119 C 38/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 38 565 284,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 38 565 284,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 7. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v částce 799 676,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 38 565 284,82 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla být způsobena jednáním žalované. Svým chováním (jednáním) žalovaná měla zapříčinit, že žalobkyně nebyla v insolvenčním řízení žalované (potažmo v insolvenčním řízení , jméno FO, ) uspokojena s celou svou pohledávkou z úvěrové smlouvy jako zajištěný věřitel. Žalobkyně se žalovanou dne 19. 5. 2011 uzavřela smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „úvěrová smlouva“), na základě které byl žalobkyní žalované poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 44 000 000 Kč. Stejný den byla také uzavřena zástavní smlouva č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen „zástavní smlouva“) k zajištění smlouvy o úvěru, na základě níž byly zastaveny nemovitosti v k. ú. , adresa, pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále také jen „zastavené nemovitosti“ nebo „zástava“), jejichž vlastníkem v té době byl , jméno FO, . , jméno FO, předmětné pozemky nabyl od žalované na základě kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2009 za kupní cenu 8 700 000 Kč. Dne 9. 9. 2011 bylo zahájeno insolvenční řízení žalované, a to u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSOS , spisová značka, . Do insolvenčního řízení dne 26. 9. 2011 přihlásila žalobkyně svou pohledávku za žalovanou ze shora popsané úvěrové smlouvy ve výši 43 331 780,70 Kč. Jelikož tato pohledávka byla ke dni podání přihlášky zajištěna nemovitostmi, jejichž zaknihovaným vlastníkem byl , jméno FO, , přihlásila žalobkyně svou pohledávku jako nezajištěnou, neboť byla zajištěna majetkem nenáležejícím do majetkové podstaty žalované. Pohledávka žalobkyně byla v insolvenčním řízení v plném rozsahu zjištěna. Úpadek žalované byl řešen reorganizací. Reorganizační plán byl schválen dne 15. 11. 2012. Žalobkyně byla v rámci insolvenčního řízení žalované uspokojena toliko co do výše 11 %, obdržela částku ve výši 4 766 495,88 Kč. Dne 17. 6. 2014 bylo vydáno usnesení, kterým bylo vzato na vědomí splnění reorganizačního plánu žalované. V rámci svého insolvenčního řízení žalovaná podle názoru žalobkyně zamlčela, že součástí její majetkové podstaty by měly být i nemovitosti zastavené na základě zástavní smlouvy (z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2009). Ty však nebyly v průběhu insolvenčního řízení žalované do její majetkové podstaty vůbec zahrnuty. Dne 2. 7. 2015 byl zjištěn úpadek , jméno FO, a dne 15. 12. 2015 bylo schváleno jeho oddlužení. Dne 4. 12. 2014 přihlásila žalobkyně svou pohledávku za žalovanou jakožto pohledávku zajištěnou, neboť tato byla zajištěna nemovitostmi v k. ú. , adresa, zastavenými na základě zástavní smlouvy, když v době podání přihlášky byl zaknihovaným vlastníkem nemovitostí právě , jméno FO, . Předmětné nemovitosti byly nejprve zveřejněny v soupisu majetkové podstaty , jméno FO, , přihláška žalobkyně do insolvenčního řízení nebyla popřena ani insolvenčním správcem ani dlužníkem (, jméno FO, ). Dne 14. 3. 2017 žalovaná přistoupila k podání incidenční žaloby, kterou se domáhala vyloučení nemovitostí v k. ú. , adresa, z majetkové podstaty , jméno FO, s tím, že kupní smlouva ze dne 2. 2. 2009 je absolutně neplatná pro rozpor s § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), neboť hodnota převáděného majetku nebyla určena na základě znaleckého posudku. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 16. 5. 2019, č. j. , incidenční spisová značka, , bylo rozhodnuto, že žalovaná je vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž tyto nemovitosti byly vyloučeny z majetkové podstaty dlužníka (, jméno FO, ). Tento závěr byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. , incidenční spisová značka, . Do katastru nemovitostí byla jako vlastník předmětných nemovitostí zapsána žalovaná. Žalobkyně tak v insolvenčním řízení , jméno FO, nebyla uspokojena. V insolvenčním řízení žalované byla uspokojena jen jako nezajištěný věřitel. Žalobkyni vznikla škoda, kterou vyčíslila na 38 565 284,82 Kč, což odpovídá rozdílu přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení žalované (43 331 780,70 Kč) po odpočtu částky, kterou byla v insolvenčním řízení uspokojena (4 766 495,88 Kč). Žalobkyně má za to, že jí tato škoda byla způsobena protiprávním jednáním žalované, které spatřuje a) v uzavření absolutně neplatné kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2009; b) v zamlčení absolutní neplatnosti kupní smlouvy při uzavření úvěrové a zástavní smlouvy [Žalovaná zamlčela, že vlastníkem zastavovaných nemovitostí je přímo žalovaná nikoliv , jméno FO, . Žalobkyně upozornila na § 415 zákona č. 40/1964, občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), který stanoví, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí, a na § 424 obč. zák., který uvádí, že za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.]; c)v požádání o čerpání úvěru v rozporu s úvěrovou smlouvou (Žalovaná požádala o čerpání úvěru, ač nebyly splněny podmínky, neboť zástavní právo zaniklo, tím došlo k poskytnutí úvěru v rozporu se smlouvou.); d)v neoznačení nemovitostí v seznamu majetku v rámci insolvenčního řízení žalované [Žalovaná porušila povinnosti v rámci svého insolvenčního řízení, neboť věděla o odlišné ceně pozemků, že kupní cena je diametrálně odlišná, tj. věděla o neplatnosti kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2009, a přesto tento majetek do insolvenčního řízení nezahrnula do majetkové podstaty, tím porušila § 104 zákon č. 182/2006, insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“)]. Pokud by žalovaná tyto povinnosti neporušila, žalobkyně by vystupovala v reorganizaci jako zajištěný věřitel v samostatné skupině. Zavinění u žalované shledává u všech protiprávních jednání minimálně ve formě nepřímého úmyslu, neboť musela žalovaná vědět, že se žalobkyně nebude moci uspokojit jako zajištěný věřitel v insolvenčním řízení žalované, případně v insolvenčním řízení , jméno FO, . Pokud by nemovitosti zůstaly ve vlastnictví , jméno FO, , byla by žalobkyně uspokojena plně v tomto insolvenčním řízení dlužníka. Škoda tak nevznikla současně s popisovaným protiprávním jednáním, a tudíž ani účinnost reorganizačního plánu nemohla mít na pohledávku na náhradu škody jakýkoliv vliv. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že nárok na náhradu škody nemůže být promlčen a je vznesen žalovanou v rozporu s dobrými mravy. Je třeba důsledně odlišovat okamžik vzniku škody a okamžik vlastního protiprávního jednání. Okamžik vzniku škody nastal až vkladem vlastnického práva žalované k zastaveným nemovitostem (tj. 13. 8. 2020) a nemovitosti byly vyloučeny z majetkové podstaty , jméno FO, . Žalovaná se protiprávního jednání dopustila i po roce 2014, neboť až do 17. 6. 2014, tj. do nabytí právní moci usnesení o schválení reorganizačního plánu žalované, mohly být nemovitosti sepsány do majetkové podstaty žalované. Proto se podle žalobkyně na promlčení vztahuje jak starý občanský zákoník, tak nový, kdy objektivní promlčecí lhůta je vázána až na okamžik vzniku škody. Závěrem uvádí, že to byla žalovaná, která primárně zapříčinila razantní snížení uspokojení pohledávky žalobkyně a kdo navíc měl faktickou kontrolu nad tím, s jakým časovým odstupem se žalobkyně o důvodech snížení uspokojení pohledávky dozvěděla. Navíc je třeba vzít v potaz, že právo žalobkyně na náhradu škody obecně podléhá promlčení, kdežto právo žalované na určení vlastnického práva k nemovitostem nikoli. K tvrzeným pochybením žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy, kdy si měla žalobkyně ověřit platnost zástavy, upozorňuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém Nejvyšší soud vyslovil: „Nabyvatel nemovitosti evidované v katastru nemovitostí jako vlastnictví převodce není v zásadě povinen činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistil, že stav zápisů ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným právním stavem.“ Proto by ani hypotetická spoluúčast žalobkyně na způsobené škodě neměla vést k zamítnutí žaloby, pouze k dělení škody, a to jen velmi mírně, neboť žalovaná se dopustila několika protiprávních jednání, která vedla ke vzniku škody (kdy tyto byly činěny ve formě úmyslu), zatímco žalobkyně žádnou zákonnou a ani smluvní povinnost neporušila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně na náhradu škody neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby zejména z důvodu absence protiprávního jednání žalované, resp. všech podmínek vzniku povinnosti k náhradě škody. Pohledávka žalobkyně zanikla účinností reorganizačního plánu žalované. Žalovaná uvádí, že to byla právě žalovaná, která byla poškozena jednáním , jméno FO, , který jediný měl absolutní kontrolu nad tehdy existujícím právním stavem, neboť v předmětné době byl jediným společníkem a jednatelem žalované. Žalobkyně se jako profesionál nezachovala s patřičnou odbornou péčí (u žalované za 111 dní od uzavření úvěrové smlouvy bylo zahájeno insolvenční řízení), neboť poskytla žalované úvěr ve výši 44 milionů Kč a přijala zajištění nemovitostmi pouze v hodnotě 8 700 000 Kč. Žalobkyně si měla ověřit právní titul, na jehož základě byl jako zapsaný vlastník veden , jméno FO, , k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , spisová značka, . Rovněž má za to, že nárok žalobkyně musel nejpozději splněním reorganizačního plánu zaniknout. Žalovaná upozorňuje, že žalobkyně reorganizační plán schválila. Nárok žalobkyně zanikl v souladu s § 356 odst. 1 IZ a tato žaloba o náhradu škody je nepřípustným obejitím tohoto ustanovení. Žalovaná odkázala na bod 20., 25. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. , spisová značka, , které uvádí, že žalobkyně si měla být vědoma skutečnosti, že kupní smlouva, jejímž předmětem byly zastavené nemovitosti, byla absolutně neplatná a že předmětné nemovitosti jsou součástí majetkové podstaty žalované. Žalobkyně měla možnost svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení žalované jako zajištěnou; pokud tak neučinila, jde to k tíži jí samotné. Žalovaná shrnuje, že vznesený nárok na náhradu škody je nedůvodný. Neexistuje dále škoda, pohledávka zanikla reorganizací žalované. Není zde ani protiprávní jednání žalované. Stejně tak je vyloučena příčinná souvislost mezi jednáním žalované, které není protiprávní, a tvrzenou škodou, jež může reálně odpovídat zaniklé pohledávce v reorganizaci. Příčinná souvislost byla přetržena jednáním žalobkyně, jestliže svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila jako zajištěnou, neboť pro neplatnost kupní smlouvy byly předmětné pozemky součástí majetkové podstaty žalované. Byla to žalovaná, která byla poškozena jednáním , jméno FO, a § 196a odst. 3 obch. zák. chránil obchodní společnost před jediným a ovládajícím společníkem (viz I. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Absolutní neplatnosti kupní smlouvy si měla být vědoma sama úvěrující banka. Nad rámec nárok žalobkyně považuje žalovaná za promlčený. Ke vzniku újmy došlo nesplacením úvěru, jehož splatnost dle úvěrové smlouvy byla 19. 9. 2011, a nikoliv až vkladem vlastnického práva žalované k zajištěným nemovitostem. Žaloba byla podána 11. 11. 2021, tedy rovněž po uplynutí objektivní promlčecí lhůty počítané od vzniku škody. Odkázala na § 398 obch. zák., který počátek objektivní promlčecí doby spojuje s okamžikem porušení povinnosti, nikoliv se vznikem škody. Subjektivní promlčecí doba pak počala běžet již uzavřením úvěrové a zástavní smlouvy dne 19. 5. 2011, kdy již tehdy měla mít žalobkyně informace o absolutní neplatnosti kupní smlouvy na zastavované pozemky a o samotném vzniku škody se dozvěděla v momentě, kdy jí úvěr nebyl splacen (19. 9. 2011). Počátek promlčecí lhůty v žádném případě nelze datovat až k okamžiku, kdy došlo k zápisu vlastnického práva žalované k nemovitostem na základě deklaratorního rozhodnutí soudu. Žalovaná podala žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem a o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka , jméno FO, již 7. 3. 2017 (14. 3. 2017 byla tato žaloba zveřejněna v insolvenčním rejstříku v rámci insolvence , jméno FO, ).

3. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedených listinných důkazů, na něž soud dále odkazuje, byly zjištěny následující skutečnosti.

4. Žalobkyně (jako poskytovatel úvěru) a žalovaná (jako příjemce úvěru) uzavřely dne 19. 5. 2011 smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve výši úvěrového rámce 44 000 000 Kč. Úvěr byl zajištěn směnkou vlastní č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, (se směnečným rukojemstvím obchodní společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, a , jméno FO, ) a dále zástavním právem k nemovitostem [pozemky parc. č. , Anonymizováno, /1, parc. č. , Anonymizováno, /1, parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /1, parc. č. , Anonymizováno, /1, parc. č. , Anonymizováno, /1, parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /2, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , (dále také jen „zástava“ nebo „předmětné nemovitosti“)] na základě zástavní smlouvy ze dne 19. 5. 2011, kterou však neuzavřela žalovaná, nýbrž tehdejší zapsaný vlastník předmětných nemovitostí , jméno FO, a žalobkyně, žalovaná v této smlouvě vystupuje jako vedlejší účastník. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy) Dne 2. 2. 2009 byla uzavřena kupní smlouva mezi žalovanou (prodávající) a , jméno FO, (kupujícím), na základě které mělo dojít k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem (a k dalším sousedícím pozemkům, které nebyly předmětem zástavy) z žalované na , jméno FO, za kupní cenu 8 700 000 Kč. Kupní smlouvu podepsal jak na straně prodávající, tak na straně kupující , jméno FO, . (Zjištěno z obsahu kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2009) Z výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že , jméno FO, byl v období od 29. 10. 2001 do 21. 8. 2013 jediným společníkem a jediným jednatelem žalované, jednatelem žalované byl do 15. 8. 2014.

5. Z obsahu insolvenčního spisu (z jednotlivých listin) vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSOS , spisová značka, soud zjistil, že insolvenční řízení žalované bylo zahájeno dne 9. 9. 2011, dne 19. 9. 2011 bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku rozhodnutí o úpadku žalované. Dne 18. 1. 2012 nabylo účinnosti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku povinné (žalované) formou reorganizace. (návrh na povolení reorganizace ze dne 12. 9. 2011, usnesení č. j. KSOS , spisová značka, -A8). Pohledávka žalobkyně byla přihlášena jako pohledávka č. , hodnota, a byla předmětem reorganizace podle reorganizačního plánu, jehož účinnost nastala dne 1. 12. 2012. (Seznam přihlášených pohledávek ze dne 28. 11. 2011) Na základě schváleného reorganizačního plánu část vymáhané pohledávky ve výši 4 766 795,88 Kč zanikla splněním závazku – byla uspokojena v rámci reorganizace (žalobkyně dne 27. 12. 2013 obdržela částku 1 191 623,97 Kč a dne 22. 5. 2014 částku 3 574 871,91 Kč); a část pohledávky ve výši 38 565 284,80 Kč zanikla bez splnění jako účinek řešení úpadku povinné reorganizací – dohodou účastníků insolvenčního řízení o zániku závazku bez splnění v souladu s reorganizačním plánem, a to ke dni 17. 6. 2014. (Usnesení č. j. KSOS , spisová značka, -, Anonymizováno, , KSOS , spisová značka, -, Anonymizováno, , č. j. KSOS , spisová značka, -, Anonymizováno, )

6. Z insolvenčního spisu (z jednotlivých listin) vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSOS , spisová značka, proti dlužníku , jméno FO, bylo zjištěno, že jeho úpadek byl zjištěn dne 2. 7. 2015. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku do tohoto insolvenčního řízení ve výši 43 331 780,70 Kč – jistina, a dále příslušenství ve výši 27 253 660,94 Kč, viz přihláška pohledávky , Anonymizováno, , Anonymizováno, do insolvenčního řízení , jméno FO, ze dne 1. 12. 2014, doplnění přihlášky ze dne 28. 8. 2015. Pohledávka žalobkyně nebyla popřena ani insolvenčním správce ani dlužníkem, tj. , jméno FO, (Protokol z přezkumného jednání ze dne 1. 1. 2025). Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka žalobkyně byla na prvním místě a byla vedena jako zajištěná. V soupisu majetkové podstaty ze dne 23. 9. 2015 jsou uvedeny zastavené pozemky. Do insolvenčního řízení , jméno FO, se dne 31. 8. 2015 přihlásila rovněž žalovaná s pohledávkami v celkové ve výši 24 173 708,20 Kč. Žalovaná podala dne 6. 3. 2017 žalobu u Krajského soudu v , adresa, , kterou se domáhala určení, že je výlučným vlastníkem zastavených nemovitostí, a jejich vyloučení z majetkové podstaty , jméno FO, (incidenční žaloba ze dne 7. 3. 2017). Krajský soud v , adresa, rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2019, č. j. , incidenční spisová značka, tak, že žalovaná byla určena jako vlastník daných pozemků a ty byly vyloučeny z majetkové podstaty v insolvenčním řízení , jméno FO, . Tento závěr byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Kupní smlouva ze dne 2. 2. 2009 byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s § 196a odst. 3 obch. zák., neboť hodnota prodávaných nemovitostí nebyla oceněna znalcem a zároveň sjednaná cena ve smlouvě byla pro společnost (žalovanou) méně výhodná než cena v daném čase a místě obvyklá (tržní cena), což soud dovodil ze znaleckých posudků, resp. z listiny – tržní ocenění. Krajský soud v , adresa, vycházel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , jenž ocenil pozemky ke dni 2. 2. 2009 na částku 16 525 965 Kč. V tomto řízení (o incidenčním sporu) byly provedeny také: znalecký posudek , právnická osoba, . zpracovaný , tituly před jménem, , adresa, /15 [pozemky oceněny ke dni 2. 3. 2015 na základě srovnávací metody na částku 58 000 000 Kč (tento znalecký posudek byl proveden rovněž v nyní projednávaném sporu)], znalecký posudek , tituly před jménem, , adresa, (pozemky ke dni 8. 2. 2010 oceněny na částku 26 082 790 Kč dle cenového předpisu) a listina – tržní ocenění pozemků ze dne 15. 4. 2009 ev. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, zpracované , tituly před jménem, , jméno FO, (pozemky kde dni 8. 4. 2009 oceněny na částku 126 000 000 Kč srovnávací metodou s určitou korekcí). Dovolání insolvenčního správce proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. , spisová značka, . Dovolací soud uvedl, že nelze považovat výkon vlastnického práva za rozpor s dobrými mravy ani za zneužití práva. Stejně tak ústavní stížnost insolvenčního správce nebyla úspěšná a byla usnesením Ústavního soudu dne 6. 12. 2022, sp. zn. I. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, se stejným závěrem odmítnuta. Nad rámec Ústavní soud uvedl, že rozpor s dobrými mravy je zřejmý jen z jednání , jméno FO, při uzavírání kupní smlouvy, jež byla později shledána absolutně neplatnou, neboť při výkonu funkce jednatele žalované jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře ve svůj vlastní prospěch a na úkor žalované s přímým úmyslem jí poškodit.

7. Soud dále provedl důkaz rozsudky v řízení vedeného mezi účastníky u Okresního soudu v , adresa, o určení neexistence zástavního práva pod sp. zn. , spisová značka, . Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 5. 5. 2022, sp. zn. , spisová značka, byla žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení, neboť bylo zjištěno, že je mezi účastníky vedeno řízení o soudním prodeji zástavy.

8. Na základě provedených důkazů (rozhodnutí dále citovaná) bylo zjištěno, že řízení o soudním prodeji zástavy bylo vedeno mezi účastníky u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením ze dne 7. 10. 2022, č. j. , spisová značka, byla exekuce zastavena, neboť pohledávka žalobkyně (v exekučním řízení oprávněné) zanikla splněním reorganizačního plánu žalované. Zástavní právo je akcesoricky vázáno na trvání pohledávky, kterou má zajišťovat. Bylo uzavřeno, že zástavní právo žalobkyně zaniklo spolu se zánikem zajištěné pohledávky splněním reorganizačního plánu. Byla tak úspěšně zpochybněna existence zástavního práva. Tento závěr byl potvrzen Krajským soudem v , adresa, usnesením ze dne 24. 11. 2023, sp. zn. , spisová značka, . Dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. , spisová značka, . Nejvyšší soud k tomu dodal (podstatné pro nyní projednávaný spor jsou zejména body 20., 24. a 25. citovaného usnesení), že žalobkyně svými argumenty v podstatě zpochybňuje zařazení do skupiny nezajištěných věřitelů. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), z něhož jednoznačně vyplývá, že dodatečné zpochybnění zařazení věřitelů do jednotlivých skupin věřitelů nelze připustit, reorganizační plán je pro dlužníka i jeho věřitele závazný a po jeho schválení (a splnění) již nelze obsah reorganizačního plánu měnit či důsledky z něj pro věřitele plynoucí obcházet (srov. § 352 odst. 2 IZ). Dále dovolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. , spisová značka, , uvedl, že „zástavní věřitel nemůže při zastavení nemovitostí … spoléhat na to, že by je "přijal v dobré víře, že zástavce je oprávněn tyto hodnoty zastavit", musí se vždy náležitě přesvědčit zejména o vlastnickém právu zástavce. U nemovitých věcí to především znamená, že zástavní věřitel nemůže vycházet jen ze stavu katastru nemovitostí, ale že se musí – v zájmu dosažení toho, aby zástavce byl vlastníkem zástavy nebo aby dával zástavu se souhlasem vlastníka – náležitě přesvědčit o skutečných vlastnických vztazích, zejména ukazuje-li se, že stav zápisu v katastru nemovitostí neodráží (nemusí odrážet) skutečné právní vztahy…“ (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. , spisová značka, ). Z výše uvedeného vyplývá, že předmětné nemovitosti byly součástí majetkové podstaty, ačkoliv nebyly uvedeny v soupisu majetkové podstaty dlužníka – povinné. Oprávněná si měla být vědoma skutečnosti, že kupní smlouva, jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti, byla absolutně neplatná (srov. bod 22 tohoto usnesení) a že předmětné nemovitosti jsou součástí majetkové podstaty. Oprávněná měla možnost svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení jako zajištěnou, pokud tak neučinila, v souladu s R , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nemá v tuto chvíli možnost zpochybňovat zařazení do jednotlivých skupin věřitelů, obsah reorganizačního plánu nelze měnit a obcházet důsledky z něj plynoucí.

9. Dále soud z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zjistil, že tento nález se primárně týká práva na účinné vyšetřování. Byla jím zamítnuta ústavní stížnost žalobkyně směřující proti usnesením orgánů činných v trestním řízení, kterými došlo k odložení trestního stíhání insolvenčních správců, jež měli jednat v rozporu se svými povinnostmi, když nezjistili, že kupní smlouva o prodeji nemovitostí ze dne 2. 2. 2009 je neplatná a náleží do majetkové podstaty žalované. V bodě 50. svého nálezu Ústavní soud zdůraznil zásadu subsidiarity trestní represe a zásadu in dubio pro reo. Za klíčové považuje, že uplatnění trestní odpovědnosti vůči podezřelým nemusí být přiměřené již jen proto, že vše nasvědčuje, že skutečně odpovědnými osobami jsou podle všeho právě věřitelka stěžovatelky, tedy společnost (žalovaná), nebo její tehdejší jednatel (, jméno FO, ), kteří ve skutečnosti čerpali úvěr, který řádně nesplatili. Vše nasvědčuje rovněž tomu, že nemuselo jít o [pro stěžovatelku (žalobkyni) nešťastnou] shodu náhod. Ostatně žalobkyně dosud nevyužila ani žádných možností soukromoprávních žalob vůči panu B. či společnosti X s tím, že mohli způsobit svým jednáním zmaření řádného splacení úvěru. Stěžovatelka zde sice poukazuje na problémy s dobytností případné pohledávky vůči těmto osobám, avšak to není skutečnost, kterou zde lze klást k tíži orgánům veřejné moci.

10. Ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /15, Anonymizováno, ze dne 2. 3. 2015 zpracovaného , právnická osoba, ., konkrétně , tituly před jménem, , adresa, , soud zjistil, že znalec stanovil cenu pozemků (zástavy) ke dni 2. 3. 2015 na základě srovnávací hodnoty na částku 58 000 000 Kč.

11. Soud vychází z tohoto zjištěného skutkového stavu. Účastníci dne 19. 5. 2011 uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru až do částky 44 000 000 Kč, na straně poskytovatele úvěru vystupovala žalobkyně (banka) a na straně příjemce úvěru žalovaná (obchodní společnost). Úvěrová smlouva byla zajištěna zástavou nemovitostmi specifikovanými v zástavní smlouvě ze dne 19. 5. 2011 ve vlastnictví , jméno FO, v té době jediného společníka a jednatele žalované. , jméno FO, pozemky získal na základě kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2009 od žalované, za kterou jednal rovněž , jméno FO, jako její jednatel, za kupní cenu 8 700 000 Kč. Insolvenční řízení žalované bylo zahájeno dne 9. 9. 2011 a dne 19. 9. 2011 bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku rozhodnutí o úpadku žalované. Dne 18. 1. 2012 nabylo účinnosti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku formou reorganizace. Žalobkyně do insolvenčního řízení žalované přihlásila svou pohledávku z úvěrové smlouvy jako nezajištěnou a byla předmětem reorganizace podle reorganizačního plánu, jehož účinnost nastala dne 1. 12. 2012. Na základě schváleného reorganizačního plánu část vymáhané pohledávky ve výši 4 766 795,88 Kč zanikla splněním závazku – byla uspokojena v rámci reorganizace (žalobkyně dne 27. 12. 2013 obdržela částku 1 191 623,97 Kč a dne 22. 5. 2014 částku 3 574 871,91 Kč); a část pohledávky ve výši 38 565 284,80 Kč zanikla bez splnění jako účinek řešení úpadku povinné reorganizací – dohodou účastníků insolvenčního řízení o zániku závazku bez splnění v souladu s reorganizačním plánem, a to ke dni 17. 6. 2014. Dne 2. 7. 2015 byl zjištěn úpadek , jméno FO, a dne 15. 12. 2015 bylo schváleno jeho oddlužení. V soupisu majetkové podstaty dlužníka byly zahrnuty mj. zastavené nemovitosti. Dne 14. 3. 2017 přistoupila žalovaná k podání incidenční žaloby v rámci insolvenčního řízení dlužníka , jméno FO, . Žalobou se domáhala vyloučení nemovitostí v k. ú. , adresa, z majetkové podstaty dlužníka a současně určení svého vlastnického práva k těmto nemovitostem, když argumentovala tím, že kupní smlouva ze dne 2. 2. 2009 je absolutně neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu s § 196a odst. 3 obch. zák., jelikož hodnota převáděných pozemků nebyla určena na základě znaleckého posudku. Krajský soud v , adresa, v dané věci rozhodl rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, č. j. , incidenční spisová značka, , ve kterém určil, že žalovaná je vlastníkem nemovitostí a ty vyloučil z majetkové podstaty dlužníka, což bylo potvrzeno soudy vyšších stupňů, stejně tak Ústavním soudem. V řízením vedeném u Okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, o soudním prodeji zástavy bylo na základě návrhu žalované rozhodnuto o zastavení exekuce z důvodu zániku pohledávky podle § 356 IZ. Tento závěr byl potvrzen jak odvolacím, tak dovolacím soudem. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. , spisová značka, mj. uvedl, že žalobkyně si měla být vědoma skutečnosti, že kupní smlouva, jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti, byla absolutně neplatná (srov. bod 22 tohoto usnesení) a že předmětné nemovitosti jsou součástí majetkové podstaty žalované. Zároveň odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. , spisová značka, , uvedl, že „zástavní věřitel nemůže při zastavení nemovitostí … spoléhat na to, že by je "přijal v dobré víře, že zástavce je oprávněn tyto hodnoty zastavit", musí se vždy náležitě přesvědčit zejména o vlastnickém právu zástavce. U nemovitých věcí to především znamená, že zástavní věřitel nemůže vycházet jen ze stavu katastru nemovitostí, ale že se musí – v zájmu dosažení toho, aby zástavce byl vlastníkem zástavy nebo aby dával zástavu se souhlasem vlastníka – náležitě přesvědčit o skutečných vlastnických vztazích, zejména ukazuje-li se, že stav zápisu v katastru nemovitostí neodráží (nemusí odrážet) skutečné právní vztahy…“. Žalobkyně tak neuspokojila zbývající část své pohledávky z úvěrové smlouvy ve výši 38 565 284,80 Kč a tu nyní nárokuje jako škodu po žalované.

12. Zbylé důkazní návrhy žalobkyně (znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, a listinu tržní ocenění pozemků společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, zpracovanou , tituly před jménem, , jméno FO, týkající se ceny zastavených pozemků) soud neprováděl, neboť ani případná skutková zjištění z nich by nemohla odvrátit právní závěr o nedůvodnosti žaloby uvedený níže. Pokud soud v řízení provedl některé další důkazy, které neuvádí, pak z nich nedovodil pro rozhodnutí ve věci žádné významné skutkové zjištění.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.") se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

15. Podle § 373 obch. zák., kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

16. Podle § 415 obč. zák., je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

17. Podle § 424, za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

18. Podle § 196a odst. 3 obch. zák., jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst.

3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada.

19. Soud má za to, že na odpovědnost k náhradě škody v této věci je podle § 3079 odst. 1 o. z. potřeba aplikovat dosavadní právní předpisy, tedy občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) a obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.), byť základní předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody jsou i s novou právní úpravou stejné, a jsou jimi porušeny určité právní povinnosti, vznik škody jako následek porušení této povinnosti a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Dalším předpokladem je obecně také zavinění, třebaže v řadě případů je odpovědnost za škodu stanovena na principu objektivním bez ohledu na zavinění (např. odpovědnost za škodu způsobenou porušením závazku v obchodních vztazích podle § 373 obch. zák. je odpovědností objektivní). Pro celou soukromoprávní oblast byla obecná úprava náhrady škody obsažena v občanském zákoníku a úprava obsažená v obchodním zákoníku byla ve vztahu k úpravě občanského zákoníku úpravou zvláštní. Nárok na náhradu škody v posuzované věci měl vzniknout ze závazkového vztahu žalobkyně a žalované založeného uzavřením úvěrové smlouvy a zástavní smlouvy ze dne 19. 5. 2011. v níž oba účastníci vystupovali jako podnikatelé. Proto se na případnou povinnost k náhradě škody vztahuje jednak obchodní zákoník jako úprava zvláštní, jednak subsidiárně občanský zákoník jako úprava obecná, ve znění tehdy platných právních předpisů.

20. Soud opakuje, že předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž tyto předpoklady musí být splněny kumulativně. Nenaplnění jednoho z nich, má za následek vyloučení odpovědnosti za škodu. Není-li splněn jeden z předpokladů, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. , spisová značka, ). V posuzované věci soud neshledal protiprávní jednání žalované v žádném z namítaných jednání žalobkyní, proto se ostatními právními předpoklady odpovědnosti k náhradě škody a rovněž námitkou promlčení dále nezabýval.

21. Soud neshledal žádné protiprávní porušení povinnosti ze strany žalované. Žalobkyně protiprávní jednání žalované spatřovala v těchto 4 jednáních žalované spočívajících:a) v uzavření absolutně neplatné kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2009;b) v zamlčení absolutní neplatnosti kupní smlouvy při uzavření úvěrové a zástavní smlouvy –porušení ust. § 415 a § 424 obč. zák.;c) v požádání o čerpání úvěru v rozporu s úvěrovou smlouvou;d) v neoznačení nemovitostí v seznamu majetku v rámci insolvenčního řízení žalované – porušení § 104 IZ.

22. Co se týče jednání žalované, spočívajícího v uzavření absolutně neplatné kupní smlouvy ze dne 2. 2. 2009, soud dospěl k závěru, že toto jednání nelze považovat za protiprávní. Nelze klást k tíži žalované obchodní společnosti, že byla zneužita svým jediným jednatelem a společníkem , jméno FO, . Z výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že , jméno FO, byl v období od 29. 10. 2001 do srpna 2013 jediným společníkem a jednatelem žalované a jejím jednatelem byl až do 15. 8. 2014. Je zřejmé, že právnická osoba svou vůli projevuje navenek prostřednictvím svého jednatele a žalovaná v době uzavření kupní smlouvy byla ovládána svým jediným společníkem a jednatelem v jedné osobě , jméno FO, . Ustanovení § 196a obch. zák. zajišťovalo ochranu společnosti před nepoctivým jednáním osob, které byly oprávněny činit za společnost či jejím jménem právní úkony. Na tomto místě soud připomíná závěr Ústavního soudu vyjádřený v jeho usnesení ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. I. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v němž se mimo jiné vyjádřil k rozporu s dobrými mravy a otázce zneužití práva spočívající v podání incidenční žaloby na vyloučení zastavených pozemků z majetkové podstaty dlužníka , jméno FO, a na určení vlastnictví k těmto pozemkům. Ústavní soud konstatoval: „V rámci objektivity posouzení jednání v rozporu s dobrými mravy obou účastníků kupní smlouvy dovolací soud zdůraznil, že takový rozpor je zřejmý jen z jednání dlužníka, který při výkonu funkce jednatele žalobkyně jednal jak v rozporu s péčí řádného hospodáře ve svůj vlastní prospěch, tak na úkor žalobkyně s přímým úmyslem poškodit její zájmy. Ústavní soud k těmto poznatkům poznamenává, že v řízení bylo zjištěno, že dlužník nebyl připraven za předmětné nemovitosti uhradit žalobkyni byť i jen symbolickou částku, čehož si od počátku musel být vědom i podle neustálého odkládání zaplacení kupní ceny.“23. Stejně tak jednání žalované spočívající v zamlčení absolutní neplatnosti kupní smlouvy při uzavření úvěrové a zástavní smlouvy a dále požádání žalovanou o čerpání úvěru v rozporu s úvěrovou smlouvou (z důvodu neexistence platné zástavy při uzavírání smluv) soud neshledává protiprávní, resp. toto jednání podle názoru soudu zcela absentuje. V době uzavření uvedených smluv dne 19. 5. 2011 byla žalovaná ovládána svým jediným společníkem a jednatelem , jméno FO, . Svou vůli a jednání navenek žalovaná obchodní společnost činila prostřednictvím svého jednatele. Jak bylo uvedeno výše, byl to (zřejmě) , jméno FO, , který jednal protiprávně, v rozporu s dobrými mravy. Soud by proto nepovažoval za spravedlivé žalovanou postihnout za jednání jednatele, kterým byla sama zneužita. Žalovaná nebyla stranou zástavní smlouvy (vystupovala jako vedlejší účastník), zástavní věřitelkou byla žalobkyně a zástavcem , jméno FO, . Žalovaná tak nemohla přímo ovlivnit znění zástavní smlouvy, přičemž stále platí, že její vůli navenek v té době reprezentoval právě , jméno FO, .

24. Je rovněž nutné zdůraznit, že žalobkyně je banka, odborník na trhu poskytování úvěrů, a podle názoru soudu lze na ni klást zvýšené nároky na obezřetnost a důkladné prověřování solventnosti druhé smluvní strany. V tomto případě se však nejedná o otázku spoluzavinění a případného snížení nároku na náhradu škody, jak uváděla žalobkyně, neboť soud v prvé řadě neshledal odpovědnost za škodu ze strany žalované. Proto jen nad rámce soud dodává, že podle jeho názoru se žalobkyně při uzavírání předmětných smluv měla primárně náležitě přesvědčit zejména o vlastnickém právu zástavce , jméno FO, , viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. , spisová značka, a v něm citovaná rozhodnutí. U nemovitých věcí to především znamená, že zástavní věřitel nemůže vycházet jen ze stavu katastru nemovitostí, ale že se musí – v zájmu dosažení toho, aby zástavce byl vlastníkem zástavy nebo aby dával zástavu se souhlasem vlastníka – náležitě přesvědčit o skutečných vlastnických vztazích, zejména ukazuje-li se, že stav zápisu v katastru nemovitostí neodráží (nemusí odrážet) skutečné právní vztahy…“ (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2024, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně sama odkázala mimo jiné i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. , spisová značka, , s odkazem, že nabyvatel není v zásadě povinen činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistil, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčil nahlédnutím do něj, je v souladu se skutečným právním stavem. Avšak toto rozhodnutí rovněž dodává, že jsou-li mu ovšem známy skutečnosti, které knihovní stav objektivně znejišťují, pak lze po něm přiměřenou „investigativní“ aktivitu požadovat. V posuzovaném případě má soud za to, že žalobkyně při uzavírání úvěrové a zástavní smlouvy neprojevila dostatečnou obezřetnost, když přijala zástavu, jejímž vlastníkem byl jediný jednatel a společník žalované, a jejíž hodnota podle kupní smlouvy činila pouze čtvrtinu požadované výše úvěru.

25. Konečně ani poslední namítané jednání žalované, spočívající v neoznačení nemovitostí v seznamu majetku v rámci insolvenčního řízení, a tím porušení § 104 IZ (povinnost předložit úplný seznam svého majetku), neshledal soud protiprávním. Za prvé, v době probíhajícího insolvenčního řízení nebyla žalovaná vlastníkem zastavovaných nemovitostí, neboť nešlo o majetek, který jí náležel ke dni zahájení insolvenčního řízení, ani o majetek, který by nabyla v jeho průběhu. Za druhé, jak již bylo judikováno, tato pohledávka žalobkyně z úvěrové smlouvy zanikla reorganizací žalované ve smyslu § 356 IZ.

26. Závěrem se soud vyjádří k názoru Ústavního soudu, jak byl formulován v jeho usnesení ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , týkajícímu se práva na účinné vyšetřování majetkové trestné činnosti. V tomto usnesení se Ústavní soud vyslovil (pro nyní posuzovanou věc podstatné v bodě 50.), že vše nasvědčuje, že skutečně odpovědnými osobami jsou podle všeho právě věřitelka stěžovatelky, tedy společnost X, nebo její tehdejší jednatel pan B., kteří ve skutečnosti čerpali úvěr, který řádně nesplatili. Vše nasvědčuje rovněž tomu, že nemuselo jít o (pro stěžovatelku nešťastnou) shodu náhod. Ostatně stěžovatelka dosud nevyužila ani žádných možností soukromoprávních žalob vůči panu B. či společnosti X s tím, že mohli způsobit svým jednáním zmaření řádného splacení úvěru. Stěžovatelka zde sice poukazuje na problémy s dobytností případné pohledávky vůči těmto osobám, avšak to není skutečnost, kterou zde lze klást k tíži orgánům veřejné moci. Ústavní soud tak pouze obecně nevyloučil odpovědnost žalované nebo , jméno FO, za škodu způsobenou žalobkyni, nijak závazně nevyjádřil svůj právní názor a blíže nezkoumal předpoklady odpovědnosti za škodu. V tomto řízení soud posuzoval povinnost žalované k náhradě škody, přičemž po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná, ovládaná svým jediným společníkem a jednatelem, byla zneužita, a tedy nenese odpovědnost za náhradu škody.

27. Soud uzavírá, že žalovaná obchodní společnost škodu žalobkyni svým jednáním nezpůsobila a nelze se po ní spravedlivě domáhat náhrady škody, proto soud žalobu zamítl. Žalované nelze klást k tíži, že se domáhala svého vlastnictví, jak to ostatně konstatovaly soudy všech stupňů v rámci incidenčního sporu o určení vlastnického práva a vyloučení zastavených nemovitostí z insolvenčního řízení , jméno FO, .

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 799 676,90 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 565 284,82 Kč sestávající z částky 59 740 Kč za 11 účelně vynaložených úkonů právní služby [1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., 5 x za písemné podání ze dne 21. 2. 2022, dne 11. 4. 2022, dne 11. 3. 2024, dne 6. 11. 2024 a dne 20. 1. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 5 x za účast na jednání soudu dne 14. 6. 2022, dne 4. 6. 2024, dne 19. 11. 2024, dne 28. 1. 2024 a dne 6. 3. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.] včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 (8 x 300 Kč) a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 (3x 450 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 660 890 Kč [(11 x 59 740 Kč) + (8 x 300 Kč) + (3x 450 Kč)] ve výši 138 786,90 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalované ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.