22 C 90/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 1/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0 o 27 782 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 960 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 960 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení a společně s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývajícím rozsahu požadujícím po žalované zaplacení částky 4 822 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 822 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 771 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 27 782 Kč, která má představovat bezdůvodné obohacení žalované vzniklé v důsledku toho, že žalovaná měla v listopadu 2022 opakovaně užívat , Anonymizováno, provozovaná žalobkyní ve , adresa, , aniž by žalobkyni poskytla protiplnění.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, jelikož nad rámec samotného příjezdu/odjezdu a nástupu/výstupu cestujících žádné služby poskytované v rámci uvedených nádraží nevyužívá. Ostatní služby žalovaná buď vůbec nevyužívá, nebo jde ze strany žalobkyně pouze o jednorázově vykonávané marginální úkony. Zpochybnila, že by užitá hodnota dosahovala částek, které jsou po ní požadovány ze strany žalobkyně. Obvyklou cenu za užití , Anonymizováno, je podle žalované nutno stanovit prostřednictvím znaleckého posudku, popř. úvahou soudu, nelze vycházet z ceny určené žalobkyní, kterou v případě , Anonymizováno, ve , adresa, považuje za zcela neadekvátní v poměru k částce, kterou žalobkyně platí na nájemném. Zpochybnila také požadavek na zaplacení daně z přidané hodnoty, jelikož bezdůvodné obohacení této dani nepodléhá. V neposlední řadě poukázala na to, že bezdůvodné obohacení není dosud splatné.

3. Soud na základě provedených důkazů a na základě nesporných tvrzení účastníků učinil následující relevantní skutková zjištění.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je subjektem provozujícím předmětná , Anonymizováno, (, adresa, ) na základě dohod s vlastníky, dále bylo nesporné, že žalobkyně v měsíci listopadu 2022 realizovala na , Anonymizováno, ve , adresa, vjezdů/odjezdů a na , Anonymizováno, v , adresa, rovněž 164 vjezdů/odjezdů. Dále bylo nesporné, že předžalobní výzva byla doručena do právní sféry žalované před podáním žaloby. Rovněž nebylo sporné, že k užívání autobusových nádraží docházelo bez uzavření smlouvy.

5. Z výzvy k uzavření smlouvy a úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 28. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované k podpisu smlouvu o užívání , Anonymizováno, a dále ji vyzvala k úhradě dlužné částky z bezdůvodného obohacení s upozorněním na vymáhání nároku u soudu v případě nezaplacení. Z doručenky soud zjistil, že tato výzva byla žalované doručena dne 1. 7. 2022. Z návrhu smlouvy vyplývá, že obsahuje ustanovení o službách poskytovaných ze strany žalobkyně spočívajících v provádění údržby a úklidu objektů; k umožnění vjezdu autobusům dopravců; k zabezpečení rozmístění linek na jednotlivá odjezdová stání; k zajištění vyvěšení jízdních řádů; k zařazení údajů o linkách dopravce do informačního systému provozovatele; za další úplatu k servisu, propagaci a reklamě linky apod.

6. Z předžalobní výzvy včetně doručenky bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky 27 782 Kč vyčíslené fakturou č. , hodnota, .

7. Z výpisů z OR ve vztahu k žalované a ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, . bylo zjištěno, že se jedná o obchodní korporace (společnosti s ručením omezeným), kdo jsou jejich společníci a jednatelé (pan , jméno FO, u společnosti , právnická osoba, .; paní , jméno FO, u žalované).

8. Ze zachycení webové stránky , Anonymizováno, bylo zjištěno, že je na ní uveden kontaktní e-mail , e-mail, , jsou na ní uvedeny obchodní firmy žalované (jakožto „, Anonymizováno, “) a společnosti , právnická osoba, . (jakožto „, Anonymizováno, “).

9. Z faktury č. , hodnota, bylo zjištěno, že je vystavena žalobkyní vůči žalované, datum vystavení 5. 12. 2022, datum splatnosti 19. 12. 2022, účtovaná částka 27 782 Kč za užívání , Anonymizováno, na AN , adresa, za měsíce listopad 2022 v počtu 164 vjezdů za 74 Kč a v počtu 164 vjezdů za 66 Kč, celkem částka 22 960 Kč plus DPH 4 821,60 Kč.

10. Ze smlouvy č. , Anonymizováno, o užívání , Anonymizováno, , uzavřené dne 28. 1. 2018 mezi žalobkyní jako provozovatelem a , právnická osoba, . jako dopravcem, bylo zjištěno, že smlouva zavazovala provozovatele umožnit dopravci za úplatu užívání , Anonymizováno, mimo jiné ve , adresa, ; dopravce zavazovala k placení sjednané ceny, a to za spoj na , Anonymizováno, , adresa, Kč + DPH; , adresa, Kč + DPH.

11. Z Dopravně provozního řádu , Anonymizováno, , adresa, a Dopravně provozního řádu , Anonymizováno, , adresa, bylo zjištěno, že vjezd a parkování v prostorách , Anonymizováno, je povolen , Anonymizováno, ostatních dopravců linkové dopravy pouze v případě řádného uzavření smlouvy o užívání , Anonymizováno, a plnění podmínek ve smlouvě.

12. Z nájemní smlouvy mezi městem , adresa, a žalobkyní ze dne 30. 4. 2015, ve znění dodatků ze dne 1. 7. 2015 a 16. 9. 2022 soud zjistil, že se město , adresa, se s žalobkyní jakožto nájemcem pozemků a movitých věci za účelem provozu , Anonymizováno, , adresa, dohodlo na tom, že žalobkyně smí po uživatelích provozujících , Anonymizováno, požadovat za každé užití příjezdového a odjezdového stání určeného k nástupu/výstupu a vyložení/naložení maximálně částku , částka, pro mezikrajský spoj. Dále se strany dohodly o inflační doložce. Nájemné bylo (dodatkem č. , hodnota, ) dohodnuto ve výši 13 Kč bez DPH za každé užití , Anonymizováno, ze strany dopravců.

13. Z nájemní smlouvy č. , tel. číslo, ze dne 1. 3. 2007 uzavřené mezi městem , adresa, a žalobkyní, ve znění dodatků ze dne 11. 7. 2008 a ze dne 16. 11. 2022, soud zjistil, že město , adresa, se s žalobkyní jakožto nájemcem části pozemků za účelem provozu , Anonymizováno, , adresa, dohodlo na tom, že žalobkyně smí po uživatelích provozujících , Anonymizováno, požadovat za jedno užití , Anonymizováno, maximálně částku , částka, , pokud spoj zasahuje do dvou a více okresů. Dále se strany dohodly o inflační doložce.

14. Ze smlouvy o užívání , Anonymizováno, ze dne 9. 5. 2022 uzavřenou mezi žalobkyní jako provozovatelem a dopravcem , právnická osoba, , soud zjistil, že se žalobkyně zavázala umožnit dopravci za úplatu užívání příjezdových a odjezdových stání na , Anonymizováno, v , adresa, se zajištěním dalších v této smlouvě uvedených služeb spojených s provozováním autobusových linek dopravce a dopravce se zavázal platit částku , částka, + DPH za každý jeden spoj.

15. Ze smlouvy o užívání , Anonymizováno, ze dne 8. 12. 2022 uzavřenou mezi žalobkyní jako provozovatelem a dopravcem , právnická osoba, ., soud zjistil, že se žalobkyně zavázala umožnit dopravci za úplatu užívání příjezdových a odjezdových stání na , Anonymizováno, v , adresa, se zajištěním dalších v této smlouvě uvedených služeb spojených s provozováním autobusových linek dopravce a dopravce se zavázal platit částku , částka, + DPH za jeden spoj na nádraží v , adresa, a , částka, + DPH za jeden spoj na nádraží ve , adresa, .

16. Ze smlouvy o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží ze dne 1. 1. 2010 (ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 31. 12. 2010) uzavřenou mezi žalobkyní jako provozovatelem a dopravcem , Anonymizováno, , adresa, a.s., soud zjistil, že se žalobkyně zavázala umožnit dopravci za úplatu užívání příjezdových a odjezdových stání na , Anonymizováno, v , adresa, se zajištěním dalších v této smlouvě uvedených služeb spojených s provozováním autobusových linek dopravce a dopravce se zavázal platit částku , částka, za jeden spoj na nádraží v , adresa, a , částka, za jeden spoj na nádraží ve , adresa, (bylo dohodnuto, že v uvedených cenách není zahrnuta DPH).

17. Ze smlouvy o užívání autobusových stání uzavřenou mezi žalobkyní jako provozovatelem a dopravcem , právnická osoba, , , Anonymizováno, , soud nečinil relevantní zjištění.

18. Z usnesení , datum, , čj. , spisová značka, , bylo zjištěno, že jak krajský soud rozhodoval ve sporu o zaplacení částky 1 241 300 Kč. Tamní soud konstatoval, že žalovanému vzniklo užíváním , Anonymizováno, v , adresa, bezdůvodné obohacení. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, ve které bylo obecným soudům uloženo zabývat se otázkou faktické výše bezdůvodného obohacení vzniklého bezesmluvním užíváním , Anonymizováno, (sp. zn. 32 Cdo 2437/2015). Krajský soud dále konstatoval, že pokud jde o určení výše obvyklé ceny za užívání nádraží, ztotožňuje se soud 1. stupně pouze s cenou uvedenou v ceníku, odvolací soud však vzal v úvahu námitku, že soud 1. stupně vycházel jenom z menšího počtu vyjádření provozovatelů nádraží a nezohlednil, že žalovaný nevyužíval veškeré služby, které jsou poskytovány, zejména ty, které se týkají samotného žalovaného, jeho řidičů i vozidel (zázemí, odpočinkové místnosti, sociálně zařízení, šatny, odstavné plochy).

19. Soudu je z úřední činnosti známo, že v obdobném sporu mezi stejnými účastníky (liší se akorát období a počet autobusových nádraží) bylo jiným soudním oddělením zdejšího soudu rozhodnuto tak, že žalobkyni bylo v plném rozsahu vyhověno, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, (sp. zn. , spisová značka, ).

20. Z údajů o subjektech DPH bylo zjištěno, že žalobkyně je plátkyní DPH, přičemž od , datum, v rámci skupiny pod reg. č. , Anonymizováno, ; žalovaná je rovněž plátkyní DPH, a to od , datum, .

21. Ze sdělení o účtovaných cenách bylo zjištěno, že ze strany provozovatelů autobusových nádraží v obcích o velikosti 7 tis. – 90 tis. obyvatel je v roce 2024 cena za vjezd na autobusové nádraží v rozmezí od 44 Kč do 118 Kč bez DPH, výše konkrétní požadované ceny není přímo úměrná velikosti obce (např. obec , adresa, o velikosti 7 tisíc obyvatel požaduje částku 118 Kč bez DPH, město , adresa, o velikosti 23 tis. obyvatel částku 58 Kč bez DPH apod.).

22. Z faktury č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že je vystavena obchodní společností , právnická osoba, . vůči žalobkyni jako odběrateli a je v ní fakturováno poskytování informací pro informační systém na AN v , adresa, v roce 2022.

23. Ze smlouvy o provozu , Anonymizováno, bylo zjištěno, že je z října 2019, figurují v ní subjekty , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (poskytovatel) a obchodní společností , právnická osoba, . (uživatel). Uživatel je majitelem mj. žalobkyně (čl. 1.3 smlouvy), žalobkyně je uživatelem služby ve , adresa, (příloha smlouvy), předmětem smlouvy je poskytování dat o odjezdech vozidel a správa zastávkových panelů, služba je poskytována nepřetržitě 24/7 s dostupností 98 %. Z faktury č. , hodnota, bylo zjištěno, že je vystavena , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , vůči žalobkyně a je v ní fakturován provoz systému v lokalitách žalobkyně za rok 2022, mj. , adresa, .

24. Z přehledu odjezdů spojů, linek a stanovišť soud nečinil relevantní zjištění.

25. Z výpisu z DMS systému (nejprve proveden na základě ohledání mobilního telefonu pověřeného zaměstnance žalobkyně; shodná kopie byla následně zaslána soudu a je založena ve spise) bylo zjištěno, že faktura žalobkyně č. , hodnota, byla doručena žalované na elektronickou kontaktní adresu dne 6. 12. 2022.

26. Pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti soud zamítl návrh na provedení znaleckého posudku ke stanovení obvyklé ceny za užití , Anonymizováno, v , adresa, . Pro nadbytečnost soud neprováděl navrhované výslechy zaměstnanců žalobkyně k prokázání vyvěšování jízdních řádů. Důkazy rozhodnutími vydanými ve sporech se společností , právnická osoba, . soud nevyhodnotil jako relevantní, jelikož šlo o spory se subjektem odlišným od žalované, řada rozhodnutí neobsahovala odůvodnění (elektronické platební rozkazy), a pokud ano, tak bylo zřejmé, že se rozhodnutí týkají sporů o nároky ze smlouvy, nikoliv sporů o bezdůvodné obohacení.

27. Opatřené důkazy soud hodnotil samostatně i ve vzájemné souvislosti, pro úplnost uvádí následující úvahu. Žalovaná zpochybnila doručení faktury za listopad 2022 do své právní sféry, soud však dospěl k závěru, že výstup z informačního systému využívaného žalobkyní je adekvátním a zcela věrohodným důkazem, který zapadá do komplexu ostatních opatřených důkazů (datum vystavení, harmonogram procesování faktury, specifikované přílohy, kontaktní e-mailová adresa žalované).

28. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru.

29. Žalobkyně i žalovaná byly v listopadu 2022 plátci DPH. Žalovanou provozované autobusové linky v listopadu 2022 realizovaly 164krát vjezd na autobusové nádraží ve , adresa, a 164krát vjezd na autobusové nádraží v , adresa, . Obě autobusová nádraží provozuje žalobkyně. Žalobkyně ostatním dopravcům účtuje za vjezd na autobusové nádraží ve , adresa, částku , částka, bez DPH a za vjezd na autobusové nádraží v , adresa, částku , částka, bez DPH, ostatní dopravci tyto ceny žalobkyni hradí. Cena účtovaná žalobkyní vychází z dohody s obcemi, na jejichž území se nachází prostory, kde je konkrétní autobusové nádraží provozováno, požadovaná cena nevybočuje z rámce cen, které jsou na území České republiky provozovateli autobusové dopravy požadovány. Žalobkyně jako provozovatel autobusového nádraží poskytuje služby údržby a úklidu objektů; vjezd autobusům dopravců; rozmístění linek; vyvěšení jízdních řádů; zařazení údajů o linkách do informačního systému provozovatele; za další úplatu nabízí další služby (propagaci, reklamu, apod.). Žalovaná žalobkyni za užití autobusových nádraží nic neuhradila, k zaplacení náhrady za listopad 2022 byla vyzvána a žalobkyně jí stanovila lhůtu do 19. 12. 2022.

30. Při právním hodnocení věci soud vyšel z následujících úvah.

31. Soud na věc aplikoval zejména ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“).

32. Soud má za to, že v dané věci došlo k protiprávnímu užití cizí hodnoty ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku spočívajícím v bezesmluvním užití autobusových nádraží provozovaných žalobkyní, ačkoliv toto užití je ze strany žalobkyně podmiňováno uzavřením smlouvy.

33. Žalovaná pouhým užitím autobusových nádraží (vjezd/odjezd; nástup/výstup cestujících) má prospěch téměř ze všech služeb, které žalobkyně jakožto provozovatel autobusového nádraží poskytuje (s výhradou služeb poskytovaných za další úplatu). Samotná skutečnost, že žalovaná jakožto provozovatel autobusové dopravy při svém podnikání využívá autobusové nádraží provozované žalobkyní představuje obohacování bez ohledu na to, že některé služby neodčerpává přímým způsobem (prostřednictvím osob pověřených jednat za žalobkyni), z existence těchto služeb (např. úklid autobusových nádraží, informační služby) má jednoznačně nepřímý prospěch. Na podnikání žalované má bezesporu pozitivní vliv to, že autobusovou dopravu provozuje za využití autobusových nádraží, na nichž je garantován určitý standard služeb pro dopravce i zákazníky dopravce. Soud proto dospěl k závěru, že „užití autobusového nádraží“ je třeba považovat za komplexní službu, přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně (obecně) poskytovala v rámci „základního balíčku“ i služby, které by měly mít na rozsah obohacení žalované výrazný vliv (z důvodu, že tyto služby nevyužívá) – naopak v řízení vyšlo podle soudu najevo, že nejvýznamnější hodnota spočívá právě v umožnění vjezdu a odjezdu dopravcům, ostatní služby jsou na tuto primární službu pevně navázány (úklid, poskytování informací, rozmístění spojů, vyvěšení jízdních řádů) a lze je považovat za sekundární; nadto služby, které tímto způsobem navázány nejsou (servis, propagace, reklama) žalobkyně poskytuje jako nadstandard za další úplatu, tj. nikoliv v rámci „základního balíčku“, za který účtuje nastavenou „základní cenu“. Běžnost praxe takto poskytované hromadné služby „užití autobusového nádraží“ podle soudu vyplývá i ze sdělení jednotlivých provozovatelů autobusových nádraží napříč Českou republikou.

34. Žalovaná je proto subjektem, který se neoprávněné obohatil bez spravedlivého důvodu a ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku je povinna vydat oč se obohatila. Obohacení je v nynější věci nutno ve smyslu § 2999 odst. 1 občanského zákoníku nahradit prostřednictvím peněz, a to ve výši obvyklé ceny. Podle § 2 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o cenách“), se obvyklou cenou (pro účely citovaného zákona) rozumí cena shodného nebo z hlediska užití porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží volně sjednávaná mezi prodávajícími a kupujícími, kteří jsou na sobě navzájem ekonomicky, kapitálově nebo personálně nezávislí na daném trhu, který není ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže.

35. Soud dospěl k závěru, že obvyklou cenu lze v nynějším případě stanovit na základě cen, které žalobkyni hradí ostatní dopravci ve srovnatelném postavení se žalovanou, tzn. , částka, za vjezd a , částka, za vjezd (obě ceny bez DPH), jelikož je zřejmé, že tato cena je v daném místě a čase nejenom obvyklá, ale zcela reálná (skutečná). Pro úplnost soud dodává, že takto nastavené ceny (v řízení bylo prokázáno, že jsou stanoveny v rámci limitu určeného konkrétními obcemi) se nachází v rozmezí cen, které jsou ze strany provozovatelů autobusových nádraží v České republice požadovány, tudíž soud neshledal žádné indicie směřující k potenciálnímu rozporu nastavených cen s dobrými mravy. Pokud žalovaná poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2359/2012, tak zdejší soud tento odkaz nevyhodnotil jako zcela přiléhavý, jelikož v nynějším případě je okruh uživatelů autobusového nádraží neuzavřený, cena za užití autobusového nádraží tudíž podléhá hodnocení ze strany (neuzavřeného okruhu) dopravců, kteří se jí mohou rozhodnout akceptovat, nebo neakceptovat. V nynější věci se tedy nejedná o tak omezené (ne)tržní prostředí jak v odkazovaném rozhodnutí, pro určení obvyklé ceny tudíž podle soudu lze vycházet z cen, které jsou žalobkyni ze strany dopravců fakticky hrazeny.

36. Pokud bylo odkazováno na usnesení , datum, , čj. , spisová značka, , soud spatřuje zásadní odlišnost v hodnotě předmětu sporu (v odkazovaném rozhodnutí bylo žalováno bezdůvodné obohacení ve výši cca 1,25 milionů Kč), v nynějším sporu o nižší desítky tisíc Kč lze znalecký posudek označit za nehospodárný způsob ověření obvyklosti ceny. Dále soud shledal velmi podstatnou odlišnost v tom, že žalovaný v tamní věci tvrdil, že mu byly služby ze strany provozovatele autobusového nádraží odepřeny a zakázány, což mělo vést k nutnosti zajištění těchto služeb za úplatu u jiného poskytovatele těchto služeb. V nynější věci žalobkyně žalované umožňovala (resp. aktivně jí nebránila) užití autobusových nádraží ve stejném rozsahu jako ostatním dopravcům, se kterými měla uzavřenou smlouvu.

37. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2437/2015, rovněž v tomto případě byla odlišná hodnota předmětu sporu (cca 400 tis. Kč). Soud však považuje za podstatné poukázat zejména na to, že Nejvyšší soud jednak připouští, že v návaznosti na marginální význam konkrétních nabízených (ale fakticky aktivně nevyužívaných) služeb nemusí jít o okolnost, která by měla vliv na výši faktického obohacení. Dále soud považuje za podstatné, že Nejvyšší soud vyslovoval závěry pro účely předchozí právní úpravy. Nynější úprava občanského zákoníku v případě bezdůvodného obohacení mnohem více pracuje s instituty dobré víry a s principem poctivosti, přičemž na straně žalované dobrou víru podle soudu shledávat nelze. Naopak žalovaná podle soudu realizuje bezesmluvní (protiprávní) užívání cizí hodnoty zcela úmyslně se záměrem vyhnout se hrazení cen obvyklých. I proto má soud za to, že závěry citovaného rozhodnutí nejsou na věc aplikovatelné. Soud by o určitém korektivu v návaznosti na rozsah skutečně užitých služeb mohl uvažovat, pokud by šlo např. o užití jednorázové, omluvitelné, nicméně v případě pravidelného (běžného) užívání je zřejmé, že rozsah čerpání služeb žalovanou odpovídá běžnému čerpání jako v případě smluvních dopravců (jde o běžný provoz autobusové dopravy s využitím služby autobusového nádraží).

38. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalovaná je jako obohacený subjekt povinna vydat obohacení žalobkyni jakožto ochuzenému subjektu. Výši bezdůvodného obohacení soud určil částkou 22 960 Kč (164 x 74 + 164 x 66) a v tomto rozsahu žalobě podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vyhověl.

39. Soud se ztotožnil s žalovanou, že žalobkyni nelze přiznat bezdůvodné obohacení i v rozsahu částky DPH, jelikož žalovaná i žalobkyně jsou plátci DPH. Tato částka by tudíž (ani v případě, že by byla žalovanou ve prospěch žalobkyně řádně hrazena) žalobkyni nenáležela, jelikož podléhá odvodu (po zohlednění případných odpočtů apod.), z pohledu žalované nejde v případě neplacení DPH o „úsporu“, jelikož by i v případě hrazení částek vč. DPH měla nárok na příslušný odpočet. Tuto částku proto soud nepovažoval za obohacení (na straně žalované) ani ochuzení (na straně žalobkyně). Soud proto v tomto rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

40. Závěrem soud shrnuje, že obohacení žalované lze vnímat i tak, že se její majetková sféra nesnížila o částku, o kterou by se za běžného chodu věcí (uzavření běžné smlouvy) snížila. Jinak řečeno, jakýkoliv subjekt v postavení žalované, který by hodnotu žalobkyně využíval způsobem, jakým činila žalovaná, by musel uhradit částku, kterou požaduje žalobkyně jakožto bezdůvodné obohacení.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalobkyně byla ve věci úspěšná (po odečtení úspěchu žalované) v rozsahu 66 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 112 Kč, nákladů advokátního zastoupení a hotových výdajů žalobkyně. Náklady advokátního zastoupení byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 2 účtované úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba) ve výši 2 x 2 220 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč a náhrada DPH (21 %) ve výši 1 058 Kč.

42. Hotový výdaj žalobkyně byl určen ve výši 52 Kč (podací lístek předžalobní výzvy) a ve výši 7 542,38 Kč [cestovné za užití motorového vozidla podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. v rozhodném znění a podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. na 3 jednání soudu (dne 18. 5. 2023, dne 14. 2. 2024 a dne 20. 3. 2024), vždy za cestu , adresa, a zpět (332 km), přičemž doložená spotřeba vozidla je 5,2 l/100 km, pohonná hmota Diesel]. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada paušálních nákladů nezastoupeného účastníka, jelikož byla v řízení zastoupena advokátem podle § 137 odst. 2 o. s. ř.

43. Celkem náklady žalobkyně tvoří částka 14 804,38 Kč. Soud přiznal poměrnou část.