57 C 222/2020

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Šeremkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Mgr. Jakubem Vepřkem advokátem se sídlem Tyršova 1714/27, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený Mgr. Jiřím Ježkem advokátem se sídlem Dvořákova 937/26, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba se v části, kdy se žalobkyně domáhala určení, že je podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikost ½ na pozemcích ležících v katastrálním území adresa a zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro toto katastrální území, a to pozemků parc. č. 1778/45 o výměře 98 m2, druh pozemku orná půda; parc. č. 1778/46 o výměře 592 m2, druh pozemku orná půda; parc. č. 1778/48 o výměře 1194 m2, druh pozemku zahrada; parc. č. 1778/49 o výměře 1254 m2, druh pozemku zahrada; parc. č. 1778/115 o výměře 349 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří; parc. č. 1778/126 o výměře 66 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zamítá.

II. Určuje se, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikost ½ na rodinném domě č. p. 2366, v části obce adresa, postaveném na pozemku parc. č. 1778/115, ležícím v katastrálním území adresa.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 703,72 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 703,72 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 28. 7. 2020 domáhala určení, že je podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikost ½ na pozemcích ležících v katastrálním území adresa a zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro toto katastrální území, a to pozemků parc. č. 1778/45 o výměře 98 m2, druh pozemku orná půda; parc. č. 1778/46 o výměře 592 m2, druh pozemku orná půda; parc. č. 1778/48 o výměře 1194 m2, druh pozemku zahrada; parc. č. 1778/49 o výměře 1254 m2, druh pozemku zahrada; parc. č. 1778/115 o výměře 349 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří; parc. č. 1778/126 o výměře 66 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, eventuálně pro případ, že by bylo v řízení po provedeném dokazování zjištěno, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem toliko rodinného domu a nikoliv i výše uvedených pozemků navrhovala určení, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikosti ½ na rodinném domě č. p. 2366, v části obce adresa, postaveném na pozemku parc. č. 1778/115, ležícím v katastrálním území adresa.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 11. 1992 manželství, rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 8. 3. 2011, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2011 bylo společné jmění (dále také jen SJM) účastníků jakožto manželů zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, když rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 8. 6. 2018, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2018 bylo manželství účastníků rozvedeno. Žalovaný opakovaně sliboval žalobkyni korektní vypořádání vzájemných majetkových vztahů z doby v manželství, ale své sliby nesplnil. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, a to pozemků parc. č. 1778/45 o výměře 98 m2, druh pozemku orná půda; parc. č. 1778/46 o výměře 592 m2, druh pozemku orná půda; parc. č. 1778/48 o výměře 1194 m2, druh pozemku zahrada; parc. č. 1778/49 o výměře 1254 m2, druh pozemku zahrada; parc. č. 1778/115 o výměře 349 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří; jehož součástí je dle zápisu v katastru nemovitostí na něm postavená stavba – budova s číslem popisným: adresa - rodinný dům (dále také jen Dům), parc. č. 1778/126 o výměře 66 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří jehož součástí je dle zápisu v katastru nemovitostí na něm postavená stavba – budova bez čísla popisného nebo evidenčního – jiná stavba (dále také je „předmětné pozemky“). Žalovaný nabyl předmětné pozemky darováním od své sestry tituly před jménem jméno FO, na základě darovací smlouvy ze dne 6. 10. 2010, přičemž ke dni nabytí žalovaným byly pozemky parc. č. 1778/115 a parc. č. 1778/126 součástí pozemku parc. č. 1778/49, z něhož byly následně odděleny v důsledku zápisu na nich postavených staveb do katastru nemovitostí. tituly před jménem jméno FO nabyla předmětné pozemky na základě kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2004 uzavřené mezi manžely jméno FO a jméno FO jako prodávajícími a tituly před jménem jméno FO a jméno FO jako kupujícími a dále na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 3. 10. 2005 uzavřené mezi spoluvlastníky tituly před jménem jméno FO a jméno FO a na základě kupní smlouvy ze dne 9. 9. 2009 uzavřené mezi jméno FO jako prodávající a tituly před jménem jméno FO jako kupující. tituly před jménem jméno FO nabývala předmětné pozemky sice svým jménem, avšak dle požadavku žalovaného na základě dohody s ním, na účet společného jmění účastníků řízení jakožto manželů, když součástí závazků tituly před jménem jméno FO bylo převést vlastnické právo k pozemkům na účastníky, což tituly před jménem jméno FO splnila výše uvedenou smlouvou, označenou jako darovací, která je však dle žalobkyně ve skutečnosti smlouvou související s popsanou komisí, protože pohledávka na převod předmětných pozemků byla pohledávkou obou účastníku za tituly před jménem jméno FO spadající do jejich společného jmění, proto má žalobkyně za to, že pozemky se staly v důsledku tohoto převodu, označeného k darování, součástí společného jmění obou účastníků řízení, jakožto manželů. Výstavba domu č. p. 2366 byla realizována a zajišťována žalovaným bez příslušných povolení, a to pro účastníky jako manžely a z finančních prostředků tvořících součást společného jmění účastníků jakožto manželů. tituly před jménem jméno FO nikdy nebyla stavebníkem tohoto domu a vůbec se na jeho výstavbě finančně nepodílela. Přede dnem 28. 3. 2011, kdy nabyl právní moci rozsudek, kterým bylo společné jmění účastníků jakožto manželů zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, již byl dům prakticky dokončen, rozhodně bylo patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží domu a lze tak v kontextu ustálené judikatury konstatovat, že před zúžením společného jmění účastníků jakožto manželů dům existoval jako věc v právním slova smyslu a byl součástí společného jmění. Předmětné pozemky, včetně domu č. p. 2366, byly ke dni pravomocného zúžení společného jmění účastníků jeho součástí, a proto bylo společné jmění zúženo i o všechny tyto nemovitosti. Protože ve tříleté lhůtě od pravomocného zúžení společného jmění účastníků jakožto manželů nebyl zúžený rozsah společného jmění vypořádán dohodou, respektive v této lhůtě nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí podle § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ohledně předmětných nemovitostí domněnka vzniku podílového spoluvlastnictví. Žalobkyně je tak podílovým spoluvlastníkem označených nemovitostí v rozsahu ½ celku. Je-li v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník těchto nemovitostí pouze žalovaný, neodpovídá stav tohoto zápisu v katastru nemovitostí skutečnosti a žalobkyně má proto naléhavý právní zájem na určení svého spoluvlastnictví, neboť jen tak, neposkytne-li jí žalovaný součinnost, může dosáhnout zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí.

3. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že připouští, že v řízení nebylo prokázáno, že by jí svědčilo spoluvlastnické právo k předmětným pozemkům, avšak po provedeném dokazování má žalobkyně za to, že jí svědčí spoluvlastnické právo k Domu. Dále uvedla, že pokud by platila teze, že SJM účastníků nezaniklo prohlášením konkursu na majetek žalovaného v roce 2001, pak by bylo z hlediska právního posouzení zásadní, že předmětný dům (jako věc v právním slova smyslu) prokazatelně vznikl ještě předtím, než Okresní soud v adresa v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka svým rozhodnutím ze dne 8. 3. 2011 (které nabylo právní moci dne 28. 3. 2011) zúžil SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Žalovaný v prvních fázích řízení popíral, že Dům před právní mocí rozhodnutí o zúžení SJM existoval jako věc v právním slova smyslu, avšak poté, co v řízení po několika letech jeho trvání uplatnil argumentaci, že SJM zaniklo již v roce 2001 prohlášením konkursu na jeho majetek, započal tvrdit, že se stavbou Domu bylo započato v dubnu 2009, že do konce roku 2009 byla dokončena tzv. hrubá stavba a že snímek z geoportálu ze dne 23. 7. 2009, resp. snímek pořízený společností právnická osoba ze dne 9. 9. 2009, zachycují reálný stav Domu v těchto časových okamžicích. Je tedy nepochybné, že Dům se před zúžením SJM nacházel v takovém stupni rozestavěnosti, že se již stal věcí v právním slova smyslu. Žalovaný v řízení neprokázal, že by Dům nebyl součástí SJM (platí-li současně teze, že SJM nezaniklo prohlášením konkursu na majetek žalovaného), pak s ohledem na domněnku v ust. § 144 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nelze než dovodit, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem domu s podílem ½ celku. Dále uvedla, že zde existuje ještě jedna rozhodná okolnost, pro kterou má žalobkyně za to, že soud musí aplikovat ust. § 144 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a posuzovat, zda žalovaný vyvrátil domněnku, že Dům, vznikl-li jako věc v právním slova smyslu před právní moci rozhodnutí o zúžení SJM, nebyl součástí SJM. Účastníci byli již v předvolání k prvnímu jednání ve věci poučeni o tzv. koncentraci řízení, přičemž je nutné připomenout, že koncentrace nastává ex lege – srov. § 118b odst. 1 o.s.ř. Žalovaný přitom s tvrzeními o neexistenci SJM v rozhodné době v důsledku prohlášení konkursu na jeho majetek přichází až po nastalé koncentraci (navíc s významným časovým odstupem – u jednání dne 23. 11. 2022 – srov. str. 5 protokolu o tomto jednání). Za této situace, dle názoru žalobkyně, soud k tvrzením žalovaného o zániku SJM z důvodu prohlášeného konkursu a následně doloženým důkazům vůbec nemá přihlédnout a má povinnost vycházet z tvrzení a důkazních návrhů učiněných před koncentrací, které dokládají existenci SJM a jeho zúžení okamžikem právní moci rozhodnutí o zúžení SJM. Za tohoto stavu věci pak musí být aplikováno ust. § 144 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a důkazní břemeno o zdrojích na výstavbu celého domu a že Dům nebyl součástí SJM je tak na žalovaném. Pro případ, že by soud vyhodnotil, že SJM zaniklo prohlášením konkursu na majetek žalovaného dne 29. 10. 2001, ale nedospěl by k závěru, že v řízení s ohledem na nastalou koncentraci není možné přihlížet k zániku SJM z důvodu prohlášení konkursu na majetek žalovaného doplnil svou argumentaci tak, že účastníci byli zjevně až do právní moci rozhodnutí o zúžení SJM a také dlouho poté, po podstatnou část tohoto řízení přesvědčeni, že jejich SJM existuje. Že o tom byl přesvědčen žalovaný, dokládá fakt, že to byl právě on (nikoliv žalobkyně), kdo k soudu v roce 2010 po ukončení soužití účastníků podal žalobu o zúžení SJM. Pokud by o neexistenci SJM žalovaný věděl, jistě by takovou žalobu nepodával. Žalovaný chtěl nabýt pozemek, na němž byl dům vystavěn, již v roce 2004, a protože měl nedořešené otázky týkající se konkursu na svůj majetek, zajistil nabytí pozemku přes svou sestru tituly před jménem jméno FO. Žalovaný již v roce 2005 objednával okna, která byla následně do předmětného domu zabudována. Otec žalovaného Jméno žalovaného starší měl již v roce 2006 uzavřít s jméno FO smlouvu, z níž jednoznačně vyplývá, že žalovaný měl zájem stavět na předmětném pozemku pro osobní užití rodinný dům, kdy na základě takové smlouvy měl otec žalovaného poskytnout jméno FO finanční prostředky v řádu přes 4 miliony korun s tím, že někdy v budoucnu bude na předmětných pozemcích vystavěn dům, to přitom bez jakéhokoliv zajištění, že jméno FO svému závazku dostojí. Sám žalovaný vypověděl, že v té době měli zájem se žalobkyní postavit společný dům. Neobstojí tedy argumentace žalovaného, že (ač to vlastně žalobkyni ani nesdělil, protože ji ničím „nezatěžoval“) ve vztahu k Domu, již neplatily předchozí dohody účastníků o tom, že pro sebe postaví společné bydlení (které připustil sám žalovaný). Žalovaný argumentuje tím, že v roce 2009 již spolu se žalobkyní neměli plánovat společnou budoucnost, ovšem ve vztahu k záměru společné výstavby není rozhodné, kdy byla stavba zahájena nebo kdy se stala věcí v právním slova smyslu, ale zda se určité osoby dohodly na tom, že spolu pořídí společnou stavbu a zda tato dohoda nebyla změněna do okamžiku, kdy se stavba stala věcí v právním slova smyslu. Pokud byl pozemek pro dům zakoupen již v roce 2004, okna byla pořízena v roce 2005, s přípravnými pracemi, resp. s projektováním apod. (a to včetně přípravy inženýrských sítí a příjezdových komunikací) bylo započato podstatně dříve než v dubnu 2009 (kdy měla být stavba domu dle žalovaného zahájena), žalobkyně byla plně oprávněna domnívat se, že dle předchozích dohod (přičemž o pozbytí jejich platnosti z pohledu žalovaného nebyla informována) je stavěn společný dům (jehož výstavbu svou účastí na společném hospodaření, péčí o rodinu apod. umožnila) a – navíc – že je stavěn za trvání SJM, kdy z tohoto pohledu je klíčová i otázka vydržení. Žalovaný tvrdil, že zhotoviteli hrubé stavby jméno FO za práce neplatil, přičemž připustil (jako v případě doplatku za okna), že mohlo jít o „barter“, tedy výměnný obchod (žalovaný přitom nepotvrdil, že by Dům byl skutečně stavěn z prostředků, které měl otec žalovaného poskytnout jméno FO na základě výše popsané smlouvy z roku 2006). Žili-li účastníci spolu, pečovala-li žalobkyně o rodinu a zajišťovala-li i jinak péči o společnou domácnost (a také umožnila-li žalovanému použít společné peníze z prodeje družstevního bytu na podnikání společnosti APM inženýring a. s.), tak tím žalovanému fakticky umožnila vytvořit si podmínky pro takový barter, čímž na něm logicky měla faktický podíl a byla oprávněna z něho těžit. Sám žalovaný připustil, že spolu se žalobkyní plánovali společnou výstavbu rodinného domu (a to dokonce v průběhu mnoha let na několika místech), ovšem nebyl schopen uvést, kdy tato dohoda byla zrušena; naopak uvedl, že žalobkyni vlastně ani neinformoval, aby ji „nezatěžoval“. I matka žalovaného jméno FO při výslechu uvedla, že v Domě měla bydlet i žalobkyně a že Dům byl žalovaným stavěn pro rodinu. Řada svědků, i sama žalobkyně svou účastnickou výpovědí potvrzuje, že žalobkyně se jednak na pracích na Domě osobně podílela (jak pomocí na stavbě, tak výběrem právnická osoba či kuchyně), jednak zajišťovala zázemí (např. vařením pro řemeslníky, ale i péčí o rodinu, zejm. o děti – mladší dcera účastníků jméno FO měla v roce 2009 9 let, přičemž bylo prokázáno, že žalovaný se na péči o děti příliš nepodílel a přenechával tento úkol na žalobkyni; na žalobkyni také nechával nákup věcí pro běžný provoz domácnosti. To, že se žalobkyně k Domu chovala tak, jako by měla být jeho (spolu)vlastníkem, potvrzuje řada svědků, i např. jméno FO, která uvedla, že po Domě ji provázela žalobkyně, kterou svědkyně vnímala jako svou budoucí sousedku a jméno FO, který potvrzuje, že v počátcích viděl na stavbě Domu několikrát žalobkyni a že ji považoval za sousedku, což mu takto bylo prezentováno v době podpisu kupní smlouvy na sousední pozemek, když i svědkyně jméno FO potvrdila, že v Domě chtěl žalovaný nejprve bydlet s rodinou. Žalovaný potvrdil, že žalobkyně se podílela na výběru kuchyně, tvrdil ovšem, že šlo o výběr kuchyně pro jiný dům, když žalobkyně byla v době výstavby Domu v kontaktu s kuchyňským studiem SYKORA, výběr kuchyně se týkal Domu, a nikoliv nějakých předchozích záměrů. Žalovaný v době společného soužití podnikal prostřednictvím společnosti APM inženýring a. s. (dále také jen APM) a zjevně měl prospěch i z činnosti společnosti právnická osoba., která zřejmě z důvodu konkursu na majetek žalovaného byla převedena na spřízněnou osobu jméno FO, žalovaný se nicméně podílel na obchodech této společnosti –např. prodej nemovitostí jméno FO). Sám žalovaný v rámci svého účastnického výslechu popisoval řadu velkých developerských projektů realizovaných v rozhodné době, z nichž dle jeho vyjádření přinejmenším některé byly úspěšné, současně si měl půjčovat finanční prostředky v řádech mnoha milionů a tyto měl následně vracet (žalovaný výslovně zmiňoval bývalého souseda pana jméno FO); tudíž je zjevné, že v manželství se žalobkyní – v době, kdy oba měli za to, že jejich SJM existuje – žalovaný disponoval nemalými finančními prostředky a žalobkyně se mohla oprávněně domnívat, že dům je stavěn ze společných prostředků (zejm. když žalovaný o finančních záležitostech rozhodoval sám, žalobkyni vždy postavil před hotovou věc, navíc ji ani neinformoval o tom, že by prostředky na Dům měly pocházet od otce žalovaného či jiných zdrojů nesouvisejících s činnostmi žalovaného v manželství). O vysoké životní úrovni účastníků svědčí i řadou svědků potvrzované drahé zahraniční dovolené (opakované i několikrát do roka), pronájem domu, užívání drahých aut, koupě luxusních věcí a drahé dárky. Žalovaný tvrdil, že do zúžení SJM byla životní úroveň účastníků špatná (neumožňující výstavbu domu jinak, než z prostředků od rodiny a na dluh), avšak bezprostředně na to se pro něj situace změnila – to však žalovaný nijak nedoložil (naopak tvrdil, že již byl jen „pouhým“ zaměstnancem APM). Je přitom zřejmé, že v tomto navazujícím období žalovaný prokazatelně (a za poměrně krátkou dobu – srov. zjištění stavebního úřadu z jara 2011 v rámci řízení o odstranění stavby) dokončuje Dům, což si muselo vyžádat významný objem finančních prostředků. Z čeho tyto prostředky pocházely? Z doby před zúžením? Z činnosti žalovaného obdobné jeho činnostem před zúžením? Tyto otázky zpochybňují tvrzení žalovaného o špatné životní úrovni účastníků v době, kdy spolu žili, tedy před zúžením. Dle svědkyně jméno FO účastníci společně zapůjčili společnosti APM finanční zápůjčku v objemu přes milion korun, z čehož vyplývá, že v rozhodné době (přes možný zánik SJM, o němž fakticky nevěděli) řešili finanční záležitosti společně (z jiných důkazů je zřejmé, že hybatelem těchto záležitostí byl žalovaný). I tato skutečnost svědčí o tom, že účastníci se chovali jako společně hospodařící manželé. Žalobkyně si nevzpomíná přesně, jak bylo naloženo s částkou z prodeje družstevního bytu, avšak skutečnost, že pozemek pro Dům byl zakoupen již v roce 2004, že okna byla objednána již v roce 2005, že otec žalovaného ve smlouvě s jméno FO potvrzuje záměr žalovaného mít na pozemku svůj dům a že sám žalovaný připustil přípravné práce již několik let před jím tvrzeným započetím výstavby Domu v dubnu 2009, svědčí o tom, že finanční prostředky inkasované v roce 2007 mohly být použity pro účely výstavby Domu v širším slova smyslu – na přípravné práce, infrastrukturu apod. (a to třeba nikoliv v roce 2007, ale i později). To žalobkyně s jistotou neví, jak již bylo řečeno, finanční otázky řešil v manželství účastníků především žalovaný. I kdyby SJM účastníků po roce 2001 neexistovalo, účastníci o zániku SJM nevěděli. Byla zde dohoda účastníků, že pro sebe společně postaví dům (tato dohoda se dle žalovaného týkala dokonce několika lokalit, byla tedy dlouhodobá). Pokud žalovaný (který sám žalobkyni neinformoval o řadě věcí a rozhodoval o nich sám, resp. který vždy žalobkyni postavil před hotovou věc) neinformoval žalobkyni o tom, že tato dohoda se ve vztahu k Domu ruší, pak žalobkyně byla oprávněna domnívat se, že dům je společný a je součástí SJM (zejména byly-li kroky k této konkrétní výstavbě v předmětné lokalitě činěny od r. 2004). A pokud by žalovaný tvrdil, že taková prvotní dohoda byla změněna (zrušena), je na něm, aby své tvrzení prokázal (to však neučinil). Proto má žalobkyně za to, že vlastnické právo (resp. dnešní spoluvlastnictví domu) vydržela, pokud Dům, resp. podíl na něm, nenabyla z jiných důvodů (tedy na základě dohody dvou osob o tom, že spolu vystaví dům – k tomu srov. dříve doloženou judikaturu). adresa víra žalobkyně o tom, že dům byl vystavěn za trvání SJM a je tedy jeho součástí (ostatně srov. ust. § 143, ale zejména § 144 zákona č. 40/1964 Sb., o něž svou dobrou víru může žalobkyně opřít), je umocňována existencí Zužujícího rozhodnutí – platí zásada, že soud zná právo (iura novit curia), tedy jen stěží by zužoval něco, co by zde de iure nebylo). Žalobkyně byla navíc zjevně přesvědčena, že ekonomická situace rodiny, zejm. především výdělky žalovaného v manželství za trvání SJM (ale i příjmy a činnosti žalobkyně) výstavbu umožňují (bylo prokázáno, že účastníci spolu měli dlouhodobý záměr stavět, a to ve více lokalitách, žalovaný žalobkyni neinformoval o tom, že by výstavba Domu probíhala z prostředků mimo SJM a že Dům by tedy měl patřit výlučně žalovanému). Tato dobrá víra žalobkyně mohla být narušena až v tomto řízení (nikoliv však již na jeho počátku, kdy sám žalovaný učinil nesporným zúžení SJM v roce 2010), a to až dne 23. 11. 2022, kdy žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce započal poprvé tvrdit, že SJM účastníků zaniklo prohlášením konkursu na majetek žalovaného v roce 2001. Z uvedeného je zřejmé, že s nemalou rezervou uplynula desetiletá vydržecí doba. Žalobkyně připomíná, že pokud účastníci ve shodě zamýšleli vystavět Dům pro sebe, je nutné poukázat na ustálenou judikaturu (nejen) Nejvyššího soudu – podle této platí, že vlastnictví (spoluvlastnictví) ke stavbě nabývají osoby, které stavbu uskutečnily s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. spisová značka, a ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. spisová značka, jakož i rozhodnutí, na která je v uvedených rozsudcích odkazováno, resp. celou řadu dalších judikátů). Není rozhodné, jak byla stavba financována, pokud zde byl záměr mít (vlastnit) ji společně a tento nebyl změněn do doby, kdy se Dům s ohledem na stav rozestavěnosti stal věcí v právním slova smyslu. A pokud účastníci zamýšleli vystavět dům pro sebe (a nedošlo-li k vydržení), pak – platí-li konstrukce, že v době vzniku domu jako věci v právním slova smyslu účastníci skutečně neměli SJM – je zřejmé, že účastníci nabyli vlastnictví domu jako spoluvlastníci s rovnocennými podíly (neboť nebylo prokázáno, že by existovala dohoda o jiné výši podílů). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žaloba, pokud se jedná o určení spoluvlastnického podílu žalobkyně na Domě, je zcela důvodná.

4. Žalovaný ve svém prvotním vyjádření k žalobě navrhoval zamítnutí žaloby, k této uvedl, že žalobou uplatněný nárok žalovaný neuznává ani v části, žalobní tvrzení učinil spornými, mimo tvrzení, kdy manželství vzniklo, kdy a jakým rozhodnutím soudu bylo během manželství společné jmění účastníků zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti a kdy a jakým rozhodnutím soudu bylo manželství účastníků rozvedeno, přičemž označil právní konstrukce uplatněné v žalobě za liché. V doplnění svého vyjádření žalovaný uvedl, že žádná komisionářská smlouva uzavřena nebyla, žalovaný takovou dohodu neuzavíral, tvrzení žalobkyně, že výstavba byla realizována z finančních prostředků tvořících součást společného jmění manželů účastníků je nepravdivé, nebylo tomu tak, protože účastníci jako manželé v rozhodné době neměli prostředky, z nichž by mohli výstavbu financovat, žalovaný v roce 2001 přišel o veškerý majetek v důsledku nedůvodně prohlášeného konkurzu. Konkurz na majetek žalovaného byl prohlášen usnesením Krajského soudu v adresa ze dne 29. 10. 2001, č. j. spisová značka a přestože bylo citované usnesení změněno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2004, č.j. spisová značka tak, že se návrh na prohlášení konkurzu zamítá, v době od 29. 10. 2001 do 6. 5. 2004 konkurzní správce tituly před jménem jméno FO připravil žalovaného takřka o vše, z rozsáhlého majetku žalovaného zbyl jen stín – cenné nemovitosti byly prodány za zlomek své hodnoty, stejně jako další majetky, převážnou část výtěžku spolkly zapodstatové pohledávky, žalovanému bylo vyplaceno necelých 300 000 Kč, ovšem významné závazky (několika násobně převyšující vyplacený obnos) zůstaly. Příjmy žalovaného v následujících letech – tedy i do roku 2011 včetně – nedosahovaly takové výše, aby z nich bylo možno ušetřit prostředky potřebné k výstavbě nemovitosti. Od roku 2007 měl žalovaný příjmy pouze ze svého zaměstnaneckého poměru u společnosti právnická osoba. (dříve APM). Nadto po konkurzu (až do roku 2012) neměl žalovaný ani vlastní účet u banky a jediný účet manželů byl účet vedený na jméno žalobkyně. Bylo-li by něco placeno z prostředků SJM, muselo by to být placeno z účtů žalobkyně. Žalovaný je přesvědčen o tom, že z účtu (či účtů) žalobkyně nebylo placeno na výstavbu nic. Příjmy účastníků jako manželů nedosahovaly v letech 2004 – 2011 ani jejich výdajů, v té době žili účastníci na dluh, což bylo možné jen díky podpoře rodiny žalovaného a vysokým půjčkám od známých žalovaného. Žalobkyně by si toho měla být vědoma, neboť řadu závazků potvrzovala. Za trvání „nezúženého“ SJM tak byly spotřebovány na úhradu společných dluhů i výlučné prostředky žalovaného získané mj. darem od jeho tety jméno FO ve výši 800 000 Kč. Výstavba domu č.p. 2366, stojícího na pozemku p. č. 1778/115 v kat. úz. adresa byla skutečně realizována a zajišťována žalovaným, ale postaven byl výlučně z prostředků žalovaného, tedy těch, které spadaly do jeho výlučného vlastnictví. Šlo o peníze a též věci (např. okna), které žalovaný získal darem od svého otce. V pozdější době byl veškerý stavební materiál a stavební práce hrazeny z výlučných prostředků žalovaného, které zdědil, eventuálně nabyl po zúžení společného jmění manželů. Stavební práce prováděl pro žalovaného jméno FO z materiálu právnická osoba. Není pravdou, že by dům byl stavěn pro účastníky jako manžele, neboť v rozhodné době již žalovaný nemohl považovat manželství s žalobkyní za perspektivní s ohledem na její mimomanželské vztahy a opuštění žalovaného. Dispozice domu odpovídá záměru, aby tento dům obýval spolu se žalovaným jeho bratr, kdy je bezbariérové řešení přízemí.

5. V závěrečném návrhu žalovaný uvedl, že původní konstrukce žaloby, pokud jde o pozemky, že tyto nabyla tituly před jménem jméno FO sice svým jménem, ale na účet SJM účastníků a mělo jít o komisionářskou smlouvu, byla žalobkyní opuštěna, kdy informace o údajné ústní komisionářské smlouvě mohly mít zdroj toliko u tituly před jménem jméno FO, tato svědkyně byla informována o průběhu sporu i o podáních žalovaného, tento výklad nesvědčí pro věrohodnost tituly před jménem jméno FO, ale vypovídá o její angažovanosti ve sporu. V průběhu řízení žalovaný upozornil na právní důsledek skutkové okolnosti, která má zásadní dopad na podstatu sporu a procesní situaci stran sporu, kterou je konkurs žalovaného, kdy tuto skutkovou okolnost žalovaný podrobně popsal a důkazy k jejímu prokázání označil ještě v koncentrační lhůtě. I z tohoto důvodu - včasnosti tvrzení o konkursu, nelze přisvědčit tezím žalobkyně, že by soud neměl přihlížet k důsledkům konkursu a „tvářit se“, že konkurs právní důsledky neměl a SJM existovalo dál. Žalobkyně na zásadní změnu situace reagovala novou konstrukcí (a formulací nových tvrzení), která by měla odůvodňovat spoluvlastnické právo žalobkyně ke stavbě (nikoli již k pozemkům). Dle nové konstrukce dům stavěli účastníci pro sebe, z čehož žalobkyně dovozuje, že při neexistenci SJM vzniklo podílové spoluvlastnictví rovnou (tj. bez „mezistupně“ SJM). Žalující strana odkazuje na judikáty, které údajně řešily obdobné situace. Tato nová teorie neodpovídá klíčovým momentům manželství účastníků (nesedí v čase), a dále trpí dvěma dalšími problémy. Vyžaduje jednak dohodu/společnou vůli účastníků a současně vyžaduje nějaký „přínos“ žalobkyně. Zatímco vůle je subjektivní (a žalovaný takovou společnou vůli popírá), pak onen „přínos“ musí být zcela objektivní / viditelný / měřitelný. Žalobkyně má ovšem problém vůbec formulovat (natož prokázat) jakýkoliv svůj přínos pro postavení domu, svou spoluúčast na stavbě, jakoukoli aktivitu, která by měla zakládat její spoluvlastnictví. Judikáty (Nejvyššího soudu), na které žalobkyně odkazuje, a to sp. zn. spisová značka – účastníci společně zbourali starou stavbu a společně postavili novou stavbu (podíleli se prací a dodáním materiálu), navíc novou stavbu společně užívali, Nejvyšší soud dovodil vznik podílového spoluvlastnictví, sp. zn. spisová značka – účastníci společně jako objednatelé uzavřeli dvě smlouvy o dílo a společně stavbu financovali. Žalobkyně byla vyzvána soudem k doplnění tvrzení ohledně svého přínosu (resp. použití finančních prostředků), tato výzvu soudu podáním ze dne 12. 11. 2024 nesplnila, neformulovala jasné, jednoznačné, tvrzení o tom, že na stavbu byly užity její výlučné finanční prostředky v konkrétním objemu. Její tvrzení znělo, že „Pokud si žalobkyně vzpomíná, souhlasila přinejmenším s tím, aby minimálně část těchto prostředků (získaných prodejem bytu) byla použita na stavbu domu.“ Tvrzení o tom, zda něco reálně použito bylo, chybí. Citované tvrzení je navíc zřejmou nepravdou. Byt byl prodán v březnu 2007 a peníze byly obratem vloženy do společnosti, ve které figurovali v orgánech oba dva účastníci (a o vkladu prostředků do společnosti žalobkyně dobře věděla), a to na akontaci pro nákup stroje, který se tehdy kupoval. Toto bylo potvrzeno i účetní. Naproti tomu v roce 2007 a dokonce ani v roce 2008 se na pozemku, na kterém později stál dům, o jehož spoluvlastnictví se žalobkyně soudí, nic nestavělo, pozemek byl v té době polem. Realita je taková, že se žalobkyně na stavbě domu nepodílela nijak a žádné její prostředky (ani teoretické společné prostředky účastníků) nebyly na stavbu nikdy použity. Ve věci se není třeba zaobírat tím, nakolik se který z manželů staral o děti, protože to jsou teze, které se uplatňují u vypořádání SJM – tzv. rozdělení rolí, kdy muž vydělává peníze a žena pečuje o domácnost, ale podíly na SJM mají rovné, i když se jeden z manželů podílel na získání bohatství více než druhý, toto je zcela irelevantní, když v této věci se nevypořádává SJM, ale řeší se otázka, zda manželé něco nabyli do podílového spoluvlastnictví. Situace je taková, že zde není SJM, není zde domněnka, která by prospívala žalobkyni (na rozdíl od automatického předpokladu o nabývání do SJM) a je zde klasické rozvržení procesních břemen. Judikáty, na které žalobkyně odkazovala, vyžadují jednak dohodu vícero osob o tom, že společně vystaví stavbu, která bude patřit všem stavebníkům, a jednak vyžadují nějakou činnost těchto stavebníků (dříve šlo o samotnou stavební činnost, když stavby vznikaly svépomocí, později společné uzavření smlouvy a společné financování). Žalobkyně netvrdila ani neprokázala vlastní přínos. Údajnou dohodu sice obecně tvrdila, ale tato neodpovídá ani času ani stavbě. Navíc uzavření dohody mezi účastníky neodpovídá dalšímu tvrzení žalující strany, že účastníci nevěděli o zániku SJM – pokud účastníci nevěděli o zániku SJM, nemělo by žádný smysl uzavírat dohodu o společné výstavbě. Žalovaný připustil, že dříve měl záměr, že by se se žalobkyní právnická osoba přestěhovali do rodinného domu, který by postavil, ale to bylo dříve a týkalo se to jiného domu, který měl stát jinde. Svědek tituly před jménem jméno FO vypověděl o tom, že konzultoval s účastníky možnosti stavby více rodinných domů na různých parcelách, ale tyto konzultace se netýkaly domu, který je předmětem žaloby. Žalobkyně přitom tituly před jménem jméno FO označila za projektanta, který předmětný dům projektoval, dům ve skutečnosti projektoval tituly před jménem jméno FO, o čemž žalobkyně nemůže vědět, neboť v době realizace stavby již s projektantem neměla co konzultovat, když nešlo o dům, kde by měla bydlet. Svědek jméno FO vypovídal o tom, kterak se musela předělávat a dodělávat okna, která byla původně vyrobena na objednávku jméno FO staršího v roce 2005 podle jiného projektu a následně se musela část předělávat a další okna dodělávat a instalovat na dům vznikající v Porubě, původní okna byla vyrobena pro jiný (nakonec nerealizovaný) dům jinde. Jednou z nesporných skutečností mezi účastníky byla jejich dovolená na Mauriciu v roce 2008 a to, že na ní žalobkyně dostala diamantové šperky. Svědkyně jméno FO mimo jiné vypověděla, jak na žádost žalovaného půjčovala větší obnos peněz a posílala jej žalovanému na Mauricius kvůli údajné dopravní nehodě, a jak se zlobila, když žalovaný po návratu přiznal, že peníze potřeboval na koupi šperků pro žalobkyni. Svědkyně vypověděla, jak tehdy vmetla žalovanému do tváře, že se mu diví, že kupuje šperky ženě, která ho podvádí a jak ho podváděla i s jejím manželem. Žalovaný byl zaskočen, ptal se, proč mu to neřekla dříve, kdy krátce poté šli manželé jméno FO od sebe. Svědkyně jméno FO vypověděla o situaci kolem dovolené na Mauriciu ze svého pohledu, a také o vybavování předmětného domu, na kterémžto se také podílela (čímž vyvrací tvrzení žalobkyně, kterak ona „řešila“ vybavení domu). jméno FO rozdíl od žalobkyně byla svědkyně schopna uvést konkrétní okolnosti, místa i osoby, s nimiž bylo co (např. ohledně kuchyňské linky) projednáváno. Připouštíme, že žalobkyně byla konzultovat kuchyň v kuchyňském studiu Sikora, ale to se právě týkalo dřívějších úvah, vztahujících se k nerealizované stavbě v jméno FO. Krátce po návratu z Mauricia v roce 2008 již manželé netvoří manželské společenství. Žalovaný začal dům stavět až na jaře roku 2009, už jen z této prosté časové souvislosti je jasné, že ani v době, kdy se poprvé koplo do země, neuvažoval žalovaný, že v domě, který v budoucnu na daném místě vznikne, bude bydlet s žalobkyní, resp. že by se žalobkyně měla stát spoluvlastnicí daného domu (navíc v té době nebylo ani rozhodnuto, zda v onom domě bude bydlet žalovaný, nebo zda dům po dokončení prodá obdobně jako jiné, které takto „developersky“ vytvořil). Myšlenka, úvaha či záměr rozhodně není totéž co dohoda o společné výstavbě. Existence jakékoli dohody mezi účastníky o společné výstavbě není skutečností nespornou. Žalobkyně by ji musela prokázat, což se nestalo. Navíc taková dohoda by musela být dostatečně konkrétní. Nejde jen o tvrzení a prokázání konkrétních vzájemných práv a povinností, ale jde též o určitost ve vztahu k projektu. Jinak řečeno, údajná dohoda musí být vázána na určitou konkrétní stavbu, nikoliv na cokoli, co v budoucnu možná vznikne, ale ještě nevíme, co. Oproti tomu právní zástupce žalobkyně hovoří o existenci jakési blíže nespecifikované ústní (či konkludentní?) dohody, která byla neznámo jak a neznámo kdy uzavřena a jelikož žalovaný neprokázal, že by tato neurčitá ústní dohoda byla ze strany žalovaného řádně ukončena, dovozuje, že dům, který žalovaný postavil, nabyla v podílu i žalobkyně. Jinak řečeno, údajná dohoda má dopadat na rodinný dům bez ohledu na to, jaký dům to je a kde stojí. Tudíž ať už by žalovaný postavil jakýkoliv dům, nabyla by podíl na něm i žalobkyně. Teorii o neurčité dohodě o společné výstavbě (či snad jakési automaticky presumované dohodě) je nutno odmítnout, s něčím takovým nepočítá ani právní věda, ani judikatura (tudíž ani judikatura, na kterou žalobkyně odkazuje). Co se týče žalující stranou uplatněný institut vydržení, jako další konstrukci, podle níž by žalobkyně mohla podíl na nemovitosti (rodinném domě) vydržet, tak tato konstrukce se naprosto míjí s právní úpravou, žalobkyně nemá žádný právní titul a nesvědčí jí ani držba, neboť žalobkyně v domě nikdy nebydlela.

6. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 11. 1992 manželství, rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 8. 3. 2011, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2011 bylo společné jmění účastníků zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti a rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 8. 6. 2018, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2018 bylo manželství účastníků rozvedeno. Výstavba domu č. p. 2366, stojícího na pozemku p. č. 1778/115 v katastrální území adresa byla realizována a zajišťována žalovaným a začala v dubnu 2009, přičemž jeho sestra tituly před jménem jméno FO se na výstavbě finančně nepodílela.

7. Ze spisu Krajského soudu v adresa sp. zn. spisová značka vzal soud za prokázáno, konkrétně návrhu na č. l. 1, usnesení Krajského soudu v adresa ze dne 29. 10. 2001, č. j. spisová značka, odvolání ze dne 14. 11. 2001, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2004, č. j. spisová značka, že věřitel společnost CONE spol. r. o. v likvidaci podala dne 19. 10. 2000 návrh na prohlášení konkurzu dlužníka jméno FO, s tím že dlužník má více věřitelů a není schopen plnit své splatné závazky, dne 29. 10. 2001 byl na majetek jméno FO, r. č. RČ, IČO: IČO prohlášen konkurs, proti tomuto rozhodnutí žalovaný podal dne 14. 11. 2001 odvolání, když usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5.2004, č. j. spisová značka bylo usnesení krajského soudu změněno tak, že návrh navrhovatele právnická osoba v likvidaci na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka se zamítá.

8. Z kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2004, dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 3. 10. 2005, kupní smlouvy ze dne 9. 9. 2009 a darovací smlouvy ze dne 6. 10. 2010, vzal soud za prokázáno, že tituly před jménem jméno FO nabyla předmětné pozemky na základě kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2004 uzavřené mezi manžely jméno FO a jméno FO jako prodávajícími a tituly před jménem jméno FO a jméno FO jako kupujícími, na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 3. 10. 2005 uzavřené mezi tituly před jménem jméno FO a jméno FO a kupní smlouvy ze dne 9. 9. 2009 uzavřené mezi jméno FO jako prodávající a tituly před jménem jméno FO jako kupující. Žalovaný nabyl předmětné pozemky darováním od své sestry tituly před jménem jméno FO na základě darovací smlouvy ze dne 6. 10. 2010, přičemž ke dni nabytí žalovaným byly pozemky parc. č. 1778/115 a parc. č. 1778/126 součástí pozemku parc. č. 1778/49, z něhož byly následně odděleny v důsledku zápisu na nich postavených staveb do katastru nemovitostí.

9. Z usnesení Okresního soudu v adresa sp. zn. spisová značka ze dne 6. 10. 2008, že otec žalovaného Jméno žalovaného, nar. 2. 11. 1926 zemřel dne 19. 8. 2007, čistá hodnota dědictví činila 2 953 191,39 Kč, kdy pozůstalá manželka jméno FO nabyla pohledávku na vypořádání SJM vůči své osobě ve výši 221 660,50 Kč a bezcenné osobní svršky zůstavitele, byla schválena dohoda dědiců - pozůstalé manželky a tří děti zůstavitele jméno FO, Jméno žalovaného a jméno FO, kteří rovným dílem nabyli podíly zůstavitele na nemovitostech v katastrálním území adresa.

10. Ze spisu Okresního soudu v adresa sp. zn. spisová značka vzal soud za prokázáno, konkrétně z rozsudku Okresního soudu v adresa č. j. spisová značka, 79 Pa Nc 254/2017 ze dne 5. 4. 2018 na č. l. 15 spisu, že opatrovnický soud rozhodl ve věci svěření do péče a výživném i pro dobu po rozvodu manželství ohledně nezletilé jméno FO tak, že tuto svěřil do péče matky a otci stanovil výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně, kdy z odůvodnění vyplývá, že matka nezletilé jméno FO opustila společnou domácnost s nezletilou v roce 2010 a od té doby žijí rodiče odděleně, z protokolu o jednání ze dne 8. 6. 2018 ve věci sp. zn. spisová značka vzal soud za prokázáno, že žalovaný uvedl ve své účastnické výpovědi, že manželství bylo souladné asi do března 2010, kdy se manželka odstěhovala i s dětmi, našla si jinou známost, nebylo to poprvé, už v minulosti mu manželka byla nevěrná, bylo to asi v roce 1999, v té době si on také našel jinou partnerku, se kterou krátce žil, nicméně pak s manželkou obnovili manželské soužití a žili společně až do března 2010, pak zjistil že je mu manželka znovu nevěrná, v té době byl manželce věrný a když v března 2010 manželka odešla, nic mu nesdělila, jenom mu nechala dopis, ve kterém mu sdělila, že už se s ním nedá žít, protože se jí nevěnuje. Rozsudkem č. j. spisová značka ze dne 8. 6. 2018 bylo manželství rozvedeno.

11. Z výslechu svědkyně jméno FO vzal soud za prokázáno, že se s žalovaným seznámila někdy v roce 2005 - 2006 ve fitness centru Quattro, bližší vztah s ním navázala po oslavě jeho 40, které byly ve adresa, ten vztah zpočátku skrývali, protože pan jméno FO byl ženatý, ten vztah ukončili někdy v roce 2015. Ten první rok to bylo takové podezřelý výraz, ale v zásadě tím, že žalobkyně pořád někam jezdila, tak mohli trávit čas spolu, žalobkyně jezdila pryč buď sama nebo s dětmi, v té době nebyla zaměstnána. Žalobkyně jezdila často na dovolené, jezdila na lyže do Česka i do zahraničí, kdo ty dovolené platil svědkyně neví, životní úroveň účastníků vnímala mezi lety 2005 až do doby ukončení jejich soužití jako vysokou. Usuzovala to z toho, že si žalobkyně mohla jezdit po dovolených. jméno FO měl kromě toho fitcentra ještě jednu firmu, právnická osoba, myslí, že žalovaný tam byl majitel, kolik vydělával neví, nezajímalo jí to, vždycky měla vlastní příjem. V době jejich vztahu žalovaný nejdřív bydlel v bytě na 8. obvodě, pak se přestěhovali do domu v Třebovicích, pak měl žalovaný podnájem. Byli spolu veřejně od doby, kdy jí bylo 35 let (pozn. soudu - tedy od roku 2009), v té době už stála ta hrubá stavba toho domu, po dokončení toho domu se do něj k panu jméno FO nastěhovala. Tím, že měl pan jméno FO děti, tak ten vztah byl komplikovaný a takový zamotaný, překvapilo jí, že odjel se žalobkyní na dovolenou na Mauricius, protože jí o tom předtím neřekl, dozvěděla se to od známých, nelíbilo se jí to, byla naštvaná. Když se vrátil, tak jí řekl, že to udělal proto, že chtěl zachránit rodinu a manželství, po návratu svědkyni ale řekl, že chce definitivně manželství ukončit a zůstat s ní, před tím Mauriciem ten jejich vztah byl takový nejasný, spíše milenecký, nebyl pevný tak, jako po tom Mauriciu. V době, kdy jí pan jméno FO řekl, že už budou spolu, bydlel ještě v domě v Třebovicích. V těch Třebovicích to měli v nájmu, po tom Mauriciu si každý našel své bydlení, tím obdobím si svědkyně není jistá. Ví, že se účastníci kvůli dětem scházeli. Před tím Mauriciem v tom domě chtěl pan jméno FO bydlet s rodinou, po té dovolené už ne. V tom domě s panem jméno FO byla, ještě když netekla voda, v domě hlídali, aby se tam něco neukradlo. Bylo to v době, kdy pan jméno FO už bydlel v pronajatém bytě u Barunky, už to nebylo v domě v Třebovicích. Co se týče zařizování kuchyně, tak svědkyně byla se žalovaným ve dvou kuchyňských studiích, které byly v Itálii, bylo to v době, kdy účastníci už spolu nebydleli, vybírala se celá kuchyňská linka na míru. V době, kdy se začala stavba toho domu, kdy se koplo, měla svědkyně vztah se žalovaným.

12. Z výslechu svědkyně jméno FO vzal soud za prokázáno, že ohledně toho, jak se kupovaly pozemky v Porubě, na kterých stojí dům psaný na jejího syna, nic neví, o tom věděl spíše její manžel, synovi dávali peníze spíše k té stavbě, ten dům se podle svědkyně začal stavět v době, kdy její manžel ještě žil, na stavbu toho domu se byla podívat, bylo to po smrti jejího manžela, který umřel v roce 2007. Tady na zahradě (pozn. soudu – výslech svědkyně byl prováděn v místě jejího bydliště) byla nějaká okna, která se na tu stavbu měla použít, ta okna byla uskladněna na zahradě ještě za života jejího manžela, kdo platil ta okna neví. Myslí, že na tu stavbu synovi dali několik milionů korun, nedokáže konkretizovat kolik přesně, kolik milionů ta částka byla. Ty peníze pocházely z prodeje pozemku, který měl její manžel ve vlastnictví někde za Odrou, kdy ty pozemky byly prodány neví, nevzpomíná si, je to již delší časový úsek, za kolik ty pozemky byly prodány neví, manžel se o to staral sám a svědkyni do toho nezainteresoval. Syn dům stavěl pro rodinu, myslela pro celou rodinu, protože má bratra, který je na vozíku a aby se mohl o něj postarat, až tu babička nebude. Myslí, že v tom domě měla bydlet i paní žalobkyně. Svědkyně vnímala, že v tom manželství není úplně všechno v pořádku, ale obecně si jinak myslí, že se měli dobře, zejména když s dětmi přijeli k nim, u babičky se vždycky měli dobře.

13. Z výslechu svědkyně jméno FO vzal soud za prokázáno, že zná oba účastníky od roku 2003, kdy tehdy to fitcentrum, které následně provozovalo družstvo, vlastnila společnost Midom. V tom fitcentru pracoval i její manžel jméno FO, od založení družstva Quatro fitness v roce 2006 vedla tomuto družstvu účetnictví, v tom družstvu byli oba účastníci, od roku 2007, poté co se vrátila z mateřské, byla zaměstnaná ve stavební společnosti APM, kterou vlastnil žalovaný, kde pracovala taktéž jako účetní. Ta společnost byla založena v roce 2000 a později ji pan jméno FO prodal. To, že ji pan jméno FO vlastnil ví z OR, vlastnil ji tehdy s tituly před jménem jméno FO. Žalobkyně v družstvu Quatro fitness byla členem družstva, nebyla u něj zaměstnaná na pracovní poměr ani na žádnou dohodu o provedení práce či pracovní činnosti, neměla ani odměnu statutárního orgánu, žádné příjmy z družstva neměla, nic se jí neplatilo ani se za ní nic neodvádělo. Tato byla předsedkyní družstva a poté, co z funkce odstoupila se předsedou stal pan jméno FO. Co se týče společnosti APM, tak si myslí, že žalobkyně nebyla v představenstvu společnosti, ale když se společnost prodávala, tak tam nějak figurovala, z jakého titulu, si nevzpomíná, možná jako manželka pana jméno FO. Co se týče nějakých vkladů do společnosti, když společnost kupovala nakladač Caterpillar 966, tak se uzavírala smlouva o půjčce, kterou podepisovali oba manželé jméno FO a složili akontaci na leasing toho nakladače, což bylo přes milion korun, svědkyně nebyla účastníkem přípravy té smlouvy, jejího koncipování nebo podpisu účastníky, ona pouze účtovala, bylo to v roce 2007, obsah té smlouvy si nepamatuje, nemá to ani kde dohledat, protože po 10 letech se dokumenty mimo mzdové listy a zakladatelské listiny skartují. V roce 2008 účastníci byli sami bez dětí na společné dovolené na Mauriciu, pozoruhodné na ní bylo to, že svědkyni pan jméno FO z dovolené volal, že tam způsobil dopravní nehodu a požádal ji o zaslání finančních prostředků, dal jí pokyny, že má hotovost vyzvednout od pana jméno FO a pak mu ji poslat přes Western union na recepci toho hotelu, kde bydleli. Po návratu jí pan jméno FO vysvětlil, že jí lhal, že nehodu neměl, ale chtěl manželce koupit nějaké šperky, za to mu vynadala, protože nesnáší lhaní. Dotklo se jí to osobně, protože mu řekla, že se diví, že jí to kupoval, i přesto, že ho celou dobu podvádí, když měla milenecký poměr s jejím manželem. Ve fitku bylo veřejným podezřelý výraz, že paní jméno FO byla ráda v mužské společnosti, mluvilo se o třech mužích, tato měla poměr i s jejím mužem, chtěli odejít od svých partnerů, dokonce kvůli tomu i paní jméno FO pronajala byt a začala pracovat, chtěli se sestěhovat, ale když se to mělo stát, tak jí to manžel řekl, ona mu tehdy řekla, že to rozhodnutí za něj neudělá, ať se rozhodne, jestli bude žít s ní a jejich synem nebo s paní jméno FO a jejími dcerami, on to tak měsíc zvažoval a na Valentýna 2008 jí řekl, že zůstane s ní. Svědkyně tehdy manželovi dala podmínky, že v tom fitku skončí, najde si práci jinde a v zásadě se od toho fitka i od paní jméno FO úplně odstřihne, což učinil. Když měla žalobkyně vztah s jejím manželem, tak on byl 28-letý fitness trenér, ženy se na něj lepily, ona nebyla jediná. Žalobkyně měla potom ten podnájem zrušit a nějak se asi nastěhovat zpátky, ale svědkyně už se v zásadě o to nezajímala, věnovala se nápravě vztahu v jejich rodině. Po tom návratu z Mauricia to panu jméno FO řekla, možná tehdy trošičku obšírněji, ale úplně se do toho nevracela, neví, jestli o tom věděl, ve fitku to bylo takové veřejné podezřelý výraz. On byl tehdy překvapený, zaskočený, ptal se jí, proč mu to neřekla dříve, ona se tehdy soustředila na obnovení vztahů v jejich rodině, jinde to bořit nechtěla, proto mu tehdy řekla, že pro to neměla ani důvod a v zásadě to tím ukončili a nikdy už se o tom nebavili. Po návratu z toho Mauricia šli manželé jméno FO od sebe. Za jak dlouho po návratu z toho Mauricia účastníci ukončili společné soužití neví. Neví přesně, kdy se odstěhoval pan jméno FO do pronajatého bytu, myslí si, že poslední společné bydliště měli účastníci v pronajatém domě v Třebovicích, kolik za ten pronájem domu platili vůbec neví, nebavili se o tom. Ke svým dcerám, a to ke všem čtyřem dcerám, se pan žalovaný vždycky choval pěkně, ví, že je pravidelně brával na lyže, o víkendech s nimi jezdil na Slovensko. Žalovaný měl dvě dcery s první ženou, protože mu posílala alimenty z výplaty, ví, že tyto řádně plnil a pak měl dvě dcery s paní jméno FO. Výživné posílala ze mzdy žalovaného, protože o to jako zaměstnanec písemně požádal, dneska už tato možnost není, jde to pouze soudním rozhodnutím. O mimomanželském vztahu pana žalovaného ví pouze o jednom, ten měl být někdy v době po naší svatbě v srpnu 2006, kdy se měl začít vídat se slečnou jméno FO. Jak dlouho ten jejich vztah trval neví, ani neví, jestli trval v té době, když byli účastníci na té dovolené na Mauriciu. jméno FO po tom návratu z Mauricia nic nevyčítala, zlobila se, že jí lhal, a proto mu řekla, že se mu diví, že dává dárky ženě, která mu byla nevěrná. jméno FO měl 50 % akcií společnosti APM, zbytek měl druhý spoluvlastník, ty akcie se prodávaly někdy v roce 2008 nebo 2009, tu společnost založil v roce 2000 pan jméno FO. Když ty akcie s panem jméno FO pan žalovaný prodával, tak je od nich koupil tituly za jménem jméno FO, neví, za jakou částku to bylo, a to ani řádově. Neví, jaká byla hodnota společnosti v době prodeje p. jméno FO z účetního hlediska, tehdy společnost zakoupila další čtyři stroje v ceně zhruba 40 milionů, ale neměla na jejich úhradu. Po nahlédnutí do závěrky z roku 2008, která je založená ve sbírce listin, uvádím, že byť jsem říkala, že si myslím, že paní žalobkyně ve společnosti APM nebyla ve statutárním orgánu, tak z přílohy účetní závěrky vyplývá, že byla členem představenstva a já jsem byla předsedou představenstva. Aktiva společnosti byly 56 501 000 Kč, v dlouhodobém hmotném majetku byla hodnota 37 852 000 Kč, závazky byly 51 026 000 Kč, když po nahlédnutí do přílohy závěrky uvádím, že společnost měla tři stroje v majetku, a to buldozer, traktorbagr a nakladač a dále v nedokončeném dlouhodobém hmotném majetku čtyři pracovní stroje v hodnotě 34 604 726 Kč bez DPH, když tyto byly vráceny 6. 1. 2009 z důvodu porušení kupní smlouvy, přičemž s ohledem na pozdní dodání společnost přišla o zakázku, na kterou tyto stroje v ceně 41 mil. včetně DPH pořídila. Po nahlédnutí do rozvahy včetně přílohy za rok 2010 uvádí, že v této již označené čtyři stroje nejsou, proto byla v mezidobí dohodou o narovnání tato záležitost vyřešena, jsou zde uvedeni i noví členové představenstva, takže z toho dovozuje, že v roce 2009 došlo nejenom k převodu těch akcií, změně členů představenstva, ale také k vyřešení těch 4 strojů, neboť na příslušných řádcích rozvahy v roce 2010 je uvedena nula. Vlastní kapitál společnosti byl k 31. 12. 2008 v částce 5 475 000 Kč a k 31. 12. 2010 v částce 1 623 000 Kč. Z této závěrky nelze vyčíst, zda byl závazek vůči manželům jméno FO společností uhrazen. Společnost APM akcionářům za celou dobu trvání společnosti nevyplácela zisk a ten nerozdělený zisk se kumuloval, stejně jako neuhrazená ztráta. Z výkazu zisku a ztrát vyplývá, že v roce 2010 byl zisk společnosti APM po zdanění 242 000 Kč a v roce 2009 byl mínus 4 094 000 Kč, v roce 2008 byl 1 061 000 Kč, v roce 2007 byl 1 176 000 Kč. Z předložených listin nelze říct, jaký byl zisk a vlastní kapitál společnosti ke dni prodeje akcií tituly za jménem jméno FO, ani zda a kdy došlo k uhrazení poskytnuté půjčky manželům jméno FO. Družstvo Quatro fitness mělo zisk pouze z pronájmu strojů, který mu hradil spolek, který fitness ve skutečnosti provozoval. Jeho členové byli ti, kteří do spolku podali přihlášku a zaplatili členský příspěvek. Družstvo z tohoto příjmu uhradilo nájemné a náklady na zaměstnance. jméno FO byl zaměstnancem družstva až od roku 2017. Stroje vlastnilo družstvo, když tyto zakoupilo od společnosti Midom, která stroje vlastnila předtím, z jakého důvodu došlo k této transakci neví. Myslí si, že pan jméno FO byl jednatelem té společnosti Midom, ale to bylo v době předtím, než začala účtovat pro družstvo. Ví, že v té společnosti účtovala paní jméno FO, jestli nějak ke společnosti měla vlastnický vztah, neví. Není schopna říct, za jakou částku ty stroje Midom prodal družstvu, musela by se podívat do účetnictví, vůbec netuší, z čeho družstvo čerpalo zdroje na nákup těch strojů. Nevzpomíná si, že by účtovala ohledně nějakých bankovních úvěrů nebo půjček.

14. Z výslechu svědkyně jméno FO vzal soud za prokázáno, že je dcerou účastníků, na základní škole s rodiči bydlela v Porubě na ul. K. Šmidkeho, pak se buď na konci základní školy, nebo na počátku střední školy přestěhovali do Třebovic na adresa, když v roce 2012 maturovala, rodiče spolu již nežili, matka bydlela na ulici O. Jeremiáše a otec buď bydlel v bytě v Porubě u Barunky, nebo v domě na Drobné. Její matka v tom domě na Drobné nikdy nebydlela. Když se dům stavěl, tak tam pomáhala, měl to být jejich dům, otci tam pomáhali i jeho kamarádi a ti tam měli děti v jejím věku, minimálně jednou jim tam mamka dovezla guláš, vařili jídlo v Třebovicích a dovezli to tam otci a jeho kamarádům. Má takovou veselou vzpomínku, že když se stavělo lešení, tak tam pomáhala i s mámou, její otec na ně křičel, protože ty trubky byly těžké, ať mu podají žabku, a ony nevěděly, co to je a měli to křivé. Jednou za trest musela přibíjet hřebíky na střeše, něco na střeše, pracovali tam s ní takoví tlustí Slováci, už si nevzpomíná, jestli na tu střechu vylezla po lešení nebo vnitřkem domu, když stavěla to lešení nebo pracovala na té střeše, tak tehdy studovala na gymnáziu v prvním ročníku nebo mohla být v 9. třídě, tehdy její rodiče žili spolu v Třebovicích, to bylo naposledy, kdy rodiče žili spolu, svědkyně potom bydlela pouze s matkou na ulici O. Jeremiáše. Rodiče s nimi jezdili na lyže do Rakouska, ale spíše do Itálie, na dovolené v létě k moři hlavně s mamkou, jezdili celá rodina na lyže, na výlety kolem adresa jezdili hlavně s mamkou, jejími kamarádkami a dalšími dětmi. Rodiče sami byli na dovolené na Seychelách, Maledivách a Mauriciu, když na Seychelách byli, když mi bylo tak 5 nebo 6 let, na těch Maledivách tak 2 nebo 3 roky později a na tom Mauriciu, když mi bylo 11 až 13 let, tehdy už to mezi nimi bylo takové nedobré. Podle svědkyně byla finanční situace rodiny dobrá, i když asi rok před začátkem stavby to bylo trošku horší, pamatuje si na takový střípek, že mamka chtěla po taťkovi nějaké peníze na nákup a ten jí je nedal, proto mamka začala po večerech uklízet ve fitcentru, které tehdy otec měl a ona mamce občas pomáhala. Mamka z toho měla tehdy nějaké peníze. Mamka od taťky na nějaké výročí dostala Jeep a tatínek měl černého Chryslera a ještě měli vícemístné auto značky Dodge, ale přesně si nevzpomíná, zda to bylo souběžně či postupně, v rodině vždycky měli nějaké auto, každý rodič měl vždy svoje, kdo byl vlastníkem těch jednotlivých vozů neví, je možné, že to bylo to fitcentrum. V tom domě v Třebovicích bydleli v nájmu, ten nájem byl 20 až 25 tisíc korun měsíčně.

15. Z výslechu svědkyně jméno FO vzal soud za prokázáno, že je dcerou účastníků, ze stavby domu si pouze vzpomíná na to, že ji tam jednou táta vzal v době, kdy tam ještě nebyly žádné stěny, jenom na zemi bylo naznačeno, kde ty stěny budou a na to si vzpomíná, protože po těch čarách chodila. Táta stavěl dům pro rodinu, měli tam pokoje ona i sestra, byla tam ložnice pro taťku a pro mamku, byl tam hostovský pokoj, měl to být dům pro jejich rodinu, otce, mamku, svědkyni a sestru. Jako rodina se měli dobře, v Třebovicích bydleli ve velkém domě, vždycky měli jídlo a oblečení, když byla v první třídě, tak rodiče jeli na 14 dnů na dovolenou k moři bez nich, v létě jezdili k moři, pokud si vzpomíná hlavně s mamkou. V zimě jezdili na lyže. Ví, že v těch Třebovicích ten dům měli v nájmu a že se za to platilo hodně peněz. Bydlí s matkou na ul. O. Jeremiáše asi tak 11 nebo 12 let, předtím dva nebo tři roky bydlely s mamkou na stejné ulici v jiném bytě. Předtím i s taťkou dohromady bydleli v Třebovicích, když si vzpomínám, že jsem v první třídě jezdila z Třebovic autobusem, je možné že i část druhé třídy. Otec nějaký čas měl byt v Porubě na Nám. B. Němcové, U Barunky, kde byla asi 1x, potom začal bydlet v tom domě na Drobné, kde spal v hostovském pokoji, tam za ním chodila, později v tom domě měla svůj vlastní pokoj, kde měla svou postel, nějaké věci, přespávala tam, když byla u otce, to bylo ještě na základní škole, kterou ukončila v roce 2016.

16. Z výslechu svědka jméno FO vzal soud za prokázáno, že přes kamaráda, který znal žalovaného, se dostal k nabídce stavebního pozemku, ta nabídka přišla od žalovaného, bylo to nějaká část většího pozemku, bylo to někdy v roce 2006, potom to řešili u paní jméno FO. jméno FO, pak připravovali stavbu, která začala na přelomu roku 2008 a 2009, v listopadu 2010 proběhla kolaudace a někdy v té době se do domu nastěhovali, bylo to ještě před Vánocemi. Jejich dům měl střechu někdy na přelomu roku 2009 a 2010, na jaře se potom dělaly podlahy, v době, kdy se do domu stěhovali, tak dům pana žalovaného střechu měl. jméno FO žalobkyni označil jako sousedku, protože v době, kdy podepisovali smlouvu, tak účastníci byli partneři, resp. to tak bylo prezentováno. Přesně si nepamatuje, zda byl pan žalovaný tehdy vlastníkem toho pozemku, oni to s ním řešili u tituly za jménem jméno FO, myslí, že tam tehdy figuroval pan jméno FO. Když tehdy jednal o ceně toho pozemku, tak si myslí, že tu řekl pan žalovaný, u toho jednání ještě byl pan jméno FO a pan adresa. U paní jméno FO. jméno FO byli s manželkou, byli tam i manželé Moravcovi, pan žalovaný, pan jméno FO a možná ještě nějaká úřednice od paní doktorky, přesně si to nevzpomíná, ohledně té ceny měli schůzku dříve. S otcem pana žalovaného ani s paní tituly před jménem jméno FO se nikdy nesetkal. právnická osoba domu se potkával s panem jméno FO a měl za to, že bude uživatelem toho domu, neměl pocit, že by to stavěl na prodej. Někdy v počátcích několikrát na stavbě viděl i paní žalobkyni, není schopen specifikovat kdy a kolikrát to bylo, tehdy to byla hrubá stavba bez oken a bez dveří, podle mě měla patro, jestli tam byla střecha nebo jenom krovy, si nevzpomíná, co tam dělala neví, nesledoval to. Ví, že přijela autem a vystoupila. Ta stavba pana žalovaného byla z nějakého cihelného zdiva a stropy byly myslí monolitické betonové, tak to z venku vypadlo, vevnitř nebyl a ten betonový monolit se mu nijak zvláštní nezdál.

17. Z výslechu svědkyně jméno FO vzal soud za prokázáno, že v domě na adresa bydlí od podzimu 2010, v tom domě pana jméno FO byla jenom jednou, a to ji tehdy prováděla paní žalobkyně, ukazovala jí dispozici toho domu, byly tam okna a myslím si, že i vstupní dveře, ale nebyly tam žádné obklady a dlažby, pamatuji si, že to bylo vevnitř bílé, zda to bylo bílé zdivo nebo omítky si nevzpomíná, v tom domě byla tak 5 až 10 minut. jméno FO žalobkyni viděla tak 3x až 4x v životě, naposledy na pohřbu bývalého souseda před 4 lety. Když tehdy byla v tom domě, tak tam byly stěny a strop, kuchyňská linka tam tehdy nebyla. Nevím proč jí tehdy paní žalobkyně prováděla, bylo to však v době, kdy ještě v jejich domě nebydlela, paní žalobkyni tehdy vnímala, jako že to bude její budoucí sousedka.

18. Z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázáno, že co se týče kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2004 (na č. l. 11 a č. l. 12 spisu), tak u této byl jejím klientem žalovaný, který ji požádal o sepis této kupní smlouvy, sdělil jí, kdo budou její účastníci, co bude jejím předmětem a jaká bude cena, když jí tehdy sdělil, že jeho otec ho chce zabezpečit a hledal vhodný pozemek, na kterém by mohl postavit dům, když tento se žalovanému podařilo najít, avšak vzhledem k jeho velikosti do toho šel s dalším spoluvlastníkem. Má takový pocit, že to byla osoba příbuzná té druhé kupující. jméno FO žalovaný jí tehdy v rámci jeho pokynů neřekl, proč ten pozemek nekupuje přímo on osobně, domnívala se, že to mělo souvislost s jeho tehdejším insolvenčním řízením, tehdy jí řekl, že to budou řešit v rámci rodiny. Ona proto smlouvu nachystala, účastníci smlouvy si dohodli termín, kdy se dostavili k podpisu, má za to, že to všechno bylo v jeden den. Nevzpomíná si, jestli skutečně při podpisu byly mezi účastníky smlouvy předávány peníze, ale má takový pocit, že ne. Kdo reálně uhradil kupní cenu za ty podíly neví. Neví, zda to byl otec pana žalovaného, pan žalovaný nebo jiná osoba. Předpokládá, že to nebyl pan žalovaný, když byl tehdy v insolvenci. Otce pana žalovaného viděla určitě minimálně jednou, a to při příležitosti uzavírání smluv mezi společností Midom a p. jméno FO. Majetkové poměry otce žalovaného konkrétně neznala, ale z předchozího zaměstnání na Katastrálním úřadě v adresa, kde v devadesátých letech pracovala, věděla, že restituoval nějaké nemovitosti, konkrétně neznala ani majetkové poměry pana žalovaného, až na vědomost o tom insolvenčním řízení. Nic nevěděla o vztazích mezi panem žalovaným a tou druhou osobou, která určila, že účastníkem té kupní smlouvy bude paní jméno FO, předpokládala, že jsou známí. Co se týče záměrů pana žalovaného s těmi pozemky, tak ty neznala, říkal jí, že si chce postavit rodinný dům pro sebe, a že by podělil v budoucnu děti, ale nevzpomíná si, jestli to věděla v době, kdy se uzavírala ta smlouva, nebo se to dozvěděla někdy později. Co se týče smlouvy ze dne 10. 11. 2005, (na č. l. 136, 137 spisu) a smlouvy ze dne 29. 3. 2006, (na č. l. 138, 139 spisu), tak ve své dokumentaci nedohledala, kdo byl jejím klientem, postupovala vylučovací metodou, když při příležitosti uzavírání té první smlouvy byly u ní osoby – p. jméno FO, jako jednatelka společnosti Midom, která jejím klientem nebyla, společnost Midom, která zanikla bez právního nástupce, pan jméno FO, který nebyl určitě jejím klientem, pak pan žalovaný a jeho otec, který taktéž určitě nebyl jejím klientem. Domnívá se tedy, že jejím klientem tehdy byl pan žalovaný, ale toto nedokáže s jistotou říci, od pana žalovaného zproštění má, ale s ohledem na to, že si není jistá, se k tomu nechce vyjadřovat. Může ale potvrdit, že skutečně tuto listinu sepsala. Po nahlédnutí do smlouvy o poskytnutí půjčky na č. l. 140 spisu uvedla, že tuto smlouvu nesepisovala, vidí ji poprvé. Tehdy však se bavil pan jméno FO starší s panem jméno FO o nějaké půjčce a směnce a pan jméno FO starší tehdy předával panu jméno FO nějaké peníze, kolik to bylo neví, nezajímalo jí to, ani tomu nechtěla být přítomná, protože to nesouviselo s poskytnutím právní pomoci z její strany. Ví, že pan žalovaný byl v nějakém období zaměstnancem společnosti Midom, ale přesněji si to nevzpomíná, neví, jestli se to týkalo i doby sepisu kupní smlouvy v listopadu 2005. Dále uvedla, že při podpisu té smlouvy byla taková zvláštní napjatá atmosféra, protože pan žalovaný se choval v přítomnosti svého otce jinak než obvykle, byl méně řečný a dokonce zachytila pohled jeho otce po nějaké poznámce pana žalovaného, kdy to vypadalo, že mu jednu střihne. jméno FO stole tehdy ležely listiny, a proto nemůže vyloučit, že by přítomní účastníci ještě podepisovali něco jiného než smlouvy, které připravila. jméno FO žalovaný nebyl nikdy jejím klientem v záležitostech týkajících se jeho rodinného domu, nekonzultoval s ní znění smluv o dílo, tyto nepřipravovala. Ještě bych chtěla uvést, že jsem z toho celého měla pocit, že majetek se drží v rodině, tedy rodině sedlácké.

19. Z výslechu svědkyně jméno FO vzal soud za prokázáno, že s účastníky se seznámila v roce 2002, v roce 2003 už jsme u nich byli na návštěvě v bytě, každoročně se setkávali na lázeňském ozdravném pobytu, jezdili k účastníkům na návštěvu, přespali u nich, nejdříve v bytě a potom, když ten byt prodali, tak byli i v tom pronajatém domě a viděli i ten dům, který stavěli. Navštěvovali účastníky s manželem, měli společný program, s manželem byli v tom domě, co účastníci stavěli. Účastníci řešili stavbu domu už v době, kdy se s nimi seznámili, oni už měli tehdy dům postavený, když prodali ten byt, tak se přestěhovali do toho pronajatého domu a začali stavět. Řešili, jak ten dům bude omítnutý, že tam měla být olivová barva omítky, jaká bude kuchyň, obklady, když se v tom domě byli podívat, tak jim pan jméno FO ukazoval ty dětské pokoje, který bude od jméno FO a který od Denisky, tehdy tam bylo prázdné patro, kde říkal, že bude nějaká herna, ping pong. Když byli u účastníků, tak pan jméno FO byl vždycky velmi velkorysý, zval je do restaurace, takže svědkyně měla pocit, že když platili ten vysoký nájem za ten dům, tak, že ty peníze byl schopen vydělat. Manželství účastníků jí přišlo spokojené, když se seznámili tak tehdy neměla paní jméno FO ani auto, ale na následující Vánoce od manžela dostala velký Jeep, oni spolu hospodařili, žalobkyně se starala o děti, vím, že někdy v roce 2007 nebo 2008 poté, co mladší dcera účastníků odrostla, nastoupila pracovat do Kofoly, vím, že tam nějaká krize manželství proběhla, ale tehdy se to spravilo, jeden rok byl pan jméno FO s manželkou i v lázních, tehdy tam spolu měli pokoj, když potom letěli na dovolenou na Mauricius, tak je vezli do Vídně na letiště, vzali zpět jejich auto a pak pro ně zase přijeli. Vím, že jim tehdy přivezli dárky a že pan žalovaný koupil manželce drahé šperky. V roce 2010 se jméno FO s dcerami odstěhovala do pronajatého bytu, za který tehdy musela platit další peníze, i když byla krátce zaměstnaná. V jakém oboru pan jméno FO pracoval svědkyně neví, myslela si, že ten dům, který stavěli, bude jejich společný, stavěli ho velkoryse až luxusně, vybírali nějaké obklady z Itálie. jméno FO se na stavbě domu podílela, podílela se na plánování, byla ráda, že ten dům začali stavět, protože ten jejich byt byl poměrně malý, potom, když to soužití končilo, na konci toho roku 2009 nebo v roce 2010, tak už se jméno FO o to tolik nezajímala. Po té dovolené na Mauriciu působili oba účastníci spokojeně, z čeho konkrétně platili tu stavbu neví. Když tam v tom domě byli při té první návštěvě, tak už měl střechu, byl omítnutý, ty místnosti nebyly vybavené, říkali jim, co kde bude, kde bude ložnice, kde budou dětské pokoje, obývací pokoj, v tom domě se bydlet ještě nedalo, byli tam tak hodinu, nebyla tam ani vířivka a vinný sklípek, který tam byl, když tam byla při pozdějších návštěvách.

20. Z výslechu svědkyně jméno FO vzal soud za prokázáno, že jsou se žalobkyní velmi blízké přítelkyně, svěřujeme se v zásadě skoro se vším. Účastníci společně bydleli v bytovém domě na ulici Šmidkeho, to byly kostky pod Globusem, potom se přestěhovali do rodinného domku v Třebovicích, který pronajal Honza, pomáhala jim se stěhováním, v Třebovicích bydleli spolu až do doby, kdy se jméno FO rozhodla od Honzy odejít. Ten byt prodávali, protože na něj sehnali kupce, Honza už dlouhodobě uvažoval o stavbě domu, vím, že měl i nápad, že by stavěli v Plesné, ale z toho z svědkyni neznámých důvodů sešlo. Potom začal Honza stavět pod Myslivnou, v tom domě nikdy nebyla, ale jméno FO jí ukazovala projektovou dokumentaci k tomu domu a potom i fotky, oni už v té době měli postaveno, tak spolu probíraly koupelny a kuchyň, obklady, vybavení, designové řešení, tehdy svědkyně žalobkyni doporučila studio v Kunčicích, byly spolu i v kuchyňském studiu vedle jméno FO, kde už to není. Ten dům začali stavět jako manželé, předpokládala tedy, že bude jejich společný, protože žili jako manželé – žili spolu, vychovávali děti a jméno FO se vždycky snažila tu rodinu udržet, protože je pro ni nej. Myslí, že společně hospodařili, jméno FO pracovala nejdříve u Honzy ve fitcentru v Porubě, poblíž Kauflandu jako provozní a předpokládá, že to bylo placené, pak tam i nějaký čas pracovala Deniska, pak si jméno FO hledala práci a nastoupila jako recepční v Kofole. Jak bylo obvyklé, o děti se více starala jméno FO jako jejich matka, i když Honza se samozřejmě taky snažil s dětmi být. Jezdili spolu relativně často do Beskyd, jezdili do Tater. My jsme jako maminky s jméno FO jezdily do zahraničí s dětmi, většinou na letní dovolenou a když už jel Honza na dovolenou, tak jel s jméno FO. Ví, že byli spolu na Mauriciu. V době, kdy spolu účastníci žili v Třebovicích, tak jejich životní úroveň byla nad poměry dobrá, žalobkyně měla vlastní auto Jeep, mohla si pořizovat hezké oblečení pro sebe i děti, Honza jí brával často na večeři do restaurace nebo wellnes spojený s večeří. V těch Třebovicích byl ten dům vybavený, účastníci si převezli z bytu jen pár věcí, byla to taková přestupní stanice, tak ho nijak nedovybavovali, bylo tam pouze potřebné vybavení, bylo nemoderní. právnická osoba toho domu, co se týče hrubé stavby, se samozřejmě podílel Honza, s jméno FO řešily to vnitřní vybavení, nějaký design, ví, že na té stavbě uklízela a občas vozila jídlo těm řemeslníkům.

21. Z výslechu svědka tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázáno, že paní jméno FO zná, je to sestra pana žalovaného, viděl ji asi před 5 nebo 6 lety, kdy jej navštívila se žalobkyní, žalobkyně mu zavolala, a i s paní jméno FO přišla do jeho kanceláře na nám. J. Gagarina a chtěly po něm informace ohledně příjmů či majetkových poměrů pana žalovaného a družstva Quatro s tím, že by se v tom družstvu měly dít nějaké nekalé věci. Sdělil jim, že bez zproštění mlčenlivosti jim nemůže nic sdělit. Svědek ví, že žalovaný prošel konkurzním řízením, kde i v souvislosti s tím něco dělal, znal správce pana jméno FO, sám byl konkurzním správcem a znal i paní jméno FO, která nabyla podíl ve společnosti buď Midom nebo Midomstav. Otec pana žalovaného měl větší finanční prostředky za prodej pozemků. Ví, že žalovaný stavěl dům, ví, že na počátku toho stavění za ním přišel žalovaný s dokumentem, ze kterého vyplývalo, že jeho otec poskytuje nějakému stavaři finanční prostředky na výstavbu domu pro jméno FO a jméno FO. Ten dokument byl jednostránkový soupis mezi tím stavařem a mezi zemřelým jméno FO, rozpočet na práce a materiál byl k tomu zvlášť, na té hlavní listině nebyly podpisy paní jméno FO ani žalovaného. Listina byla podepsána účastníky listiny, to byl stavař a zemřelý Jméno žalovaného. Pro něj z toho plynulo, že otec pana jméno FO chtěl postavit dům pro žalovaného, ale s ohledem na zkušenosti s jeho hospodařením mu nechtěl ty peníze přímo darovat. Svědek se proto na to ptal, protože mu to připadalo komplikované. Ten stavař byl nějaká fyzická osoba, jméno si už nevzpomíná. Mohlo to být v době kolem roku 2003 až 2005, ale s velkou mírou nejistoty. Pokud si pamatuje, tak se mělo jednat o částku plus mínus 4 500 000 Kč, která měla na to být použita. Žalovaný mu nesděloval, jestli má nějaké peníze na to s manželkou odložené, tehdy mu nabízel ten spodní pozemek, že zařídí, abych ho mohl koupit, svědek o tom uvažoval s ohledem na tu lokalitu, ale vzhledem k rozloze pozemku odhadoval, že by tam ten dům stál kolem 6 miliónů plus pozemek a tehdy s manželkou nedisponovali částkou, kterou by byli ochotni do toho investovat, takže té nabídky nevyužil. Pokud si vzpomíná, tak ten pozemek byl ve vlastnictví nějaké paní a sestry žalovaného, nebyl ve vlastnictví žalovaného, historii získání vlastnictví toho pozemku nezná. Říkal si, že jim ty 4 miliony nebudou stačit, předpokládal, že ta částka, kterou vyčlenil otec žalovaného na stavbu toho domu, bude nedostatečná, že to budou mít málo, odhadoval, že milion nebo dva budou potřebovat, budou někde mít, zda to měli neví, nijak se tím nezabýval, protože dům se nepostaví za 14 dnů, třeba v té době se stavěl 3 roky a žalovaný mohl mít za rok nějaký další příjem, jak to mezi sebou měli účastníci řízení neví. K životní úrovni účastníků jako manželů po roce 2005 uvedl, že vzhledem k tomu, že stavěli dům, tak předpokládal, že jsou na tom přiměřeně, aby si mohli postavit dům.

22. Z výslechu svědka adresa vzal soud za prokázáno, že byl zaměstnaný ve společnosti právnická osoba jako ředitel, v roce 2005 dělali zakázku na objednávku otce pana jméno FO, což byla výroba hliníkových oken na dům, prvotní výroba se týkala okenních rámů, které byly bez zasklení, technické záležitosti řešil s panem žalovaným. Zajímavé to bylo v tom, což věděli i všichni ve firmě, že se dělala okna na dům, který dosud nestál, neexistoval, když normálně se to dělá úplně naopak a okna se vyrábí podle zaměření ve stávající stavbě. Když se okna vyrobila, tak se odvezla do adresa, kde se poskládala na pozemek za domem otce pana jméno FO. Asi po dvou letech svědka kontaktoval žalovaný, že se plány domu změnily, některá okna se použila, některá se předělávala, kdy se dal použít materiál z těch rámů, které se nepoužily a některá se dovyráběla jako nová. V té druhé fázi potom došlo k doplnění zasklení těch rámů a k montáži oken firmou. adresa se instalovala do domu v Porubě. Když byl v domě po jeho dokončení na návštěvě, tak ta zlatá okna poznal. Ta prvotní zakázka byla vedena na otce pana jméno FO a ten ji také platil, svědek předpokládá, že ji uhradil v hotovosti, když příjmový doklad byl uvedený na jeho jméno, avšak kdo konkrétně to uhradil, neví, nebyl při platbě přítomen, tu dovýrobu těch oken objednával pan žalovaný, kdo tu dovýrobu oken uhradil svědek neví, už ve firmě nepracoval, nebyl u toho přítomen. Rámcově ta prvotní výroba stála cca 800 tis. Kč a ta dovýroba cca 400 tis. Kč, když součástí té druhé fáze byla i montáž těch oken.

23. Z obsahu fotografiií založených na č. l. 421 až 425, snímků z geoportálu k datu 23. 7. 2009 – č. l. 44 a snímku ze snímkování ke dni 9. 9. 2009 založený na č.l. 116, 116 verte, stav výstavby domu k těmto datům a účastnické výpovědi žalovaného vzal soud za prokázáno, že výkopy základů domu začaly na jaře roku 2009, snímky z geoportálu k datu 23. 7. 2009 mohou odpovídat stavu výstavby domu k tomuto datu a Dům měl na konci roku 2009 střechu a obvodové zdi.

24. Z listiny Územní rozhodnutí č. 258/07 Magistrátu města adresa, odbor stavebně správní sp. zn Správ/ÚSŘ/1827.1828/07/ tituly před jménem KOZ-R ze dne 9. 11. 2007, rozhodnutí o umístění stavby “adresa rodinných domů v lokalitě Myslivna“, vzal soud za prokázáno, že návrh na vydání rozhodnutí byl podán dne 2. 7. 2007, stavebníky, mezi kterými byla i tituly před jménem jméno FO, zastupovala v řízení společnost právnická osoba.

25. Z účastnické výpovědi žalovaného vzal soud za prokázáno, že žalovaný se žalobkyní uvažovali o společné stavbě domu přibližně od roku 2001, 2002, měli záměr mít společný dům, dohodli se na tom tak, že žalovaný žalobkyni řekl, že pochází z domu, takže bude stavět dům, jestli se jí to líbí, nebo ne. Chtěl stavět v jméno FO, Plesné, Polance, adresa, lokalit bylo více. Otec žalovaného si přál, aby všechny jeho děti měly rodinný dům. Jak uváděla samotná žalobkyně, žalovaný ji nezatěžoval nikdy ničím, tedy ani informací o tom, že otec žalovaného měl poskytnout p. jméno FO na hrubou stavbu finanční prostředky, podle názoru žalovaného jí to ani nezajímalo. S otcem byl žalovaný i jeho sestra domluveni, že si každý z nich postaví rodinný dům. Otec byl domluvený s p. jméno FO, že ona přispěje na tu stavbu sestře, což teta udělala a otec přispěje na stavbu žalovanému, protože bratr dostal ten dům. Otec věděl o konkurzu žalovaného, věděl, že bylo podáno odvolání, že zabavili majetek, věděl o tom, že sestra kupovala činžovní dům od správce konkurzní podstaty, protože jí na to dával peníze. Tento dům potom sestra zastavila bance za úvěr 5 miliónů, který čerpala společnost APM. Tu zástavní smlouvu podepisovala K. jméno FO dne 12. 10. 2007 jako vlastnice toho domu, smlouva byla uzavřena s bankou Oberbank, peníze z úvěru byly použity pro společnost APM, nikoliv na stavbu domu na Drobné, ten úvěr byl společností bance splacen. Ten dům, který byl v zástavě, sestra žalovanému následně darovala stejnou smlouvou, kterou byly darovány pozemky v té Porubě. To pole se kupovalo do podnikání, stejně tak, jako se do podnikání nakoupily jiné pozemky, na kterých se plánovalo a prodalo. To byla jedna z podnikatelských činností žalovaného do firmy, zabýval se developerskými projekty, pozemky se kupovaly, plánovaly se tam stavby, někdy to vyšlo, někdy ne, jako třeba 40 rodinných domů na Průběžné v Porubě, které nevyšly nebo v Plesné, kde to na začátku nevyšlo, následně to potom vyšlo, úplně stejně v jméno FO, u rodinných domů Hájkovická. Záměr začít s výstavbou rodinných domů v lokalitě porubská myslivna vznikl jako developerský projekt v roce 2004, poté co žalovaný na základě inzerátu reagoval na možnost koupení parcely č. p. 530/19 o výměře 6 787 m2 v k. ú. adresa. Objem finančních prostředků na výkup pozemku byl velký, žalovaný proto oslovil svého spolužáka jméno FO a finanční prostředky na koupi pocházely polovinou od jméno FO a polovinou od jméno FO staršího. Žalovaný byl tehdy v insolvenci, proto ten pozemek byl napsaný na sestru, kupovala ho sestra z peněz otce. Otec by jinak na to peníze nedal a určil, že ten pozemek bude napsaný na sestru, otec moc nediskutoval. Nabyvatelem jedné poloviny této parcely se stala jméno FO, matka pana jméno FO a druhým nabyvatelem se stala jméno FO. Pozemek, kde dnes stojí Dům, byl nakupován na fyzickou osobu, protože všechny pozemky se vždycky nakupovaly na fyzickou osobu, nikdy na právnickou osobu, ty důvody byly možná daňové. Následně začal proces vyřizování a projektování. zpracoval se projekt pro územní řízení, kdy je zahájeno územní řízení na Magistrátu města adresa již s potencionálními stavebníky, parcela je geometrickým plánem ze dne 17. 12. 2004 rozdělena na 5 parcel, po odstoupení jednoho zájemce se přepracovává geometrický plán a mění se na 4 parcely na výstavbu rodinných domů, jednotliví vlastníci parcel manželé jméno FO, A. jméno FO, K. jméno FO a manželé Moravcovi podepisují plnou moc pro zastupování společnosti právnická osoba., která všechny zúčastněné zastupuje na základě této plné moci. Je zpracována projektová dokumentace pro územní řízení, kde jsou definovány jednotlivé rodinné domy, komunikace. adresa na dům na dnešní adresa musely být, protože jinak by nemohlo být vydáno územní rozhodnutí. Už při podání žádosti o územní povolení musela existovat projektová dokumentace pro územní řízení, musely být plány na všechny ty 4 stavby. Následně bylo vydáno územní rozhodnutí č. 258/07, které nabylo právní moci dne 21. 12. 2007, které konstatuje, že umisťuje výstavbu 4 rodinných domů v lokalitě Myslivna a druhem a účelem umísťované stavby jsou 4 samostatné rodinné domy, přípojky inženýrských sítí, a to vše na par. č. 1778/50, 1778/49, 1778/48 a 1778/47, k. ú. adresa, vydává Magistrát města adresa. Toto rozhodnutí předchází tomu, aby stavebník mohl požádat o vydání stavebního povolení na stavbu, když tento je povinen dodržovat všechny stanovené podmínky v rozhodnutí. Po nabytí právní moci rozhodnutí se zpracovává projektová dokumentace pro stavební povolení, pro parc. č. 1778/49 je stavebník investor jméno FO, která žádá 20. 5. 2008 o vydání stavebního povolení. Zahájení stavby domu na dnešní adresa proběhlo 10. 4. 2009 bez vydání stavebního povolení, adresa neexistovala, stavba ulice začala v srpnu 2008 a trvala do konce roku 2009, stavěla ji společnost, kterou tehdy žalovaný spoluvlastnil, adresa bylo pole, názvy ulic se dostávají až po jejich kolaudaci. Stavbu prováděla stavební firma jméno FO, založení stavby je na železobetonových pásech, vlastní konstrukční systém je kombinací železobetonových sloupů a nosného zdiva, které tvoří nosnou část pro stropní překrytí železobetonovou křížem armovanou desku. Takto provedený skelet umožňuje postavit patro bez vnitřní dispozice právnická osoba když postavíte halu a pak do ní teprve děláte dispoziční řešení. Následuje zdění druhého nadzemního podlaží a nadezdívek tak, aby bylo možné provést montáž střechy, byly položeny sbíjené vazníky, které byly následně pokryty bedněním a hydroizolací, tato část je hotova v listopadu 2009. Žalovaný na této stavbě vykonává po celou dobu stavební dozor. Stavba byla toho roku ukončena s osazenými okny, výkladcemi, to jsou neotvíravá okna a dveřmi, nebyla osazena garážová vrata a průchod z garáže do zbylé části domu byl zabezpečen bedněním. Stavba bez stavebního povolení pokračuje po zimě, v březnu 2010, na základě oznámení stavebnímu úřadu stavebníkem vedlejších objektů jméno FO byl žalovaný vyzván, tehdy tedy p. jméno FO, k okamžitému zastavení stavebních prací. právnická osoba. jméno FO podepsali dne 30. 11. 2010 dohodu o převodu, postoupení práv a povinností na základě, které do řízení u úřadu vstoupil žalovaný jako nabyvatel, kdy přijal veškerá práva a povinnosti od stavebníka K. jméno FO, jak je uvedeno v územním rozhodnutí ze dne 9. 11. 2007 na parcele č. 1778/50, 1778/49, 1778/48, 1778/47, 1778/46 a 1778/45 v k. ú. adresa. Úřad jej vyzval k bezodkladnému zastavení prací, provedl výkon stavebního dozoru, kontrolní prohlídku stavby, 16. 5. 2011 nařídil ukončení veškerých prací a zahájil řízení o odstranění stavby, v rámci něhož byla možnost, požádat o dodatečné povolení stavby, což žalovaný učinil. Dne 13. 7. 2011 na základě Usnesení č. 129/2011/výst. je řízení o odstranění staveb rodinných domů a staveb vedlejších adresa na pozemku parc. č. 1778/48, 1778/49 v k. ú. adresa, jejichž vlastníkem je Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, adresa, adresa přerušeno, jelikož vlastník stavby zažádal dne 30. 6. 2011 o dodatečné povolení stavby. V následném řízení byla stavba dne 28. 5. 2012 povolena na základě rozhodnutí - dodatečné povolení stavby č. 120/2012. Projektantovi tituly před jménem jméno FO zadala zpracování projektové dokumentace včetně položkového rozpočtu, na stavbu „novostavba rodinného domu místo stavby adresa, lokalita Myslivna, parcela adresa jméno FO, cenu za projekt domu nehradil nikdo. Objednání oken do domu vyjednával žalovaný v roce 2005. Úpravy oken před zabudováním do domu se nemusely platit vůbec, to byl dar od společnosti Jaroš, protože žalovaný zařídil pro tuto společnost jinou dosti velkou zakázku na výrobu hliníkových výkladců a oken pro výstavbu jednoho obchodního centra. Žalovaný si nevzpomíná, kdy se dozvěděl že jeho otec má v úmyslu poskytnout finanční prostředky p. jméno FO, popř., že tak již učinil, existence smlouvy ve formě listiny o poskytnutí fin. prostředků mezi J. jméno FO starším a J. jméno FO je žalovanému známa od doby, kdy se otec se stavitelem jméno FO dohodl, zbytek technického provedení stavby řešil s jméno FO žalovaný. Jak byla dohodnuta částka, kterou jeho otec měl p. jméno FO předat žalovaný neví. Nevzpomíná si, zda věděl o výši té částky v době, kdy se měl otec s jméno FO dohodnout, žalovaný sám osobně za žádné práce na domě p. jméno FO neplatil, za jiné práce na jiných objektech pan jméno FO dostal zaplaceno, ale nikdy ne ode něj jako osoby nepodnikatele. Ode něj jako podnikatele pan jméno FO dostal zaplaceno a stejně tak mu p. jméno FO platil, když odebíral služby od nějaké společnosti, kde pracoval, např. když odebíral kamenivo od společnosti APM, která ho vyráběla. Žalovaný nedokáže odpovědět zda p. jméno FO na stavbě domu na Drobné dělal nějaké jiné práce, než které byly kryty tou dohodou mezi ním a jeho otcem, okna či výkladce p. jméno FO. na stavbu nedodával. Financování stavby bylo v kompetenci otce žalovaného, otec byl původem sedlák, rodina hospodařila na cca 110 ha, ty pozemky byly od toku řeky adresa směrem na adresa až po ulici dnešní Mariánskohorská. V minulosti byla část těchto pozemků zabavena, znárodněna, v rámci restitučního zákona byl otci žalovaného majetek vrácen na základě žádosti, kterou žalovaný zpracoval a podepsal. Dnes na těchto pozemcích stojí část dálnice D47, ústřední ČOV, Outlet Moravia. Další pozemky, které ještě zůstaly po otci po jeho úmrtí dědili společným dílem žalovaný, sestra, bratr a matka. V letech 2002 – 2004 se vykupovaly pozemky na dálnici, velká část těchto pozemků byla koupena, zůstaly pozemky právě tam, kde je Outlet, tyto pozemky pod outletem žalovaný prodával z dědického řízení rovným dílem. Otec rozhodl, že rodinný dům v Přívoze, kde vyrůstal, dostane bratr s tím, že tam má dožít jejich matka. Otec nezanechal závěť, ale měl přání, že všechny peníze zůstanou matce, dům převedl ještě za života na bratra a zbývající pozemky se budou dělit rovným dílem. Předpoklad byl, že běžná praxe pro vyřízení stavebního povolení od koupi pozemku je dva roky, v daném případě předpoklad naplněný nebyl z důvodu úředního šimla. Důvodem, proč otec hradil staviteli jméno FO peníze dopředu, bylo to, že nebylo povolení a ta dohoda s jméno FO byla, že to provede okamžitě poté, co v zásadě bude vydáno stavební povolení. V rámci transakce provedené se právnická osoba, jméno FO bylo u tohoto deponována možnost odběru stavebního materiálu v hodnotě hodnota mil. Kč. Jediný, kdo materiál čerpal, byla sestra K. jméno FO, která rekonstruovala svůj byt v adresa. Žalovaný nabyl akcie APM, byl jeden z akcionářů zakládajících společnost, kdy to bylo, už neví. Žalovaný musel vydělávat, z něčeho museli žít, protože všechno hradil, žalobkyně nepracovala, měl celkem hodnota kmenových zaměstnanců a dalších asi do 100 subdodavatelů. Realizovali opravdu hodně staveb, od průmyslových hal, hypermarket apod. Otec žalovaného financoval i některé jiné developerské projekty, zejména kde se skládali na velké částky v APM, když kupovali větší celky, týkalo se to velkých nákupních center apod., poté tu výpomoc s financováním převzal, byť s úrokem, p. jméno FO. Po dobu trvání účinků konkurzu pobíral pouze mzdu, příjmy z účasti na společnosti APM jako akcionář nebyly. Akcie společnosti APM prodal z důvodu přetažených investic, bylo investováno více, než bylo možné dofinancovat. Důvod prodeje bytu na ulici K. Šmidkeho byl ten, že žalovaný potřeboval peníze, společnost APM jednak zažádala o dotaci z EU a zároveň spustila vlastní nákup technologie pro zpracování Heřmanické haldy. Byt na ulici K. Šmidkeho převedli úplatně smlouvou z 29. 3. 2007 za 1 250 000 Kč manželům Ožanovým, z těchto prostředků bylo 1 200 000 Kč vloženo na účet APM jako akontace na kolový nakladač Caterpillar K966 a 50 000 Kč byla složena jako kauce na bydlení v rodinném domě v Třebovicích. Pronájem domu v Třebovicích souvisel s potřebou někde bydlet. Ta částka složená APM byla půjčkou, žalobkyně v té době byla členkou představenstva této společnosti, když z této půjčky byly vypláceny úroky, které byly použity na úhradu za bydlení v domě v Třebovicích. V Třebovicích se za ten pronájem platilo 20 000 Kč měsíčně, žalovaný reagoval na inzerát, kde tyto podmínky – kauce 50 000 Kč a nájemné 20 000 Kč byly stanoveny. Ze zapůjčené částky 1 200 000 Kč byly vypláceny úroky ve výši 20 000 Kč měsíčně, krylo to náklady na platbu nájmu domu v Třebovicích. Žalobkyně s vkladem těchto peněz souhlasila a souhlasila i s prodejem akcií APM. Společnost APM byla 30. 10. 2009 na základě smlouvy o prodeji a koupi cenných papírů prodána tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem., kupující se zavázal zaplatit prodávajícímu za akcie kupní cenu ve výši 100 000 Kč, tj. 1 000 Kč za 1 akcii. Manželka prodávajícího jméno FO ve smlouvě výslovně prohlásila, že se seznámila s obsahem smlouvy a uděluje svůj výslovný souhlas s prodejem akcií ve prospěch kupujícího za podmínek této smlouvy. Ze strany APM byla půjčka vypořádána při převodu akcií. Účet na jméno žalobkyně užívala žalobkyně, na ten účet žalovanému chodila mzda. Co se týče fitcentra, existovaly dva subjekty, sportovní klub Quatro fitness a Družstvo Quatro fitness. Zakladateli sportovního klubu byli tituly za jménem Novák a tituly za jménem Čermák a následně to byli p. jméno FO, p. jméno FO, to bylo dvoučlenné vedení sportovního klubu a od p. jméno FO to přebírá žalobkyně jméno FO. Po založení Družstva Quatro fitness o několik let později, prodává společnost Midom vložené investice plus strojní vybavení družstvu, jehož zakládající členové jsou jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO. Tito jednotliví zakládající členové družstva skládají 800 000 Kč každý, na účet družstva a je tam základní jmění 4 mil. Kč. Finanční prostředky na základní členský vklad byly u obou účastníků z půjčky od pana adresa, celkem to bylo 4 500 000 Kč, pan jméno FO žalovanému půjčil v průběhu jeho podnikání vícekrát, celkem cca 20–25 mil. Kč, směnky podepisovala i žalobkyně. Ta půjčka byla v hotovosti, protože pan jméno FO pracoval pouze s hotovostí. Úroková sazba tam byla 2 % měsíčně. Předsedkyně družstva byla žalobkyně. Zbytek z půjčky od p. jméno FO, po úhradě členských vkladů za žalovaného a žalobkyni, v částce 2 900 000 Kč byl uhrazen družstvem na úhradu faktur za převáděné stroje a za technické zhodnocení cizího majetku – budovy. Půjčky se prolínaly, ta částka 20–25 mil. byl celkový objem půjček a vracely se především z provozu společnosti APM. Ty směnky k půjčkám podepisovali i jiní lidé, např. p. jméno FO. Ty půjčky od p. jméno FO byly hlavně na ty velké stroje, na stavbu fabriky, která tam dodnes stojí. Udělal společně s VŠB projekt Heřmanická halda a především ty prostředky šly do této činnosti, družstvo bylo podružné. Hodnota té investiční výstavby byla cca 120 mil. Kč, následně navýšena zhruba na čtvrt miliardy. To bylo ale až po prodeji akcií, kde už byl ve společnosti APM, která změnila název na právnická osoba, jen jako zaměstnanec. Žalovaný po ukončení společného soužití jednal se žalobkyní o vzájemném finančním vyrovnání, se žalobkyní byl dohodnutý na tom, že jí pomůže financovat to bydlení, kde už byla přestěhována v rámci toho, že dcera bude bydlet s ní, protože znal její přístup k penězům, poskytl jí 200 000 Kč na složení akontace na hypotéku, kterou si bude hradit sama a až si uhradí první část hypotéky, tak jí žalovaný doplatí další část, pak si zase nějakou doplatí sama a pak žalovaný doplatí další část, chtěl, aby fungovala ekonomicky, jinak než analfabet, součástí té dohody bylo, že si nebudou dělat problémy a návrh na rozvod bude podán až poté, co mladší dcera dovrší zletilosti, což žalobkyně dodržovala do roku 2016. Poté, kdy už byl podán návrh na svěření dcery do péče, tak žalovanému poslala e-mail, ve kterém ho požádala, zda jí doplatí zbývajících 300 000 Kč, které jí slíbil v pronajatém bytě od starší dcery, na to jí žalovaný sdělil, že už nic nedostane.

26. Z účastnické výpovědi žalobkyně vzal soud za prokázáno, že měli byt menších rozměrů, mladší dcera s nimi spávala v ložnici, proto uvažovali o tom, že si postaví vlastní rodinný dům, o tom komunikovali s rodinnými příslušníky, ale i s jejich známými a kamarády. Ten byt prodali a přestěhovali se do nájmu v domě v Třebovicích, měli vyšší životní úroveň, každý rok jezdívali na dovolené, v zimě na lyže a v létě k moři, žalobkyně s dětmi jezdila Chorvatska, do Turecka, pak jezdili s manželem sami na exotické dovolené. V roce 2002 k 10. výročí svatby jí manžel pořídil k užívání Jeep Grand Cherokee. Celou tu stavbu řešil žalovaný, žalobkyně řídila domácnost, děti, když už ten dům stál v nějakých rozměrech, tak objížděla kuchyňská studia, byla i ve studiu na obklady někde v Kunčicích. Ta kuchyňská studia navštěvovala v roce 2007 a 2008 bylo to studio firmy Sykora, Kačena a Válek. V manželství měli ty role jasně dané, manžel zajišťoval finance, žalobkyně se starala o domácnost právnická osoba, po první mateřské pracovala ve společnosti manžela, který měl stavební firmy Midom a Gumidom, pak jako provozní v restauraci Arrows, kterou provozovala jedna manželova firma, ta tam byla v nájmu. Po druhé mateřské pracovala v Quatro Fitness, jeho provoz řídil žalovaný, ona byla jen formální předseda družstva. V době stavby se žalobkyně hlavně starala o děti a domácnost, na to žalovaný neměl čas, vzhledem k věku mladší dcery tuto vozila do školy, na kroužky. V Quatro Fitness jsem pracovala jako provozní, vypomáhala jsem za barem jako recepční, udělala jsem si také v adresa denní kurz na vedení spiningových lekcí, což bylo asi 5 – 7 hodin týdně, když oficiálně jsem žádnou mzdu od fitka nedostávala. Po celé manželství hospodařili hotovostními platbami, měli zřízený pouze jeden bankovní účet na jméno žalobkyně, manžel byl časově zaneprázdněn, ale když šli jednou měsíčně nakoupit, manžel, který podnikal, vytáhl cash a zaplatil. Žádnou pokladnu ani trezor neměli, po té mateřské, když potřebovala zaplatit nákup, kroužky, potřeby právnická osoba nebo cokoli pro sebe, řekla manželovi a ten jí dal peníze a ona to potom zaplatila. Žalobkyně neví, co se s těmi penězi za prodej bytu potom dělo, protože finance měl u nich doma vždy na starosti pan žalovaný a říkal, že jí těmito otázkami nebude zatěžovat. Má zato, že po prodeji bytu na Šmidkeho byla část těch peněz použita na výstavbu domu na Drobné. Měli dostatek financí, žalovaný je vždycky nějak měl, zařídil to, tehdy byl zaměstnaný u společnosti právnická osoba na pozici obchodního ředitele. Zda bylo použito něco z prodeje bytu do společnosti právnická osoba, si přesně nevzpomíná, podle ní byla část minimálně ve výši poloviny použita na stavbu domu. adresa byl pro žalobkyni významný, jednak tím, že nastoupila do Kofoly, byl to takový udobřovací rok, kdy se na dovolené na Mauriciu dohodli, že manželství udrží, že budou dále spolu, budou spolu žít v domácnosti a stavět ten dům. To vydrželo asi rok, pak se na Velikonoce 2010 odstěhovala, žalovaný byl s mladší dcerou na dovolené a starší dcera jí pomáhala se přestěhovat do toho bytu. jméno FO tom ukončení soužití se dohodli na konci roku 2009, v té době už dům měl střechu, okna, podlahy, rozvody, kuchyň tam udělaná nebyla. Ještě před tím domem na Drobné, asi 5 – 7 let předtím, tedy někdy v letech 1998 – 2000 uvažovali i o jiných lokalitách, o Plesné, jméno FO adresa. Když se bavili se žalovaným, jejím tehdejším manželem, jak bude stavba financována, předpokládala, že to bude hradit z prostředků, které vydělával v manželství. Manželovi důvěřovala, takže se nezajímala, jak to bude financováno. Přesně si nepamatuje, kdy žalobkyni manžel řekl, že je v konkurzu, on v zásadě, když měl nějaký problém, tak spíše nemluvil, obecně nejen s ní, u nich to spíše fungovalo tak, i ohledně účasti žalobkyně v různých právnických osobách, že manžel přišel s nějakým návrhem, že by třeba něco potřeboval a ona to v zásadě akceptovala. O nějakých majetkových tocích v rodině manžela žalobkyně od něj ani jeho sestry v zásadě nevěděla, od manžela věděla, že tchán měl větší množství pozemků. Žalobkyně si nevzpomíná, že by věděla o nějakých majetkových vztazích či půjčkách mezi manželem a někým dalším nebo jich, jako manželů. právnická osoba uklízela nějaké igelity, palety, nepořádek, stavební bordel, bylo to v době té hrubé stavby.

27. Z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázáno, že za ty pozemky nikdy nic neplatila, klientem tituly před jménem jméno FO byl její bratr, svědkyně přišla k paní doktorce listiny pouze podepsat.

28. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nevzal za prokázána další skutková zjištění, potřebná pro dále uvedené právní hodnocení, proto se takovými důkazy a jejich hodnocení v odůvodnění rozhodnutí z důvodu procesní ekonomie dále podrobněji nezabýval.

29. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 11. 1992 manželství, dne 29. 10. 2001 byl na majetek žalovaného jméno FO prohlášen usnesením Krajského soudu v adresa, č. j. spisová značka konkurs, když usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2004, č. j. spisová značka bylo usnesení krajského soudu změněno tak, že návrh na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka se zamítá, rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 8. 3. 2011, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2011 bylo společné jmění účastníků zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti a rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne 8. 6. 2018, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2018 bylo manželství účastníků rozvedeno. Účastnící spolu žili jako manželé minimálně do konce roku 2009, když nejpozději v březnu 2010 společné soužití ukončili. Žalovaný požádal tituly před jménem jméno FO o sepis kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2004 na předmětné pozemky, žalovaný byl jejím klientem, sdělil jí, kdo budou účastníci smlouvy, co bude jejím předmětem a jaká bude cena, když jí tehdy sdělil, že jeho otec ho chce zabezpečit a hledal vhodný pozemek, na kterém by mohl postavit dům, žalovaný jí tehdy v rámci pokynů neřekl, proč ten pozemek nekupuje přímo on osobně, tehdy jí řekl, že to budou řešit v rámci rodiny. Žalovaný byl tehdy v insolvenci, proto ten pozemek byl napsaný na sestru K. jméno FO, kupovala ho sestra z peněz otce, když otec žalovaného určil, že ten pozemek bude napsaný na sestru, jinak by na to peníze nedal. Sestra žalovaného tituly před jménem jméno FO za převáděné pozemky nikdy nic neplatila, přišla k tituly před jménem jméno FO listiny pouze podepsat, když nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2004, na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne 3. 10. 2005 uzavřené s jméno FO a kupní smlouvy ze dne 9. 9. 2009 uzavřené s jméno FO předmětné pozemky parc. č. 1778/45; parc. č. 1778/46; parc. č. 1778/48, parc. č. 1778/49 v katastrálním území adresa do svého vlastnictví. jméno FO základě darovací smlouvy ze dne 6. 10. 2010 nabyl žalovaný darováním předmětné pozemky od své sestry tituly před jménem jméno FO. Žalovaný i jeho sestra jméno FO byli s otcem domluveni, že si každý z nich postaví rodinný dům, jejich bratr dostal ten dům, kde žil s rodiči. Pozemky byly napsané na sestru, kupovala je sestra z peněz otce, otec určil, že ten pozemek bude napsaný na sestru, protože žalovaný byl tehdy v insolvenci a jeho otec by jinak na to peníze nedal. Otec byl domluvený se svou sestrou p. jméno FO, že ona přispěje na tu stavbu sestře, což tato udělala a otec přispěje na stavbu žalovanému. Otec žalovaného o konkurzu žalovaného věděl. Věděl, že zabavili majetek, věděl o tom, že sestra kupovala činžovní dům od správce konkurzní podstaty, protože jí na to dával peníze. Tento dům potom sestra zastavila bance za úvěr, který čerpala společnost APM. Ten dům, který byl v zástavě sestra žalovanému následně darovala stejnou smlouvou, kterou byly darovány pozemky v Porubě. Otec žalovaného měl větší finanční prostředky za prodej pozemků. jméno FO počátku stavby Domu za svědkem jméno FO přišel žalovaný s dokumentem, ze kterého vyplývalo, že jeho otec poskytuje nějakému stavaři finanční prostředky na výstavbu domu pro jméno FO a jméno FO. Ten dokument byl jednostránkový soupis mezi stavařem a mezi zemřelým jméno FO, rozpočet na práce a materiál byl k tomu zvlášť, na té hlavní listině nebyly podpisy paní jméno FO ani žalovaného. Listina byla podepsána účastníky listiny, to byl stavař a zemřelý Jméno žalovaného. Pro svědka jméno FO z toho plynulo, že otec pana jméno FO chtěl postavit dům pro žalovaného, ale s ohledem na zkušenosti s jeho hospodařením mu nechtěl ty peníze přímo darovat. V roce 2005 byla na objednávku otce žalovaného vyrobena hliníková okna, prvotní výroba se týkala okenní rámů, které byly bez zasklení, tato zakázka byla zaplacena otcem žalovaného, technické záležitosti s okny řešil žalovaný, okna se po vyrobení odvezla do adresa, kde se umístila na pozemek za domem otce pana jméno FO. Asi po dvou letech se některá okna předělávala, a některá se dovyráběla jako nová. V té druhé fázi potom došlo k doplnění zasklení těch rámů a k montáži oken firmou do domu v Porubě. Otec žalovaného Jméno žalovaného, nar. 2. 11. 1926 zemřel dne 19. 8. 2007, čistá hodnota dědictví činila 2 953 191,39 Kč, kdy pozůstalá manželka jméno FO nabyla pohledávku na vypořádání SJM vůči své osobě ve výši 221 660,50 Kč a bezcenné osobní svršky zůstavitele a byla schválena dohoda dědiců - pozůstalé manželky a tří dětí zůstavitele jméno FO, jméno FO a jméno FO, kteří rovným dílem nabyli podíly zůstavitele na nemovitostech v katastrálním území adresa. Dne 9. 11. 2007 bylo územním rozhodnutí č. 258/07 Magistrátu města adresa rozhodnuto o umístění stavby “adresa rodinných domů v lokalitě Myslivna“, kdy návrh na vydání rozhodnutí byl podán dne 2. 7. 2007 stavebníky, mezi kterými byla i tituly před jménem jméno FO a tyto zastupovala v řízení společnost právnická osoba. Výstavba domu č. p. 2366, stojícího na pozemku p. č. 1778/115 v katastrální území adresa byla realizována a zajišťována žalovaným, přičemž tituly před jménem jméno FO se na výstavbě finančně nepodílela. Zahájení stavby domu proběhlo dne 10. 4. 2009 bez vydání stavebního povolení, stavbu prováděla stavební firma jméno FO, založení stavby je na železobetonových pásech, konstrukční systém je kombinací železobetonových sloupů a nosného zdiva, které tvoří nosnou část pro stropní překrytí železobetonovou křížem armovanou deskou. Bylo provedeno vyzdění druhého nadzemního podlaží a nadezdívek tak, aby bylo možné provést montáž střechy, byly položeny sbíjené vazníky, které byly následně pokryty bedněním a hydroizolací, tato část je hotova v listopadu 2009. Stavba byla toho roku ukončena s osazenými okny, výkladcemi, a dveřmi, nebyla osazena garážová vrata a průchod z garáže do zbylé části domu byl zabezpečen bedněním. Žalovaný se sestrou K. jméno FO podepsali dne 30. 11. 2010 dohodu o převodu, postoupení práv a povinností na základě, které do řízení u stavebního úřadu vstoupil žalovaný jako nabyvatel, kdy přijal veškerá práva a povinnosti od stavebníka K. jméno FO. V hrubé stavbě domu do ukončení jejich soužití účastníci provedli sousedy (svědkyni jméno FO) a návštěvu (manžele jméno FO), sdělili jim, jaké budou dispozice v domě, umístění pokojů, děti účastníků věděly, kde budou mít pokoje atd. Účastníci uvažovali o společné stavbě domu přibližně od roku 2001, 2002, měli záměr mít společný dům, dohodli se na tom tak, že žalovaný žalobkyni řekl, že pochází z domu, takže bude stavět dům a žalovaná s tím souhlasila, účastníci v manželství měli ty role jasně dané, žalovaný zajišťoval finance, žalobkyně se starala o domácnost právnická osoba, na to žalovaný neměl čas, mladší dceru vozila do školy, na kroužky, žalobkyně manželovi důvěřovala, takže se nezajímala, jak to bude financováno, žalovaný o problémech se žalobkyní spíše nemluvil, fungovalo to u nich tak, i ohledně účasti žalobkyně v různých právnických osobách, že žalovaný přišel s nějakým návrhem, že by třeba něco potřeboval a žalobkyně to v zásadě akceptovala. O nějakých majetkových tocích v rodině manžela žalobkyně od něj ani jeho sestry v zásadě nevěděla, od manžela věděla, že tchán měl větší množství pozemků. Žalovaný uvedl, že žalobkyni nezatěžoval nikdy ničím, tedy ani informací o tom, že otec žalovaného měl poskytnout p. jméno FO na hrubou stavbu finanční prostředky. Otec žalovaného si přál, aby všechny jeho děti měly rodinný dům, byl domluvený s p. jméno FO, že ona přispěje na tu stavbu sestře, což teta žalovaného udělala a otec přispěje na stavbu žalovanému. Žalovaný v rámci svého podnikání a zaměstnání v právnických osobách se mimo jiné zabýval developerskou činností, nákupem pozemků v lokalitách, přípravou výstavby rodinných domů, výstavbou komunikací, výstavbou větších staveb (nákupní centra apod.). V roce 2007 účastníci prodali družstevní byt na ul. K. Šmidkeho smlouvou z 29. 3. 2007 za 1 250 000 Kč manželům Ožanovým. Z těchto prostředků bylo na základě smlouvy o půjčce poskytnuta částka 1 200 000 Kč společnosti APM, jako akontace na kolový nakladač Caterpillar K966 a částka 50 000 Kč byla složena jako kauce na bydlení v rodinném domě v Třebovicích. Žalobkyně v té době byla členkou představenstva této společnosti, když z této půjčky byly vypláceny úroky ve výši 20 000 Kč, které byly použity na úhradu nájemného za bydlení v domě v Třebovicích. Žalobkyně s vkladem těchto peněz souhlasila a souhlasila i s prodejem akcií APM na základě smlouvy o prodeji a koupi cenných papírů ze dne 30. 10. 2009 tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, kdy kupující se zavázal zaplatit prodávajícímu za akcie kupní cenu ve výši 100 000 Kč, tj. 1 000 Kč za 1 akcii. Životní úroveň účastníků jim umožňovala, že každý rok jezdívali na dovolené, v zimě na lyže a v létě k moři, žalobkyně s dětmi jezdila do Chorvatska, do Turecka, účastníci několikrát byli sami na exotické dovolené, v roce 2002 k 10. výročí svatby pořídil žalovaný žalobkyni k užívání Jeep Grand Cherokee. Žalobkyně po druhé mateřské pracovala v Quatro Fitness jako provozní, vypomáhala za barem jako recepční, udělala vedla spiningové lekce, což bylo asi 5 – 7 hodin týdně, když oficiálně žádnou mzdu od fitka nedostávala, provoz fitcentra řídil žalovaný, žalobkyně byla jen formální předseda družstva. Zakládající členové družstva Quatro fitness byli jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, tito zakládající členové družstva každý složil 800 000 Kč na účet družstva a je tam základní jmění 4 miliony Kč. Finanční prostředky na základní členský vklad u obou účastníků pocházely z půjčky od pana adresa, celkem si půjčili 4 500 000 Kč, zbytek byl na vložené investice a strojní vybavení od společnosti Midom. Splátky půjčky řešil žalovaný. Od roku 2008 žalobkyně pracovala v Kofole. Po celé manželství manželé hospodařili hotovostními platbami, měli zřízený pouze jeden bankovní účet na jméno žalobkyně, žalovaný byl časově zaneprázdněn, ale když šli spolu nakoupit, manžel vytáhl cash a zaplatil. Žádnou pokladnu ani trezor účastníci doma neměli, po té mateřské, když potřebovala zaplatit nákup, kroužky, potřeby právnická osoba nebo cokoli pro sebe, řekla manželovi a ten jí dal peníze a ona to potom zaplatila. Žalobkyně neví, co se s těmi penězi za prodej bytu potom dělo, protože finance měl u nich doma vždy na starosti pan žalovaný a říkal, že jí těmito otázkami nebude zatěžovat Celou stavbu domu řešil žalovaný, když už ten dům stál v nějakých rozměrech, tak žalobkyně navštívila kuchyňská studia, na stavbě byla uklízet a minimálně jednou dovezla řemeslníkům uvařené jídlo.

30. Po právním zhodnocení zjištěného skutkovém stavu soud dospěl k závěru, že co se týče primárního petitu žaloby, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nebyla prokázána v žalobě uvedená skutková tvrzení žalobkyně, že sestra žalovaného tituly před jménem jméno FO nabyla v roce 2004 předmětné pozemky sice svým jménem, avšak na účet společného jmění účastníků, na základě požadavku žalovaného a dohody s ním, jednak z důvodu, že v době nabytí pozemků již společné jmění účastníků bylo zaniklé (k tomu níže) a jednak ze skutečnosti, že v řízení nebyla prokázána existence jakékoliv označené dohody (komisionářské smlouvy), ze které by oba účastníci měli pohledávku na převod předmětných pozemků za tituly před jménem jméno FO do jejich společného jmění. Soud dospěl k závěru, že finanční prostředky na koupi předmětných pozemků nepocházely z výlučného majetku žalovaného, nebo ze SJM účastníků, ale pocházely od otce žalovaného, který si přál, aby žalovaný měl s rodinou vlastní rodinný dům, proto poskytl finanční prostředky na koupi pozemků a následně přispěl i dalšími finančními prostředky na stavbu domu nebo její součást (okna), sestra žalovaného nabyla pozemky do svého výlučného vlastnictví podle přání a pokynů svého otce z důvodu tehdy trvajícího konkurzu na majetek žalovaného, když tyto pozemky darovací smlouvou převedla následně na žalovaného. Pozemky se z výše uvedených důvodů nestaly podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku součástí společného jmění obou účastníků řízení jakožto manželů a tyto nabyl do svého vlastnictví darováním dle § 628 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále také jen ObčZ) výlučně žalovaný.

31. Vzhledem k tomu, že předchozí právní úprava zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku měla odlišný právní režim, než zakotvuje aktuálně platná právní úprava zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy stavba nebyla součástí pozemku, ale samostatná nemovitá věc, soud se musel zabývat vzhledem k eventuálnímu petitu žaloby otázkou, zda se samostatný dům nestal součástí společného jmění obou účastníků řízení jakožto manželů, nebo zda nevzniklo účastníkům podílové spoluvlastnictví domu. Soud má za důležité, že v případě, že by nedošlo k zániku SJM účastníků prohlášením konkurzu na majetek žalovaného usnesením Krajského soudu v adresa dne 29. 10. 2001, došlo by k zániku SJM účastníků před rozvodem jejich manželství rozhodnutím Okresního soudu v adresa, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2011 a kterým bylo rozhodnuto o zúžení společného jmění účastníků až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Vzhledem k výše zjištěným skutečnostem má soud za to, že oba účastníci a také jejich příbuzní, mající vztah k předmětu této věci, vycházeli přinejmenším do ukončení společného soužití účastníků na konci roku 2009 či počátku roku 2010 zcela zřejmě z přesvědčení, že účastníci jako manželé mají režim společného jmění. U žalovaného to soud dovozuje ze skutečnosti, že tento podal v roce 2010 k soudu návrh na zúžení společného jmění účastníků, což by v případě vědomosti o dřívějším zániku SJM prohlášením konkurzu bezpochyby nečinil a žalobkyně ve svém prvotním procesním vyjádření v řízení o zúžení SJM se zúžením nesouhlasila a dále, že i v případě finanční půjčky společnosti APM, se jednalo s žalobkyní jako s jedním z věřitelů. Soud dospěl k závěru, že dům, jako samostatná nemovitá věc, vznikl jeho výstavbou nejpozději na konci roku 2009, kdy tento již byl zastřešen, a to v souladu s dlouhodobým a setrvalým právním výkladem, v okamžiku, kdy již byly zřejmé dispozice prvního nadzemního podlaží, což znamená v okamžiku, kdy byly zřejmé vnější obvodové zdi domu a jejich poloha na pozemku, nikoliv vnitřní dispozice domu, která se, jak je obecně známo, do veřejně přístupné evidence nemovitostí nezaznamenává. Stavebníkem domu fakticky nikdy nebyla tituly před jménem jméno FO a na jeho výstavbě se vůbec finančně ani jinak nepodílela, stavebníkem domu byl žalovaný. Soud má z provedeného dokazování za zcela zřejmé, že na výstavbu domu jako takového finančně i materiálově přispěli rodiče žalovaného, nejpozději však do roku 2007, kdy zemřel otec žalovaného, který tyto záležitosti řešil, což však bylo téměř dva roky před faktickým zahájením stavby. Dále má soud za zřejmé, ze skutečností známých z úřední činnosti soudu, že příspěvek na stavbu ve zmiňované částce 4 miliónu korun bez DPH vzhledem k velikosti domu nebyl schopen pokrýt náklady na celou jeho výstavbu. Vzhledem k výše uvedenému soud shrnuje, že v době vzniku domu (v právním slova smyslu) účastníci spolu žili ve společné domácnosti, měli společný dlouhodobý záměr postavit rodinný dům, když jeho výstavbu si žalovaný, žalobkyně i rodiče (přinejmenším otec) žalovaného dlouhodobě přáli, na pozemek i dům v Porubě rodiče (otec) žalovaného přispěli, když v řízení nebylo tvrzeno a prokázáno, že by toto otec žalovaného učinil již dříve, na jinde zamýšlenou výstavbu domu a zakoupení pozemku v jiné lokalitě. Dcery účastníků i jejich známí, kteří dům navštívili ještě v době společného soužití účastníků, z jejich projevu, a to i vyjádření a chování žalovaného, měli za tom, že tento dům je stavěn pro rodinu účastníků, tehdejších manželů jméno FO a jejich dětí. Účastníci společně finančně hospodařili, v roce 2009 měli oba příjem z výdělečné činnosti, ať již zaměstnanecké či podnikatelské, nebo obojí a dále měli příjem i z finančního majetku, který poskytli jako půjčku společnosti APM. Finanční hospodaření i činnosti spojené s výstavnou domu zajišťoval v rodině účastník zejména, případně téměř výlučně žalovaný, žalobkyně se starala o děti a domácnost, když tato dle názoru soudu v této oblasti fakticky plnila a vyhověla pokynům a žádostem žalovaného.

32. V případě, že by nedošlo k zániku SJM účastníků prohlášením konkurzu na majetek žalovaného, dům jako samostatná nemovitá věc, který vznikl výstavbou v roce 2009, by se stal součástí SJM účastníků, které by zaniklo dnem právní moci rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění účastníků, tedy dnem 28. 3. 2011. Protože nebyl do tří let od zůžení majetek vypořádán, zákonnou fikcí by vzniklo podílové spoluvlastnictví účastníků i k předmětnému domu. Protože však dle názoru soudu došlo k zániku SJM prohlášením konkurzu na majetek žalovaného již ke dni 29. 10. 2001, podle § 14 odst. 1 písm. k) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále také je ZKV), když podle § 44a, § 45 ZKV rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo usnesení krajského soudu změněno tak, že návrh na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka se zamítá, účinky prohlášení konkurzu na SJM účastníků nezanikly a nadále trvaly. Účastníci žili až do roku 2011 v mylném právním názoru či představě, že mají majetek (včetně finančních prostředků) společný a takto se k němu také chovali. Docházelo tak ke smísení výlučných i společných finančních prostředků, ať již hotovostních nebo bezhotovostních, a také prostředků poskytnutých rodinou žalovaného, když vzhledem k časovému odstupu a kontextu celé situace již nelze tyto jednotlivé finanční prostředky od sebe oddělit a identifikovat. Vzhledem k časovému odstupu a úmrtí stavitele J. jméno FO a otce žalovaného není také možno najisto postavit otázku, z jakých konkrétních prostředků nebo použitých materiálů byla stavba v roce 2009 stavěna, kdo tyto hradil či získal, když soud se vzhledem k měnícím se a v některých ohledech zcela zřejmě účelovým tvrzením žalovaného v průběhu řízení, o tyto jako zdroj validních informací nemůže opřít a z jiných zdrojů je nelze již získat. Soud proto vycházel v souladu s § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) podle vlastní úvahy z toho, že při stavbě domu v roce 2009 byly použity smísené finanční prostředky, tedy i společné finanční prostředky účastníků, když tuto skutečnost již nelze nijak zjistit za situace, kdy procesní strany řádně splnily svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní.

33. S ohledem na žalobkyní označenou judikaturu Nejvyššího soudu se soud zabýval otázkou, zda na straně obou účastníků existovala vůle, záměr, případně společný záměr, postavit dům, který bude jejich společným vlastnictvím a ve kterém budou jako rodina žít. Od skutkového stavu v označených judikátech je skutkový stav v této věci odlišný v tom, že zatímco v označených rozhodnutích stavebníci věděli, jaký je jejich reálný právní stav a vztah, kdežto v tomto případě měli účastníci za to, že jejich společné jmění manželů trvá, a proto nelze z pohledu soudu požadovat, aby případné dohody a projevy vůle stran dohody byly stejné, jako kdyby účastníci nebyli manželé, případně jejich vzájemný status byl odlišný. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že otec žalovaného měl přání, aby všechny jeho děti měly vlastní rodinný dům k bydlení, s čímž i sám žalovaný názorově souzněl a jak sám uvedl, uvažoval postupně o stavbě rodinného domu ve více lokalitách, nejpozději od roku 2002, když v řízení nebylo prokázáno, že by proti tomuto záměru žalovaného, že postaví rodinný dům, žalobkyně v průběhu manželství nějak protestovala nebo měla námitek, soud tedy uzavírá, že žalobkyně minimálně konkludentně se stavbou domu souhlasila a mezi účastníky tedy byla dohoda o tom, že se bude rodinný dům stavět. Z provedeného dokazování soud také dovodil, že se žalobkyně úměrně svým schopnostem a rozdělením rolí v manželství podílela na stavbě domu, ať již činností na výběru barev, obkladů kuchyně do předmětného domu, byť třeba k realizaci vzhledem k ukončení soužití některých z těchto záležitostí nedošlo, nebo i drobnými činnostmi jako třeba zmíněným úklidem, pomocí, zajištěním jídla apod. K tomu soud dodává, že v soužití účastníků dle jeho názoru fungovalo tradičním rozdělení rolí, kdy žalobkyně jako manželka se starala o domácnost, děti a materiální zajištění rodiny, plánování a strategická rozhodnutí činil zejména žalovaný, jako hlavní živitel rodiny a dominantní osobnost v páru, toto dokládá i zjištěná skutečnost, že žalobkyně o spoustě technických věcí a finančních záležitostí takřka neměla informace, protože se o to nemusela starat, nemusela to řešit, pokud měla nějakou potřebu či požadavek, tak jej oznámila a žalovaný to nějakým způsobem žalobkyni splnil. Námitku žalovaného, že nebyl projeven společný záměr ke konkrétnímu domu, proto soud posoudil jako nedůvodnou, neboť je zřejmé, že plány účastníků na stavbu domu v konkrétní lokalitě existovaly nejpozději v roce 2007, kdy skončilo územní řízení, tedy před zahájením reálných stavebních prací na výstavbě domu. Skutečnost, že účastnící postupně uvažovali o stavbě domu ve více lokalitách soud vyhodnotil v souvislosti s tím, že společnost, ve které byl žalovaný zaměstnán (a kterou zároveň spoluvlastnil) prováděla developerskou činnost - vykupovala pozemky, tyto rozdělila, projektovala a stavěla inženýrské sítě, komunikace a následně je prodala. Také námitka žalovaného, že jeho příjmy nedosahovaly výše umožňující výstavbu nemovitosti byla soudem posouzena jako nedůvodná, když provedeným dokazováním bylo zjištěno, že životní úroveň rodiny účastníků nebyla nízká ani v případě probíhajícího konkurzu, ani po jeho ukončení, kdy žalovaný byl podnikavý, pracovitý, řádně hradil alimenty na dvě dcery z prvního manželství, rodina jezdila na zimní a letní dovolené, oba účastníci měli k užívání osobní vozidlo, v roce 2007 prodali družstevní byt, z něhož měli nemalé finanční prostředky, žalobkyně od roku 2008 pracovala a dále byla rodina účastníků finančně podporována, minimálně ze strany rodiny žalovaného. Po právním zhodnocení výše uvedených premis, které jsou v souladu se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. spisová značka soud dospěl k závěru, že je možno vyhovět eventuálnímu petitu žaloby ohledně domu, když se ztotožnil s právním hodnocením žalobkyně a dovodil, že žalobkyně je podílovým vlastníkem domu, neboť účastníci nabyli vlastnictví domu jeho výstavbou, podle § 137 odst. 2 ObčZ s rovnými podíly ( o velikosti ½) jako spoluvlastníci, když v řízení, i vzhledem k popsaným specifickým okolnostem nebylo prokázáno, že by existovala dohoda účastníků o jiné výši podílů. Žalobkyně se v době společného soužití účastníků k domu chovala tak, jako by měla být jeho (spolu)vlastníkem, žalovaný po dobu spolužití v manželství se žalobkyní disponoval a zajišťoval finanční prostředky v dosti vysokém rozsahu, žalobkyně se mohla oprávněně domnívat, že dům je stavěn ze společných prostředků, přičemž je pravdou, že žalovaný o finančních záležitostech rozhodoval sám, neinformoval ji o tom, z jakých zdrojů finanční prostředky na jejich životní náklady i stavbu domu pochází, jak sám uvedl, tímto žalobkyni nezatěžoval. Soud se vzhledem k přijatému závěru o vzniku spoluvlastnictví výstavbou domu jako nadbytečnou nezabýval otázkou, zda by mohlo případně dojít na straně žalobkyně k vydržení, když soud nad rámec odůvodnění v tomto směru podotýká, že se ztotožnil s právním hodnocením žalovaného, že by pro vydržení nebyly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, mezi které i náleží oprávněná držba věci, za situace, když žalobkyně v domě vzhledem k ukončení soužití účastníků nikdy fakticky nebydlela.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení státu je odůvodněn dle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil a u účastníků soud neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proto soud podle výsledku řízení zavázal každého z účastníků k povinnosti uhradit polovinu nákladů vzniklých státu v průběhu řízení, v celkové částce 1 407,44 Kč, za svědečné uhrazené svědkovi tituly před jménem arch jméno FO, MPA.

36. Lhůty k plnění byly určeny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnosti, které jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.