9 C 225/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 24 732 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 3 087,80 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 5. 1. 2021 a zákonném úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 2 423,45 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 230 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 230 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje prvým měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 11 136 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 677,51 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 8. 2021, dále z částky 9 447,51 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení a ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 984,84 Kč.

IV. Žaloba se zamítá co do částky 6 366 Kč, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 275,13 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 631,04 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 24 732 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 366 Kč od 3. 1. 2009 do zaplacení a z částky 6 366 Kč od 28. 12. 2008 do zaplacení. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným datum smlouvu o půjčce číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 10 136 Kč Celkem měl tedy žalovaný vrátit společnosti 27 136 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 512 Kč. Žalovaný svůj závazek nesplnil a dluží 10 829,01 Kč na jistině a 9 008,99 Kč na poplatku. Poslední splátku zaplatil 13. 11. 2010. Od uzavření předmětné smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 8 770 Kč. Dále uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným datum smlouvu o půjčce číslo v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem 10 464 Kč Celkem měl tedy žalovaný vrátit společnosti 22 464 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 288 Kč. Žalovaný svůj závazek nesplnil a dluží 3 400,64 Kč na jistině a 3 793,36 Kč na poplatku. Poslední splátku zaplatil 13. 11. 2010. Od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 16 098 Kč. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z datum s účinností ke dni 5. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem z 6. 1. 2021.

2. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu podáním z 6. 10. 2021, kdy současně vzala žalobu částečně zpět ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v rozsahu, jak vyplývá z výroku I. rozsudku, kdy v požadovaném rozsahu bylo řízení zastaveno dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř.

4. Při jednání zástupce žalobkyně na podané žalobě v celém rozsahu setrval. Žalovaný potvrdil, že obě smlouvy o půjčce uzavřel a dosud vše nesplatil, ale nesouhlasí s úhradou souhrnných poplatků a je připraven uhradit pouze to, co si půjčil. Ať je sečteno, co všechno uhradil na obě smlouvy a rozdíl pak zaplatí. Nesouhlasil s tvrzením, že součástí souhrnného poplatku měly být administrativní poplatky za výběry částek. Při sepisování smluv bylo jasně řečeno, že se jedná o úrok a jeho výši považuje za lichvu. Ke svým poměrům uvedl, že má další exekuce a srážky ze mzdy, zbývá mu měsíčně cca 11 500 Kč, ale žije s matkou, která má nízký důchod, tak jí pomáhá s úhradou nákladů na bydlení apod. Pokud mu bude soudem uloženo něco zaplatit, tak požádal o měsíční splátky v rozmezí 500 – 1 000 Kč.

5. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce z datum číslo smlouvou o půjčce ze dne datum číslo výzvy k plnění z 29. 7. 2021 včetně podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávek z datum, účinné od 5. 1. 2021 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávek z 6. 1. 2021 včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: 6. právnická osoba, poskytla žalovanému datum v hotovosti částku 16 000 Kč jakožto půjčku, kterou se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšenou o souhrnný poplatek 11 136 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 512 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Dále žalobkyně společnost právnická osoba žalovanému dne datum částku 12 000 Kč jakožto půjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit společnosti navýšenou o souhrnný poplatek 10 464 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 288 Kč. Nedílnou součástí smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Podle jejich článku 8 se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli, že v případě, kdy žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalovaného.

7. Původní věřitelka převedla pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z 6. 1. 2021.

8. Soud aplikoval ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve věci občanský zákoník č. 40/1964 Sb., účinný do 31. 12. 2013, protože smlouva byla uzavřena za jeho účinnosti. Podle jeho § 657 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis, kterým bylo v té době nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Podle jeho § 1, ve znění účinném do 30. 6. 2013, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů. Podle § 524 může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

9. Žaloba je opodstatněná pouze částečně.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením s tím souvisejícím žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky.

11. Pokud jde o ujednání o výši„ souhrnného poplatku“ za poskytnutí půjček, hodnotí je soud jako absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ač původní věřitelka označila ve smlouvě navýšení půjčky„ souhrnným poplatkem“, jedná se fakticky o úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úroky ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku. Ten jejich sjednání sice připouštěl, nicméně jejich dohodnutá výše musela být v souladu se základními zásadami pro právní úkony obsaženými v hlavě čtvrté občanského zákoníku. V této věci však výše dohodnutých úroků ve smlouvě z datum představuje 87,2 % půjčené částky, takže by měl žalovaný vracet 187,2 % půjčených prostředků a ve smlouvě z datum představuje 69,6 % půjčené částky, takže by měl žalovaný vracet 169,6 % půjčených prostředků. Takové ujednání je bezesporu v rozporu s obecnými zásadami slušnosti, které jsou běžně v civilizované společnosti zastávány a ve svém souhrnu jsou označovány jako dobré mravy. Samozřejmě je logické a opodstatněné, že věřitelé půjčující peníze za dobu, co nemohou s půjčenou částkou disponovat, požadují určitou úplatu za půjčení, ta by však měla odpovídat určité obvyklé ceně peněz, za kterou jsou půjčovány. 87,2 % a 69,6 % však jsou úrokem, který lze hodnotit jako lichevní, protože spotřebitelé využívající k čerpání úvěru služeb nebankovních subjektů, jsou téměř ve všech případech osoby, kterým by banky, které poskytují standardní úroky, z nějakého důvodu nepůjčily. K půjčce od nebankovního subjektu tak přistupují zpravidla v určité tísni, kdy nemají na výběr. Původní věřitelka žalovanému za této situace poskytla půjčky 16 000 Kč a 12 000 Kč, za které si nechala slíbit kromě jejich vrácení i úrok 11 136 Kč a 10 464 Kč, tedy plnění, která jsou k poskytnutým půjčkám v hrubém nepoměru. Proto soud v této části žalobě nevyhověl včetně souvisejících zákonných úroků z prodlení.

12. Vzhledem k tomu, že část smluv o„ souhrnných poplatcích“ lze oddělit od zbývajících ujednání smlouvy, považuje soud v ostatním smlouvy za platné. Předáním peněz společností právnická osoba, žalovanému tak došlo v obou případech k uzavření smlouvy o půjčce a bylo povinností žalovaného vrátit půjčenou částku. Žalovaný tvrdil, že nějakou dobu svou povinnost splácet plnil, kolik na kterou půjčku uhradil však neprokázal, soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně ohledně uhrazených částek. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy z datum půjčila žalovanému 16 000 Kč, kdy žalovaný vrátil částku 8 770 Kč. Podle smlouvy z datum půjčila žalovanému 12 000 Kč a tento na půjčku již uhradil 16 098 Kč. U smlouvy z datum tak soud přiznal žalobkyni rozdíl mezi půjčenou částku 16 000 Kč a vrácenou částkou 8 770 Kč, tj. 7 230 Kč. U smlouvy z datum žalobkyni nepřiznal právo na úhradu žádné částky, neboť žalovanému bylo půjčeno 12 000 Kč, dosud uhradil na tuto půjčku 16 098 Kč, tedy půjčku již v celém rozsahu splatil, dokonce přeplatil. S ohledem na to, že žalobkyně prokázala, že je nositelkou pohledávek, soud žalobě v části nevrácené půjčky z datum vyhověl. Nezaplacením dluhu vznikla žalovanému druhotná povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení, které soud žalobkyni přiznal v požadované výši ode dne následujícího od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění. Ve zbývajícím rozsahu, po zohlednění částečného zpětvzetí, soud žalobu zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalovaný by na ni měl právo, protože byl v řízení částečně úspěšný, ale práva na náhradu nákladů se výslovně vzdal.

14. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku 5% z žalované částky, tj. 1 116 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila 990 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 126 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li účastníci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.