29 C 203/2020

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 54 981 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 802 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,25 % p. a. od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž toto rozhodnutí nabyde právní moc a to až do úplného zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 176 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 478 Kč od [datum] do [datum] ve výši 282,39 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 53 078 Kč od [datum] do [datum] ve výši 769,63 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 49 678 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 279,21 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 46 178 Kč od [datum] do [datum] ve výši 253,98 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 44 178 Kč od [datum] do [datum] ve výši 452,82 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 42 978,00 Kč od [datum] do [datum] ve výši 666,16 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 41 978 Kč od [datum] do [datum] ve výši 650,66 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 40 978 Kč od [datum] do [datum] ve výši 307,34 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 38 978 Kč od [datum] do [datum] ve výši 292,34 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 37 978 Kč od [datum] do [datum] ve výši 294,33 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 36 978 Kč od [datum] do [datum] ve výši 286,58 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 35 978 Kč od [datum] do [datum] ve výši 251,85 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 34 978 Kč od [datum] do [datum] ve výši 306,06 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 33 978 Kč od [datum] do [datum], a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 802 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i pohledávku ve výši 21 003 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 44 612,40 Kč od [datum] do [datum] ve výši 18 513,04 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 43 881,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 201,10 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 41 881,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 915,09 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 40 681,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 750,50 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 39 681,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 609,14 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 38 681,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 645,70 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 36 681,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 508,90 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 35 681,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 521,85 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 34 681,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 451,17 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 33 681,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 150,12 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 32 681,24 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 607,85 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1 % p. a. z částky 31 681,24 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 192 902 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 54 981 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 3 349 Kč i se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 129,67 % ročně. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil žalobkyni pouze dvě splátky po 3 349 Kč, tj. celkem částku 6 698 Kč. Účastníci si ve smlouvě dále sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za splátky [číslo] ve výši celkem 1 497 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu [datum] tak došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy se dle ujednání smlouvy stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny, s tím, že výše nové jistiny činila 54 181,24 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil žalobkyni pouze částku 22 500 Kč. Žalobkyně žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 54 181,24 Kč počínaje dnem [datum] k datu sepsání žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 21 003 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku ve výši 86,1 % ročně z původní dlužné jistiny ve výši 44 612,40 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil při jednání dne [datum] tak, že potvrdil uzavření smlouvy o úvěru, jak tvrdí žalobkyně, a rovněž potvrdil, že částečně hradil sjednané splátky a po zesplatnění úvěru poukazoval žalobkyni dílčí splátky ve výši uvedené v žalobě. Žalovaný z důvodu své finanční situace soud požádal o případné povolení splátek a uvedl, že je schopen hradit splátky cca 3 300 Kč měsíčně. Ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnán od [datum] u [právnická osoba] v [obec], měsíční příjem by měl být asi [anonymizováno] – [částka] hrubého, a dále že žije ve společné domácnosti s partnerkou, která nyní čerpá ošetřovné, a dítětem. Pravidelné měsíční výdaje domácnosti jsou zhruba 5 000 Kč měsíčně.

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, že žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; - z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 160 752 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 349 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 129,67 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; - z předsmluvního formuláře, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru; - z prohlášení klientů, že dne [datum] žalovaný mimo jiné stvrdil svým podpisem, že se seznámil se všemi informacemi podle ust. § 92 zákona o spotřebitelském úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků z úvěru a souhlasí s ní; že nemá žádné splatné dluhy; že se nenachází v úpadku; - z hodnocení klienta, že ke dni [datum] měl žalovaný příjem [částka] ze zaměstnání, jeho výdaje činily celkem 6 810 Kč měsíčně, byl zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou; - z karty klienta, že žalovaný uhradil první tři splátky po 3 349 Kč, a dále žalobkyni hradil nepravidelně částky různé výše, naposledy dne [datum] částku 1 000 Kč; - z oznámení o schválení úvěru, že žalobkyně přípisem ze dne [datum] oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] došlo tak k jejímu uzavření; - ze splátkového kalendáře, že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] předepsáno 48 měsíčních splátek po 3 349 Kč; - z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal ve výši 45 000 Kč dne [datum]; - z výpisu z nebankovního registru klientských informací z [datum], že žalovaný měl skóre 283, což je kategorie I. (nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán); - z výpisu záznamů registru SOLUS z [datum], že žalovaný neměl v tomto registru žádný záznam; - z pracovní smlouvy ze dne [datum] a [datum], že žalovaný uzavřel pracovní poměr na dobu neurčitou se zaměstnavatelem [právnická osoba], druh práce [anonymizováno]; - z kopií výplatních listů, že žalovaný měl za leden 2018 čistou mzdu [částka] a za únor 2018 čistou mzdu [částka]; - z historií transakcí na běžném účtu žalovaného od [datum] do [datum], že mu pravidelně každý měsíc přicházela na účet mzda od zaměstnavatele; - z výzev k zaplacení ze dne [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek [číslo] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; - z oznámení ze dne [datum], že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 56 478 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 44 612,40 Kč, z úroku ve výši 9 568,84 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč; - z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky 54 981 Kč s příslušenstvím, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy, která byla odeslána dne [datum]; - z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že dle závěrů znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně získala dne [datum] oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne [datum] standardní informace o spotřebitelském úvěru. K datu [datum] měl žalovaný příjem [částka] ze zaměstnání, jeho výdaje činily 6 810 Kč měsíčně, byl zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací z [datum] měl žalovaný skóre 283, což je kategorie I. (vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán) a žalovaný neměl v registru [příjmení] žádný záznam. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 160 752 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 349 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 129,67 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Dle odst. 6. 1 jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Dle odst. 6. 2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 45 000 Kč dne [datum]. Žalovaný úvěr nesplácel, proto byl dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum] vyzván k zaplacení dlužných splátek [číslo] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 56 478 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 44 612,40 Kč, z úroku ve výši 9 568,84 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum].

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

10. Podle ustanovení § 1 odst. 2 občanského zákoníku, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

18. Podle ustanovení § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

19. Podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů.

21. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání žalobkyně a žalovaného o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost smlouvy dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná výše úroku 129,67 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání (ke stejnému závěru pak by bylo třeba dospět i ohledně žalobkyní v řízení požadovaného úroku ve výši 86,1 % ročně). Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř čtyřnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

22. V této souvislosti je pak třeba uvést, že ve smlouvě o úvěru byla jako„ pevná úroková sazba“ sjednána sazba 129,67 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři. Tuto sazbu je tedy třeba posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1 smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru„ efektivní“, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou není obecně známý, žalovaný tedy při uzavírání smlouvy nemohl předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Navíc dle argumentace samotné žalobkyně se u nominální a efektivní úrokové míry jedná o ekonomické kategorie, kde nominální, nikoliv efektivní úroková míra je úroková míra sjednaná mezi účastníky a efektivní sazba pak pouze vyjadřuje reálnou výši úročení při složitém úročení, kdy jsou úroky v rámci jednoho období připisovány k jistině více než jednou. Za této situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 129,67 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat mezi účastníky za sjednanou. V této souvislosti pak soud uzavírá, že pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná sjednaná výše úroků, nikoliv výše, kterou žalobkyně v řízení požaduje (tj. 86,1 % ročně). Navíc soud považuje za zjevně rozporné s dobrými mravy obě žalobkyní uváděné sazby úroků a při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel jen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil.

23. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. Praha C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. Žalobkyně tedy na úhradu úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku nárok nemá.

24. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Toto ustanovení tedy na rozdíl od předchozí právní úpravy (§ 457 obč. zák.) nezakládá možnost soudu bez návrhu žalovaného provést celkové vypořádání neplatné smlouvy, a to včetně všech plnění poskytnutých žalovanou žalobkyní. Nová právní úprava v ustanovení § 2993 věta druhá občanského zákoníku naopak vyžaduje aktivitu žalovaného, tedy námitku vzájemného plnění, tj. požadavek žalovaného, aby byla vypořádána i veškerá plnění, která žalobkyni poskytl. S ohledem na tuto podstatnou změnu textu zákonného ustanovení upravujícího vzájemné vypořádání nároků z neplatné smlouvy pak již nelze použít dřívější judikaturu k této otázce, která se vztahovala k ustanovení § 457 obč. zák. Žalovaný uvedl, že žalobkyni uhradil, jak bylo tvrzeno v žalobě, tj. celkem částku 29 198 Kč (z toho 6 698 Kč před zesplatněním úvěru a 22 500 Kč po zesplatnění úvěru). Žalobkyně má nárok na uhrazení původní dlužné jistiny po odečtení těchto plateb žalovaného, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě části původně poskytnuté jistiny úvěru, na kterou byly započteny platby žalovaného, tj. částky 15 802 Kč (45 000 Kč mínus 29 198 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od data, od kterého byl k zaplacení této částky vyzván žalobkyní poprvé, tj. od data uvedeného v předžalobní výzvě. Tato byla žalovanému odeslána dne [datum], žalovaný měl svůj závazek uhradit do 15 dnů od data odeslání této výzvy, tj. do [datum]. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Vzhledem k současné finanční a osobní situaci žalovaného rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že je žalovaný povinen plnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč pod ztrátou výhody splátek.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 54 981 Kč (33 978 Kč jistina, 21 003 Kč smluvní pokuta). Žaloba pak byla zamítnuta co do celkové částky 39 179 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 15 802 Kč, tedy 28,74 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 39 179 Kč, tedy 71,26 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byl tedy žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.