126 C 12/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Miloslavy Kašíkové a Marie Klozíkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 17 900 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba ze dne 23. 8. 2022, na základě které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 900 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou ze dne 23. srpna 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že byla u žalovaného zaměstnána jednak na základě dohody o provedení práce, jednak na základě dohody o pracovní činnosti. Žalobkyně tvrdí, že jí žalovaný nezaplatil z dohody o provedení práce odměnu za měsíc duben a květen 2020 představující dlužnou částku 17 900 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní zástupci účastníků se dohodli v červnu 2021 na kompromisním vyplacení částky 15 000 Kč, pokud platba proběhla rychle, avšak žalovaný namísto zaslání dlužné částky žalobkyni, dlužnou částku neposlal s odůvodněním, že je žalobkyně v insolvenci, a to navzdory tomu, že insolvenční soud na podnět žalobkyně dne 29.7.2022 rozhodl, že žalovaný má dlužnou částku zaplatit žalobkyni.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a na svou obranu nejprve uvedl, že neuznává nárok žalobkyně, jelikož tento zanikl. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli ohledně nároku, jež žalobkyně uplatňuje v žalobě, dohodu o narovnání. Dle § 1903 a násl. občanského zákoníku uzavřením dohody o narovnání původní závazek zanikl a byl nahrazen závazkem novým, jež strany dohodly. Z komunikace mezi tehdejšími právními zástupci žalobkyně a žalovaného z roku 2021 vyplývá, že byl mezi stranami vymezen sporný závazek, a to neuhrazená mzda za měsíc duben 2020 ve výši 10 000 Kč a za měsíc květen 2020 ve výši 7 900 Kč. Celkově tedy ve výši 17 900 Kč. Následně proběhla mezi tehdejšími právními zástupci žalobkyně a žalovaného jednání o podmínkách dohody s tím, že byla potvrzena dohoda ve výše uvedeném znění. Po uzavření dohody o narovnání však došlo na straně žalobkyně k nejasnostem ohledně úhrady dohodnuté částky. Dle Usnesení Krajského soudu v , adresa, č. j. KSOS , spisová značka, -, právnická osoba, bylo žalobkyni schváleno oddlužení. Na základě této skutečnosti vznikla pochybnost, kam má být dlužná částka uhrazena, aby nedošlo k porušení právních předpisů. Tato záležitost byla řešena tehdejším právním zástupcem žalobkyně s insolvenčním správcem žalobkyně. Dle pokynu insolvenčního správce ze dne 10. 9. 2021 měl být dluh dlužníkem uhrazen na účet majetkové podstaty dlužnice , Jméno žalobkyně, (žalobkyně). S tímto však žalobkyně nesouhlasila a obrátila se na Krajský soud v , adresa, . Ten v dané věci žalobkyni sdělil dne 26. 7. 2022, že částka má být uhrazena přímo na její účet. Žalovaný uvádí, že již od uzavření dohody o narovnání byl připraven dluh uhradit, nicméně ne jeho vinou toto nebylo možné. Dle žalovaného byl dluh vymezen dohodou o narovnání, a proto jak předžalobní upomínku (ze dne 15. 8. 2022) znějící na původní závazek, tak žalobu také na původní, již neexistující závazek, neuznává. V případě, že by nadepsaný soud došel z nějakého důvodu k závěru, že původní závazek mezi žalobkyní a žalovaným trvá, pak má žalovaný za to, že žalobkyně nemůže požadovat úhradu úroku z prodlení od roku 2020, avšak až od doručení Sdělení Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. 7. 2022, který bylo potvrzeno, jak má být dluh uhrazen, žalovanému s výzvou k úhradě a uplynutím lhůty k plnění v ní uvedené. Do této doby bylo prodlení úhrady dluhu způsobeno důvody na straně žalobkyně a žalovaný nemohl dluh uhradit.

3. V průběhu řízení pak žalovaný svou obranu rozšířil o tvrzení, že s žalobkyní uzavřel pouze dohodu o pracovní činnosti, na základě které žalobkyni uhradil veškeré své závazky, avšak žádnou dohodu o provedení práce s žalobkyní neuzavíral. Uzavření dohody o provedení práce sice žalovaný s žalobkyní na počátku roku 2020 probíral, nicméně k jejímu uzavření nedošlo a žalobkyně pracovala u žalovaného po celou dobu na základě dohody o pracovní činnosti. V roce 2020 byl obor, v němž podniká (pohostinství), ve složitém období z důvodu pandemie COVID-19 a souvisejících omezení provozu, takže došlo k několika nedorozuměním ohledně povahy fungování žalobkyně u žalovaného, tedy existence či neexistence dohody o provedení práce. Dohoda o pracovní činnosti byla předložena inspektorátu práce i soudu, ale dohodu o provedení práce nesprávně zmínil zmocněnec žalovaného při kontrole inspektorátu práce.

4. Spor byl rozhodnut rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 4. října 2023, číslo jednací , spisová značka, , kterým soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 17 900 Kč s úrokovým příslušenstvím. Soud prvního stupně poukázal na to, že podle ustanovení § 96 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vést evidenci pracovní doby. Současně je ve smyslu ustanovení 77 zákoníku práce zaměstnavatel povinen mít k dispozici písemně uzavřenou dohodu o provedení práce, na základě které pro něj zaměstnanec pracuje. V pracovním právu se vychází z předpokladu, že zaměstnanec je tou slabší stranou pracovněprávního vztahu, a proto pokud zaměstnanec tvrdí, že odpracoval určitý počet hodin na základě písemně uzavřené dohody o provedení práce, pak je zaměstnavatel povinen předložit evidenci pracovní doby a písemnou dohodu o provedení práce, na základě čehož je možné mzdové nároky zjistit. V tomto případě však žalovaná ani poté, co byla soudem vyzvána, evidenci pracovní doby žalobkyně nepředložila; současně neměla k dispozici ani písemně uzavřenou dohodu o provedení práce. Naopak žalobkyně předložila stolní kalendář s vlastnoručně psanými poznámkami, ze kterých má dle jejího tvrzení vyplývat, že na dohodu o provedení práce měla v dubnu 2020 odpracovat celkem 100 hodin a v květnu 2020 celkem 79 hodin. Soud prvního stupně má za to, že v této situaci bylo břemeno důkazní na žalované, aby prokázala, že veškeré své mzdové nároky vůči žalobkyni splnila, a protože tak žalovaná neučinila, soud žalobě vyhověl.

5. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. února 2024, číslo jednací , spisová značka, byl k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby zohlednil obsah odvolání a vyjádření k němu, učinil si jasno v tom, který konkrétní závazek či závazky jsou předmětem řízení a ke kterému se vztahují jednotlivá skutková tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně (závazek z dohody o provedení práce, závazek z dohody o pracovní činnosti), na tomto základě žalobkyni vyzve ke zpřesnění žaloby, ujasní si rozložení subjektivního důkazního břemene k otázce počtu odpracovaných hodin, provede inventuru nesporných skutkových tvrzení a posléze i důkazů potřebných k objasnění existence tvrzeného závazku či závazků, jeho obsahu a žalobkyní odpracovaných hodin. Poté případně provede další potřebné důkazy, tyto důkazy i důkazy dosud nijak nevyhodnocené řádně vyhodnotí ve smyslu § 132 o. s. ř. a neprovedení ostatních důkazů zdůvodní.Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování6. Ze zprávy Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj ze dne 2. 7. 2020 soud zjistil, že byla provedena kontrola u žalovaného, v rámci které bylo zjištěno, že žalovaný sjednal s žalobkyní dohodu o provedení práce účinnou od 1. 4. 2020 do 30. 9. 2020, přičemž žalovaný ke kontrole předmětnou dohodu v písemné podobě nepředložil.

7. Ze stolního týdenního kalendáře Asijská kuchyně za rok 2020 předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně si svou docházku do zaměstnání evidovala do tohoto kalendáře a z vlastnoručních poznámek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně měla v dubnu 2020 odpracovat celkem 100 hodin a v květnu 2020 celkem 79 hodin na dohodu o provedení práce.

8. Z emailu žalovaného, který zaslal žalobkyni dne 22. června 2020 ve 23:18 hodin, soud zjistil, že žalobkyni sděluje, že jí zaplatí náhradu za nemocenskou v období od 7.5.2020 do 24.5.2020. Dále je zde uvedeno: „Díval jsem se ještě na šichtovku a za květen máte odpracováno 8 dnů a 70,5 hod. (v neděli jste zde nebyla 13 hodin, jak jste si napsala do šichtovky, ale dle kamer pouze 6 hodin).”9. Z výplatního sáčku předloženého k důkazu žalobkyní za duben 2020 soud zjistil, že žalobkyně obdržela od žalovaného výplatní sáček, na kterém je uvedeno: „, Jméno žalobkyně, 18 000 Kč duben - 11 971 účet = 6 029 Kč. 21 pracovních dnů - 2 dny svátek.”10. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že se jako právní zástupce žalovaného účastnil jednání s právním zástupcem žalobkyně, ovšem nebyla to osobní jednání, komunikovali jen e-mailem a telefonicky. Svědek uvedl, že od právního zástupce žalobkyně, jímž byl , tituly před jménem, , jméno FO, , obdržel písemnou výzvu. Následně chtěli uzavřít smír, protože mezi stranami byly určité sporné nároky. Finálním návrhem, který žalovaný žalobkyni nabídl, byl takový, že zaplatí žalobkyni 15 000 Kč hned. Po zaslání této finální nabídky však svědek zjistil v insolvenčním rejstříku, že u žalobkyně je vedeno insolvenční řízení, a proto oslovil právního zástupce žalobkyně, aby komunikoval s insolvenčním správcem a dotázal se ho, kam má být plněno. Tímto jednání bylo jednání o smíru ukončeno. Svědek dále uvedl, že neviděl žádnou dohodu o provedení práce, ze které by nárok vyplýval, a rovněž si nepamatuje, že by viděl nějakou evidenci odpracovaných hodin.

11. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že byl právním zástupcem žalobkyně, která se něj obrátila s tím, že chce vymáhat pracovněprávní nárok, jednalo se o mzdový nárok ve výši přesahující částku 17 000 Kč. Svědek se proto obrátil na právního zástupce jejího zaměstnavatele, kterým byl v té době , tituly před jménem, , jméno FO, , který nejprve nárok žalobkyně zpochybňoval, ale nakonec byl žalovaný ochoten uzavřít smír s tím, že žalobkyni bude vyplacena částka 15 000 Kč. Žalobkyně však svědkovi sdělila, že bude souhlasit s touto částkou 15 000 Kč, ale jen za předpokladu, že budou zaplaceny co nejdříve. Následně došlo k tomu, že žalobkyně spadla do insolvence, resp. možná byla v insolvenci už dříve, ale právní zástupci o tom nevěděli. Svědek se proto obrátil na insolvenčního správce, zda souhlasí s dohodou o narovnání, kterou předjednali s protistranou, a insolvenční správce sdělil, že s dohodou souhlasí, ale bude trvat na tom, aby částka, kterou měla na základě této dohody obdržet žalobkyně, byla poukázána na účet insolvenčního správce, který s ní by pak nakládal v souladu s insolvenčním zákonem. Nato došlo k tomu, že žalobkyně podala na svědka, na právního zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, i na insolvenčního správce stížnost, čímž byla narušena důvěra mezi žalobkyní a svědkem, a proto jí svědek vypověděl plnou moc. Nadále se v této věci již na angažoval. Svědek dále uvedl, že žalobkyně měla u žalovaného pracovat na základě dohody o provedení práce, ale svědek tuto dohodu v písemné podobě neviděl. Tuto dohodu nejprve žalovaný zpochybňoval, tvrdil, že žalobkyně má uzavřenu dohodu o pracovní činnosti. Nicméně v průběhu jednání pak už tímto neargumentoval a navrhoval zaplatit žalobkyni odměnu ve výši 15 000 Kč. Svědek vypracoval výzvu pro žalovanou na základě tvrzení žalobkyně, nicméně , tituly před jménem, , jméno FO, nezpochybňoval ani hodinovou sazbu, ani počet odpracovaných hodin. Když svědek žalovaného vyzval, tak on nikdy výslovně co do důvodu i výše neuznal požadovaný nárok, nicméně nárok žalobkyně nerozporoval. Žalobkyně s dohodou, na základě které by jí byla vyplacena částka 15 000 Kč souhlasila, ale pouze za předpokladu, že by jí žalovaný tuto částku zaplatil rychle. K dohodě nakonec nedošlo, protože insolvenční správce trval na tom, aby byla částka 15 000 Kč poukázána na jeho účet, s čímž žalobkyně nesouhlasila.

12. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že žalovanému jako externista poskytoval účetní služby a vedl mzdovou agendu. Svědek si vzpomíná, že v souvislosti s žalobkyní vedl šetření Oblastní inspektorát práce, který zjistil, že pochybení v tom, že byla žalobkyni náhrada za nemocenskou vyplacena žalobkyni po termínu. Pokud v rámci tohoto šetření Oblastní inspektorát práce uvádí, že kontrolovaná osoba nepředložila ke kontrole předmětnou dohodu o provedení práce, pak to bylo z toho důvodu, že tato dohoda o provedení práce vůbec neexistovala, neboť žalobkyně pracovala u žalovaného pouze na základě dohody o pracovní činnosti. Svědek neví, jakým způsobem se u žalovaného zjišťovala docházka na pracoviště. Svědek pracoval s elektronickou evidencí docházky, kterou dostával e-mailem od žalovaného, avšak nepracoval s údaji z docházkové knihy.

13. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že byla zaměstnána u žalovaného jako kuchařka od roku 2015 asi 7 let, pak byla dlouho na nemocenské (do března 2023), a když pak ukončila pracovní neschopnost, tak už žalovaný věděl, že bude kantýnu zavírat, a tak se domluvili na rozvázání pracovního poměru dohodou. K žalobkyni svědkyně uvedla, že pracovala u žalovaného jako pomocná síla v kuchyni, avšak na základě jaké dohody žalobkyně u žalovaného pracovala, svědkyně neví. Pracovní doba se měnila podle potřeby; někdy museli jít do práce dříve, avšak poté mohli odejít dříve domů. Žalobkyně přicházela do práce až po svědkyni, která provozovnu otevírala. Svou docházku do práce nikde svědkyně nezapisovala; zda si docházku nějak evidovala žalobkyně, svědkyně neví, avšak uvedla, že ty osoby, které chodily do kuchyně vypomáhat jako například žalobkyně, si evidovali docházku písemně pro svou potřebu. Žádnou docházkovou knihu, kam by se zapisovaly příchody a odchody, svědkyně neviděla. Výplata svědkyni chodila na účet, ale když jsem se dohodla s žalovaným, tak jí dal výplatu i v hotovosti.

14. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že pracovala u žalovaného v období od roku 2018 do roku 2020, nejprve pracovala jako pomocná kuchařka a posléze jako kuchařka. Svědkyně pracovala na dohodu, ale neví, zda se jednalo o dohodu o pracovní činnosti anebo o dohodu o provedení práce. Určitě však pracovala pouze jenom na jednu dohodu. V té době měla ještě pracovní poměr i u jiného zaměstnavatele, takže k žalovanému chodila do práce kolem 6:00 hodiny, připravila oběd, po obědě s ostatními provedla úklid a přípravu oběda na další den; jakmile to bylo hotové, tak svědkyně odcházela kolem 15:00 až 16:00 hodiny odpolední své do další práce. O žalobkyni svědkyně ví, že u žalovaného pracovala jako pomocná kuchařka, ale jak dlouho byla žalobkyně na pracovišti, to si nepamatuje. Docházku si svědkyně sepisovala na papír, který dostala od žalovaného stejně jako ostatní zaměstnanci. Svědkyni žalovaný zaplatil veškeré mzdové nároky. Svědkyni byla mzda vyplácena nejprve v hotovosti a poté, co o to žalovaného požádala, začal ji mzdu platit převodem na účet. Když byla svědkyni vyplácena mzda v hotovosti, tak obdržela obálku, ve kterém byl finanční obnos a doklad, na kterém byla uvedena částka. Na tomto dokladu svědkyně svým podpisem stvrdila převzetí mzdy, přičemž kopie dokladu šla žalovanému. Odměňování bylo na základě hodinové mzdy, avšak jaká byla výše této hodinové mzdy, to já si už nepamatuji. Zaměstnanci u žalovaného měli stanovenou hodinovou mzdu, ale když byl problém s pozdním výdejem jídel, tak dostali „pokutu” a část mzdy jim byla sražena. Jak byli odměňováni jiní zaměstnanci, svědkyně neví.

15. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že je bývalým manželem žalobkyně. S žalobkyní se rozvedl před 10 lety. Svědek uvedl, že v roce 2020 vozil žalobkyni do práce k žalovanému, u kterého pracovala jako kuchařka. Bylo to vždy před 7:00 hodinou, tak aby žalobkyně byla na 7:00 hodin na pracovišti. Svědek žalobkyni vozil i domů z práce, někdy to bylo v 15:00 hodin a někdy v 16:00 hodin. Nic bližšího však o práci žalobkyně neví.

16. Ze zprávy Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. července 2022 soud zjistil, že dlužná mzda za duben a květen 2020 má být vyplacena přímo na účet žalobkyně.

17. Z pokynu insolvenčního správce ze dne 16.12.2020 soud zjistil, že insolvenční správce vyjádřil souhlas s uzavřením dohody o narovnání mezi účastníky tohoto řízení s tím, že dlužnou mzdu je třeba zaslat na účet majetkové podstaty.Právní hodnocení skutkového stavu18. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve světle závazného právního názoru odvolacího soudu a poté, co bylo dokazování po kasačním rozhodnutí doplněno, nelze žalobě vyhovět. Mezi účastníky nebylo sporné, že uzavřeli dohodu o pracovní činnosti, na základě které byly nároky žalobkyně žalované uspokojeny. Žalobkyně se však domáhá v tomto řízení svých nároků z dohody o provedení práce, jejíž existenci žalovaný popírá. Ze zprávy Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj ze dne 2. 7. 2020 sice bylo zjištěno, že je zde zmínka o tom, že žalovaný sjednal s žalobkyní dohodu o provedení práce účinnou od 1. 4. 2020 do 30. 9. 2020, přičemž žalovaný ke kontrole předmětnou dohodu v písemné podobě nepředložil. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, , který pro žalovaného v předmětné době vedl mzdovou a účetní agendu, však bylo zjištěno, že oblastní inspektorát práce byl nesprávně informován a došlo tak k nedorozumění. Svědek , jméno FO, vypověděl, že pokud oblastní inspektorát práce uvádí, že kontrolovaná osoba nepředložila ke kontrole předmětnou dohodu o provedení práce, pak to bylo z toho důvodu, že tato dohoda o provedení práce vůbec neexistovala, neboť žalobkyně pracovala u žalovaného pouze na základě dohody o pracovní činnosti. Ani svědci , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, existenci dohody o provedení práce nepotvrdili; stejně jako nedokázali potvrdit žalobkyní tvrzený počet odpracovaných hodin na základě této dohody. Svědek , jméno FO, sice uvedl, v jakých časech přibližně vozil žalobkyni do práce a z práce domů, avšak z jeho výpovědi nelze dovodit, na základě jaké dohody žalobkyně u žalovaného pracovala.

19. Rovněž z vlastnoručních poznámek žalobkyně ze stolního týdenního kalendáře Asijská kuchyně za rok 2020 nelze bez dalšího dovodit, že žalobkyně v dubnu 2020 odpracovala celkem 100 hodin a v květnu 2020 celkem 79 hodin právě na tvrzenou na dohodu o provedení práce. Z emailu žalovaného, který zaslal žalobkyni dne 22. června 2020 ve 23:18 hodin, sice bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni sděluje: „Díval jsem se ještě na šichtovku a za květen máte odpracováno 8 dnů a 70,5 hod. (v neděli jste zde nebyla 13 hodin, jak jste si napsala do šichtovky, ale dle kamer pouze 6 hodin),” avšak nikde není zmíněno, že se jedná o nároky z dohody o provedení práce.

20. Ani z výplatního sáčku předloženého k důkazu žalobkyní za duben 2020, na kterém má být žalovaným ručně psaná poznámka: „, Jméno žalobkyně, 18 000 Kč duben - 11 971 účet = 6 029 Kč. 21 pracovních dnů - 2 dny svátek,” nelze vzít za prokázané, že se se jedná o odměnu z dohody o provedení práce. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení znaleckého posudku z oboru grafologie k prokázání toho, že se jedná o vlastnoručně psanou poznámku žalovaného, neboť i kdyby se tímto znaleckým posudkem prokázalo, že tuto poznámku skutečně napsal žalovaný, pak to nemá na rozhodnutí soudu v této věci žádný vliv, neboť tato poznámka na výplatním sáčku existenci dohody o provedení práce neprokazuje.

21. Soud proto na základě doplněného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto řízení neprokázala, že vedle dohody o pracovní činnosti uzavřela s žalovaným také dohodu o provedení práce, na základě které měl vzniknout žalovanému dluh vůči žalobkyni v tvrzené výši 17 900 Kč. Z uvedených důvodů byla proto žaloba ve výroku I tohoto rozsudku jako nedůvodná zamítnuta.

22. K původní námitce žalovaného, že závazek zanikl z důvodu uzavření dohody o narovnání, soud konstatuje (stejně jako v předchozím prvoinstančním rozhodnutí), že svědeckými výpověďmi , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, bylo sice prokázáno, že účastníci jednali o možnosti vyřešit spor dohodou o narovnání, avšak nakonec k této dohodě nedošlo, neboť nebyla shoda na době splatnosti a na tom, komu má být dlužná částka vyplacena. Zatímco žalobkyně žádala vyplacení dlužné částky (v kompromisní výši 15 000 Kč) ihned, žalovaná s ohledem na insolvenční řízení žalobkyně dlužnou částku vyplatit nechtěla a s jejím vyplacením souhlasila až v průběhu tohoto řízení. Při existenci takovýchto rozdílných návrhů nelze hovořit o uzavření dohody.

23. Ačkoliv byla žalobkyně v tomto řízení procesně neúspěšná, soud ji nezavázal k zaplacení náhrady nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť má za to, že vzhledem k okolnostem tohoto případu jsou na straně žalobkyně dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 občanského soudního řádu, pro které nelze žalovanému vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení přiznat. Tyto důvody hodné zvláštního zřetele soud spatřuje v tom, že žalovaný nepředložením evidence pracovní doby zavdal příčinu k pochybnostem ohledně správnosti jeho postupu při vypořádání pracovněprávních nároků žalobkyně. Podle ustanovení § 96 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vést evidenci pracovní doby. V pracovním právu se vychází z předpokladu, že zaměstnanec je tou slabší stranou pracovněprávního vztahu, a proto pokud zaměstnanec tvrdí, že odpracoval určitý počet hodin na základě písemně uzavřené dohody o provedení práce, pak je zaměstnavatel povinen předložit evidenci pracovní doby, na základě nichž je možné mzdové nároky zjistit. V tomto případě však žalovaný ani poté, co byl soudem vyzván, evidenci pracovní doby žalobkyně nepředložil a tvrdil, že byla předčasně skartována. Tento postup žalovaného je nejen v rozporu s platným právem, ale je i podezřelý a zavdává příčinu k pochybnostem, zda vůči svým zaměstnancům postupuje zákonně, byť z něj nelze dovodit existenci žalobkyní tvrzené dohody o provedení práce. Soud proto ve výroku II. o účastnických nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

24. České republice nebyla ve výroku III. tohoto rozsudku náhrada nákladů řízení vůči procesně neúspěšné žalobkyni přiznána s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.