26 C 199/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalovaného, žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Žaloba na určení, že žalobci a) a b) jsou vlastníky nemovitostí, mj. pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [číslo], pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je jiná stavba bez č. p./č. e., pozemku parc. č. [číslo], zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, [stát. instituce], v [katastrální uzemí], na LV [číslo] se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náklady tohoto řízení 11 160,13 Kč do tří dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou u soudu domáhali se žalobce a) a žalobkyně b) vydání soudního rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že jsou vlastníky nemovitostí popsaných v rozsudečném bodu I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnili tím, že jako původní vlastníci všech uvedených nemovitostí tyto na základě darovací smlouvy ze dne [datum] bezúplatně převedli na žalovaného jako obdarovaného ([rodinný příslušník]), přičemž součástí smlouvy bylo i jejich právo věcného břemene spočívající v právu výlučného doživotního užívání bytu v 1. nadzemním podlaží převáděného rodinného domu, spoluužívání společných prostor domu a všech ostatních staveb stojících na převáděných pozemcích. Žalovaný tento dar od dárců do svého výlučného vlastnictví přijal a tím mu vznikla povinnost se o nemovitosti starat a udržovat je v řádném stavu, způsobilém k užívání. Žalovaný tuto povinnost soustavně porušoval, neboť do nemovitostí neinvestoval, neudržoval je a z toho důvodu žalobci jako jejich nevlastníci investovali do chodu a údržby nemovitostí ze svého. Zaplatili vodné a stočné v částce 2 000 Kč, za výměnu vodovodního řadu zaplatili částku [částka] a provedli výměnu kotle k vytápění RD v hodnotě [částka]. V současné době je potřebné investovat do oplocení rodinného domu a do opravy střechy. Jedná se o nezbytné opravy a investice, které jsou potřebné s ohledem na užívání nemovitostí. Žalobci žalovaného upozorňovali na nezbytnost těchto oprav, on však nereagoval. Investice do nemovitostí ze strany žalobců překračují jejich ekonomické možnosti a s ohledem na postoj a pasivitu lze u žalovaného shledat jeho jednání v rozporu s dobrými mravy a proti zásadám základní lidské slušnosti. Z uvedených důvodů se žalobci rozhodli pro odvolání daru a písemností z [datum] zaslané žalovanému jednostranně odstoupili od darovací smlouvy. Protože z uvedeného důvodu je zapotřebí upravit i zapsaný stav v příslušném katastru nemovitostí na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], domáhají se žalobci soudního rozhodnutí o určení, že jsou vlastníky předmětných nemovitostí.

2. Žalovaný neuznal nárok uplatněný u soudu, a to ani částečně. Nerozporoval, že je vlastníkem v žalobě popsaných nemovitostí na základě tamtéž uvedené darovací smlouvy, jejímž obsahem je i zřízení věcného břemena pro dárce, jak je popsáno v bodu IV. smlouvy. Ve vyjádření dále uvedl, že předmětný rodinný dům resp. jednu ze dvou bytových jednotek v něm (jedná se o dům se dvěma nadzemními podlažími) užívají žalobci a jednu bytovou jednotku se souhlasem žalobce užíval nejdříve jeho bratr s rodinou, který se odstěhoval, a nyní tam bydlí bez jeho souhlasu otec žalovaného, tj. syn žalobců. Byť nevyslovil s jeho užíváním souhlas, nechtěl zhoršovat rodinné vztahy a jeho užívání bytu v tichosti akceptoval. Žalovaný vycházel s dárci dobře až do r. 2018, kdy je navštěvoval a pomáhal i s různými pracemi na zahradě. Následně ochladly jeho vztahy s otcem a přestali se navštěvovat. Nesdílí názor žalobců, že by se z důvodu absence investic a oprav nemovitostí zhoršoval jejich stav a tyto by snad měly být neobyvatelné. Mezi dárci a obdarovanými byla dohoda, že si náklady na bydlení budou uživatelé domu hradit sami, čili na zaplacení vodného z jejich strany neshledává nic zvláštního, stejně tak jako investici [částka] do vodovodu, ke které došlo ze strany žalobců na základě dohody. Pokud se týká výměny kotle a investice [částka], ani tato investice nebyla nutná, ale byla provedena z podnětu žalobců a žalovaný k tomu musel poskytnout jako vlastník nemovitosti součinnost, neboť kotel byl z části dotován státním příspěvkem a zbytek ceny rovněž po dohodě uhradili žalobci. Žalovaný je toho názoru, že zde nejsou podmínky pro odvolání daru pro nouzi nebo pro nevděk ve smyslu § 2068 či § 2072 občanského zákoníku a ani nelze jeho jednání shledávat úmyslné či hrubé porušení dobrých mravů vůči dárcům, proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud s ohledem na charakter tohoto sporu mezi prarodiči a vnukem nařídil účastníkům nejdříve první setkání u zapsaného mediátora, aby jednak zabránil další eskalaci rozdílných pohledů dárců a obdarovaného na vzájemná práva a povinnosti plynoucí jim z darovací smlouvy, jejímž obsahem je i zřízení věcného břemena pro dárce, a jednak se tímto způsobem pokusil o mimosoudní odstranění tohoto sporu vedeného proti sobě rodinnými příslušníky. Nařízená mediace byla neúspěšná.

4. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud v řízení provedl dokazování pouze Darovací smlouvou ze dne [datum] a listinou označenou jako Odvolání daru - odstoupení od darovací smlouvy ze dne [datum], když ostatní tvrzení žalobců relevantní pro rozhodnutí soudu nebyla mezi účastníky sporná (zejména předmět daru). Z darovací smlouvy vzal soud za prokázané, že žalobci převedli darem na žalovaného všechny nemovité věci popsané v bodu I. smlouvy a které jsou specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž si v bodě IV. smlouvy její účastníci dohodli zřízení pro dárce oprávnění z věcného břemena odpovídající věcnému břemeni užívání všech převáděných nemovitostí, rozsah jejich užívání a právo neomezeného pohybu po všech užívaných prostorách a přijímat návštěvy. Dárcům ze smlouvy rovněž svědčí právo na úrodu ovoce a zeleniny pro svoji potřebu. Z listiny označené jako odvolání daru – odstoupení od darovací smlouvy soud zjistil, že žalobci jako původní dárci vytkli v listině obdarovanému to, že se oproti darování zavázal o nemovitosti starat a udržovat je v řádném stavu způsobilé k jejich užívání dárci, a protože tuto povinnost po celou dobu porušoval a žalobci byli nuceni namísto něho uhradit cenu opravy okapů, vodovodu a kotle, načež musí přikročit i k opravě plotu a střechy, odvolali v ní tento dar předaný žalovanému darovací smlouvou ze dne [datum]. V listině mu stanovili lhůtu do [datum] k součinnosti při přepisu nemovitosti zpět do jejich vlastnictví.

5. Pro rozhodnutí soudu nebylo potřeba provádět další dokazování listinami prokazujícími investice žalobců do majetku žalovaného, což bude popsáno níže, a nebylo ze stejného důvodu nutné tyto investice prokazovat ani výslechem navrženého svědka.

6. Při právním posouzení věci postupoval soud ve smyslu Hlavy I. – ustanovení přechodná a závěrečná – dílu I. – přechodná ustanovení – oddílu I. – všeobecná ustanovení - § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014, podle dosavadních právních předpisů, tedy podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). V souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 33 Cdo 2534/2020, sp. zn. 8 C 43/2015 a další) byl spor posouzen podle § 630 občanského zákoníku.

7. Podle § 630 občanského zákoníku, dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Jak konstatoval Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 5936/2016 (veřejnosti dohledatelné např. na www.nsoud.cz)„ k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. I pro tento jednostranný adresovaný právní úkon platí, že musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní úkony obecně (§ 34 a násl. obč. zák.). K platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Pouze za této situace, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc (okamžikem, kdy projev vůle došel obdarovanému).

8. Soud posoudil spor podle shora uvedené právní úpravy a předestřené judikatury, a protože žádné jiné důvody k vrácení daru, než ty, které jsou obsaženy v listině datované [datum], nebyly v řízení tvrzeny, zabýval se soud pouze jednáním vytýkaným žalovanému v této listině žalobci a posuzoval, zda se jedná o takové závadové jednání, které by bylo způsobilé pro vrácení daru. Předně nutno zmínit, že žalobci neprokázali své tvrzení v tom směru, že by vznikla žalovanému po přijetí daru do jeho výlučného vlastnictví povinnost se o nemovitosti starat a udržovat je v řádném stavu způsobilému k užívání. Takovou povinnost darovací smlouva neobsahuje.„ Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce“ (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4733/2010.

9. Soud v řízení zjistil, že jedinou výtkou žalobců vůči žalovanému, která měla být důvodem vrácení daru, bylo jejich subjektivní přesvědčení, že žalovaný jako obdarovaný je povinen darované nemovitosti, zejm. pak RD, v němž žalobci žijí, udržovat a investovat do údržby a oprav domu. Soud v tomto směru poukazuje na obecné oprávnění každého vlastníka a na tzv.„ vlastnickou triádu“, podle které vyplývá oprávnění vlastníka věc držet (ius possidenti), užívat a požívat její plody a užitky (ius utendi et fruendi) a nakládat s ní, např. ji darovat, prodat nebo zničit (ius dispondendi). Vlastník věci je oprávněn své právo k věci vykovávat nejen konáním, ale také nekonáním. Způsob výkonu vlastnického práva pak záleží pouze na něm, a pokud jeho výkonem nezasahuje do subjektivního práva jiného vlastníka, jedná se o zákonem aprobovaný výkon práva vlastníka té či oné konkrétní věci (blíže viz č. 11 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky a § 1011 a § 1012 o. z., před jeho platností a účinností podle § 123 a násl. občanského zákoníku. Pokud se žalovaný rozhodl do vlastního majetku neinvestovat a neudržovat jej, a jeho rozhodnutí nijak neohrozilo sjednané právo oprávněných ze zřízeného věcného břemena řádného užívání všech převáděných nemovitostí (opak nebyl zjištěn), nelze v jeho chování spatřovat hrubé porušení dobrých mravů vůči žalobcům, které by bylo důvodem pro odvolání daru. Soud tedy dovodil, že listina odeslaná žalobci a) a b) žalovanému dne [datum] nebyla pro zjištěnou absenci kvalifikovaného důvodu způsobilého vyvolat zamýšlené účinky zrušení dosavadního vlastnictví obdarovaného pro odvolání daru, a proto nezbylo, než žalobu na určení vlastnictví v žalobě popsaným věcem posoudit jako nedůvodnou a zamítnout ji. Na tomto místě snad lze poznamenat, že v případě investic žalobců do majetku žalovaného, budou-li tyto považovat za neodůvodněné, lze je vymáhat i u soudu, ovšem zcela jiným typem civilněprávních žalob.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 160,13 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis procesní obrany, účast u ústního soudního jednání dne 12. 1. 2022), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 1. 2022 náhrada 823,25 Kč za 64 ujetých km v částce 423,25 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 223,25 Kč ve výši 1 936,88 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně; žalobci tyto náklady zaplatí žalovanému společně a nerozdílně (§ 140 odst. 1 poslední věta o. s. ř.).

11. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.