17 C 179/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Kravalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa o zaplacení částky 11 008,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 31. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 8 361 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 249 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 123,94 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 949,71 Kč od 25. 6. 2019 do 30. 7. 2019 včetně a z částky 3 749,71 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 6 949,71 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 11 561 Kč spolu se sjednaným úrokem od 13. 9. 2014 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 27. 2. 2014 do zaplacení z částky 6 949,71 Kč. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o půjčce číslo v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 277 Kč, odměnou za administrativní zpracování 1 901 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 5 183 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, konče 12. 9. 2014. Žalovaná uhradila pouze 6 800 Kč a dluží 6 949,71 Kč na jistině, 552,26 Kč na úroku, 1 089,25 Kč na poplatku za administrativní zpracování a 2 969,78 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce z datum číslo včetně smluvních podmínek, oznámením o postoupení pohledávky z datum včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: právnická osoba, poskytla žalované datum v hotovosti půjčku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku společnosti vrátit navýšenou o poplatek 8 361 Kč, představující součet úroku 1 277 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 901 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 183 Kč. Celkovou dlužnou částku 18 361 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1).

5. Soud posuzoval platnost smlouvy o půjčce ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, protože smlouva byla uzavřena za jeho účinnosti. Podle § 39 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 451 odst. 1, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 457, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 563, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Podle § 1970 nového občanského zákoníku, za jehož účinnosti nastalo prodlení, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto půjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

8. Žalobkyně v žalobě pouze v obecné rovině tvrdila, že její předchůdkyně zjišťovala rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované, získané informace ověřovala oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenala je do zákaznické karty. Konkrétní tvrzení k údajům, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela, však žalobkyně neuvedla a ani soudu nepředložila zákaznickou kartu. K jednání se nedostavila, takže nemohla být soudem poučena o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů v tomto směru. Žalobkyně tedy neunesla minimálně břemeno důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, a proto soud hodnotí smlouvu o půjčce jako absolutně neplatnou. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 10 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. Soud tedy vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh uhradila 6 800 Kč, a přiznal jí rozdíl mezi částkou půjčenou a vrácenou, tedy 3 200 Kč.

9. Současně vznikla žalované nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Ve výzvě byla právní předchůdkyní žalobkyně určena desetidenní lhůta k zaplacení od jejího doručení, výzva byla podána na poště 17. 7. 2019, doručenku k ní žalobkyně nepředložila. Vzhledem k běžné doručovací praxi soud tedy vychází z toho, že byla doručena nejpozději třetím dnem, tedy 20. 7. 2019. Desetidenní lhůta k plnění tak uplynula 30. 7. 2019 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla podle výsledku řízení částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

11. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán pro nedostatek skutkových tvrzení elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.