10 C 189/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa ; zastoupený advokátem titul jméno jméno sídlem ulice číslo, PSČ obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 183,78 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 6 856,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 19. 9. 2019 do zaplacení, roční 29% úrok z částky 21 856,02 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v kapitalizované výši 327,76Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč spolu s ročním 8,05% úrokem z prodlení od 19. 9. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 14. 4. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 22 183,78 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba (pův. právnická osoba), sídlem v obec, ulice a číslo, IČO, (dále jen věřitel) poskytl žalovanému (dále jen dlužník) na základě žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne 30. 9. 2015 povolený debet tzv. Flexikredit ve formě možnosti přečerpání běžného účtu žalovaného č. bankovní účet, jež byl zřízen a veden na základě Smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 7. 1. 2014, a to do výše limitu 10 000 Kč, jak vyplývá z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou ze dne 13. 11. 2008 (dále jen smlouva), které žalovaný vlastnoručně podepsal. Žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal splatit úvěr připsáním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu, a to ve výši nejméně 50% povoleného limitu. Úroková sazba ke dni uzavření smlouvy činila 21,99% ročně s tím, že smluvní úrok z nepovoleného debetního zůstatku činil 29% ročně. Úroky byly účtovány průběžně a zaúčtovány měsíčně k poslednímu dni v kalendářním měsíci. Žalovaný byl též povinen platit poplatky. Vzhledem k překročení povoleného limitu byl tento zrušen a dlužník byl vyzván k úhradě dluhu, který ke dni 19. 6. 2017 činil 18 941,66 Kč. Dlužník dluh neuhradil, proto věřitel dne 11. 7. 2017 převedl debetní zůstatek ve výši 21 856,02 Kč z běžného účtu, který vznikl kombinací jak výběrů z účtu a zaúčtovaných poplatků a úroků, tak vkladů na účet, na nově otevřený úvěrový účet číslo. Takto Splatný Flexikredit byl žalovaný povinen splatit v 8 měsíčních splátkách spolu s úroky po 2 732 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, proto věřitel poskytnutý úvěr prohlásil za splatný, a to ke dni 14. 11. 2017, a zároveň vyzval dlužníka k zaplacení celé dlužné částky ve výši 21 856,02 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019 věřitel informoval dlužníka o postoupení pohledávky. Dlužná částka ve výši 22 183,78 Kč je tvořena jistinou po splatnosti ve výši 21 856,02 Kč a splatným úrokem z prodlení ve výši 327,76 Kč za období od 11. 7. 2019 do 16. 9. 2019 ve výši 8,05% ročně z částky 21 856,02 Kč. Při posuzování schopnosti dlužníka splácet poskytnutý úvěr vycházel věřitel mimo jiné z údajů poskytnutých dlužníkem, jehož žádost byla hodnocena individuálně. V případě žalovaného věřitel vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 16 685 Kč, který žalovanému přicházel na běžný účet u věřitele, což žalovaný uvedl i v čestném prohlášení o zasílání mzdy ze dne 30. 9. 2015. Věřitel dále porovnával příjem dlužníka s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Životní náklady byly odvozeny z životního minima vyhlašovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí v době podání žádosti, u nákladů na bydlení a domácnost vycházel věřitel z rodinných rozpočtů poskytovaných Českým statistickým úřadem. Po vyhodnocení schopností dlužníka úvěr splácet mu byl k jeho žádosti povolen debet v celkovém rámci 15 000 Kč, jak žalobce doplnil u ústního jednání.

2. V průběhu řízení žalobce omezil žalobní návrh a vzal žalobu zpět, pokud jde o smluvní úrok od 19. 9. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 327,76 Kč, a pokud jde o jistinu, tak o částku 6 856,02 Kč včetně běžícího zákonného úroku z prodlení z této částky. S ohledem na to soud řízení podle ust. § 96 odst. 1, 2 částečně zastavil (výrok I.).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud provedl důkaz smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 13. 11. 2008, dispozicemi k této smlouvě ze dne 7. 1. 2014, žádostí o povolení debetního zůstatku ze dne 30. 9. 2015, vyjádřením věřitele k procesu posuzování úvěruschopnosti, ukončením poskytování flexi kreditu z 19. 6. 2017 a oznámením o otevření úvěrového účtu z 11. 7. 2017, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2019 včetně podacího archu. Z provedených důkazů soud učinil skutková zjištění jak shora uvedeno, která zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu s výjimkou tvrzení o řádném zkoumání a posouzení dlužníkovy úvěruschopnosti, na což bylo žalobcem v průběhu řízení reagováno částečným zpětvzetím žaloby.

5. Podle § 9 odst.1 zák. č. 145/2010 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba v rozsahu, ve kterém nebyla omezena, je důvodná, když věřitel prokázal, že dlužník čerpal na jistině poskytnutého úvěru (flexikredit) částku 15 000 Kč, kterou dosud nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván již doručením dopisu ze dne 19. 6. 2017 (ve lhůtě ihned – prokázáno z této listiny); úroky z prodlení žalobce požadoval přiznat až od doby pozdější, a ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil. Jelikož však dlužník zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než dlužník obdržel, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalovaná strana byla ve věci po zohlednění sumy kapitalizovaných žádaných smluvních úroků za dobu od 19. 9. 2019 do 21. 2. 2022) převážně úspěšnější, ovšem dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.