37 C 246/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Karla Schiessera a přísedících Blanky Rossmanithové a Mgr. Dany Lebedové ve věci žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno pro doučování Jméno žalobce , Anonymizováno sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného A , IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A insolvenční správce Jméno žalovaného B ., IČO IČO žalovaného B zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 4 528 741 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 528 741 Kč, a to ve lhůtě, která bude po právní moci tohoto rozsudku stanovena příslušným insolvenčním soudem.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 21. 12. 2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky celkem 4 528 741 Kč, neboť tuto částku žalobce vyplatil po zahájení insolvenčního řízení na mzdových nárocích a odstupném zaměstnancům dlužníka, společnosti , Jméno žalovaného B, ., IČO: , IČO žalovaného B, , u něhož byl zjištěn úpadek a na jehož majetek byl prohlášen konkurs usnesením , označení soudu, . č.j. , spisová značka, , a do funkce jeho insolvenčního správce byla ustanovena žalobkyně. Podle ust. § 11 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb. a přechodem práva na vyplacenou kompenzaci na odstupném na žalobce uplatnil žalobce tuto pohledávku za majetkovou podstatou v insolvenčním řízení úpadce , Jméno žalovaného B, . vůči insolvenční správkyni, ta ale na výzvy žalobce ohledně případného uznání tohoto závazku nereagovala, nicméně v průběhu insolvenčního řízení tuto pohledávku žalobce opakovaně konstatovala jako existující, přesto dosud na pohledávku ničeho neplnila, žalobce je proto nucen dle ust. § 203 odst. 4 insolvenčního zákona domáhat se svého nároku u soudu.

2. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , proti kterému podal žalovaný včas odpor odůvodněný tím, že nárok žalobce je již promlčen, neboť žaloba podle ust. § 203 odst. 4 insolvenčního zákona nebyla podána v promlčecí době, neboť splatnost pohledávky nastala nejpozději v roce 2020.

3. Soud provedl důkaz zprávami insolvenčního správce , Jméno žalovaného B, ze dne 27. 7. 2015, č. 7 ze dne 11. 9. 2015, č. 18 ze dne 9. 10. 2019, č. 24 ze dne 8. 3. 2022, č. 25 ze dne 28. 7. 2022, a ze dne 21. 2. 2024, usnesením , označení soudu, č.j. , spisová značka, , usnesením , označení soudu, č.j. , spisová značka, usnesením , označení soudu, č.j. , spisová značka, , zprávou o činnosti insolvenčního správce ze dne 25. 10. 2023, výzvou věřitelům ze dne 25. 10. 2023, z těchto důkazů a tvrzení účastníků v části, ve které jsou nesporná, soud zjistil, že žalobce vyplatil po zahájení insolvenčního řízení mzdové nároky zaměstnanců dlužníka , Jméno žalovaného B, . ve výši 4 528 741 Kč, usnesením , označení soudu, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byl zjištěn úpadek dlužníka , Jméno žalovaného B, . a na jeho majetek následně prohlášen konkurs, přičemž insolvenčním správcem byla ustanovena , jméno FO, a od 24. 3. 2023 je jím ustanoven žalovaný. Žalobce vyrozuměl insolvenční správkyni o uplatnění vyplacených mzdových nároků, přičemž samotná insolvenční správkyně začal vyplácet pracovněprávní pohledávky zaměstnanců dlužníka, které vyplatila v částce 895 553,75 Kč a k uspokojení zbývalo 2 221 571,25 Kč, vedle toho evidovala insolvenční správkyně souhrn pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených uplatněných žalobcem a , označení úřadu, ve výši celkem 4 625 503 Kč (zpráva ze dne 11. 9. 2015). Ve zprávě ze dne 9. 10. 2019 insolvenční správkyně konstatuje, že za stavu zpeněžení majetkové zpeněžení majetkové podstaty nelze předpokládat uspokojení věřitelů v rámci rozvrhu vzhledem k výši dosud neuspokojených pohledávek za podstatou a pohledávek jim postavených na roveň, jejichž součet přesahuje 7 mil. Kč. Jedná se především o pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců a dále o pohledávky státu – , označení úřadu, za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům. Existenci těchto pohledávek insolvenční správkyně dále potvrzuje ve zprávě ze dne 8. 3. 2022, podle které jsou dále jsou evidovány nároky , označení úřadu, a nároky státu - , označení úřadu, za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům včetně sociálního a zdravotního pojištění a daně ze závislé činnosti z těchto mezd celkem ve výši 4 032 061 Kč, a kompenzace odstupného vyplacené zaměstnancům celkem ve výši 603 249 Kč, a dále že „k otázce úhrad těchto pohledávek bude zaslána soudu žádost o vydání pokynu v rámci dohlédací činnosti“. Dle zprávy insolvenční správkyně ze dne 28. července 2022 uhradil žalobce částečně dlužné mzdy zaměstnanců ve výši 2 740 055 Kč, a dále odvody na sociální pojištění 221 667 Kč, odvody na zdravotní pojištění 153 470 Kč, daň ze závislé činnosti z těchto mezd 916 869 Kč, a dále kompenzace za nevyplacené odstupné ve výši 630 249 Kč. Své nároky podle § 169 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona pak u insolvenční správkyně uplatnil v celkové výši 4 528 741 Kč; dále pak podáním vůči insolvenční správkyni bylo uplatněno , označení úřadu, na náhradách celkem 106 569 Kč jako kompenzace za nevyplacené odstupné 106 569 Kč, výše uvedené pohledávky zůstaly zcela neuhrazeny a nebyly ze strany insolvenční správkyně výslovně uznány. Ze strany , označení úřadu, ani , označení úřadu, nebyla podána žaloba na zaplacení dlužné částky dle § 203 odst. 4 IZ, z toho důvodu insolvenční správkyně sdělila, že pohledávky považuje za promlčené, neboť promlčecí doba u těchto pohledávek činí 3 roky od jejich splatnosti, když není stanovena žádná speciální promlčení doba a splatnost všech těchto pohledávek nastala nejpozději v roce 2020. Současně insolvenční správkyně požádala o pokyn insolvenčního soudu, zda má považovat shora uvedené pohledávky žalobce a , označení úřadu, za promlčené, popř. zda má vyzvat dotčené věřitele, aby podali žalobu dle § 203 odst. 4 IZ. , označení soudu, usnesení ze dne 3. 8. 2022, o udělení pokynu insolvenční správkyni, rozhodl tak, že „Insolvenční soud nesděluje insolvenčnímu správci právní závěr, zda jim uvedené pohledávky v přípise ze dne 28. 7. 2022 (událost spisu B156) věřitele , označení úřadu, a , označení úřadu, jsou promlčené. Danou právní skutečnost, nechť posoudí insolvenční správce v rámci své odpovědnosti při výkonu funkce insolvenčního správce, případně z tohoto posouzení vyvodí další faktické kroky plynoucí z insolvenčního zákona či jiných právních předpisů“. Žalovaný pak poté, co by ustanoven insolvenčním správcem, dovodil, že není jednoznačná evidence pohledávek za majetkovou podstatou (zpráva ze dne 25. 10. 2023) a současně opětovně vyzval dne 25. 10. 2023 věřitele k opětovnému uplatnění pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených naroveň, což žalobce učinil podáním ze dne 2. 11. 2023.

4. Podle ust. § 11 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, na Úřad práce České republiky přechází do výše vyplacených a odvedených peněžních prostředků (§ 8 až 10) mzdový nárok zaměstnance, který má vůči zaměstnavateli. Bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku zaměstnavatele, uplatní Úřad práce České republiky tyto pohledávky v insolvenčním řízení.5. § 169 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak, pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům, za náhradní výživné podle jiného zákona a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů a pohledávky státu - správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.

6. Podle ust. § 169 odst. 3 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

7. Podle ust. § 203 odst 1, 3 a 4 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty. Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor.

8. Podle ust. § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle ust. 610 odst. 1 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle ust. § 611 občanského zákoníku promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Podle ust. § 619 odst. 1 a 2 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle ust. § 629 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaného ustanovení insolvenčního zákona a občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je i přes námitku promlčení vznesenou žalovaným důvodná. Na žalobce přešly vyplacené mzdové nároky zaměstnanců, které měly vůči úpadci dlužníku , Jméno žalovaného B, ve výši 4 528 741 Kč, které jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, v této výši pohledávku žalobce uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka vůči původní insolvenční správkyni. Taková pohledávka, stejně jako pracovněprávní nároky zaměstnanců, se uspokojuje dle ust. § 169 odst. 3 insolvenčního zákona kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení po rozhodnutí o úpadku, k čemuž ale insolvenční správkyně nepřistoupila, na rozdíl od dalších pracovněprávních pohledávek zaměstnanců dlužníka, které částečně již uspokojila; důvody pro takový postup insolvenční správkyně nejsou známy. Přestože tedy insolvenční správkyně k uspokojení pohledávky nepřistoupila, nesdělila ani žalobci, že by proti existenci a výši pohledávky měla nějaké námitky, pohledávkou vedla celou dobu jako evidovanou pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Skutečnost, že k uspokojení této pohledávky insolvenční správkyně dobrovolně nepřistoupí, se žalobce dozvěděl (mohl dozvědět) až z její zprávy ze dne 28. 7. 2022 zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 1. 8. 2022, a dle názoru soudu toto je okamžik, od kterého dle ust. § 619 odst. 2 občanského zákoníku počíná v této věci běžet promlčecí doba; do tohoto okamžiku neměl žalobce důvod pochybovat o tom, že jeho pohledávka bude ve smyslu příslušných ustanovení insolvenčního zákona uspokojena, zvlášť za situace, kdy insolvenční správkyně obdobné pohledávky zaměstnanců úpadce v průběhu řízení plnila. Obecná tříletá promlčecí doba za této situace by uběhla až dne 1. 8. 2025, žaloba tak byla dne 21. 12. 2022 podána včas. Z pohledu soudu se jedná o odlišný skutkový stav, než který byl předmětem řízení u , označení soudu + spisová značka, , neboť v tomto případě insolvenční správce sdělil, které pohledávky uznává, a ohledně zbytku tak dal zřetelně najevo, že je neuhradí (viz. bod 29. rozsudku v citované věci), přičemž insolvenční správkyně v této věci neučinila ničeho, tzn. výslovně pohledávky neuznala, ale ani nesdělila, že je neuhradí, byla v podstatě v tomto směru ve vztahu k žalobci zcela pasivní, což lze shledávat i v rozporu s povinnostmi insolvenčního správce. Na jednání předchozí insolvenční správkyně lze pohlížet i obecnými ustanoveními občanského zákoníku, zejm. ust. § 6 a ust. § 8 občanského zákoníku, neboť domáhání se zamítnutí nároku žalobce s odkazem na promlčení jeho nároku za situace, kdy předchozí insolvenční správkyně a původní žalovaná svou pasivitou, zejména ve vztahu k žalobci, zapříčinila délku insolvenční řízení přesahující obecnou promlčecí dobu a z této situace dovozuje pro sebe příznivé důsledky, nepochybně je v rozporu s obecným kritériem dobrých mravů i výše uvedenými ustanoveními občanského zákoníku a takovému jednání (vznesení námitky promlčení) nelze přiznat ochranu v řízení před soudem. Ze všech výše uvedených důvodu tedy soud žalobě vyhověl, přičemž lhůta k plnění bude v souladu s ust. § 203 odst. 5 insolvenčního zákona stanovena po právní moci rozhodnutí insolvenčním soudem.

10. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce, který měl ve věci plný úspěch a měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady řízení výslovně nepožadoval.