9 C 108/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení povinnosti zdržet se obtěžování hlukem způsobeným psy

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna se zdržet obtěžování žalobce hlukem způsobeným psy chovanými na pozemku žalované parc. č. , hodnota, - zahrada, zapsaném na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a pronikajícím na pozemky parc. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, - ostatní plocha, parc. č. , Anonymizováno, -zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. , hodnota, – zahrada, parc. č. , hodnota, - zahrada a parc. č. , hodnota, - zahrada, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku alternativně v jiné přiměřené lhůtě stanovené soudem, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech řízení žalované částku ve výši 31 327,59 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou podanou u soudu dne 6. 5. 2024, se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se obtěžování žalobce hlukem způsobeným psy chovanými na pozemku žalované p. č. , hodnota, – zahrada, zapsaném na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a pronikajícím na pozemky p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , p. č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, p. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, p. č. , hodnota, – zahrada, p. č. , hodnota, – zahrada a p. č. , hodnota, – zahrada, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . V žalobě uvedl, že od r. , Anonymizováno, je podle zápisu v katastru nemovitostí v rámci SJM vlastníkem pozemků uvedených v navrhovaném petitu, kdy součástí pozemku p. č. , hodnota, je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, a žalovaná je podle zápisu v katastru nemovitostí od r. , Anonymizováno, výlučnou vlastnicí pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, a dalších pozemků, a to včetně pozemku p. č. , hodnota, – zahrada. Dále uvedl, že vedle jeho zahrady se nachází zahrada žalované, na které umístila v bezprostřední blízkosti domu žalobce kotce a výběh pro psy, aktuálně , číslo, , což ani na vesnici není u jednoho vlastníka obvyklé. Přestože má žalovaná rozlehlou zahradu, výběh a kotce byly umístěny takřka vedle RD žalobce přes jeho protesty i manželky. Předchozí vlastník zahrady žalované měl psy umístěné v prostoru před rodinným domem č. p. , Anonymizováno, a před r. , hodnota, žalobce neevidoval obtěžování štěkotem a vytím nad míru přiměřenou poměrům. Vzhledem k místnímu terénu a umístění kotců i výběhu veškerý hluk (a rovněž zápach) od psů žalované směřuje na nemovitosti žalobce. Dále poukázal na terénní zvýšení na jižní straně zahrady žalované tvořící přirozenou bariéru proti hluku pro nemovitosti sousedící s žalovanou z druhé strany a žalovaná má primárně okna do ulice a na jih. Od nastěhování žalované v r. , Anonymizováno, je žalobce obtěžován častým (v podstatě každodenním) silným štěkotem a vytím psů žalované, což žalobce omezuje v užívání nemovitostí, narušován spánek, hlukem při pobytu na zahradě znemožňující trávení volného času jím preferovaným způsobem. Žalobce je osobou v důchodovém věku s nepříznivým zdravotním stavem stran , Anonymizováno, onemocnění a dle doporučení lékaře se má vyvarovat stresovým situacím a mít dostatečný spánek k zajištění rekonvalescence organismu. Přestože má žalobce minimálně v ložnici trojitá skla, závěsy a rolety, přesto je obtěžován štěkotem a vytím psů zcela nepřiměřeným způsobem, kdy štěkot a vytí značně přesahuje míru přiměřenou místním poměrům, tento se ozývá v podstatě v kteroukoliv denní dobu i v pozdních nočních hodinách. Toto soudu doložil audiovizuálním záznamem na flash disku. Situaci se žalobce snažil řešit smírně, následně oslovil , označení úřadu, , , označení úřadu, , odbor životního prostředí, odd. ochrany přírody a krajiny, Státní veterinární správu či Policii ČR, ale nic nevedlo ke zdárnému řešení a v podstatě vždy byl odkázán na soudní řešení předmětné situace. Opětovně zdůraznil, že situace se pro něho stala neúnosnou, má negativní vliv na jeho zdravotní stav a znemožňuje mu užívání venkovních i vnitřních prostor jeho nemovitostí. Prostřednictvím právního zástupce zaslal žalované 8. 2. 2024 kvalifikovanou výzvu k odstranění závadného stavu spočívající v obtěžování žalobce štěkotem psů žalované nejpozději do 18. 2. 2024, na kterou nijak nereagovala. Co se týče právní úpravy poukázal žalobce na § 1012, § 1013 odst. l) zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) s tím, že dle odborné literatury se mezi imise řadí také psí štěkot. Ohledně aspektu míry nepřiměřené místním poměrům se tento hodnotí s přihlédnutím ke konkrétním poměrům v daném místě a čase a rovněž k obecným poměrům vázaným k určité situaci. I když hodnocení z podstatné části závisí na soudcovském uvážení, soud může ve výjimečných a v závažných případech přihlédnout i k subjektivním hlediskům ve vztahu k osobě, která se ochrany domáhá. Žalobce uvedl, že u místních poměrů se rozlišuje typicky tolerance hluku ve městě a na vesnici a u psího štěkotu půjde o posouzení jeho intenzity, v jakou dobu k rušení dochází, jak dlouho trvá a zda jde o jednorázové, opakované či úmyslné rušení. Podle žalobce je případ žalované odlišný od běžného „vesnického“ chovu psů na zahradě, když obyvatelé obce chovají jednoho či dva psy, ale ne osm jako žalovaná. Jejich projevy mají vyšší míru intenzity a frekvence štěkotu a vytí, než je na vesnici běžné. S ohledem na § 1013 NOZ se žalobce domáhá negatorní žalobou vůči žalované uložení povinnosti zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce, tedy všeho, co již výše opakovaně uváděl.

2. Žalovaná ve svém podrobném vyjádření nárok uplatněný žalobce v plném rozsahu neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že na své zahradě parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, chová psy plemene , označení plemene, a psi byli na předmětných nemovitostech žalované již historicky dávno před nastěhováním žalobce jejími prarodiči i rodiči. Aktuálně jsou psi chováni uprostřed pozemku parc. č. , hodnota, , vzdálenost kotců je od rodinného domu žalobce cca 30 metrů, což považuje za dostatečnou vzdálenost pro odstínění jakéhokoliv obtěžování. U plotu s žalobcem je umístěn pouze výběh pro psy, využívaný minimálně jen v době krmení psů (2x denně) a rozhodně ne v noci. Výběh je navíc odstíněn od plotu žalobce živým plotem žalované ze vzrostlých a hustých tújí, které jakýkoliv hluk spolehlivě odstiňují. Samotné kotce, kde psi v noci spí, jsou postaveny svou zadní stěnou, stranou směřující k hranici s pozemkem žalobce a zadní strana kotců, jakož i boční je izolovaná plným dřevem, takže jakýkoliv hluk směrem k pozemku žalobce je zcela odstíněn. Přední otevřená strana kotců je situována na opačnou stranu, než se nachází pozemek žalobce, takže jakýkoliv hluk směřuje zcela na opačnou stranu. Žalovaná dále poukázala, že její psi jsou využíváni k účelu chovu, tedy jako lovečtí psi, kdy se přes den velmi často nacházejí mimo její pozemek (v lese, na honech a při lovech). Jde o čistokrevné psy, kdy plemeno , označení plemene, není vyšlechtěno k hlídání nějakého teritoria, primárně nemají v povaze ani genech štěkat, naopak štěkají jen, když uloví nebo najdou postřelené zvíře v rámci lovu, kdy se jedná o krátké zaštěknutí – upozornění lovce na nalezení uloveného cíle. Nemůže být řeč o nějakém intenzivním denním či nočním štěkání či vytí. Psi jsou chováni v čistotě a rozhodně nepáchnou. Přestože to žalobce opakovaně v žalobě zmiňuje, předmětem žalobního nároku to není. Žalovaná zdůraznila, že ve vesnici štěkají samozřejmě jiní psi, a to hlídací, ale její to primárně nejsou. Žalovaná netvrdí, že její psi neštěkají vůbec, což by bylo zcela absurdní, nicméně její psi neštěkají nad míru přiměřenou místním poměrům života na vesnici a je zajímavé, že všichni ostatní sousedé žalované v dané lokalitě chovají psy, ale žalovaná nemá relevantní informace, že by byl žalobcem hluk cizích psů sousedů žalobcem někdy vytýkán. Rovněž je zajímavé, že nikdo jiný ze sousedů si na štěkot psů žalované nestěžuje, když přinejmenším soused z druhé strany, k němuž jsou kotce otevřeny směrem k jeho zahradě by musel nepřiměřený štěkot slyšet mnohem intenzivněji než žalobce. Na hluk psů žalované si nikdy nestěžovali ani zástupci , označení subjektu, umístěného naproti přes cestu, kde senioři rozhodně klid potřebují. Žalobce celou věc posuzuje pouze „svojí optikou“, kdy vzájemné sousedské vztahy procházejí vývojem a situace není zdaleka tak jednoduchá, jak žalobce soudu podává. Pokud žalobce uváděl, že se v minulosti snažil věci řešit, je důležité, co vlastně v minulosti řešil a opět soudu podává svoje subjektivní vidění a ve zcela obecné rovině. Na chov psů žalovanou si žalobce stěžoval na obci v r. , Anonymizováno, a příslušný stavební úřad dne , datum, dospěl k závěru, že ze stavebního hlediska není chov psů žalovanou v rozporu se schváleným územním plánem obce. Rovněž v roce , Anonymizováno, řešil obecní úřad a posléze , označení úřadu, , odbor životního prostředí podnět žalobce a jeho manželky na spáchání přestupku na úseku ochrany zvířat, kdy měl údajně pes žalované vniknout na pozemek žalobce a odnést jeho zimní botu, což se neprokázalo a přestupkové řízení bylo zastaveno. V roce , Anonymizováno, podal žalobce s manželkou další podnět k , označení úřadu, pro spáchání přestupku žalovanou, kdy měl její pes vniknout na pozemek žalobce, poničit mu záhony s cibulí a způsobit mu škodu 1 600 Kč. Ani tento přestupek nebyl prokázán a přestupkové řízení bylo usnesením ze , datum, zastaveno. Správní orgán si v této věci vyžádal posouzení stavu chovu psů obviněnou Krajskou veterinární správou, která provedla kontrolu chovu psů a konstatovala, že nebylo zjištěno žádné porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, a tedy že psi žalované jsou chováni naprosto vyhovujícím způsobem. Oproti tomu žalovaná musela v r. , Anonymizováno, řešit velmi stresovou situaci, kdy se dosud neznámý pachatel pokusil otrávit psy žalované jedem a jen náhodou na toto přišla včas a silná otrava postihla pouze jednoho z chovaných psů, který má dodnes následky a toxikologický rozbor potvrdil úmyslné podání jedu. Věc byla řešena i PČR. Vzájemné sousedské vztahy žalobce a žalované nejsou rozhodně jednoduché ani jednostranné. K právním otázkám je nutno uvést, že ochrany proti obtěžování hlukem (zde štěkotem psů) se lze dovolat jen tehdy, jde-li o vnikání imisí v míře nepřiměřené místím poměrům, kdy každý, tedy i žalobce, je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání pozemku, jestliže podstatně neomezují obvyklé užívání jeho pozemku, resp. stavby na něm umístěné. Otázku, zda jde o podstatnou imisi, je třeba posuzovat podle místních zvyklostí. Jinak se bude posuzovat hluk (štěkot psů) a jeho účinky ve městě a zcela jinak na venkově. V úvahu je třeba brát zjm. poměry místní, avšak nelze zcela opomenout ani poměry druhové. Žalovaná poukázala na skutečnost, že při stanovení toho, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, bude vždy hrát významnou roli uvážení soudu a důraz bude kladen na řádné odůvodnění tohoto uvážení. Poukázala na judikaturu, podle které přiměřenost zásahu do vlastnického práva, jakož i vážné ohrožení výkonu práva musí být hodnocena se zřetelem ke všem okolnostem případu zásadně z objektivních hledisek a nelze vyloučit, aby se přihlédlo i k okolnostem spočívajícím v osobě nebo poměrech vlastníka, který se ochrany proti neoprávněnému zásahu domáhá. Musí však jít jen o takové okolnosti, které svou vážností tento ohled vyžadují. Chov psů na vesnici je zcela běžný a jakékoliv subjektivní vnímání žalobcem tedy není pro rozhodnutí v dané věci relevantní.

3. Rovněž žalobce, prostřednictvím právního zástupce, podrobně reagoval na vyjádření žalované, kdy rozporoval umístění kotců uprostřed pozemku žalované, když tyto jsou umístěny ve vzdálenosti cca 15 m od domu žalobce a výběh, dle žalobce, ve vzdálenosti 3 m. Žalovaná má vedle domu zahradu o výměře , hodnota, m2 a má tedy možnost psy umístit jinde. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že plot z tújí odstiňuje štěkot a vytí psů, jak ostatně vyplývá z nahrávek pořízených žalobcem. Výběh pro psy není využíván minimálně, ale několikrát denně. K tvrzení žalované o izolování zadní i boční strany kotců plným dřevem jde podle žalobce toliko o jakési laťky bez izolační a protihlukové schopnosti. Ze sdělení Krajské veterinární správy , označení, (vyžadováno v rámci přestupkového řízení, které skončilo zastavením) je mj. konstatováno, že „že štěkání je přirozeným hlasovým projevem psa. Pro , označení plemene, je nadto příznačný častý výskyt tzv. separační úzkosti projevující se při odloučení od majitele štěkotem, kňučením či vytím. Dále žalobce uváděl, že na vesnici se v r. , Anonymizováno, nepřestěhoval již jako invalidní důchodce, nikdy nebyl poživatelem invalidního důchodu, začal čerpat cca v r. , Anonymizováno, řádný (hornický) starobní důchod bez zdravotních problémů a poté do r. , Anonymizováno, provozoval , označení, živnost. Předložený průkaz TP neznamená, že by byl invalidní, tento zakládá nárok na vyhrazené místo k sezení v MHD, přednostní projednání osobních záležitostí na úřadech apod. Aktuální zdravotní potíže žalobci začaly až v r. , Anonymizováno, , v r. , Anonymizováno, podstoupit operaci – , označení zákroku, . V nejbližším okolí žalobců nejsou, vyjma žalované, chováni žádní psi, nedochází tak k obtěžování žalobce hlukem. Vzhledem k počtu psů žalované se nejedná o běžný stav. Za dobu cca 25 let neměl žalobce žádné spory s dalšími obyvateli v okolí, kteří chovali psy, ani s předchůdci žalované. Domnívá se, že po nikom nelze chtít, aby za situace, kdy se stěhuje na vesnici, počítal s možností, že se bude muset potýkat s hlukem pocházejícím od smečky cca , číslo, psů žijících na jednom místě v bezprostřední blízkosti jeho rodinného domu.

4. Při prvním jednání žalobce setrval na podané žalobě v celém rozsahu, když psi se nadále nacházejí na pozemku žalované a nadále trvá jimi způsobený hluk. Současně odkázal na obsah svých dosavadních podání. Rovněž žalovaná setrvala na všech obranných tvrzeních obsažených ve vyjádření z 12. 8. 2024 a dále potvrdili, že v současné době jsou fakticky venku v kotcích a ve výběhu pouze 4 psi a zbývající tři , označení plemene, jsou uvnitř domu, takže tito v žádném případě nemohou žalobce obtěžovat. Na výzvu soudu, aby žalobce uvedl, co považuje ještě za přiměřenou míru poměrům a jaká je míra této věci, což v žalobě absentuje, se vyjádřil právní zástupce žalobce k audio projevům tak, že nejsou schopni technicky specifikovat přiměřenou míru, ale má zato, že přiměřená míra je taková, která žalobce neomezuje v běžném životě, neznemožňuje mu užívat venkovní prostory. Například je běžné na vesnici chovat 1 či 2 psy, jejich štěkot bývá zpravidla neintenzivní, ale nebývá zvykem, aby byly kotce na tak rozsáhlém pozemku žalované umístěny bezprostředně u domu souseda. Nepožaduje po žalované, aby se vzdala psů, ale domáhá se přesunutí na jiné místo ne v blízkosti domu žalobce. Předchozí majitel nemovitosti měl psy umístěné v přední části pozemku přiléhající k cestě a žalobce jejich štěkot neobtěžoval. Žalobce si řešení situace představuje tak, že jediné možné řešení je psy přemístit na místo, kde je měl otec žalované, a to je vpředu k cestě. Jiné řešení není možné. Když jsou psi vzadu, žalovaná na ně nevidí, nemá tam obytná okna, ty má vpředu k cestě. Vpředu, kde byl dříve pes, má žalovaná postaveno stání na auto. Jiné místo, kde by mohla kotce přemístit, aby to žalobce s manželkou nerušilo, nezná. Kotce může umístit do toho stání, které se dá rychle změnit přes noc a auto může dát jinam. Podle žalované není logické dávat psy k cestě, kde chodí spousta lidí na procházky. Jeden soused tam má psa a ten štěká na každého, kdo projde kolem plotu. Nepovažuje to za vhodné řešení. K umístění kotců vybírali strategicky to místo, aby to bylo uprostřed jejich pozemku, nemůže to být na kopci, vedle sousedi chovají hospodářská zvířata. K možnosti přesunutí kotců na jiné místo v rámci pozemku žalované tato uvedla, že kotce to je velká stavba a je to otázka 100 000 Kč, nikde jinde není přívod elektřiny a psi mají v kotcích vyhřívané palandy. Při jejím nastěhování tam už kotce byly, ale ne tak velké. Při rekonstrukci nemovitosti tam postavili 6 kotců v r. , Anonymizováno, na místě bývalé hospodářské budovy, kde se chovala hospodářská zvířata. Domnívá se, že je to tak daleko od žalobce, snažili se to odstínit, je tam vysoký plot z tújí a kotce jsou ze tří stran ze dřeva, což by mělo zamezit hluku. Nejedná se o žádné laťky, ale normální dřevo. V okolí mají všichni sousedi psa a často se ozývá štěkot odjinud než od žalobkyně, a to i v noci. Nikdo jiný z okolí si na hluk způsobený psy nestěžoval. Psi žalobkyně jsou ve věku (, označení plemene, ) dva 10 let, pak 7 a 5 let. , označení plemene, jsou staří 12, 7 a 3 roky. , označení plemene, se zdržují výhradně doma. Pokud jde o výběh psů, tak záměr byl jiný, ale vzhledem k problémům se sousedem dává žalovaná psy ven po dobu krmení, cca jde o půl hodiny, aby si nehráli a neštěkali. Krmení je 2x denně, ráno a večer cca kolem osmé. Psi žalované jsou vycvičení a opravdu celé dny neštěkají, o noci už vůbec nemluví, to vůbec nepřichází v úvahu. Mimo krmení jsou psi v kotci nebo se s nimi cvičí. Toto už nedělá na zahradě, aby nebyl zase problém, vozí je na cvičák. Psi jsou vychovaní a vycvičení, a ne žádná neřízená smečka, kdokoli může přijít v kteroukoliv hodinu a bude u nich klid. Opravdu pro to udělala už tolik opatření. Žalovaná neměla nikdy s lidmi žádné problémy a podání žaloby vidí jako útok na její osobu a velmi ji to stresuje. Na začátku měli s žalobcem několik rozhovorů a vždy to skončilo útokem na její osobu, několikrát si musela vyslechnout sprosté nadávky od paní , jméno FO, . Celá situace ji velmi stresuje, snaží se udělat pro to všechno a každý z okolí může dosvědčit, že opravdu její psy je slyšet minimálně. Rozporovala tvrzení žalobce, že na psy nemá žádná okna, protože tam má okna z ložnice záměrně na psy, kdyby se v noci něco dělo, aby mohla být okamžitě v pohotovosti. Celé jí to připadá jako záměr ji nějak ničit a nedokáže si to vysvětlit, proč tato situace nastala. Přestože v minulosti projednávaná správní řízení se netýkají nyní projednávané věci, právní zástupce žalované je doložil k prokázáni, že žalobce a jeho manželka se opakovaně domáhali nějakých nároků v souvislosti s chovem psů a dokládá to tlak ze strany žalobce, příp. jeho manžely, který žalovaná těžce psychicky nese. K poznámce právní zástupkyně žalobce, že tento je právní laik, kdy se pokoušel situaci řešit po vlastní ose s předpokladem pomoci ze strany správních orgánů a následně po jejich poučení se začal domáhat nápravy stavu u soudu, uvedl právní zástupce žalované, že nepovažuje postup ze strany žalující spočívající v nařčení z psem ukradené boty, dále z poškození cibule v hodnotě 1 600 Kč a jindy týrání psů, případně nevhodnosti stavby kotců za relevantní snahu o řešení situace. K návrhu obou stran, soud první jednání přerušil za účelem pokračování na místě samém ke zjištění poměrů účastníků, včetně umístění kotců a celkového uspořádání pozemků účastníků na den , datum, . Při provedení šetření na místě samém byly pořízeny fotografie kotců se psy a videozáznam ohledně umístění kotců na pozemku žalované ve vzdálenosti 17,7 m od plotu žalobce, vzdálenost zádního plotu výběhu k plotu žalobce 3,4 m a mezi tím hustě vysazené túje měřící do výšky cca 5 metrů. Plot v hranici mezi pozemky účastníků patří k nemovitosti žalobce a stál tam již v době jeho přistěhování. Jelikož nic nepěstuje a nechová, tak s plotem nic nedělá a pokud se objeví díra, tak ji spraví. Pořízen záznam pozemku žalované vpravo, kde se nachází králíkárna směrem k druhému sousedovi žalované, kdy mezi dvorem a králíkárnou je vyšší terénní předěl. Kotce nejsou pevně spojeny se zemí, ale jedná se o těžké železné konstrukce, které se nedají jen tak přemístit. Pořízen snímek elektrického přivaděče, kdy elektřina do kotců je vedena z vedlejší nemovitosti, v kotcích se na podlaze nacházejí vyhřívací desky, kotce byly čisté, nešířil se z nich žádný zápach a otevřenou stranou jsou orientovány směrem k druhému sousedovi žalované a na zadní straně směrem k nemovitosti žalobce i na bocích jsou dřevěné desky. Při příchodu se v kotcích nacházeli 4 , označení plemene, , každý ve svém, pátý starý pes měla mít žalovaná uvnitř, jakož i tři , označení plemene, (jednoho dočasně). Při příchodu a ani v průběhu šetření v délce cca jedné hodiny se i při pohybu 6 cizích osob po pozemku žalované i kolem kotců, neozvalo žádné zaštěkání. Ve výběhu za kotci byla vidět převážně vzrostlejší vegetace. Při šíři předmětného pozemku žalované, kde jsou umístěny kotce, je možno říci, že tyto se žalovaná snažila umístit cca v jeho střední části. Na domě žalované směrem ke kotcům se nacházejí okna, dle žalované jde o okno i z ložnice, aby na psy viděla a měla je pod kontrolou, kdyby se něco dělo. V nemovitosti žalované bydlí i dcera s rodinou, zeť je , označení povolání, a u cesty zřídili stání, aby měl zeť rychle k dispozici auto v případě nutnosti zásahu.

5. Na základě výzvy soudu při místním šetření k navržení případných důkazů žalobce požadoval svůj účastnický výslech a znalecký posudek z oboru technické obory, odvětví akustika s tím, že aktuální nahrávku štěkotu psů potvrzující obtěžování hlukem i nadále soudu doloží. Žalovaná strana označila k důkazu tři svědky, které žádala vyslechnout.

6. Při jednání , datum, žalobce, po poučení dle § 131 o.s.ř. uvedl, že se nic nezměnilo, psi štěkají dál až na den, kdy proběhlo místní šetření. Žalovaná psa, který dělá největší neplechu a štěká pořád, zavřela do sklepa. Poznal, že při šetření venku nebyl, protože neštěkal svým typickým způsobem. Ještě před příchodem soudu štěkal a po odchodu znovu. Psi štěkají i na drůbež, kterou žalovaná chová a v průběhu šetření ji zavřela, schovala ji do boudy ve výběhu kačen, která je za tou muldou na pravé straně až u plotu. Pokud psi v noci 2x nebo 3x štěknou, s manželkou celou noc nespí a musejí brát léky na uklidnění a na spaní, žalobce konkrétně Neurol na předpis. Je nemocný na , označení, a stres jej může i zabít a nevyžádané zvuky, co se týká psího štěkotu, zvyšují tlak a způsobují stres. Nevyžádané zvuky jsou dle žalobce ti psi. K dotazu, co by ho takto ještě rušilo uvedl, že nic není tak intenzivního a trvalého jako ten psí štěkot a vytí. Štěkot je ve dne i v noci a ať soud zkusí dělat na zahradě, když za zády štěká , číslo, psů. Štěkot je intenzivní celý den a v noci i 3x. Tehdy jsou psi buď v kotcích nebo ve výběhu i do jedné v noci, než je žalovaná zavře do kotců, ale není v tom rozdíl. Žalobce připustil, že v okolí jsou další psi, ale ti je tak neobtěžují, jsou dál a není jich , číslo, . Psi v okolí obecně štěkají, ale ti ho neobtěžují. K tvrzení, že mu je znemožněno užívat venkovní prostory a k dotazu jak a konkrétně čím zřejmě v denních hodinách, žalobce doplnil, že po 10 letech už mají s manželkou tak poškozenou psychiku, že jim to štěkání znemožňuje dělat jakoukoliv činnost, pracovní i zábavní, prostě žít na zahradě. Psi štěkají od 6 hodin do 22 hodin večer, v létě i déle. Ve štěkání mají cca půlhodinové přestávky. Potvrdil, že žalobkyně psy krmí 2x denně ráno a večer a trvá to asi 20 minut, pak to má dozvuky. Při šetření psi neštěkali, protože přítel žalované stál u kotců a psy uklidňoval. A také tam nebyl pes, který ty ostatní rozštěkává, byl schovaný ve sklepě. Při místním šetření na to neupozornil, protože byl poučen, že má odpovídat jen na dotazy. Kým byl takto poučen žalobce nesdělil, prý tak všeobecně. Jelikož se živil , označení povolání, , musí mít kladný vztah k veškeré přírodě, nemá negativní vztah ke zvířatům, ale k lidem, kteří s nimi dělají ty věci. Tím má na mysli, že obtěžují sousedy a narušují občanské soužití. Proti stavbě psích kotců protestoval ještě, když tam psi nebyli, protože předpokládal, že tam bude hluk a nebude moci se tomu vyhnut. Psy nevidí, když jsou v kotcích, když jsou vzadu na zahradě, tak ano, z domu je nevidí, ale slyší. Podle žalobkyně to, že se psy jezdí i s manželem na cvičák, do lesa na honitby zachraňovat srnčata apod. mohou potvrdit v mysliveckém sdružení a často se psy navštěvují i mateřskou školku ve , označení obce, . Jinak pod nimi jsou další psi, které slyší štěkat docela často, sousedův , označení plemene, štěkne občas.

7. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že když se postaví na dvorek, tak je od paní , jméno FO, asi 50 metrů. Předešlého dne byl na dvorku od 15.00 hod. do 18:30 hod. a psy žalované neslyšel. V noci také neslyší psí štěkot, spíš mu vadí kokrhání kohouta. Občas pes zaštěká, když se jim nese krmení, trvá to po nezbytně nutnou dobu, než se jim dá žrádlo, to slyší. V okolí se také nacházejí psi od souseda a ten jeho štěká výrazně více. Nepřetržitý štěkot ze strany od paní , jméno FO, nezaznamenal. Jinak jsou na vesnici a když někdo projde, tak zaštěká. Nepociťuje to jako nepřiměřené místním poměrům, podle svědka je to normální. Směrem k paní , jméno FO, má tři okna, pokoj je obýván. U žalované pravděpodobně štěkají dva psi. Ze své zahrady vidí svědek střechy psích kotců, směrem k němu jsou situovány otevřenou stranou. Na přítomnost kohokoliv na zahradě svědka reagují jako každý jiný pes na cizího člověka, zaštěkají nebo odběhnou pryč, a to je všechno. Štěkot slyší svědek zřetelně. Na domě uvnitř dvorku má jednu kameru a další směrem na zahradu, tyto mají zvukový záznam, který občas kontroluje, protože chová hovězí dobytek, a tak to má směřované do výběhu ať vidí, co se tam děje. Pokud by psi štěkali, domnívá se, že nějaký odraz by na záznamu byl, na zahradě určitě. Při prohlížení záznamů dlouhodobý štěkot psů nebo vytí nezaznamenal. Na obtěžování štěkotem psů paní , jméno FO, si mu nikdo nestěžoval. Slyšený svědek , jméno FO, , zeť žalované uvedl, že bydlí s rodinou ve stejném domě jako žalovaná, okna z bytu mají situovaná na zahradu na kotce, mají tam ložnici. Asi kolem r. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ho na zahradě oslovil žalovaný, a když pochopil, že psi tam zůstanou, že se paní , jméno FO, neodstěhuje a psy neodstraní, řekl, že to tak nenechá a podnikne patřičné kroky a odešel. Poté kolem r. , Anonymizováno, našli ve výběhu psů jed, řešila to policie, nic se neprokázalo, tak se to nechalo být. Pokud jde o vzájemné vztahy, tak v roce , Anonymizováno, se manželka svědka a žalovaná potkaly s žalobcem a jeho manželkou, kdy hlavně ona začala slovně vulgarismy napadat žalovanou a pak i manželku svědka, vyčítala ty psy a manželce křesťanskou víru. V souvislosti se psy, jejich režimem, chováním během dne i noci svědek neshledává žádnou nějakou přílišnou aktivitu hluku, prakticky žádnou. Pracuje na , označení, při 12-ti hodinových směnách, v noci ani ve dne není žádný problém, psi neštěkají, snad štěknou, když se pustí jeden a štěkne ten druhý, ale nejde o žádný dlouhodobý projev, je to jen štěknutí psa. Nezaznamenal v okolí žádné stížnosti na štěkot psů. V okolí jsou i jiní psi, kteří dost často štěkají, např. pes od souseda hned vedle, ale není to obtěžující, je slyšet i pes od souseda přes strouhu dole, i když je to dál a další dva, které je slyšet někdy i v noci, ale spíše je to slyšet z vesnice. Žalovaná se psům věnuje, jezdí s nimi cvičit nebo ven 3-4x týdně, je to pravidlo, ale když je v práci, tak ji nevidí. Psi se pohybují ve výběhu cca 2x po 10 minutách, přesně to neví. Během léta byl některý ze psů umístěn v domě, ti malí jsou tam dlouhodobě. Psi žalované netrpí separační úzkostí., která se projevuje vytím. Při soužití se psy v domě by si toho určitě všiml. Auto parkuje pod přístřeškem. Pokud v noci vyjíždí v rámci svého zaměstnání, psi nereagují nijak hlasitě. Při pobytu na zahradě psi reagují tak, jak jim pokyne žalovaná nebo její manžel. V dané lokalitě ví svědek o několika lidech, kteří také chovají psy a někteří jich mají i více. Svědek , jméno FO, potvrdil, že v předmětné nemovitosti žije s manželkou od r. , Anonymizováno, a ložnici mají přímo proti kotcům. S manželkou byli aktivní myslivci v několika honitbách a dle mysliveckého zákona myslivci musí chovat a držet psy s loveckou upotřebitelností. K tomu, zda žalobce v době výstavby kotců proti tomu protestoval, uvedl, že když žalobce s tím seznámil, něco asi namítal, ale snažil se mu vysvětlit, že vzhledem k dispozici na pozemku nemají jinou možnost, než kotce umístit na uvedené místo. Okna mají směřována i na zahradu směrem ke kotcům, kdy se jedná o ložnici. V noci jsou v kotcích 4 psi a kdyby štěkali, tak by je přes okno slyšel. Vevnitř mají , označení plemene, a jednoho starého psa. Psi štěknou jen v případě, když je jde vypustit z kotce, stejně vítají manželku. Kromě žalobce si nestěžoval na obtěžování štěkáním psů, chodil po vesnici a ptal se, zda lidi slyší jejich psy neustále štěkat, bylo mu řečeno, že nic neslyší. Ani když žalobce zavolal za tmy policii, která tam ¼ hodiny stála a psi neštěkali. Pokud jde o výskyt divokých zvířat v okolí domu a zahrady, tak oni mají ploty zabezpečené, takže nechodí. Žalobce má ploty volné a chodí mu tam ledaco. Pokud jde o , označení plemene, , hrubosrsté, které chovají, tito psi nemají volný hlas, neštěkají, jsou to víceméně přinašeči, nosí zajíce, bažanty, ulovenou zvěř. Do výběhu jsou pouštěni během dopoledního a večerního krmení, většinou to trvá cca 20 minut, tedy za den 2x 20 minut. Na přítomnost někoho na zahradě žalobce nereagují, tento nemůže vidět do kotců, prostor kolem kotců ano, když vejde do svého , označení, sadu na východní straně zahrady. Denně nebo obden se jezdí se 3-4 psy, kteří mají složené zkoušky, do bažantnice, případně, když se loví kormoráni, na jiné lovy si bere 1-2 psy. Ve vztahu ke slepicím ve výběhu nebo venku je jako správní , označení plemene, pouze vystavují, ale neštěkají. Jejich psy mají rády i děti, s těmito docházejí do MŠ ve , označení obce, a děti si s nimi hrají. Jinak všichni sousedi okolo mají psy (, označení plemene, ). Pokud štěkají, tak jako na vesnici všichni psi, ale většinou krátkodobě. V jejich okolí jsou jinak slyšet psi z vesnice, kteří štěkají dlouhodobě. Na závěr svědek pouze ještě uvedl, že po 10 let jsou vláčeni po všech možných institucích a nařčeni, že se o psy nestarají.

8. Soud provedl i další důkazy – potvrzením Mezinárodně chráněné chovatelské stanice ze , datum, , podle kterého byla chovatelská stanice zanesena do registru chovatelských stanic na jméno , Jméno žalované, , pod reg. č. , Anonymizováno, , dále sdělením Obecního úřadu , adresa, z , datum, , z něhož bylo zjištěno, že na základě stížnosti žalobce byla provedena prohlídka na místě samém, kdy nebyly zjištěny důvody pro zahájení jakéhokoliv řízení z moci úřední. Mj. bylo konstatováno, že pozemek spolu s rodinným domem žalobkyně se nachází v zóně B - zóna bydlení. Zóna obsahuje funkční plochy vyhrazené pro bydlení, které má v zóně prioritu a člení se dle intenzity využití pozemku, charakteru objektu, architektonickému charakteru zástavby (venkovský typ zástavby, nebo městský vilový typ). Pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je zařazen do funkčního využití plochy – individuální venkovská zástavba. Nezastavěná část pozemků se využívá ve větším měřítku pro pěstování ovoce a zeleniny a mj. k realizaci drobných, jednoduchých staveb pro hospodářskou činnost (objekty pro chov zvířectva) a podnikání. , označení úřadu, pak dne , datum, zastavil řízení vedené proti obviněné , Jméno žalované, pro podezření ze spáchání přestupku na úseku ochrany zvířat proti týrání na základě oznámení , jméno FO, a , jméno FO, , kterým (údajně pes žalované) vnikl na verandu RD č. p. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , kde vzal zimní bodu , jméno FO, a utekl zpět na pozemek parc. č. , hodnota, . Z usnesení , označení úřadu, ze , datum, soud zjistil, že přestupkové řízení vedené proti , Jméno žalované, z podnětu žalovaného, že pes žalované měl poničit žalobci záhony s cibulí a způsobit škodu v hodnotě 1 600 Kč, bylo rovněž zastaveno, když tvrzený skutek nebyl obviněné prokázán. Předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2023 vyzval žalobce, prostřednictvím právního zástupce, žalovanou k odstranění závadného stavu spočívajícího v obtěžování žalobce štěkotem jejích psů nejpozději do 18. 2. 2024 s upozorněním, že při neodstranění závadného stavu toto bude vymáhat soudní cestou. Ve výzvě je mj. poukazováno na umístění kotců a výběhu psů, aktuálně , číslo, , takřka přímo vedle domu , adresa, , kdy jmenovaného obtěžuje častý (v podstatě každodenní) silný štěkot psů, který mu znemožňuje pobyt na zahradě a závažným způsobem narušuje spánek, což se podepisuje na jeho již tak nepříznivém zdravotním stavu. Štěkot se ozývá v kteroukoliv denní dobu, je velice intenzivní a obtěžující a značně přesahuje míru přiměřenou místním poměrům. Současně je ve výzvě citováno ust. § 1012 a § 1013 občanského zákoníku. Právní zástupce žalované dopisem ze dne 7. 8. 2023 reagoval na výzvu žalobce ze dne 10. 7. 2023, z něhož bylo mj. zjištěno, že paní , jméno FO, rozhodně odmítá, že by obtěžovala manžele , jméno FO, pachem a hlukem chovných zvířat nad míru přiměřenou místním poměrům, či dokonce že by svoje psy týrala surovým či trýznivým způsobem a odmítla tvrzení, že by hluk a pach jejích psů působil stresové situace s vlivem na zdravotní stav klientů , jméno FO, , tvrzení jsou zcela nepodložená. Současně je poukazováno na skutečnost, že jmenovaní se zřejmě opomněli zmínit o některých závažných skutečnostech, že vše posuzují pouze „svou optikou“ a vzájemné sousedské vztahy procházejí v čase vývojem a situace není zdaleka tak jednoduchá. Upozornil, že v přestupkovém řízení v r. , Anonymizováno, nebyl řešen chov psů nebo dokonce obtěžování hlukem a pachem atd., nýbrž odnesení boty psem, což se neprokázalo a řízení bylo zastaveno. Upozornil také, že v r. , Anonymizováno, se dosud neznámý pachatel pokusil otrávit psy paní , jméno FO, jedem, byly zpracovány toxikologické rozbory s výsledkem úmyslného podání jedu. Bylo poukázáno, že jmenovaná chová vyšlechtěné lovecké psy, kteří rozhodně neštěkají, pokud k tomu nemají relevantní důvod, pak popsáno, kde jsou psi chováni, situování kotců, jejich izolace dřevem, umístění vysokého živého plotu z tújí na společné hranici a eliminace projevu psů na míru přiměřenou místním poměrům. Pokud se lidé stěhují z měst na vesnici, tento „vesnický klid“ s sebou právě logicky nese zvukové i pachové projevy jak zemědělské výroby, tak chovu hospodářských i domácích zvířat. Soud si přehrál audiozáznam předložený žalobcem , datum, a zjistil, že na tomto je zachyceno vícero půlminutových až 1,5 minutových záznamů, kdy je slyšet zaštěkání zřejmě jednoho většího psa, někdy zaštěkání více než jednoho psa, ale ani ne po celou dobu přehrávaného záznamu. Nejedná se o intenzivní, trvalý štěkot a v žádném případě nebylo zaznamenáno žádné vytí. Ani u videozáznamu a zvukových záznamů není seznatelné, kdy tyto byly pořízeny, kde a zda se jedná o psy žalované. Pokud bylo žalující stranou navrhováno přibrat znalce z oboru technické obory, odvětví akustika, tento důkaz soud zamítl pro nadbytečnost, když otázka přiměřenosti či nepřiměřenosti imisí štěkotu psů je otázkou právní posuzovanou soudem a nikoli znaleckou.

9. Podle § 1012 občanského zákoníku vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

10. Podle § 1013 odst. 1 cit. zákona vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vznikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní důvod.

11. V daném případě dospěl soud po provedeném dokazování, že ze strany žalobkyně nejde o obtěžování hlukem nad míru přiměřenou místním poměrům a žalobě tak žalobě nelze vyhovět.

12. Pokud jde o posouzení přiměřenosti či nepřiměřenosti hluku s způsobeného psy chovanými žalovanou na jejím pozemku, kdy v daném případě se mělo jednat o obtěžování žalobce intenzivním, trvalým štěkotem, a to ve dne i v noci, v důsledku čehož je žalobce neustále v noci vyrušován a štěkot psů mu znemožňuje pracovat, či jen relaxovat na zahradě, jak měly prokázat i audiovizuální záznamy štěkotu psů žalované pořízené žalobcem, je na místě konstatovat, že z povahy věci není možné exaktně hluk změřit, protože většinou se jedná o nahodilé jednání a i v případě přivolání PČR nemusí vést k objektivnějšímu zjištění, neboť po jejím příjezdu by se psi nemuseli nijak projevovat, jak tomu bylo i v této věci, nebo by jejich štěkání a vytí mohlo dosahovat nižší intenzity. Nejspolehlivějším důkazním prostředkem se proto v takovém případě svědecké výpovědi lidí, kteří se v dané lokalitě i přes noc pravidelně zdržují a mohou tak nejlépe vypovědět, zda k excesivním projevům dochází. V této souvislosti žalobce označil k důkazu rozhodnutí NSS 1 As 189/2018. Tento však spíše vyznívá ve prospěch žalované, když soud vyslechl všechny svědky navržené žalovanou stranou, kteří vypovídali po řádném poučení o následcích křivé výpovědi a žádný z nich nepotvrdil hluk, obtěžování štěkotem psů žalované nad míru přiměřenou místním poměrům. Nejde souhlasit s tvrzením žalobce o nevěrohodnosti svědků , jméno FO, a , jméno FO, pouze z důvodu, že se jedná o osoby blízké a mající zájem na výsledku sporu. Jedná se o osoby bydlící přímo v místě, kdy mají objektivně největší znalosti o věci a místních poměrech. Nelze souhlasit s názorem, že by soud paušálně nemohl vyslýchat osoby blízké jako svědky. Jmenovaní byli řádně poučeni o možných následcích křivé výpovědi a není zde důvod zpochybňovat jejich svědectví. Ostatně žalobce, kromě své výpovědi, ničím výpovědi svědků nezpochybnil, ani nenavrhl v tomto směru důkazy. To platí i o svědectví , jméno FO, , který nemá důvod přiklánět se k některé ze stran. Tento rovněž nepotvrdil hluk, intenzivní neustálý štěkot psů žalované, přerušovaný jen cca na půl hodiny. Jak svědek uvedl, psi žalované občas zaštěkají, když se jim nese krmení a je jich tam více, ale trvá to po dobu nezbytně nutnou k podání žrádla. Štěkot slyší zřetelně, ale nejedná se o nic nepřiměřeného místním poměrům, zdá se mu to normální. Tento svědek rovněž potvrdil s ostatními, že v okolí jsou další psi od souseda a štěkají výrazně více. Má uvnitř dvorku i směrem na zahradu umístěny kamery se zvukovým záznamem, avšak žádný dlouhodobý štěkot nebo vytí psů žalované ani při prohlížení záznamů nezaznamenal. Z důvodů, které uvádí žalobce v závěrečném návrhu, nelze k výpovědi svědka nepřihlížet. Pokud hustý živý plot z několikametrových tújí nemůže žalobcem tvrzený hluk odstínit, pak v žádném případě nemůže pár, případně i vyšších keřů a terénní nerovnost zabránit, aby uváděný intenzivní, trvalý hluk svědek neslyšel ani při o něco větší vzdálenosti, pokud by k němu v takové míře docházelo, a to za situace, kdy právě směrem ke svědkovi jsou kotce směřovány otevřenou stranou. Nemůže obstát ani „obecně známé“, že , označení plemene, trpí často separační úzkostí, projevující se mj. vytím. Nebylo nijak prokázáno, že by psi žalované takovou úzkostí trpěli a žalobce v tomto směru ani nenavrhl žádné důkazy. Žalobce měl možnost na podporu svých tvrzení navrhnout rovněž výslech svědků, což neučinil, přestože taková osoba existuje, ale blíže ji nechtěl neoznačit. Podle žalobcem uvedeného judikátu lze za rušení nočního klidu považovat i štěkot a vytí psů (jednalo se o 10 psů), pokud bude výrazně překračovat míru rušení, kterou lze očekávat, a kterou je nutno tolerovat u psů chovaných na zahradě, resp. v obci, kde majitelé nemovitostí zpravidla psy chovají. Také k tomu musí docházet opakovaně, či po nepřiměřenou dobu. Soudem nebylo zjištěno, že by k něčemu takovému v daném případě docházelo. Za situace, kdy sám žalobce vlastně z domu na kotce ani nevidí a zvukově jsou kotce odcloněny od žalobce jak plnými stěnami kotců, kdy se nejedná pouze o nějaké laťky a také hradbou vysokých tújí, což bylo zdokumentováno i při místním šetření soudem, subjektivní pocity žalobce nemohou být objektivními zjištěními nepřiměřenosti či dlouhodobosti štěkotů psů žalované v dané lokalitě, i když je možné, že ne všichni jsou na zvukové projevy stejně citliví. Nelze však přehlédnout, že nemovitosti obou účastníků se nacházejí v zóně bydlení, kdy se jedná o venkovský typ zástavby, kde se počítá i s realizací drobných staveb mj. i pro chov zvířectva a na vesnici je chov psů přirozeným jevem, kdy nemusí jít pouze o jednoho psa. Nelze souhlasit ani s tvrzením žalobce, že předmětné kotce jsou umístěny takřka přímo vedle rodinného domu žalobce. Toto tvrzení bylo vyvráceno při místním šetření, neboť zadní dřevěná strana kotců je ve vzdálenosti cca 18 metrů od plotu mezi pozemky účastníků a dům žalobce se nachází ještě pár metrů od tohoto plotu. Nesouladná situace mezi účastníky trvající téměř 10 let se objektivně musela odrazit ve vztazích a chování účastníků a k jejich zlepšení nepřispěly ani opakované podněty žalobce na úřady a vystavování žalované přestupkovému řízení, která se primárně netýkala ani obtěžování hlukem ze strany žalované a všechna byla vůči ní zastavena. Podstatu sousedských vztahů lze vyjádřit i tak, že principem sousedského práva není jen úprava nepřiměřeného obtěžování ze strany souseda, nýbrž povinnost (závazek) snášet obtěžování přiměřené. S ohledem na vše výše uvedené soud rozhodl zamítnutím žaloby, jak uvedeno ve výroku rozsudku.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci, který neměl úspěch ve věci uložil povinnost uhradit úspěšné žalované částku 31 327,59 Kč. Náklady řízení dle vyhl. 177/96 Sb. (AT) v platném znění jsou představovány 9 úkony právní služby , jak jsou vyjmenovány v podání žalované ze 14. 10. 2025, z toho dva úkony dle § 9 odst. 1 ve znění do 31. 12. 2024 po 1 500 Kč, dalších 7 úkonů právní služby dle téhož § 9 ve znění od 1. 1. 2025 po 2 300 Kč, dále se jedná o dvě paušální odměny dle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 po 300 Kč, 7 paušálních odměn dle § 13 odst. 4 ve znění od 1. 1. 2025 po 450 Kč, náhradu za promeškaný čas na cestě 3x , adresa, a zpět k soudním jednáním celkem za 6 půlhodin po 150 Kč a za cestu , adresa, a zpět za dvě půlhodiny po 150 Kč. Součástí nákladů je i cestovné na soudní jednání ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a na místní šetření , datum, v celkové částce 2 479,09 Kč jak rozepsáno v písemném vyúčtování žalované. Jelikož právní zástupce žalované osvědčil, že je plátcem DPH, přísluší mu v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. DPH ve výši 21 % z částky odměn a paušálů ve výši 22 850 Kč, a to v částce 4 798,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen uhradit žalované náklady řízení k rukám jejího právního zástupce.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.