26 C 115/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Vladimíra Tománka a přísedících Mgr. Pavly Petkovové a Jana Huly ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce. Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 70 117,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70 117,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 17. 4. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 60 169,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit ČR-Okresnímu soudu v Opavě náhradu nákladů řízení ve výši 21 566 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 70 117,05 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z pracovního úrazu, který měl utrpět dne 18. 10. 2023 při výkonu práce vychovatele poté, co měl být napaden mladistvou osobou. Došlo k jeho zranění, konkr. k poranění menisku a toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření, doporučení magnetické rezonance a následnou léčbu; v návrhu výslovně odkazoval na zjištěnou diagnózu S 83.2 - přetržení menisku, doloženou lékařskou zprávou z magnetické rezonance ze dne 14. 3. 2024, z níž podle žalobce jednoznačně vyplývá existence poranění vyžadujícího následnou pracovní neschopnost a léčbu bolestivého postižení kolenního kloubu. Žalobce uplatnil tři dílčí nároky: bolestné ve výši 25 414,20 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 41 702,85 Kč, a účelně vynaložené náklady léčení ve výši 3 000 Kč. Incidenty mladistvých na pracovišti žalobce z téhož dne, byly předmětem šetření policejního orgánu anonymizováno.

2. Žalovaná proti platebnímu rozkazu podala včasný odpor, v němž uplatněný nárok popřela. Uvedla, že podle interního šetření i výpovědí tehdejších svědků žádné kopnutí či jiné fyzické napadení žalobce nezletilým prokázáno nebylo, že žalobce po údajném incidentu dále vykonával práci až do 2. 11. 2023, že lékařská zpráva z 18. 10. 2023 žádné zranění neuvádí a že žalobce nepředložil dostatečné podklady prokazující existenci pracovního úrazu ani příčinnou souvislost. Z těchto důvodů žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobce poté návrh doplnil a ve vyjádření uvedl, že jeho zranění vzniklo v důsledku nepředvídatelného agresivního chování nezletilého, kterého se snažil zklidnit standardním způsobem, kdy jej zezadu krátce omezil na pohybu. Zdůraznil, že nezletilý v prvotní výpovědi sám uvedl, že žalobce zasáhl do nohy, a že zdravotní dokumentace, včetně záznamu o pracovním úrazu ze dne 19. 10. 2023, potvrzuje vznik újmy v přímé návaznosti na incident. Poukázal rovněž na to, že pracovní neschopnost byla vystavena v souvislosti s úrazem a že žalovaná odmítla úraz uznat, aniž by prověřila věc u pojistitele. Žalobce setrval na tom, že jeho zranění je v příčinné souvislosti s incidentem ze dne 18. 10. 2023 a doložil další listinné podklady.

4. Již v počáteční fázi řízení měl soud k dispozici listinné podklady, zejména policejní spis obsahující bezprostřední záznamy o incidentu ze dne 18. 10. 2023, dále lékařské zprávy ze dne 18. 10. 2023 a 27. 11. 2023 a znalecký posudek tituly před jménem jméno FO vypracovaný pro účely řízení vedeného Policejním orgánem anonymizováno na základě oznámení žalobce. Z posudku tituly před jménem jméno FO vyplynulo, že žalobce utrpěl dne 18. 10. 2023 podvrtnutí pravého kolenního kloubu, přičemž posudek hodnotil i později zjištěnou lézi zevního menisku a konstatoval, že tato léze je způsobilá vzniknout jak mechanismem uvedeným při napadení dne 28. 6. 2023, tak mechanismem popisovaným při události ze dne 18. 10. 2023, neboť nebylo k dispozici žádné obrazové vyšetření poranění z června 2023, které by umožnilo časově odlišit vznik meniskové léze. Současně znalec uvedl, že ke dni 18. 10. 2023 byl žalobce v průběžné léčbě předchozí distorze kolene a že mechanismus fyzického střetu, tak jak byl popsán policií, je obecně způsobilý vyvolat podvrtnutí kolene i poranění menisku. Na základě těchto objektivních listinných podkladů – aniž by soud jakkoli přisuzoval věrohodnost popisu události žalobcem – bylo možno již na počátku řízení spolehlivě konstatovat, že mezi žalobcem a nezletilým došlo k fyzickému kontaktu a že tento kontakt byl v časové návaznosti následován akutními obtížemi kolene, které vedly k vyhledání lékařského ošetření téhož dne. Protože bylo zřejmé, že rozhodnutí ve věci bude vyžadovat ortopedické odborné posouzení charakteru a mechanismu poranění, přistoupil soud podle § 127 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k ustanovení znalce tituly před jménem jméno FO již před nařízením jednání. Cílem tohoto postupu nebylo předjímat skutkové závěry ani přijmout verzi některého z účastníků, nýbrž urychlit řízení a zajistit přesné odborné upřesnění nad rámec posudku vyhotoveného pro trestní řízení. Ustanovení znalce v této fázi tak představovalo procesně přípustné a účelné opatření směřující k úplnému objasnění skutkového stavu.

5. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO soud zjistil, že žalobce utrpěl dne 18. 10. 2023 podvrtnutí pravého kolenního kloubu s následnou lacerací zevního menisku ve tvaru tzv. „ucha od košíčku“, která byla při artroskopii dne 14. 3. 2024 označena jako čerstvé poranění a chirurgicky ošetřena resekcí poškozených částí menisku. Znalec uvedl, že tento typ poranění odpovídá nepřímému dynamickému násilí působícímu na kolenní kloub, typicky při rotačním nebo vychylovacím pohybu, kdy dolní končetina reaguje na odpor jiné osoby; k poškození menisku nemusí dojít přímým kopem, nýbrž též při nekoordinovaném fyzickém kontaktu, zahrnujícím snahu druhé osoby vymanit se ze sevření. Znalec zároveň neshledal žádné známky toho, že by zjištěná menisková léze mohla pocházet z jiného pozdějšího úrazu, a s odkazem na zdravotní dokumentaci konstatoval, že předchozí distorze kolene ze dne 28. 6. 2023 byla ke dni 18. 10. 2023 zhojena; nelze ji proto považovat za zdroj později zjištěného meniskového poškození.

6. Závěry tituly před jménem jméno FO se v základních východiscích shodují se závěry posudku tituly před jménem jméno FO v tom, že žalobce utrpěl při incidentu dne 18. 10. 2023 poranění pravého kolene, že mechanismus popsaného fyzického kontaktu je způsobilý vyvolat podvrtnutí kolenního kloubu, a rovněž, že menisková léze mohla vzniknout nepřímým zatížením, nikoli pouze přímým úderem či kopem. Posudky se liší pouze v tom aspektu, kdy tituly před jménem jméno FO považoval s ohledem na absenci obrazové dokumentace staršího úrazu za časově neurčitelné, zda meniskové poškození vzniklo při incidentu z 28. 6. 2023 nebo při události dne 18. 10. 2023, když oba mechanismy jsou obecně způsobilé lézi vyvolat, zatímco tituly před jménem jméno FO - jako odborník v oboru ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí - dospěl na základě klinického vyšetření žalobce, peroperačního nálezu a kontinuity zdravotnické dokumentace k závěru, že menisková léze je svou povahou čerstvá a odpovídá právě úrazovému ději ze dne 18. 10. 2023, nikoli předchozímu poranění. Ve znaleckém posudku tak znalec jméno FO nezanechal z hlediska ortopedického posouzení žádnou odbornou otázku otevřenou; označil mechanismus vzniku poranění za z lékařského hlediska vysvětlitelný, vymezil jeho příčinu, povahu, následky, dobu léčby i vztahy k předchozímu úrazu. Jedinou okolností, která ani z jeho posudku nemohla být uzavřena - což sám znalec výslovně deklaroval - byla absolutní jistota o konkrétním okamžiku vzniku intrameniskové trhliny, neboť biologický charakter tkání a absence dřívější MRI neumožňují zpětné určení přesného časového vzniku. Znalec však uzavřel, že zjištěný nález nejpravděpodobněji odpovídá úrazu ze dne 18. 10. 2023.

7. Po zajištění podkladů potřebných pro přípravu řízení soud nařídil ústní jednání, při němž účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích a soud přistoupil k provedení důkazů. Předně byly provedeny listinné důkazy, zejména pracovní smlouva ze dne datum, policejní spis Obvodního oddělení Policie ČR anonymizováno (sp. zn. Anonymizováno), obsahující oznámení události, úřední záznamy o podaném vysvětlení a další podklady vztahující se k incidentům v areálu dětského domova dne 18. 10. 2023, dále zdravotnická dokumentace, včetně lékařské zprávy právnická osoba ze dne 18. 10. 2023 o prvotním ošetření, následných ortopedických nálezů a záznamu o pracovním úrazu ze dne 19. 10. 2023. Následně soud provedl dokazování znaleckými posudky tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO z oboru zdravotnictví. Dále byly provedeny výslechy svědků z řad zaměstnanců žalované (jméno FO a jméno FO), včetně ředitele zařízení tituly před jménem jméno FO a vedoucího vychovatele tituly před jménem jméno FO, kteří vypovídali k provozním poměrům dětského domova, k obvyklým postupům při řešení krizového chování svěřenců a k okolnostem, které měly bezprostředně předcházet či následovat po událostech dne 18. 10. 2023. Soud provedl rovněž dokazování záznamem o chování nezletilého svěřence vedeným v rámci zařízení.

8. V rámci dokazování jednotlivých uplatněných nároků soud provedl zejména znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, z něhož vyplynulo, že bolestné odpovídající poranění pravého kolene žalobce činí podle vládního nařízení č. 276/2015 Sb. 60 476 Kč. Z lékařské zprávy ze dne 14. 3. 2024, jež je součástí spisu i přílohou znaleckého posudku, soud zjistil, že žalobce uhradil 3 000 Kč jako náklad spojený s ošetřením a diagnostikou poranění způsobeného incidentem ze dne 18. 10. 2023. Z téhož znaleckého posudku soud dále ověřil, že dočasná pracovní neschopnost žalobce trvala od 23. 11. 2023 do února 2024, přičemž žalobce uplatnil nárok na náhradu ztráty na výdělku pouze do 31. 1. 2024, kdy mu skončil pracovní poměr. K určení průměrného výdělku soud vycházel z mzdových listů za 3. a 4. čtvrtletí 2023, z nichž vyplynula hodinová mzda ve výši 238,65 Kč (3Q/2023) a 227,38 Kč (4Q/2023), a rovněž to, že žalobci byla žalovanou za prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti vyplacena náhrada mzdy 10 264 Kč. Z vyjádření OSSZ anonymizováno soud zjistil, že za dobu trvání pracovní neschopnosti byly žalobci vyplaceny nemocenské dávky v celkové výši 61 340 Kč.

9. Soud po provedeném dokazování v původním řízení dospěl k závěru, že žalobce utrpěl dne 18. 10. 2023 pracovní úraz ve smyslu § 271k zákoníku práce, a to v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů vychovatele dětského domova. Soud vycházel především z toho, že z obsahu policejního spisu a záznamů pořízených bezprostředně po události bylo nepochybné, že mezi žalobcem a nezletilým jméno FO došlo v budově zařízení k fyzickému kontaktu, a že incident sám byl téhož dne oznámen na Policii ČR. Z lékařské zprávy ze dne 18. 10. 2023 měl soud prokázáno, že žalobce téhož dne ve 22:43 hod. vyhledal ošetření pro akutní obtíže pravého kolene, které spojoval s uvedeným incidentem, a že následující den byl zaměstnavatelem sepsán záznam o pracovním úrazu, jenž uváděl vznik poranění při konfliktu s nezletilým svěřencem. Soud dále hodnotil výpovědi pracovníků zařízení, podle nichž k události došlo v rámci výkonu běžné výchovné činnosti, a z nichž nevyplývala žádná okolnost svědčící o tom, že by žalobce při řešení situace vybočil z rámce svých pracovních povinností nebo postupoval excesivně.

10. Pokud jde o příčinu a povahu zranění, soud vycházel ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, který uvedl, že u žalobce došlo dne 18. 10. 2023 k podvrtnutí pravého kolene a že léze menisku zjištěná pozdějším vyšetřením je obecně způsobilá vzniknout mechanizmem nepřímého zatížení při fyzickém kontaktu odpovídajícím popisované situaci; ačkoli nebylo možno zpětně odlišit, zda menisková léze vznikla při tomto incidentu nebo při dřívějším poranění dne 28. 6. 2023, znalec připustil, že mechanizmus popsaný ve vztahu k říjnovému incidentu je způsobilý uvedené poranění vyvolat. Z posudku tituly před jménem jméno FO soud zjistil, že artroskopicky prokázaná lacerace zevního menisku je čerstvým poraněním, které nejlépe odpovídá úrazovému ději z 18. 10. 2023 a nikoli předchozí distorzi, jež byla podle zdravotní dokumentace již zhojena; soud tuto skutečnost dále podepřel i sdělením obvodní lékařky tituly před jménem jméno FO, podle něhož byl úraz z 28. 6. 2023 k uvedenému datu bez následků doléčen. Soud proto uzavřel, že poranění, pro něž byl žalobce od 2. 11. 2023 do 23. 2. 2024 v pracovní neschopnosti a pro něž absolvoval dne 14. 3. 2024 artroskopickou operaci, je v příčinné souvislosti s incidentem ze dne 18. 10. 2023.

11. Soud shledal, že žalovaná neprokázala žádné skutečnosti zakládající částečné či úplné zproštění odpovědnosti podle § 270 zákoníku práce, ani neprokázala, že by žalobce jednal v rozporu s bezpečnostními předpisy nebo pokyny zaměstnavatele. Naopak svědecké výpovědi vedoucích pracovníků zařízení potvrdily, že při řešení krizových situací může v odůvodněných případech dojít i ke krátkodobému fyzickému omezení dítěte, pokud je to nezbytné k ochraně zdraví nebo majetku, a že žalobce byl k pedagogickým postupům školen. Na základě těchto zjištění soud v původním řízení uzavřel, že žaloba byla po právu a že žalobci náleží náhrada škody vzniklá pracovním úrazem.

12. Krajský soud v Ostravě v návaznosti na odvolání žalované usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 16 Co 109/2025226, původní rozsudek v části přesahující žalobní petit zastavil a ve zbývajícím rozsahu jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že řízení bylo zatíženo vadami, zejména tím, že soud prvního stupně provedl výpovědi nezletilého a dvou svědkyň pouhým čtením protokolů z jiných řízení, ačkoli jejich věrohodnost byla mezi účastníky sporná a bylo nezbytné je vyslechnout přímo. Současně vytkl, že soud prvního stupně neprovedl výslech znalce tituly před jménem jméno FO, přestože žalovaná vznesla konkrétní odborné námitky proti jeho závěrům.

13. Po vrácení věci odvolacím soudem soud prvního stupně doplnil dokazování v rozsahu stanoveném usnesením krajského soudu. Byly provedeny výslechy osob, jejichž výpovědi byly v původním řízení pouze čteny, a jejichž přímé slyšení bylo nutné z hlediska zásady přímosti. Soud nejprve vyslechl nezletilého jméno FO, který vypovídal k průběhu incidentu ze dne 18. 10. 2023 a k fyzickému kontaktu mezi ním a žalobcem. Následně byly vyslechnuty svědkyně jméno FO a jméno FO, které popsaly, co samy vnímaly v souvislosti s událostmi před klubovnou a na chodbě dětského domova v rozhodné době, a zda a jakým způsobem došlo k fyzické interakci mezi žalobcem a nezletilým. Obě svědkyně byly rovněž dotazovány na okolnosti před incidentem a na své vnímání chování nezletilého. Soud poté provedl výslech znalce tituly před jménem jméno FO, který při jednání objasnil závěry svého písemného znaleckého posudku, zejména odborné závěry týkající se povahy zjištěného poranění, typických mechanismů jeho vzniku a časového zařazení meniskové léze, a současně se vyjádřil k dotazům a námitkám účastníků. Tímto doplněním dokazování soud splnil pokyny odvolacího soudu a opatřil důkazní podklady nezbytné pro nové posouzení věci.

14. Na základě všech provedených důkazů, zejména výpovědí nezletilého jméno FO, svědkyň jméno FO a jméno FO, znaleckých posudků tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, zdravotnické dokumentace, policejního spisu Obvodního oddělení Policie ČR anonymizováno, pedagogického zápisu, zápisu ředitele o pracovním úrazu a záznamů jeho prověřování, soud zjistil následující skutkový stav:

15. Dne 18. 10. 2023 v odpoledních hodinách došlo v budově dětského domova k fyzickému kontaktu mezi žalobcem, který zde vykonával práci vychovatele, a nezletilým jméno FO. Incidentu předcházel slovní konflikt v klubovně a následný únik nezletilého na chodbu a po schodišti směrem do přízemí. Žalobce nezletilého doběhl na chodbě v přízemí, kde došlo k jejich vzájemnému fyzickému střetu, během něhož žalobce na krátkou dobu omezil nezletilého na pohybu. V této fázi incidentu došlo k nekoordinovanému fyzickému kontaktu mezi nezletilým a žalobcem, na jehož konci se u žalobce objevily akutní obtíže pravého kolene. Bezprostředně po události žalobce incident oznámil vedení zařízení a téhož dne vyhledal ve 22:43 hod. lékařské ošetření ve právnická osoba, kde byl vyšetřen pro akutní bolest kolene. Následujícího dne byl sepsán záznam o pracovním úrazu. Zdravotnická dokumentace, zejména nálezy z listopadu 2023 a vyšetření magnetickou rezonancí, dále zachycuje pokračující potíže kolene žalobce, které vyústily v artroskopický výkon dne 14. 3. 2024. Ze sdělení praktické lékařky tituly před jménem jméno FO vyplývá, že dřívější úraz kolene ze dne 28. 6. 2023 byl ke dni 18. 10. 2023 zhojen a že v době říjnového incidentu již nebyly evidovány žádné přetrvávající následky. Důvodem pracovní neschopnosti žalobce od 2. 11. 2023 do 23. 2. 2024 bylo poranění vzniklé dne 18. 10. 2023. Soud má dále za zjištěné, že nezletilý jméno FO se dlouhodobě vyznačoval afektivním, impulsivním a agresivním chováním, což vyplývá ze záznamů zařízení a z výpovědí svědků z řad zaměstnanců. Skutečnost, že po incidentu došlo ještě téhož večera k dalšímu destruktivnímu jednání nezletilého, vyplývá z policejního spisu a z výpovědí svědků. Na základě uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že dne 18. 10. 2023 došlo k pracovnímu úrazu žalobce, jehož následkem byla distorze pravého kolene s následným poškozením zevního menisku vyžadující chirurgické ošetření. Žalobci v důsledku popisovaného pracovního úrazu vznikla škoda jím popsaná v žalobě.

16. Z hmotněprávního hlediska posoudil soud spor podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném ke dni 18. 10. 2023 (dále jen „zákoník práce“).

17. Podle § 249 odst. 1 zákoníku práce, je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení, je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jinou fyzickou osobu.

18. Podle § 269 odst. 1 zákopníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

19. Podle § 270 odst. 1 zákoníku práce, se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy. Podle odst. 2. tohoto ustanovení, se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

20. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

21. Podle § 271c odst. 1 a 2. zákoníku práce, náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2, přičemž vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

22. Podle § 271d zákoníku práce, účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

23. Podle § 271k odst. 1 a 2. zákoníku práce, pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a § 274). Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

24. Soud konstatuje, že výpovědi nezletilého jméno FO i svědkyň jméno FO a jméno FO vykazovaly dílčí rozpory, což lze přičítat jejich nízkému věku, časovému odstupu a zejména tomu, že incident proběhl rychle, chaoticky a v emočně vyhrocené atmosféře, v níž nelze očekávat přesnou registraci všech detailů. Přesto ze všech výpovědí koherentně vyplynulo, že mezi žalobcem a nezletilým došlo k fyzickému kontaktu v úseku chodby v přízemí zařízení, kde žalobce nezletilého na krátkou dobu omezil na pohybu, přičemž tento reagoval prudkým afektem, dupáním a kopáním okolo sebe. Během tohoto afektu a v době, kdy jej žalobce zklidňoval držením okolo ramen či okolo těla, jej jméno FO kopnul do pravého kolena, načež jej žalobce pustil. Rozpory v popisu přesného mechanismu střetu soud nepovažuje za zásadní, neboť jsou typickým projevem rozdílného vnímání rychlého a emočně vypjatého děje. Policejní spis soud hodnotí jako věrohodný, neboť obsahuje bezprostřední oznámení žalobce i dokumentaci pořízenou téhož dne. Lékařské zprávy z večera 18. 10. 2023 a následujících dnů pak objektivně dokládají, že obtíže s kolenem vznikly v časové návaznosti na incident. Znalecký posudek tituly před jménem jméno FO soud zohlednil v tom směru, že mechanismus popsaný při říjnové události je způsobilý meniskové poranění vyvolat, avšak bez možnosti přesného časového určení. Naproti tomu tituly před jménem jméno FO – na základě ortopedického vyšetření, zdravotnické dokumentace i peroperačního nálezu – přesvědčivě uzavřel, že menisková léze žalobce je čerstvého charakteru a nejlépe odpovídá ději ze dne 18. 10. 2023. Soud jeho závěry považuje za logické, konzistentní a odborně podložené. Výpovědi zaměstnanců zařízení navíc potvrdily, že při prudkých afektech dětí je krátkodobé fyzické omezení dítěte nikoli běžným, ale nezbytným postupem k ochraně jeho zdraví i bezpečnosti okolí.

25. Bylo současně přihlédnuto i k tomu, že ani výpovědi samotného nezletilého jméno FO nebyly zcela konzistentní, což má význam pro hodnocení rozdílů mezi jeho podáním a výpověďmi svědkyň. Již ve své výpovědi podané dne 23. 11. 2023 před policejním orgánem, za přítomnosti pracovnice OSPOD, nezletilý uvedl, že jej žalobce při incidentu uchopil kolem ramen a že se proti tomuto úchopu bránil kopáním, přičemž nevyloučil, že žalobce „nějak zasáhl do nohy“. Tento časově nejbližší popis je proto významně hodnověrný a současně se v zásadních rysech shoduje s tím, co nezletilý následně uvedl i před soudem dne 14. 10. 2025, kdy opět konstatoval, že jej žalobce obejmul zezadu kolem trupu a že se přitom aktivně bránil kopáním. Další výpověď nezletilého podaná na Policii ČR dne datum (ve stejný den, kdy byly vyslechnuty i svědkyně jméno FO a jméno FO) je již odlišná, neboť v ní uvádí uchopení „kolem krku a těla“ a následný pád. Tento popis se přibližuje tvrzením svědkyň z interních zápisů ředitele. Při osobním výslechu před soudem však nezletilý výslovně uvedl, že žalobce jej nedržel za krk, a zároveň uvedl, že svědkyně jméno FO nebyla u rozhodného incidentu přítomna a mohla vidět pouze začátek konfliktu v jiném prostoru budovy. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobce ve svém podání připustil, že poté, co jej zásah do kolene zabolel, nezletilého od sebe odstrčil, což vzhledem k afektivnímu chování nezletilého mohlo vyústit v jeho pád na zem. Se zřetelem k pedagogickým záznamům, z nichž vyplývá, že nezletilý jméno FO měl dne 18. 10. 2023 více epizod agresivního a nekoordinovaného chování na různých místech zařízení, soud uzavírá, že svědkyně i nezletilý ve svých starších výpovědích mohli zachycovat různé, časově či místně oddělené situace, nikoli nutně incident, při němž došlo ke zranění žalobce. Rozpory ve výpovědích tak nejsou způsobilé zpochybnit samotný skutkový děj v přízemí budovy, nýbrž odrážejí přirozené zkreslení u nezletilých svědků a komplexní průběh celého odpoledne.

26. Co se týká některých tvrzení vznesených svědkyněmi, tak ta vybočují z rámce ostatních provedených důkazů a nijak nebyla potvrzena dalšími podklady ve spise. Svědkyně jméno FO uvedla, že žalobce měl používat vůči dětem rasistické nadávky a že toto oznámila řediteli; takové tvrzení však není doloženo žádným jiným důkazem, neobjevuje se ani v pedagogických nebo interních záznamech zařízení, ani v policejním spise či v obsahu výpovědi ředitele. Soud je proto hodnotí pouze jako osamocené tvrzení svědkyně, které může být ovlivněno její subjektivní percepcí či dynamikou vztahů mezi dětmi v zařízení, a nepřikládá mu pro rozhodný skutkový závěr význam. Svědkyně jméno FO pak u soudu popsala incident, který se měl odehrát „před klubovnou č. 1“. Z provedeného dokazování však jednoznačně vyplynulo, že rozhodný úrazový děj proběhl v přízemí před jídelnou, zatímco klubovna č. 1 se nachází v jiném podlaží. Z pedagogických záznamů i z výpovědí zaměstnanců vyplývá, že dne 18. 10. 2023 došlo k více časově i místně odděleným konfliktům s účastí nezletilého jméno FO, takže je nanejvýš pravděpodobné, že svědkyně jméno FO popsala jinou epizodu téhož odpoledne, nikoli situaci, při níž měl být žalobce zraněn. Tyto okolnosti soud vyhodnotil jako další důvod, proč výpovědi obou svědkyň nelze vztahovat k rozhodnému úrazovému ději, a jejich obsah proto nezpochybňuje soudem učiněné skutkové závěry.

27. Soud vyhodnotil Záznam o pracovním úrazu ze dne 19. 10. 2023 jako evidenční dokument zaměstnavatele, který potvrzuje oznámení úrazu a jeho základní rámec, nikoliv však jako důkaz o přesném průběhu či mechanice incidentu. Tento záznam nezachycuje vlastní vnímání ředitele a není způsobilý rekonstruovat úrazový děj. Vnitřní šetření pracovního úrazu provedené ředitelem zařízení dne 19. 10. 2023 a 12. 1. 2024 formou Zápisů pořízených ředitelem zachycují sice bezprostřední dojmy svědků, avšak jsou stručné, vznikly na základě uzavřených otázek a zápisy tak nelze považovat za procesně ekvivalentní řádným svědeckým výpovědím. Jejich vypovídací hodnota je proto omezená a slouží pouze jako podpůrný zdroj informací.

28. K námitce žalované, že žalobce neměl důvod použít fyzické omezení nezletilého, soud uvádí, že z pedagogických záznamů za období leden 2023 až duben 2024 vyplývá, že nezletilý jméno FO se opakovaně dostával do prudkých afektů, doprovázených verbálními i fyzickými útoky na děti i personál, ničením majetku či projevy autoagrese. Dne 18. 10. 2023 je takové chování zaznamenáno opakovaně. Za těchto okolností soud hodnotí krátkodobé fyzické omezení nezletilého žalobcem jako přiměřené, nutné a v souladu s jeho profesní povinností chránit zdraví dítěte, ostatních dětí i dalších pracovníků zařízení. O exces ze strany žalobce se proto nejednalo. V řízení se v žádném okamžiku neprokázalo, že by fyzický kontakt žalobce s nezletilým jméno FO měl jiný účel než preventivně jej zklidnit a zabránit dalšímu afektivnímu projevu. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobce jednal z pohnutek agrese, odplaty, trestu či jakéhokoli jiného neslučitelného motivu. Naopak veškeré okolnosti – dlouhodobě dokumentované chování nezletilého, bezprostřední průběh incidentu i výpovědi dalších svědků – potvrzují, že žalobce postupoval s cílem zabránit eskalaci situace a ochránit zdraví nezletilého i ostatních osob.

29. Výpovědi učiněné na Policii ČR - zejména záznam nezletilého ze dne 23. 11. 2023, výpověď žalobce ze dne 14. 11. 2023, výpověď svědkyně jméno FO ze dne 2. 11. 2023 a výpověď jméno FO ze dne 23. 11. 2023 - poskytují nejucelenější a procesně nejspolehlivější popis rozhodného incidentu. Ze všech těchto výpovědí plyne, že nezletilý při fyzickém kontaktu aktivně kladl odpor, nekoordinovaně dupal a kopal, a některé z nich připouštějí i zásah do nohy žalobce. Výpověď žalobce na Policii ČR detailně popisuje mechanismus střetu, jenž je plně konzistentní se závěry znalce o povaze a mechanismu poranění kolene.

30. Soud proto uzavírá, že rozhodný incident, k němuž došlo v přízemí budovy dne 18. 10. 2023, byl spolehlivě a v potřebném rozsahu prokázán a odehrál se způsobem odpovídajícím výpovědím žalobce a nezletilého podaným před soudem, jakož i závěrům obou medicínských znalců. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobce utrpěl pracovní úraz, a jeho nárok byl uplatněn v rozsahu odpovídajícím objektivizovanému odškodnění, jež vyplývá z provedeného dokazování. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost nahradit žalobci škodu nesplnila dobrovolně, má žalobce právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení od prvního dne prodlení s úhradou splatné peněžité pohledávky žalobce odpovídá právní úpravě obsažené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z těchto důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to i ohledně požadovaného příslušenství.

31. Podmínky liberace dle § 270 zákoníku práce nebyly ze strany žalované prokázány. Soud proto vychází z toho, že žalobce za splnění podmínek odpovědnosti zaměstnavatele oprávněně uplatnil jednotlivé nároky na náhradu škody, jejichž výše byla doložena provedenými důkazy, zejména znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO, mzdovými listy a sdělením OSSZ.

32. Na tomto místě soud dále uvádí, že z ostatních provedených důkazních prostředků, zejména z listin formálně založených ve spise, nečinil žádná dílčí skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl pro posouzení rozhodných skutkových okolností nezbytný. Skutkový stav, z něhož soud vycházel, byl bezpečně a spolehlivě prokázán těmi důkazy, které byly v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně označeny a podrobně zhodnoceny. Ostatní důkazy tak neměly význam pro posouzení klíčových skutečností, neboť by nepřinesly poznatky nad rámec již zjištěného skutkového stavu, jenž byl zformován z uceleného a vzájemně se podporujícího okruhu důkazů.

33. Soud se zabýval i námitkou žalované, že znalecký posudek tituly před jménem jméno FO je vadný proto, že znalec při svých úvahách zohlednil sdělení žalobce při vyšetření, která nebyla učiněna formou procesní výpovědi. Soud má za to, že tato námitka není důvodná. Znalec totiž neposuzoval skutkovou věrohodnost žalobce, ale pouze hodnotil, zda popisovaný typ fyzické interakce – bez ohledu na přesné slovní vyjádření žalobce – je schopen způsobit zjištěné poranění. Znalec hodnotil primárně zdravotnickou dokumentaci od 18. 10. 2023, MR vyšetření ze dne 19. 10. 2023, klinický stav žalobce a peroperační nález z 14. 3. 2024. Jestliže žalobce při vyšetření pouze laicky popsal odpor nezletilého kopáním, je přirozené, že znalec tyto okolnosti hodnotil jako obecné biomechanické zatížení, nikoli jako skutkový podklad nahrazující výpověď před soudem. Závěry znalce proto nejsou založeny na procesně nepřípustném důkazním prostředku, ale na objektivních medicínských nálezech, které soud považuje za plně přesvědčivé. Soud zdůrazňuje, že žalobcem opakovaně uváděné označení ‚kopnutí‘ je nutno hodnotit jako laický popis fyzického odporu nezletilého, nikoli jako medicínský popis mechanismu. Znalcem objasněný mechanismus nepřímého rotačního zatížení vznikajícího při odporu dolních končetin je s tímto laickým popisem zcela kompatibilní, a proto námitka žalované, že ‚kop nemohl způsobit zranění‘, není důvodná.

34. Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalované, že nezletilý v rozhodný okamžik nikoho ani nic neohrožoval. Z výpovědí svědků, policejního spisu i pedagogických záznamů vyplývá, že nezletilý jméno FO se v afektu běžně dopouštěl úderů, kopů, házení předmětů či útoků na jiné děti i na personál, popř. sebedestrukce a obdobně se choval i dne 18. 10. 2023. jméno FO po pedagogickém pokynu žalobce směřujícímu k úklidu nepořádku „chytil jeden ze svých amoků“, lze bezpochyby uzavřít, že tento moment objektivně představoval riziko újmy na zdraví jak jeho samého, tak ostatních dětí či žalobce.

35. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalované, že žalobce neunesl důkazní břemeno z důvodu neprovedení jeho účastnického výslechu. Skutkový děj byl v projednávané věci objasněn již jinými přímými důkazními prostředky, zejména výpovědí nezletilého jméno FO podanou dne 23. 11. 2023, výpověďmi dalších svědků a zdravotnickou dokumentací zachycující bezprostřední vznik obtíží kolene po události. Tyto důkazy tvořily ucelený, logický a vzájemně se podporující celek, který umožnil spolehlivě rekonstruovat rozhodné skutečnosti bez nutnosti doplňovat dokazování účastnickým výslechem žalobce podle § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto hodnotil věc na základě provedených důkazů jako dostačujících a účastnický výslech žalobce by nepřinesl žádné nové poznatky významné pro skutková zjištění.

36. Závěrem se soud zabýval i námitkou žalované, že použití pedagogických a výchovných zápisů vedených o nezletilém jméno FO je v rozporu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR). Této námitce soud nepřisvědčil. Podle čl. 6 odst. 1 písm. c) a e) GDPR je zpracování osobních údajů zákonné, jeli nezbytné ke splnění právní povinnosti nebo k výkonu úkolu prováděného ve veřejném zájmu, a podle písm. f) téhož ustanovení rovněž tehdy, jeli nezbytné pro účely oprávněných zájmů správce či třetí osoby. Soudní řízení, jehož účelem je zjištění skutkového stavu a rozhodnutí o právech a povinnostech účastníků, představuje situaci, kdy je zpracování osobních údajů nezbytné pro výkon soudní pravomoci, a je proto podle čl. 2 odst. 2 písm. d) GDPR explicitně vyloučeno z jeho působnosti. Pedagogické zápisy byly vedeny v souladu se zákonem č. 109/2002 Sb. jako součást povinné dokumentace zařízení a jejich použití v civilním řízení je zcela legitimní, neboť slouží výhradně jako důkazní prostředek k posouzení přiměřenosti postupu žalobce při zvládání afektu nezletilého. Soud přihlížel k jejich obsahu pouze v rozsahu nezbytném k hodnocení povahy a dynamiky chování nezletilého před incidentem i v jeho průběhu. Námitka porušení GDPR je proto nedůvodná. Soud zároveň dodává, že bez ohledu na to, jak se žalobce k této listině dostal, platí, že i kdyby pedagogické zápisy pouze navrhl jako důkaz, žalovaná by byla povinna je na výzvu soudu předložit, neboť jde o listiny, které má ve své dispozici a jež jsou významné pro objasnění skutkového stavu.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal vůči žalované náhradu nákladů řízení v částce 60 169,92 Kč. Náklady žalobce sestávají z odměny za zastupování advokátem, jenž není plátcem DPH, z paušálních náhrad hotových výdajů, cestovních náhrad a náhrady za ztrátu času. Pro stanovení tarifní hodnoty soud vycházel ze dvou složek uplatněného nároku. Jednak šlo o nárok na odškodnění bolestného, které má povahu nemajetkové újmy na osobnostních právech ve smyslu § 2958 a § 81 odst. 2 občanského zákoníku, ve výši 50 000 Kč do 31. 12. 2024 a 65 000 Kč od 1. 1. 2025. Druhou složku tvořila náhrada ztráty na výdělku a účelných výdajů v celkové výši 40 702 Kč. Tarifní hodnota tak činila do 31. 12. 2024 částku 94 702 Kč a od 1. 1. 2025 částku 109 702 Kč, a odměna advokáta byla určena podle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4, resp. § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - advokátní tarif, dále jen „a. t.“). Úkony právní služby dle a. t. (do 31. 12. 2024) - tarifní hodnota 94 702 Kč, sestávající z částky: a) 4 900 Kč - převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ a. t. ), ze dne 10. 4. 2024, b) 4 900 Kč - výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.), ze dne 10. 4. 2024, c) 4 900 Kč - sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.), ze dne 17. 4. 2024, d) 4 900 Kč - vyjádření k odporu žalovaného (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.), ze dne 25. 6. 2024 a paušální náhrady výdajů 4 × 300 Kč = 1 200 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b/ a. t.). B) Úkony právní služby (od 1. 1. 2025) tarifní hodnota 109 702 Kč, sestávající z částky: a) 5 500 Kč - účast u jednání soudu dne 28. 1. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/ a. t.), b) 11 000 Kč (2 × 5 500 Kč) - účast jednání soudu dne 13. 3. 2025 přesahujícího 2 hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ a. t.), c) 5 500 Kč - vyjádření k odvolání proti rozsudku (§ 11 odst. 1. písm. d/), d) 5 500 Kč - účast u jednání odvolacího soudu dne 14. 10. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/ a. t.), e) 5 500 Kč - účast u jednání dne 6. 1. 2026 (§ 11 odst. 1 písm. g/ a. t.) a paušální náhrady výdajů 6 × 450 Kč = 2 700 Kč (§ 14b odst. 5 písm. b) a. t. ). C) Cestovní náhrady a náhrada za ztrátu času (§ 14 a § 15 AT) při cestě dne 28. 1. 2025 - náhrada za 84 km: 621,28 Kč (palivo 34,70 Kč/l, spotřeba 4,6 l/100 km, amortizace 5,80 Kč/km) - náhrada za ztrátu času: 600 Kč (4 × 30 min), celkem: 1 221,28 Kč, při cestě dne 13. 3. 2025 - náhrada za 84 km: 621,28 Kč - náhrada za ztrátu času: 600 Kč celkem 1 221,28 Kč a při cestě dne 6. 1. 2026 - náhrada za 84 km: 627,36 Kč (palivo 34,10 Kč/l, amortizace 5,90 Kč/km) - náhrada za ztrátu času: 600 Kč, celkem 1 227,36 Kč. Soud nepřiznal advokátu odměnu za podání ze dne 13. 12. 2024 a ze dne 22. 1. 2025, neboť tato podání byla pouze reakcí na vyjádření žalované, nebyla soudem vyžádána a nebyla nezbytná pro další postup řízení, proto je soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

38. O povinnosti k náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. V řízení vznikly státu náklady spojené s provedením důkazu znaleckým posudkem ve výši 21 566 Kč, představující odměnu znalce za vypracování písemného znaleckého posudku. Tyto náklady je povinna nahradit žalovaná, která ve věci neměla úspěch. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.