhodnutí příslušných orgánů vychází, ovšem není vyloučeno, aby si otázku ve výroku rozhodnutí řešenou posoudil jako předběžnou otázku jinak (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, k § 135). V případném sporu o splnění povinnosti vyvolaném ze strany žalované by tak nebylo vyloučeno, aby soud posuzující otázku vzniku žalobcova dluhu, jeho trvání a výše dospěl k závěru odlišenému než soud rozhodující o určovací žalobě. Rozhodnutí o žalobě na určení by v konkrétním případě nebylo objektivně způsobilé odstranit stav právní nejistoty, nelze očekávat, že bude plnit funkci eliminace soudních sporů v budoucnu a vytvoří pevný základ pro právní vztahy v budoucnu. V řízení o určovací žalobě by tak byla řešena otázka, která má význam pro jiné, dosud nezahájené řízení o splnění povinnosti, v němž by nastoupilo břemeno tvrzení a důkazní žalobce ohledně toho, že uznaný dluh nevznikl. Žalobce na jednu stranu dovozuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení z toho, že byla v důsledku uznání dluhu založena desetiletá promlčení lhůta (§ 639 občanského zákoníku), což s sebou nese vyčíslení vysokého zákonného úroku z prodlení, na druhou stranu tvrdí, že dluh neexistuje, protože jednak uznání dluhu je neplatným z důvodu bezprávné výhrůžky (tedy nebyla dne , datum, založena ani desetiletá promlčecí lhůta), jednak že dluh nikdy nevznikl (tedy nenastalo ani prodlení žalobce a nevznikla povinnost platit úrok z prodlení). Pokud žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 1440/14 s tím, že se jedná o poslední východisko ochrany žalobcových práv, pak soud odkazuje na zdůvodnění shora. Předmětem určení v dané věci bylo určení neplatnosti smlouvy, nikoli neexistence dluhu uznaného dlužníkem co do důvodu a výše.13 S ohledem na shora uvedené byla žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, aniž by se soud žalobou zabýval po její věcné stránce, tj. (ne)existencí dluhu, který vyplývá z uznání dluhu, proto k věcné stránce žaloby nebylo prováděno ani dokazování. Další důkazní návrhy účastníků (k věci samé) byly proto zamítnuty, a to z důvodu, že tyto nemohou přispět k rozhodnutí ve věci.14 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě dne , datum, , vyjádření ve věci dne , datum, , 2x účast u jednání soudu dne , datum, v délce přesahující dvě hodiny, 3 x porada s klientem dne , datum, , , datum, , , datum, ) ve výši 5 x 2 500 Kč (úkony učiněné do , datum, ) a 3 x 3 700 Kč (úkony učiněné od , datum, ) dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.; dále pěti paušálních náhrad po 300 Kč (úkony učiněné do , datum, ) a tří paušálních náhrad po 450 Kč (úkony od , datum, ) dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb; dále DPH ve výši 21 % z odměn a náhrad (tj. z částky 26 450 Kč = 5 554,50 Kč), neboť právní zástupce žalované je plátcem DPH.15 Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.