126 C 25/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Šopka a přísedících Josefa Šustka a Ing. Antonína Marka a ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 173 682 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 482 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 21. 11. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 154 200 Kč s příslušenstvím.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 59 488,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou ze dne 28. listopadu 2023 ve znění jejího rozšíření ze dne 29. února 2024 a ze dne 26. září 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 173 682 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky ze dvou samostatných mzdových nároků, jednak z titulu mzdových nároků za práci přesčas včetně příplatků ve výši 19 482 Kč za období od 3 října 2020 do 26. srpna 2023, jednak z titulu doplatku do zaručené mzdy ve výši 154 200 Kč za období od října 2020 do března 2022.

2. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán na pozici prodejce ojetých vozů, přičemž žalobce dne 17. září 2023 požádal žalovanou o doplatek mzdy včetně příplatků za odpracované hodiny od roku 2015. Žalovaná mu následně zaplatila za práci o sobotách v období od září 2020 do září 2023 částku 3 488 Kč, avšak žalobce namítá, že obdržel pouze víkendový příplatek, avšak nikoliv mzdu za odpracovanou dobu a k ní náležející příplatek za přesčas, neboť se jednalo o práci nad rámec zákonem stanovené pracovní doby. Žalobce tak nárokuje mzdu za práci přesčas ve výši 19 482 Kč za období od října 2020 do srpna 2023. Žalobce dále zjistil, že mu zaměstnavatel nevyplácel zaručenou mzdu odstupňovanou podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce, jak mu to přikazuje ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce. Žalobce má za to, že vykonávané práce náleží do skupiny nejméně čtvrté ve smyslu vládního nařízení číslo 567/2006 Sb., neboť pracoval jako prodejce ojetých vozů. Žalobce měl platebním výměrem stanovenou mzdu ve výši 12 000 Kč, což však nedosahovalo úrovně zaručené mzdy v této skupině, a proto mu za období od října 2020 do února 2024 vznikl nárok na zaplacení doplatku do zaručené mzdy ve výši 154 200 Kč.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Na svou obranu uvedla, že žalobci byla v předmětném období vyplácena u mzda v podstatně vyšších částkách než ve výši 12 000 Kč měsíčně, jak plyne ze mzdového výměru. Žalovaná tvrdí, že do zaručené mzdy je nutné započíst nejen základní mzdu, ale i další peněžitá plnění, která žalobce ke mzdě dostával, přičemž v předmětném období v každém z kalendářních měsíců byla skutečně vyplacená mzda vyšší, než kolik představovala nejnižší úroveň zaručené mzdy (ve čtvrté skupině) v příslušném období.Skutkový stav zjištěný na základě provedeného dokazování4. Z pracovní smlouvy 30. ledna 2015 ve znění dodatku č.1 soud zjistil, že žalovaný žalobce byl u žalované jako prodejce ojetých vozů v odštěpném závodě , právnická osoba, , adresa, .

5. Ze mzdového výměru žalobce soud zjistil, že měl stanovenu mzdu ve výši 12 000 Kč měsíčně hrubého.

6. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 6. prosince 2023 soud zjistil, že žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr u žalované dne 6. prosince 2023 s odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu dlužného mzdového nároku, „který vznikl do 20. listopadu 2023.”7. Z e-mailové výzvy žalobce za 17. září 2023, jakož i z odpovědi na tento e-mail ze dne 4. října 2023 soud zjistil, že žalobce zaslal vedoucímu závodu výzvu k úhradě přesčasů a víkendových příplatků za období od roku 2015. Z e-mailu vedoucího odštěpného závodu ze dne 4. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná na základě žalobcovy výzvy žalobci zaplatila pouze víkendový příplatek 3 488 Kč, avšak nikoliv mzdu za odpracovanou dobu a k ní náležející příplatek za přesčas, neboť se jednalo o práci nad rámec zákonem stanovené pracovní doby. Z předžalobní výzvy ze dne 1. listopadu 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení mzdových nároků za práci přesčas ve výši 19 533 Kč za období od roku 2020 do roku 2023 a dále požadoval za stejné období doplatek do zaručené mzdy ve výši 340 400 Kč.

8. Ze mzdových listů žalobce za období od října 2020 do března 2022 soud zjistil, že žalobce měl základní mzdu ve výši 12 000 Kč měsíčně hrubého, ovšem současně dostával také provize, přičemž když se sečtou tato mzdová plnění dohromady (základní mzda + provize), pak skutečně vyplacená mzda žalobci převyšovala výši minimální zaručené mzdy. Ze mzdových listů žalobce dále vyplývá, že mzda, kterou v jednotlivých měsících žalobce skutečně dosahoval v předmětném období od října 2020 až do října 2023, byla vždy vyšší, než zákonem stanovena zaručená mzda, a to pouze s výjimkou jediného měsíce ledna 2021, kdy ale žalobce měl nízký počet odpracovaných hodin a je zde uvedeno 160 hodin nemocenské, což svědčí o tom, že v daném měsíci žalobce musel čerpat podpůrnou dávku v pracovní neschopnosti, a tudíž se neprokázalo, že ani v tomto měsíci by žalobce dostal nižší než zaručenou mzdu.Právní hodnocení skutkového stavu9. Podle ustanovení § 112 odst. 1 zákoníku práce (účinném do 31. 7. 2024) zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru.

10. Podle ustanovení § 112 odst. 2 zákoníku práce (účinném do 31.7.2024) nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví zákoník práce v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy. Podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance může vláda stanovit nejnižší úroveň zaručené mzdy podle věty druhé a třetí až o 50 % nižší.

11. Podle ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce (účinném do 31. 7. 2024) nedosáhne-li mzda nebo plat bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek: a) ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy, nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou hodinovou sazbou nejnižší úrovně zaručené mzdy; pro účely doplatku se použije nejnižší úroveň hodinové mzdy, jestliže se předem nesjedná, nestanoví nebo neurčí použití nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy, nebo b) k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy.

12. Ve své žalobní argumentaci žalobce uvádí, že žalovaná po celou dobu trvání pracovního poměru mezi účastníky od ledna 2015 až do jeho ukončení nevyplácela žalobci zaručenou mzdu odstupňovanou podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce, jak mu to přikazuje ustanovení § 112 odst. 3 zákoníku práce vládního nařízení číslo 567/2006 Sb. Pro tento účel žalobce si vypomohl konstrukcí fiktivního zařazení do jedné z osmi skupin profesí podle vládního nařízení číslo 567/2006 Sb. a při vědomí jeho skutečně vykonávané práce si svou práci zařadil do skupiny nejméně čtvrté.

13. Zařazení žalobce do čtvrté skupiny ve smyslu vládního nařízení číslo 567/2006 Sb. se soudu jeví jako přiléhavé, protože do této čtvrté skupiny se zařazují tyto práce. „Odborné práce konané s ucelenými samostatnými systémy s případným členěním na dílčí subsystémy a s vazbami na další systémy. Zajišťování širšího souboru odborných prací s rámcově stanovenými vstupy a způsobem vykonávání a vymezenými výstupy, které jsou organickou součástí širších procesů (dále jen „odborné specializované práce”). Usměrňování a koordinace jednoduchých odborných prací. Práce v rámci komplexních systémů s vnitřním členěním na ucelené subsystémy s úzkými vazbami na další systémy a s vnitřním členěním i mimo rámec organizace. Psychická námaha vyplývající ze samostatného řešení úkolů, kde jsou rovnoměrně zastoupeny konkrétní a abstraktní jevy a procesy různorodého charakteru. Nároky na aplikační schopnosti a přizpůsobivost různým podmínkám, na logické myšlení a určitou představivost. Vysoká náročnost na identifikaci velmi malých detailů, znaků nebo jiných zrakově důležitých informací a zvýšené nároky na vestibulární aparát. Nadměrné zatížení velkých svalových skupin v extrémních pracovních podmínkách.”14. Z citovaného ustanovení § 112 odst. 2 zákoníku práce dále vyplývá, že zaměstnavateli vzniká povinnost zaplatit zaměstnanci doplatek do zaručené mzdy za předpokladu, že jeho mzda nedosáhne nejnižší úrovně zaručené mzdy, přičemž se nepřihlíží k plněním, které jsou v tomto ustanovení vyjmenované; konkrétně se nepřihlíží ke mzdě za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, příplatku za noční práci, příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a příplatku za práci v sobotu a neděli. Soud má za to, že výčet plnění, ke kterým se pro tyto účely nepřihlíží, je taxativní, přičemž se jedná o kogentní normu, od které se nelze dohodou účastníků odchýlit. Z ustanovení § 112 odst. 2 zákoníku práce současně nevyplývá, že by se vedle těchto povinných příplatků podle zákoníku práce neměla do zaručené mzdy započítávat také provize, kterou žalobce v předmětném období dostával. Soud má naopak za to, že se do mzdy pro účely tohoto zjištění výše dosažené mzdy musí provize zahrnout.

15. V řízení bylo prokázáno, že v předmětném období od října 2020 do března 2022 (18 kalendářních měsíců) byla žalobcova skutečně dosažená mzda (sečte-li se dohromady základní mzda a provize) vyšší, než je nejnižší úrovni zaručené mzdy podle nařízení č. 567/2006 Sb. (pro 4. skupinu, kam práce žalobce má být zařazena). Žaloba je proto v té části, ve které se žalobce domáhá doplatku do zaručené mzdy, nedůvodná, a proto soud v této části žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku co do částky 154 200 Kč s příslušenstvím zamítl.

16. Jiná je situace ve vztahu k nároku na zaplacení částky 19 482 Kč z titulu mzdových nároků za práci přesčas za období od října 2020 do září 2023. Za práci přesčas náleží zaměstnanci mzda za odpracovanou dobu, a k ní navíc příplatek ve výši 25 % průměrného výdělku. Ze mzdových listů žalobce dále bylo zjištěno, že přesčasová práce byla konána vždy o sobotách, a to po 4 hodiny, v roce 2023 už jenom po 3 hodiny. Počet odpracovaných přesčasových hodin vyplývá rovněž ze mzdových listů žalobce. Ani žalovaná strana nerozporovala jejich rozsah, naopak je de facto potvrdila tím, když žalobci vyplatila příplatek za práci o sobotách v období od září 2020 do září 2023 v celkové výši 3 488 Kč. Je však nutno na tomto místě podotknout, že kromě toho, že obdržel pouze víkendový příplatek, žalovaná mu nevyplatila za tytéž přesčasy také mzdu za odpracovanou dobu a k ní náležející příplatek za přesčas. Žalobce tak oprávněně nárokuje mzdu za práci přesčas ve výši 19 482 Kč za období od října 2020 do září 2023. Výpočet tohoto nároku žalobce je pak následující.

17. Dne 3. 10. 2020 zaručená měsíční mzda stanovená zákonem činila 19 600 Kč, hodinová mzda činila 117,40 Kč + 25 % přesčasový příplatek z průměrné hodinové mzdy 304,57 Kč (76 Kč), tj. 193,40 x 4 hodiny = 774 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny).Dne 15. 5. 2021 činila průměrná mzda 344,08 Kč, přičítá se 86 Kč k hodinové mzdě 121,80 Kč = 207,80 x 4 hodiny = 831 Kč.Dne 12. 6. 2021 činila průměrná mzda 344,08 Kč, přičítá se 86 Kč k hodinové mzdě 121,80 Kč = 207,80 x 4 hodiny = 831 Kč.Dne 10. 7. 2021 činila průměrná mzda 44,10 Kč, přičítá se 110 Kč k hodinové mzdě 121,80 Kč = 231,80 x 4 hodiny = 927 Kč.Dne 7. 8. 2021 činila průměrná mzda 44,10 Kč, přičítá se 110 Kč k hodinové mzdě 121,80 Kč = 231,80 x 4 hodiny = 927 Kč.Dne 18. 9. 2021 činila průměrná mzda 44,10 Kč, přičítá se 110 Kč k hodinové mzdě 121,80 Kč = 231,80 x 4 hodiny = 927 Kč.Dne 2. 10. 2021 činila průměrná mzda 401,28 Kč, přičítá se100 Kč k hodinové mzdě 121,80 Kč = 221,80 x 4 hodiny = 887 Kč.Dne 30. 10. 2021 činila průměrná mzda 401,28 Kč, přičítá se 100 Kč k hodinové mzdě 121,80 Kč = 221,80 x 4 hodiny = 887 Kč.Dne 13. 11. 2021 činila průměrná mzda 401,28 Kč, přičítá se 100 Kč k hodinové mzdě 121,80 Kč = 221,80 x 4 hodiny = 887 Kč.Dne 8. 1. 2022 činila průměrná mzda 384,64 Kč, přičítá se 96 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 226 x 4 hodiny = 888 Kč.Dne 5. 2. 2022 činila průměrná mzda 384,64 Kč, přičítá se 96 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 226 x 4 hodiny = 888 Kč.Dne 5. 3. 2022 činila průměrná mzda 384,64 Kč, přičítá se 96 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 226 x 4 hodiny = 888 Kč.Dne 2. 4. 2022 činila průměrná mzda 241,27 Kč, přičítá se 60 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 190 x 4 hodiny = 760 Kč.Dne 9. 4. 2022 činila průměrná mzda 241,27 Kč, přičítá se 60 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 190 x 4 hodiny = 760 Kč.Dne 30. 4. 2022 činila průměrná mzda 241,27 Kč, přičítá se 60 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 190 x 4 hodiny = 760 Kč.Dne 4. 6. 2022 činila průměrná mzda 241,27 Kč, přičítá se 60 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 190 x 4 hodiny = 760 Kč.Dne 9. 7. 2022 činila průměrná mzda 308,82 Kč, přičítá se 75 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 205 x 4 hodiny = 820 Kč.Dne 23. 7. 2022 činila průměrná mzda 308,82 Kč, přičítá se 75 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 205 x 4 hodiny = 820 Kč.Dne 1. 10. 2022 činila průměrná mzda 376,93 Kč, přičítá se 94 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 224 x 4 hodiny = 896 Kč.Dne 22. 10. 2022 činila průměrná mzda 376,93 Kč, přičítá se 94 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 224 x 4 hodiny = 896 Kč.Dne 5. 11. 2022 činila průměrná mzda 376,93 Kč, přičítá se 94 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 224 x 4 hodiny = 896 Kč.Dne 1. 4. 2023 činila průměrná mzda 338,56 Kč, přičítá se 85 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 215 x 3 hodiny = 645 Kč.Dne 26. 8. 2023 činila průměrná mzda 512 Kč, přičítá se 179 Kč k hodinové mzdě 129,80 Kč = 309 x 3 hodiny = 927 Kč.

18. Celkem tak náleží žalobci za práci přesčas včetně příplatků za období od 3. října 2020 do 26. srpna 2023 částka 19 482 Kč. Soud proto žalovaného ve výroku II. tohoto rozsudku zavázal zaplatit žalobci částku 19 482 Kč, a to včetně úrokového příslušenství, na které má žalobce právo plynoucí z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když výše úrokového příslušenství odpovídá nařízení vlády číslo 142/94 Sb. v platném znění.

19. Žalobce byl v tomto řízení převážně procesně neúspěšný, neboť nárokoval zaplacení částky 173 682 Kč s úrokovým příslušenstvím, avšak úspěšný byl pouze co do částky 19 482 Kč s příslušenstvím. Žalobce byl úspěšný co do 12 % a žalovaná byla úspěšná co do 88 %, a proto po odečtení procesního úspěchu od procesního neúspěchu žalobce dospějeme k závěru, že žalovaná má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 76 %.

20. Tato náhrada nákladů řízení spočívá v odměně právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalované učinil v této věci 10 úkonů právní služby. Protože se v průběhu řízení předmět řízení rozšiřoval, tak se také zvyšovala hodnota úkonu právní služby.

21. V době, kdy byla předmětem řízení částka 118 782 Kč, učinil zástupce žalobce tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem dne 25. 3. 2024, písemné podání ve věci samé ze dne 2. 4. 2024, porada s klientem dne 13. 8. 2024, účast u soudního jednání dne 16. 8. 2024. Pouhé založení listiny dne 24. 9. 2024 a dne 2. 12. 2024 soud jako právní úkon neuznal. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 advokátního tarifu činí 5 860 Kč, a proto při 5 úkonech právní služby je odměna 29 300 Kč. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 5 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč.

22. V době, kdy byla předmětem řízení částka 173 682 Kč, učinil zástupce žalobce tyto úkony právní služby: účast u soudního jednání dne 27. listopadu 2024, porada s klientem dne 9. ledna 2025, vyjádření ve věci samé ze dne 10. ledna 2025 a účast u soudního jednání dne 13. ledna 2025. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 advokátního tarifu činí 8 060 Kč, a proto při 4 úkonech právní služby je odměna 32 240 Kč. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobci náhrada hotových výdajů, a to 1 režijní paušál po 300 Kč a 4 režijní paušál po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 650 Kč.

23. Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21 % DPH (z částky 64 690 Kč) ve výši 13 584,90 Kč činí 78 274,90 Kč. Nicméně náhradu nákladů řízení ve výši 78 274,90 Kč by měla žalovaná za předpokladu svého stoprocentního úspěchů ve věci, avšak její profesní úspěch činil pouze 76 %, a proto soud zavázal žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 59 488,92 Kč.

24. Žalobce byl zavázán zaplatit tuto náhradu nákladů řízení žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalované v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.