29 C 34/2023

Plný text

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 42 551,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 315 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 23 236,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 963 Kč ve výši 9 % p. a. od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 42 551,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o nárok ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, přičemž celou dlužnou částku včetně nákladů zápůjčky v celkové výši 55 186 Kč se žalovaný zavázal vrátit ve 35 splátkách po 1 533 Kč měsíčně a poslední 36. splátce ve výši 1 531 Kč Náklady zápůjčky ve výši 35 186 Kč jsou tvořeny obchodním úrokem ve výši 22 586 Kč a administrativním poplatkem ve výši 12 600 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení, zaplatil na jistinu dluhu toliko částku 685 Kč a žalobkyně dluh zesplatnila, přesto žalovaný nad rámec uvedené částky ničeho dalšího nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. K jednání nařízenému na den 11 4. 2023 se dostavila toliko právní zástupkyně žalobkyně, nikoliv však žalovaný, soud proto ve věci jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který byl k jednání předvolán řádně a včas.

4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich tato skutková zjištění: -) ze smlouvy [číslo] že byla uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], přičemž předložená byla včetně návrhu smlouvy ze dne [datum], obchodních podmínek pro poskytování spotřebitelského úvěru žalobkyně, jakož i standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, přičemž celou dlužnou částku včetně nákladů zápůjčky v celkové výši 55 186 Kč se žalovaný zavázal vrátit ve 35 splátkách po 1 533 Kč měsíčně a poslední 36. splátce ve výši 1 531 Kč Náklady zápůjčky ve výši 35 186 Kč jsou tvořeny obchodním úrokem ve výši 22 586 Kč a administrativním poplatkem ve výši 12 600 Kč; -) z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], že tento se týká osoby žalovaného, není však žalovaným podepsán. Ke svým příjmům žalovaný uvedl, že tento činí 21 000 Kč a v současném (nespecifikovaném) zaměstnání či živnosti působí 13 let. Je vlastníkem svého (nespecifikovaného) bydlení, sám je výdělečně činnou osobou v domácnosti a na současné adrese bydlí 6 let. Za energie hradí 5 000 Kč a jeho pravidelné výdaje jsou tvořeny hypotékou 7 000 Kč a trvalými (nespecifikovanými) platbami 4 000 Kč; -) ze splátkového kalendáře smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], že obsahuje přehled 36 splátek a postupného umořování dluhu od [datum] do [datum] a je stvrzen podpisem žalovaného; -) z výpisu z bankovního účtu žalobkyně s vykázanou odchozí platbou ve prospěch žalovaného, že dne [datum] byla na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 20 000 Kč, označená [variabilní symbol] (číslo smlouvy o zápůjčce); -) z výzvy k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění dosud neuhrazené jistiny ze dne [datum], včetně podacího lístku z [datum], že žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, a to výzvou adresovanou žalovanému na jeho adresu jeho trvalého pobytu; -) z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni [datum] a z výpisu splátkového kalendáře, přehled úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut a zákonného úroku za dobu do zesplatnění, že žalobkyně vyčíslila a rozepsala žalovanému celkový dluh ve výši 42 551, 52 Kč tak, že tato je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 19 315 Kč, neuhrazenými obchodními úroky 7 098 Kč, neuhrazeným administrativním poplatkem 2 800 Kč, neuhrazeným zákonným úrokem 2 588,52 Kč, neuhrazenými smluvními pokutami 10 000 Kč a neuhrazenými účelně vynaloženými náklady 750 Kč; -) z předžalobní upomínky, že je adresovaná žalovanému a datovaná [datum], zaslána byla včetně plné moci právní zástupkyně a podacího lístku ze dne [datum], přičemž žalobkyně takto vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky 39 420,97 Kč do [datum]; -) ze sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně, že tento je ověřený podpisem žalovaného, který se s ním seznámil dne [datum]; -) z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], předloženého včetně podacího lístku z [datum], že žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění zápůjčky z důvodu prodlení s úhradou pohledávek a vyčíslila žalovanému dluh ve výši 32 475,96 Kč; -) ze souboru listin předložených žalobkyní k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, že předložena byla kopie OP žalovaného [číslo] doklad o lustraci žalovaného v evidenci neplatných dokladů – bez záznamu, v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku – bez záznamu, kopie výplatních lístků žalovaného za období 6 a [číslo], kdy v červnu měl žalovaný příjem 21 766 Kč a v červenci 23 630 Kč, jakož i výpisy z účtu žalovaného za měsíce 6 a [číslo], přičemž v červnu činil počáteční zůstatek 5 992 Kč a přes mimořádný příjem za přeplatek vyúčtování SBD [obec] ve výši 18760 Kč činil konečný zůstatek - 102,87 Kč, v červenci pak činil počáteční zůstatek - 102,87 Kč a konečný zůstatek - 294,57 Kč.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, přičemž celou dlužnou částku včetně nákladů zápůjčky v celkové výši 55 186 Kč se žalovaný zavázal vrátit ve 35 splátkách po 1 533 Kč měsíčně a poslední 36. splátce ve výši 1 531 Kč Náklady zápůjčky ve výši 35 186 Kč jsou tvořeny obchodním úrokem ve výši 22 586 Kč a administrativním poplatkem ve výši 12 600 Kč. Téhož dne obdržel žalovaný a podepsal splátkový kalendář s přehledem 36 splátek a postupného umořování dluhu od [datum] do [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením dluhu, proto mu žalobkyně zaslala výzvu k úhradě dlužných splátek a informaci o zesplatnění dosud neuhrazené jistiny ze dne [datum], odeslanou téhož dne, jakož i vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni [datum] a výpis splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut a zákonného úroku za dobu do zesplatnění. Dále žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění zápůjčky ze smlouvy o Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to dle kopie OP žalovaného [číslo] dokladu o lustraci žalovaného v evidenci neplatných dokladů – bez záznamu, v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku – bez záznamu, z kopie výplatních lístků žalovaného za období 6 a [číslo], kdy v červnu měl žalovaný příjem 21 766 Kč a v červenci 23 630 Kč, jakož i výpisů z účtu žalovaného za měsíce 6 a [číslo], přičemž v červnu činil počáteční zůstatek 5 992 Kč a přes mimořádný příjem za přeplatek vyúčtování SBD [obec] ve výši 18760 Kč činil konečný zůstatek - 102,87 Kč, v červenci pak činil počáteční zůstatek - 102,87 Kč a konečný zůstatek - 294,57 Kč. Dne [datum] byla žalobkyní z jejího účtu na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 20 000 Kč, označená [variabilní symbol] (číslo smlouvy o zápůjčce). Žalovaný dne [datum] vyplnil formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, kde ke svým příjmům uvedl, že tento činí 21 000 Kč a v současném (nespecifikovaném) zaměstnání či živnosti působí 13 let. Je vlastníkem svého (nespecifikovaného) bydlení, sám je výdělečně činnou osobou v domácnosti a na současné adrese bydlí 6 let. Za energie hradí 5 000 Kč a jeho pravidelné výdaje jsou tvořeny hypotékou 7 000 Kč a trvalými (nespecifikovanými) platbami 4 000 Kč zápůjčce [číslo] ze dne [datum], a to dne [datum]. Nakonec žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku datovanou dne [datum].

6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

8. Podle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

9. Podle ustanovení § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, co do nesplacené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství a souvisejících plateb.

18. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

19. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází /inslolvenční rejstřík, registr exekucí, evidence neplatných občanských průkazů/, vycházela dále z žalovaným předložených dokladů. Žalovaný dne [datum] vyplnil formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, kde ke svým příjmům uvedl, že tento činí 21 000 Kč a v současném (nespecifikovaném) zaměstnání či živnosti působí 13 let. Je vlastníkem svého (nespecifikovaného) bydlení, sám je výdělečně činnou osobou v domácnosti a na současné adrese bydlí 6 let. Za energie hradí 5 000 Kč a jeho pravidelné výdaje jsou tvořeny hypotékou 7 000 Kč a trvalými (nespecifikovanými) platbami 4 000 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to dle kopie OP žalovaného [číslo] dokladu o lustraci žalovaného v evidenci neplatných dokladů – bez záznamu, v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku – bez záznamu, z kopie výplatních lístků žalovaného za období 6 a [číslo], kdy v červnu měl žalovaný příjem 21 766 Kč a v červenci 23 630 Kč, jakož i výpisů z účtu žalovaného za měsíce 6 a [číslo], přičemž v červnu činil počáteční zůstatek 5 992 Kč a přes mimořádný příjem za přeplatek vyúčtování SBD [obec] ve výši 18760 Kč činil konečný zůstatek - 102,87 Kč, v červenci pak činil počáteční zůstatek - 102,87 Kč a konečný zůstatek - 294,57 Kč. Za situace, kdy žalovaný nijak nespecifikoval své trvalé platby uvedené toliko ve výši 4 000 Kč (např. internet, pojistné, telefon, nákupy potravin, dopravné, atd.), přičemž tato částka nekoresponduje s výdaji a platbami žalovaného dle předložených výpisů z účtu, nadto byl v době zkoumání jeho úvěruschopnosti prokazatelně nejméně po dobu 2 měsíců na svém běžném účtu v mínusu, dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

20. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však úroků a dalších nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

21. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné zbývající jistiny úvěru z původně poskytnutých 20 000 Kč, tj. částky 19 315 Kč, když za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný zaplatil na jistinu 685 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na zaplacení další částky 23 236,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 963 Kč ve výši 9 % p. a. od [datum] do zaplacení a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta. O lhůtě k plnění ve výroku I. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní.

22. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), když v řízení byl více úspěšným účastníkem žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto nemá na náhradu nákladů řízení právo žádný z účastníků.